Stíny Angmaru

Sekce, v níž se věnujeme našemu hraní. Můžete zde poprosit o pomoc s přípravou kampaně nebo dobrodružství, konzultovat svou postavu, a samozřejmě se podělit o zápisy z her, které již máte za sebou.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10262
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 18. 4. 2015, 19:59

Sněm v Hůrce (devatenácté sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Arnubên, syn Aglarânův (Fingalen); Ælfric, syn Ællův (Kryštof); Urcuner Isilmion (Bubák)

Ælfric se v po skončení turnaje v Hůrce věnoval Æthelflæd. Procházeli se spolu ulicemi a on jí kupoval drobné dárky. Mnoho nemluvili, spíš hledali k sobě cestu po takové dlouhé době odloučení. Rytíř pak navštívil Rodwen, aby své lenní paní představil Æthelflæd a ujistil ji o své absolutní podpoře během následujícího sněmu a volby nového správce. Informoval ji také, že Arnubên bude na sněmu mluvit jménem arnorského krále. Paní Rodwen vypadala unaveně, jakoby jí příprava na sněm a zákulisní jednání zabíraly praktický veškerý čas a vypadala, že se už dlouho nevyspala. Poděkovala svému severskému rytíři a žádala jej, aby se za žádnou cenu nenechal nikdo z nich na sněmu vyprovokovat. Podle všeho se na sněmu situace může pěkně vyostřit.

Přátelé se nechtěli pouštět do žádných intrik a zákulisních jednání, přesvědčeni, že správná věc se musí prokázat poctivě. Dalšího dne proto zamířili do síně hůreckého hradu, kde mělo probíhat jednání. Byli tam shromážděni všichni cardolanští pánové (herur) a rytíři (requain), stejně jako maršál Amlan za arnorského krále, Galdor jako vyslanec Círdana a Šedých přístavů a rytíř Naranwë z Glorfindelova domu za Roklinku. Mezi družinou pana Langrona přátelé zahlédli několik mužů, kteří podle přízvuku a vzhledu nebyli z Cardolanu. Podle výslovnosti a výrazného R by je tipovali na rhudaurské Dúnedain, ale najisto to samozřejmě říct nemohou. Pan Langron nevypadal úplně nadšeně z jejich přítomnosti, ale zdá se, jakoby neměl na vybranou. Všichni pánové i rytíři museli nechat své meče u dveří a být neozbrojeni. Jediný, kdy měl u pasu meč, byl hůrecký pán Talrel, který jako hostitel měl dohlížet na jednání a řešit půtky. Arnubên, stále znepokojen událostmi před několika měsíci, poslal svého panoše, Teilina, do kuchyně, aby hlídal, zda se někdo nepokusí do jídla a nápojů přidat jed. Teilin byl původně kuchařský pomocník, věděl proto, co se v kuchyni děje a co je normální a co není.
Celkem je 27 volitelů, z nichž každý měl jeden hlas. Ve chvíli, kdy se jedna ze stran bude cítit dostatečně silná, smí požádat o formální hlasování, při němž se všichni volitelé shromáždí a musí přímo vyjádřit svou volbu. V případě, že někdo získá dostatečnou většinu, je prohlášen za arandura cardolanské marky a je mu propůjčeno cardolanské žezlo jako odznak úřadu. Volbu pak ještě formálně stvrdí král.

- 14 hlasů za pány a dámy (herur a herir)
heri Rodwen, 3 vazalové z řad requain (celkem 4 hlasy)
heru Langron, 2 vazalové z řad requain (celkem 3 hlasy)
heru Andreg z Tharbadu, 2 vazalové z řad requain (celkem 3 hlasy)
heri Finelleth Elfích vlasů, 1 vazal z řad requain (celkem 2 hlasy)
heru Megialgor, 1 vazal z řad requain (celkem 2 hlasy)

- 13 hlasů za svobodné rytíře (requain)
6 rytířů z jižní marky, jejichž hlasy má Langron téměř jisté
7 rytířů, kteří stále nejsou rozhodnuti

Situace na začátku sněmu:
- paní Rodwen – 6 hlasů
- pan Langron – 9 hlasů
- pan Andreg z Tharbadu – 4 hlasy
Dohodli jsme se, že celou volbu vyřešíme jako jeden sekvenční konflikt, ve kterém bude jejich strana 6 čtverečků a strana pana Langrona 9 čtverečků výdrže. Kterékoli z nich se podaří snížit počet protivníkových na nulu, zvítězila.

Sněm zahájil v zastoupení za arnorského krále Arnubên. Vstal a pronesl: „Jménem Argeleba II., syna krále Araphora a vnuka mocného krále Arvelega, mi, vzácní páni a rytíři, dovolte, abych vás při této příležitosti přivítal – jsme tu nejen, abychom si zvolili nového správce, poté co byl arandur Ellavorn zákeřně zavražděn, ale především, abychom rozhodli o tom, kterým směrem se vydá Cardolan v budoucnosti. Hrozba, která se zdála být okamžitá, se oddálila, ale neztratila se - a to, jak se k ní postavíme, je na nás.“ Udělá krátkou přestávku a pak zopakuje slova proroctví, která vyslechl:
Rozdělení jistě padnou,
jak s jarem zkáza přijde,
když labutě bílé chřadnou,
a angmarské vojsko vyjde.
„Každý z vás, urození pánové, je tu nejen za sebe, ale hlavně za lidi, kteří své životy vložili do vašich rukou. Myslete při svém rozhodování na ně a osud Cardolanu. Musíme zůstat jednotní, abychom přestáli to, co nás čeká.“ (Arnubên (3): výsledek 3 / proti 2 – úspěch, 1 bod poškození protivníkovi [Rodwen 6 / Langron 8])

