Stíny Angmaru

Sekce, v níž se věnujeme našemu hraní. Můžete zde poprosit o pomoc s přípravou kampaně nebo dobrodružství, konzultovat svou postavu, a samozřejmě se podělit o zápisy z her, které již máte za sebou.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10278
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 25. 12. 2015, 20:16

Narian: To my moc děkujeme a jsme opravdu rádi, že se ti zápisy líbily. :wink: Opravdu mě tvoje reakce dnes potěšila, člověka to povzbudí do přípravy další kampaně (už sedím a vypisuji si poznámky k dalšímu hraní a jak by mohl Cardolan vypadat o 18 let později). :clap:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Pepa
Příspěvky: 2798
Registrován: 25. 5. 2013, 14:00

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Pepa » 27. 12. 2015, 13:53

Přibližně před měsícem jsem se k těmto báječným vyprávěním znovu dostal. V četbě jsem pokračoval od sezení dvacátého šestého (V zemích éothéodských). A bylo to čtení více než báječné :) Vážně jste před rokem tušili, že budete hrát až takhle dlouho? Tak pravidelně? Je to totiž tolik zápisů, že by to skoro šlo vydat knižně. (Tímto zdravím Argonanta a Tolkienovy právníky :D) Možná to je i delší než celý Hobit... :)

Ještě jednou (nebo kolikrát - neumím počítat :)) tleskám :clap: :clap: :clap:

Přesto bych se ale rád vyjádřil k několika věcem. Hlavně ze zvědavosti. Myslím, že nakouknutí pod pokličku ocení nejenom fanoušci Fateu, ale že to bude zajímavé pro všechny. Jestli se vám bude zdát, že to pitvám příliš, tak mě zadržte. :oops:

Země éothéodské - Žasl jsem. Vrátit se (nebo spíše zabloudit? ;)) do míst, kam se nesmí a porazit tam svého odvěkého nepřítele, tomu říkám vyvrcholení jedné pěkné příběhové linie. A když Ælfric žádal v síni Pána Éothéodu o ruku, tak mi spadla brada... $-o

Eldalótë byla pěkně tajnůstkářská. Líbilo se mi, jak si družiníky omotala kolem prstu... :)

Dáma v jezeře (viz Hádanky a obři) - Příliš jsem nepochopil, o koho mělo jít? Byla to Galadriel?

Hádanky byly výborné - Ale hádali je hráči? Nebo jste je vážně "odhazovali mechanicky"?

Gundabad - Jako wow :) Tohle jsem vážně nečekal a příběhově to bylo naprosto super. Když jsem se ale na to podíval realisticky, tak v té pevnosti byly spousty (!) skřetů a jediný souboj s nimi byl až před tou pokladnicí. Čili "mechanicky" to skoro vypadalo tak, že ta pevnost je prázdná... Takže tohle dobrodružství bych nadesignoval jinak a asi mnohonásobně těžší. (Mimochodem to je také důvod, proč zápletky typu "infiltrujte se do nepřátelského sídla" považuji za docela nesplnitelné. Protože když je ten nepřítel prostě VŠUDE, tak se tam opravdu ani infiltrovat nedá (bez lektvarů neviditelnosti či dalších kouzel)...)

Útěk z Gundabadu - Čekal jsem spíš, že většina toho se bude odehrávat v Gundabadu samotném, než že to bude "naháněčka venku", ale jo. Líbilo se mi to :) Setkání s Boldogem už leccos do budoucna naznačovalo... $D

Záchrana bílého jelena se mi také moc líbila. Ale že by skřeti žádného neulovili dvě stě let (?!), to se mi přliš nechce věřit. Holt jsou to asi odolná zvířata :D (Což ale moc nekoresponduje s "temnota se šíří"...)

Dívky a stuhy - Moc pěkné :P

Že Eldalótë musela zůstat a s Urcunerem se rozešli (nemyslím "rozešli", ale "rozešli") mi přišlo jako dost škoda. Doufám, že tato příběhová linie ještě bude pokračovat - fanoušci si ji žádají 8)

Paradoxně pavouci byly pro družinu možná naprosto "nejsilnějším" soupeřem. Inu, když kostky nepadají, tak je i bodů osudu málo :) Tady se prostě nabízí otázka, jestli měly hráčské postavy nějakou tu "immunity plot". Protože na jednu stranu musí být Vypravěč spravedlivý a má-li někdo zemřít, tak by to tak nejspíš být mělo. Na druhou stranu chápu, že nechat zemřít piplanou postavu v souboji s "hloupými pavouky" také není optimální. Takže tady by mě zajímal váš názor... :think:

Orli - Klasická Tolkienova Deus ex Machina :) Orli prostě "řeší" všechno... :>;o)

Fornost - Opět nádherné popisy a scény s králem. Výborné :)

Finální souboj s Boldogem - Ano, takto by měl vypadat finální souboj :-)= Budováním atmosféry, napětím, strachem kolem, závěrem... To jako žasnu. :clap: Jenom mi není moc jasné, kde se tam ten Bolog (navíc nepozorovaně) vzal? Z Gundabadu to je dost dálka a navíc píšete, že okolí Labutího hradu už bylo dost bezpečné... Takže nejsem si úplně jistý, jestli mi to přijde logické... :think:

A co bylo dál? - Konala se Ælfricova svatba? Jak vypadala? Kdo na ní dorazil? A co Urcuner a Eldalótë? Pohádky ještě přece není konec! :>:o/

Ano, ano. Tolik různých smajlíků jsem použil. A ne náhodou. To proto, že tolik různých emocí ty jednotlivé části vzbuzovaly... Na tom je také vidět, jak moc byly Tolkienův svět a vaše kampaň hluboké... Nepohnojils to, Jonáši, nepohnojil! Právě naopak! :clap:

(Ve druhé části se ještě pozastavím nad mechanikami hry.)

