[Chuubo] Škola základ Reality

[Karotka]

Téma:
Boj zbytku Reality s Nicotou.
Veselé příběhy ze Školy ve strašidelné čtvrti Horizon.

Dilema:
Je lepší žít v krásné iluzi, kde se plní naše přání a sny nebo zažít Pravdu, byť je bezútěšná.



Škola základ života, říká se. Škola základ Reality, řekl si král Říše zla Entropa I. A založil ve Městě Školu. Ta má vychovat lidi (a jim podobné), kteří vytvoří nový svět, novou Realitu a chránit ji proti bezútěšné Nicotě, aby ji zase nepohltila. Ti nejlepší z nejlepších jsou členy klubu SEED - semínka nového světa.
Školu nyní vede Entropa II., jeho syn a nástupce, pro kterého se obětoval. Sekunduje mu 6 členů Školní Rady, kterou tvoří 6 tajemných maskovaných studentů či kantorů, z nichž v každém je prý střípek Entropovy duše. Každý z nich má svůj vlastní názor a plán na to, jak stvořit nový svět.

My ale dobře víme, že ty nejzajímavější věci se obvykle nedějí v ředitelně, ve sborovnách, ani v klubovnách, ale mnohem spíše ve školní kuchyni a jídelně. Taky víme, že nejdůležitější osobou ve škole nebývá ředitel, ani kantoři, natožpak studenti. Nejdůležitější osobou je školník a hned po něm školní kuchařka. Nagaki, švihácký vyslanec Nicoty, to ví také. Kam jinam než do školní jídelny by tedy šel pozorovat fascinující svět lidí, který je sice pouhou iluzí a navzdory snahám výše popsaných lidí je odsouzen k pohlcení Nicotou, ale je tak zajímavý.
Jestli ho nebude trochu škoda…

PC

Viktor - loser, školník, ochlasta, žena mu utekla s prodavačem bot z Arkád, leta se už snaží spravit tajemné Vteřiny po dědečkovi
Story Arc: Shepherd
Generic Quest: Something to live through ("Už je to tu zase")
Starting Story Quests: Haunted (Irina), The Object (Vteřiny)

Ivan(a) - zanícený alchymista na stopě kameni mudrců a hlavní školní kuchařka
Story Arc: Bindings
Generic Quest: Two modes of being (Alchymista/Kuchařka)
Starting Story Quests: Cleaning up an old house (Nová laboratoř), Science!

Nagaki – švihácký Jezdec, agent Bezútěšné Akademie fascinovaný Realitou
Story Arc: Emptiness
Generic Quest: Two modes of being (Jezdec/Normální kluk)
Starting Story Quest: Fascination (Realita)
Affliction: "Splní se ti přání, když uvidíš padat hvězdu ... v mých očích".

NPC

Zoubek - upír s jedním zubem, hostinský ve Viktorově oblíbené hospodě

Anastázie (Nasťa) - potrhlá velitelka školního gangu Tygří divize, která zastává názor, že dobro lze páchat i zábavným a vzrušujícím způsobem

Irina – krásná dívka (nebo snad mořská panna?) z Viktorových snů se zdá být skutečná

Sakura – staromilská studentka Školy, pomáhá v Jídelně a ve Sklenících, bydlí v Hayashiho archívu ve Fortitude

Yuki – nová introvertní pomocnice v kuchyni, je sice asociální, zato velice schopná

Lee Scathing – týpek v labutí masce, školní disciplinární komisař

Chlupáš Totoro – chlupatý ušatý netvor ze zapomenuté pohádky pro děti, skrývá se v zapomenutých koutech, má rád koblihy a zdá se, že chce Světu vysvětlit, že je jen pouhou lží

Questy - info
1.Quest - definuje, co jsou postavy zač a ukazuje jejich každodenní život
2.Quest – objeví se něco, co postavy vytrhne z jejich rutiny a co musí začít řešit
3.Quest –postavy čelí velkým výzvám, zažijí velké dobrodružství a „pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění“
Poznámka: Questy se mohou prolínat




Tento post bude průběžně doplňován a upravován.

[Karotka]

1. KAPITOLA, ve které vaříme s Ivanou

Nejprve zavítáme do kuchyně pověstné Školní Jídelny. Paní kuchařka Ivana vaří nějakou zelenou kaši ve školní kuchyni na oběd. Kolegyni Bětku pošle pro mouku na zahuštění.

„A jakou mouku?“ ptá se Bětka.

„Na první na jakou narazíš… nebo ne, na poslední, na kterou narazíš!“

Jak se řídká kaše vaří, vyskakují z ní zelení kašoví panáčci a snaží se dostat z hrnce. Kuchařka hrnec přiklopí pokličkou, a když kašíci dále volají, aby je pustila, rozhodne se obsah hrnce vylít do záchodu a uvařit k obědu něco jiného. Na záchodech zrovna uklízí školník Viktor. Kuchařka uklouzne a obsah hrnce rozlije po podlaze. Školník na ni křičí, že to si uklidí a strčí jí špachtli a kýbl.



Studenti musí Školní Jídelnu navštěvovat, přestože jídlo se tu dá málokdy jíst. Aspoň ne to dnešní. Zajímavé je, že jídlo, které zbylo od včera, se obvykle jíst dá.

Do Jídelny přichází Nagaki, blonďatý fešák v černých brýlích. Sakura, která má dnes službu, se na chvíli přestane tvářit jako píča, hezky pozdraví, varuje před dnešním obědem a doporučí koblihy od včera. Je k nim i hořčice s borůvkama. Nagaki si jednu vezme, ale schová si jí na později. Nabídne pomoc. Sakura ho pošle s odpadky. Jsou plné něčeho, co mělo být jídlo, ale vyšly z toho rovnou zbytky. Nagaki to jde vynést. Když se nikdo nedívá, zjišťuje, zda v odpadcích není něco zajímavého. Cosi v nich mluví a žadoní, ať je nevyhazuje do záchodu, že měli být ratatouille s mořskými plody. Kromě chumáče mořských řas si Nagaki schovává i chilli papričku. Teprve po tomto „rabování“ odpadky skutečně vynese.

Ivana potkává Bětku s moukou. Kaše na zahuštění je už vylitá, tak Ivana nechá Bětku udělat k obědu palačinky.

Školník jde na školní pozemky zakopat kýbl s tou zelenou kejdou. Aspoň půl metru pod zem. Na místě, kam chodí chlastat, najde ze dvou třetin plnou lahev s plachetničkou. Neřeší, kde se tu vzala a napije se. Začne se s ním všechno houpat. Aby taky ne. Ocitá se na lodi, a před ním je na palubě zelená louže. Viktor je zděšen. Stojí za ním kapitán a křičí.

„Co se flákáš? Koukej uklidit tu zelenou louži! Máš na to pět minut! A ať tě ani nenapadne se zase vykecávat s Irinou!“

Viktor nejdřív chvíli pokecá s Irinou, vyřezanou mořskou pannou na přídi. Domluví si spolu schůzku na pláži, protože Irina nemá ráda Viktorovu oblíbenou hospodu „U Zoubka“. Pak jde školník uklízet, ale nestíhá to. Kapitán přichází s poťouchlým výrazem a nese kýbl se zelenou šlichtou, kterou na Viktora vylije. Školník se probírá zmáčen z kýblu. Zjišťuje, že kýbl na něj vychrstla Nastěnka ze školního gangu Tygří divize, známá firma. Hodí jí mokrý hadr přes hlavu takovou silou, až jí srazí na zem. Nasťa fňuká, že to myslela dobře. Prý chtěla, aby se mohl setkat s Irinou. Drzá holka! Jak to může vědět?

Nasťa využívá chvilkového školníkova zamyšlení a uteče.

Za školníkem přijde kuchařka a omlouvá se mu, že tam udělala nepořádek a dává mu švestkové knedlíky. Při té příležitosti se zeptá, jestli by se mohla zabydlet v opuštěné místnosti, která bývala chemickou laboratoří, přislibuje mu za to něco uvařit. Školník vypráví, jak místnost zavřeli kvůli velkému puchu – se zabydlením kuchařce pomůže, ale jídlo slušně odmítne.

Přichází Bětka a ptá se, co to znamená „EXPLOZIVE“. Bylo to napsané na té mouce, ze které udělala těsto na palačinky. Kuchařka i školník běží do kuchyně zachránit situaci.

Nagaki mezitím kecá se Sakurou v Jídelně. Sakura o její kvalitě nemá valné mínění. Stejně jako o kvalitě školy a v podstatě všeho. Dřív prý bylo všechno lepší. V tom školník zařve, ať si všichni lehnou na zem patama od sporáku. Nagaki se ptá proč, tak ho kuchařka radši posílá s kýblem pro vodu. Školník neváhá a rovnou a bez okolků vezme pánev s výbušninou a otočí ji do popelnice. Ta výbuch pouze ztlumí. Kuchyně zůstává na svém místě, ale všude je nepořádek. Nagaki přichází s kýblem vody. Kuchařka se ho ptá, jestli má službu. Nagaki tvrdí, že jo, tak ho to nechá uklízet. Školník mu hodí hadr a jde pro lopatu.

Nagaki si v rohu nenápadně vykouzlí z mořských řas panáčka, aby mu pomohl s úklidem. Sakura se seznamuje s jedním z kašíků, kteří dopoledne unikli z kaše.



Kuchyň začíná vypadat zase normálně, ale stále není uvařeno. Ivana dělá rychlou omáčku a přidává do ní nápoj lásky, aby odvedla pozornost studentů od nepovedeného oběda. Sakura se vyptává Nagakiho, jestli tam je nový (jo) a nabízí mu, že ho provede po škole, když otestuje tu omáčku. Nagaki do ní teda namočí koblihu a ochutná to s výrazem, že mu to chutná. Sakuru zajímá, jakou zmrzlinu to chutí připomíná. Nagaki odpoví, že všechny zmrzliny najednou. Takže tutti-frutti, wow. Sakura sní té omáčky opravdu hodně a je pak hrozně „zamilovaná“ a všechny tam olíbává.

[Karotka]

2. KAPITOLA, ve které jde o vteřiny


Alchymista Ivan a školník Viktor jdou večer do své oblíbené hospody U Zoubka. Viktor si hned všimne Nasti a dvou „tygrů“. Nelíbí se mu, že takoví malí smradi chlastaj. Promluví si o tom s hostinským - jednozubým upírem Zoubkem. Ten namítá, že kdyby nechlastali u něj, budou chlastat jinde a tady jsou aspoň pod odborným dozorem. Tak jde školník prudit rovnou Nasťu a její tygry. Ti si z jeho dobře míněných rad moc nedělají. Nasťa má děrovanou krabici, ve které má oblečeného kašíka. Říká mu Irinka a má plno narážek ohledně školníkova rande s Irinou. Alchymista nedoporučuje, aby Irince dávali alkohol. Irinka pomalu vysychá, ale zalití pivem ji udržuje svěží. Školníkovo výchovné působení vyvrcholí chlastací soutěží. Viktor je zkušený píč a vyhrává na celé čáře, všichni tři Tygři se brzy válí úplně našrot pod stolem.

Do hospody přichází Sakura s Nagakim. Ukazuje hospodu, kam chodí chlastat školní gang. Nagaki se diví, že je ten gang tak malý, když vidí ležet ty tři pod stolem. Ivan se vychloubá, že je skvělý alchymista. Školník vypráví historku o tom, jak Zoubek přišel o zub. Okousával někomu manželku a za to schytal facku, až mu vyletěl zub. To se Zoubkovi nelíbí a tak má na oplátku narážky na školníka, že mu utekla žena s prodavačem bot. Potom se ještě dohadují o placení. Zoubek chce zaplacení chlastu po školníkovi ale ten je zvyklý, že útratu platí poražený. Čili Tygří divize. Zoubek ukazuje trik se zapalováním ohně bez sirek, který ho naučili Lišáci, když neměli na zaplacení. Viktor mladistvé gangstery prošacuje, aby zjistil, kolik peněz u sebe vůbec mají, a najde u nich poškozené hodiny bez ručičky. Je udiven a naštván. Říká, že to jsou jeho hodiny, které zdědil po dědečkovi a už 20 let se je snaží opravit. Nedaří se mu je rozpohybovat. Alchymista navrhuje, že by to mohly být vteřiny a že by tam měl zkusit přidat vteřinovou ručičku. Zoubek si je chce nechat (jako platbu), školník mu je tam nechat nehodlá a útratu zaplatí. Sakura Nagakimu vysvětluje, že v tomhle podniku seděj a chlastaj samý idioti, Nagaki si tu tedy nesedá, protože přece není idiot. Odejde se Sakurou z hospody, načež ho alchymista se školníkem začnou pomlouvat, že je idiot, když jde o půlnoci do hospody ve slunečních brýlích. Klasickej šampónek vodbarvenej.

Cesta z hospody domů bývá někdy dobrodružná. Školník má proto obavy, aby jeho vteřiny nepřišly k újmě. Alchymista je relativně střízlivý, a tak školníkovi nabízí, že jej doprovodí a dá mu na ně pozor.