Obrázek

Jménem Langrona mluvil na sněmu především rytíř Ferrod z jeho domácnosti. Byl to ten, kterého Ælfric porazil v závěrečném zápase turnaje. Měl ze zápasu stále ruku na pásce a Seveřana se díval temně. Právě jeho hlas to byl, který se rozléhal v síni: „Paní Rodwen chce pokračovat ve strašlivé válce, která pustoší naše země a do které jsme byli zataženi Arthedainským králem. Činí jí snad radost sledovat Dúnedain umírat? Těší ji pohled na tlející mrtvoly, které trhají mrchožrouti? Dost bylo smrti a válčení! Musíme uzavřít mír a přestat bojovat.“ Ze svého místa se zvedl Ælfric: „Jak bláhová je představa, že bychom se mohli vyhnout válce a žít si v míru pod jedním sluncem s říší Černokněžného krále! Není to ani měsíc, co jsme bojovali s jeho služebníky, kteří zotročovali cardolanské poddané a vyrvali jsme z jejich rukou zajatce, které unesli. Můj vlastní lid není v otevřené válce s Angmarem, ale přesto muži Éothéodu trpí jeho zlobou. Angmarští pálí naše kraje a zabíjejí naše ženy a děti. Pochybuji, že snad mír něco změní na tom, že Dúnedain budou umírat.“ Arnubên se ještě zvedl a dodal: „Mají snad rhudaurští Dúnedain mír? Ti, kteří zradili přísahu svému králi a nyní musí bojovat v angmarském vojsku? Je to snad mír, který chcete?“ (Ælfric (3): výsledek 4 / Ferrod (3): výsledek 2 – úspěch, 2 body poškození protivníkovi [Rodwen 6 / Langron 6])

V sále se ozvaly souhlasné výkřiky, když rytíři věděli, že Seveřan mluví pravdu. Ferrod na chvilku nevěděl, jak odpovědět, ale pak se zachmuřil a ukázal přímo na Ælfrica: „Je známo přítomným pánům, že tento „rytíř“ byl vyhnán ze svého domova a nesmí se tam pod trestem smrti vrátit?“ Mezi přítomnými zahučelo, když Ferrod pokračoval: „Takové si paní Rodwen vybírá rytíře. Přivandrovalce a psance! Chcete, aby vám někdo takový vládl?“ Na to se Urcuner zvedl, mlčky přešel místnost, nalil si víno a zase si sedl. Neřekl ani slovo, ale mnozí si při pohledu na něj uvědomili, že i Noldor byli původně vyhnanci z Valinoru a přesto jim bylo odpuštěno a podíleli se na porážce Černého nepřítele světa, Morgotha. Na Ferrodova obvinění odpověděl Arnubên, když ukázal na Rhudaurské z Langronova doprovodu: „A co tady ti, kteří zradili přísahu svému králi? Psi, kteří se tváří, že bojují za zájmy Cardolanu? Kde byli, když Ælfric dobyl pro Cardolan zpět Labutí hrad? Když riskoval život a stál proti Durthangovi? Jen díky němu a oběti krásné Aleneth zde můžeme poklidně sedět. Kde byli, když za vás cizinec riskoval svůj život? Pro Cardolan mladý Ælfric učinil mnohem víc, než mnozí z vás!“ (Arnubên (2 +1 za ukázání Durthangovy rozbité masky +1 za Urcunerovu demonstraci): výsledek 3 / Ferrod (3): výsledek 4 – neúspěch, Arnubên otočil kostku za aspekt „Vy jste teď moje rodina“ na 5 a Ferrod použil bod osudu a přehodil svůj hod, padlo mu ale 2 - 3 body poškození protivníkovi [Rodwen 6 / Langron 3])

Ferrod, zaskočený nesouhlasem ostatních rytířů se raději stáhl, aby si dolil vína. Jeden z jižních rytířů ale přesto vykřikl: „ Cardolan se s Arthedainem svářil stejně tak často jako s Rhudaurem. Proč bychom nemohli uzavřít čestný mír s Rhudaurem a zůstat neutrální v jejich sporu? Až válčí ostatní, Cardolan ať vzkvétá v míru.“ Ælfric mu odpověděl: „Spojenectví s Rhudaurem ale znamená také spojenectví s Angmarem – se skřety v černém brnění, s čáry a s Temnotou! To je skutečně to, co chcete?“(Ælfric (3): výsledek 6 / rytíř (3): výsledek 4 – úspěch, 2 body poškození protivníkovi [Rodwen 6 / Langron 1])