Uživatelský avatar
boubaque
bubák; Moderátor
Příspěvky: 5218
Registrován: 2. 10. 2006, 18:49
Bydliště: Brno/Ostrava
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od boubaque » 27. 12. 2015, 15:22

Určitě ti ještě Jonáš odpoví podrobněji, ale pár drobností ode mě...
Pepa píše:Eldalótë byla pěkně tajnůstkářská. Líbilo se mi, jak si družiníky omotala kolem prstu... :)
Minimálně Urcuner věděl, že to dělá, ale nemohl si pomoct, byla to dáma v nesnázích ;)
Gundabad - Jako wow :) Tohle jsem vážně nečekal a příběhově to bylo naprosto super. Když jsem se ale na to podíval realisticky, tak v té pevnosti byly spousty (!) skřetů a jediný souboj s nimi byl až před tou pokladnicí. Čili "mechanicky" to skoro vypadalo tak, že ta pevnost je prázdná... Takže tohle dobrodružství bych nadesignoval jinak a asi mnohonásobně těžší. (Mimochodem to je také důvod, proč zápletky typu "infiltrujte se do nepřátelského sídla" považuji za docela nesplnitelné. Protože když je ten nepřítel prostě VŠUDE, tak se tam opravdu ani infiltrovat nedá (bez lektvarů neviditelnosti či dalších kouzel)...)

Útěk z Gundabadu - Čekal jsem spíš, že většina toho se bude odehrávat v Gundabadu samotném, než že to bude "naháněčka venku", ale jo. Líbilo se mi to :) Setkání s Boldogem už leccos do budoucna naznačovalo... $D
Popravdě tohle jsem dost vnímal už u hry. A dokonce jsem to před Gundabadem Jonášovi říkal, ať to nedopadne jako v Durthangově hradu, kde dobrý dobrý, pak bitka a pak zas dobrý dobrý. A už jsem pak jen neměl sílu to Jonášovi vyčíst, že ten dojem, že jsme si to vydřeli, se nedostavil :D Na druhou stranu, ono tam bylo nachystaných pár momentů, které mohly dopadnout podstatně hůř, a všechny jsme vlastně úspěšně vyřešili jinak a jen zdánlivě bez nebezpečí.
Paradoxně pavouci byly pro družinu možná naprosto "nejsilnějším" soupeřem. Inu, když kostky nepadají, tak je i bodů osudu málo :) Tady se prostě nabízí otázka, jestli měly hráčské postavy nějakou tu "immunity plot". Protože na jednu stranu musí být Vypravěč spravedlivý a má-li někdo zemřít, tak by to tak nejspíš být mělo. Na druhou stranu chápu, že nechat zemřít piplanou postavu v souboji s "hloupými pavouky" také není optimální. Takže tady by mě zajímal váš názor... :think:
Jen dopním, že skutečně asi byli nejspilnějším soupeřem (resp. nejsilnějším byl bezkonkurenčně Boldog a možná Durthang, ale oba byli zabiti vlastně dohodou hráčů - i když u Durthanga to byla vlastně dohoda skrytá, domluvená ještě před vlastním sezením (Jonáši, měl bys někde konečně vystvětlit ten pojem "trpasličí railroad" ;)).
Že Eldalótë musela zůstat a s Urcunerem se rozešli (nemyslím "rozešli", ale "rozešli") mi přišlo jako dost škoda. Doufám, že tato příběhová linie ještě bude pokračovat - fanoušci si ji žádají 8)
...
A co bylo dál? - Konala se Ælfricova svatba? Jak vypadala? Kdo na ní dorazil? A co Urcuner a Eldalótë? Pohádky ještě přece není konec! :>:o/
Domlouvali jsme se, že ještě uděláme nějaké epilogové sezení (už bez kostek), ale už jsme ho před Vánocemi nestihli. ale mně přišlo, že to ani nebylo potřeba, i když ostatní ještě chtěli některé osudy dopovídat. Každopádně mě tahle tvá reakce celkem překvapila. Já u příběhů předpokládám, že co nebylo problematizováno před koncem, to bylo nakonec neproblematické. Takže na všechny tvé otázky bych vždy odpověděl prosté "ano". Ale asi jsem se i v tomhle spletl. :-?

______

A samozřejmě všem moc díky za pozitivní ohlasy a chválu, těší to i nás hráče :)
Když se kácí les, lítají kopí — sv. Vojtěch
Bezejmenný hrdina (vlastnoruční komiks)last.fm
Hraju/vedu: FATE / Příběhy Impéria, DnD5e; Další, oblíbené hry: Primetime Adventures, Mountain Witch
Hrstka: Star Wars – pilot Aliance Grraugh (Stř: 3 (-1dluh), Pil: 3 (-1dluh), Osob: 2, Voj: 1); R5-K9 (motory, střelba, skok); rolz.org

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10278
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 27. 12. 2015, 17:58

Pepa: Moc díky za podrobnou reakci! Jsme opravdu rádi, že se ti zápisy i hra líbily.
Pepa píše: Vážně jste před rokem tušili, že budete hrát až takhle dlouho? Tak pravidelně?
V žádném případě. Když jsme to připravovali, chtěli jsme to prostě zkusit - takže jsem připravil dobrodružství na tři sezení, s tím, že odehrajeme tyhle tři sezení a pak se uvidí. Buď pak vyzkoušíme něco jiného nebo se pojede dál. Ale, že odehrajeme tolik sezení mě ani ve snu nenapadlo (přemýšlím, jestli jsem kdy kromě střední vedl delší kampaň $D ).
boubaque píše:(Jonáši, měl bys někde konečně vystvětlit ten pojem "trpasličí railroad" ;))
Asi bych měl. $lol$ O tomhle hraní ve Středozemi si s kluky děláme legraci, že je to "trpasličí railroad". Důvod je jasný, je to mnohem víc "railroad" (mám vše mnohem víc připravené dopředu, než při běžném hraní) než obvykle. Jednou mi Bubák říkal, že to je "railroad" a já mu řekl, že není, protože ve Středozemi nejsou železnice... a on mi odpověděl, že v trpasličích dolech nějaké důlní vozíky být musí... takže od té doby je to "trpasličí railroad".

