[Archipelago] Stříbro - zápis

Sekce, v níž se věnujeme našemu hraní. Můžete zde poprosit o pomoc s přípravou kampaně nebo dobrodružství, konzultovat svou postavu, a samozřejmě se podělit o zápisy z her, které již máte za sebou.
Odpovědět
komi
Příspěvky: 289
Registrován: 17. 8. 2012, 18:07

[Archipelago] Stříbro - zápis

Příspěvek od komi » 5. 7. 2015, 20:46

Zápis z první kratičké hry, jen něco málo, co se stihlo odehrát po výmýšlení settingu a postav. Ale o co je míň textu, o to víc je obrázků.

Obrázek

Matyáš je na lovu se svým pážetem Erikem, prodírají se lesem a narazí na čerstvé stopy kance. Ze soustředěného stopování je vyruší velmi nepříjemný zápach a pak ještě nepříjemnější pohled na nafouklou, napůl v listí zafoukanou mrtvolu. Matyáš si zakrývá nos a ústa a prohlíží si nebožtíka zblízka. Mrtvola nemá žádné výrazné zranění a kromě vyklovaných očí není vůbec ožraná mrchožrouty. Nebožtík tu už v tomhle vedru pár dnů leží, takže obličej rozpoznat nelze. Matyáš mu odřízne z krku křížek a sundá z ruky tepaný náramek, podle toho snad zjistí o koho se jedná. Kousek od mrtvoly ještě najdou pošlého havrana. Na lov už nějak nemají náladu, takže se vrací zpět do Jam.
Obrázek
Ludmila rozhodla, že dnešek je ten správný den, aby si svého nezvedeného syna odvezla domů. Nařídí zapřáhnout vůz a pak začne probírat svou garderobu. Najít šaty vhodné ku příležitosti odvlečení syna z cigánského tábora není úplně jednoduché, ale nakonec jí služka do jedněch pomůže. Za chvíli už vůz tažený dvěma krásnými vraníky vyráží směrem k osadě. Většina cesty vede lesem a po nějaké době vůz z ničeho nic zastaví. Ludmila vyhlédne oknem ven a vidí dvě medvíďata, vyhlédne na druhou stranu a tam medvěd. Zařve na vozku, ať práskne do koní. Vozka taky zařve a pak se vůz s trhnutím rozletí vpřed šílenou rychlostí. Zběsilá jízda skončí po pár set metrech stejně prudce jako začala - urve se kolo a celý vůz se málem převrátí. Ludmila se služebnou opatrně vystoupí, vozka nikde, jen se chvíli zezadu ozývalo ječení, které pak náhle ztichlo. Koně jsou vyděšení a jeden nemůže došlápnout na nohu. Ludmila nařídí vypřáhnout zdravého koně a naložit na něj zavazadla, což služka neobratně učiní. K nejbližším rolnickým stavením by to už nemělo být daleko a tam najdou pomoc. Ještě zajdou zkontrolovat místo, kde ztratili vozku. Moc je nepřekvapí, když místo vozky najdou jen krvavé fleky.

Obrázek

Esmeralda se vrací domů z močálů, v noci byl úplněk a proto se věnovala sběru bylin. Na to, že má za sebou náročnou noc v bažině, tak jí to moc sluší: červená sukně, režná halena bez rukávů a šátek ozdobený lesklými cingrlátky. Když se blíží k cestě, zaslechne nadávky a koňský dupot. Dvě ženské se snaží převést koně přes nějakou strouhu a ten se poplašeně vzpíná. Esmeralda nabídne pomoc a kůň pak přejde jak beránek. Esmeralda se představí jako léčitelka a bylinkářka a kdyby Ludmila potřebovala pomoc s léčením poraněného koně, že se na ni může kdykoli obrátit. Pak se rozloučí. Doma Esmeraldu vítá Leopold s nadšením a oddaností věrného psa, pochlubí se jak krásně dosušil byliny a houby, které měl na starost. Přebere od ní košík s nově nasbíranýma rostlinami, zeptá se na pokyny, jak je zpracovávat a hned se do toho pustí. Esmeraldu pošle do postele si odpočinout, musí být chudinka strašně unavená po tom nočním bloudění močálem.

