RPG Fórum

12.KAPITOLA, ve které se konečně setkáme s Opravářem Óšinou

Ivan s Viktorem v klidu sedí a popíjejí olejový pivo (místní specialitu), Nagaki mlsá bonbóny a všichni si to celkem užívají. Ivan chce zkusit olivovou zmrzlinu. Nagaki ho před ní varuje. Po zkušenostech z kuchyně je totiž přesvědčen, že se po zmrzlině blbne. Ivan se však nenechá odradit a pak je mile překvapen, že opravdu chutná po olivách.

Po chvíli do cukrárny přijde rozcuchaný blonďák v havajské košili spolu s malou blonďatou upíří holčičkou v letecké čepici. Brzy se ukáže, že je to onen slavný Opravář Óšina. Malé upírce koupí čistě syntetickou zmrzlinu Green Tiger, sám si objednává Bloody Mary, čemuž se Nagaki diví (myslí si, že je v tom fakt krev). Školník začne vyprávět, jak za ním chodí různí lidé, upíři a exkruciáti domů, když tam zrovna není a snaží se mu ukrást jeho Vteřiny. Nasťa, Sakura, …
„Sakura?! Že nic neřekla“ diví se Nagaki. Školník nechápe, proč by mu to měla říkat.
“Protože se se Sakurou bavím a kamarádi si snad takový důležitý věci říkaj.” vysvětlí mu Nagaki.
Školník pokrčí rameny a řekne, že to asi nepovažovala za důležité. A vypráví, jak po něm Vteřiny chtěla Marcelína.
Óšina přitakává. Chtěla mu je přinést, aby se na ně podíval a případně je opravil. Školník se ptá, co je na nich tak zvláštního a dozvídá se, že pocházejí z Celestie, bájného království na nebesích. Dříve se tam prý bylo možné dostat z Chrámu Slunce pomocí nějakého tajemného rituálu. Teď už to prý ale nejde. Sluneční bohyně je mrtvá a její dcera Jasper netuší, jak se dostat domů. Ani jestli její domov ještě vůbec existuje.


Opravář s malou upírkou, Obrázek: Bakemonogatari

Óšina chce Vteřiny prozkoumat a poprosí Viktora, jestli si je může vyfotit. To mu školník dovolí a Óšina mu za to prozradí svou teorii, že ukazují čas Slunci. Školník hned vyzkouší, jak to funguje a nastavuje na Vteřinách osm hodin dopoledne. Na chvíli se objeví černý mrak, který rychle přejde. A hle – Slunce je na obloze náhle o něco níže, jako by bylo teprve osm hodin! Óšina je nadšen, ale varuje před zneužíváním. Není to ovladač na Slunce. Brzy by poznalo, že je klamáno a mohlo by přestat Vteřiny poslouchat. Doporučuje školníkovi promluvit si o nich s Jasper. Domlouvají si další schůzku. Kupodivu ne u Zoubka (Óšina to tam nemá rád), ale v Hayashiho archivu. Prý tam jsou nějaké jejich nákresy a budou je moct porovnat.

Pak se řeč stočí na Louhivaaru. V současné době prý bydlí někde v kanálech obklopen svými výtvory (včetně zeleného lva).

„Mělo by se to nějak řešit. Od tý doby, co ho vyhodili z Cechu alchymistů, už nemá vůbec žádný zábrany. Chytá lidi a dělá na nich šílený pokusy. Vyrábí z nich stroje, aby prý byli užiteční. Chodit dolů do džungle je naprostý šílenství, ale jistý si už nemůžete bejt ani nahoře. Z jednoho člověka vysál duši skrze starou lampu, v jejímž světle ten nešťastník odpočíval. Od tý doby tu chodí jako tělo bez duše. Doslova.“

„A to s tim nikdo nic neudělá? To to nikomu nevadí?“ ptá se naivně Viktor.

„Vadí. A jak. Ale co se s tím dá dělat? Je nebezpečnej, Louhivaara.“

„Třeba napsat nějakou petici?“ zkusí to Ivan.

„Petice je dobrá věc. Ale obávám se, že v tomto případě nepomůže. Chápejte, že je to naprostý šílenec. Nebo kdo ví, jestli už třeba neudělal stroj i sám ze sebe.“ odpoví mu nekonstruktivně Óšina.

Když už je řeč o těch peticích, přichází řeč i na tu proti Jezdcům. Óšina říká, že by ho vůbec nepřekvapilo, kdyby za tím útokem na Johna Smithe bylo to protijezdecký hnutí, aby je někdo bral vážně. Jenomže Ivana zajímá spíš Louhivaara. Proč to všechno dělá? A co to má společného s Kamenem Mudrců?
Óšina se na chvíli zamyslí. Vypráví o tom, že Louhivaara byl výborný léčitel. A také ambiciózní. Chtěl vyléčit Svět. Učinit jej lepším, nebo přímo dokonalým. Možná pomocí Kamene Mudrců. Ale protože ho stále nemá, tak aspoň z (podle něj) neužitečných lidí a zvířat dělá užitečné věci, jako třeba kávovary. Potom uvažuje o regeneračních schopnostech světa. „Všimněte si, jak se svému zničení sám brání. Nechce být dokonalý. Kdyby byl, tak by Svět a Nicota splynuly v jedno. To by bylo šílené. Svět dělá světem jeho nedokonalost.“
Nagakimu se to moc nezdá, dokonalost je přeci dobrá. Ivan se mu snaží vysvětlit, v čem se mýlí. V dokonalém světě by nebylo čeho dosahovat, všichni by byli dokonalí (jako John Smith) a tedy stejní a neměl by koho učit šerm, protože by ho všichni uměli (a ani by nepotřebovali trénovat), a nikdo by nemohl nad nikým vyhrát.

Ivan se rozhodne napsat Louhivaarovi dopis.
Jménem C.A. si Vás dovoluji pozvat na neformální kolegiální setkání v hospodě Pod Schůdky.
Budeme debatovat o osudu Světa.
S pozdravem alchymista Ivan, předsedající člen C.A. pro minulý čtvrtek.



Dopis sroluje, strčí do flašky a potom spolu s Viktorem přesvědčuje Nagakiho, aby tu láhev doručil dolů. Plán je takový, že počkají, až se dole objeví zelený lev, Nagaki si skočí bungee jumping a když bude dole, strčí lahev lvovi do tlamy a – to školník ještě několikrát zopakuje - při tom musí zakřičet “Aport”. Nagakimu se nelíbí, že by tam měl skákat po hlavě. Chvíli se s nimi dohaduje, ale pak prostě popadne láhev, chytne se lana a skočí dolů, ovšem nohama napřed. Sice to vypadá cool, jenomže se tak nedostane dost blízko ke lvovi a tak musí po laně ještě dolů slézt. Dole strčí lvovi lahev do tlamy, řekne “aport” a ještě ho plácne po zadku. Lev odběhne a Nagaki začne šplhat zpátky nahoru. Ivan s Viktorem ho chvíli sledují a pak mu pomůžou a vytáhnou ho.

13.KAPITOLA, ve které se konečně setkáme s Louhivaarou

Cukrárny už bylo dost, už je třeba jít do hospody. Nikdo sice netuší, kdy a jestli vůbec Pod Schůdky Louhivaara dorazí, nicméně nejlepší (i nejpříjemnější) bude čekat právě tam. Hostinský je starý, tlustý a plešatý. Hospoda je plná dědků chlemtajích pivo. Kromě nich je tu ještě ta stará bába se psem, kterou už potkali v autobuse a v lékárně a ten malý elf, který je zavedl do cukrárny.