Ten má jedno velké specifikum - jak by řekl Bernard: "Vlak taky nelze odklonit z jeho dráhy, ale pojede jen tam, kam mu položíte koleje." Spoustu věcí probírám s hráči dopředu. Vždycky se zeptám po hraní: "Co bys čekal, že najdete v Temném hvozdě? Co by tam mělo být? Chtěl by Urcuner něco řešit v síním elfího krále? Nápady?" Od hráčů mi přijde nějaká zpětná vazba a z ní složím další hraní... takže sice hráči mají větší "railroad", ale jedou jen tam, kam si sami položí koleje. O-)

Není to tak, že by se to konkrétně určilo a pak odehrálo, hráči spíš jen nahazují nápady a já z nich něco upeču - jako příklad dám třeba Gundabad. Fingalen před hraním navrhl, že bychom se už mohli zbavit Srdce trpaslíka, aby se tahle linie uzavřela. Já do té doby počítal s tím, že budou muset jet do Morie a tam ho předat Durinovi V., který tam vládne (měl jsem ve skutečnosti už uložené obrázky Trpasluje a připravených pár vět v trpasličtině a nápadu co tam)... ale když jsem se nad tím zamyslel, dávalo to smysl. V trpasličím městě (i když opuštěném) už byli (tím pádem nic nového), táhlo se to už dlouho a navíc Gundabad, který byl kdysi trpasličím městem, byl k tomuhle uzavření zajímavý. Takže jsem předpokládal, že by ho mohli nechat v nějaké tajné místnosti, ke které by je přivedl a kterou skřeti neobjevili. Pak Kryštof (zčásti z legrace) navrhl, že bychom v Gundabadu mohli najít nějakého zajatého trpaslíka (jako Gandalf Thráina v žalářích Dol Gulduru)... obě myšlenky se mi spojily a vznikl z toho Vídalf.
Pepa píše:Dáma v jezeře (viz Hádanky a obři) - Příliš jsem nepochopil, o koho mělo jít? Byla to Galadriel?
Byla. Tady jsem rozvinul myšlenku, že Galadriel měla ve svém držení Nenyu, prsten vody (a na mysl mi přišel i Ulmo, který vždy působil skrze řeky a jeho moc dosahovala vodou). Galadriel poslala Eldalótë na tajnou misi na sever a ta se pak na půl roku ztratila (Éothéodští ji zavřeli), bylo logické, že Paní se po ní bude dívat skrze Zrcadlo. Když zase elfku zahlédla, zjistila, že je v nebezpečí a použila sílu prstenu, která spočívala v uchování, ochraně a ukrytí před zlem... což je přesně to, co na dálku mohla udělat.
Pepa píše:Hádanky byly výborné - Ale hádali je hráči? Nebo jste je vážně "odhazovali mechanicky"?
S hádankami jsem dopředu nepočítal, takže jsem je neměl připravené dopředu (narychlo jsem našel stránku, ze které jsem svoje bral) a když je Fin vnesl do hry, řešili jsme to improvizací. Hráči samozřejmě hádali, ale rozhodující zda postavy uspěly, byly nakonec hody kostkou. Možná bych to s přípravou řešil jinak, možná ne. Každopádně jsem strašlivě rád, že se ve hře hádanky objevily... bez nich by ta kampaň nebyla vůbec úplná... a z hádanek s obry jsem byl při hraní šťastný jako malý kluk.
Pepa píše:Když jsem se ale na to podíval realisticky, tak v té pevnosti byly spousty (!) skřetů a jediný souboj s nimi byl až před tou pokladnicí. Čili "mechanicky" to skoro vypadalo tak, že ta pevnost je prázdná...
Gundabad je obrovská pevnost, která byla původně trpasličím městem a byla po mnohé generace rozšiřována, přestavována, opouštěna, dobývána, zasypávána, překopávána... takže mnohé její kusy jsou zapomenuté, opuštěné a hodně z jejích chodeb je liduprázdných. Nicméně jsem doufal, že to bude pro hráče obtížnější (a měl jsem připravených víc komplikací... popravdě tak půlka přípravy, kterou dělám se nepoužije), ale měli štěstí, potvory. $D
Pepa píše:Záchrana bílého jelena se mi také moc líbila. Ale že by skřeti žádného neulovili dvě stě let (?!), to se mi přliš nechce věřit. Holt jsou to asi odolná zvířata :D (Což ale moc nekoresponduje s "temnota se šíří"...)
Oni je skřeti sem tam uloví, ale dvě století se žádnému ještě nepodařilo odnést trofej (paroží a kůži) do jejich smradlavých doupat. Elfové a lesní lidé zatím vždy lovce chytili ještě předtím... mohu ale naznačit, že brzy les ztemní natolik, že už se tam skřeti budou procházet a lovit bez obav.
Pepa píše:Tady se prostě nabízí otázka, jestli měly hráčské postavy nějakou tu "immunity plot". Protože na jednu stranu musí být Vypravěč spravedlivý a má-li někdo zemřít, tak by to tak nejspíš být mělo. Na druhou stranu chápu, že nechat zemřít piplanou postavu v souboji s "hloupými pavouky" také není optimální.
Pavouci taky vyšli z "trpasličího railroadu"... v zásadě všichni očekávali, že se tam nějak objeví, když jsem se na Temný hvozd ptal poprvé, nechal jsem si je schválně na později, aby už je tam nečekali. $D Určitá forma "immunity plot" nejspíš podvědomě existuje... předpokládám podvědomě, že neúspěchy povedou ke zkomplikování situace. Zrovna pavouci by žádnou z postav nezabili, ale otrávili a odvlekli do své temné kolonie... což mohla být docela zajímavá scéna! :>;o)
Pepa píše:Orli prostě "řeší" všechno... :>;o)
Kdyby tam nebyli orli, nebylo by to ono. :wink:
Pepa píše:Jenom mi není moc jasné, kde se tam ten Bolog (navíc nepozorovaně) vzal? Z Gundabadu to je dost dálka a navíc píšete, že okolí Labutího hradu už bylo dost bezpečné...
Boldog po konfrontaci s přáteli u brodu (kdy odmítl překročit řeku, protože se bál, že na něj v záloze čekají elfové), vyrazil hned na západ do Cardolanu. Stejně jak viděl Arnubên Boldoga ve snu a jeho sny, viděl Boldog odraz Arnubênových snů a věděl přesně, kam má jet - zatímco přátelé se zdrželi cestováním v Temném hvozdě, on zamířil hned do Skřetího města, kde si vyžádal od Velkého skřeta doprovod (dva tucky jezdců na vlcích) a s touto malou skupinou proklouzl skrze hranice a vynutil si zúčtování s Arnubênem... o kterém předpokládal, že dopadne jinak než dopadlo. :>;o)
Pepa píše:A co bylo dál? - Konala se Ælfricova svatba? Jak vypadala? Kdo na ní dorazil? A co Urcuner a Eldalótë? Pohádky ještě přece není konec! :>:o/
Jak psal Bubák, plánujeme udělat epilogové sezení... a pak sem určitě dám zápis. :wink:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Pepa
Příspěvky: 2798
Registrován: 25. 5. 2013, 14:00

