I.ii Staří známí na Crick 8
V této části se hrdinové vloupají do laboratoří korporace Chang-li, v explozivním souboji pouruší integritu vesmírné stanice a vystaví její obyvatele mrazivému vakuu. Co udělají hrdinové? Nasadí
jet-packy?
autor
Umělecká představa interiéru Crick 8 hned po výstavě
Cesta mezi beta Pictoris a soustavou Kolumbus trvala asi deset dní a členové posádky poskládané čirou náhodou si už pěkně lezli na nervy. Jako prvnímu ruply nervy Gagarinovi, který z regenerační nádrže vylezl sice až v průběhu cesty, ale péče Earhartové mu z nějakého důvodu lezla na mozek. Amy neměla nic proti cestě na Kolumbus, protože potřebovala prodat produkci Luthey a na Kolumbu o ni je obzvlášť velký zájem. Gagarin měl pocit, že přátelské povídání Amy Earhartové o tom, jak prodá se ziskem náklad Luthey a ještě zajistí soběstačnost Ungary na celý další cyklus, ve skutečnosti znamená „do těch regeneračních nádrží se cpe Luthea, víš? A sami máme málo. A přicházím kvůli tobě o zisk, víš? Měl bys to nějak finančně kompenzovat.“ A řvali na sebe přes celou loď. Pak ale k úlevě všech kolem přešli ve studenou válku.
Z hyperprostoru vyskočili v soustavě Kolumbus u plynného obra jménem Koperník a měli štěstí – Koperník byl na své excentrické dráze v blízkosti dalšího plynného obra – Huxleyho – a jeho měsíce Crick, na kterém byli uvěznění von Neumann a Kurzweil, které se Kepler vydala zachránit před zapojením do korporátního Hive-mindu.
Stanici Crick 8 znal Gagarin velmi dobře, v jejích větracích šachtách a na jejích smrdutých chodbách strávil své dětství. Nyní se ale pro jistotu v doku znuděnému úředníkovi nahlásil jako „turista“ a získal dvanáctihodinové vízum. Hrdiny přivítala stanice Crick 8 přeplněná lidmi. Stěny vnějších prstenců jako plástve pokrývaly šestiúhelníkové vchody do „rakví“ určených pro přespávání a klimatizace nezvládala čistit vzduch.
Amelie se vydala zařídit, co ji trápilo nejvíc – prodat plný nákladní prostor Luthey, vydělat a nedát vydělat nikomu, koho nemá ráda. Prošla obytnými částmi a zkušeným okem obchodníka rozpoznala svého kolegu. Vasilij zrovna seděl před svou kanceláří v luxusních dvou metrech volného prostoru a žral boršč. „Lepší obchodovat s bývalým komunistou než s korporací Chang-li“, pomyslela si a náklad vyměnila za zásoby pro Ungaru, hnojivo pro svou hydroponickou farmu a věčný dluh u Vasilijeho lidí. A pokud ne věčný, tak do doby, než po něm bude něco chtít.
Kapitán Gagarin se mezitím vydal navštívit pár svých bývalých spolužáků a začal Leonidem Fukovem. Našel jej nasávajícího ve výčepu ve Trojce, kde už byla mizivá gravitace, pro opilce bezpečná. Našel jej v sekci 246.53.20, to znamená poměrně vysoko. Vyšplhal po starých montážních linkách přeměněných ve výčep a dorazil do sekce, kde sedělo pár chlapů, kolem kterých bylo ve velkém kruhu naprosté prázdno, zde obří luxus. Chlapi vytáhli zbraně a namířili je Gagarinovi na hlavu. Fukov jim řekl, ať ho pustí, že se dobře znají. Při sedmi syntetických pivech probrali bývalé spolužáky, zapili ty už mrtvé, pomluvili všechny, které Fukov neměl rád, mimo jiné vyžraného Vasiliho, který má určitě něco společného s anarchisty z Huxley je mrtev!, Santiaga, kterému už hráblo úplně a stal se knězem Čistého světa, Archibalda, na kterého si Fukov dává z moci úřední pozor, protože není dost důvěryhodný, aby šéfoval opravám šachet mezi sektory, a pomlouvali i další.