Bába k nim hned přijde a začne se vyptávat, jestli vyřídili vše, co potřebovali. Místo odpovědi na její otázku jí Viktor začne vyprávět o tom, jak je neustále pronásledujou zvířata s divnýma očima. „Takovýma, jaký má ten váš čokl. Nebo ta husa, kterou jste měla v tom autobuse.“ dodá významně. „A kdo vůbec jste? A co ty zvířata?“
Bába se představí jako Bába z 13ky. A všem zvířátkům říká Gustav. Prý je to tak jednoduchý. Podle Viktora je to spíš matoucí. Pak se jich bába začne z ničeho nic vyptávat, kde byli a co dělali v tu dobu, kdy proběhl útok na Johna Smithe. Ivan s Viktorem odpovídají, že byli v hospodě u Zoubka, Nagaki neříká nic. Bába mu vyhrožuje, že se na něj zaměří, když jí neodpoví. Viktor přebírá iniciativu a ptá se jí, kde byla ona a proč se na to vyptává. Bába tvrdí, že zrovna jela 13kou a že má ráda detektivky a chce o tom útoku napsat knihu. Ivan říká, že oni by zase mohli napsat knihu o tom, že to byla ona.

Do hospody vejde vysoký elf v zeleném s vlasy jako bodláčí chmýří. Chvíli se baví s malým elfím průvodcem a poté zamíří k Ivanovi. Mlčky ukáže dopis, který Ivan poslal Louhivaarovi. Ivan se ptá, jaká je odpověď. Elf vezme psí misku s vodou a položí ji na stůl. Hostinský chce protestovat, ale ještě než něco řekne, elf mu nějakým kouzlem slepí ústa. Pak vytáhne malou lahvičku a kápne z ní do misky. Voda v misce se zakalí a vyčistí a objeví se v ní obraz starého rozcuchaného muže v děravém plášti. „Hyvää päivää. I Louhivaara!“



Ivana podobné triky ani nerozhodí ani nedojmou a přechází rovnou k věci.
„Mistře Louhivaaro, doneslo se mi, že jste už opravdu blízko tajemství Kamene Mudrců. Ale také jsem slyšel, že s jeho pomocí nechcete Svět napravovat, ale rovnou jej učinit dokonalým.“ Louhivaara v psí misce pyšně přikyvuje.
Ivan řekne, že tím ale Svět nejspíš zničí a zopakuje Óšinovu teorii o tom, že Svět dělá Světem jeho nedokonalost, a kdyby byl dokonalý, splynul by s Nicotou v jedno. Louhivaara namítá, že ani Nicota není dokonalá.
„Jsou snad Jezdci dokonalí?“ ptá se, aniž by chtěl slyšet odpověď. „Jsou to úplný chudáci. Z jednoho jsem si udělal tuhle prima sešívačku“ chlubí se.
A vysvětluje, že chce Svět učinit dokonalým ve smyslu čistoty a nevinnosti. Ivan namítá, že čistota a nevinnost jsou nudné. Louhivaara tvrdí, že dokonalost je dokonalá, kdežto Ivan ji považuje jen za ideu. Ještě chvíli to rozebírají, ale nevypadá to, že by v dohledné době mohl jeden druhého přesvědčit. Louhivaara pak prohlásí, že fakticky vzato už není člověk. Až vyrobí Kámen Mudrců, stane se bohem. A už je blízko, konečně má zeleného lva a povzdychne si, jak ho bylo těžké obarvit. Pak Ivanovi říká, že by pro něj bylo lepší být na jeho straně.
Ivan si na chvíli vybaví Louhivaaru z doby, kdy byl malý a zeptá se ho, kolik je 1+1. Louhivaara místo odpovědi nabídne kávu. Při tom se rozvypráví o tom, že když z lidí udělá například kávovary, tak jsou krásní, užiteční a nenosí v sobě zášť. Téměř dokonalí. „Tenhle Rinley dřív dělal jen problémy a teď dělá výborný kafe.“

V misce je najednou místo vody voňavá káva. Ivan, Viktor a tichý elf se napijí a zbytek kávy se opět změní ve vodu s obrazem Louhivaary. Ivan se ho ptá, jaký má s tím zeleným lvem plán. Louhivaara říká, že s ním musí dojít k „zátce“ mezi Světem a Nicotou a otevřít ji. Zelený lev poté Nicotu spolkne a vyjde z něj Kámen Mudrců. Ivanovi to připadá naprosto šílené. Louhivaara oponuje, že je to naprosto jasné, logické a rozumné. Nakonec se oba alchymisti vsadí. Tomu, kdo vyrobí Kámen Mudrců jako první, bude muset ten druhý sloužit. Tím „videokonference” končí a elf v zeleném mlčky odchází.
„Já bych se ho nebál. Akorát natírá lvy na zeleno a vaří kafe“ prohlásí Viktor cestou z hospody.

Nagaki se připraví na rande - vyčistí si zuby a připraví si petici proti pijavicím a jejich používání v lékařství. Když dorazí do letního kina, je zaskočen tím, že tam jsou s Yoko i její kamarádky - fialovovlasá Monika a zelenovlasá Agáta. Nagaki neví, co s tím, ale Yoko ho uklidní, že holky jdou spolu a ona jde s ním. Koupí si mojito, svalí se do sedacího pytle a sledují upoutávku na romantický film s Aiko Puškinou a Borisem Borcovem. Yoko nemá o Aiko dobré mínění, prý je to vidlačka z Polí, která neumí ani pořádně mluvit, natož hrát.
„To prostě podle mě není romantická hrdinka.“ pokračuje.
„A jak má podle tebe vypadat romantická hrdinka?“ ptá se Nagaki.
„Přece jako já.” zní Yočina odpověď.

Potom začne film, je v něm John Smith na motorce a zabíjí s ní spoustu exkruciánů. V dalších částech se vracíme do jeho dětství, kdy míčem zabíjí lidožravé jeleny a dělá z nich mýdla a lůj, pak jako mladík vysvětluje jakési krásce, že život hrdiny je neslučitelný s životem v manželství a tak podobně. Yoko při tom brečí a Nagaki se jí ptá, jestli si pana Smithe chtěla vzít. Yoko říká, že ne - při těchhle dojemných scénách prostě brečí. Je holt citlivá duše. Nagaki počká na vhodnou chvíli a rozpovídá se o tom, jak nebezpečný jsou pijavice: „Prožerou kůži až na kost“ a vyndá petici a posbírá od lidí spoustu podpisů.


lidožravý jelen

Ivan opět uspořádal v hospodě U Zoubka sraz alchymistů. Viktor pochopitelně nemůže chybět. Ivan všem objednává cloumáky, jen tomu mladému učni, co se minule polil a poté se měnil v chobotnici, radši jen pivo. Ivan toho má hodně na srdci a tak rovnou a bez okolků začne vyprávět o svém setkání s Louhivaarou, a o té jejich sázce, kdo dříve vyrobí Kámen Mudrců. Dále říká, že se Cech musí od Louhivaary důrazně distancovat. Když nějaký naivka navrhne petici, Viktor zabručí, že petice nefungujou - petici proti Jezdcům podepsali už třikrát a Jezdci tu pořád jsou. A tak trochu mimo téma zmíní, že je sledovala bába s exkruciánskými zvířátky. Marcelína je hned varuje, že jsou od policie a ty zvířata jsou komisař Gustav. Ivanovi je to celkem jedno a pokračuje, kde skončil, než ho přerušili. Podle něj by vyřešení causy Louhivaara mohli nechat na Jezdcích. Louhivaara je nebezpečný i jim a navíc by si tak trochu spravili reputaci. Pak se zeptá, jestli někdo z přítomných nepracoval v novinářství. Nesměle se přihlásí učeň-cucák. Sice rozuměl vinařství a říká, že mu to moc nešlo, ale když už se přihlásil a přiznal, že psal texty na viněty, pověří ho, aby napsal do novin Louhivaarův nekrolog. Hlavně je třeba zdůraznit, že Louhivaara není alchymista a důrazně se od něj distancovat!

cucák píše: Zemřel nebezpečný blázen Louhivaara. Zásluhou Exkruciánů. Nebyl to opravdový alchymista. Z jedné krásné dívky vyrobil toustovač a prodal ho jejímu milému. Když na to milý přišel, oběsil se, ale ona musela dál vyrábět tousty. Louhivaara nebyl opravdový alchymista. Z oběšeného milého udělal rohožku. Toustovač i s rohožkou pak prodal jedné důchodkyni na předváděcí akci, aby získal další prostředky ke své zvrhlé pavědecké nealchymistické činnosti, která mohla vést leda tak ke zničení světa, tak jak ho známe!!!

