[Chuubo] Pampelišky - diskuse

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Odpovědět
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek »

But nobody came.
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek »

"Tyjo, vidět tě je takový hořkoslaský," řekla jsem mu. "Jako když se člověk baví s bejvalym. Byli jsme jedno tělo a jedna duše. A teď už nejsme. Ale když tě vidím, nemůžu to na to nemyslet. Že jsme byli."

Vlk mě pozoroval. Nevím, jestli mi rozuměl.
But nobody came.
Uživatelský avatar
Quentin
Noob of The Round Table
Příspěvky: 9334
Registrován: 31. 7. 2007, 14:31
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Quentin »

19.9.

Nechtěla spadnout, potřebovala to.

Tak by zněla první věta knihy popisující můj pobyt v Owl's Creek.

Alespoň myslím, jsem teprve na začátku příběhu. Budu ho vyprávět tobě, milý deníku. Ne, protože si myslím, že není absurdní personifikovat předražený blok s purpurovou vazbou, a každý večer si s ním povídat. Bez urážky. Ale proto, že v případě nešťastného konce, všem řekneš, jak to ve skutečnosti bylo a dodáš kontext k mým činům.
20.9.

Kontext.

Začnu tam, kde klasický hrdinský příběh začíná, u obyčejného dne.

Vstanu a vyčistím si zuby. Jdu běhat, vždy do lesa, vždy jinam. Vlasy, kondicionér, žehlení. Snídám sama, ovesné vločky, bez vyjímky. Škola. Oběd s Mellanie. Zpět na koleji napíši svých tři sta slov a věnuji hodinu čtení. Večery se liší dnem v týdnu, videoklub, fitbox a writing group.

Problém popsaného dne je chybějící začátek. Nedošlo k záhadné vraždě, mimozemské invazi ani přírodní katastrofě. Sova s pozvánkou ztratila adresu a kungfu mistr si našel jiného učedníka.
21.9.

Pokud chceš psát, žij.

Stephen King čte a píše, neustále. Všichni ovšem nepracujeme jako Stephen King. Potřebujeme zažít lásku, bolest a dobrodružství na vlastní kůži. Poznat místa, potkat lidi, ochutnat jídlo. Vrhout se z útesu a v naději mávat rukama. Jak jinak máme psát upřímněji než stroje?

Mílý deníčku, dnes slibuji, že v zájmu svého řemesla, budu od zítřka žít naplno. Ať už to znamená cokoli.
22.9.

Milý deníčku,

nechala jsem si do vlasů obarvit modrý pramen. Schovaný podél pravé tváře, na světle se přelévá z temného safíru v zářivě azurovou. Musím se šklebit na každé zrcadlo. Nepoznávám se. Nevěděla jsem, že si můžu připadat trapně a cool zároveň.

PS: Vím, co si myslíš. Že to není žádné dobrodružství. Ale to říkáš jen proto, že nemáš zdání, jak odvážný krok to pro mě je.

Skok, prakticky.
23.9.

Milý deníčku,

Alex. Dnes jsme s ní obědvali. Mluvili jsme jen pár minut. Odkud pocházíme, náročný rozvh, estetika podzimního počasí, a zdali do štrůdlu patří rozinky. Žádná vážná témata. Přesto mám pocit, že jestli mám najít svůj začátek, Alex bude dobré místo k hledání.

Svým zdánlivě lhostejným výrazem nedokáže zakrýt, co se skrývá za šedozelenýma očima. Dost blízko pod povrchem, aby to nebyla vzdálená vzpomínka, a dost hluboko, aby to nebylo vidět na první pohled. Prožila nejméně o jeden život víc než já a přivezla si ho z Detroitu sebou.
24.9.

Milý deníčku,

dnes jsem ukradla muesli tyčinku. Chtěla jsem vědět, jaké to je, nic víc. U kasy jsem se zpotila víc než při pětimílovém běhu. Rozsypali se mi drobné, rozjeli se po podlaze, po nákupním pásu, rozskákali se úplně všude. Snad poprvé v životě jsem se rozkoktala. Ale vyšlo to. Tyčinka byla moje. Bezpečně pronešená v rukávu přímo pod nosem plešatého hlídače.
25.9.

Milý deníčku,

dnes jsem potkala Alex v kavárně. Nebyla to úplně náhoda. Mellanie mi na obědě řekla, že tam má Alex brigádu. Nebylo těžké jít z tréninku o chlup delší cestou a znenadání dostat chuť na kávu.

Sedla jsem si k baru, srkala kafe a listovala notýskem. Zprvu mě ignorovala. Nevěděla jsem, jestli to bylo schválně nebo měla tolik práce. Vypala smutně, ale nakonec se mi podařilo konverzaci začít i rozhýbat. Je milá, hodná, a na každého má názor. Pamatuje si zákazníky jménem, a vždy jim doporučí nápoj na míru.

Co, krom ovesného latté, asi viděla ve mně?
26.9.

Milý deníčku,

právě jsem sunula muesli tyčinku do rukávu, když se ozval křik hlídače.

Vím, říkáš si, že třetí ukradená tyčinka, třetí den po sobě, už není experiment, ale kleptomanie. Možná máš pravdu. Snažila jsem se na ten pocit zvyknout. Vzít něco, aniž by mě to rozhodilo a znervóznělo. Z nějakého důvodu mi to přišlo jako praktická dovednost.

Naštěstí nekřičel na mě, ale na kluka s velkýma kapsáčema. Lekl se a z nohavic se mu vysypalo snad tucet drahých čokolád. Sledovala jsem, jak jej odvádí do kanceláře. Buď tam nebyl poprvé, nebo ukradl víc než jen kvalitní čokoládu, protože na něj volali šerifa.

Zvědavost mě přemohla a vyčkala jsem příjezdu policie. Místo šerifa dorazil zástupce. Mladý, nevypadal jako policajt. Nehodil se na to. Měl jemné native-american rysy a příliš empatický pohled. Počkala jsem si, abychom z obchodního centra odcházeli ve stejnou chvíli, a zeptala se ho na cestu do knihovny.

Jmenoval se George, těšilo mě.