Mezi rytíři to zahučelo a zdálo se, že většina jich stojí spíše na straně paní Rodwen a pro Langrona je vše ztraceno. Proto se zvedl ze svého místa a tnul do živého, když se svými příznivci začal mluvit (zdánlivě potichu, ale natolik nahlas, aby jej každý slyšel) o tom, že paní Rodwen nemá žádného manžela a navíc se stýká s kdovíkým. Pak ukázal k Arnubênovi a v narážce na jeho původ na adresu Rodwen prohlásil, že je to: „Žena, která si bere Arthedain do postele.“ Paní Rodwen seděla na svém místě, nezvedla oči, ale ruměnec na její tváři naznačoval, že tu poznámku slyšela. Místo Arnubêna odpověděl Ælfric, když zamířil přímo k Langronovi, lehce se zatahá za obvaz, pod kterým měl stále ránu z turnaje, a pevným hlasem mu řekl: „Pane, dejte si pozor, když urážíte čest dámy, zatímco jsou v sále rytíři schopni ji bránit a čepelí vyvrátit vaše lži.“ (Ælfric (2 + 2 jako bonus za vítězství v turnaji): výsledek 6 / Langron (5): výsledek 5 – úspěch, ale Langron použil aspekt a otočil kostku a výsledkem byl neúspěch 6/7 [Rodwen 5 / Langron 1]) K Langronovi se přidali jeho společníci a Seveřan tak stál proti přesile. Chvíli situace vypadala, že dojde na násilí, ale pak ji ukončil rytíř Talrel, který se postavil mezi obě strany a rozkázal Ælfricovi, aby odstoupil. Seveřan tak rozčileně učinil, ale před rytíři to vypadalo, že musel ustoupit.

Urcuner pak začal potichu zpívat píseň o posledním númenorejském králi Ar-Pharazônovi, o tom, jak se nechal zkazit a jak padl a s ním celá země. (Urcuner (2): výsledek 0 / rytíři (4): výsledek 5 – neúspěch, Bubák použil bod osudu a otočil kostku, aby výsledek byl 2/5 - 3 body poškození protivníkovi [Rodwen 2 / Langron 1]). Zahlédl ale, že Dúnedain byli hluboce uraženi písní, jakou se rozhodl zpívat a tím, že je nějaký elf poučuje o selháních jejich otců. Rychle se ještě pokusil zazpívat jednu více hrdinskou píseň, ale nepomohlo to. Nálada byla očividně nepřátelská.

Arnubên se pak zvedl a promluvil: „Jsem tu jako hlas krále Arnoru – pověřil mě, abych hájil zájmy naší společné říše, pevného bratrského svazku. Mluvím k vám ne jako pán, jsme Dúnedain stejné krve a pokud vás označím za bratry a druhy, pak ta slova vysvětlí, jak vás vidím a jak mnoho mi na vás záleží. Všichni jste mé krve a všichni musíme společně stát a, bude-li třeba, hrdinně zemřít, raději než žít v porobě. Spojenectví s Černokněžnickou říší nikomu nepřineslo mír a sladký život - jeho hordy roznášejí strach kamkoli vkročí. Vy jste pravověrní synové Elendila a povstali jste jako maják světla proti Temnotě, která způsobila pád Númenoru. Stejné Temnotě chcete nyní přísahat věrnost? Spojenectví s Arnorem vám nepřinese lehký život, ale přinese vám to život, za který se nebudete muset stydět, až vás stáří dožene. Na to myslete a to držte v srdci, až budete myslet na to, koho podpoříte.“ Ælfric pak zvedl paži a ukázal na tepaný chránič na svém zápěstí, na kterém se skvěl kůň ve skoku: „Nejste v boji sami a nejde jen o váš boj. V sázce je osud celé Středozemě. Přijeli jsme zdaleka, já a mí krajané, abychom vám ve vašem boji pomohli.“(Ælfric (2): výsledek 0 / proti 2 – neúspěch, Kryštof použil bod osudu na aspekt „Rytířská přísaha“ a otočil kostku, uspěl a Arnubên si tak mohl připočítat +1 k hodu) Arnubên se ještě jednou rozhlédl po rytířích okolo sebe. (Arnubên (3+1): výsledek 3 / rytíři (3): výsledek 6 – neúspěch, Fingalen použil bod osudu za aspekt Prorocké sny a výsledkem byla remíza – rozhodli jsme se, že hod přehodíme oba) „Viděl jsem osud, který Cardolan čeká, pokud se spojíte s nepřáteli – pole zdupaná okovanými botami skřetů, lidé vlečení pryč jako tribut, smrt, zkáza a bolest. Pokud po tom toužíte, pak do toho…“ (hodili jsme znovu na remízu - Arnubên (3+1): výsledek 1 / rytíři (3): výsledek 5 – neúspěch, Fingalen použil bod osudu za aspekt Arthedainský šlechtic a hodil kostky znovu – výsledkem bylo nakonec 4/5 – 1 bod poškození [Rodwen 1 / Langron 1])

Arnubên se napil vína a pak, rychleji, než aby si to mohl promyslet, vyhrkl: „Pokud některým z vás překáží řeči, které zde o paní Rodwen šířil pan Langron přímost mladého Ælfrica, který mluvil na její obranu, pak budu nyní mluvit za sebe i já. Nyní nemluvím za svého krále, ale za sebe, rytíře, jenž bojuje po boku Carodlanu. Pokud je pro vás překážkou, že je paní Rodwen svobodná, pak pokud namítat můj král a ona sama, rád se jí postavím po bok a budu sloužit Cardolanu. Pokud se rozhodnete, postavím se do vašeho čela a budu vás vést proti skřetům.“ Zašel ke dveřím, vzal ze stolu svůj meč, přešel před paní Rodwen, která tu stála beze slova, a poklekl před ní. Pozvedl svůj meč: „Má paní, toto je Soronúmë, Orel Západu, můj meč. Pokud jej přijmete je váš, stejně jako já.“ Rodwen mlčela a několik úderů srdce, které byly asi nejdelší v Arnubênově životě, neodpovídala. Pak natáhla ruku a beze slova, ale o to upřímněji přijala meč a přivinula jej ke svým ňadrům, kde jej objala svýma rukama. (Tady jsem dal Fingalenovi za tuhle scénu bod osudu, protože byla opravdu perfektní.)