Tady by se dala ukončit první kniha.

Viktor má splněný „Haunted“ - jeho sny o mořské panně víceméně se staly skutečností. A téměř splněný „The Object“ - kolem jeho tajemných „vteřin“ bylo rušno, Viktor už ví k čemu jsou, zbývá je jen použít… Skutečně pomůžou otevřít ztracenou cestu do Celestie?

Má nový Quest „It’s such a bad idea“

Kromě toho má Viktor hlavu plnou dalších plánů… Rád by založil Školnické odbory a pomstil se tomu hochštaplerovi, co mu přebral ženu.


Ivan má splněný „Cleaning up an Old House“ - zřídil si ve Škole krásnou laboratoř a „Science!“ - pátrání po kameni mudrců přineslo spoustu poznatků i nebezpečí, Ivan se setkal s Prvním z Jezdců, který mu ukázal, jaké to je být bez srdce a duše, vidět světlo podstaty věcí a cítit jaké je to být součástí vesmírné jednoty a vsadil se s šíleným Louhivaarou o to, kdo vyrobí kámen mudrců jako první

Nový Quest „Somemone is in Trouble“

Ivana, ve kterou se Ivan měnil jen, aby mohl dělat školní kuchařku a testovat různé látky na studentech, získává čím dál více autonomie. Jak to bude dál?


Nagaki má splněný „Fascination“, lidmi a jejich „falešným“ světem je unešen. Nejvíc se mu líbí filmy a krásná a bohatá slečna Yoko. Nezapomněl ovšem i na své poslání a objevil vskutku perspektivní studentku pro Bezútěšnou Akademii. Ona si jeho zájem sice vyložila jinak, ale to je její problém. Jeho problém jsou zase Lee Scathing (školní disciplinární komisař) a Gustav (Jezdec od police), kteří po něm jdou.

Nové Questy „This is So Surreal“ a „You’ve Lost Them“ znějí trochu zlověstně

KNIHA II

V první kapitole se budu opičit po Sosim a jeho Pampeliškách a označím tu i XP Akce.


1.KAPITOLA, Láska, Rozčarování, Zmrzlina



Yoko ve školní jídelně vypráví, jak se v lékárně seznámila s krásným klukem. Měl na sobě jen sluneční brýle, jinak nic. A už spolu byli v kině!
Do jídelny vejde Nagaki a Yoko pyšně prohlásí „To je on!”, rozběhne se k němu a obejme ho. U výdeje jídel má zrovna službu Sakura, a vůbec se jí to nelíbí. Přiřítí se jako velká voda, odtrhne Yoko od Nagakiho a prohlásí „To je můj kluk!”.
„Sakuro...”, ozve se Nagaki „Myslel jsem, že jsme kamarádi.”
*(Be in) Trouble

To už Sakura nedá, nehorázně zakleje, pořádně Nagakiho profackuje a s brekem odběhne zpátky do kuchyně. Ivana se za to tak trochu cítí odpovědná a tak ji utěšuje. Rozhodne se to napravit tím, že na ní vyzkouší novou verzi zmrzliny lásky. Sakura by se po ní měla zamilovat do prvního muže, kterého uvidí - a už nebude nešťastná, že ji Nagaki nechce.
*Science, Faith and Sorcery

Do jídelny přichází Viktor a důrazně se ptá, jestli tu někdo vydává obědy. Ivana ho žádá, aby byl trochu citlivější. Řeší se tu holčičí problémy. Sakura se na něj podívá pohledem plným touhy a řekne mu, že ho měla vždycky ráda a že uvnitř je hezkej člověk.
*(Be in) Trouble

Ivana to celé se zájmem sleduje a píše si poznámky. Viktor na rovinu prohlásí, že jestli jídlo spálily, ať mu to řeknou rovnou, že si klidně zajde k Zoubkovi na utopence. Sakura mu hned nabídne koblihy a zmrzlinu, jenže Viktor chce něco pořádnýho. Aspoň jedno teplý jídlo denně.
„Tak já ti tu zmrzlinu osmažím ve vinném těstíčku… a zaliju malinovým glazé“ navrhne mu Sakura něžně. Viktor se rozhodne to zkusit, tak to Sakura jde připravit. Na pánev dá těsto, chvíli ho smaží a pak do něj zabalí zmrzlinu lásky (a popálí se přitom). Potom hledá malinový glazé - to tam nemají, ale Ivana najde fialovou sladkou náplň do knedlíků. Pak se to rozhodnou trochu vylepšit a přidají klobásy, pivo a česnek. Nakonec se to Ivana rozhodne ještě trochu grilovat. Vezme si na sebe speciální grilovací zástěru a do ruky lopatku. Gril zkušeně podpálí benzínem.
*Ritual

Za Viktorem se už pomalu tvoří fronta.
„Tady jsem ti uvařila zmrzlinu, drahý” podává pyšně Sakura Viktorovi jídlo.
Viktor je potěšen: „Málokdo ocení práci školníka.”
„Za starých dobrých časů, to tak bylo, že ženuška svému muži připravila jídlo, když se vrátil z práce” odpoví Sakura. A pozve ho do Hayashiho archivu, kde bydlí a do obchůdku s maskami, který s kamarádkou co nevidět otevřou. Obchůdek Viktora moc nezajímá, ale do archivu by zašel rád, má zájem o nějaké nákresy. Tak se domluví na dnes večer. Proč otálet.

Ivanu zajímá, zda bude zmrzlina účinkovat i po tom procesu, kterým si prošla. Ukáže se, že ano, jenže trochu jinak. Školník se po ní zamiluje sám do sebe. Začne být strašný samožer. (Školu postavili kvůli němu, aby se měl o co starat atd.)
*Science, Faith and Sorcery

Nagaki mezitím Yoko objasňuje Sakuřinu “scénu”.
„Já jsem jí jen slíbil, že jí s něčím pomůžu a ona si to vyložila, že s ní chci chodit”
„Takový jsou nejhorší” podotkne Yoko. „Ona se vůbec chová, jakoby jí bylo tak 95“
„To by byla mrtvá” namítne Nagaki.
Yoko se zasměje a navrhuje, že by mohli jít do Arkádie na nákupy, protože v podstatě nemá co na sebe. Nebo je tu druhá možnost, jít si zapařit do Tropic Baru na pláži. Nagakimu se z těch dvou možností zdá lepší ten bar.
„Je to tam super. Pouští tam jen krásný lidi, jako jsme my. Průměrný nebo hnusný lidi tam nesměj, takže se na ně nemusíš dívat a kazit si jima večer. Sice trochu vyměkli, pouštěj už od 7/10…, ale že by tam pustili jí… no to fakt nehrozí“ vypráví.
Nagaki to moc nechápe, tak mu Yoko vysvětlí, že jde o číslování podle krásy od 1 do 10. Nagakiho hodnotí na 9, ale řekne mu 8, protože nechce, aby byl zbytečně sebevědomej. Pak mu nadšeně líčí, jak je to v tom baru stylový, jaký tam mají drinky, jak skvělá je tam zábava a jak se nakonec, když se setmí, lidi svlíknou a koupou se v Jezeře. Ta svlíkací část se Nagakimu moc nelíbí, ale Yoko ho ujišťuje, že je to bezva a po pár drincích se rád přidá. Nagakimu se to moc nezdá, nicméně se nakonec rozhodne s Yoko do toho baru jít s tím, že se tam svlíkat nebude.
*Decisive Action