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Pepa » 28. 12. 2015, 16:18

Díky moc za odpovědi :)
Ecthelion píše:Ale, že odehrajeme tolik sezení mě ani ve snu nenapadlo (přemýšlím, jestli jsem kdy kromě střední vedl delší kampaň $D ).
Jako právě. Tohle už je kampaň přesahující životnost průměru. (Což je vlastně docela zajímavá otázka: Jak dlouhá je taková "typická" kampaň? :think: )

Co se týče epilogového sezení, tak Bubák má pravdu. Žádné takové sezení v podstatě asi ani nemusí být, pokud vy víte, jak to všechno dopadlo a jak budete dál pokračovat. Mě spíš jde o ukončení toho zápisu. Ukončit zápis Arnubenovou smrtí je sice hezké, ale spíš bych ještě povyprávěl o té svatbě a o tom, kolik měli dětí a tak. Prostě bych to uzavřel nějak pozitivněji... :)

K mechanickým věcem:

- Kolik měli protivníci družiny bodů osudu? Měli nějaké vůbec? Protože mi přišlo, že oni ty body osudu (na bonusy a přehazování kostek) vůbec nepoužívají...

- Měli protivníci nějaké tzv. "stunty"? To jest specifická (ad hoc) pravidla, která platí jenom pro ně? Protože to si myslím, že nepřátelům přidává tu pravou identitu. Když jsou jenom Skřeti(2), Netopýři(2), Angmarští(3), Pavouci(3), Troll(3), atd. tak to je vlastně takové trochu "suché". Nebo ne?

- Jak jste si vystačili s Fateovou stupnicí? Protože přiznejme si, že většina zkoušek má rozpětí 2-5, což mi přijde jako docela úzký rozsah. Neměla by podle vás být ta stupnice trochu "jemnější"?

- Jak se ("mechanicky") projevoval Teilin? Ačkoliv byl s družinou, tak nikde nebylo psáno, že by samostatně bojoval. Nebo že by někdo někdy zaútočil na něj. Nebo byl pouze aspektem jedné z postav?

- Jak (a jak často) jste "levelovali"? Protože kdybyste kampaň neskončili, tak bych právě řekl, že osobní deníky jednotlivých postav zezačátku už asi nejsou platné, protože nejsou aktualizované. Zvyšovali jste nějak skilly jednotlivých postav?

Uživatelský avatar
Fingalen
Příspěvky: 1197
Registrován: 25. 1. 2007, 13:39
Bydliště: Bratislava
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Fingalen » 29. 12. 2015, 10:06

Pepa píše:Ukončit zápis Arnubenovou smrtí je sice hezké, ale spíš bych ještě povyprávěl o té svatbě a o tom, kolik měli dětí a tak. Prostě bych to uzavřel nějak pozitivněji... :)
Mne tá Arnubenova smrť prišla hrozne pozitívna (aj preto som na ňu pristúpil). :-D Skrátka taký jeho osobný odchod zo Šedých prístavov. To, čo mal vykonať, vykonal. A že to niekoho zabolelo, to sa holt stáva. Bez toho by smrť nebola smrťou.
Ale viem si predstaviť, že by sa čisto do zápisu nejaký epilóg vo forme útržkovitých obrazov, ktoré uzatvárajú staré linky a naznačujú nové, mohol spísať.
Pepa píše:- Jak jste si vystačili s Fateovou stupnicí? Protože přiznejme si, že většina zkoušek má rozpětí 2-5, což mi přijde jako docela úzký rozsah. Neměla by podle vás být ta stupnice trochu "jemnější"?