Obrázek

Františkovi před kovárnou zastaví vůz z Jam. Dovnitř vejdou dva muži a sdělí Františkovi, že mají pro něj práci. Potřebují
naléhavě opravit rumpál a nabízí mu za to pár kousků stříbra a ať vezme radši i otce, ten má víc zkušeností. Otec se
mezitím vkulhal dovnitř, jakmile uvidí zákazníky a hlavně stříbro, seřve Františka, že se vhodně nepostaral o vznešené
pány. František teda konečně přestane třískat do z výhně vytažených hrabí a běží pro pivo. Po občerstvení nasednou na vůz a vyráží do Jam.
V Jámách se Matyáš potkává s Františkem, dozví se od něj, že mrtvole patřící náramek vyráběl on sám pro syna rychtáře. Františka s otcem zavedou do štoly, ten to obhlídne a vydá se pro nářadí. Jak jde chodbou, tak zahlídne nějaký stín a průvan mu zhasne kahan, František sáhne po krumpáči, trefí jím vzpěru a strop se zřítí. Jeho samotného nic většího nezasáhne, ale cesta zpátky je kompletně zavalená. Aspoň že otec zůstal na druhé straně.

Matyáš se dozví, že když tu byl naposledy rychtářův syn, tak měl obchodní schůzku s Janem a pak se stavil v místní hospodě na jídlo. Takže vyšetřování začne v hospodě, výborně. Čapne hostinského a začne se vyptávat, hostinský nejdřív drmolí něco o velikém chlapovi s kápí. Když Matyáš přitlačí, tak se přizná, prý ho otrávil on na rozkaz Jana. Ukázal dokonce Matyášovi kousek stříbra, který za to údajně dostal. Matyáš váhá, jestli mu má věřit, možná na něj přitlačil málo. K výslechu se přimotal i Matyášův neoblíbený společník, rytíř Dalibor a když mu sluha přišel vyřídit nějaký vzkaz, tak Matyáš kousek zaslechl, bylo to cosi o tom, že slečna Elizabeth bude navečer u horského jezírka.

komi
Příspěvky: 289
Registrován: 17. 8. 2012, 18:07

Re: [Archipelago] Stříbro - zápis

Příspěvek od komi » 24. 7. 2015, 21:26

Esmeralda vaří u stanu v kotlíku slepičí polívku. V myšlenkách se vrátí k okamžiku, kdy při vykládání budoucnosti spatřila amulet Ludmiliné babičky. Vzpomíná, jak se pak pořád ochomýtala kolem Leopolda, až ten neodolal její kráse (a možná také ondatřímu pižmu, kterým se kvůli němu “voněla”:-) ) Teď už je to už týdnem, co za ní utekl. Esmeralda věří, že až získá amulet, tak díky němu zůstane mladá a navíc se ještě stane stráášně bohatá. Z myšlenek ji vytrhne urozený muž přijíždějící na koni. Slíbí Esmeraldě slušnou odměnu, pokud hradnímu pánovi na slavnosti předpoví správnou budoucnost. Má mu věštit vítěznou dobyvatelskou bitvu v Mezihoří, a s tím související nehynoucí slávu a spoustu kořisti. Sotva odjede, má Esmeralda druhou návštěvu – čtyři vesničany vyzbrojené cepy. Už jim došla trpělivost s neustálými ztrátami hospodářských zvířat. Leopold je jde usměrnit, předpokládá, že na synka z bohaté měšťanské rodiny si netroufnou. Ti ho ale považují jen za dalšího chmatáka, který šaty někde ukradl. Prý teď byl nějaký bohatý pán nalezen mrtvý v lese, tak jestli to nejsou náhodou jeho šaty, a že ho možná zamordoval. Začnou ho tahat pryč. Esmeralda zavolá na pomoc své soukmenovce, kteří trochu zchladí vesničanům bojové nadšení. To pak zcela opadne, když jim Esmeralda vrátí ukradenou slepici ve formě vroucího vývaru, vychrstlého na ně z kotlíku. Chytne to pěkně ale i Leopold, Esmeralda jej ošetří a něžně uloží do stanu.

Ludmila slušně zaplatí vesničanovi, ať se postará o koně a vůz a obstará jí večer odvoz. Vydává se se služkou do cigánského tábora. Potká ty čtyři vesničany, co jdou (jak) opaření zpátky do svých domů. Vyptá se jich, co se tam stalo. Nejdřív jim uvěří, že Leopolda opravdu někdo zamordoval a zpanikaří, ale pak jí dojde, že nejsou zrovna nejbystřejší a bůhví, co vlastně viděli. Sama se nechce v táboře moc ukazovat, tak pošle na průzkum služku. Má předstírat, že chce znát budoucnost. Služka se velmi neochotně ujme úkolu a odchází směr tábor, Esmeralda ji samozřejmě pozná, nedá ale nic najevo. Budoucnost jí řekne a služka skutečně zahlédne ve stanu ležícího Leopolda, nebo aspoň někoho Leopoldových tvarů v Leopoldových šatech a s ovázaným obličejem.