Domluví si sraz v přístavu u jachty Johna Smithe. Nagaki ještě zkouší ukecat Viktora, aby podepsal petici proti pijavicím. Jenže tomu není dost dobrá.
„Vždyť to vypadá, jakoby to někdo psal rukou.”
„To je moje úhledný písmo” brání se Nagaki.
Viktor se ukecat nenechá a nepodepíše. Možná, kdyby to bylo ve zlatym rámečku…

2.KAPITOLA Archiv, Kolečka, Loď


Obrázek: Archiv Profesora Hajašiho

Viktor jde se Sakurou do archivu. Ivan jde s nimi a dělá si poznámky, ohledně jejich chování po té, co každý z nich požil jinak tepelně upravenou zmrzlinu lásky. Sakura se k Viktorovi láskyplně tiskne a vede je do archivu oklikou, aby si cestu užili déle. Přitom vypráví, že archiv je jedno velké bludiště, a dá se v něm snadno ztratit, třeba i do Nicoty.
Ivana by zajímalo něco o Kameni Mudrců, Viktor má zájem o nákresy Vteřin. Sakura netuší, kde jsou. Ale Hajaši snad bude vědět. Nebo archivní sova. Je pondělí večer a to se v archivu schází Klub světobránců, jehož je Hajaši členem. Někde se zašívají, hrají kanastu a zaníceně debatují o záchraně Světa, o Nicotě, tvořivé síle srdce plného touhy, o koblihách, a tak. Viktor se ptá, jestli není rychlejší najít tu sovu.
„Máš pravdu, drahý“ špitne Sakura a vede Viktora s Ivanem někam nahoru po schodech.

Schody se zdají být nekonečné. Zvenku archív vypadal poměrně malý, ale schodů je jak v nejvyšší věži Školy. Nakonec mají přece jen konec v kopulovité hale. Je v ní sova. Tiše sedí, kouká, čumí a jmenuje se Hedvika. Sakura se jí ptá na ty nákresy vteřin. Hedvika odletí do knihovny, obletuje nějaké regály a přitom houká. Sakura prohlásí, že je asi zrovna naštvaná, ale Viktorovi to ani nepřijde. Kdyby byl sova on, přesně takhle by někomu ukazoval, kde jsou ty nákresy. Regálů a věcí v nich je tam však moc a nikomu se tím nechce prohrabávat. Takže bude přece jen lepší najít profesora. Nejspíš bude s ostatními světobránci ve 13. komnatě, nebo na střeše. Na střechu je to blízko. Stačí otevřít dvířka v kopuli. Skupina zaznamená úspěch. Kolem kulatého stolku tu sedí Profesor Hideo Hajaši, Opravář Óšina, Ředitel Školy Entropa II. a John Smith. Hrají kanastu a mají u toho husté hlášky, týkajících se jak hry, tak osudu Světa. Viktor hráče trochu neomaleně přeruší a vysvětlí, že potřebuje plány ke Vteřinám. Všichni mají na tváři kanasta-face jen Hajaši je malinko vykolejený. S takovým sebevědomím (hraničícím až s neomaleností) vystupuje Leonardo de Montreal, anděl nočních můr.
„Ano, ano, už vím. Župan! Noční můry!” zvolá po chvilce Hajaši.
“Kdepak, Hideo. Vteřiny! Slunce!”, snaží se Óšina Hajašimu připomenout, o co jde. Ten ale chce nejdřív dohrát kanastu. Viktor to blahoskloně dovolí, ale hlídá, aby nezačali hrát další hru. Po hře profesor zavede celou společnost 13. komnaty. Najdou v ní Jasper, jak se líbá s nějakým klukem. Vypadá docela obyčejně, představí se jako Chuubo a nabídne jim chipsy. Hajaši si jeden vezme a řekne, že do 13. Komnaty mu už nikdy nemaj lízt.

Potom vytáhne plány Vteřin, které se samy projektují do prostoru. Najednou je krásně vidět, že to nejsou Vteřiny, ale přece jen Hodiny. A jak jsou ozubená hvězdná kola v nich uspořádána po nebeském způsobu. Čili úplně zpřeházená. Viktor se ihned s vervou pustí do práce a podle plánů Hodiny složí. Jasper se rozzáří vlasy od naděje, že ještě někdy spatří svůj domov. Světlo naděje vytvoří kužel, v jehož středu si Viktor náležitě užívá svou chvilku slávy. Hajaši říká, že je docela možné, že pomocí těch Hodin by se dala obnovit mystická cesta ze Slunečního chrámu do Celestie a požádá ho, zda by to nechtěl ověřit. Je sice možné, že žádná Celestie už není, že se ztratila hluboko v Nicotě, ale naděje umírá poslední, že. Jasper září nadějí tak, že by vzdálený pozorovatel mohl archiv považovat za maják. Sakura je na Viktora pyšná a rozhodne se připojit k výpravě.

Ivan změní téma a vyptává se na Kámen Mudrců, ovšem Hajaši mu jen odvypráví (již známý) příběh o obru Haraldovi, který si ho vysnil a vydal se pro něj s rodinou do Nicoty. Hajaši si myslí, že Kámen Mudrců je jen idea. Metafora pro sen, který nemůže být nikdy naplněn. Sám o tom ví svoje. Ivan jej však za metaforu nepovažuje, podle něj je skutečný. Óšina mu radí, ať se na něj vysere, aby nakonec neskončil jako Louhivaara. Viktora tyhle kecy nebaví a navrhuje vydat se do toho Chrámu.

Nagaki jde (jako Jezdec, bez slunečních brýlí) navštívit Metodologickou budovu v Arkádii. Budova slouží jako Ambasáda Exkruciánů ve Městě. Je to nejvyšší stavba v okolí a v jejím stínu panuje bezútěšnost. Pán, který si s nadšením prohlížel vystavené zboží, najednou, jakmile se dostal do stínu budovy, náhle zvážněl a začal počítat. Ne, zde není místo pro touhy a přání a světlušky-přáňušky, jinde v Arkádii tolik živé, zde strádají a hynou. I Nagakiho důvody návštěvy tohoto místa jsou čistě racionální. Přichází kvůli Sakuře, adeptce studia na Bezútěšné Akademii hluboko v Nicotě. Už to nechodí jako dřív, kdy Jezdci podobné adepty prostě unesli. Politika Exkruciánů vůči Městu se změnila a Nagaki je zavalen hromadou formulářů. Exkruciánský úředník ambasády ho varuje, že každou středu se směrnice mění, takže je dobré si s vyplněním pospíšit. „Já jsem si to nevymyslel“ řekne mu ještě Exkrucián, když vidí jeho rozladění a věnuje mu reklamní tašku s nápisem „Přiměřeně rádi vás uvidíme“ a bonbon. Nagaki přiměřeně poděkuje a tahá se s tím vším směrem ke svému bytu.