Nagaki doprovází Sakuru domů, Sakura navazuje na svou litanii z Jídelny. Škola je prý pod její úroveň. Třeba upíři aspoň navštěvují Noční školu. Ta snad není tak špatná. Ale ani upíři už nejsou, co bývali. Dřív fakt kousali lidi do krku, nebyl žádný polštářkový čaj, po kterém jim změknou zuby. Sakura má dobrý známky, přečetla spoustu knih v Hayashiho archivu ve Fortitude, kde bydlí. Stěžuje si, jak je hrozné, když ji učí vyučující, kteří toho vědí méně než ona. Na zvídavé dotazy, proč dělá v Jídelně službu a chodí do Školy, když ji to nebaví, Sakura odpovídá, že si musí nějak přivydělávat a do školy chodit musí, protože jinak by ji Hayashi nenechal v archivu bydlet. Nagaki to nazve vydíráním. Sakura přikyvuje, i když do teď to tak nebrala. Na hranici čtvrtí Horizon a Fortitude se rozloučí. Nagaki z rozhovoru usoudí, že Sakura by se chtěla stát upírkou a chodit do pořádné školy. A jediná pořádná škola je Bezútěšná Akademie.

Viktor s Ivanem vyjdou z hospody a na druhé straně ulice stojí mladá upírka na skejtu s kytarou vyrobenou z válečné sekery na zádech. Upírá na ně zrak a chce po nich ty vteřiny. Školník se opět pokouší výchovně působit, ale upírka je asertivní. Domů nepůjde, vždyť je ještě noc. A chce ty vteřiny. Školník se jich nechce vzdát a rozhodne se jí ignorovat a odchází s alchymistou pryč. Upírka jede souběžně s nimi na skejtu po druhé straně s up(í)řeným výrazem, o kterém je přesvědčená, že je strašně cool. Naznačuje, že by je taky mohla zakousnout, kdyby chtěla. Ale chce ty vteřiny. Prý pro Opraváře ze Staré Slévárny. Ivana napadne, že by měli jít někudy, kudy se nedá jezdit na skejtu. Vezmou to přes Výkopy, které tu jsou, co pamatují. Upírka za nimi nejde. Když dorazí do školy, školník vleze k sobě a vteřiny položí na stůl mezi spoustu dalších věcí. Alchymista jde spát do bývalé laboratoře.

Viktorovi se zdá, že během cesty příliš vystřízlivěl a tak se rozhodne dopít zbytek toho dobrého rumu. Okamžitě usíná a ve snu se na pláži setkává s Irinou, mořskou pannou. Ta se chce také napít a staví to jako zkoušku – zda se pro ni vzdá posledních kapek rumu. Viktor chvíli váhá, ale nakonec jí nechá lahev dopít. Irina je nadšená. Pak přijde a opadne velká vlna a Irina už tam není. Zůstala po ní jen krásná mušle.



Nagaki potají sleduje Sakuru, aby zjistil, kde je archiv a jak vypadá. Dozví se, že archiv má kromě velké brány i menší boční vchod, okna u bočního vchodu nemají mříže.

Pak se vrátí do Horizonu najít nějakého upíra. Cestou do Školy, ve které se učí v noci upíři, vlkodlaci a další noční tvorové, u Výkopů jednu upírku potká. Stojí na skejtu a upírá na něho zrak. Rozhovor nezačíná moc dobře. Nagaki se jí ptá, jestli zná Sakuru ze školy a chce po ní, aby ji kousla a udělala z ní upírku. Upírka říká, že za ní má Sakura přijít sama. Představuje se jako Marcelina a chce ty vteřiny, tu věc, co má školník. Nagaki na to jako cenu za zupíření Sakury kývne.



Ráno někdo zaklepe na dveře laboratoře. Alchymista se vyhrabe z postele a jde otevřít. Je tam nová kuchařská pomocnice Yuki. Bude pracovat v kuchyni místo Bětky a přišla se představit paní kuchařce Ivaně, takže je trochu překvapená, že vidí Ivana. Ten začne vysvětlovat, že je tam jen na návštěvě a slíbí, že to Ivaně vyřídí. Když Yuki odejde, alchymista vypije lektvar, kterým se změní na ženu a po převlečení jde jako kuchařka do kuchyně. Tam už chystají míchaná vajíčka, klobásy a ovesnou kaši. Moc se jí to nelíbí, přece nemůžou studenty takhle rozmazlovat. Yuki plaše odpoví, že vajíčka a klobásy jsou jen pro zaměstnance. Kuchařka do ovesné kaše zamíchá zbytky transmutované kaše z prvního dne. Studenti jsou pak po snězení kaše přehnaně (až škrobeně) slušní. Vzniká zajímavá filozofická disputace o tom, zda dobré avšak nezdravé jídlo mají jíst spíše mladí studenti, jejichž těla si se škodlivinami snáze poradí, nebo starší profesoři, kterým už nezbývá na světě tolik času a tak si ho chtějí zpříjemnit chutným jídlem.

Nagaki už má v hlavě plán, jak získat vteřiny pro Marcelinu. Vyšplhá nenápadně na strom a z něj vleze oknem na školní záchody. Záchod hned u okna ucpe starou koblihou, ze které zkušeně otřel otisky prstů. Několik dalších záchodů u oken ucpe rolí toaletního papíru. V nádržkách rozbije plováky, aby se nezastavilo napouštění vody.

Za školníkem přijde protivná profesorka, že tečou záchody. Domáhá se spravení záchodu u okna, aby si mohla číst. Školník spravuje záchod, když v něm najde starou koblihu, prohlásí, že je to sabotáž a musí se to vyšetřit. Profesorka navrhuje setřít z koblihy otisky prstů. Nagaki využívá školníkova zaneprázdnění, vniká do jeho garsonky a krade mu vteřiny ze stolu. Aby nebyly nalezeny u něj v tašce, jde je schovat na zahradu do keře poblíž skleníku, kde má odpoledne schůzku se Sakurou. Keř očaruje, aby vteřiny hlídal a nikdo jiný je nemohl vzít.

Potom jde do Jídelny, kde nejprve pozoruje nezvykle slušně se chovající studenty, a pak si jde k Sakuře pro snídani.
Ta má taky záchvat slušnosti a pokládá filozofickou otázku, zda vajíčka a klobásky nebo ovesnou kaši. Nagaki neví, o co jde, tak s ní pro jistotu mluví taky přeslušně, aby nevypadal podezřele. Vybere si vajíčka.

Školník jde po opravě záchodu zpátky a chce přidat ke vteřinám ručičku. Jenže vteřiny jsou pryč. Školník pomocí alkoholových stop zjišťuje, že vteřiny nikam nezašantročil, ale někdo mu je šlohnul. Školník má hned jasno a jde rovnou do Jídelny, kde sprdává Nasťu a její Tygry. Nasťa mu slušně vysvětluje, že předtím ty jeho vteřiny chtěli odnést Opraváři do Staré Slévárny, aby mu je spravil. Že mu tím chtěli udělat radost. O tom, že znovu zmizely, vůbec nic neví. Tentokrát v tom prsty nemají. Školník je sám překvapený, že jim to věří, a vyptává se, kdo další by je mohl chtít odnést k panu Opraváři. Dozvídá se, že Marcelína Zoubková. (Dcera hostinského Zoubka)

Školník se jde projít po školních pozemcích a náhle ucítí alkoholový odér své garsoniéry. Uvidí divný keř a najde v něm své vteřiny. Chce je z keře vyndat, ale větve se po něm ohánějí a nepustí ho tam. „Ty mě nebudeš srát, keři“ řekne si a jde pro herbicid.



Nagaki přichází ke skleníku na schůzku se Sakurou. Uvidí školníka s plynovou maskou na hlavě a ptá se ho, jestli je chemický poplach. Školník odpoví, že ne. Že jde zničit keř a aby Nagaki uhnul. Přichází Sakura a povídá, že pan Ředitel zakázal ten keř zničit. Školník říká, že v tom keři jsou jeho vteřiny a ten keř ho k nim nepustí. Sakura namítá, že ten keř je nejspíš hlídá, a když ho je nechce nechat vzít, tak potom nejsou jeho. Říct, že jsou jeho, by totiž mohl každý. Nagaki se ptá, jestli ty vteřiny jsou pana Ředitele, když je to jeho keř. A dodá, že by se měl školník zeptat pana Ředitele, když chce jeho keř zničit. Školník odvětí, že bude radši žádat o odpuštění než o povolení. Pak ponoukne Sakuru, aby to zkusila vyndat ona. Sakura nebojácně strčí do keře ruku a keř ji ošklivě podrápe.
Nagaki na školníka křičí, jak jí tohle mohl udělat. Školník opáčí, že to byl keř.
„Vy jste to věděl!“ křičí na něj Nagaki a jde s poplakávající Sakurou na ošetřovnu. Školník hubí herbicidem keř a bere si své vteřiny.

[Karotka]

Projdou kuchařce/alchymistovi pokusy na studentech?
Projde školníkovi zničení Ředitelova keře?
Co je tak přitažlivého na školníkových vteřinách?
A kdo je ten tajemný Opravář?
Jak to bude dál mezi Nagakim a Sakurou?
A jak se školníkem a mořskou pannou?

Dozvíme se příště.

[Karotka]

První část z naší druhé seance...
Mnoho otázek jsme nezodpověděli, za to se nám vynořily další...

3.KAPITOLA,ve které se dozvíme, že svět je lež

Když školník přijde druhý den ráno na zahradu, ten keř, který zničil herbicidem, tam opět je. Jen je ještě větší, hustější a zlověstnější.

Alchymista si upravuje bývalou chemickou laboratoř k obrazu svému, připravuje si tam různé aparatury a tak. Má pocit, jako by ho někdo sledoval z hromady krámů vzadu v místnosti, kterou už pomalu přestával vnímat. Začne se jí prohrabávat a na části zdi, která přes harampádí nebyla vidět, objevuje nápisy. Kromě typicky puberťáckých studentských nápisů (jako “Kdo miluje Sakuru, ať udělá čárku.”) tam najde i velký červený nápis “SVĚT JE LEŽ!” Stejnou větu najednou slyší i z odpadních rour.

Pak jde jako kuchařka za školníkem a žádá ho, aby jí ukázal sklepy. Školník se jí to nejdřív snaží rozmluvit a vymlouvá se (omezený přístup, je tam bordel, nikdo tam nechodí). A taky má zrovna jinou práci – potřebuje sejmout otisky z koblih, aby věděl, kdo jimi ucpal záchody. Pak přeci jen podlehne jejímu naléhání, jde si pro baterku a pepřák, a vydá se s ní do sklepení. Je tam smrad, bordel a tečou tam splašky z kanálu.



Po chvíli za sebou uslyší nějaké zvuky, a když se ohlédnou, spatří i světlo. Zalezou za roh a zhasnou. Školník pak jde zjistit, kdo to je. Světlo taky zhaslo a je slyšet Nastino nadávání “ty úchyle”, když ji “tygr” po tmě osahává. Školník jde studenty sprdnout a vyhnat. Ti nejprve utíkají pryč, ale nevyleká je ani tak školník, jako velká chlupatá ušatá potvora, která se z ničeho nic objevila v zapomenutém koutě. Viktor objevuje místnost, kam studenti (při nejmenším Tygří divize) chodí kouřit a mají tam různé pro mládež nevhodné časopisy. Pak se vrátí za Ivanou, že to vyřešil a ukáže jí ty časopisy. Kuchařka tvrdí, že se to má hlásit Řediteli, školník je pro likvidaci. Svěří je kuchařce, ale jeden s mořskými pannami ve svůdných polohách si nechá.

Vraťme se v čase o den zpět a sledujme Nagakiho, jak vede zraněnou Sakuru do Rekuperatoria (=na ošetřovnu). V čekárně sedí kluk, kterému z hlavy rostou větve. Sakura mu doporučuje spíš školníka (má na to herbicid) než doktora. Nagakimu se to nezdá a tvrdí, že školník je nebezpečný (po tom co jí udělal). Sakura pak začne loudit dárek (že ji to pak bude míň bolet) „Třeba klobouk by mě moc potěšil“.
Nagaki jí poslouchá, ale nic neříká. Když je na řadě kluk s větvemi, moc se mu do ordinace nechce. Sakura ho tedy požádá, jestli může jít před ním, že ji to dost bolí. Kluk mlčí, tedy asi souhlasí, tak ho předběhnou.

Školník se rozhoduje někam ukrýt vteřiny, protože po nich zjevně někdo jde. Nejprve je chce schovat v trezoru v kabinetu po jednom paranoidním profesorovi. Ale má tam pocit, jako by ho někdo pozoroval. Vteřiny tam tedy nenechá, ale narafičí falešnou stopu - zavřený prázdný trezor zakryje křeslem a vázou. Potom ho napadne vteřiny schovat za školní hodiny-orloj, jenže tam visí netopýři, což by taky mohli být upíři v netopýří podobě. Tam tedy taky ne. Nakonec se je rozhodne schovat v kuchyni. Překvapí ho, že za sporákem (a na dalších místech, kam se léta nikdo nepodíval) je čisto. Inu, Yuki. Ani tam tedy v bezpečí nebudou. Školník má nakonec spásný nápad. Prostě je pověsí na zeď a vydává je za speciální požární hlásič, který je tak úžasný, že začne houkat ještě předtím, než požár vůbec vznikne. “Takovej neseženete ani v Arkádii.”