Ja osobne som to vôbec nevnímal. Napätie vo mne väčšinou viac budovala scéna ako mechanický konflikt. Ten som zväčša vnímal ako nástroj k zazoomovaniu, upriameniu pozornosti na drobné detaily, akcie a repliky, na ktoré bolo občas v banskom vozíku na trpasličích kolajách málo času. :-)
V skutočnosti si ale úplne viem predstaviť hrať to čislo ako freeform a pre mňa osobne by tá hra nič zásadné nestratila.
Pepa píše:- Jak se ("mechanicky") projevoval Teilin? Ačkoliv byl s družinou, tak nikde nebylo psáno, že by samostatně bojoval. Nebo že by někdo někdy zaútočil na něj. Nebo byl pouze aspektem jedné z postav?
Teilin bol veľmi dlho len taký fluffový "hraničiarsky pes", ktorý sa na scéne objaví, keď je ho treba (napr. Arnuben nechce jednať sám, lebo je zbabelec, alebo potrebuje akcentovať svoju nobilitu), alebo keď treba strážiť kone, či niečo podobné.

Jonáš ho vzhľadom na jeho vzťah s Arnubenom používal ako nástroj dynamizácie scén, občas ho ohrozil v boji, aby rozptýlil pozornosť postáv na viac frontov. Alebo ho skrátka využíval ako nástroj emočného nátlaku na Arnubena aj mimo boj. :-D

Ako aspekt som ho občas využíval v rámci "Vy ste teraz moja rodina" (aspekt orientovaný na ochranu a podporu novonájdených blízkych), ako samostatný aspekt som si ho vzal niekde pred Gundabadom a potom som ho využíval hlavne v boji.
Pepa píše: - Jak (a jak často) jste "levelovali"? Protože kdybyste kampaň neskončili, tak bych právě řekl, že osobní deníky jednotlivých postav zezačátku už asi nejsou platné, protože nejsou aktualizované. Zvyšovali jste nějak skilly jednotlivých postav?
Asi by sa počet postupov dal nejako dostopovať podľa pribudnutých skillov, ale zdá sa mi, že sme postupovali tak cca 3-4x s tým, že raz sme aspekt všetci menili a krátko pred koncom sme pribrali nový aspekt (raz).
Hrajeme si a víme, že si hrajeme, tedy jsme něčím víc než jen rozumnými bytostmi, neboť hra je nerozumná..

I've joined the resistance.

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10278
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 29. 12. 2015, 12:04

Fingalen už na část odpověděl, ještě do zkusím doplnit.
Pepa píše:- Kolik měli protivníci družiny bodů osudu? Měli nějaké vůbec? Protože mi přišlo, že oni ty body osudu (na bonusy a přehazování kostek) vůbec nepoužívají...
Body osudu jsem dával v zásadě jen významným protivníkům, ti řadoví je zpravidla nepoužívají.
Pepa píše:- Měli protivníci nějaké tzv. "stunty"? To jest specifická (ad hoc) pravidla, která platí jenom pro ně? Protože to si myslím, že nepřátelům přidává tu pravou identitu. Když jsou jenom Skřeti(2), Netopýři(2), Angmarští(3), Pavouci(3), Troll(3), atd. tak to je vlastně takové trochu "suché". Nebo ne?
V zásadě mají protivníci jen dovednosti (ty ale neřeším s hráči, ty mám spíš pro sebe) a ti co mají body osudu, mají samozřejmě i aspekty.
Pepa píše:- Jak jste si vystačili s Fateovou stupnicí? Protože přiznejme si, že většina zkoušek má rozpětí 2-5, což mi přijde jako docela úzký rozsah. Neměla by podle vás být ta stupnice trochu "jemnější"?
Nemůžu si pomoci, ale podle mě to fungovalo. Je samozřejmě poněkud hrubá, o tom není sporu... ale i to je určitým způsobem výhoda. Jak píše Fingalen - většina napětí konfliktu nepochází z mechaniky (která je rychlá na určení a není tam tolik prostoru pro hraní s čísly), ale z příběhu... což je přesně můj záměr.
Pepa píše:- Jak (a jak často) jste "levelovali"? Protože kdybyste kampaň neskončili, tak bych právě řekl, že osobní deníky jednotlivých postav zezačátku už asi nejsou platné, protože nejsou aktualizované. Zvyšovali jste nějak skilly jednotlivých postav?
Musel bych se podívat, ale stejně jako Fin mám dojem, že to bylo 3-4x (po významných příběhových milnících) s tím, že hráči dostali bodíky do dovedností a zpočátku změnily aspekty, aby odpovídaly situaci po těchto milnících. Při posledním "levelování" jsme jeden aspekt přidali, takže postavy končily s aspekty pěti.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 24480
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Vallun » 29. 12. 2015, 12:39

Jak píše Fingalen - většina napětí konfliktu nepochází z mechaniky (která je rychlá na určení a není tam tolik prostoru pro hraní s čísly), ale z příběhu... což je přesně můj záměr.
No, z počátku mi přišlo, že většina komplikací plynula z dost podprůměrných hodů hráčů:/
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Uživatelský avatar
Fingalen
Příspěvky: 1197
Registrován: 25. 1. 2007, 13:39
Bydliště: Bratislava
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Fingalen » 29. 12. 2015, 14:50

Vallun píše:No, z počátku mi přišlo, že většina komplikací plynula z dost podprůměrných hodů hráčů:/
Môže byť, ťažko sa mi to posudzuje, ale ak cez konflikty dostaneš do hry dostatok komplikácií, nie je potreba ich tam cpať nutne viac.
Hrajeme si a víme, že si hrajeme, tedy jsme něčím víc než jen rozumnými bytostmi, neboť hra je nerozumná..

I've joined the resistance.