Langron postoupil vpřed a jako někdo, kdo je rozladěn tím, co vidí, prohlásil: „Jistě je to velmi dojemné, ale nepotřebujeme někoho, kdo bude žít sny o lásce a naslouchat písním trubadůrům. Potřebujeme někoho, kdo dokáže spravovat tuto zemi.“ Urcuner se zvedl a přešel doprostřed sálu. Tam chvíli počkal, než si byl jist, že má pozornost všech v sále: „Pokud se rozhodnete zastavit boj proti Černokněžnému králi, pak ztratíte všechny spojence - Roklinku, elfy ze Šedých přístavů, Arthedain… ztratíte je všechny a až se Černokněžný král rozhodne, že už pro něj nejste užiteční, zůstanete sami.“ Ælfric se zvedl a prostě a dvorně prohlásil: „Přistupme k hlasování, dámy a pánové. Vše již bylo řečeno.“ (Ælfric (2): výsledek 3 / proti 1 – úspěch, Urcuner si tak mohl připočítat +1 k hodu) Urcuner se ještě jednou rozhlédl a pak si šel sednout. (Urcuner (2+1): výsledek 4 / rytíři (3): výsledek 2 – úspěch – 1 bod poškození [Rodwen 1 / Langron 0] – konec konfliktu)

Pan Andreg z Tharbadu odstoupil z kandidatury na poslední chvíli a předtím, než se přistoupilo k samotné volbě. Rytíři a pánové pak jeden po druhém vstávali a zveřejňovali své volby. Zpočátku promluvili rytíři paní Rodwen a Megialgor a zdálo se, že volba paní Rodwen bude snadnou věcí, pak ale hlasovali rytíři z jižních lén a osud volby chvíli visel na vlásku. Pak ale hlasovali i ostatní a nakonec byl výsledek 16 hlasů pro paní Rodwen a jen 11 hlasů pro pana Langrona. Paní Rodwen zvítězila.

Obrázek

Teprve nyní si přátelé uvědomili, že už se setmělo a venku je tma. Jednání trvaly celý den. Ve chvíli, kdy měl herold oficiálně potvrdit a vyhlásit vítězství paní Rodwen, aby mohla z rukou paní Finelleth Elfích vlasů přijmout žezlo Cardolanu, ozval se od dveří ruch a zapraskání veřejí. Všichni se otočili ke dveřím, které se otevřely dokořán, poté, co několik mužů odstranilo závoru. Dovnitř pak vešlo několik mužů se sveřepými tvářemi a arthedainskými odznaky. V jejich čele šla postava v černém plášti a s kápí staženou hluboko do obličeje, který halil stín. Srdce přátel sevřela nepřirozená hrůza jen při pohledu na něj. Jak šel, zhasínaly kolem něj svíce a šla s ním temnota. Pan Langron se jim se zmateným výrazem na tváři postavil do cesty, ale zableskl se tasený meč. Vůdce v černém vykřikl hlasem smrti a švihl čepelí. Uťatá hlava cardolanského pána odletěla stranou a jeho teplá krev zkropila podlahu. Cizinci pak odhodili arthedainské pláště, tasili meče a vykřikli zlými hlasy: „Angmar!“ Pak se vrhli na účastníky sněmu a hosty, zabíjejíc bez rozdílu.

Urcuner a Ælfric se na sebe podívali a nezaváhali. Převrhli a mrštili těžký dubový stůl proti protivníkům, aby je na chvíli zdrželi. Elf pak svým lehkým krokem vyrazil ke dveřím, kde ležely jejich čepele. (Urcuner (3): výsledek 2 / angmarští (2): výsledek 1 – úspěch) Rychle popadl svůj meč Helegrist a pravou rukou zvedl Ælfricův meč Ælfgifu a hodil mu ho. Seveřan jej chytil v letu a zkusmo jím švihl. Strašlivá postava v černém srazila mečem několik cardolanských, pak zavřískla jako divoký pták a ukázala na paní Rodwen. Čtveřice útočníků na jeho rozkaz vyrazila vpřed, s úmyslem zabít správkyni marky. Když spatřil protivníky Arnubên, vzal svůj meč z rukou paní Rodwen, tasil jej a postavil se přesile, aby ji bránil. (Arnubên (4): výsledek 6 / angmarští (3): výsledek 1 – výrazný úspěch). Sklonil meč, aby ukolébal útočníky, a když se první z nich přiblížil, bodl a zbavil se ho. Pak místo toho, aby na ně čekal, vyrazil vpřed a rozdával rány na všechny strany. Ještě jeden z angmarských padl a zbylé dva zatlačil zpět.