Heisenberg se vydal do vnějšího prstence a zapadl do nejhoršího baru, co našel, do Spirochéty. Tam si svým šarmem a svou slavnou minulostí získal sluch místní buňky Huxley je mrtev! A nechal si na Daedala poslat zásilku nakoupených prekurzorů výbušnin, které Kepler začala zpracovávat spolu s hnojivem, které nakoupila Amélie. Profesor Heisenberg ještě koupil pití Kataríně, holce s modrým čírem, která měla reputaci schopné hackerky, a domluvili se na odměně za práci.
Při práci Kepler všechny komandovala, zajišťovala potřebné falešné identity a získala nejpodrobnější informace, které o Cricku 8 šlo vyhrabat. Člověk by nečekal, že se z vědkyně vyklube takový zločinný mastermind. Sbalila pár kufříků, připravila si zásobu termitu na propalování uzavřených míst a vypravila se za ostatními k Archibaldovi.
Archibalda informoval Vasilij, že jeho dobří známí by potřebovali pomoct a Amélie se skoro srazila na chodbě s Gagarinem, který za ním mířil také; zbytek dorazil později. Archibald byl formálně inženýr, ale pracoval rukama a vydělával si na Crick 8 neuvěřitelných 125 % přídělů vody a jídla. Zajistil jim, že se dělníci na hodinu dostanou mimo šachtu, kterou Kepler doporučila pro vstup a dal jim pracovní obleky a brašny s nářadím, do které Heisenberg nebyl schopný svůj raketomet žádným způsobem složit a tak se rozhodl, že kdyžtak řekne, že je to jenom nějaká trubka.
Hrdinové převlečení za opraváře šplhali šachtami, občas našli ve vypáčené mříži ventilace flašku od piva nebo graffiti od puberťáků, kteří místní průlezy zbožňují. Když vylezli až do prvního kruhu, chopili se údržbářského nářadí a odmontovali průchod do skladiště patřícího laboratornímu komplexu korporace Chang-li. Poklop se se zasyčením odklopil a začal velmi pomalu padat v slabé gravitaci dolů. Senzory byly k tomuto narušení bezpečnosti slepé, protože Kepler vypustila do systému Adu Lovelace, která je uvrhla do věčné smyčky.
Teď v noci by měly být laboratoře prázdné, ale při pohledu hlouběji bylo vidět pár vědců experimentujících i v noci. Hrdinové měli neodbytný pocit, že něco nesedí, tak si s hackováním centrálního počítače, ze kterého chtěla Kepler ukrást výzkumná data, raději pospíšili.
Do počítače se Kepler s Katarinou zapojili pomocí datajacku pro přímé rozhraní mezi mozkem a počítačem, začaly lámat obrany a stahovat data. V tom v dolní části laboratoří něco vybuchlo, Katarina s sebou škubla a bezvládně se sesunula k zemi a z kabelu vedoucího do její hlavy se začalo kouřit. Heisenberg ji vyškubl z počítače a nahodil jí srdce adrenalinovou injekcí. Na její místo se připojil kapitán Gagarin a z padajícího systému ukradli maximum dat.
Pád výzkumného systému spustil poplach a průchod mezi laboratoří a ubikacemi se začal uzavírat. Všichni měli dost času, aby vyklidili prostor a ještě předtím zaminovat výtah, ale Kepler sbírala poslední data a do téměř zavřených dveří musela proklouznout po zemi bokem. A v poslední vteřině se ještě musela stihnout natáhnout pro datapad. Na druhé straně podle hluku probíhala bitva. Někdo zvolal „za čistý svět!“, ale byl rychle umlčen střelbou a hermetickým uzavřením průchodu.