Pepa
Příspěvky: 2798
Registrován: 25. 5. 2013, 14:00

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Pepa » 30. 12. 2015, 22:38

Děkuji ještě jednou za odpovědi. V tomto případě jsou ale takové, jako jsem se "obával". Nepřátelé neměli body osudu, ani stunty (vlastně ani postavy je neměly), byl to railroad... Když se nad tím zamyslím, tak popravdě nevím, jestli by se mi to po mechanické stránce líbilo... :think:
Ecthelion píše:Jak píše Fingalen - většina napětí konfliktu nepochází z mechaniky, ale z příběhu...
Ono to je právě asi spíš tím, že máte za zády strašně silný background. Tolkienův svět, celá ta jeho mytologie, atmosféra, poetika, osudovost,... to tu kampaň táhne samo o sobě ("příběhově") tak moc, že to opravdu lze hrát téměř jako freeform a mechanik netřeba. Ale přijde mi, že kdyby ten svět nebyl takový, tak už "se to samo neutáhne" a mechanik by bylo třeba... (Což tak asi opravdu i je. Že čím větší má kampaň "zázemí" a setrvačnost, tím méně hráči také šťourají do pravidel, a naopak.) Takže tady těžko říct... :think:

Každopádně nic proti ničemu. Baví-li vás to přesně takto, jen tak dál a (nejenom) já doufám, že budete v nějaké podobě pokračovat :)

Uživatelský avatar
boubaque
bubák; Moderátor
Příspěvky: 5218
Registrován: 2. 10. 2006, 18:49
Bydliště: Brno/Ostrava
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od boubaque » 31. 12. 2015, 00:17

Pepa píše:Děkuji ještě jednou za odpovědi. V tomto případě jsou ale takové, jako jsem se "obával". Nepřátelé neměli body osudu, ani stunty (vlastně ani postavy je neměly),
Pepo, je to Fate z Příběhů Impéria, mysli na to, ne 4e. Sice jsme zkusili některé prvky z ní použít, ale 4e bychom nehráli. Neboj, máme to vyzkoušené. Silní protivníci body osudu a aspekty měli (Boldog měl například, pokud si dobře pamatuju, "Melkorův služebník"), stunty neměl nikdo. e možné že by tě to nebavilo, mě by určitě nebavil Fate typu Core (ano, mám to vyzkoušené).
byl to railroad...
Tak teď nevím, jestli je dobře, že jsem to slovo vůbec zmínil. Nevím, jak dobře znáš průběh (a přípravu) Ecthelioních her (zejména Příběhů Impéria a Světoběžníků), ale je to z velké části improvizace postavená jen na předem připravených reáliích. V tomhle případě to bylo ještě víc postavené na přípravě, a protože mnohdy vedla cesta odněkud někam, šlo se předpokládaným směrem, a člověk si občas řekl, že nás Jonáš evidentně dostal do situace, ve které nás chtěl mít. Problém tohohle pohledu je ale v tom, že to leckdy byla situace, ve které nás chtěl mít hlavně Fin, nebo hlavně já (v tomhle případě třeba Durthangova smrt rukou Aelneth). Nevšiml jsem si, že by se to stávalo tolik u Kryštofa, ale to mohlo být víc skryté tím, že se mohli s Jonášem bavit osobně. Tohle je ten "trpasličí railroad".

Vedle toho tu ale bylo dost situací, které prostě railroad ani nemohly být, protože vznikly evidentně jako interpretace prohry, či dokonce remízy v konfliktu - nejlepší příklad celá výprava za mečem vznikla proto, že Urcuner v boji proti několika protivníkům hodil remízu, a aby mohl odvést všechnu pozornost na sebe, musel si nechat vyrazit meč z ruky, z čehož vzniklo dobrodružství na tři sezení. Z pohledu běžných her, které znám, je to i v součtu railroadu na hony vzdáleno.
Ono to je právě asi spíš tím, že máte za zády strašně silný background. Tolkienův svět, celá ta jeho mytologie, atmosféra, poetika, osudovost,... to tu kampaň táhne samo o sobě ("příběhově") tak moc, že to opravdu lze hrát téměř jako freeform a mechanik netřeba. Ale přijde mi, že kdyby ten svět nebyl takový, tak už "se to samo neutáhne" a mechanik by bylo třeba...
Na jednu stranu ano, ten background tomu pomáhá, na druhou stranu hráči musí být ochotní a schopní se toho backgroundu a atmosféry držet. A zároveň čím jsou pravidla mechanicky hutnější, tím těžší to je (přinejmenším, dokud tomu nejsou šit ana míru); věřím, že kdybychom hráli ve stejném složení podle Fate Core, tak to buď brzo zabalíme, nebo rychle přejdeme na nějaký víc freeform systém.
(Což tak asi opravdu i je. Že čím větší má kampaň "zázemí" a setrvačnost, tím méně hráči také šťourají do pravidel, a naopak.) Takže tady těžko říct... :think:
Věř mi, že kdyby mi nevyhovovala pravidla, tak do nich šťourám, zázemí nezázemí. A Jonáš ti potvrdí, že jsem už v průběhu hry (dokonce vlastně už poměrně ze začátku) měl výhrady k tomu, jak se nám (ne)osvědčily consequences.