Ve chvíli, kdy Urcuner sevřel svůj meč, bytost v černém se pak zarazila, zvedla hlavu a zvláštním způsobem zavětřila. Urcuner měl pocit, že si najednou uvědomila jeho přítomnost, jak se otočila jeho směrem. Pak i on spatřil její pravou podobu, když viděl pod černý hábit. Jeho protivník měl na sobě bledou kroužkovou košili a zíraly na něj mrtvé oči přízraku, když vyrazil k němu. V pravé ruce třímal meč rudý jako plamen a v levé strašlivou čarodějnickou dýku, ve které elf tušil osud horší než smrt. Nemohl přestat myslet na to, že taková kdysi zasáhla Aelneth. Jak se k němu blížil, cítil závrať a všechno viděl jako v horečce, jakoby sama jeho nepřirozená přítomnost působila jako jed. Měl pocit, že temnota zvenku se vlévá okny dovnitř a dusí světlo okolo něj.

Obrázek

Ælfric proběhl za přízrak a popadl těžkou bronzovou nádobu, ve které hořel oheň (bod osudu). Rozběhl se k protivníkovi v černém a mrštil obsah proti němu. (Ælfric (2): výsledek 1 / přízrak (3): výsledek 5 – neúspěch, Kryštof si vzal střední následek „Spálené paže“) Neuspěl ale jak chtěl, protože žhavá nádoba mu vážně spálila ruce a oheň šel mimo. Přistál za tvorem v černém. Urcuner se pak podíval na přízrak před sebou a neotřesen jeho strašlivou přítomností prohlásil: „Tohle není místo, kde bys byl vítán, a proto raději rychle zmiz!“ (Urcuner (3+1 za vyvedení z konceptu ohněm): výsledek 6 / přízrak (5): výsledek 7 – neúspěch, 1 bod poškození šel do Vůle) Zkřížil meče s černě oděným protivníkem, ale musel ustoupit, když měl pocit, že omdlí a nemůže být tak blízko nepříteli.

Arnubên vykřikl a vyrazil proti svým protivníkům (Arnubên (4): výsledek 2 / angmarští (3): výsledek 4 – neúspěch, 2 body poškození šel do Těla). Teprve seknutí přes hrudník, které sice žebra zastavila, ale zranilo jej, mu pročistila mysl. Uvědomil si, že se nechal unést bitevní vřavou a dostal se příliš daleko dopředu. Paní Rodwen byla vzadu osamocena. Urcuner zatřepal hlavou, aby dostal pot z očí a vyrazil vpřed. Útočil tak, aby zatlačil protivníka zpět do plamenů, které stravovaly podlahu. (Urcuner (3+1): výsledek 3 / přízrak (5): výsledek 4 – neúspěch, Bubák použil bod osudu za aspekt Helegrist, protože tento meč je v obou světech, Viděném i Neviděném, najednou a přízrak se jej bojít- otočil kostku a supěl, 1 bod poškození protivníkovi). Ælfric si uvědomil, že přízrak je nepřítel nad jeho možnosti, ale když se ohlédl, spatřil dva angmarské, kteří chtěli právě zavraždit paní Finelleth Elfích vlasů, která ležela na zemi. Nebral ohled na strašlivou bolest, která mu vystřelovala do mozku, popadl spálenýma rukama svůj meč a vrhl se jí na pomoc. (Ælfric (3): výsledek 0 / angmarští (2): výsledek 0 – remíza, hodili jsme znovu - Ælfric (3): výsledek 5 / angmarští (2): výsledek 3 - úspěch) Vykřikl a skočil mezi oba muže. Prvnímu uťal ruku s mečem, když chtěl udeřit a druhého proklál.

Arnubên zahlédl, jak paní Rodwen utíká ke dveřím do kuchyně a jeden z angmarských se jí žene v patách. Nezaváhal ani na chvíli a hodil jí svůj… a vlastně již i její meč. (Arnubên (1): výsledek 2 / proti 1 – úspěch) Ten přeletěl vzduchem a padl do ruky paní Rodwen, jakoby přišel na zavolání. Paní Rodwen ho pozvedl a a odrazila výpad angmarského útočníka. Urcuner, který mezitím stál tváří v tvář přízraku, se na něj podíval zlým pohledem: „Tohle je meč, který srazil jednoho ze tvých služebníků. Máš teď volnou cestu – buď ji použij a odejdi… nebo skončíš jako on.“ (Urcuner (2): výsledek 4 / přízrak (3): výsledek 5 – neúspěch, Bubák použil bod osudu za aspekt Rytíř Domu harfy a otočil kostku – výsledkem byla remíza, kdy jsme se dohodli, že uspěje, ale něco jej to bude stát) Pak dodal jako čestný rytíř: „Na svou čest ti slibuji, že když se teď ke mně otočíš zády, pak tě do nich nebodnu.“ Přízrak zasyčel a skutečně se k němu otočil zády, ale jen proto, aby postoupil dopředu a zabil pana Andrega z Tharbadu, aniž by s tím Urcuner mohl cokoli udělat.

Koutkem oka pak zahlédl, jak mu na pomoc přibíhá Naranwë z Glorfindelova domu a několik elfů z Roklinky. Zaslechl, jak křičeli: "Aiya Eärendil Elenion Ancalima!" Přízrak v černém po nich vřískl a pak vyrazil ke dveřím. Jen černý plášť za ním vlál, když utíkal pryč. Nikdo se neodvážil postavit se mu do cesty. Pak přiběhl Teilin, který se postavil po bok paní Rodwen a další arthedainští rytíři a zbrojnoši, kteří přemohli zbytek útočníků. V řeži padli takřka všichni, jen malému dílu z nich se podařilo v temnotě proklouznout pryč.