Úvod k mojí postavě, Bailey.
Pozn.: George Little Twig, pomocník šerifa, je Pardgalenova postava.
Naposledy upravil(a) Quentin dne 29. 8. 2017, 18:29, celkem upraveno 1 x.
http://2k6goblinu.blogspot.cz/
“Questions are gameplay”-Chris McDowall, The ICI Doctrine, 2018
Player Agency (n.): “the feeling of empowerment that comes from being able to take actions in the [virtual] world whose effects relate to the player’s intention” -Mateas, 2001
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek »

She ordered a Cappuccino.

"Sure," I said, turning away, keeping eye contact through a mirror behind the bar.

"Where have you been?" I touched knobs, pushed levers. The machine started its song and dance. "Your service I mean."

"That obvious, huh?" There was a hint of sadness in her smile.

"Runs in the family. You notice the patterns I guess." I shrugged. The machine was almost done with its 'badly done bathroom pipes' impression.

"I was in Iraq for the invation. As a Corpsman, nothing too thrilling." She shrugged in return.

"That's so cool! My dad used to stitch up Marines. Now he trains them, they have knife hands competitions with uncle and everything."

This time, I cought her smile for real. "It paid the medical school," she said, nonchalant, like it was the most boring job ever.

"Wait," things connected in my brain, lightbulb going off and everything. "you're the new doctor then." I turned around, laying the cup on the bar, just in time to see her nod.

"I hope we won't be needing your expertise with gunshot wounds," I said and Corbin grimaced in his wicker chair.

"Too late, I've been told. Seems quite a few people get shot around here. Last week, for example."

"Yeah, that was some organized crime thing, I think." I felt dark cloud pass over me. That bullet was meant for me, and was shot from a rifle I held in my hands just few days ago. "Anyhow, we're all glad to have you. Extra cream?"
But nobody came.
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek »

Kniha osmá - nové začátky, staré konce

Obrázek

Zakuklenci ze zásahovky dodávky odvádí Williamsovi. Vynáší drogy a zbraně. Agenti je pozorují. Geroge je pozoruje. Alex je pozoruje. Bailey je pozoruje.

Alex sedí v pokoji Sam. Skládá její věci do krabic, a každou chvíli se musí zastavit, a otřít si slzy.

Bailey sleduje spolužáky, a v hlavě si představuje, kdo je protagonista a kdo komparz; a kdo jí pomůže žít jak by chtěla.

V opuštěném srubu u jezera zabliká světlo. Někdo se pustí do práce.

Muž v kostkované košili s plnovousem vedle nápisu Pension montuje nápis Kavárna. Alex zamává kusem papíru strženým z pouliční lampy. Muž přikývne.

George v kanceláři. Zachmuřeně pozoruje nápis MISSING PERSON na papíře na stole. Elisabeht Malcolm. 18 let. Povzdechne si.

Mezi dřevy naskládanými na pile se něco pohne. Stín.

...

Ten bar byl špatněj, nealko pivo horší. George na mě vrhal významné pohledy. Být tam Sam, byla by naštvaná, že sedíme v baru a povídáme si s fízlem. Být tam Sam ...

Chtěl vědět, co vím dalšího. Řekla jsem mu o snoubenci Michelle, že je nějakej bouchač pro pašeráky a tak, a on chtěl důkazy. Domácí násilí nemůže řešit bez důkazů. Drogy taky ne.

Bailey pila kafe o dva stoly vedle, a dělala, že nás nevidí. Nebylo mi jasné, co hraje za hru, ale když mě Poslední Mohykán nechal, sedla jsem si v parku, a čekala kdy si náhodou přisedne. Poslední dobou se náhodou potkáváme dost často.

Místo toho se mi začala točit hlava. George opuštěnou tovární halou, a někdo na něj neco shodil. Spadlo toho víc, snad celá střecha, rozvířený prach zvýraznil kužely odpoledního slunce, co pronikly do temného prostoru. Viděla jsem to. Nevím proč a jak.

Vstala jsem, zamotala se a málem upadla, ale vyrazila jsem za ním.

...

George měl telefonát od šerifa. Měl dopravní nehodu, a bude nějakou dobu mimo. Šerif chtěl, aby se tu o věci zajímal hlavně George a ne Mike, protože ho zajímají schopnosti a ne lezení do zadku. George projevil nulovou empatii a tvářil se, že je to samozřejmé, že se o věci stará on.

Pak vyrazil do rezervake, k opuštěné slévárně. Bylo to poslední místo kde viděli Elisabeth Malcolm. Procházel orezlou halou. byly tam hadry, špinavé matrace, válely se tam papíry, lahve, stříkačky. Nad sebou zahlédl pohyb, a někdo na něj něco upustil. A vzal s sebou kus konstrukce a kus střechy.

George skončil pod hromadou železa. Nezraněný, ale uvězněný.

...

Nechala jsem auto z druhé strany slévárny. Proklouzla jsem dovnitř. George vypadal překvapeně, když jsem se ho zeptala, jestli je v pohodě, a chtěl vědět, co tam dělám. Chtěl to vědět dost nahlas na to, aby čtveřice chlápků v maskáčích řekla něco jako „Počkej, on to asi přežil“, chopila se pušek a šla nás obcházet.

Důkladně jsem si je prohlédla. Nevím, jestli to byli ti samí, co jsme viděli u majáku, před snad sto lety, ale byli velmi podobně oblečení, a podobně ozbrojení - jako lovci, ne jako vojáci. Zatímco jsem si je prohližela, zastavili všechny východy.

Pak se otevřely dveře, byla v nich Bailey a zakřičela „Alex, jsi tam?“ Myslím, že jsem se zatvářila úplně jako George před chvíli.

Pašeráci jí začali věnovat plnou pozornost. Zkoušela na ně nějaké výmluvy - že hledá kočku - a oni ji začli obcházet, miřili na ni zbraněmi, ptali se, co si myslí, že se stalo s Elisabeth, a tak. Bailey vypadala vyděšeně, a chlápci měli v očích mělký hrob.

George využil situace - vysunul se zpod hromady cestou, co jsem mu ukázala. Požezal se u toho o plech. Krev z jeho ruky kapala do prachu.