Ivana se rozhoduje, co bude k obědu. Má hotové UHO (univerzální hnědou omáčku), tak by k ní mohlo být maso a knedlíky. Ivana tedy pověří Yuki, aby udělala knedlíky s tím, že musí něco uklidit. Jde do laboratoře, kde namíchá dezinfekci/žíravinu. Má přitom pocit, že se na ni někdo kouká a pak tam uvidí něco velkýho, ušatýho a chlupatýho.

Doktor je přivítá slovy: “Mé zkušené lékařské oko vidí, že ty máš něco s rukou a ty máš něco s očima.” Pak píchne Sakuře nějakou obrovskou injekci jak pro slona, a začne jí ošetřovat ruku. Nagakiho se zatím snaží přesvědčit, že světloplachost umí léčit pomocí komorní terapie. Ta spočívá v tom, že pacient je umístěn do temné komory, ve které je intenzita světla postupně zvyšována, z temnoty se stává šero jako v hustém lese, pak jako v řídkém a tak dále. Neděje se to ovšem takto spojitě, pro větší účinek je tento pozvolný proces prokládán světelnými šoky. “Vždyť bych oslepnul!” namítá Nagaki na světelný šok a taky mu přijde lepší jít do toho lesa venku (o tom sice ví, že je to iluze, ale ne rovnou dvojitá). Doktor prohlásí “Já jsem doktor, věř mi.” Zní to děsivě. Sakura po injekci působí částečně zfetovaně tím, jak se chichotá, tak si ji tam doktor pro jistotu nechá do zítřka. Nagaki se s ní rozloučí a urychleně opustí ordinaci.

Kuchařka nalije žíravinu do keramického hrnce a jde s ní do sklepa. Tam polévá podlahu, zdi, a taky pořádně pokropí doupě Tygří divize. Už jí ani nepřekvapuje pocit, že ji při tom někdo pozoruje. Když se vrátí do kuchyně, Yuki tam jen smutně sedí. Ivana se jí vyptává, co se stalo. Yuki provinile povídá, že dělala těsto na knedlíky, pak má okno (nic si nepamatuje) a teď tu je spousta koblih. Těch s dírou uprostřed. Ivana jednu koblihu ochutná a rozhodne se nacpat do děr v koblihách maso a přelít je uhem. Na tabuli už jsou napsané masové knedlíky, tak to prostě budou masové knedlíky. Nechá si od Yuki říct přesné složení těsta a odebere vzorky. Yuki se trochu uklidní a rozpovídá se o tom, že připravit jídlo, které má duši je veliké umění a obdivuje kuchařku, že se jí to už párkrát povedlo (vzpomíná na kašíky a šeptající mořské plody). Kuchařka si vzorky ingrediencí, ze kterých Yuki dělala těsto, vezme do laboratoře k analýze. Nic zvláštního ale nezjistí.

Školník listuje časopisem a do očí ho praští reklama na mořskou kosmetiku. Je na ní obrázek mořské panny, která vypadá jako Irina z jeho snů a nabízí ke koupi úplně stejnou mušli, která mu po ní zůstala. Reklama tvrdí, že mušle je magická a vyhlazuje vrásky. Viktora napadá, že ty sny mohl mít na základě této reklamy, ale je to trochu divný, protože ta kosmetika je v Arkádii a tam by v životě nešel. Vytočí telefonní číslo uvedené v reklamě a jednu mušli si objednává. Slečna nebo paní na druhém konci drátu se přestaví jako Irina Chaluga a koketním hlasem mu vypráví, že mušle sice není momentálně na skladě, ale do tří dnů se vrátí otec z moře a jistě pro něj nějakou bude mít. Ptá se, zda školník preferuje osobní odběr nebo dobírku, ten si pochopitelně vybírá druhou možnost.

Nagaki jde po ulici a uvidí děti, jak si hrají s míčem. Chvíli se na ně dívá, a když se míč pomalu dokutálí k jeho nohám, sebere ho. Drží ho v rukou a kouká se střídavě na něj a na ty děti. Když ho pak jeden z chlapců upozorní, že ten míč je jeho, hodí mu nazpět a dál se dívá, jak si s ním děti hrají. Přemýšlí, co je na té hře může bavit. Jeho myšlenky přeruší klakson. Troubí na něj bílá dodávka, ve které sedí tlustý řidič.



Nadává jak dlaždič, ale je to stěhovák. Stěhuje nábytek a Nagaki a ti smradi mu překážej. “To nejsou moje děti” odpoví mu Nagaki a tvrdí, že přeci může jet jinudy. To se řidiči vůbec nelíbí a dál si mele svou. Vypadá dost naštvaně, tak mu Nagaki raději slíbí, že ty děti odvede na hřiště a jde to s nimi vyřídit. Snaží se dětem vysvětlit, že tady by si hrát neměly, mohlo by je něco přejet, ale nezabírá to. Děti jsou zvyklé si hrát zrovna tady na ulici. Na hřišti to není takhle pěkně nakloněný a tenhle pán tu jezdí celkem často, srandovně se rozčiluje a někdy je dokonce honí. Když vidí stěhováka, jak se na ně řítí s násadou od smetáku v ruce, je mu jasné, že jedno takové “někdy” zrovna nastává. Děti začnou utíkat a Nagaki utíká s nimi. Stěhovák supí za nimi. Jedna holčička v běhu zaostává, protože je malá a nemá zrovna dobrý botičky na běhání. Nagaki se pro ni vrací, bere ji do náruče a pokračuje v útěku.

Za rohem je rozkopaná ulice, a protože i stavební dělníci musí někam chodit na záchod, je tu také kadibudka. Nagaki se do ní i s holčičkou schovává. Stěhovák nadává a řve, že se na to může vysrat. Nemůže, na záchodě je obsazeno. Holčička vypadá, že se každou chvíli rozbrečí. “Neboj, tady nás nenajde, ale musíme být potichu” šeptá jí Nagaki. Holčička zadržuje pláč a ptá se, jestli už můžou jít ven. Nagaki poslouchá a zjišťuje, že nadávky se pomalu vzdalují. Když se otočí, na záchodě sedí velká chlupatá ušatá potvora a holčička ji drbe na břiše.

Když vylezou z kadibudky, uvidí na druhé straně ulice Tygří divizi. Poněkud se rozrostla, kromě Nasti čítá čtyři kluky. Holčička usoudí, že už může brečet, tak se rozbrečí. Tygři na Nagakiho koukají jak na úchyla. Jeden z nich se ptá, kolik je tý holčičce let. Nagaki se jí zeptá a přetlumočí jim odpověď, že 8. Tygr říká, že no ty vole, krávo, kdyby aspoň deset, ale tohle že je fakt nechutný. Nasťa típne cígo a jde k holčičce, aby ji trochu uklidnila. Nagaki se jim snaží vysvětlit, že jí nic neudělal, ale kluci mu nadávají do úchylů a przničů malých holčiček. Nevypadají vůbec mírumilovně a vyhrožují, že mu rozbijou brejle. Nagaki začne utíkat a Tygři ho honí. Cestou sice dva odpadnou, ale dva ho zvládnou pronásledovat i přes ploty a kůlny až do zahrady u vily Johna Smithe. Nagaki se pomocí své magie nechá zcela ovinout keřem, aby na něj Tygři nemohli. Jeden z Tygrů posílá druhého pro pana Smithe s tím, že ho zatím pohlídá, aby neutekl. Nagaki se prát neumí, ale za to je dobrý šermíř. Vyleze z keře s klackem v ruce a šermířskými grify píchne Tygra do břicha a uteče.

Kuchařka Ivana přinese do kuchyně duhovou kaši. Je to směs surovin na koblihy a chemických indikátorů a chutná překvapivě dobře. Byla by škoda jí vyhodit. Yuki k tý kaši doporučuje zmrzlinu. Ivana rozhodne, že zmrzlinu udělají z té kaše, přendá maso z mrazáku do lednice (aby se v mrazáku uvolnilo místo) a dá tam zmrazit kaši. Potom jde za školníkem, aby jí půjčil kladivo, a vrátí se s pětikilovým perlíkem, kterým hodlá kaši rozbít na ledovou tříšť. Sakura navrhuje koblihy pocukrovat - kvůli snímání otisků prstů, kdyby je někdo chtěl ukrást. Povídá, že ji sledoval nějaký zajíc a tvářil se, že chce ty koblihy. Ivana prohlásí, že je Sakura geniální, a nechává ji roznést koblihy po škole a rozmístit na neobvyklá místa (jako třeba pod skříň), aby je studenti nenašli a nesnědli.

Viktor si všimne Sakury, jak chodí po škole a pokládá koblihy na divná místa. Začne mu připadat podezřelá z té sabotáže záchodů. Viktor jednu koblihu ochutná (není špatná) a bere si ji pro srovnání s sebou. Jinak mu to ale nedává smysl - jestli Sakura ty koblihy nechce jíst, tak proč si jich pořídila tolik? A proč je někomu nedá a pokládá je na zem? Potom si přece jen Sakura jeden koblížek dá a černé kočce, co k ní přijde řekne “Vidíš Mici, peklo jsou ty druhý”.

[Karotka]

4.KAPITOLA, ve které nikdo nic nechápe, píšou se vzkazy a Nagaki se rozhodne založit šermířský kroužek

Nagaki jde po louce, na které létají barevní motýli a pobíhají poníci. Je tam cukrárna, kam chodí děti a hřiště, kde si hrají. Nagaki vejde do cukrárny, aby si koupil nějaký bonbony. Prodává je ta velká chlupatá potvora. Nabídne mu hodně barevný bonbony ve tvaru balónků, o kterých říká “Po nich se probudíš”. A taky černý bonbony ve tvaru hvězdiček. “A po těchhle umřeš.” Nagaki se chvíli rozmýšlí, pak si vybere oboje. Chlupáš za to chce deset sekund drbání. Když ho Nagaki začne drbat, tak se mu to moc nelíbí, děti to prý umí líp. A má v chlupech cucky. Nagaki pak vyjde ven a přiběhne k němu ta osmiletá holčička a ptá se ho, jestli má bonbony. A jestli jí nějaký dá. Nagaki pak otevře pytlík s těma balonkovitýma. Když sní bonbon holčička, nestane se nic. Nagaki si tedy vezme taky jeden - a probudí se. Byl to jen sen. Pak se chvíli kouká z okna svého nájemního bytu v Horizonu. Ještě je noc a venku spolu svádí lítý boj upírka s vlkodlakem.

Na školníkovy dveře někdo ráno dvakrát zaklepe. Nevrlý školník jde otevřít. Dvakrát klepe vždycky pošťák, a taky že jo. Přináší mu balíček na dobírku. Školník za balíček zaplatí tisíc jenů a dva zlaté rubly. Doručovatel se ptá “Co jste to kupoval?” “Ani se neptejte, za ty prachy” odpoví školník. Potom na stole balíček rozbalí. Je v něm na slámě mušle, kterou si objednal a spousta letáků, včetně katalogu. Pak tam ještě najde obálku, ve které je rtěnkou napsáno “Znovu na pláži, drahý?”. Viktor si není jist, jestli se mu to nezdá a jde za kuchařkou.

Zaklepe na laboratoř a vyjde z ní alchymista. Školník se diví, co tam dělá. Ivan říká, že je tam na návštěvě u Ivany. Viktor ho žádá, aby mu přečetl ten dopis, protože si rozsedl brýle. Alchymista se na dopis podívá, a hned se zhrozí, že je to všude po škole a roztrhá ho. Školník se ho ptá, jestli si ve škole někdo domlouvá schůzku na pláži. Jenže alchymista tam viděl krví napsáno “SVĚT JE LEŽ!” Když Viktor roztrhaný dopis znovu složí, je tam napsáno “DĚKUJI ZA KOBLIHY”. Školník to nechápe, a vypráví, jak viděl Sakuru rozmisťovat po škole koblihy. Alchymista odpoví, že ji s nimi poslal on. To už školník vůbec nechápe. Jak mohl alchymista poslat Sakuru roznášet koblihy po Škole? Alchymista nejdřív říká, že byl ve sklepě, ale pak se hned opraví, že mu to vlastně řekla Ivana, že byla ve sklepě se školníkem. Školník hned začíná vysvětlovat, že po něm jen chtěla, aby jí ukázal, kam vedou odpadní roury. Aby si snad alchymista nemyslel, že s ní něco má. Alchymista pak vysvětluje, že Ivanu napadlo, že by to velké, chlupaté, ušaté mohli vystopovat pomocí šíleně lepivého cukru moučka z koblih a že je Ivana hrozně chytrá. To školníka překvapuje, neřekl by to do ní. Oba dva tedy vyrazí tu potvoru stopovat pomocí koblih, které byly rozmístěny ve škole, ale už tam nejsou. Stopy vedou sem a tam, a někde se scházejí, jakoby z různých směrů. Často vedou z takových těch míst, kolem kterých sice denně chodíme, ale která už prostě nevnímáme. Jako třeba hromada nepořádku v alchymistově laboratoři. Nebo ze staré kotelny, jejíž vchod školník zazdil poté, co zjistil, že tam studenti chodí kouřit. (Což by tak nevadilo, kdyby ze starých trubek neunikal plyn.) Alchymista zase zjišťuje, že zvíře mělo nějakou chemickou reakci, když šlapalo do cukru. Nakonec se dohodnou, že se do zazděné kotelny probourají.