Esmeralda s menší skupinkou cikánů – kejklířů a muzikantů přijedou k hradu. Na nádvoří už je pěkný frmol, spousta lidí, trhy, konkurenční zpěváci. Esmeralda si najde místečko, kde bude zatím věštit a už přichází první zákaznice – nějaká mladá holka v doprovodu matky, od pohledu trochu zámožnější rolnická rodina. Esmeralda jí předpoví dlouhý, poměrně spokojený život po boku pracovitého, i když trochu hrubého manžela. Pak už vychází z hradu Pán v doprovodu purkrabího, který Esmeraldu předtím navštívil. Ta podrobně studuje Pánovu ruku a dlouze vysvětluje, co vidí. Vladimír tomu moc nerozumí, označí Esmeraldu za podvodnici. Jeho rádce mu to ale zjednodušeně přetlumočí: Když potáhne do Mezihoří, získá slávu a bohatou kořist. Když to neudělá, bude za pár let mrtvý (to, že bude mrtvý rukou svého purkrabího, Esmeralda z pochopitelných důvodů nezmínila). Esmeralda si pak všimne ještě nějaké tlačenice poblíž stánku s kosmetikou z orientu. Tu holku, které před chvílí věštila, tam obviňují z krádeže.

František se snaží dovolat lidí na druhé straně zasypané chodby, chvíli se taky snaží prokopat zpět, ale vypadá to marně. Žádné zvuky z druhé strany závalu neslyší. Rozdělá oheň a s rozsvíceným kahanem a krumpáčem se vydává pryč, třeba existuje i jiná cesta ven. Když se blíží k místu, kde se chodba rozvětvuje na několik dalších, překvapí ho tam nějaká shrbená, chlupatá, přerostlá postava, která chodbu prakticky svým tělem komplet vyplňuje. Utíkat není kam, naštěstí potvora je v úzkém prostoru celkem neohrabaná a rána krumpáčem vedená rukou statného kováře rozlouskne i lebku něčeho takového. Než se František vyhrabe zpod té chlupaté, od krve mazlavé hory masa, tak se horníkům na druhé straně podaří zčásti odstranit zával a Františka jako hrdinu vyvádějí ven. Vytáhnou na slunko i tu potvoru. Kolem se seběhne pěkný hlouček lidí a dojde se podívat i Jan. Františkovi slíbí odměnu a ty, kteří příšeru vytáhli, seřve, co ji sem tahali a ať ji hned někam uklidí. Horníci mají už tak těžký život, není důvod jim ho dále ztrpčovat vědomím, že je můžou kdykoli pod zemí rozsápat nějaké chlupaté obludy.
Obrázek
Rytíři Matyáš s Daliborem táhnou hospodského ven z putyky, a když si všimnou Jana v hloučku lidí, zamíří tam. Hostinský hned začne úpět a popisuje, jak mu Jan držel nůž pod krkem a kde přesně měl ten váček, co mu dal. Jan se ohradí, že to jsou lži a že nikoho neotrávil, a to ještě dřív, než rytíři vůbec něco o tom jedu zmíní, Matyáš to považuje za jasný důkaz viny a Jan se dá na útěk (i s odměnou, kterou slíbil Františkovi). Matyáš se rozběhne za ním, nikdo z horníků se ale nijak nehrne vpřed, aby mu pomohl. Jan se mu ztratí v některé z chodeb, a když se Matyáš vrací, najde navíc své páže se zlomenou nohou. Horníci rytířům pomáhají jen do té míry, aby je vyloženě nenaštvali, pouze dva zmíní, že znají nějaké chodby, které jsou průchozí a že do těch nejspíš Jan zamířil.
[Postavy neví: Jan Jeremiáše skutečně otrávil, Jeremiáš mu pomáhal s pašováním stříbra, kdy tajnou stezkou vozil část vytěženého stříbra pryč a neproclené stříbro pak bylo prodáno za výrazně víc peněz v jiných městech.]

komi
Příspěvky: 289
Registrován: 17. 8. 2012, 18:07

Re: [Archipelago] Stříbro - zápis

Příspěvek od komi » 4. 8. 2015, 13:01

Dávám sem útržky toho, co se mi dostalo do ruky a podařilo se mi zrestaurovat. Z celého spisu, který (pokud ne šílený, tak jistě grafomanský) kronikář vytvořil, se bohužel (nebo možná bohudík) velká část nedochovala. Část se časem poztrácela, část je nečitelná kvůli skvrnám od druhořadné bramborové pálenky, nemálo stran jistě skončilo v plamenech po zásahu kronikářových druhů a dílo zůstalo nedokončeno, protože kvůli kronikářově spotřebě pergamenu už nezůstala v dalekém okolí žádná ovce.
šílený kronikář píše:
Hra nám ani nezačala,
pálenky je jen polovic,
na scéně se objevuje
výběrčí daní, Matěj Lobkovic.

Za stálého skřípotu pera,
píši na drahý pergamen,
jak přijel na hradní slavnost,
k výběru daní připraven.


