Re: [Chuubo] Škola základ Reality
Napsal: 17. 12. 2015, 21:35
12.KAPITOLA, ve které se konečně setkáme s Opravářem Óšinou
Ivan s Viktorem v klidu sedí a popíjejí olejový pivo (místní specialitu), Nagaki mlsá bonbóny a všichni si to celkem užívají. Ivan chce zkusit olivovou zmrzlinu. Nagaki ho před ní varuje. Po zkušenostech z kuchyně je totiž přesvědčen, že se po zmrzlině blbne. Ivan se však nenechá odradit a pak je mile překvapen, že opravdu chutná po olivách.
Po chvíli do cukrárny přijde rozcuchaný blonďák v havajské košili spolu s malou blonďatou upíří holčičkou v letecké čepici. Brzy se ukáže, že je to onen slavný Opravář Óšina. Malé upírce koupí čistě syntetickou zmrzlinu Green Tiger, sám si objednává Bloody Mary, čemuž se Nagaki diví (myslí si, že je v tom fakt krev). Školník začne vyprávět, jak za ním chodí různí lidé, upíři a exkruciáti domů, když tam zrovna není a snaží se mu ukrást jeho Vteřiny. Nasťa, Sakura, …
„Sakura?! Že nic neřekla“ diví se Nagaki. Školník nechápe, proč by mu to měla říkat.
“Protože se se Sakurou bavím a kamarádi si snad takový důležitý věci říkaj.” vysvětlí mu Nagaki.
Školník pokrčí rameny a řekne, že to asi nepovažovala za důležité. A vypráví, jak po něm Vteřiny chtěla Marcelína.
Óšina přitakává. Chtěla mu je přinést, aby se na ně podíval a případně je opravil. Školník se ptá, co je na nich tak zvláštního a dozvídá se, že pocházejí z Celestie, bájného království na nebesích. Dříve se tam prý bylo možné dostat z Chrámu Slunce pomocí nějakého tajemného rituálu. Teď už to prý ale nejde. Sluneční bohyně je mrtvá a její dcera Jasper netuší, jak se dostat domů. Ani jestli její domov ještě vůbec existuje.
Opravář s malou upírkou, Obrázek: Bakemonogatari
Óšina chce Vteřiny prozkoumat a poprosí Viktora, jestli si je může vyfotit. To mu školník dovolí a Óšina mu za to prozradí svou teorii, že ukazují čas Slunci. Školník hned vyzkouší, jak to funguje a nastavuje na Vteřinách osm hodin dopoledne. Na chvíli se objeví černý mrak, který rychle přejde. A hle – Slunce je na obloze náhle o něco níže, jako by bylo teprve osm hodin! Óšina je nadšen, ale varuje před zneužíváním. Není to ovladač na Slunce. Brzy by poznalo, že je klamáno a mohlo by přestat Vteřiny poslouchat. Doporučuje školníkovi promluvit si o nich s Jasper. Domlouvají si další schůzku. Kupodivu ne u Zoubka (Óšina to tam nemá rád), ale v Hayashiho archivu. Prý tam jsou nějaké jejich nákresy a budou je moct porovnat.
Pak se řeč stočí na Louhivaaru. V současné době prý bydlí někde v kanálech obklopen svými výtvory (včetně zeleného lva).
„Mělo by se to nějak řešit. Od tý doby, co ho vyhodili z Cechu alchymistů, už nemá vůbec žádný zábrany. Chytá lidi a dělá na nich šílený pokusy. Vyrábí z nich stroje, aby prý byli užiteční. Chodit dolů do džungle je naprostý šílenství, ale jistý si už nemůžete bejt ani nahoře. Z jednoho člověka vysál duši skrze starou lampu, v jejímž světle ten nešťastník odpočíval. Od tý doby tu chodí jako tělo bez duše. Doslova.“
„A to s tim nikdo nic neudělá? To to nikomu nevadí?“ ptá se naivně Viktor.
„Vadí. A jak. Ale co se s tím dá dělat? Je nebezpečnej, Louhivaara.“
„Třeba napsat nějakou petici?“ zkusí to Ivan.
„Petice je dobrá věc. Ale obávám se, že v tomto případě nepomůže. Chápejte, že je to naprostý šílenec. Nebo kdo ví, jestli už třeba neudělal stroj i sám ze sebe.“ odpoví mu nekonstruktivně Óšina.
Když už je řeč o těch peticích, přichází řeč i na tu proti Jezdcům. Óšina říká, že by ho vůbec nepřekvapilo, kdyby za tím útokem na Johna Smithe bylo to protijezdecký hnutí, aby je někdo bral vážně. Jenomže Ivana zajímá spíš Louhivaara. Proč to všechno dělá? A co to má společného s Kamenem Mudrců?