Nagaki jde za školníkem do jeho garsonky. Školník neotvírá, takže tam asi není. Dveře má zamčené. Nagaki do ní tedy vstoupí oknem, které si nechá otevřít zevnitř od ibišku na parapetu, a jde rovnou ke stolu. Jenže vteřiny na něm nejsou. Nagaki si dává pozor, aby tam nezanechal otisky prstů. Má pocit, že jako by ho někdo sledoval. Rozhlíží se, jestli je školník nepověsil na zeď. Ne. Tak je asi schoval někam jinam, do skříně nebo do krabice, ale na důkladné prohledání garsonky bude potřeba víc času. Třeba až bude školník v hospodě. Nagaki odchází oknem ven.

Alchymista se školníkem vybourávají lehce duhovým perlíkem zazděný vchod do staré kotelny. Uvnitř najdou veliký, ale dětsky vypadající barevný deštník. Alchymista tvrdí, že pozornost takové nadpřirozené potvory se dá upoutat vzkazem napsaným vlastní krví. Nejlíp na předmět, ke kterému má nějaký vztah. Tedy deštník. Ivan zaběhne za Yuki, která tráví dlouhé chvíle vyšíváním, a zabaví jí jehlu s tím, že ji Ivana potřebuje. Začne se píchat do prstů a psát krví vzkaz na deštník. Ten nejkratší, který vymyslel: “CO CHCEŠ?” Pokouší se do napsání vzkazu zapojit i školníka, ale ten to odmítá. Prý by pak zpráva nebyla čitelná. Alchymista tedy napíše vzkaz sám.



Nagaki se rozhodne založit ve Škole šermířský kroužek. Oficiální cestou by to bylo na dlouho, tak jde rovnou za školníkem. Ten nejdřív nechápe, co on jako s tím - Nagaki mu vysvětluje, že na to potřebuje nějakou místnost a školník má určitě přehled, kdy je ve které místnosti volno. Školník řekne, že ví o staré tělocvičně, která je volná kdykoliv, ale má díry v podlaze. Nagaki si ji nechá ukázat. Když uvidí rozložení děr, prohlásí, že je to dobrý, a studenti se na tom naučí šermovat i s terénními překážkami. Díry v podlaze jsou velké a o tři metry pod nimi je sklep. Nagaki přijde do jiné tělocvičny (kde se zrovna učí karate), aby si odtamtud odnesl nějaké žíněnky. Karatista-šamponek mu to nechce dovolit, že jich mají málo (má jich hromadu až do stropu) a ptá se Nagakiho, co s nimi chce dělat. Nagaki vysvětluje, že si je chce půjčit, protože povede šermířský kroužek. Karatista zakazuje, aby žíněnky propíchali, a ptá se, k čemu je potřebuje. “Aby se studenti nezranili, kdyby spadli do díry.” odpovídá Nagaki. Karatista projevuje o šerm zájem, že by na něj chodil a vyptává se na dobu. Nagaki prohlásí, že odpoledne a když mu karatista vnukne úterý, tak to klidně odsouhlasí. Pak ho teda karatista nechá odtahat nějaké žíněnky. Nagaki je v děravé tělocvičně nahází do děr vedoucích do sklepa.

Jeho mise pokračuje návštěvou správce vybavení na bojová umění. Požaduje po něm ochranné kukly (aby si studenti nevypíchali oči) a kordy. Správce tam najde motorkářské helmy a nějaké meče. Nagaki ho dál otravuje (chce meče a ne kordy), až ho chlápek vybídne, aby si teda našel sám, co potřebuje, když je tak náročnej. Nagaki si teda kordy najde sám. Správce mu pak vysvětluje, že na to aby mu vybavení mohl svěřit, potřebuje nějaký papíry a ptá se, zda se kord píše s “k” nebo s “c”. “Určitě s c” tvrdí Nagaki a snaží se správce přesvědčit, že když to nemá v seznamu, tak by mu naopak mohlo ublížit tam psát, že mu to svěřil. Navíc mu tvrdí, že na konci je “t”, chlápek pak v seznamu nachází položku CЧOT a prohlásí to za kord. Nagaki prozatím odchází, aby si sehnal ty papíry.

Školník volá do Mořské kosmetiky a objednává si olejíček. Paní nebo slečna má velmi příjemný hlas a tak trochu koketuje, tak se školník ohledně něj trochu vyptává. Je ujištěn, že veškeré zboží Fair Trade a Bio. Domluví se na osobním odběru večer. Teprve po telefonátu mu dochází, že je to v Arkádii.

Alchymista čeká na školníka před opuštěným kabinetem po paranoidním profesorovi Igráčkovi. Jde kolem Nasťa s prakem a začne alchymistu provokovat. Prý ten profesor zešílel z nich a i další vyučující říkají, že studenti jsou stále horší, na což alchymista přitakává. Nasťa projevuje zájem o alchymii a chce, aby ji to učil, alchymista tvrdí, že to by zajímalo každého. Když se pak Nasťa prokecne, že ji z alchymie zajímá hlavně to, jak se vyhazujou domy a jiné věci do vzduchu, tak se alchymista naštve, na tom se angažovat nebude. Na místo se připlíží školník, zabaví Nastě prak a pošle ji pryč.
Nasťa na něj ještě zakřičí “Irina čeká, vole.”
Po tomto drobném extempore vejdou Ivan s Viktorem do kabinetu. Na barevném deštníku nachází marmeládou napsanou odpověď: “CHCI DRBAT, KOBLIHY A ABY LIDÉ ZNALI PRAVDU.” Hm. Drbání a koblihy jsou jasné, ale co ta pravda? To by chtělo malinko objasnit. Alchymista se školníkem se chvíli dohadují, jak položit další otázku. Viktor se ji prozíravě obává napsat tak, že by to mohlo působit, že nechápou význam slova “pravda”. Nakonec alchymista napíše marmeládou na deštník “JAKOU PRAVDU?”.

Nagaki mezitím přichází k BŠB (Byrokratické školní budově), takzvané Papírárně. Vyleze na strom a z něj se dostane na římsu v prvním patře. Podívá se nejbližším oknem dovnitř. V okně sedí kočka a místnost je plná různých formulářů. Vedlejší okno do kuchyňky je pootevřené. Nagaki tedy do budovy vnikne přes kuchyňku, potom nepozorovaně projde chodbou do vedlejší místnosti a zabarikáduje dveře. Kočka po chvíli zděšeně vběhne pod skříň, když se v místnosti vznáší jakýsi nepříjemný stín, který působí dojmem velké sovy. Sova se snaží dostat Nagakimu do hlavy a ovládnout ho. Nagaki se tomu snaží vzdorovat. Nakonec se sova do jeho hlavy sice dostane, avšak Nagaki si zachovává své vědomí. Jen má v hlavě nezvanou návštěvu. Pokračuje tedy ve své práci. Vyhledá v regálech potřebné dokumenty (k založení kroužku a půjčení pomůcek) a podle jejich vzorů si napadělá ty svoje. Potom odbarikáduje dveře, vezme ze skříně vizitku (ani neví proč) a vrací se za správcem pomůcek pro bojové sporty. Tomu předá padělané papíry a podepíše převzetí pomůcek. Taky mu předá tu vizitku, načež stínová sova opustí Nagakiho hlavu a odletí pryč.

Sakura se ptá paní kuchařky, co je s tím fešákem v černých brýlích a tvrdí, že jí slíbil dárek. Ivana si postěžuje, že na to, že tu má službu, se tu už dlouho neukázal a Sakuře řekne, že možná nemá moc peněz a nechce to přiznat. Když se Sakura zmíní, že s ní byl na ošetřovně, Ivana to komentuje “Možná to není tak arogantní blbeček, jak vypadá”.

Správce jde s vizitkou k telefonu a někam volá. Nagaki posílá prach do sluchátka, aby ho ucpal. Prachu ale není dost, chlápek do telefonu křičí “Svět je lež”, pak se ptá, co chtějí a pak se jde hrabat v pomůckách. Jak tam tak hrabe, Nagaki se kolem něho nenápadně proplíží, vypojí telefon ze zásuvky a odejde.

Druhý den se alchymista se školníkem opět vydávají do místnosti s trezorem. Na deštníku je odpověď “SVĚT JE LEŽ. ALE CO JE PRAVDA?”
Taková odpověď je příliš neuspokojila a tak marmeládou na deštník navrhují: “KDYŽ NÁM ŘEKNEŠ, CO PŘESNĚ JE PRAVDA, TAK TĚ PODRBEM”.

[Karotka]

5.KAPITOLA, o lásce, o smrti, o ježcích

Viktor s Ivanem sedí ve své oblíbené hospodě u Zoubka. Zoubek si stěžuje na pocit, že ho někdo pozoruje. Školník na něho hned vytahuje, že jeho zase pronásledovala jeho dcera a chtěla po něm jeho vteřiny. A navíc vyhrožovala, že nepije polštářkový čaj. Zoubek Marcelinu hájí, prý si na drsnou jen hraje. Ve skutečnosti je to hodná holka.

Po chvíli do hospody vtančí chlápek v labutí masce. Viktor tu masku poznává. Takovou nosí Lee Scathing, disciplinární komisař ze Školy. Labuťák si nejdřív postěžuje, že do této hospody chodí chlastat studenti, což je proti Školnímu řádu, ale nedaří se mu je přistihnout. Ihned navrhuje řešení. Instalovat zde sledovací čočku. Například místo oka jednorožce, jehož vycpaná hlava visí nad dveřmi. Zoubek se ohradí, že je to rodinná památka. Komisař dále naléhá a jako kolovrátek opakuje svou žádost o instalaci čočky. Zoubek z toho začíná být nevrlý a ptá se ho, jestli si dá něco k pití.

Štamgasti (školník a alchymista) taky nejsou nadšení, že by v hospodě měla být sledovací čočka a podporují Zoubka v jeho odmítavém postoji. Komisař po dotazech, jestli si teda něco dá, žádá nealkoholické saké.

“Mám jen alkoholický saké, člověče. Sem se chodí chlastat, tohle není nějaká cukrárna pro děti.” snaží se mu vysvětlit Zoubek.

Na to si komisař objednává zelený nápoj z ječmene - Zoubek mu tedy namíchá zelenou a pivo. Koktejl komisaře inspiruje. Mohl by vyrobit čočku s filtrem, která by sledovala jenom studenty. Školník je zvědavý a chce si čočku prohlédnout. Komisař mu jí půjčí. Viktor si ji prohlíží, ale spadne mu do piva a pak se mu jí ještě podaří vypít spolu s pivem. Komisař ho požádá, aby mu dal vědět, až se čočka dostane ven. Viktor ho ujistí, že bude jistě první, kdo se to dozví. Ohledně toho sledování se labuťák ještě rozpovídá o Anastázii z Tygří divize. Má na ni spadeno, ale nedaří se mu jí při ničem přistihnout. To školníka pobaví.

„Přijďte někdy za mnou, komisaři. Já ji při něčem přistihnu každou chvíli.“
„To já také. Záhy však zjistím, že to při čem jsem jí přistihl, není proti Školnímu řádu. Samozřejmě to do něj ASAP implementuji, leč není možné trestat retroaktivně.“
Komisař pak ještě dělá trochu scény při placení, Nezaplatí dost, prý doplatí, až zde bude instalována jeho sledovací čočka, ale nakonec přece jen zaplatí a odejde.


Alchymista školníkovi navrhuje, aby sestrojil model hospody s pohybujícími návštěvníky, takový hospodský orloj (který by mohli umístit před tu čočku, aby to vypadalo jako záznam z hospody). Hostinský by rád hospodu důkladně prohlédl, jestli tam náhodou už nějaká čočka není, protože má občas pocit, že ho někdo sleduje. Alchymista se školníkem mu chtějí pomoct, ale on je od toho zrazuje.

„Víte jako každá hospoda, i ta moje má svý temný tajemství. Takový, jaký nemůžu prozradit ani vám.“ Nakonec jim některý z nich prozradí. Zakázaný tabák s prachem z Nicoty. Maso v lednici, co vypadá (a chutná) jako lidský, je jen sójová náhražka.
„Kluci, ti utopenci, fakt se utopili sami. No jako možná jim malinko pomohli vodníci, já nevím, já je jenom prodávám.“ Školník odtuší, že teď, když to stejně všechno ví, mu klidně mohou pomoci s hledáním.

Viktor má ve sklepě starý známý pocit, že ho někdo sleduje. Spustí tedy rozverně “Tady chce někdo podrbat”, ale ukáže se, že v rohu je jen starej velkej mokrej smradlavej plyšák. Ptá se Zoubka, co to je. Zoubek vysvětluje, že je to Chlupáš Totoro z jedné staré zapomenuté pohádky pro děti. Školník řekne, že to čmárá po školních zdech “SVĚT JE LEŽ”. Alchymista dodává, že to rádo koblihy (slyšel to od kuchařky). Pak se ptá po té pohádce. Zoubek by jí hledal v knihovně nebo v archivu. A poznamená, že nějaký holky z archivu přece studují na Škole. Ivan Viktorovi navrhuje, že by mohl překecat nějakou učitelku, aby jim to dala za úkol. Ten si ale jen povzdechne, že učitelky na něj serou a studenti ostatně taky. Zoubek se rozpovídá o tom, jak je hospoda inspirativní prostředí. Mezi tím se najdou ještě další menší a úplně nejmenší Totoři. Zoubek umístí velkého Totora u výčepu a Viktor si bere nejmenšího Totora jako měřítko pro orloj.