Na povozu taženém čtyřmi koni vjíždí královský výběrčí daní Matěj na nádvoří hradu a pozoruje, jak kolem víří hudba, tanec a holduje se obžerství. S ním jsou dva zkušení ozbrojenci, u sedel mají kuše. Ne, že by je chtěli použít na křesťanské poddané, ale „Ti co platí nekřesťanské daně, nejsou Křesťani!“, takže je vše v pořádku.

Vyrušen ze psaní taháním za kalhoty malou blonďatou z lože uprchlou zmenšeninou feniksa, která má kupodivu dva X chromozomy, jsem si uvědomil, že plození vlastních dětí je v rozporu s mým kronikářským posláním.

Za křiku „Vykliďte prostor, jede výběrčí daní!“ se přesto prodral i s povozem davem dalších čumilů až k nádvoří, kde kníže Vladimír sleduje představení cikánů. Výkřiky a brblání lidí, na které stoupnul kůň, ho od jeho představení vyruší a tak z tribuny pokynul, ať výběrčímu udělají cestu. Ten ale už stál před ním, koně to za praskotu kostí poddaných zvládli sami. Nakonec je k nim na tribunu Matěj uveden, avšak nepřestává si stěžovat, jak to trvalo.

V tuto chvíli měl někdo pocit, že snad kronika dějin naší země bude velmi obsáhlá a myslel si, že když zrychlí chod událostí, tak mi ruka upadne … opak byl pravdou, protože zkušenosti ze zvěrolékařských přednášek se ve mně, jako kronikáři, nezapřou.

Výběrčí požaduje uschování královské truhly na místo s neustálým dozorem. Vladimírovi se však tón hlasu výběrčího nelíbí. „Jak to se mnou mluvíš?“ oboří se. Ani královský glejt zajišťující bezpečnost už Matějovi nemůže pomoci, když je před poddanými nařčen, že král není spokojen s výběrem daní v jeho knížectví. A tak putuje směrem do hladomorny. Jeho stráže zatím po cikánkách koukají a alkohol nasávají, ale v poslední chvíli se zmátoří a ten více opilý tasí meč a jde mu na pomoc. Matěj zatím dlouho daně nevybírá, takže má stále mrštnou postavu a snaží se třem halapartníkům vysmeknout, ale nebude to tak jednoduché…

Dohadování o tom, jak by se měl Matěj umět ohánět s mečem. „Je to strašná nuda, když na Tebe šáhne ochranka a ty je zliskáš, tak na co si pak bereš s sebou ty dva vojáky?“ A protože Doom neměl stroj času a nemohl cestovat do minulosti a vybírat tam daně… vše dopadlo takto:

Matěj se vysmekne a křičí na knížete, že i ten nejposlednější poddaný je čestnější než on. V tu chvíli dorazí dva Matějovi ozbrojenci a Vladimírovi je sděleno, že se má do 14 dní dostavit ke králi. Komorník kývne na hudebníky, ať znovu hrají. Ve Vladimírovi vře krev, veřejně se nechat urážet před poddanými, aby mu někdo tykal, jako kdyby spolu pásli husy. Dohodnou se s Matějem, že „smaží“ (pravděpodobně archaický tvar od smažou :-) ), co se stalo a začnou znovu ve Vladimírových „podzemních“ komnatách. Poslední Matějova slova se týkají ustájení jeho koní. Jakých koní? Cikáni využili nepozornosti davu plně ve svůj prospěch.
***
Dva horníci Matyášovi nabídnou pomoc a průvodcovství při stopování Jana. Psy vycvičené ke stopování nemají a páže má zraněnou nohu. V prošívanici a s mečem a dýkou se nikam nehrne, nejprve se řádně napojí pivem a vyrazí chytit toho vraha a přivést ho spravedlnosti na šibenici. Horníci se domnívají, že v místě, kde našli tu chlupatou obludu, jsou chodby mezi doly průchozí, ale na otázku „Takže kudy? Tudy?“ nějak nedokáží s jistotou odpovědět. Nakonec zamíří do klesající chodby, první horník s kahanem svítí na cestu a věří, že prvnímu se nikdy nic nestane, až druhému jo. V místě, kde našli ruku a byly tam i chlupy se vydali vlevo. Nejisté horníkovo mumlání už jde rytíři na nervy. Doveď mě někam nebo tě uškrtím, zařve na něj. A tak horník už jen mlčí a vede do míst, kde se chodby rozšiřují, což ještě posílilo jeho nejistotu, že vlastně vůbec neví, kde je. Pomalu se šine po mokré podlaze a tak už to rytíř nevydrží, vytrhne mu kahan a jde první sám, v druhé ruce obouruční meč, protože když je někdo frajer, není co řešit. A ohnat se mečem v chodbě, kde se někdo před tím oháněl krumpáčem, přece není problém. Kolem se line smrad z čerstvých výkalů a možná by bylo na čase se vydat nějakou chodbou nahoru. Pak rytíř uvidí stopy a uslyší šramot, přidá do kroku a hlavou mu probleskne: Jak to mohl zvládnout proběhnout po tmě? Uvidí záda shrbené postavy s loučí a vydává se za ní. „Stůj zlotřilče, nevyhneš se spravedlnosti!!“ Na rozcestí utíká postava chodbou dolů, rytíř zasune meč a klouže chodbou za ním, na okraji chodby se naštěstí ve stínu zastaví. Na konci je totiž hnízdo chlupatých potvor, jedno trolí mládě se vrhlo na potravu, kterou mu dolů jistě poslal rodič.