Každopádně díky za otázky, protože i nám pomáhají ujasnit si, co nám fungovalo a co ne, a co bychom mohli v příští kampani změnit. Já například budu chtít nějakou revizi consequences, protože přinejmenším v naší kampani fungovaly jen jako buffer a téměř nedělaly to, v co jsme doufali, že budou dělat (a neříkám, že to není naše chyba).
Když se kácí les, lítají kopí — sv. Vojtěch
Bezejmenný hrdina (vlastnoruční komiks)last.fm
Hraju/vedu: FATE / Příběhy Impéria, DnD5e; Další, oblíbené hry: Primetime Adventures, Mountain Witch
Hrstka: Star Wars – pilot Aliance Grraugh (Stř: 3 (-1dluh), Pil: 3 (-1dluh), Osob: 2, Voj: 1); R5-K9 (motory, střelba, skok); rolz.org

Pepa
Příspěvky: 2798
Registrován: 25. 5. 2013, 14:00

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Pepa » 31. 12. 2015, 10:23

boubaque píše:Je možné že by tě to nebavilo...
Nemyslím si, že by mě to nebavilo. Spíš možná mechanicky nelíbilo. Ale nevím. Těžko říct...
boubaque píše:...mě by určitě nebavil Fate typu Core (ano, mám to vyzkoušené).
Taky jakoby pořád nevidím, jakouže tu "hutnost" ten Core (oproti Fate 2) má. Prostě postavy a nepřátelé by měli stunty, nepřátelé by měli (více?) bodů osudu a možná by se trochu jinak počítaly životy. (Možná nějaká ta pravidla pro Extras = pro dva až tři kouzelné předměty za kampaň.) Tomu už říkáš, že to je "pravidlově hutné", "obtěžující" a "nebavilo by mě podle toho hrát"? :think: Nebo toho je víc (co jsem nezmínil)?

Railraod: Já myslím, že jsem to z předchozích postů pochopil. "Trpasličí railroad" běží po kolejnicích, které neklade Vypravěč, ale po těch, které si hráči položí sami. Když se nad tím zamyslím, tak je to asi ok, protože takhle zaběhnuté kampaně fungují (hráči sami Vypravěči řeknou, co by chtěli příště hrát). (Ale mohla by z toho být i taková forma mučení/zotročení hráčů: Vypravěč: "Budeme hrát railroad!" zaměje se. "A vy sami si ho postavíte! Cha, cha, chá!" :-)=)

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10278
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 31. 12. 2015, 10:56

Hmmmmm, asi jsme si z toho "railroadu" neměli tolik dělat legraci. Když se podíváš do těch zápisů, tak je tam vidět, že výsledky konfliktů a příběhové konsekvence jsou zhusta generované konflikty a hody kosatkami (třeba na Urcunerově samostatném příběhu je to vidět nejvíc, ale táhlo se to dál). Stejně tak jsme měli dost momentů, kdy hráči twistovali příběh nečekaným směrem, ať už akcemi, které nikdo nečekal nebo fate pointy. Jasně, těžiště té kampaně leželo jinde než ve zběsilém twistování příběhu a častém používání FP, ale bylo to tam. A možná o to, že se to používalo střídměji a citlivěji, to bylo zajímavé.

Rozdíl mezi Příběhovým FARTE a Core je IMHO dost výrazný. Nám vyhovoval příběhový FATE, kde si volíš dovednosti sám a nemáš žádné omezení v jejich používání a v konfliktech máš jen jeden druh akcí proti Coru, kde máš skill-listy a pravidla o tom, jak a kdy je používat, a se kterými akcemi je kombinovat. V Coru máš ještě čtyři různé akce, schifty, stunty, výhody ... Nic z toho jsme neměli. Hlavně oboje hry nastavují sázky jinak. Nemluvě o našem víc freeformovém používání pravidel o pořadí hráčů v kole.
Jediné, co jsme přijali byl systém následků, který k té Středozemi docela fungoval, i když mě moc nesednul, tak Urcuner i Arnuben kolem toho systému postavili pár moc hezkých scén.

- K
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Pepa
Příspěvky: 2798
Registrován: 25. 5. 2013, 14:00

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Pepa » 31. 12. 2015, 12:24

Hmm... Iniciativa, výhody, rozdělení na čtyři akce... Je pravda, že toho je asi víc... :think: I když já osobně třeba dělení na čtyři akce zase tak příliš neuznávám, protože mi to přijde nadbytečné (z popisu je zřejmé, jestli jde o útok, obranu, překonání překážky, či co), když se na to skilly či stunty "nenavěsí" ("máš +2 na akci defend, když..."). Ale to možná více už zase ve vlákně o Fateu.

Každopádně vše nejlepší do nového roku vám i vaší kampani :)

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10278
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 21. 1. 2016, 11:44

Epilog

Obrázek

Cennil stála v bráně Havraní pevnosti a na tváři jí roztávaly vločky sněhu a mísily se se slzami. Hleděla ven a z jezdce, který měl na zádech připnutý stít se zčernalým znamením harfy, nespouštěla oči, dokud se neztratil v dáli. Pocit z pohlazení po tváři na rozloučenou už se vytratil, a tak pevněji sevřela na prsou meč, který jí zůstal jako jedna ze dvou památek na strýčka. Prsty bezděčně přelétly po čepeli a zarazily se o zub, který do ní před sotva dvěma týdny vykousla zbraň Arnubênova zhoubce. Otočila se a vzhlédla k oknu na věži, v němž se lesklo světlo svíce.

Paní Rodwen položila svíci na stůl vedle krabičky, v níž na podušce spočíval jeden ze dvou prstenů ve tvaru mořských ptáků. Na stole stála ještě jedna vyřezávaná skříňka. Když paní Rodwen nadzdvihla víko, odhalila dvě vyřezávané figurky trpasličího rytíře a trpasličí dámy. Ve skříňce cosi cvaklo, spustila se tichá melodie a figurky se daly do tance a vzájemně se ukláněly. Rodwen sklonila hlavu do dlaní a po tváři jí stékaly slzy, když pochopila, že skříňku sem položil elf. Přivezl ji jako svatební dar.