Nagaki chce stále získat školníkovy Vteřiny. Využívá toho, že je školník v hospodě, a jako Jezdec (bez slunečních brýlí) v tmavém oděvu a s širákem na hlavě jde prohledat školníkovo obydlí. Vleze tradičně oknem, které si nechá otevřít ibiškem. Prohledává skříň, ledničku, i poličky (kde má školník prázdné lahve), ale Vteřiny nenachází. Zjišťuje akorát, že tu školník má bordel jak v tanku, jeho frak je pokryt centimetrovou vrstvou prachu, sýr v ledničce je živý a chapadlovitý a tak. Náhle se v okně mihne stín. Nagaki se otočí a v okně stojí Nasťa, velitelka Tygří divize a na tričku má obrázek Chlupáše Totora. Nagaki jí pohlédne do očí - třeba by ji ty jeho černé s padajícími hvězdami mohly vyděsit. Nasťa se do nich dívá, ale spíš zasněně, než vystrašeně.



Do hospody náhle přiletí vlaštovka z růžového papíru. Je na ní vzkaz “Nemohu se tě dočkat, drahý. Mimochodem, mám radši rum než květiny.” Viktor prohlásí, že tohle je osud a kupuje lahev rumu s plachetnicí. Zoubek za ní chce tři stovky, místo obvyklých 250. Dřív byla totiž v akci, vysvětluje. Viktor ani neprotestuje a odchází i s lahví z hospody.

Nasťa se trochu diví tomu, že má v ruce zmrzlinu a ještě víc tomu, koho v bytě vidí.
„Ty seš novej školník?“ ptá se. Nagaki přikývne.
„A nevíš, co se stalo s původním školníkem?“ vyzvídá dál a líže zmrzlinu.
“Uchlastal se k smrti.” odpoví suše Jezdec.
Nasťu zachvátí nával vzteku a zoufalství a běží pryč. Ve školníkově obydlí přestává být bezpečno, jenže Nagakiho zajímá, co bude školník po návratu dělat. Nejprve se chce schovat na větvi stromu, ale přiletí k němu ukřičená sojka, datel buší zobákem do stromu a veverky začnou dělat randál louskáním ořechů. Nagaki jde pryč od těch prudících zvířátek a schovává se v komoře s potřebami na úklid hned naproti školníkovu bytu.

Do hospody přichází rozzuřená Nasťa s nataženým prakem. Zoubek jí hned připomene, že má u něj sekeru (dluh) a chce ho zaplatit. Nasťa nazve Zoubka vrahem. „Zabil jsi jednu krásnou lásku a jednoho ne tak krásnýho školníka!“ křičí.
Zoubek jí s upířím klidem oznamuje, že školník před chvílí odešel a alchymista mu to dosvědčuje. Nasťa nevěří a chce panáka rumu na uctění školníkovy památky. Zoubek jí odmítá nalít, dokud mu dluží. Následuje debata o tom, co je jak moc špatné. Zoubek se s Nasťou neshoduje na závažnosti nemravných věcí (jako prodání chlastu za vyšší cenu) a sdělují si hodnoty na škále od 1 do 10. Zatímco Nastě nejvíc vadí znásilňování malých holčiček, pro Zoubka je nejhorší, když někdo uteče bez placení.

Ivana zajímá, co ji vede k domněnce, že školník je mrtvý a kde vzala tričko s Chlupášem Totorem. Dozvídá se, že věci s obrázkem Totora jsou teď v Arkádii čerstvý hit a když její táta přiveze ze svých cest do nereálných moří v Nicotě magické mušle, může si pak tričko koupit. Pak ještě vylíčí své nedávné setkání s novým školníkem – Jezdcem. Měl klobouk a byl hezkej tak asi 7,2 bodů z 10, ale možná má pod ním ošklivý vlasy a ve skutečnosti je třeba jen 5,6. Taky měl uhrančivý oči, nebo vlastně neměl oči, měl jen díry a v nich noc a padající hvězdy. Když je viděla padat, tak si přála, aby byli Viktor s Irinou spolu šťastní a taky dostala chuť na zmrzlinu. A najednou jí měla, ačkoli si nevzpomíná, že by si ji brala s sebou. Zoubek nahlas uvažuje, že mohli školníka vyhodit, ale je mu divný, že si koupil lahev rumu za plnou cenu, když teď bude bez výplaty, a taky že se nesvěřil. A že by se stal novým školníkem Jezdec? Mohl by to být prostě zloděj. To by byl malér - kdyby Viktorovi ukradl výplatu, nemohl by chodit do hospody. Zoubek se rozhodne to prověřit, zavře hospodu a jako hejno netopýrů to odletí prověřit. Ivan s Nasťou si jdou také po svých.

Viktor přichází k Arkádii. V maškarním průvodu si všimne onoho prodavače bot, kvůli kterému ho opustila žena. Ten hochštapler tam ale není s ní, ale s nějakou krávou. V hlavě mu to chvíli šrotuje, ale pak si vzpomene na Irinu. Arkádií se mu jít nechce, tak jde podél této příšerné čtvrti až ke Kanálu a pod okno své milé připlouvá na gondole a zpívá. Irina se ukáže na balkoně. Nejdřív Viktora prosí, aby tak hodinu počkal, až usne její táta, ale sama je nedočkavá a spustí se z balkónu na gondolu. Rozparky v sukni jsou občas vidět její krásné nohy. Lidské mimochodem. Pak Viktorovi vypráví, jak se jí o něm zdálo - jak na lodi neposlechl kapitána, který mu zakazoval se s ní bavit a na pláži jí dal poslední kapky rumu. Školník poznamenává, že se mu zdálo totéž - to je určitě souznění. Plují spolu po kanálu v gondole a Irina vytahuje krabičku s šedými chobotničkami. Pokape je rumem a ony změní barvu na růžovou. Pak jich několik vyhodí do vzduchu a chytne je do úst a sežere. Viktor to zkouší taky, ale nepodaří se mu ji chytit do pusy, místo toho se mu chobotnička rozplácne na hlavě. Prostě takové pohodové rande.


Vraťme se do Školy. Nagaki schovaný v komoře poslouchá a pod prahem pozoruje, co se děje na chodbě. Školník tam není, zato tam dupe ježek. Alchymista jde zrovna kolem. „Ježečku ty bys chtěl dovnitř, viď? Neboj, já tě tam pustím.“ Nepustí. Nagaki mu v tom totiž brání a drží dveře, aby zůstaly zavřené. Pak ještě pomocí night-craftu zatočí ježka do klubíčka a kutálí s ním po alchymistovi. Tomu se to vůbec nelíbí a vypije lektvar (původně určený na ochranu Ivany před nenechavými muži), po němž mu narostou bodliny. To ježkovi očividně imponuje a tak se s Ivanem skamarádí.

Na Nagakiho působí omamné čisticí prostředky a má sen/vizi. Přijde k němu exkruciánský ježek (v pozadí jsou další ježci) a v bodlinách si místo jablíčka nese Kámen mudrců. Ptá se Nagakiho, kolik už získal studentů pro Jeho Bezútěšnost. Ten mu odpovídá, že to nechce uspěchat. Ježek (nejspíš sám Rektor) ho instruuje, že má sehnat někoho dobrýho ve vědě a někoho dobrýho v šermu. Nemusí jich být hodně, hlavně musí být kvalitní. Potom se ježci změní v bonbony. Nagaki jeden zvedne, pak ho rozlomí - uvnitř není tak barevný jako na povrchu. Bonbony žvaní a žvaní a Nagaki se vydává směrem k realitě. Dojde k mostu, na kterém jsou všude ostny. Nagaki jde po mostě a na ostny napichuje bonbony, aby ho nepíchaly. Než přejde most, tak se probudí.

[Karotka]

Trocha mytologie, nikoho nezabije...
Před dalšími kapitolami si dovolím malou odbočku. Protože Ivan prahne po Kameni Mudrců a Nagaki je Jezdec, měli by znát tuto legendu. V následujících kapitolách se o mluvilo, ale pro přehlednost bude lepší, když jí od příběhu našich postav oddělím.

Jak Harald snil o kameni
volně přeložený úryvek z knihy Fable of the Swan od Jenny K. Moran

Žil, byl jednou jeden obr. Harald se jmenoval. Bydlel v Polích se svou ženou a třemi dcerami, jednou krásnější než druhou. Byl obrovský jako hora, 30 stop měl jen jeho palec. Byl silný jako vichr z hor, ale ještě silnější byly jeho sny.

Jednou si vysnil kámen. Rudě, černě a oranžově ten kámen žhnul v temnotě. Jako šperk, po kterém všichni touží. Hned jak ho uviděl, věděl, že je v něm ukryta odpověď na všechen žal světa. Nedovedete si představit, jaké hrozné místo býval tehdy svět. Nebyla v něm žádná pravda, žádná cnost. Byla jen krutost, hrůza a žal. A ten nádherný, teplý kámen by mohl být lék na to všechno. Sáhl po něm v tom snu a spálil se. Vzbudil se a ze spálené ruky se mu ještě kouřilo. Sevřel ji a plný touhy po ohni toho kamene si ji přitiskl k srdci. A náhle věděl, kde přesně v hluboké, nehybné prázdnotě mimo tento svět ten kámen najde. Takovou sílu jeho sny měly.

Už vzal ten kámen do ruky, ve svém snu, a tak nebylo nic, co by ho mohlo zastavit ten kámen najít. Zavolal k sobě svou ženu a dcery, ukázal jim svou spálenou ruku a řekl jim:
„Odcházíme pryč, moji milí. Do prázdnoty mimo tento svět.“
A šli. Až na kraj světa a dál. K Lethe, k bráně mezi životem a temnotou. Otevřeli ji, strhli ze sebe závoje svých já a vydali na cestu územím nicoty a smrti. Cesta to byla plná dobrodružství. Obtíží potkali nepočítaně, ale v tomto příběhu není místo se jimi zabývat.




Nakonec ten kámen opravdu našli. Harald jej vzal do ruky, tak jako to udělal ve svém snu a celá velká temná nicota se náhle rozjasnila. Nicota už kdysi světlo spatřila, dávno, když byl stvořen svět. Ale tohle bylo jiné. Nebe se na okamžik rozhořelo, bylo jako chrámová klenba a bylo poseto nespočtem hvězd, které zářily jako démanty. Pak se oheň vrátil zpět do kamene a hvězdy začaly pomalu jedna po druhé padat.

A z ničeho nic, na něj z Nicoty okolo zírali jezdci. Snad vyrostli z té Nicoty, snad přišli z jeho vidin, nebo odněkud z neznáma, najednou se objevili, jako když padne mlha na blata. Stáli a zírali, ti jezdci, byli jako klasy a byl jich nekonečný lán, lidí s chladným srdcem, lidí Království smrti. Vytáhli meče a sekery, kuše a pistole a otočili k němu své prázdné, bezútěšné obličeje.

Harald neměl na výběr. Udělal, co musel udělat. Vyňal své nejstarší dceři Gerdě srdce z hrudi a z jejího těla vytvořil ostnatý most klenoucí se nekonečnou Nicotou. A po něm utíkali. Jezdci se zprvu na most báli. Strnule zírali na ostré ostny zářící jako kov v ohni Kamene. Pak ale první z nich sebral odvahu a vjel na most. A po něm druhý, a za chvíli jich bylo na mostě tisíce a cinkot mosazných kopyt zněl na míle daleko. Harald spěchal, ale Jezdci měli koně stvořené ze snů a ze svitu hvězd a byli rychlí, byli jako lovci a Harald byl jako štvaná zvěř. Byli sotva ve třetině cesty nazpět do Říše živých, když se od Haraldových žulových zad začaly odrážet první černé šípy.

Harald neměl na výběr. Udělal, co musel udělat. Vyňal své prostřední dceři Eddě srdce z hrudi a z jejího těla vytvořil vůz tažený koňmi s ohnivou hřívou rychlými jako vítr. Mrštil svou ženu a nejmladší dceru do vozu, zařval jako hrom, a koně vyrazili kupředu a jako splašení uháněli dál směrem k životu, ke světu. Z nozder jim létaly plameny, jak byli rychlí a snad by i jezdcům utekli, kdyby první z nich, pán Říše smrti, rektor Bezútěšné akademie, tak mu říkali, kdyby ten nehodil své kopí. Kopí se vklínilo do kol vozu, který býval Eddou. Převrhli se, nejmladší a poslední Haraldova dcera Hilda se zamotala do otěží a vůz jí táhl po mostě pokrytém ostnů ostrých jako břitvy, po mostě, který býval jej sestrou. Sténající a krvácející Hilda sáhla po své dýce a osvobodila se z otěží. Harald už padal dolů do temnoty, když jej zachytila ruka jeho ženy Toly. Tola ležela rozpláclá a zraněná na mostě, krev crčela z jejího čela, z její hrudi, i z její silné paže, kterou vytáhla Haralda zpět nahoru na Gerdu.