Vstal. Tasil. Zakřičel „Policie, odhoďte zbraně.“ Bailey začala utíkat.

Svezla jsem se na zem, schovaná za hromadu šrotu, a přikryla si uši rukama.

Pašeráci začali střílet. George začal střílet.

Nevím, kolik padlo výstřelů. V rezonující hale slévárny zněly jak hrom z bouřky co ohlašuje konec světa. George tam stál jako socha, bez emocí, mačkal spoušť znovu a znovu a znovu. Nábojnice ze služební .45 opisovaly oblouk kuželem světla z rozbité střechy, leskly se na slunci. Ten pocit nikdy nezapomenu.

...

George rozhořčeně gestikuloval, chtěl vědět co jsme tam dělaly, takže jsem mu ruku obvazovala naněkolikrát. Zastavila jsem krvácení a přesvědčila ho, ať jde do nemocnice, protože to potřebuje vyčistit pořádně a možná sešít a asi tetanovku. Bailey mezitím zkoušela výmluvy, a fungovalo to podobně dobre, jako na pašeráky.

Pozval si nás na druhý den na stanici, abychom mu to vysvětlily oficiálně.

...

Ještě odpoledne šel George do nemocnice. Seznámil se s novou doktorkou. Ošetřila ho, byla profesionální a tak. Řekla, že nikoho postřeleného tady neměli, a že by to už hlásila sama.

Geroge se ptal, proč si vybrala tohle město. Řekla mu, že tady má šanci opravdu pomáhat lidem, a nebude stopadesátá po všech těch premiantech z Harvardu, na konci seznamu, dobrá tak na noční směnu.

...

Bailey mi asi ve dvě ráno zaklepala na dveře. Seděla jsem s notebookem na posteli, takže otázka, jestli spím, musela být jen řečnická.

Chtěla si povídat o včerejšku a řekla mi, že vypadám zašle a vyžitě a janevím co. Dík moc. Ptala se na Williamsovy, chtěla vědět, co mě trápí, a ... já jsem to někomu potřebovala říct.

Řekla jsem jí historii o Recallu, o pašerácích, o Williamsech, ne všechno, vynechala jsem jak jsem málem zastřelila Williamsovou, a jak si něco půjčilo moje tělo a zabilo policajta. Vlastně všechno o Oliverovi.

Řekla jsem jí o Sam. O tom, jak studium na církevní škole bylo součástí toho, že nepůjde sedět, jak utíkala drogami a před světem a přitom si ten svět nosila s sebou.

Řekla jsem jí o tom, že Sam je pryč. Zmizela, i s motorkou a částí věcí, i s Damiánem a Liz, aniž by cokoli řekla. Že mi chybí. Že nevím, jestli zase utekla, jestli se jí něco stalo, jestli je v pořádku nebo ne.

Řekla jsem jí, jak bolí, že zmizela beze slova.

„Aha, takže vy dvě jste byly ...“ řekla na to Bailey, a já jí nedokázala odpovědět, protože jsem si uvědomila, že nevím, jestli my dvě jsme byly ... něco.

Bailey se tvářila, jakože mi svěřuje hroznou věc - a pak řekla, že chodí do kurzu kreativního psaní, a chce být spisovatelka. Řekla to, jak kdyby se přiznávala ke kdoví čemu. A že nemá o čem psát, protože jí v životě nic nechybí - je vzorná studentka, její rodiče jsou normální, a její první přítel nebyl idiot. Hledá dobrodružství.

...

Georgovi volal šerif - dal mu echo, že pustili za dobré chování Hanka, známého zkurvysyna. Že to určitě nedopadne dobře. George slíbil, že se na to podívá, a že bude čekat každou sviňárnu.

...

Matka představená nám ráno představila (ha) nového údržbáře, Hanka, vraha v podmínce. Doslova nám řekla „je to trojnásobný vrah, ale polepšil se“. Hlavně, že pořád dávala najevo, jak nevěří tomu, že by se mohla polepšít Sam.

Hank vypadal dost slizce a cítila jsem z něj hnilobný pach hříchu - měl něco společného s Woodem a Recallem a touhle věcí? Pocit odporu se se mnou táhl zbytek dne, a zkazil mi oběd.

...

Policejní stanice měla stůl zavalený sladkostmi - George prohodil, že to je pro šerifa, do nemocnice.

Zkoušel nás vyslýchat. Chtěla jsem být k věci, řekla jsem mu pravdu - měla jsem předtuchu, že se mu něco stane, že zemře. A nemohla jsem to tak nechat. Nevěřil mi, moc se nedivím.

Bailey mlela nesmysly - chvíli tvrdila, že mě sleduje, protože mě tajně miluje. řekla jsem Georgovi, že bych chtěla nahlásit stalking, a Bailey řekla, že stalking je to až od pěti dnů - to, že to věděla je trochu znepokojující.

Nakonec mi došla trpělivost, tak jsem na ní práskla, že chce být spisovatelka, a proto dělá blbosti. Bailey se okamžitě přiznala, že ukradla tyčinky z obchodu. Před policajtem. Neudržela jsem se, a řekla jí „Bože, ty jsi blbá“ ale asi si to nevzala osobně.

George nás několikrát varoval, ať se do ničeho nepleteme. Trochu pokrytecky jsem mu přikyvovala a souhlasila - Bailey je naivní a nerozumí tomu, jak svět funguje, a může skončit v mělkém hrobě. George to tak přímo řekl - „Nerad bych našel někde vaše těla.“

Přikázal nám, že se musíme každý den v děvět ráno a večer hlásit na stanici.

...

(Tady byla jedna další kecací scéna s Alex a Bae (Bae > Bay) ale nepamatuju si, co si řekly v noci a co si řekly tady, takže budu dělat, že tu nebyla. Bay ale pozvala Alex „do kina“.)

Bailey vzala počítač, svoji stalkerskou nástěnku s fotkami a provázky, a začala zkoumat Michelle, Eda (jejího snoubence) a další. K večeru měla slušný seznam.


...