Jakmile vyjde ze Stínu do Světla, začne ho otravovat pouliční prodavač koleček k taškám. „Nemůžu se dívat, jak se s tím mordujete, pane. Pro vás akce! Dostanete o kolečko víc!“ Jeho naléhání navíc podporují přáňušky, které mu kolem hlavy víří v kolech. Nagaki by si ty kolečka moc rád, koupil, ale s vypětím sil odolává. Kolečka se k němu přece nehodí. Jak by vypadal! A odchází. Taška je opravdu těžká a Nagakimu se pořád honí hlavou myšlenky na to, že si měl ty kolečka přece jen koupit. Jako na potvoru mu je všechno kolem připomíná. Nad Městem je dokonce i Slunce kulatý. Dojde s taškou formulářů až k sobě do bytu, vyplní doporučení (pod svým skutečným jménem a založí ho do šuplíku) a zbytek odnese Sakuře do archivu.

Když to tam všechno přivleče, Ivan, Viktor a Sakura zrovna vycházejí z archivu ven. Školník se ho ptá, jestli nese ty vylepšený petice se zlatejma rámečkama.
„Ne, to je jen pár věcí pro Sakuru.”
„Od tebe už nic nechci“ prohlásí Sakura rezolutně. „Jdu s Viktorem za Sluncem!“
Nagaki prohlásí, že se s tím zpátky nepovleče, tašku tam položí a uraženě odejde.
Když si ostatní všimnou loga Bezútěšné akademie na tašce, významně se podívají na Ředitele. „Nikomu nehodlám bránit v získávání zkušeností na jiný škole“ odpoví.
Hajaši žádá Sakuru, aby tu exkruciánskou tašku schovala aspoň do předsíně, aby tu takhle nestála před archivem, a povzdechne si, že ta taška nemá kolečka. Brzy se ukazuje, že pro světobránce není záležitost s Celestií až taková priorita, jak se zprvu zdálo. Ředitel se musí věnovat naléhavému problému ve Škole a odejde. John Smith má natáčení a Hideo Hajaši musí řešit Leonardův župan, takže zbývá jen Opravář Óšina. Ten sice taky nemá čas, protože s Kiki vyrábí robotickýho školního gangstera (a testuje ho s Nasťou ve dne a s Marcelínou v noci), ale aspoň jim půjčí svoji loď plnou vychytávek. Ukazuje, jak se loď kormidluje, což Viktor pochopitelně zná, vždyť chodí s mořskou pannou. Ivan se Viktora ptá, co si myslí o Sakuře. Viktor řekne, že ho vůbec nezajímá.

Ivan stojí u kormidla a Jasper naviguje, zatímco Viktor stojí na můstku a kouká do dáli. Když ho obejme zezadu Sakura, tak ji vyžene, aby se tam nepletla. Sakura mu říká, že se nemusí bát projevit smysl pro romantiku. Viktor to samozřejmě ví. Ivan na chvíli pustí kormidlo, aby si udělal poznámky ohledně Viktorova a Sakuřina chování. Účinek zmrzliny překvapivě stále trvá, dokonce se snad ještě zesiluje. Viktor využívá situace, na hlavu si nasadí kapitánskou čepici, do úst si strčí fajfku, na rameno posadí papouška a chopí se kormidla. A začne s lodí dělat frajeřinky. Točí s kormidlem sem a tam.

„Do prrrdele krrraken!“ hlásí papoušek, když loď nabírá obří krakatici a tlačí ji před sebou. Sakura tomu tleská, ale Ivanovi se to vůbec nelíbí. Zapíše si poznámky o šílenství a prohlásí, že je třeba sesadit kapitána. Vezme Viktorovi kapitánskou čepici, prohlašuje, že Viktor nemá právo řídit loď a snaží se získat papouška na svou stranu. Sakura se Viktora zastává. Jasper v rozrušení začne hořet a skočí do vody, aby se uhasila. Loď rychle odplouvá v dál, navzdory Ivanově snaze dostat Viktora a Sakuru od řízení a otočit loď. Podaří se mu aspoň ukořistit fajfku. Jasper se chytí za chapadla vlajících za lodí a vlaje s nimi.

3. KAPITOLA Hospoda, Masakry, Sex on the beach


Yoko a její drink, Obrázek: Love Live

Střih. Loď řídí Ivan. Jak se mu podařilo převzít vládu nad lodí, zůstane zahaleno rouškou tajemství. Nějakou roli v tom asi sehrál papoušek, protože je ve vodě spolu s Jasper. Ivan otočí loď, hodí jim záchranné kruhy, vyloví je, a nakonec všichni šťastně doplují k ostrovu.

Na ostrově jsou zelené kopečky, ovce, větrné mlýny, vše jak má být, ale slunce už zapadlo. Viktor otočí Hodiny o hodinu nazpět. Když se na ně Jasper podívá a zjistí, kolik ukazují, řekne něco jako „Jejda“ a vrátí sluneční kotouč zpátky nad obzor. K lodi nadšeně přibíhají děti, Óšinovu loď milují. A vyznají se. Mačkají tlačítka, tahají za páčky, kroutí knoflíky, aby získaly zmrzlinu, nachytali a upekli racky, poslechli si sirénu a další věci. Ivan jim řekne, na co nemají sahat. Pochopitelně to vyvolá zcela opačnou reakci a Viktor ho za to hned kritizuje. Jako školník ví o dětech svoje.

„Družina“ se vylodí a vyrazí k chrámu. Jenomže v cestě stojí hospoda. Mají tam čerstvé utopence a pivo jako křen. Jasper navíc musí být unavená z toho vlání za lodí, takže se tam zastavěj. Sakura se těší na romantickou večeři s Viktorem, ale ten ji pošle (i s papouškem) spát. Jasper tam všichni poznávají a jsou moc rádi, že je navštívila.

Nagaki jde do přístavu na rande s Yoko a hlavou mu vrtá, proč si vlastně nekoupil ty kolečka. Sejdou se u lodi Johna Smithe a udělají si romantickou procházku do Tropic baru. Po pár koktejlech na baru Yoko povídá, že školník je Jezdec a bonzuje Lee Scathingovi. A navrhuje školníka zmasakrovat. Podle Nagakiho by měli nejprve zmasakrovat toho Scathinga. Bez něj školník nebude nebezpečnej, protože nebude mít komu bonzovat. Yoko namítá, že nejdřív se chodí po malých rybách.
Debatu přeruší Monika. „Yoko! Agáta má nějakou vyrážku a nechtěj jí sem pustit! S vyrážkou jí hodnotěj jen na 6.5/10.
A prej, kdo by se takovej hnus chtěl koukat! Ignoranti, bych je zmasakrovala!“ zuří.
Když jí ale nějaký krasavec pozve na drink, trochu se uklidní. Po drincích přichází na řadu růžový prášek, což je magicky upravený prach z Nicoty. Yoko si náruživě šňupne. Nagaki předstírá, že ho taky šňupe, ale ve skutečnosti si ho nasype do kapsy u košile. Tohle Nagaki umí, navíc společnost je notně podroušena, takže si toho nikdo nevšimne.

Nálada v baru je čím dál akčnější, lidi tam házej s kloboukama (Nagaki si jeden ze země taky na chvíli nasadí), jen jedna černovláska v klobouku sedí stranou a dělá si nějaký poznámky. Nagakimu se to moc nelíbí, jak na ně čumí. Yoko říká, že je to divná holka z archivu. Potom navrhuje, že zmasakrujou Sakuru. Postupně se přidávají další lidi, kteří chtějí pomoct a taky masakrovat, někdo z nich sepisuje seznam, koho všechno zmasakrovat. Na seznamu tak maj nejen školníka a labuťáka, ale i Sakuru, Tygry a Zoubka. Toho dokonce víckrát, načež kdosi navrhuje ho kvůli tomu přesunout do čela seznamu.
Nagaki nesouhlasí, první na seznamu má být Scathing! Zoubka prostě zmasakrujou víckrát.