Kronikáři grafit chtěl být právě odebrán, ale on odhodlaně pokračuje dál brkem namočeným ve vlastní krvi.

Jan byl sražen k zemi a na záda se mu vrhla trolí mláďata. Za jeho řevu se rytíř Matyáš snaží zachytit a ustoupit zpět nahoru, ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Naštěstí přijde pomoc od jednoho z horníků, lano sice nemají, ale hodí mu svlečený kabát a tak se jim ho podaří vytáhnout, sice obaleného svinčíkem, ale živého a nezraněného. Odměna ho jistě nemine. „Co Jan?“ zeptá se. „Mrtev.“ Je čas na návrat.
***
Ludmila se vrátila s vesničanem a vyrazila si na hrad stěžovat, aby byla sjednána náprava. Velitel hradní stráže, silný, nevzhledný a zmlklý muž, s ní ale žádné stráže nepošle, protože nemá lidi, až za týden. Ludmila se ohání tím, že má svědky, že byl její syn zavražděn a proč teda kníže vybírá daně, když pak poddaným nezajistí bezpečnost? Ludmila se začne ohánět svým bohatstvím a tím, kolik dolů jí patří. Velitel se jí zeptá, zda má nějaké stříbro s sebou? Pak Ludmila uvidí, co se děje na nádvoří, jaký povyk způsobil výběrčí daní, a proč kníže nemá dostatek lidí. Ludmila neustává v naléhání na velitele Bořivoje, mimo čtvrtiny stříbrných dolů vlastní také lázně, kde lze dámám, které se starají o pány, zahlédnout i kotníky. Bořivoj souhlasí, že se na věc osobně podívá, její syn možná není mrtev, jen ho uhranula ta čarodějnice. Ludmila dále slibuje velkou odměnu, až bude u své truhlice.
***
Během slavnosti se Vladimírova dcera Elisabeth v křečích svalí na zem a je odvedena do své komnaty, ale knížecí lékař je opilý, takže nezbyde nic jiného než poslat pro Esmeraldu. Elisabeth rodí, na její plnoštíhlé postavě nebylo nic poznat, takže Esmeralda zahájila všechny přípravy, poslala pro plátno a vodu, vytáhla ze záhybů sukně všemožné bylinky. Z porodních cest vytahuje namodralé dítě s pupeční šňůrou obtočenou kolem krku, ale něco dalšího není v pořádku, jako by v dívce byly dvě spojené děti a nešly oddělit. Nakonec obě děti vytáhla per partes, mrtvé. Elisabeth byl bledá, přežila noc, ale nyní leží v horečkách.
***
František lituje, že odměnu za zabití trola, kterou mu slíbil Jan, už asi v životě neuvidí. Jde se do hospody napít, hostinský utekl, takže si nalil sám. Pak za ním přišel otec, který mu vyčítá, že dělá pouze rumpály, místo brnění, že nemá žádné ambice. Chce ho poslat do Mezihoří, ať se něco naučí. František je zmatený, protože jeho otec, také neumí vyrábět kroužkové košile, ale kdysi byla jiná doba, kdo uměl vyrobit pluh, byl borec, dnes je tomu jinak. Františkovi zhořklo pivo v ústech.

Zatímco v citadele kláštera, byl pod svitky téměř neviditelný kronikář falešně nařčen, že dělá všechno pro to, aby mu byla odebrána jeho funkce, a již nikdy nemusel nic psát…

František se setká s pomocníkem, který pomáhal vytahovat trola z dolu. Chce svou odměnu a také peníze za opravený rumpál. Má se domluvit s Friedrichem, správcem Ludmiliných dolů. František se vrací do dolu a usilovně pracuje na opravách, k večeři má hotovo. A pak se uloží na slamník, ale spánek má lehký a tak ho napadlo, co kdyby se v noci prošel. Bezcílně bloumá po osadě, když tu se podívá směrem klesu, uvidí spoře oděnou tančící mladou dívku ve splývavých šatech. Následuje ji, kdyby náhodou potřebovala pomoc. Přidal do kroku a zarazil se těsně na okraji srázů, dívčina zmizela. Dole pod srázem v nepoužívaném průsmyku uvidí ohně, spoustu ohňů, ale tímto směrem není město ani nic jiného. Vydá se zpět a vyhledá pobožného rytíře Vlastimila. „Koho to sem čerti nesou?“

Kronikář ze strachu z upálení vynechává půlstránkový příběh o středověkém získávání práce a rivalech s tajemnými jmény Fedora a Ubuntu, svět na to ještě není připraven a tak tento příběh zůstane budoucím generacím skryt.