„Do kina.“ Zastavily jsme se u dalšího špatného baru. Bailey vytáhla z kabelky štos papírů. S nadšením s nimi mávala, a říkala, jak našla na facebooku, že když místní prohrají v lize, tak se pak zvětšuje šance, že Ed zmlátí Michelle. A že dneska je ligový zápas, takže ho můžeme sledovat, zjistit kde bydlí, a nějak pomoct.

Přepadla mě beznaděj. Řekla jsem jí, že vím kde Michelle a Ed bydlí - Michelle je moje kamarádka už roky. A že jí nemůžeme pomoct - jak říkal George, dokud se sama nerozhodne odejít, dokud sama nebude chtít, dokud nepřevezme odpovědnost za svůj život, tak jí nikdo jiný pomoct nemůže. Že jsem Michelle nabízela, že může bydlet u mě, odejít teď hned, ten den co za mnou mě Ed vyběhl s baseballkou, co mě před ním zachránili pašeráci.

Ale Michelle se rozhodla statečně trpět pro svůj lid nebo co - nechápu to. Ale pomoct jí nemůžeme. I když mu něco provedeme, nebo na něj zavoláme policajty nebo tak, jenom si to pak vybije na ní. Nemůžeme nic dělat.

Bailey mě přesvědčila. Vlastně nevím, jak to dokázala. Řekla mi, že netvrdí, že má dlouhodobé řešení. Ale že můžeme udělat aspoň něco, aspoň jednou pomoct, aspoň trochu. Svět bude lepší místo, ne o moc, o trochu, ale bude.

Slyšet to bylo jako vidět paprsek světla ve tmě, nebo něco, co já vím. Asi jsem trochu naděje, že svět může být lepší, potřebovala.

...

Vydaly jsme se pěšky do rezervace. Cestou jsem se snažila Bailey přesvědčit, aby si nehrála na hrdinku akčního filmu (jak by řekla ona) a tak. Že kdyby se něco nepovedlo, má utíkat a neohlížet se.

Nebudu předstírat sama sobě, že jsem nečekala, že se něco nepovede. Moje předchozí setkání s Edem se nepovedlo snad ve všem. Říkala jsem si, že jsem dneska někdo trochu jiný - možná něco trochu jiného - ale vlastně nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Vlastně nevím, jaký výsledek mohl být dobrý.

Zrovna když jsem nad tím přemýšlela, začal být svět divný. Větve stromů se pohybovaly, i když bylo bezvětří, krátery měsíce vypadaly jako obličeje, čas jak kdyby stál, a pádil současně. Připomínalo mi to ten les, kde jsem potkala Smrt, kam jsem zmizela s policajtem a ....

Po nějaké době se normální svět vrátil zpátky. Bailey si ničeho nevšimla.

...

Předjelo nás auto s místními. Schovaly jsme se vedle silnice.

Zastavili, močili, opilí stříleli na imaginární jeleny. Naštěstí si nás nevšimli.

...

Schovaly jsme se u Michellina domku, snad jednoho skutečného domu v trailer parku.

Vzala jsem telefon, a zavolala Georgovi. Řekla jsem mu, že jsme asi udělaly blbost. Že mě mrzí, že jsme se nenahlásily. Že jsme u Michellina domku, že dorazí Ed a ... George slíbil, že jede.

Nečekaly jsme na Eda dlouho. Smrděl potem, hořkým vztekem, chlastem, něčím tvrdším. Vešel dovnitř, začal křičet. Bailey řekla, že dneska asi nevyhráli.

Křičel, co to má doma za chlapa, a Michelle mu odpověděla, že to je Liam, sám ho přivedl postřeleného. To odpovídalo na nějaké otázky. Edovi to nestačilo, a křik zesílil, doplněný zvuky rozbíjení věcí.

Šla jsem a zazvonila.

Ed otevřel. Nestihl začít křičet, a praštila jsem ho. Víc než jednou. Praštil mě zpátky, a svět se roztočil a před očila jsem měla nebe. A Eda. Bailey ho praštila hráběmi, ale vypadal, že si toho snad ani nevšiml. V očích měl nenávist.

Neměla jsem čas vstát. Měl pracovní boty. Nějak jsem se dokázala krýt rukama. Nepamatuju si, že by to bolelo. Nebo že to nebolelo. Jako ve snu.

Nevím, jak dlouho to trvalo. Osvítily nás kužely reflektorů a blikající červené světlo. George vystoupil, pistoli v ruce, a něco zakřičel. Bailey se rozběhla k němu, a schovala se u něj v autě.

Svět se propadal do tmy, jakobychom my byli jediná existujicí věc - my a černá lesklá silnice, žhnoucí reflektory auta a obrovský měsíc. Světla trailer parku kolem zmizely do dálky, a obklopila nás jen nekonečná temnota.

Pak Georgovi někdo vyrazil pistoli z ruky baseballovou pálkou. Ed se vydal k němu. Bailey někde v policejním autě našla tazer a střelila s ním muže, co odzbrojil George - vypadalo to jako úder blesku.

Nevím, kde jsem vzala sílu vstát. Bojím se, že nebyla moje. Skočila jsem zezadu na Eda, tak prudce až přepadl dopředu, a praštila mu hlavou o sem. Silnice byla lesklá jako černé zrcadlo. Viděla jsem se na zádech Eda, zatímco padal k zemi. Viděla jsem oči ... a nevím, jestli byly moje.

Když Edova tvář narazila do zrcadla, rozjely se po něm praskliny. Pak se rozpadlo na střepy úplně, a pohltila nás temnota.

...

George pozoroval scénu. Tazer položil jednoho indiána. Ed ležel obličejem na asfaltu, nehýbal se a Michelle ho zkoušela probrat. Liam ležel na zemi před domkem. Alex a Bailey zmizely.

Na okrajích světla stáli duchové. Polohumanoidní postavy se zvířecími hlavami. Jeleni, ptáci, kojoti, vlci. Pozorovali. Studovali. Pozorovali. Hodnotili.

Možná Alex. Možná George. Možná celý svět. Měsíc svítil, nikdo se nehýbal, ale stíny tančily. George se podíval na ten svůj, a spatřil siluetu domorodého válečníka.

Když zvedl oči, byli duchové pryč.


...