Už se setmělo a tak nastává svlíkací a koupací fáze. Nagaki si odmítá sundat trenky. Lidi se mu je snažej sundat, Nagaki je odstrkuje a nadává jim, že jsou jako pijavice. Nezabírá to, nakonec mu trenky roztrhnou.

Když jsou všichni nazí, Slunce z ničeho nic znovu vyleze nad obzor. Díky tomu si rozjařená společnost všimne Zoubka, který tam je se sítí a v ní má Agátu. Dav se na něj vrhne a Zoubek utíká pryč, Nagaki jde místo pronásledování Zoubka roztrhat tu síť (a osvobodit z ní Agátu). „Ty vole, Aguše! Snad ses nechtěla kvůli tý vyrážce utopit?!“ křičí na ni Monika.

Do hospody na ostrově přiletí větříčci, kvetou tam slunečnice a točí se větrný mlýn, který pohání systém kanálů, kterými se po hospodě distribuuje pivo.
Školníka si všimne jedna profesorka ze školy (ta, co chodí jen na záchod u okýnka) a ptá se ho, co tu dělá.
„Přišel jsem otevřít cestu do Celestie“ odpoví lakonicky Viktor.

Nad Tropic barem Slunce znovu zapadlo a pařba pokračuje dál. Nějakej kluk začne osahávat Yoko. Nagakimu se to nelíbí, tak do něj strčí („To je moje holka!”), týpek si to nenechává líbit a shodí Nagakimu brýle. “Ty vole, tys mi rozbil brejle”.
Když se pak otočí k Yoko, ta se ptá, co má s očima.
„Co mám s očima?” ptá se Nagaki, protože je opilej a nedochází mu to.
Týpek z ničeho nic vyměkne a řekne, že je nechá o samotě a všichni odejdou. Yoko se dívá Nagakimu do jeho exkruciánských očí a vyvede ho ven na pláž, kde je stan s nápisem “Nagaki a Yoko”. Vlezou spolu dovnitř a promilují celou noc.

VAROVÁNÍ: Následujících několik kapitol jsme zkoušeli hrát v žánru Fairy Tale, takže budou trochu surreální.

4. KAPITOLA Dobré ráno na Ostrově, Dívka v klobouku, Chrám Slunce a Naděje


Obrázek: Jasper Irinka by BUtifulDeath (DeviantArt)

Na ostrově je krásné ráno. Viktor se ocitá, ani pořádně neví jak, na pláži s Irinou, kde začnou den příjemným piknikem. Irina Viktorovi sděluje, že brzy odplouvá do nereálných moří. Původně měla odplout až o prázdninách, protože Naťa ještě chodí do Školy. Ale po té co jí museli krysí hrdinové osvobodit ze sklepa, kam jí zavřel Lee Scathing, rozhodli se příliš neotálet. Poplují k létajícímu ostrovu, aby vyřídili něco s mantikorou (Viktorovi to celý připadá jako něco vymyšlený v deliriu). Odloučení jim pomůže překonat rum - nápoj, který je dal dohromady. Viktor je z toho celý naměkko a řekne jen, jak je rád, že mají společné zájmy. Irina je ráda, že se Viktor vydá na hrdinskou výpravu do Celestie, že se na něj snad její otec přestane dívat jako na ztracenou existenci. Prý už zabodoval tím, jak cestou k ostrovu nabral tu obří krakatici. Vodou se drby šíří rychle.

Nagaki se vzbudí v plážovym stanu, Yoko ještě spí. Před stanem stojí ta zvláštní holka v klobouku a zírá na ně. Nagaki k ní přijde a nevybíravě se jí ptá, co tam dělá. Holka se tváří dost apaticky a říká, že hledá kus sebe. Má pocit, že není úplná. “Brzy poznáš jaké to je, Jezdče.”, řekne a Nagaki si uvědomí, že nemá brýle.
“Ubližuješ lidem kolem sebe… kamarádce asi nejvíc.” dodá. Nagaki ji nevybíravým způsobem vyhazuje a křičí na ni, že se jí nebojí (ty její kecy byly přece jasné vyhrožování). Potom jde zpátky k Yoko, která se zrovna probouzí a hmatá kolem sebe. Přitiskne ji k sobě. Yoko je na pohmat nějak jiná. Má tvrdší rameno a menší prsa. Jako by jí kus chyběl, i když vzhledově ten rozdíl není poznat. Za to určitě může ta holka v klobouku!

Ivan se z neznámých důvodů probudí jako Ivana (což je divný, lektvar nepil) a zděsí se, že zaspala. Potom si vzpomene, že je na ostrově, a jde na snídani. Ostrovní snídaně je její oblíbená, ale nejlepší na tom je, že ji nemusí připravovat ona.

Vychází slunce. Větříčci, ptáci, děti i ovce, všichni letí či běží směrem k molu, kde září čtyřruká Jasper a sedají na ni ptáci. Sakura se zděsí, že jela na ostrov s opileckým školníkem a rozhoduje se odjet trajektem zpátky. Kuchařka nadává na alchymistu, že ji jen využívá. Sakura ji poučí, že „Chlapi mají mít jenom pocit, že vládnou, ale krkem, který tou hlavou otáčí hlavou, máme být my, ženy“.

Mezitím se Jasper s celým průvodem vydává k chrámu, cestou lemovanou krmítky pro ptáky. Z chrámu vyjde sluneční kněz Daniel Luxferus a s písničkou na rtech radostně vítá Jasper.

V chrámu je oltář se schody do nebe, zobrazené výjevy z Celestie. Jasper představuje Viktora Vodkoviče Rumova, toho který opravil Vteřiny. Chrám je připraven na rituál, svítí tam lampióny, ve vázách jsou slunečnice. Kněz Luxferus začne tančit a zpívat. Viktor pozvedne Vteřiny a k překvapení všech, jejich zlatá ručička neukazuje na oltář, ale na vázu se slunečnicemi, ze kterých papoušek vyzobává semínka. Jedna ze slunečnic se náhle zvětší, narostou jí zuby a papouška pohltí. Ve chvíli k ní jako omámení letí i další ptáci, běží k ní děti a pomalým, ceremoniálním krokem k ní míří i Jasper. Kněz raději děti popadne a točí se s nimi v kruhu v bezpečné vzdálenosti.

Viktor se podívá na Vteřiny a zjistí, že ručička teď ukazuje k váze se slunečnicovým olejem. Tak tedy vázu vezme a olejem se polije. Někteří další lidé v chrámu jeho příkladu následují, ale není to nejlepší nápad. Z Jasper srší jiskry a Viktora zachvacují plameny. Ale nepálí to. Aspoň zezačátku. Pak už to pálí, ale dá se to vydržet. Pak už ani to ne. Viktor se chce uhasit, ale uklouzne na oleji po podlaze, jede a mizí v plamenech. Všechno kolem je v plamenech, ze kterých vylézají obří červení mravenci a chrlí oheň. Viktor má pocit, že uhoří, a možná nejen on, ale i celý svět. Viktor tak nějak vytuší, že tohle je nad jeho síly a přestává bojovat. Za chvíli ho mravenci spálí na prach...

Ivana cítí po celém těle elektrický jiskření, potom se cítí, jako by byla na plese, kde se jí lidi smějou. Vlastně to nejsou lidi, jsou to myši. Najednou plave v nějaké omáčce v hrnci s mrtvými myšmi. Použije jednu z nich jako paddleboard a pádluje vařečkou ze všech sil, aby se dostala k okraji. Omáčka je čím dál teplejší. Začne se vařit, začne pěnit, a nakonec uteče z hrnce i s Ivanou a její myší. Ivana je z toho vařená a brzy ztrácí vědomí...