Harald neměl na výběr. Udělal, co musel udělat. Políbil svou ženu Tolu na rozloučenou. Vyňal jí srdce z hrudi a z jejího těla vytvořil meč s ostřím ostřejším než ostříží zrak a sekal jím Jezdce i jejich bledé koně na kusy. Padali z mostu jako sněhové vločky a tiše se rozpouštěli v nicotě pod ním, dokud se k Haraldovi nedostal První z Jezdců se svým kopím. Utkali se spolu ti dva a byla to nádherná bitva, od jejich zbraní nelétaly jiskry ale kusy snů i skutečnosti, otáčející se bubliny nicoty a něcoty, ve kterých se leskla pravda a lež, život a smrt a já nevím co ještě a které pomalu odlétaly a mizely nebo praskaly někde daleko v neznámu. První jezdců Haralda tlačil a Harald pomalu ustupoval, krůček po krůčku směrem k životu, ke světu. A jak ustupoval, zakopl o svou nejmladší dceru Hildu a upadl. Neměl na výběr nic jiného než poslední krádež duše. Vyňal jí srdce z hrudi, shodil jej z mostu do nekonečné prázdnoty a na jeho místo vložil ten kámen. Cintamani. Kámen Mudrců. Z jejího těla udělal bílou vránu, aby pronásledovaná, štvaná, plná nářku a zoufalství letěla pochmurnou temnotou jako šíp, jako jeho odkaz životu a světu.

Jezdci se mu jen smáli. Zmařil život svůj i životy své rodiny, životy, srdce i duše, a přitom neudělal nic jiného než novou klec pro cintamani. Vykoupil jeden zločin, zločin stvoření světa, jiným, ještě větším zločinem, nezachránil nic, nedosáhl ničeho, jen zničil, vše co znal a miloval. Poté rozetli jeho tělo ve dví a každou polovinu jeho těla dali na jednu stranu brány své Bezútěšné Akademie. Jeho srdce, stejně jako srdce jeho ženy a dvou dcer umístili na piedestal ve velké síni muzea, hluboko v prázdnotě mimo tento svět.

Tento příběh známe, protože nám ho pověděla Hilda. Nebo spíše Harald. Byl to on, kdo tehdy držel její hlas. A to co z ní udělal, bylo jeho dílo, jeho sny, jeho křídla, jeho šíp. Jeho odkaz nám, odpověď na všechen zármutek, na všechna utrpení tohoto světa, cintamani, Kámen mudrců. Ale, jaký je jeho smysl, co dělá a kde vlastně je ten kámen, vám nemůžu říct. Nevím.

[Karotka]

6. KAPITOLA, o slevách, orloji a apokalypse

Podívejme se na chvíli do minulosti a zavzpomínejme, co kdo dělal v den, kdy zemřelo Slunce.

Ivan je zavřený v kleci zavěšené na rameni jeřábu nad střechami zašlých budov Staré Slévárny. Po čele mu stéká pot od poledního žáru. Snaží se zabavit krmením holubů. Když tu je náhle Slunce zasaženo Černým šípem. Jeho záře se barví do červena a pomalu pohasíná. Po chvíli Slunce spadne za horizont, někam do čistých a upřímných vod Jezera nebo možná do Nicoty mimo tento svět, těžko říct. Alchymista pronese klidnou větu, jakoby ho to vůbec neděsilo. Mohlo to být něco o tom, že ve Faradayově kleci je před apokalypsou v bezpečí, nebo něco o holubech nebo také něco úplně jiného. Už si nepamatuje.

Nagaki zrovna odpočívá doma v pokoji v Nicotě, když za ním přijde jeho starší bratr. Ani nezaklepe, načež následuje krátká debata na téma, že co je jeho je jen jeho, ale co je Nagakiho je „naše“. Pokoj je ale zrovna jedna z mála věcí, kterou mají oba bratři společnou. Pak se Nagakiho zeptá, jestli ví, co se právě chystá První z Jezdců, Rektor Bezútěšné akademie, pán Dvorany Smrti udělat se Sluncem. Nagaki neví, ale záhy se to dozví. S bratrem pak sledují apokalypsu. Slunce (odsud vypadá malé, podivně zdeformované a zelené) je zasaženo Černým šípem a začne krvácet a pomalu padat z nebe dolů. Nagakiho bratr neskrývá svou radost, když vidí, jak se svět utápí v Nicotě. Zničení světa je nápravou prvního zločinu proti Nicotě, kterým bylo jeho zrození.



Nagaki pak zahlédne malé zelené světlo a ptá se, co to je. Bratr je překvapen a naštván. To snad ne! To nemůže být pravda. Chytí Nagakiho za ruku a vleče ho bezútěšnou krajinou směrem k tomu světlu. Dojdou až pod něj, ocitají se na dně hluboké studny a pomalu lezou nahoru směrem k Novému Slunci. Vylézají u pootevřené brány z čediče. Nagaki se tam jde podívat a protáhne se škvírou na druhou stranu. Je tam tma, ale objeví se tam dva lidi s baterkou - malá zrzka a někdo v labutí masce. Chtějí bránu zavřít, prý aby se něco nebezpečného nedostalo na svět a nedošlo k další apokalypse. Takže svět tedy nebyl zcela zničen! Nagaki nechce, aby se ti lidé dostali k bráně, a hází po jejich baterce kameny. Muž v labutí masce si ho všimne a chce vědět, jestli bránu otevřel on a jak se jmenuje. Nagaki odpovídá se zpožděním, takže tazatel si jeho odpověď na první otázku vysvětlí jako odpověď na tu druhou, a oslovuje Nagakiho “Ne”. Nagaki se snaží bránu udržet otevřenou a svými kouzly do ní strčí kořeny z Nicoty. Marně. Maska se rozzáří magickým světlem, brána se zavře a ti dva se vyčerpaní svalí na zem. Po chvíli muž pověří Yuki (tak zrzku oslovuje), aby pana Ne odvedla nahoru, a cestou mu ukázala odpadové hospodářství. Yuki mu po cestě ukazuje tajné laboratoře, kde se z odpadů a splašků vyrábí užitečné věci, jako hnojiva, učební pomůcky nebo dokonce jídlo. Taky mu poví, že tu studenti obvykle pracují za trest, ale ona tu dělá dobrovolně a ráda, protože je to velmi zajímavé. Tak se Nagaki ocitl ve Městě.



Teď už jsme zpět, v postapokalyptických časech. Školník Viktor právě ve své oblíbené hospodě staví orloj, který má simulovat hospodu a její osazenstvo, až ji bude sledovat disciplinární komisař. Vytvoří závěs z netopýrů, kdyby bylo potřeba něco později upravit, a hraje si s mechanismem, který bude hýbat postavičkami. Ivan mu navrhuje, aby je oblékl do oblečků. Vzpomene si na Yuki, ta přece ráda plete a šije. Je ještě poměrně brzy, takže konverzaci vévodí technická a ekonomická témata. Slevový kartičky pro studenty (což bude známka punku), jestli jsou upíři vidět v zrcadle a ve sledovací čočce. Zoubek tvrdí, že nejsou, jenže Viktor má už jeho figurku hotovou.
“No tak se komisař dozví, že nejsem pravej upír!”, zubí se.
Mezi další podnětné návrhy toho odpoledne patří také návrh zakomponovat do orloje 15 malých otáčejících se totůrků a další rekvizity jako třeba zelenou. Zoubek si to vyloží jako objednávku a hned nalívá. Ivan přichází s prostředkem, který lidem umožní vychlastat mnohem víc, než běžně snesou. Ale má to háček. O to horší pak bude kocovina. Zoubkovi se nápad líbí, jenže Ivan za to požaduje chlastat zadarmo, takže začíná smlouvání. Upír vs. Alchymista. Těžké váhy. Zoubek nakonec souhlasí se slevou 50%, která se ale nevztahuje na pití, které vypije někdo jiný (například Viktor).


Viktor staví orloj v hospodě U Zoubka * zleva: Totoro, Zoubek, Viktor, Ivan * Autor obrázku: Zmok

Ivana se baví s Yuki o šití a pletení. Potřebovala by pro Ivana nový svetr s jelenem, který by vypadal stejně jako ten starý. Taky by potřebovala nějaký malý oblečení pro panenky a ptá se Yuki, co by za to chtěla, může to být i něco čarovného od Ivana. Yuki si řekne o nápoj lásky. Kuchařka hned vyzvídá, pro koho. Yuki se svěří, že pro Lee Scathinga. Dřív s ním dělávala v podzemních laboratořích, ale z ničeho nic ji tam už nechtěl.

[Karotka]

7. KAPITOLA, o srazu alchymistů a pánovi s buřinkou

Ivan je na řadě se zorganizováním srazu alchymistů a jako místo konání vybere hospodu U Zoubka. Společnost je vskutku pestrá. Zasloužilý kmet i nadějný učeň - cucák, alchymisti s tělem i bez, a nechybí ani Viktor. Diskutuje se o teorii hmoty a energie a o vzniku světa. Cucák přichází s myšlenkou, že vytvořením dalšího světa by mohli zjistit, jak vznikl tento svět, za což si vyslouží pochvalu. Další rozpravy už byly tak teoretické, čistě hypotetické, moc dlouhé a příliš obtížné na vysvětlování, že už to Zoubek s Viktorem nevydrželi a vyhlásili čas na pití.

Zoubek předvede praktickou alchymii a všem namíchá svůj speciální cloumák. Základ je absinth, poté se mok dochutí rozličnými druhy alkoholu všech chutí, barev a “voltáže”, které jsou k dispozici, a navrch přijde pivní pěna. Koktejly Zoubek ještě ozdobí podtáckem a opět předvede efektní trik, který ho naučili Lišáci. Podávaný alkohol hoří, ale jen uvnitř pod pěnou. Ivan chce otestovat svůj nový přípravek, a tak ho dá cucákovi s tím, že může pít, co bude chtít a neopije se. To, že přípravek může mít vedlejší účinky, takticky zamlčí.

Po pár cloumácích přichází řeč i na Kámen mudrců, který má podle staré pověsti místo srdce bílá vrána, která bývala obryní Hildou a nyní létá nekonečnou Nicotou. A v té souvislosti i na odpadlíka, Louhivaaru ze Staré Slévárny, kterého kdysi ze svého spolku vyhodili. Ten pošetilec se snaží Kámen mudrců vyrobit podle středověkých receptů. Zatím prý má zelené lvy, což může být metafora (zelený lev je předkrok Kamene mudrců), ale u něj člověk nikdy neví. Musejí si na něj dávat pozor.

Cucák se napije cloumáku s Ivanovým prostředkem. Poleje se hořícím nápojem a začne hrozně křičet. Starší kolegové ho rychle uhasí, ale on křičí dál, že nechce chapadla a máchá končetinami. A jak křičí, že nechce být chobotnice, tak se v tu chobotnici promění. Na scénu přichází tajemný muž v černém obleku s buřinkou na hlavě a jakoby mimochodem vytáhne cucákovi srdce z těla. Poté, co se učeň vrátí do původní podoby, mu chlápek srdce zastrčí zpátky. Ptají se ho, kdo je, i když jim je to všem jasné. Odpoví, že Smrt. I když je mu jasné, že je jim to jasné.
“Svět je lež a zločin proti Nicotě, žijete v okovech iluze, již jste si sami vytvořili. Osvoboďte se, ať můžete spatřit záři Pravé věci. Říkám vám to tady a teď, takže to už nebudu psát na deštník.” Inu, je to První z Jezdců a podobné řeči jsou už takový exkruciánský folklór. Viktor poznamená, že svět je krásnej. To je zase takový folklór zamilovaných, či jinak duševně nemocných.


žijete v okovech iluze, již jste si sami vytvořili * Gif: Sucker Punch

Ivan tomu, že svět je lež, nevěří, tak mu Smrt nabídne, že mu to na chvíli ukáže. Ivan po chvilce váhání souhlasí a nechá si vytáhnout srdce z těla. Najednou přestává vidět stejně jako dřív. Najednou věci vidí, stejně jako je cítí, tak jako cítí své tělo, tak jako cítí třeba pohyb svalů pod kůží, nebo to, že na něj jde škytavka. Nepotřebuje světlo, všechno září světlem svého bytí. Vidí i dovnitř věcí. Lidi jsou jako pytle plné přání, potřeb a pocitů. I obyčejné věci jako stoly a židle se třpytí odleskem vzpomínek, na to, co se s nimi a okolo nich dělo a čím byly dřív. Ivan pomalu přestává cítit svou individualitu, sám sebe vidí jako nějakého týpka, který je shodou okolností zrovna on, Ivan, a který je součástí něčeho velkého, opravdového a úžasného. Celé toto představení trvá jen chvilku a než se Ivan pořádně rozkouká, Smrt mu vrátí srdce zpět na své místo. Zašklebí se na něj a začne pomalu mizet. Zůstane tu po něm jen jeho buřinka - tu alchymisti použijí místo popelníku.