Probrala jsem se v lese. Ne v lese Oregonu, v tomu druhém. Jestli je to vůbec reálné místo. Je trochu divné si říct „tohle je ten les, kde stromy maji oči a támhle je jeskyně s dveřmi do podsvětí a ...“. Měla jsem na sobě indiánské šaty, jako když jsem tu ve snu.

Bailey byla se mnou. Oblečená normálně. Tady je buď moc snadné cítit věci, nebo moc težké, a teď to bylo to první - vyděsila jsem se, a skočila po ní, zkusila jestli má pulz a tak, protože když jsem tu byla naposledy ... vešli jsme dva, a odešli jeden. Nechci na to vzpomínat.

Bailey vypadala normálně, netušila co se děje, chtěla to vědět. Řekla jsem jí pravdu. Přišlo mi, že tady a teď - i když vlastně netuším, kdy a kde je tady a teď, a jestli tady a teď je skutečné místo - už je pozdě na výmluvy.

Nevěřila mi, a mluvila o tom, co jí to připomíná za film, jako kdyby se nic nedělo. Nevím, jestli jestli je taková, že s ní nikdy nic nehne, nebo si neuvědomuje co je kolem, nebo co. Vzala jsem jí za ruku a táhla ji pryč. Tváře měsíce nás pozorovaly s úšklebky, vítr šeptal.

Mezi stromy se míhaly stíny. Vlci. Přišli mě pozdravit, jako čestná stráž nás doprovodili do světa.

Ten začal být skutečný, a rýsoval se před námi starý železniční most. Skočila jsem na Bailey a objala jí, protože to znamenalo, že je živá, že jsme v pořádku, že jsme v pohodě. Že jsem tam nebyla proto, abych jí dovedla k bráně, nebo zařadila do smečky.

Zavolaly jsme Georgovi, aby nás vyzvedl.

...

George zavolal záchranku, a zavolal Mikovi, aby mu pomohl zatknout nějaké lidi. Ed se neprobral. Liam se nezvedl. Indián co George napadl se nezvedl, protože měl pouta.

Se záchrankou dorazila i nová doktorka. Poznamenala něco o tom, že s Georgem se člověk nenudí, dohadovala se se saniťáky, že takhle postřeleného nakládat nemůžou, a odvezla si Eda i Liama. Indiána odvezl Mike.

George zkusil vyslechnout Michelle. Nic mu neřekla, vymlouvala se, snažila se chránit Eda.

...


George nás vyzvedl u silnice, a první co řekl bylo, že nás asi zavře. Aby nás ochránil. A že děláme blbosti.

Byla jsem unavená, tak jsem nechala Bailey se s ním hádat. Zkoušela ho přesvědčit, že jsme dělaly správnou věc. Nevím, jestli je zadní sedadlo policejního auta dobré místo na diskusi o morálce.

George měl pravdu, že jsme se do toho neměly míchat, že svět nepotřebuje, abychom si tu hrály na hrdiny. Na druhou stranu, Bailey mu dneska s tím tazerem nejspíš zachránila život. A já možná včera. Nedělalo mi radost mu to připomenout - a on to přešel, jako by to neslyšel.

Poslouchala jsem ho dohadovat se s Bailey, která se zase považovala za Batmana, nebo co. Chtěla jsem mu říct, že nás stejně nezastaví. Že si stejně budeme dělat co chceme, a že by bylo možná lepší, kdybychom to dělaly s ním, než navzdory jemu, že by možná lepší abychom ho na průšvihy mohly upozornit, místo abychom je tajily, že bychom ...

Ale Sam měla pravdu. Ztráta času se bavit s fízlem. Je to zastupující šerif, nejdůležitější týpek na planetě. Pomáhat lidem tady může jenom on, žádnou konkurenci nesnese.
Naposledy upravil(a) Sosacek dne 31. 8. 2017, 22:05, celkem upraveno 4 x.
But nobody came.
Uživatelský avatar
Karotka
Příspěvky: 1110
Registrován: 21. 9. 2011, 21:42
Bydliště: Praha

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Karotka »

Nádherný!
Asi musíš ty zápisy dělat ty, protože jsi v tom nejlepší.
Já jen pro zajímavost* doplním XP akce. U první kapitoly si je ještě pamatuju.

První odstavec kurzívou je Rituál. Tahle XP Akce slouží k rychlému vyprávění nějakého procesu, může to být opravdu nějaký rituál, ale nebo taky cesta odněkud někam, nebo jako tady představení postav a volné navázání na předchozí kampaň.

Rozhovor ve špatnym baru byl Shared Action.
Vstala jsem, zamotala se a málem upadla, ale vyrazila jsem za ním.
byla myslim Decisive Action.
Nad sebou zahlédl pohyb, a někdo na něj něco upustil. A vzal s sebou kus konstrukce a kus střechy.
Be In Trouble
Chtěl to vědět dost nahlas na to, aby čtveřice chlápků v maskáčích řekla něco jako „Počkej, on to asi přežil“, chopila se pušek a šla nás obcházet.
Další Be In Trouble
Pak se otevřely dveře, byla v nich Bailey a zakřičela „Alex, jsi tam?“ ...

... chlápci měli v očích mělký hrob.
Po dalším Be In Trouble Sosáček zahlásil něco v tom smyslu, že už by se mělo s těmi Be In Troubly přestat, nebo za chvíli přiletí bojový vrtulníky :)

Jo a je super jak Chuubo funguje. Tuhle vyeskalovanou, drsnou scénu si vlastně hráči udělali sami, já jako GM to jen překvapeně sledoval a reagoval. Sám od sebe bych to asi takhle nehrotil :)

No a to nejlepší na konec:
Nábojnice ze služební .45 opisovaly oblouk kuželem světla z rozbité střechy, leskly se na slunci. Ten pocit nikdy nezapomenu.
je Slice of Life.