Trocha čtení na neděli...

5. KAPITOLA, Kukla, Podzemní laboratoř, Zlý papouch


Obrázek: kuchařka, ale nějak jiná – mladší, štíhlejší a krásnější

Do hromádky popela, co zbyla po Viktorovi, foukne vítr a odhalí Vteřiny a pod nimi i Viktora, poněkud ohořelého, překvapivě však živého. Je někde ve tmě, jediná barevná věc tu je on a Vteřiny. Kdesi v dálce je vidět světýlko.

Ivana je někde v temnotě, v nějakým pytli nebo v čem. Snaží se osvobodit a křičí o pomoc. Viktor jde temnotou a narazí na jakousi kuklu, ze který se asi chce dostat motýl a strašně při tom nadává. Zkouší to rozpárat, vevnitř se něco zmítá. To něco je kuchařka, ale nějak jiná – mladší, štíhlejší a krásnější. A taky rozhodnější. Prohlásí: “Musíme zmizet! Pojďte tam!”
a ukáže kamsi do tmy. Ačkoliv Vteřiny ukazují směrem ke světlu, Viktor následuje Ivanu do temnoty.

Nagaki přichází do školní jídelny. Připadá mu, že je v kuchyni nějak prázdno, a tak se ptá, co se děje. Dozví se, že kuchařka má dovolenou a Sakura tam bude až od šesti. Vezme si koblihu. Je měkká a moc dobrá (byla by škoda ucpávat s ní záchod), pochutná si na ní a zamíří do sklepení, aby získal informace o tom týpkovi v labutí masce, kterýho chce zamordovat. Proplíží se do jedné z jeho tajných laboratoří. Jsou tu sklenice s orgány, kosti a další části těl včetně metaforických, jako ledvinky nebo pánve. Na jedný pánvi nějakej student smaží koblihy, zatímco labuťák s nějakým jiným studentem se sklání nad stolem a něco kutí na těle, který na něm leží. Nagaki se strašně vyděsí, když zjistí, že to tělo je jeho.

“Michaeli, tu pánev. Dáme ji panu Ne”

Michael má dosmaženo a podává Scathingovi pánev. Aniž by ji umyl, což mu vynáší dva týdny práce ve sklepeních navíc.
Scathing se rozpovídá o tom, že je třeba pro nový svět vytvořit nové bytosti bez hříchů. Nagaki už něco podobnýho slyšel. Takový kecy měl Louhivaara, když k nim promlouval z psí misky. Co když se za tou labutí maskou skrývá on? Rozhodne se to ověřit. Vyplíží se ven a ze sklepního mechu, nočních můr a svých tělesných tekutin uplácá pomocí magie zeleného lva. Vpustí ho do laboratoře a zdrhne. Jeho teorie je následující: Louhivaara by si se zeleným lvem poradil (a dál bude chodit po škole jako labuťák), zatímco pokud lev labuťáka sežere a bude po škole pobíhat zelený lev, tak to holt nebyl Louhivaara. Nagaki prchá ze sklepení. Zamčené dveře vyřeší kyselinou, kterou pomocí své magie vydestiluje ze stínů.

Ivana a Viktor kráčí tmou. Zakopnou o kýbly. Vyleje se z nich na zem růžová a zelená barva. Kýblů je tam spousta. Viktor začne stříkat barvy po okolí. Brzy jsou vidět zdi, lavice, oltář i váza se slunečnicemi. Vypadá to, že jsou zpět v chrámu. Barvou zviditelní i papouška. Ten jim začne strašně nadávat, že ho prrrobudili a vyhrrožuje, že jim vyklove oči. Poletuje okolo nich a zvětšuje se. Ivana se schová pod lavici, zatímco Viktor mu narazí na zobák kýbl, aby je nepokloval, a zavelí k útěku.

Jak se papoušek zvětšuje, kýbl roztrhne. Nadává čím dál sprostěji a padají z něj hovínka. “Budete do smrrrti trrrpět”. Viktor vidí, jak se papouškovi dobíjí hypotetický “shit-bar” a utíká. Když má papouch “nabito” vykálí na Viktora hovno, tak obrovské, že v něm Viktor zůstane uvězněn. Zevnitř je to měkký jako cukrová vata, ale na povrchu se rychle utvořila tvrdá krusta.



Ivana chce Viktora osvobodit. Nedaří se jí dostat dovnitř, tak ho před sebou kutálí. Vyjde ven z chrámu a pokračuje po schodech dolů směrem k hospodě. Cestu lemují krmítka pro lidi, hladová okénka nabízející párky v rohlíku, masové pirohy, nudlovou polévku nebo pizzu. Nestvůrný papoušek už na ně čeká v hospodě a nutí je i další hosty, aby mu vařili. Ivana polije růžové velké kulové, ve kterém je Viktor uvězněn horkou vodou z hrnce. Krusta začne měknout a Viktor se osvobozuje a rychle začne točit ručičkou Vteřin zpět.

Je tma.

A najednou je zase ráno, jako by se nic nestalo a celé to byl jen sen. Jen Ivana je mladší a štíhlejší a Viktor poněkud ohořelý...

S půlročním zpožděním, ale přece...

6. KAPITOLA, Zatmění Jasper, Plyšák, Nadýchané bochánky


Obrázek: opravdu jen ilustrační, obrázek podle kterého jsem Celestii popisoval se mi nikdy více už nepodařilo najít

Viktor je na pikniku s Irinou. Je ohořelý, ale když se ho na to Irina ptá, tak romanticky pronese, že jen zahořel nebývalým citem. V okolí je plno dětí, ptáků a dalších zvířátek a ovce vedou průvod na kopec ke Slunečnímu chrámu.
Ivana je krásnější a štíhlejší, a na snídani nemá na nic chuť. Pak ale objeví mísu se zeleninovým salátem a pustí se do něj.

Ve slunečním chrámu je opět kněz Luxferus, ale tentokrát tu nejsou žádné slunečnice. Místo nich tu jsou solárka a všichni mají černý brýle. Kněz urve pojistky a solárka žhnou naplno. Jasper začne organizovat Sluneční soustavu. Sama se se kroutí uprostřed a okolo ní obíhají děti. Ozón ze solárek je přebit vůní kadidel s příměsí prachu z Nicoty. Dětem narůstají na zádech křidélka a na hlavách svatozáře. Viktor se dostane do sairinkie*, ve které je zábavná pyrotechnika, kostýmy, nafukovací zvířata (jako třeba žraloci) a taky surf. Viktor se rozhoduje vplout na surfu do sluneční soustavy. Ivana se na sluneční soustavu dívá, ale něco se jí zdá na ní divného. Potom jí konečně dojde, že děti běhají obráceně! Vběhne mezi ně, křičí na ně, a ty, co to nechápou, se snaží otáčet. Do toho tam vpluje Viktor na surfu a narazí do Saturnu (holčička s obručí). Papoušek se to snaží vyvážit ale je to marné. Jasper se zhroutí do zatmění - je černá, jen okolo ní je červená korona.
Ritual, Science, Faith, Sorcery

Nagaki jde po školní chodbě a přemýšlí - možná Louhivaara v labutí masce ho chce zabít nebo mu nějak ublížit (třeba z něj udělat sešívačku) a po škole vypustí jeho falešný tělo, aby si toho nikdo nevšiml. Proti němu jdou Monika s Agátou a drží velkého plyšového zeleného lva. A říkají mu Yoko! Nagakiho to zaujme a ptá se, jestli to je ta jejich kamarádka, se kterou byl v kině. Holky nechápou, o co mu jde a začnou ho poučovat o životě. Pak se začnou hádat, čí vlastně Yoko je a ke komu si s ní chodily hrát. Nagaki je neposlouchá. Má pocit, že na něj mluví ten plyšový zelený lev. Že mu říká, že ho miluje a že se v noci sejdou v zátoce vraků, tam co je ten stánek s koblihama. Koblihy! Nagaki si vybaví Michaela smažícího koblihy v pitevně, Labuťáka a svoje tělo na pitevním stole. Vyděsí se. Otočí se a uteče. (Suffer) Trauma