Óšina se na chvíli zamyslí. Vypráví o tom, že Louhivaara byl výborný léčitel. A také ambiciózní. Chtěl vyléčit Svět. Učinit jej lepším, nebo přímo dokonalým. Možná pomocí Kamene Mudrců. Ale protože ho stále nemá, tak aspoň z (podle něj) neužitečných lidí a zvířat dělá užitečné věci, jako třeba kávovary. Potom uvažuje o regeneračních schopnostech světa. „Všimněte si, jak se svému zničení sám brání. Nechce být dokonalý. Kdyby byl, tak by Svět a Nicota splynuly v jedno. To by bylo šílené. Svět dělá světem jeho nedokonalost.“
Nagakimu se to moc nezdá, dokonalost je přeci dobrá. Ivan se mu snaží vysvětlit, v čem se mýlí. V dokonalém světě by nebylo čeho dosahovat, všichni by byli dokonalí (jako John Smith) a tedy stejní a neměl by koho učit šerm, protože by ho všichni uměli (a ani by nepotřebovali trénovat), a nikdo by nemohl nad nikým vyhrát.
Ivan se rozhodne napsat Louhivaarovi dopis.
Jménem C.A. si Vás dovoluji pozvat na neformální kolegiální setkání v hospodě Pod Schůdky.
Budeme debatovat o osudu Světa.
S pozdravem alchymista Ivan, předsedající člen C.A. pro minulý čtvrtek.

Dopis sroluje, strčí do flašky a potom spolu s Viktorem přesvědčuje Nagakiho, aby tu láhev doručil dolů. Plán je takový, že počkají, až se dole objeví zelený lev, Nagaki si skočí bungee jumping a když bude dole, strčí lahev lvovi do tlamy a – to školník ještě několikrát zopakuje - při tom musí zakřičet “Aport”. Nagakimu se nelíbí, že by tam měl skákat po hlavě. Chvíli se s nimi dohaduje, ale pak prostě popadne láhev, chytne se lana a skočí dolů, ovšem nohama napřed. Sice to vypadá cool, jenomže se tak nedostane dost blízko ke lvovi a tak musí po laně ještě dolů slézt. Dole strčí lvovi lahev do tlamy, řekne “aport” a ještě ho plácne po zadku. Lev odběhne a Nagaki začne šplhat zpátky nahoru. Ivan s Viktorem ho chvíli sledují a pak mu pomůžou a vytáhnou ho.
Ivan s Viktorem v klidu sedí a popíjejí olejový pivo (místní specialitu), Nagaki mlsá bonbóny a všichni si to celkem užívají. Ivan chce zkusit olivovou zmrzlinu. Nagaki ho před ní varuje. Po zkušenostech z kuchyně je totiž přesvědčen, že se po zmrzlině blbne. Ivan se však nenechá odradit a pak je mile překvapen, že opravdu chutná po olivách.
Po chvíli do cukrárny přijde rozcuchaný blonďák v havajské košili spolu s malou blonďatou upíří holčičkou v letecké čepici. Brzy se ukáže, že je to onen slavný Opravář Óšina. Malé upírce koupí čistě syntetickou zmrzlinu Green Tiger, sám si objednává Bloody Mary, čemuž se Nagaki diví (myslí si, že je v tom fakt krev). Školník začne vyprávět, jak za ním chodí různí lidé, upíři a exkruciáti domů, když tam zrovna není a snaží se mu ukrást jeho Vteřiny. Nasťa, Sakura, …
„Sakura?! Že nic neřekla“ diví se Nagaki. Školník nechápe, proč by mu to měla říkat.
“Protože se se Sakurou bavím a kamarádi si snad takový důležitý věci říkaj.” vysvětlí mu Nagaki.
Školník pokrčí rameny a řekne, že to asi nepovažovala za důležité. A vypráví, jak po něm Vteřiny chtěla Marcelína.
Óšina přitakává. Chtěla mu je přinést, aby se na ně podíval a případně je opravil. Školník se ptá, co je na nich tak zvláštního a dozvídá se, že pocházejí z Celestie, bájného království na nebesích. Dříve se tam prý bylo možné dostat z Chrámu Slunce pomocí nějakého tajemného rituálu. Teď už to prý ale nejde. Sluneční bohyně je mrtvá a její dcera Jasper netuší, jak se dostat domů. Ani jestli její domov ještě vůbec existuje.