Urcuner zastavil koně, stáhl si rukavici a setřel z obličeje kapky z rozpuštěných vloček. Pak nahmatal medailon se třemi hvězdami, ale než jej otevřel, zarazil se. Medailon vrátil do záňadří a vyrazil dál na východ. Na plášti měl stále připnutý list mallornu.

***

Jar prišla toho roku skoro. Ovocné stromy v záhrade sa obsypali bielymi kvetmi a smiech mladej Cennil preháňajúcej sa s ostatnými deťmi po sýto zelenej tráve priniesol teplý vánok až k oknu cardolanskej správkyne. V komnate pani Rodwen však bolo chladno. Jarné slnko nedokázalo rozohriať kamenné múry Havranej pevnosti ani strápené srdce hradnej pani.
Je to už pomaly týždeň, čo sa rozišli hostia po svadbe Aelfrica a Aethelflead. Rozjarení a spokojní, odnášali si z bujarej hostiny domov radosť zo šťastia mladého rytiera a jeho spanilej nevesty a ešte dlhé mesiace sa na dvore nehovorilo takmer o ničom inom.

Pani Rodwen vzala do rúk trpasličiu hraciu skrinku, ktorú Urcuner vyniesol z podzemných siení a prstom prechádzala po zložitých reliéfoch vytepaných s majstrovskou zručnosťou. Pomaly ju otvorila a nechala pružiny a kolieska v útrobách skrinky naplniť miestnosť tichou melódiou a zvonením. Mala by sa predsa radovať s nimi. Ešte pred rokom cudzinec, teraz sa vrátil ako hrdina Cardolanu, rytier Labutej prilbice, ktorý konečne získal ruku svojej vyvolenej a očistil svoje meno. Aj ona mu vďačí za slobodu svojich poddaných, ba i za svoj vlastný život. No v jej duši už nebolo miesto pred radosť. Možno závisť? Pocit krivdy a nespravodlivosti Osudu. Taživej bolesti srdca, ktorú nezhoja lieky ani čas...

Drobné kovové kladivká narážali na pliešky v tónoch prastarej detskej piesne, ale oči dúnadanskej pani už všetky slzy dávno preliali. K svojmu panstvu a svoju ľudu ju viaže povinnosť. V týchto časoch nie je na trónoch miesta pre slabosť. Zvlášť ak na nich sedí žena. Belostnou rukou, siahla do skrinky a nahmatala na zamatovej poduške prsteň spletený z tenkých zlatých drôtikov, vraj dar od elfského kniežaťa. Druhý z prsteňov, ležal v mohyle na ruke jediného muža, ktorého v živote milovala. "Teraz už ostanem s tebou navždy," v mysli jej zneli Arnubênove posledné slová. Chvíľu sa s drobným šperkom pohrávala v dlani, stratená v spomienkach a nenaplnených snoch.

Potom si ho navliekla na prst a zatvorila skrinku. Otočila sa a pevným krokom vyšla k dverám komnaty.

***

Po cestě nad Labutím jezerem zaduněla koňská kopyta, která rozrývala sníh a led. Na kopích jezdců se zalesklo slunce a jejich vlasy, zlaté a havraní, vířily ve větru, když projeli zatáčkou a zamířili k hradu. Nad nimi vlála na praporech cardolanská labuť a bílý kůň. Štíty jezdců byly posekané a někteří byli ovázaní obvazy. Vedli i několik koní s prázdnými sedly. Vypadali vyčerpaní a očividně se cestou střetli s nepřítelem v bitvě, ale žertovali a smáli se. Jen vedoucí jezdec byl vážný a jeho tvář byla plná obav. Jeho oči vyhlížely k hradu.

Když přejížděl most, přiložil Ælfric k ústům roh a zatroubil na něj smluvený signál, aby strážní otevřeli bránu. Pobídl koně a nechal své muže za sebou, aby byl na hradě co nejdříve. Žádný z nich mu to nezazlíval. Všichni věděli, proč tak spěchá domů a proč je v jeho tváři tolik obav a nejistoty. Postupně i mezi nimi zavládlo mlčení a následovali svého pána na nádvoří.

Ælfric rychle seskočil z koně a úlevou se div nerozklepal, když spatřil před sebou líbeznou paní Æthelflæd, svou choť. Byla bledá a unavená, ale na tváři měla úsměv a v náručí držela v peřince novorozeně. Na Ælfricově tváři se objevily slzy a rozesmál se bláznivým smíchem, který uvolnil stavidla úzkosti, kterou zažíval celou dobu, když musel vyjet do pole a nechat ji samotnou. Rozběhl se a sevřel svou paní pevně v náručí. Oba se mlčky objímali a mezi sebou drželi nový život, který přivedli do Středozemě. Po chvíli se Ælfric skrze slzy podíval na dítě, které Æthelflæd svírala a ta mu je s úsměvem předala do náručí. Na nádvoří zaduněly kopyta jezdců, kteří právě přijeli. V jejich tvářích byla úleva, když viděli svou drahou paní, ale také otázka. Ælfric se opět rozesmál, pozvedl dítě v peřince k nebesům a zakřičel:

„Valar budiž pochváleni! Mám dceru!“

***

Zrovna svítalo, když se na kraji lesa elfové loučili s jedním z hobitů.
„Neopouštěj ho,“ řekl černovlasý elf se zjizvenou tváří.
„Opustit ho?“ vykřikl hobit. „Ani mě nenapadne. Půjdu s ním, kdyby lezl až na měsíc; a jestli se ho nějaký Černý jezdec pokusí zastavit, tak si to bude muset rozdat se Samem Křepelkou.“
Elfové se rozesmáli a potom s mírnou úklonou vyrazili k východu.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Odpovědět

Zpět na „Vaše hry - příprava, rady, zápisy“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host