*No dobře ne ani tak pro zajímavost, ale aby si někdo nemyslel, že jsem zlý GM

Tradiční jasnozřivost depresivních, často popisovaná jako radikální nezúčastněnost ve vztahu k lidským starostem, se projevuje v první řadě nezájmem o problémy, které vskutku nejsou příliš zajímavé.
(M. Houellebecq)
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek »

Jo. Ten format je standardni - veci psane normalne jsou pohled Alex na scenach kde byla, veci psane kurzivou by mely byt objektivni pohled na sceny, kde nebyla.
But nobody came.
Uživatelský avatar
Quentin
Noob of The Round Table
Příspěvky: 9334
Registrován: 31. 7. 2007, 14:31
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Quentin »

Nice. Fešnej zápis.

Jen pro sebe a případné čtenáře opakuji, jak (Be In) Trouble funguje. Kdyžtak mě opravte.
Akce říká "You are outmatched", takže když ji zahraje jedna postava, tak tím říká, že by jí nepřítel mohl porazit. Když jí zahraje druhá, tak to pořád musí platit, takže nepřítel musí zesílit, aby porazil obě. Proto vtípky o levelování nepřátel.
http://2k6goblinu.blogspot.cz/
“Questions are gameplay”-Chris McDowall, The ICI Doctrine, 2018
Player Agency (n.): “the feeling of empowerment that comes from being able to take actions in the [virtual] world whose effects relate to the player’s intention” -Mateas, 2001
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek »

Jeste chybi 3 kapitoly, zejo.
But nobody came.
Uživatelský avatar
PardGalen
Příspěvky: 2104
Registrován: 26. 2. 2006, 21:28

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od PardGalen »

Sosacek píše: 29. 8. 2017, 14:39 Jeste chybi 3 kapitoly, zejo.
Ano.

A malá poznámka. Ještě se stalo to, že se George vyboural když mu v noci přes silnici přeběhl jelen. Ne že by to bylo něco zvláštního.
Always bring a gun to a puppet fight
Uživatelský avatar
Quentin
Noob of The Round Table
Příspěvky: 9334
Registrován: 31. 7. 2007, 14:31
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Quentin »

27.9.

Milý deníčku,

nikdo nevěděl, že nemám spodní prádlo. Jen já.

Já a Matka Představená. Jsem si naprosto jistá. Nikdy takhle děsivý pohled neměla.

Ale jinak to bylo osvěžující, alespoň prvních pár hodin.
28.9.

Milý deníčku,

konec poflakování a pseudo-odvážných experimentů. Budu k tomu přistupovat metodicky. Pokud nechci, aby byl můj studentský život nudný a obyčejný, musím najít zajímavější příběh. Potřebuji konflikt a hlavní postavy. Absence konfliktu v mém vlastním životě je asi důvod, proč se s tebou bavím. Zaměřím se na postavy, najdu si nějakého protagonistu a pověsím se na něj.
29.9.

Milý deníčku,

jestli mi někdo vleze do pokoje, bude si myslet, že jsem zešílela. Prozatím mám na nástěnce čtrnáct kandidátů a pět výživných konfliktů, neopětovaná láska, pád sportovního šampiona, podvody při zkouškách, samé zajímavé věci, ale nic vyloženě lákavého.

Odpadl mi zítřejší trénink, budu mít čas pronásledovat Alex. Tváří se smutně a tajemně, jakoby přímo vyskočila z YA novely, ale pořád k ní nemám přiřazený konflikt. Snad to nebude úplně zabitý čas.
30.9.

Milý deníčku,

dnes jsem viděla Alex a George společně na jednom místě. U pekárny Williamsových. George tam byl pracovně a pomáhal FBI. Alex tam nemohla být náhodou. Jsem si tím jistá. Moc dobře věděla, co je to za lidi, a proč je zavírají.
1.10.

Milý deníčku,

někdy taky musím dělat práci do školy. Dej mi pokoj.
2.10.

Milý deníčku,

co ti teď řeknu, by mohlo být použito u soudu, takže mi musíš slíbit, že tě nikdo nenajde dřív než to bude nezbytně nutné. Díky.

Sledovala jsem Alex do baru. Sešla se s Georgem. Nebyli k sobě přátelští, ale měli si dost, co říct. Zaslechla jsem útržky. Michele se bojí svého násilného muže, pravděpodobně Georgeovi známí z rezervace. K tomu později.

Pak jsem ji sledovala do parku, stejného jako předevčírem. Váhala jsem, zdali bude mým protagonistou. Znala se s Georgem, to bylo dobré znamení. Ale pokud sem chodí často, mohla v parku opravdu být jen náhodou. Otázky neubyly, když sebou trhla, skočila do auta a odjela.

Rychleji jsem ještě nešlapala. Před očima jsem viděla všechny instruktážní videa o bezpečnosti na silnici. Pro cyklistu jsou to prakticky hororové filmy. Ani jsem nestihla nasadit helmu. Představa rodičů nad hrobem náctileté dcery a Alexina destinace, opuštěná ocelárna u severních útesů, mě dovedly k výronu intelektu, za který se budu ještě chvíli stydět. Vsugerovala jsem si, že si chce ublížit a ve spěchu jsem se slovy "Alex, jsi tu?" naběhla přímo do čtveřice mužů s puškami. Byla jsem jako rozptýlení ve slasherovém krváku, které svou smrtí záporáka zaměstná, aby hrdina stihl uniknout.

Někdy by bylo lepší si svou roli v příběhu neuvědomovat v reálném čase. Teď, když nad tím uvažuju: Co když mé pronásledování protagonisty znamená, že jsem vedlejší postava a ztrácím plot immunity?

Na mojí obhajobu musím poznamenat, že od sukně bez kalhotek je to k hrdlořezům s puškami daleký skok. Mnohem delší, než jsem mohla čekat.

Měli lovecké vybavení, maskáče a neprůstřelné vesty. Jeden měl mírně šilhavé oko, akorát dostatečně pro zneklidňující pohled. Druhý měl ohnivá tetování na krku, fialová. Třetí měl protáhlý, hubený obličej a žluté kuřácké nehty. Čtvrtý měl malé kulaté brýle a vysunutou spodní čelist se zvednutým rtem, jakoby žužlal neviditelný doutník.

Zkusila jsem lhát, že hledám kočku. Nebyla to perfektní lež, ale byla rychlá. Kočky slyší dobře na sykavky, Alex, Sassy, Cézar. Byla jsem na sebe hrdá, trošku. Panika a strach mě navzdory čtyřem puškám doběhly až později, když se provokativně ptali, jaký mám názor na Elizabeth. Zdali je mrtvá či živá.