Opravář s malou upírkou, Obrázek: Bakemonogatari
Óšina chce Vteřiny prozkoumat a poprosí Viktora, jestli si je může vyfotit. To mu školník dovolí a Óšina mu za to prozradí svou teorii, že ukazují čas Slunci. Školník hned vyzkouší, jak to funguje a nastavuje na Vteřinách osm hodin dopoledne. Na chvíli se objeví černý mrak, který rychle přejde. A hle – Slunce je na obloze náhle o něco níže, jako by bylo teprve osm hodin! Óšina je nadšen, ale varuje před zneužíváním. Není to ovladač na Slunce. Brzy by poznalo, že je klamáno a mohlo by přestat Vteřiny poslouchat. Doporučuje školníkovi promluvit si o nich s Jasper. Domlouvají si další schůzku. Kupodivu ne u Zoubka (Óšina to tam nemá rád), ale v Hayashiho archivu. Prý tam jsou nějaké jejich nákresy a budou je moct porovnat.
Pak se řeč stočí na Louhivaaru. V současné době prý bydlí někde v kanálech obklopen svými výtvory (včetně zeleného lva).
„Mělo by se to nějak řešit. Od tý doby, co ho vyhodili z Cechu alchymistů, už nemá vůbec žádný zábrany. Chytá lidi a dělá na nich šílený pokusy. Vyrábí z nich stroje, aby prý byli užiteční. Chodit dolů do džungle je naprostý šílenství, ale jistý si už nemůžete bejt ani nahoře. Z jednoho člověka vysál duši skrze starou lampu, v jejímž světle ten nešťastník odpočíval. Od tý doby tu chodí jako tělo bez duše. Doslova.“
„A to s tim nikdo nic neudělá? To to nikomu nevadí?“ ptá se naivně Viktor.
„Vadí. A jak. Ale co se s tím dá dělat? Je nebezpečnej, Louhivaara.“
„Třeba napsat nějakou petici?“ zkusí to Ivan.
„Petice je dobrá věc. Ale obávám se, že v tomto případě nepomůže. Chápejte, že je to naprostý šílenec. Nebo kdo ví, jestli už třeba neudělal stroj i sám ze sebe.“ odpoví mu nekonstruktivně Óšina.
Když už je řeč o těch peticích, přichází řeč i na tu proti Jezdcům. Óšina říká, že by ho vůbec nepřekvapilo, kdyby za tím útokem na Johna Smithe bylo to protijezdecký hnutí, aby je někdo bral vážně. Jenomže Ivana zajímá spíš Louhivaara. Proč to všechno dělá? A co to má společného s Kamenem Mudrců?
Óšina se na chvíli zamyslí. Vypráví o tom, že Louhivaara byl výborný léčitel. A také ambiciózní. Chtěl vyléčit Svět. Učinit jej lepším, nebo přímo dokonalým. Možná pomocí Kamene Mudrců. Ale protože ho stále nemá, tak aspoň z (podle něj) neužitečných lidí a zvířat dělá užitečné věci, jako třeba kávovary. Potom uvažuje o regeneračních schopnostech světa. „Všimněte si, jak se svému zničení sám brání. Nechce být dokonalý. Kdyby byl, tak by Svět a Nicota splynuly v jedno. To by bylo šílené. Svět dělá světem jeho nedokonalost.“
Nagakimu se to moc nezdá, dokonalost je přeci dobrá. Ivan se mu snaží vysvětlit, v čem se mýlí. V dokonalém světě by nebylo čeho dosahovat, všichni by byli dokonalí (jako John Smith) a tedy stejní a neměl by koho učit šerm, protože by ho všichni uměli (a ani by nepotřebovali trénovat), a nikdo by nemohl nad nikým vyhrát.
Ivan se rozhodne napsat Louhivaarovi dopis.
Jménem C.A. si Vás dovoluji pozvat na neformální kolegiální setkání v hospodě Pod Schůdky.
Budeme debatovat o osudu Světa.
S pozdravem alchymista Ivan, předsedající člen C.A. pro minulý čtvrtek.

Dopis sroluje, strčí do flašky a potom spolu s Viktorem přesvědčuje Nagakiho, aby tu láhev doručil dolů. Plán je takový, že počkají, až se dole objeví zelený lev, Nagaki si skočí bungee jumping a když bude dole, strčí lahev lvovi do tlamy a – to školník ještě několikrát zopakuje - při tom musí zakřičet “Aport”. Nagakimu se nelíbí, že by tam měl skákat po hlavě. Chvíli se s nimi dohaduje, ale pak prostě popadne láhev, chytne se lana a skočí dolů, ovšem nohama napřed. Sice to vypadá cool, jenomže se tak nedostane dost blízko ke lvovi a tak musí po laně ještě dolů slézt. Dole strčí lvovi lahev do tlamy, řekne “aport” a ještě ho plácne po zadku. Lev odběhne a Nagaki začne šplhat zpátky nahoru. Ivan s Viktorem ho chvíli sledují a pak mu pomůžou a vytáhnou ho.