Mezi raněnými a mrtvými ležel Arnubên pobodán a posekán mnoha ranami. Když hodil meč paní Rodwen, zůstal obklopen nepřáteli a nemohl se jim ubránit. Byl v bezvědomí, když k němu paní Rodwen přiběhla a neviděl její slzy, když se nad ním sklonila. Necítil ani, jak jej políbila na tvář, a jak jej Teilin vleče pryč, aby mohl být ošetřen. Do síně vběhla Æthelflæd, která se s hrůzou v očích dívala na scénu masakru kolem sebe. Hledala Ælfrica mezi mrtvými i živými, a když ho konečně zahlédla, jak sedí stranou a Urcuner mu obvazuje spálené ruce, s úlevou se rozběhla k němu. Objala jej tak pevně, že se Seveřan obával, že se udusí. Slyšel ji, jak šeptá, že už ji nikdy nesmí opustit. Ælfric, jindy mnohomluvný, ji jen místo odpovědi políbil.

Obrázek

Na cardolanské straně zahynuli pan Langron a pan Andreg z Tharbadu. Paní Finelleth Elfích vlasů byla těžce zraněna. V boji padlo osm cardolanských rytířů, několik arthedainských a mnoho dalších bylo zraněno. Zahynula tak více než třetina členů sněmu a mnoho sloužících. Podle všeho pustili útočníky dovnitř rhudaurští vyslanci z doprovodu pana Langrona. Když nevyšel plán rozvrátit Cardolan zevnitř, rozhodli se mu zasadit těžkou ránu vyvražděním nejvýznamnějších mužů marky… a na své dočasné spojence se nijak neohlíželi. Vždyť pan Langron byl první z těch, kteří zahynuli. I když útočníci neuspěli tak jak chtěli, Cardolan byl i tak vážně oslaben.

Tělo tvora v černém nebylo nalezeno, předpokládalo se proto, že unikl. Hned dalšího dne ráno začaly delegace odjíždět a rytíři i pánové se vydali domů, aby se se srdci naplněnými strachem opevnili na svých hradech. Přátelé zůstali ještě několik dní v Hůrce, protože Arnubên sice nebyl tak vážně zraněn, jak se obávali, ale i přesto se nemohl hned posadit na koně.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Goran
Don Quijote
Příspěvky: 3390
Registrován: 2. 5. 2006, 11:58
Bydliště: Litoměřice/Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Goran » 20. 4. 2015, 15:37

Začátek vypadal skoro příliš jednoduše, ale ta fáze, kdy kostky padaly ve prospěch Langronovy strany a hráči pálili jeden bod osudu za druhým, jenom aby zabránili nejhoršímu, to bylo počteníčko! Závěr mě nepřekvapil o nic míň než pány a rytíře v sále. Super!
Nejsem trouba, ale snažím se a s pomocí Boží se jím brzy stanu!

R.I.P.

Uživatelský avatar
lapivorax
Příspěvky: 174
Registrován: 15. 12. 2012, 13:36
Bydliště: Ústí nad Labem

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od lapivorax » 20. 4. 2015, 18:41

:eyecrazy:
Pěkně počtění... Pěkná hra... Díky
Toto nejsem já, toto je můj avatar.

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10262
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 21. 4. 2015, 07:49

Goran: Díky! Zpočátku to vypadalo skutečně až příliš snadně, ale nakonec to bylo hodně infarktové a hráče to donutilo, aby sáhli po motivech, které původně vůbec nechtěli použít (Arnubên)... jen aby neprohráli. A do druhé části sezení, které se ukázalo stejně infarktové, pak šli skoro bez bodů osudu.

lapivorax: To my děkujeme, že jsi napsal! Jsme rádi, že se ti zápis líbí. :wink:

Pepa
Příspěvky: 2798
Registrován: 25. 5. 2013, 14:00

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Pepa » 22. 4. 2015, 21:50

Kurňa, kurňa, kurňa! :D A pak že sněmy jsou nudné a nezáživné :-)=

:clap:

Arten_CZ
Příspěvky: 762
Registrován: 23. 7. 2009, 08:30

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Arten_CZ » 23. 4. 2015, 05:44

:clap:

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10262
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 23. 4. 2015, 09:02

Pepa, Arten_CZ: Moc díky!

Jinak jsem ještě zapomněl do zápisu doplnit, že po vyhlášení volby si přátelé vzpomněli na Glorfindelova slova, se kterými vyrazili na svou dlouhou cestu z Roklinky, aby zachránili tehdy neznámou cardolanskou šlechtičnu...
Glorfindel píše:Jeho srdce říká, že paní Rodwen má v budoucnu ještě sehrát nějakou důležitou úlohu, kterou jeho oči ještě nevidí.

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10262
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 25. 4. 2015, 12:21

Kryštof nakreslil pro Drakkar (je použit jako obálka současného čísla) obrázek naší skupiny.