Viktor a Ivana jsou na obláčku plujícím oblohou. V okolí jsou další obláčky a ani ony nejsou prázdné, je na nich třeba strom nebo domek. Ze sluneční korony vedou provázky do domků na obláčcích, ve kterých se svítí. V maringotce pár kroků od Ivana s Viktorem se svítí taky. Viktor zaklepe a po chvíli se dveře skutečně otevřou, stojí v nich malá zelená s chobůtkem a nabízí právě upečené nadýchané bochánky. Ivana nechce bochánky, chce vědět jak se dostat na další obláčky. Malá zelená si povzdechne, že když si nikdo bochánky nevezme, tak je bude muset vyhodit. Viktor si jeden vezme, a když ho sní, je najednou nadýchaný jako ten bochánek. Vypadá jak Bibendum (maskot Michelinu) a pomalu vzlétá. Ivana se ho chytí za nohu a malá zelená je chobotem nasměruje na další obláček. (Suffer) Metamorphosis

Letící Viktor se chytí nitky u baráku na dalším obláčku. Vyběhne z něj zrzavý Ir a strašně nadává. Viktor se po nitce snaží ručkovat, ale Ir ho vyhání. Podezírá ho, že mu chce vychlastat whisky. Pak si všimne Ivany a nechápe, jak může letět s takovým tlustým chlapem na…
“Neletí se mnou, ale na mě.” snaží se mu vysvětlit.
Když se před Ivanou začne Ir obnažovat, Viktor se nitky raději pustí a letí dál, směrem k obláčku s pneuservisem.

Nagaki uvažuje o Yoko a zeleným lvovi. “Je ten zelenej plyšák vážně Yoko? Nezdálo se mi to jenom, že na mě mluví? Udělala to z ní ta mrcha v klobouku nebo Louhivaara? A ta schůzka má bejt někde u stánku s koblihama.” Už jen z těch představ o zeleným lvu a koblihách není Nagakimu dobře, pořád si při tom vybavuje to svoje rozpitvaný tělo.
“No jo, ale třeba se o tom něco dozvím, když tam půjdu.” A tak se nakonec rozhodne v noci do zátoky jít - může tam najít odpovědi na některé své otázky. Decisive Action

[pokračování již brzy]

* obdoba sakristie v chrámu, pro ty co věří místo Krista v Irinku

xp akcí bylo pochopitelně 6, ale už si je všechy nepamatuju

7. KAPITOLA, Proměny, Zátoka, Vrata do Nicoty


Obrázek: Nápis na čedičových vratech do Nicoty, autor: Přemysl Martinec (Román 46B)

V pneuservisu zrovna parta mechaniků vyrábí podivný surf se spoustou koleček - a potřebují na něj pneumatiky. Pneumatikový Viktor letí jako na zavolanou, mechanici se ho ihned ujmou a začnou ho rozebírat. Viktor sice protestuje, ale to je tak všechno, co s tím může dělat. Nakonec Viktora rozeberou a přestavěj ho na kolečkovej surf s hlavou vzadu. Ivana vytáhne z kabelky lektvar, chvíli ho kloktá a pak na mechaniky vyplivne bublající zelenou mlhu. Udělá se jí špatně a zezelená, ale než omdlí, stihne nalehnout na Viktora a rozjet se na něm pryč.

Nagaki přichází do zátoky. Z moře vyleze želva a klade vajíčka. V zátoce žijí i další mořští živočichové, je tam ohromný vrak lodi se třemi komíny a také ten stánek s koblihama. Je ale zavřený a opuštěný. Na přídi lodi stojí zelená postava. Nagaki jde blíž. “Yoko?” Nagaki jde ještě blíž. Až do vraku. Je to Yoko, ale je zelená, průsvitná a vítr jí dělá z vlasů lví hřívu. Nagaki se ptá, co jí je. Yoko říká, že pomalu mizí do Nicoty. Ale že dokud si ji bude pamatovat, tak bude existovat. Bude ztracená bloudit Nicotou, ale nezmizí docela. Nevadí jí, že je Jezdec, chtěla by s ním založit rodinu a mít malý exkruciánčata. Ale musí si pro ni do Nicoty přijít. Pak si ještě zanadává na Moniku s Agátou, že ji už mají jen za plyšáka. Nakonec zmiňuje tu holku v klobouku. Postupně zničí všechno.

Plyšák, zelený lev, koblihy… se honí v Nagakiho hlavě. Vybaví si zas to svoje rozpitvaný tělo na Scathingově stole a je mu z toho zle. Uvědomí si, že by se tím neměl nechat deprimovat, ale měl by s tím bojovat. Pak se mu něco zaboří do ramene. Drápl ho zelený lev. Nagaki má najednou u sebe kord a bojuje s ním. Už to není zvíře, ale fousatý lev salónů Lev Nikolič. A nejsou na vraku, ale na obrovském parníku plujícím nereálným mořem plným ker. Je to urputný boj, ve kterém nikdo nemá na vrch. Lev dramaticky prohlásí: “Pro tentokrát se stáhnu. Příště takové štěstí mít nebudeš. Využij tento čas ke koupi náhrobku”. Otočí se a odejde. Nagakimu brzo dochází proč. Loď narazila do kry a začala se potápět.

Surf Viktor potkává partu divných týpků s černýma křídlama a motorovýma pilama. Ptá se jich na cestu k nejbližšímu obláčku. Jenže týpci jsou nadržený na řezání koleček, nožiček, ručiček, hlaviček… svejma motorovkama. Viktor se snaží probudit Ivanu. V dálce před sebou spatří Jasper, jak se mění ze zatmění zpět ve sluneční bohyni a přistává na střeše chrámu. Ivana se po nejbližším týpkovi ožene krysí kabelkou a ta ho kousne. A nepustí. Týpek je nakonec dotáhne až k chrámu. Chrám ale nevypadá, že by byl zasvěcen slunci a naději, ale spíš konzumu a touze. A touha je zázrak, kámo, zázrak. Viktorovi se to tam vůbec nezdá. Jasper říká, že tohle je podle všeho skutečně Celestie, ale je divná. Ne, taková, jakou si jí Jasper pamatuje. Dole bylo sklo, na kterém ráda lehávala a dívala se dolů na svět. A nebyli tu žádní černí andělé s motorovkama.

Nagaki dojde k Lethé, čedičovým vratům do Nicoty hluboko ve sklepeních pod Školou. Čeká tam na něj exkruciánská labuť. Syčí a říká Nagakimu, že by nebylo dobré, aby opouštěl svět, když je podezřelý z vraždy, kterou vyšetřuje. “Dej mi pokoj!” odbyde labuť Nagaki pomocí nightcraftu ji sváže, aby mu dále nepřekážela v cestě k Yoko. Čedičová vrata ale nejdou otevřít jen tak. Je na nich podivný nápis. Mohlo by to být zaklínadlo. Nagaki ho přečte, ani neví jak. Asi láska. A vrata se pootevřou. Nagaki vchází do Nicoty a než se vrata opět zavřou, stihne se za ním se proplazitexkruciánský had, v kterého se proměnila spoutaná labuť.

K Viktorovi a Ivaně přijede robot Emil. A dává jim práci!

BTW, Nekra ten nápis fakt přečetla. Byla to (málo využívaná) XP Akce Transition.