První z Jezdců, Rektor Bezútěšné Akademie a Pán Dvorany smrti * Obrázek: Imaginárium Dr. Parnasse

Ivan prohlásí, že potřebuje Kámen mudrců a ženskou, a pak bude všechno dobrý.
Říká, že s Ivanou to není tak, jak to vypadá a vyptává se Viktora, jestli ta jeho nemá sestru. To Viktor neví, ví jen, že má otce. Zoubek mu vypráví legendu o obru Haraldovi a Kameni mudrců, o tom jak si ho vysnil a vydal se pro něj s rodinou do Nicoty a jak ho ten v tý buřince, co tu teďka byl, porazil. On ale ještě stihl vyrvat srdce z těla svý dceři Hildě, místo něj jí tam dal ten šutr a ona jako bílá vrána létá Nicotou. Takovej zase folklór obrů.

[Karotka]

8. KAPITOLA, o požáru Školy

Nagaki jde za Sakurou do jídelny, ale ta zrovna nemá službu. Místo ní tam je nějaká zrzka se světlem naděje ve vlasech. Nagaki si pročítá rozvrh služeb a na dnešek jsou napsané Jasper Irinka a Yuki Nagato. Přide k němu Ivana a řekne mu, že se líbí Sakuře a ptá se ho, jestli to vidí stejně.
“Já vím, že jsem hezkej” odpoví na to Nagaki.
Kuchařka se ho snaží přimět k tomu, aby vzal Sakuru na zmrzlinu nebo do kina. Nagaki namítá, že by to Sakuru odvádělo od učení a zmrzlinou by se jí jen zalepil mozek a připomíná nedávné extempore s tutti-frutti zmrzlinou. Kuchařka nesouhlasí. Naopak když by se Sakura věnovala jenom učení, brzo by vyhořela. Ovšem radí mu, aby od ní dal ruce pryč, kdyby po něm hned chtěla svatbu, děti a tak.

V tom se z kuchyně ozve hlasité houkání. Chvíli poté začne Jasper hořet a z jejího těla začínají vyrůstat další ruce z plamenů. Nagaki dojde s kýblem pro vodu a uhasí ji. Jasper říká, že se jí to občas stává a s úlevou zjišťuje, že má jen dvě ruce. Pak znervózní a ptá se “Vy lidi máte dvě ruce?”
Všichni jí ukazují, že mají jen dvě ruce.
“A je to tak správně? Není toto třeba nějaký klub lidí s nesprávným počtem končetin?” ujišťuje se.
Ta holka je snad z jiného světa.
Nagaki se jí ptá, jestli je nebo není člověk. Ivana ji uklidňuje a doporučí jí, aby s sebou pořád nosila kýbl vody. Jasper se zajímá, jak mohli tak rychle zjistit, že vzplane. Ivana jí vysvětlí, že pan školník v kuchyni instaloval úžasný požární hlásič, který se ohlásí požár ještě předtím, než vznikne. Jasper si ho prohlédne a poznává v něm Vteřiny.

Nagakiho ihned napadne, že by k ukradení Vteřin mohlo pomoci, kdyby ve Škole vypukl požár. Na školní zahradě očaruje klacky, pošle je na různá místa ve Škole a zapálí je. Po chvíli se objeví komisař v labutí masce a obviní Nagakiho z použití night-craftu, což je proti Školnímu řádu. Nagaki obvinění odmítá. Komisař ho informuje, že pokud s obviněním nesouhlasí, může podat odvolání k Disciplinární komisi, jíž je shodou okolností předsedou. Nagaki se ptá, jaký je rozdíl, mezi tím, když si to vymyslí jen tak a když si to vymyslí jako předseda komise a dozvídá se, že ve výši trestu. I přesto své obvinění nadále zatvrzele odmítá. Komisař mu výhružně sdělí, že v celém areálu Školy jsou umístěna sledovací zařízení a získat důkaz proti němu tedy nebude problém. V tom přistanou komisaři za krkem hořící klacky, které vyhodil školník z okna sborovny.

Školou se šíří kouř, studenti i kantoři panikaří. Kuchařka preventivně polije Jasper kýblem vody a odejde do své laboratoře. Nagaki se tiše proplíží do kuchyně a chce vzít Vteřiny, jenže jakmile na ně sáhne, hned se rozhoukají. Nagaki s nimi bouchne v pokusu je utišit a když si všimne, že ho Yuki a Jasper pozorují, tak prohlásí, že už fungují. Vylije na Jasper kýbl vody a jde pomáhat hasit, aby působil nenápadně.



Během hašení se setká se Sakurou. Ta mu kdovíproč vypráví, že dřív vládli světu obři. Během toho přejde do první osoby množného čísla, a začne ukazovat: “Tam kde mám hlavu, jsme měli ponožky!”
Nagaki si ujasňuje, jestli to znamená, že dřív nosila ponožky na hlavě, nebo ty ponožky byly tak velký, že to bylo celé její oblečení, přestože Sakura tím patrně chtěla říct, že má v sobě krev obrů.
Sakura změní téma a zeptá se Nagakiho, jestli už pro ní má ten klobouk. Nagaki by rád řešil její přání hezky popořádku (aby v tom byl systém) - nejdřív řekla, že chce být upírkou, aby mohla chodit na lepší školu a teprve pak řekla, že chce klobouk. Sakura mu říká, že se má soustředit na její aktuální přání, ale není jí to nic platné.
Ohrazuje se aspoň proti té změně v upírku. Ano, noční škola je asi lepší, ale byla by to krvezrada. Nagaki jí připomíná, že předtím měla vyšší ambice - chtěla chodit na Bezútěšnou Akademii, což je ta nejlepší škola. Sakura je ironická (“Jasně, dojdeme na konec světa a budeme pokračovat nekonečně mnoho světelných mil až k branám Bezútěšné Akademie a tam se zeptám, jestli by mě nevzali”), ale tohle přání nevyvrací.

V tom se objeví školník a předá Nagakimu použitý hasicí přístroj s tím, že ho má uklidit - Nagaki ho tedy jednoduše pověsí ve Škole na věšák pro hasicí přístroj.

[Karotka]

9. KAPITOLA, čočky a kordy

Za Yuki přijde Ivan, nese jí slíbený nápoj lásky. Yuki zajímá, jestli lektvar funguje na základě dodání endorfinů anebo jako jejich spouštěč. Ivan jí vysvětlí, že to není chemie, ale alchymie - u alchymie není třeba vědět, jak nebo proč něco funguje. Yuki to připadá moc šílené. Ivan řekne, že na alchymii je nejlepší, že funguje, i když se tomu nerozumí.

Za školníkem přijde Lee Scathing, disciplinární komisař v labutí masce a vyzvedne si čočku. Školník mu řekne, že podle něj Tygři chystají něco velkého. Lee soudí, že v tom bude namočený ten Jezdec, co se motá v kuchyni, maskuje se černými brýlemi a říká si Ne. Viktor netuší, o kom mluví, a když mu Lee dokonce začne tvrdit, že se ten Jezdec schází s Nasťou v jeho bytě, nechce tomu věřit.
„Mohu vám to ukázat, pane školníku. Aspoň uvidíte, že ty moje sledovací čočky k něčemu jsou“ řekne Lee a vede Viktora Školou až do míst, o jejichž existenci neměl Viktor ani tušení. Nahlas se podiví, že je tu čisto. A tak se dozvídá, že není jediný školník, kterého Škola má. Je z toho v šoku. Labyrintem chodeb dorazí až do dozorny se spoustou obrazovek, na kterých lze sledovat různá místa ve Škole. Lee ukazuje Viktorovi videozáznam ze sledovací čočky 3EV. Je na něm okno školníkova bytu, ke kterému přichází muž v černém. Po chvíli se na záznamu objeví ikona s padající hvězdou. Komisař záznam pozastaví a vysvětluje školníkovi, že ikona značí použití magie - v tomto případě exkruciánské magie. Jezdec vniká oknem do bytu a za nějakou dobu vleze do okna Nasťa. Na záznamu se objeví další znamení – blesk. Komisař vysvětluje, že to znamená zázrak. Z okna najednou vyletí vlaštovka z růžového papíru. Školník tu vlaštovku poznává… a namítá, že blesk mohl být střih záznamu a kdoví co tam ti dva mezitím dělali. Lee to chce prověřit a jdou ke stromu u Viktorova bytu, kde je ukryta ta sledovací čočka.



Lee cestou vykládá, že hřích je třeba ze Školy vymýtit, protože pouze čisté duše mohou znovu vytvořit svět, až bude ten stávající zničen. Školník ho moc neposlouchá, vezme si žebřík a leze po něm na strom pro čočku. Ta je sice poklovaná a poškrábaná, ale komisaři se zdá v pořádku. Lee navrhuje výslech Anastázie a pana Ne. Školník komisaři řekne, že výslech nechá na něm – má jen jedny nervy.

Nagaki je sám (bez Sakury) v kině na Odvratu zkázy - filmu o týpkovi pistolnickýho typu, který zachrání svět. Hlavní padouch je jeho bratr a snaží se ho zničit pomocí různých velmi nápaditých moderních zbraní a posílá na něj bojové roboty. Není mu to moc platné, na konci filmu spektakulárně zemře. Nagaki zůstává i na titulky a zjišťuje, že toho borce hraje John Smith. Lidský filmy jsou sice iluze, ale co kdyby to byla přece jen pravda a John Smith by fakt uměl zachránit svět? Jeho zabitím by si mohl mezi Jezdci šplhnout.

Kuchařka nese do hospody oblečky od Yuki, aby je předala školníkovi. Zoubek jí galantně nabídne dámskou verzi cloumáku, ale Ivaně připadá dost přeslazená a dá si radši pivo. Zoubek se jí vyptává, jestli má manžela nebo přítele a jak jde život. Ivana přiznává, že nemá ani manžele ani přítele, což je trochu blbý, protože ráda utrácí mužům výplatu. Přichází Viktor a poručí si pivo a zelenou. Kuchařka mu předá malé oblečky, že je posílá Ivan. Viktorovi je divný, že nepřišel pít. Zoubek říká, že by potřeboval fortelnou ženskou do kuchyně a významně pokukuje po Ivaně. Ivana říká, že vlastně proč ne, ale chtěla by 50% slevu v hospodě. Zoubek jí místo toho nabídne slevu do butiku, prý by jí slušely květované nebo puntíkaté šaty. Viktor mumlá něco o tom, že si tu z toho dělaj bordel a jde dodělat orloj.

Druhý den se Ivana prochází po škole v nových květovaných šatech. Profesoři se otáčejí, profesorky se mračí a studenti se smějí.

Nagaki jako Jezdec v tmavém přichází k vile Johna Smithe. Vyleze na balkon a po římse se dostane až k jedinému rozsvícenému oknu. V křesle zády k oknu sedí postava v klobouku, poslouchá rádio a na talíři má malé luxusní koblihy. Nagaki se vrátí na balkon a začne rozebírat velký popelník, který hodlá použít jako vražedný nástroj. Na balkon vtrhne asiat s kusarigamou a zaútočí. Nagaki jeho výpad vykryje stojanem popelníku a shodí týpka z balkónu. Využije toho, že nepřítelova zbraň se namotala na stojan a vrátí se k rozsvícenému oknu, aby s ní zabil Johna Smithe. Ten stále klidně sedí v křesle zády k oknu a čte si. Nagaki se tiše přiblíží ke křeslu a shora do něj zabodne kosu. Záhy však zjistí, že nezabil Smithe, ale rozpáral velkého plyšáka. Nagaki tiše zakleje a jde dále do domu. Hledá ložnici. Po chvíli uslyší houkačky. Ten asiat nejspíš zavolal policii. Nezbývá než rychle vilu opustit a někam schovat oblečení i kord, aby to u něj nenašli.



Alchymista jde za školníkem a ten mu vzrušeně vykládá, že po jeho Vteřinách jdou exkruciáti. Zapálili školu, ale naštěstí je někdo vyrušil. A nejspíš se o ty Vteřiny prali, čímž je rozbili. Ivan by rád našel toho alchymistu vyhozeného z Cechu. Ovšem pokud je opravdu nebezpečný, bylo by dobré mít s sebou nějakého bodyguarda. Mohli by o to požádat toho Nagakiho, prý umí dobře šermovat, což se může hodit.

Na hodinu šermu dorazilo 5 studentů, mezi nimi i učitel karate a 2 Tygři. Nagaki má nejprve proslov - šerm vyžaduje souhru taktiky, obratnosti a rovnováhy. Karatista mu do toho furt kecá. Pro začátek nechá studenty trénovat rovnováhu – s kordem v ruce mají přecházet nad dírami po kladinách. Jeden z Tygrů spadne do díry a brečí, že si zlomil nohu. Nagaki prohlásí, že se mu nemohlo nic stát - dole jsou přece žíněnky. Vytáhnou ho pomocí kladiny a dva studenti ho doprovodí na ošetřovnu. Zbylí dva chtějí také odejít. Nagaki je za takový přístup okamžitě sprdne, ale má na hlavě motorkářskou helmu a tak mu není moc rozumět. Karatista navrhuje, že by je měl naučit, jak se má padat do těch děr. Dobrý nápad. Nagaki jim řekne, že mají dopadat na nohy a nepíchat kordem do žíněnek a názorně to předvede. Než vyleze ven, studenti jsou v trapu. Mezitím ale přišli Ivan s Viktorem. Nagaki si myslí, že to jsou jeho studenti, kteří si jen vzali masky, aby ho zmátli, a popohání je kordem přes zadek zpět na kladiny.