Obrázek

Zleva doprava jsou Urcuner Isilmion, Arnubên, syn Aglarânův a Ælfric, syn Ællův. Vpravo jsou také jejich meče - Helegrist ("Ledová čepel", Urcunerův meč), Ælfgifu ("Elfí dar", Ælfricův meč) a Soronúmë ("Orel Západu", Arnubênův meč).
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10262
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 2. 5. 2015, 21:55

Bitva o most (dvacáté sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Arnubên, syn Aglarânův (Fingalen); Ælfric, syn Ællův (Kryštof); Urcuner Isilmion (Bubák)

Dalšího dne začaly cardolanští pánové a rytíři odjíždět zpět domů. Arnubên byl v bezvědomí a přestože jeho zranění nebyla tak vážná, jak to zprvu vypadalo, nemohli na odjezd ani pomyslet. Paní Rodwen zůstala u jeho lůžka celý den, pak ale musela chtě nechtě odjet zpět a převzít své povinnosti. Odjela tak dříve, než se Dúnadan probral z bezvědomí. S ní odjely i obě korouhve elfů ze Šedých přístavů, které měly zůstat a pomoci Cardolanu proti případnému angmarskému útoku.

Arnubên musel zůstat v posteli asi týden, než se mohl zase posadit na koně. Chodil jej navštěvovat maršál Amlan, aby s ním hrál šachy a povzbudil jej při jeho uzdravování. Arnubên se nenápadně pokusil vyzvědět něco o současném arnorském králi, Argelebu II., protože o něm nevěděl zhola nic. Sloužil jeho dědovi a mladého krále nikdy nepoznal. Dozvěděl se, že jej arthedainští považují za mladého, ale rozhodného krále, který naslouchá radám svých rádců. Dovolil půlčíkům, aby se začali usazovat na pravém břehu řeky Baranduiny, kde kdysi bylo jen královské loviště. Arnubên spokojený s tím, co vyzvěděl, se rozhodl, že by měl krále navštívit a obnovit svoji přísahu arnorské koruně. Ostatní nebyli proti, začali se proto chystat na cestu do Fornostu, hlavního města Arnoru.

Obrázek

Arnubên si nechal ušít šaty, ve kterých by mohl předstoupit před krále – kalhoty a kabátec z temně modré látky, skromný, ale přesto očividně drahý. Na hrudi bylo z drahokamů vyšito souhvězdí Soronúmë. Nové oblečení si pořídil i Ælfric, který strávil ten týden procházkami s Æthelflæd a snad vinou jejího vlivu, snad vinou vzpomínek, si opět pořídil čtverácký klobouk a doplňky k oblečení, díky kterým zase začal vypadat jako toulavý dobrodruh mnohem spíše než jako vážený rytíř. Urcuner sehnal ve městě elfí sukno a pak pověřil Arnubênova krejčího, aby mu ušil šaty elfího střihu, přičemž neustále nebohému muži radil, co a jak má učinit. Ten byl tak rád, když se elfa zbavil a zakázku dokončil.

Po týdnu byl už Arnubên dostatečně zdráv, aby se mohl postavit a dokonce i usednout na koně. Trochu jeho uzdravení opozdila příhoda, kdy si ve spánku vytrhal stehy na dlani a Urcuner mu musel krvácející ránu opět zašít. Přátelé se tak připravili vyrazit. Navštívili ještě maršála Amlana, aby se s ním rozloučili. Uprostřed jeho návštěvy se ale rozrazily dveře a přivedli k němu posla, který přijel tryskem ze severu. S údivem si uvědomili, že jej znali – byl to onen stopař s rhudaurským přízvukem, který jim přinesl zprávy o postavení nepřátel kolem Labutího hradu. Byl pokrytý prachem, měl v zádech šíp a museli ho podpírat, aby nespadl. Jeho vlkodav mu byl po boku, ale i on byl vyčerpán a pletl nohama jako čerstvě narozené hříbě. Ingwar, jak se stopař jmenoval, přinesl zprávu, že mohutné angmarské vojsko, posílené o skřety ze severu, prolomilo obranu na Věžových kopcích a před dvěma dny se střetli s oddíly arthedainských v bitvě. V ní skřetí vojsko stažené z Cardolanu vpadlo Dúnedain do boku a obránci byli rozprášeni. Zatímco menší díl angmarské armády odřízl od zbytku Arnoru několik hradů na Věžových kopcích a oblehli je, zbytek vojska - ne méně než dvanáct tisíc šavlí – postupoval kupředu proti Hůrce.

Obrázek

Dlouho očekávaný nepřátelský úder tak konečně přišel, dopadl ale jinam, než se všichni domnívali. Arthedainské vojsko na východě bylo poraženo, proti Hůrce pochodovaly pluky skřetů, které tam měly být během jednoho nebo dvou dnů, Cardolan byl otřesen ztrátou mnoha svých vůdců, a daleko na severu se pohnuli skřeti z hory Gram a další velké angmarské vojsko, které mělo napadnout Arnor ze severu. Jeho úder měl určitě vázat velkou část sil, které by jinak mohly přijít Hůrce na pomoc.

Maršál Amlan při těch zprávách zbledl, ale neztratil rozhodnost a po chvíli mrtvého ticha začal ihned vydávat rozkazy. Nařídil bezodkladně odvést Ingwara k felčarovi, vyhlásit pohotovost, zavřít brány a povolat do zbraně každého, kdo ji unese. Pak nařídil vyslat posly se zprávou králi Argelebovi II. do Fornostu s prosbou o okamžitou pomoc. Pak se podíval na Arnubêna a ostatní a požádal je, jestli bys nedonesli stejnou žádost paní Rodwen do Cardolanu. Neměl dost vojáků, aby Hůrku ubránil před dlouhým obléháním. Pokud by město mělo padnout a zmocnit se jej skřeti, pak by byli schopni odříznout Cardolan od zbytku Arnoru a zřejmě i donutit Arthedain, aby se stáhl z Větrovských vrchů. V nouzi nejvyšší žádal paní Rodwen o každého vojáka, kterého carodlanští pánové mohli postavit do pole. Pokud měli vyrazit, pak radil ke spěchu. Pokud byla obrana skutečně prolomena, pak se tam brzy objeví vlci z Obrovišť.