František rytíře opatrně odvede k útesu a ukáže mu, co viděl. Rytíř se dvakrát pokřižuje a rozhodne se, že musí někoho vzburcovat, taková armáda o pěti stech mužích není jen tak. Téměř všichni naši bojeschopní muži jsou ve válce a teď sem ještě pochodují vojáci z dosud neutrálního Mezihoří. „Musíme dát zprávu panu Vladimírovi, hned, zachránit cennosti ve vesnici, zasypat doly a ukrýt se do lesa. Já jedu za knížetem, ty je zatím sleduj a nahlas, až se dají do pohybu.“ řekl rytíř. František nad ránem zaspí a ze sna o divoženkách je vytrhne řinčení zbraní, nahne se neopatrně nad svah, uvolněný kámen spustí celou lavinu a zpomalí tak vojsko.

Oberon
Příspěvky: 24
Registrován: 6. 2. 2013, 20:59

Re: [Archipelago] Stříbro - zápis

Příspěvek od Oberon » 10. 8. 2015, 08:54

Doufam, ze prvni zapis bude k pochopeni (obrazky budou pozdeji):

Po tom co Frantisek dorazil do dolu zjistil, ze vetsina lidi uz je pryc, zavalili stoly, sebrali jidlo a sli se ukryt do lesu. Tatinek se k nim nanestesti nepridal a tak ho Frantisek chtel take v ukryt v lese. Doslo ale necekane k male konfliktu a tatinek upozornil na to, ze se spatnou nohou by ho jen zdrzoval a at jde radeji zachranit kovarnu ve vesnici. Sam se pak rozhodl ukryt v lese a vylezt az se utocnici stahnou.
Frantisek tedy utika domu a s pomocnikem Jozifkem spakuji na povoz co se da a chteji se ukryt v hradu. Jsou vsak prekvapeni pruzkumnym oddilem mezihorskych. Frantisek je jako uzitecny kovar zajat a odvlecen zpatky do dolu, Jozifek tak uzitecny nebyl a byl krute zabit.
Na hrade mezitim Ludmila opet podplati kapitana strazi Borivoje, aby prohledal hrad jestli v nem neni Esmeralda s Leopoldem. Po Esmeralde neni ani stopy (porad hlida Elizabeth po porodu). Zato Leopolda objevi v cikanskem stanu a maminka si tedy pro nej dojde. Po mensich roztrkach mezi matkou a synem a mezi strazemi a cikany, je nakonec Leopold odvlecen a nasilim drzen v hostinskem pokoji. Je zrejme ze bude trpet materskym komplexem (http://jung.sneznik.cz/soubor_slovnik/s ... tersky.htm).
Esmeralda si pri hlidani Elizabeth vzpomene, ze musi Leopoldovi vymenit obvazy a chce odejit, ale knezna ji to nedovoli. Dokonce ji i zakaze, aby Leopolda privedli a ona jej mohla osetrit sama. Nechaji to zaridit mistniho felcara. Esme se dlouhodoba peze o Elizabeth nezamlouva a rozhodne se v noci utect do mesta a prohledat Ludmilin dum.
Do hradu dorazil Vlastimil a informoval o armade ve stribrnych dolech.
Esmeralda vyuzije zmatku pri vymene strazi a utece na koni.

Frantisek je v dolech uvrhnut do vezeni. Aby byl nejak uzitecny nechaji ho mezihorsti odstranit zaval ve kterem se skryva natezena zemina se stribrnou rudou. Aby vyuzili Frantiskovych kovarskych shopnosti daji mu za ukol opravovat zbrane. (Na trhani zubu Esmeralde nedoslo, snad to holka prezije:)) Hlavni cast nepratelske armady se mezitim presunula do Frantiskovi vesnice.