Zmizela před dvěma týdny, dívka z naší školy. Nechápu, jak jsem to mohla přehlížet; extra výživný příběh ke zkoumání. Nejspíš jsem ještě nebyla smířená s tím, že k mému užívání života naplno bude patřit i skutečný osudy ničící zločin.

Zachránil mě George, znenadání se objevil a vystřelil. Na další střelbu jsem nečekala a utekla. Kde se tam vzal? Co to bylo za lidi? Proč tam jela Alex?

Lovci ustoupili a ujeli. Vrátila jsem se, ale ani Alex, ani George mi nechtěli nic konkrétního říct. Jen samé výčitky, že jsem tam neměla, co dělat. Odvezli mě na kolej.

Bojím se tam vrátit pro kolo. Ale možná bych se tam při té příležitosti mohla znovu porozhlédnout. Hledání bicyklu mi George nemůže vyčítat.

Pěkná příhoda, že? Připadám si, že jsem někde po cestě proskočila stříbrným plátnem. Odpusť rozklepaný rukopis, nejspíš mě dohání realita.

To bude pro dnešní zápis vše. Mám ještě práci, musím zjistit, kdo je Michele, kdo ji trápí, a jak se s ním vypořádat. Není to skvělé, kolik stop lidé nechají na sociálních sítích? George má ve friend listu 1800 lidí, sedm z toho Michele, tři z rezervace.

Čas na restrukturalizaci nástěnky.
http://2k6goblinu.blogspot.cz/
“Questions are gameplay”-Chris McDowall, The ICI Doctrine, 2018
Player Agency (n.): “the feeling of empowerment that comes from being able to take actions in the [virtual] world whose effects relate to the player’s intention” -Mateas, 2001
Uživatelský avatar
Quentin
Noob of The Round Table
Příspěvky: 9334
Registrován: 31. 7. 2007, 14:31
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Quentin »

3.10.

Milý deníčku,

jestli sis myslel, že jsem si včerejší zápis vymyslela. Dnes mi neuvěříš ani slovo.

Na první hodině nám představili Hanka Polleyho, nového školníka. Matka představená vypadala doslova nadšeně, když oznamovala, že byl právě propuštěn z vězení, kde byl za zabití tří. Byla okázalá a netaktní. Udělala to schválně, abychom viděli, jak je dobrá a schovívavá.

Tohle tedy byl Hank, o nemž včera mluvil George v autě. Ne, nelekej se. Nemluvil se mnou, volal mu šerif. Na mě se jen mračil. Popravdě mě George začínal štvát.

FBI v pekárně, zmizení Elizabeth Malcolmové, domácí násilí v native rezervaci, přestřelky s ozbrojenci a teď Hank Polley. Je to jen shoda náhod nebo byl svět vždycky takhle násilný? Proč jsem to neviděla? Čekám, kdy mi začnou přicházet kryptické zprávy od Carrie-Anne Moss.

Musely jsme s Alex odejít ze školy, nahlásit se na stanici a podat prohlášení. Mračila se na mě méně než George. Myslím, že nebyla ani příliš naštvaná, jen zdrženlivá a odtažitá.

Na stanici jsem se přesvědčila, proč jsou policajti tak roztomile zakulacení. Představte si vojenské velitelství, vážní muži zařizující důležité věci, tabule, telefony, papírování a vprostřed namísto světové mapy s figurkami stůl, který by zahanbil pulty v Dunkin Donuts. Vsadím se, že kdybych do cronometeru naklikala, co jsem tam za těch dvacet minut snědla, odejdu s anorexií.

Promiň, zbytečně odbíhám.

Nic praktického jsem se nedozvěděla. Ptali se, co jsem v továrně dělala. Neměla jsem rozumné vysvětlení, zkoušela jsem tvrdit, že jsem gay a Alex pronásleduji z osobních důvodů. Předpokládala jsem, že jako stalking se to kvalifikuje až po několika dnech. Nikdo mi nevěřil, musím na tom lhaní zapracovat. Nakonec jsem vykoktala pravdu a doufala, že to nikdo nebude brát vážně. Nebral. Dostalo se mi stejného varování jako včera.

U oběda se mi Alex snažila říct znovu to samé: Do ničeho se nepleť, hleď si svého, yadayada. Nechala jsem ji domluvit a pozvala ji do kina.

Večer jsme se sešly, dovedla jsem ji ke sportbaru, nasadila bussiness face a odprezentovala výsledky včerejšího průzkumu. Bylo toho překvapivě hodně, potiskla jsem dvacet listů, oboustraně. Zkráceně: Edward Wild Buffalo s děsivou pravidelností bije svou ženu Michele Wood Weasel. Vychází to vždy po ligovém zápasu. Jeden měl být dnes večer.

Povolila a kývla na spolupráci. Možná uznala, že nejsem tak neschopná, jak si myslela. Možná jí došlo, že mě beztak nezastaví. A možná věděla, že je to vážná věc a někdo musí něco udělat. Shodly jsme se, že zákon tu nic nezmůže, dokud Eda sama Michele neudá. Rozumný dlouhodobý plán jsme nevymyslely, smířily jsme se s tím, že nezasloužený výprask zastavíme alespoň dnes. Vydaly jsme se k jejich domu v trailer parku s tím, že při prvním náznaku agrese voláme George se stížností na hluk.

Trailer park je necelé čtyři míle na sever od města. Po tmě se šlo špatně, ale nechtěly jsme přitahovat pozornost. Nakonec nás truck s Edem a jeho opileckými přáteli předběhl. Musely jsme se krčit v lese, zatímco stříleli na imaginární jeleny. Druhý den v řadě v blízkosti střelných zbraní. Měla bych se vrátit ke kradení muesli tyčinek. Alex opakovala, že pokud se cokoli stane, budeme utíkat, žádné hrdinství, dokonce mě objala. Najednou se zdála drobnější než předtím, křehčí.