Ivanovi se nakonec podaří narušit Nagakiho helmovou izolaci a vysvětlí mu, kdo jsou a co chtějí. Potřebují doprovod do Staré Slévárny. Po školníkových Vteřinách jdou exkruciáti a oni jdou za chlápkem, který by ho jich měl zbavit. Nagaki si ujasňuje, že je má dostat živé k tomu chlápkovi. Školník přikyvuje a dodává, že by se měli všichni živí i vrátit. Alchymista ještě doplní, že tam ten chlápek možná bude mít velké šelmy divných barev - ale to se přece dá kordem porazit. Nagaki Ivanovi vysvětluje, že kordem se dá velká šelma porazit jen jedna, když se jí vzpříčí kord v hubě. Další už s ním neporazíte. Na to mu Ivan s Viktorem řeknou, ať si těch kordů s sebou vezme radši víc. Nagaki souhlasí, že s nimi půjde a domluví se na druhý den ráno.

[OnGe]

Ten asiat v domě Johna Smithe se, mimochodem, jmenoval Cato.

[Karotka]

Na čtvrtém sezení se dělo něco neuvěřitelného. Celá "družinka" byla při sobě.

10. KAPITOLA o tom, co se všechno přihodilo cestou do Staré Slévárny

Alchymista druhý den oznámí, že mu nedají dovolenou, a tak se výprava do Staré Slévárny přesouvá na sobotu. Během týdne vycházejí v novinách články o útoku na Johna Smithe. Je přisuzován Jezdcům Apokalypsy (exkruciánům). V reakcích se ozývá iniciativa „Jezdce ve Městě nechceme“ a nadává se na policii, že zatím nedopadla pachatele.

Nagaki se dvěma kordy u pasu, Viktor s Vteřinami a Ivan jen tak nastoupí do autobusu číslo 13. Autobus je starý a kdysi býval kloubový, ale nyní je u kloubu useknutý, takže se dá vystupovat i zadem. Jede hrozně pomalu a drncá. Sedí v něm stará babka s husou, zamilovaný páreček a chlápek ve špinavých montérkách. Viktor pozoruje husu, která má místo očí jen černou prázdnotu s padajícími hvězdami, a je z ní dost nesvůj. Když autobus projíždí kolem Zoubkovy hospody, volným koncem do něj naskočí Marcelína na skejtu, předvede pár triků a sundá ze zad válečnou kytaru. Nagaki se snaží působit nenápadně, aby si ho Marcelína nevšimla. Ta si ho skutečně nevšímá a oznamuje celému autobusu, že je dlouho sama, zazpívá o tom písničku a prochází autobus s nastaveným slamákem. Ivan se jí ptá, jestli nemá nějakou písničku o tom vypovězeném alchymistovi ze Staré Slévárny a hodí jí do klobouku nějaký peníze. Marcelíně se nechce přiznat, že nemá, a tak improvizuje.

Pak si povzdechne, že některý věci (třeba šílenství) nedokáže spravit ani Opravář.
Někdo se ptá řidiče, kde autobus je, ale ten jen ukáže na cedulku, na které je napsáno “MLUVTE ZA JÍZDY S TOPIČEM”. Chlapík v montérkách sice vypadá jako topič, ale stejně se s ním nikdo nebaví.

Babka s husou si všimne Viktorova nepřátelského pohledu a začne mu nadávat. Huse říká “Gustave”. Ivana napadne, že by husu mohli vyprovokovat tím, že se budou bavit o Nicotě. Že je to přece úplná blbost a že neexistuje. I když to vypadá, že husa ty jejich kecy poslouchá, nechává ji to v klidu. Nakonec se rozhodnou vystoupit, a to na poslední chvíli, aby je babka s husou nemohly sledovat.

Venku prší. V dešti lidé mívají chmurné myšlenky a Ivanova mysl je plná obav z těch člověko-zvířato-strojů, o kterých zpívala Marcelína. Nagakiho napadá, že když to jsou stroje, tak by je mělo jít vypnout. Ivan se ho hned ptá, jestli dokáže kordem zmáčknout tlačítko. Nagaki odpovídá, že jo, když bude vědět, kde je. K Viktorovi se začne lísat malé koťátko. Určitě by bylo hrozně roztomilé, kdyby místo očí nemělo jen noc a padající hvězdy. Ivan ho bez okolků nakopne.

Nagaki se školníka ptá na tu Nicotu - jestli po něm jdou Exkruciáni, který jsou z Nicoty, a Nicota neexistuje, tak ho přeci nemá kdo pronásledovat a tudíž mu nic nehrozí. Školník vysvětluje, že Nicota je něco, a ne nic, když tam mají akademii. Viktor si všimne, že je exkruciánské koťátko nenápadně sleduje. Skupinu oslovuje starší paní s peticí “Jezdce ve Městě nechceme”. Když vysvětlí, o co jde, Ivan a Viktor petici bez váhání podepíšou a přesvědčují Nagakiho, aby ji podepsal taky. Ten se vymlouvá, že na ně má dávat pozor, a že by je mohl někdo zabít zrovna ve chvíli, kdy by to podepisoval. Alchymista a školník se ovšem nenechávají tak snadno odbýt a tak nakonec Nagaki petici podepíše, ovšem pod falešným jménem. Za odměnu každý dostane propagační brožurku proti Jezdcům. Kromě pravdivých věcí, jako že chtějí zničit svět a pořádají v Polích Divoké Hony na lidi, se v ní píše i spousta nesmyslů, jako že kradou hvězdy z nebe a strkají si je do očí, žerou malé děti s kari a s česnekem (někdy prý dokonce syrové). Když si to Nagaki přečte, udělá se mu z toho tak zle, že paní pozvrací. Ivan se starostlivě ptá, co mu je a domýšlí si, že ho nejspíš očarovalo to exkruciánské koťátko a spolu s Viktorem ho odvádějí do lékárny, která je hned za rohem.

[Karotka]

11.KAPITOLA, co ještě se přihodilo cestou do Staré Slévárny

V lékárně je nafukovací bazének s pijavicemi a paní magistra Radka je hned doporučí jako efektivní lék. Nagakimu se to nelíbí a tak vytáhne kord a snaží se pijavice propíchnout, jenže místo nich propíchne bazének. Radka zavolá pomocníka Radima, zalepí bazének a společnými silami Nagakiho odvedou dozadu, aby mu zavedli klystýr. Nagaki se sice brání, ale přeci jen je mu pořád dost blbě, takže je brzy přemožen a odzbrojen. Aby se trochu uklidnil, pustí mu rajský plyn.
Najednou kolem něho stojí čtyři sklenění ježci (z toho jedna ježčice) a ptají se, proč taky není ježek. Nagakiho vize víceméně odráží děj v ordinaci – ti ježci jsou ve skutečnosti magistra Radka, Radim, Viktor a Ivan. Nagaki odpovídá, že nechce být ježek a říká jim, že je hloupý být skleněný, protože tak se můžou snadno rozbít. Jeden z ježků mu vyhrožuje, že ho bodne, a připravuje si dlouhý průhledný osten. Nagaki se nenechá zastrašit a ježkovi osten rozbije, načež se tam rozstříkne bláto (ve skutečnosti se jen oháněl po Radimovi a vytrhnul si ze zadku hadičku). Pak řekne, že to říkal, jak je nebezpečný být skleněnej. Jenže to už ježci nejsou ze skla, vypadají jako by byli z čokolády a tlapky měli z piškotů. Nagaki si to chce ověřit a kousne ježčici do ostnu (Radku do ruky). Po chvíli ucítí na nohách něco lepkavého. Vypadá to jako med a do rezervoáru, ve kterém najednou jsou, to přitéká medovodem z horní části. Nagaki se snaží vyšplhat nahoru. Ježci po něm z bodlin vystřelují nějaké lepkavé věci, které na něm ulpívají. Snaží se je dát pryč, ale nejde mu to.

Pak se ježci změní v lidi a vše se vrací do normálu. Nagaki balancuje na okraji bazénku a je úplně nahej, až na svý černý brejle a pijavice, který má sobě přilepený. Snaží se si je strhnout, jenže Ivan ho nenechává a ještě na něj lepí další. Aby toho nebylo málo, do lékárny mezitím přišla ta babka z autobusu, jen místo husy má psa. Gustava. Nagaki se rozhlíží po svým oblečení a několikrát zopakuje, že ho chtěli ježci utopit v medu. Když se konečně trochu uklidní, tak ho nechají sundat si ty blbý pijavice.

Zjišťuje, že ho z ulice přes výlohu okukujou tři chichotající se holky, a tak strhne záclonu a zabalí se do ní. Holky vejdou dovnitř a dají se s ním do řeči. Nejhezčí z nich se jmenuje Yoko a Nagaki si s ní hned na večer domluví rande. V půl desátý v letním kině. Promítá se na útes, na kterém stojí Stará Slévárna, a prý tam mají výborný mojito.

Viktora rozčiluje exkruciánský pes a když se babka zrovna nedívá, přiklopí ho kýblem a odsune do vedlejší místnosti. Babka potom Gustava hledá a školník jí řekne, že vyběhl ven. Babka ho jde hledat a opouští lékárnu.

Nagaki se jde vedle obléct a Viktor mu říká, aby nepřevracel kýbl. Ten už je ale vzhůru nohama a sedí na něm rozcuchanej černovlasej exkruciánskej týpek se zápisníkem. Představuje se jako Gustav a má prý pár otázek. Nagaki by se rád v klidu oblékl, jenže týpek se za ním pořád otáčí. A vyptává se Nagakiho, co dělal v tu noc, kdy byl spáchán útok na Johna Smithe. Nagaki říká, že byl v kině. Gustav se ptá na čem a jestli má ještě lístek.
“Víte co, když je to něco, co vás nezaujme, tak tam usnete, nevíte, o čem to bylo, nepamatujete si, jak se to jmenuje, pak přijdete domů a plácnete s sebou na postel”
vypráví familiárně Nagaki. Gustav opáčí, že to má jinak a okomentuje ty letáčky protijezdecký inciativy slovy “Jezdec by z toho blil”.
“To blití vám vůbec nezávidím” odpoví Nagaki.
Gustav se na něj dlouze zadívá a řekne, že se nevidí naposledy. Pak se promění v ježka a někam zaleze.
“Tobě to trvá dýl než ženský“ prudí Ivan, když se k nim Nagaki konečně vrátí.


rozcuchanej exkruciánskej týpek Obrázek: Death Note

Po příhodě v lékárně pokračují v cestě za Opravářem a šíleným alchymistou. Stará Slévárna stojí na malém útesu nad Městem, na který lze vystoupat po Litinových schodech. Pod nimi je malý plácek, momentálně okupovaný skupinkou dědků, dalších sympatizantů inciativy “Jezdce ve Městě nechceme”. Ivan a Viktor se s nimi hned zakecají. Dědci je varují před vypatlanejma hipísákama, kteří sedí nahoře nad schody. „Akorát hulej bordel, tlučou do bubínků a chtěj ve Městě Jezdce a podobnou verbež.“

Nad schody je skutečně skupinka bubínkářů a hned spustí, že Jezdci by měli ve Městě zůstat, stejně jako Lišáci a Krysy, aby to tu bylo pestrý. Viktor na to opáčí, že Jezdci pořádají hony na lidi a to se přece nemůže tolerovat. Jeden z nich na to odpoví, že to odstraní slabý kusy a tudíž je to vlastně prospěšný. Nagaki se do něj hned pustí, “Jestli nejsi slabej kus, tak přežiješ, když tě teď probodnu!”
Ivan se Nagakiho pokouší zklidnit, jenže jeden z bubínkářů začne křičet, že jsou náckové a ten s těma černejma brejlema že je určitě Exkrucián. Jako by je tu do teď neobhajovali. Možná jen nevědí, že Exkrucián je jen víc cool slovo pro Jezdce. Ivan jim začne promlouvat do duše, jak je to od nich krátkozraké, někoho hned považovat za Exkruciána jen kvůli tmavým brýlím a zeptá se, kudy se dostanou k Louhivaarovi. Bubínkáři ho varují, že je to fakt krutosemeně nebezpečnej týpek. Chytá lidi a dělá z nich člověko-zvířato-stroje. Viktor s Ivanem vyměknou a rozhodnou se, že nejdřív půjdou raději za Opravářem.

Nechají si popsat cestu. Popis je dlouhý a komplikovaný, takže si zapamatují jen začátek. Když začínají trochu bloudit, přijde k nim malý elf a nabízí jim průvodcovské služby. Viktor se ho obezřetně ptá, co za to chce. Kyblík žvýkaček s Totorem se zdá být rozumná cena. Elf je tedy vede do starého výtahu a poté pokračují po požárních schodištích, žebřících, po střechách, lávkách a rezavých parovodních trubkách až konečně dorazí na střechu jedné z nejvyšších budov. Je tam cukrárna a je odtud krásný výhled. Viktor kupuje kyblík žvýkaček pro elfa a pivo pro sebe. Nagaki si kupuje bonbóny. Usadí se, kochají se výhledem, Nagaki jí bonbóny a Viktor pije pivo, které ačkoliv je zcela syntetické, je překvapivě dobré.