Esmeralda v noci dojede na koni do mesta a snazi se proplizit do Ludmilina domu. Podari se ji to na vybornou a v majitelcine pokoji dokonce objevi tajemny zlaty amulet, po kterem patrala. Nanestesti pri uteku si vymkne kotnik a je jako zlodejka chycena. Nestastnou nahodou zrovna propukne i maly pozar, ze ktereho je Esmeralda take obvinena.
Ludmila casne rano opousti i s Leopoldem hrad (minou se s armadou) a vyrazi do sveho domu ve meste. Dorazi akorat ve chvili, kdy Esmeraldu vysliyha jeji safar. Kdyz zjisti o koho se jedna, hned si Emeraldu poda a pred Leopoldem (chudak chlapec) ji obvini ze vsech moznych zlocinu a vyhrozuje ji obesenim. Vsichni pohadaji a Leopold skonci zavreny ve svem pokoji a Esmeralda v chlivku na prasata.
Pozdeji necha Ludmila Esemraldu odvest do mistni satlavy. Zde si Esme ze zoufalstvi zacne vestit budoucnost sama sobe: uvidi jak ji Vladimirovi vojaci uvrhuji do vezeni v hradu.
Timto ponurym zaverem a Emeraldinymi vykriky 'Oh, my' konci dnesni pribeh:)

komi
Příspěvky: 289
Registrován: 17. 8. 2012, 18:07

Re: [Archipelago] Stříbro - zápis

Příspěvek od komi » 14. 8. 2015, 00:57

Chval Kříž je mladičký nezkušený opat kláštera svatého Dobromila. Do funkce se dostal poté, co původní představený zemřel za velmi podezřelých okolností: shořel ve své cele společně s hromadou svých pergamenů a velkou nádobou od oleje, jejíž obsah byl rozetřen mimo jiné i po opatově těle a jeho spisech. Jediný svitek, který zůstal po požáru z části nepoškozený, se týkal nějakého medailonu, což poznal Chval podle nákresu, textu vůbec nerozuměl. Chval dospěl k závěru, že si starý opat zahrával s magií, vymklo se mu to z rukou a zvolil radši sebevraždu. Proto požádal, aby byl k němu do kláštera povolán zástupce svaté inkvizice. Než ale dorazí, rozhodne se zatím jednat na vlastní pěst.

Obrázek

Přichází do Stříbra hledat cokoli podezřelého a magického, co by mu pomohlo ozřejmit obsah nezničeného svitku. Snaží se působit nenápadně, má přes hlavu kápi, vypadá spíše jako potulný mnich, přesto každý při setkáním s ním poněkud znervózní. Ve městě panuje z části panika, z části vzrušení. V hospodě vyslechne nespočet spekulací o tom, co se to vlastně v dolech děje a jak velká hrozba to vlastně je: Šarvátka v dolech? Útok obrovské armády vyzbrojené dobývacími stroji? Lavina? I jednu zkazku o drakovi si vyslechl. V hospodě se dozví o mladé cigánce, která očarovala a zbavila rozumu synka jedné z nejbohatších měšťanských rodin. Vzhledem k nedostatku jiných rozumných indicií se to rozhodne prověřit. Ludmilin správce se ho snaží vyhodit už od dveří. K Chvalovým uším mezitím doléhá zvuk hádky Ludmily a jejího syna, argumenty jim ale brzo došly, takže hádku zakončily dva hlasité mlaskavé zvuky (nikoli polibky) a zvuk zamykaného zámku. Pak už přichází Ludmila, napomene správce a usadí Chvala (který pronáší jedno moudro o laskavosti k bližnímu svému za druhým) ke stolu. K obědu je samozřejmě ryba, protože už je zase postní den. Chval se ptá na Esmeraldu, Ludmila vysvětlí, že je to čarodějnice a žhářka!, že ji chytila, zavřela do chlívku a zavolala stráže, aby si ji odvedli. Chval ještě ukáže Ludmile pergamen s nákresem jejího medailonu, ta však prohlásí, že nic takového nikdy neviděla. Pak se domluví, že Leopold odejde do kláštera, a to dnes.

Matyáš vyleze po hodinách bloudění konečně z chodby, která jej nakonec zavedla výš do skal. Když sestupuje k Jámám, vidí, že jsou obsazeny nesourodou, ale početnou skupinou vojáků. Vypadá to, že je sjednocuje zejména touha co rychleji si nakrást a zmizet. Vidí tam své páže, jak se skupinkou dalších zajatců pomáhá s odstraněním dalšího závalu, za kterým Mezihorští tuší konečně pořádnou kořist. Zahlídl i Františka, jak v kovárně opravuje výzbroj nepřátelům. Statečný rytíř se rozhodne jej zachránit. Sejde cestičkou ve skalách dolů, a protože předpokládá, že se vojáci mezi sebou moc neznají, drze napochoduje přímo ke kováři, že ho odvede pryč. Asi by mu to i prošlo, kdyby si zrovna jeden z výše postavených rytířů nešel vyzvednout svou opravenou přilbu. Když ji přebíral, tak si všiml Františkovy podoby typické pro muže z Vladimírova rodu. To bude ale tučné výkupné, konečně se napakuje! Hned zavolá dva muže, ať z Františka nespouštějí oči. Matyáš se ale nezalekne a ukáže, že v soubojích dokáže porážet nejen stárnoucí vladaře na turnajích. Takže zatímco si dva chlapi protírají oči plné popela, nepřátelský rytíř se sbírá ze země sražen úderem Matyášova meče a on sám prchá s Františkem pryč, opět do nitra hory.