„Ado, je koridor před námi čistý?“, zeptala se Kepler umělé inteligence. „Na senzorech není nic. Ale něco tam nesedí, dejte si pozor,“ odpověděl program. Když hrdinové zvedli oči k průchodu, stál před nimi někdo v černém bojovém brnění. Osobní senzory hlásily bezpečný prostor, ale on začal roztáčet svůj minigun a kráčel vstříc hrdinům, aby dokázal střelbou pokrýt všechny.
Polomrtvá Katarina zapadla do krytu rovnou, a kapitán hned poté, co svou pistolí prostřílel servomotory v kolenu vojáka a sám byl skrz naskrz prostřelen. Voják se za svým tmavým hledím, za kterým byly vidět pouze dva rudě svítící body, bezpochyby zasmál. V tom mu do náruče přistála raketa z Heisenbergova raketometu a on se rozprskl po místnosti. A jeden ze střepů se zasekl do stropu.
Kdo mohl čekat, že laboratoře byly postavené pro práci ve vakuu a od vnějšího pláště je odděluje jenom relativně tenká stěna vystavená vakuu? Střepina prorazila díru, vzduch se začal se syčením vytrácet a hrozilo, že se otvor roztrhne a dojde k rychlé dekompresi. Amelie si vzala z nářadí autogen, aktivovala své jet-packy a vyletěla ke stropu, kde se zachytila a zabránila nejhoršímu – dalšímu protržení vnějšího pláště, ale úplně opravit poškození nedokázala.
Dva zachraňovaní vědci se zatím na radu Kepler krčili v rohu, zatímco dveře do jejich vězení propaloval termit a hrdinové se museli vypořádat s dalším nebezpečím – kulometnými hnízdy, které stihly Amélii prostřelit jetpack, který odhodila, aby za moment na druhé části koridoru dramaticky vybuchl, pak už ale byla cesta k vědcům volná.
I když riziko explosivní dekomprese bylo zažehnáno, protržení vnitřního pláště stačilo na aktivování krizového režimu, při kterém bylo celé patro 1 hermeticky uzavřeno s hrdiny uvnitř v bezvýchodné situaci. Ti se ale nedali, a zbytkem termitu se propálili do nižšího patra v místě, který byl podle dokumentace nejtenčí.
Když už si mysleli, že jsou v bezpečí, viděli, jak nahoře několik vojáků zakleklo, aby hrdiny odrovnali pomocí těžkých zbraní bez ohledu na civilisty, kteří se zoufale snažili utéct. Polomrtví Heisenberg, Gagarin a Earhartová společnými silami zvednuli raketomet, střelili o patro výš a díru, kterou přilezli, zakryli se před explozí ocelovou deskou, která kdysi byla stropem.
Cesta byla konečně volná. Smísili se z davem a rozhodli se, že využijí zmatku a zmizí se svou lodí pryč. Ale doky byly uzavřené a zablokované. Gagarinovi se naštěstí podařilo kontaktovat svého spolužáka jménem Sató a zajistil si – za značnou cenu – nezaprotokolované opuštění doku pro svou kosmickou loď.
Hrdinové šťastně opustili ochromenou stanici Crick 8 a rozhodli se zmizet. Než ale opustili gravitační působení Huxleyho, všiml si na svých senzorech, že něco vystoupilo z hyperprostoru – tři bombardéry s označením Čistého světa nesoucí atomové bomby - na kolizní dráze s Crickem 8!
===
Druhá část první hry, zjednodušeno, nepopisoval jsem, odkud kam která střela letěla; bylo to dost dramatické, ale jednak není třeba zabíhat do detailů, jednak si to už nepamatuju
Při hře jsem se snažil pomalou gradací stavět problém, který tady nemusel být zcela zřejmý– zároveň s infiltrací našich hrdinů probíhala akce Čistého světa s cílem ochromit stanici. Proč? To se dozvíte v další části zápisu.