Nakonec jsme Eda předběhly, než kamarády rozvezl. Schovaly jsme se za domem a zavovaly George. Ed dorazil a rozeřval se, co tam Liam dělá. Nevěděly jsme ani, kdo Liam je, ale rychle to z konverzace vyplynulo. Idiot se ožral tak, že zapoměl na postřeleného dealera, kterého schoval ve vlastním domě. Neviděly jsme pořádně, co se děje, slyšely jsme jen řev. Alex se zvedla a šla zazvonit. Nestihla jsem ji zastavit.

Ed otevřel a Alex se na něj vrhla, odrazil ji do ulice. Nevěděla jsem, co dělat, ale musela jsem pomoct. Zabodla jsem mu krátké hrábě do stehna a dala se na útěk. Alex za mnou neběžela.

Pak mi to došlo. Je to jen image. Alex není zkušenější, rozumnější nebo silnější než já. Je šílená a sebedestruktivní. Poprvé mě popadla skutečná panika, já jsem ji sem přivedla, já ji budu mít na svědomí. Vyběhla jsem do hlavní ulice, do světel policejního auta. Nasměřovala jsem George na místo a schovala se do bezpečí na sedadle spolujezdce.

Možná se rozepisuji zbytečně. Ani nevím, jak popsat, co se stalo pak. Myslím, že jsem měla výpadek. Pamatuji si opilce, co Edovi přiběhl na pomoc, tazer z palubní přihrádky, baseballovou pálku, bestiální vrčení, ženský křik, tříštění skla, kříšťálově ledový déšť a oslňující světlo.

Adrenalin, mrtvice, zkratoval mi v rukách taser, únava, nějaký trauma stress. Ať to bylo cokoli, na pár okamžiků se mi zkroutila realita. Carrie-Anne, kde jsi byla, když jsem tě potřebovala?

Probrala jsem se v temném lese. A když ríkám temném, myslím pohádkově zrůdném. Pre-disney starokontinentálně pohádkovém. Samé ruce, všudypřítomné oči, vrzání, skřípání, skřeky, pohyb na hraně periferního vidění. Alex tam byla se mnou, bosá v bílých šatech.

Tvrdila, že jsem mrtvá, že tam s ní chodí jen mrtví. Byla to velmi neproduktivní konverzace. Odmítala přistoupit na libovolnou z mých teorií, a to jsem jich měla tolik. Od inhalace halucinogenu až po Alenku v říši divů nebo Nolanovo Inception. Když jsme z lesa vybloudily, div nepukla radostí, že jsem naživu. Už jsem ji nemohla brát vážně.

Znovu mě na kolej vezl George. Byl obligátně prudný a nechtěl pochopit, že jsme jen dělaly správnou věc. I když musím uznat, že mou argumentaci podkopával Alexin kousek se zvoněním a napadením. Podle plánu jsme se vůbec neměly zapojit, ale nemohla jsem se na ni zlobit. Už jsem ji neviděla jako tajemného hrdinu, ale jako zmatené roztomilé děvcě. Bílé šaty byly pryč, změnily se v obyčejný oděv s odchodem z pohádkového lesa, ale budu si jí v nich navždy pamatovat.

Věřím, že je George přes všechno vykrucování na naší straně. Nevzal nás do vazby, neseřval nás. Musely jsme ho alespoň trošku nalomit. Asi pro nás nepostaví batflektor na střeše šerifovi kanceláře, ale snad nám pro začátek odpustí dnešní dobrodružství.

Co se pohádkového lesa týče, vědomě tuto část večera ignoruji. Kdybych nad tím přemýšlela, zešílím. Nemá smysl dělat závěry hned dnes večer.

Vlastně už je skoro ráno, sakra.

Pozn.: Alex měla pravdu, že bychom neměly při pohybu na hraně zákona používat vlastní jména. Navrhuji přezdívky dle Martinova dělení spisovatelů; Zahradník pro ni a Architekt pro mě.
http://2k6goblinu.blogspot.cz/
“Questions are gameplay”-Chris McDowall, The ICI Doctrine, 2018
Player Agency (n.): “the feeling of empowerment that comes from being able to take actions in the [virtual] world whose effects relate to the player’s intention” -Mateas, 2001
Uživatelský avatar
PardGalen
Příspěvky: 2104
Registrován: 26. 2. 2006, 21:28

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od PardGalen »

George Little Twig

Obrázek
Akademické skilly: průměrné
Atletické skilly: dobré
Krevní skupina: 0
Oblíbená jídla: losos, hot dog, koblihy, káva, cigarety
Zvíře / horoskop: medvěd

Arc:
Shepherd

Skilly:
Deputy 2
Patience 2
Shield 1
Fixing Things 1
Archery 1
Sailing and fishing 1

Bond:
Leave no man behind

Connections:
....

Basic quest:
Zelená tabulka: Spořádaný občan/Indián

Emotion XP: Putting my faith in you
Naposledy upravil(a) PardGalen dne 30. 8. 2017, 23:42, celkem upraveno 1 x.
Always bring a gun to a puppet fight
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od Sosacek »

Aha, ja myslel, ze vypada nejak normalne.

$D

Alex Smith
Obrázek

Akademické skilly: nadprůměrné
Atletické skilly: průměrné
Krevní skupina: A
Oblíbená jídla: Pizza, zmrzlina, jablečný koláč
Zvíře / horoskop: vlk

Skilly:
Kindness 2
Detroit Girl 3
Perseverance 2
Sharp 2
Superior Hunter 1

Bond:
I (must) get involved 2

Connections:
Sam 1
Alice 1
Michelle 1

Perky:
Superior Senses 1
Shine 1
Superior Immortality 1

Basic quest: Oranzova tabulka "I know what I'm doing" / "..."

Emotion XP> Salute / High-five
Naposledy upravil(a) Sosacek dne 30. 8. 2017, 22:24, celkem upraveno 1 x.
But nobody came.
Uživatelský avatar
PardGalen
Příspěvky: 2104
Registrován: 26. 2. 2006, 21:28

Re: [Chuubo] Pampelišky v trávě

Příspěvek od PardGalen »

A tahle holka mlátí chlapa co má dva metry a sto dvacet kilo.
Always bring a gun to a puppet fight
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 10 hostů