Pronásledují je nějací vojáci, ti však nijak nespěchají, netuší totiž, že chodba by mohla mít i druhý východ. Ten skutečně František s Matyášem po nějaké době najdou, je to ale jen celkem malý vegetací zarostlý otvor ve zbořeném stropě, kudy slabě prosvítá světlo dovnitř poměrně prostorné jeskyně. Nakonec se nahoru nějak vyhrabou a po nějakých peripetiích, v jejichž důsledku jsou taky pořádně potrháni vlky, skončí v (na první pohled) přátelském rozhovoru s vůdcem loupeživých rytířů – Čeňkem z Hradce. Dohodnou se na spolupráci při vyhnání Mezihorských. Plán je takovýto: loupeživý rytíři svalí na Mezihorské lavinu kamení, kterou náhodou ve skalách nad Jámami mají už z dřívějška nachystanou. V tu chvíli Matyáš s částečně vyzbrojenými uprchlými horníky (rytíř Čeněk slíbil, že jim opatří aspoň nějaké zbraně) vpadne na překvapené Mezihorské. Horníci se budou tvářit, že je jich hrozně moc a jsou skvěle vyzbrojeni, takže lavinou zvalchovaní zbylí Mezihorští ve zmatku prchnou. A pak to tam společně vyrabují oni. Obě strany se tváří, že to myslí smrtelně vážně a že jsou opravdu ochotni se o kořist dělit.

Ludmila plánuje záchranou výpravu svých horníků, kteří se před Mezihorskými ukrývají pravděpodobně v Medvědích jeskyních. Podplatí vedoucího stráží ve Stříbře, aby jí pro tento podnik svěřil nějaké lidi, kteří aspoň při té příležitosti zjistí, jak početné je skutečně nepřátelské vojsko. Normální cesta do hor je odříznutá, takže nezbývá než projít přes bažiny tak, jak chodí její pašeráci. Ludmile musí na svých zaměstnancích opravdu záležet, protože to vůbec nezní jako dobrý nápad - ukazovat pašeráckou stezku městským strážím. Najatí vojáci ji moc nerespektují, Ludmila se unaveně táhne kus za nimi, pomáhá jí jen její správce. Pochod bažinou plnou komárů a následné stoupání do hor tuto dámu neuvyklou pohybu velmi zmáhá. Když minou opuštěnou salaš, uslyší Ludmila Matyášův hlas, dojde potichu blíž a vyslechne zčásti jejich plán. Zaujme ji zejména závěrečný bod, kde se Matyáš dohodl s loupežníky, že v případě úspěchu svorně vyrabují vesnici, kterou ona považuje za svou. Takže se do toho vloží. Vznikne chaos, každá strana chce něco jiného. Ludmila odmítá nechat Matyáše, aby poslal horníky na sebevražednou výpravu, loupeživý rytíři chtějí urvat odměnu za spolupráci ještě od městské stráže, ta se zas chce vykašlat na Ludmilu a přidat k Matyášovi.

Chval navštěvuje před návratem do kláštera ještě vetešníka, od kterého se dozví, že něco takového, jako má na obrázku určitě viděl u Ludmily. Tu ale Chval už doma nenajde. Začne ihned jednat a navštíví velitele stráží. Vysvětlí, že Ludmila je zapletena do temné magie a že ji mají zatknout, a že vyšetřovat ji pak bude inkvizice. Vedoucí stráží se nervózně a horlivě křižuje, svěřil 10 chlapů ženské, po níž jde inkvizice! Všechno Chvalovi odkýve a slíbí. Hlavně se do toho taky nějak nezaplést. Chval se pak vrací do kláštera a odvádí s sebou i Leopolda, který je, zdá se, už smířen s osudem. Leopold u výslechu potvrdí, že na nákresu je opravdu jejich rodinný šperk a pak jde odpočívat do své cely. Do kláštera přijíždí neočekávaně brzy inkvizitor otec Bonifác. Chval jej uctivě přivítá, pohostí a sdělí mu výsledky svého vyšetřování. Bonivác se usměje, pochválí Chvala za snahu a požádá o rozhovor tím s chlapcem od té čarodějnice. Když ale otevřou dveře Leopoldovy cely, zjistí, že je zcela prázdná a z nádvoří se ozývá křik, že se ztratil kůň.

Odpovědět

Zpět na „Vaše hry - příprava, rady, zápisy“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host