Přátelé rychle nasedli na koně a s celým doprovodem (družina cardolanských a éothéodských jezdců, malá Cennil, Æthelflæd a Leofrun) ihned vyrazili zpátky do Cardolanu. Maršál Amlan se ale nemýlil. Přestože hnali koně rychle, k večeru zaslechli zdálky vytí vlků, kteří se jim dostali na stopu. V tom vytí slyšeli slova, přestože jim nerozuměli. V patách tak zřejmě neměli jen obyčejné vlky, ale také vrrky ze severu.

Obrázek

Zaslechli dívčí výkřik, a když se ohlédli, spatřili, že kůň, na kterém jela Cennil, se hrůzou z vlčího vytí splašil a děvče shodil ze sedla. Dívka ležela na zemi a s očima rozšířenýma hrůzou sledovala, jak se její kůň vzdaloval, a na okraji lesa se objevili první vlci. Úplně ztuhla a nesnažila se o útěk ani o obranu. Urcuner okamžitě otočil koně a vyrazil jí na pomoc, zatímco Ælfric křikl na ostatní, aby jeli dál a společně s Arnubênem vyrazil také zpět. Když paní Æthelflæd zjistila, že vzadu zůstala malá Cennil, otočila bez ohledu na nebezpečí koně také a zamířila zpět.

Arnubên zavolal na jednoho z jezdců, který mu hodil svůj luk a toulec. Pak zamířil k vlkům a ze sedla vystřelil, aby koupil elfovi víc času (Arnubên (0): výsledek 1 / proti 1 – úspěch, +1 k Bubákovu hodu). Nic netrefil, ale svist letícího šípu vlky zneklidnil a donutil zpomalit. Šíp nasadil na tětivu i Ælfric (Ælfric (1): výsledek -1 / proti 1 – neúspěch, Bubák si nemohl připočítat +1), ale se zaklením ho zvedl, když se mu do cesty připletl Urcuner a nemohl tak vystřelit. Noldo volal na dívku, aby se postavila a mohl ji vzít do sedla, ale Cennil byla ztuhlá strachem. Zastavil proto u ní a seskočil na zem. Vyzvedl dívku do sedla a ohlédl se po přibíhajících vlcích (Urcuner (2+1): výsledek 3 / vlci (2): výsledek 3 – remíza, dosáhl toho, co chtěl, ale něco jej to bude stát). Zjistil, že vlci jsou takřka u nich a nestihl by naskočit za Cennil. Plácl proto koně po zadku, a když se ten s děvčetem rozběhl pryč, tasil meč a postavil se přibíhajícím vlkům v ústrety.

Ælfric, který zahlédl, že kůň s děvčetem jede pryč, zavolal na Æthelflæd: „Odveď ji odsud!“ Seveřanka kývla, přejela k dívce a vzala Urcunerova koně za uzdu, načež s ní zamířila pryč. Urcuner švihnul několikrát mečem, aby si udržel vlky od těla (Urcuner (2): výsledek 4 / proti 2 – úspěch). Ti uskočili a rozestoupili se, aby jej obešli a zaútočili z víc stran najednou. Tím Urcuner získal trochu času.

Přesto si všichni přátelé uvědomili, že vlci jsou příliš blízko na to, aby mohli naložit Urcunera a odjet bez boje. Elf pak sklonil meč, aby vyprovokoval jednoho z vlků k útoku. Největší z vlků skočil (Urcuner (3): výsledek 5 / proti 2 – úspěch), ledová čepel se mihla a probodla vlka skrz naskrz. Na Urcunera přistálo jen mrtvé tělo, které jej sice srazilo, ale rychle stál zase na nohách. Arnubên nechal luk sklouznout na hrušku sedla, tasil meč a pobídl koně vpřed (Arnubên (4): výsledek 5 / proti 2 – úspěch). Jednoho z vlků zabil a dalšího srazil. Ælfric pak vjel mezi ostatní vlky a zblízka vystřelil šíp (Ælfric (1): výsledek 5 / proti 2 – úspěch). Jednoho vlka přibil k zemi, další šíp zasáhl dalšího z nich a zranil ho. Poslední z vlků stáhl chvost mezi nohy a upaloval pryč. Mezi stromy se leskly další vlčí oči, ale žádný se neodvážil vystoupit na prostranství. Urcuner rychle naskočil za Ælfrica a za několik hodin šťastně dorazili do Amon Nínim, kde se setkali s ostatními. Vlci je sledovali, ale už se neodvážili je znovu napadnout.

Obrázek

Informovali paní Finelleth Elfích vlasů, která je přijala v posteli, stále se zotavující po zranění během hůreckého sněmu, o tom, co se stalo a vyzvali ji, aby rychle shromáždila zemskou hotovost. Ta ihned souhlasila a přátelé dalšího dne pokračovali na jih do Labutího hradu. Informovali co nejdříve paní Rodwen a ta rozkázala okamžitě sebrat veškeré vojsko, které mohou a vyrazit Hůrce na pomoc. Zatímco se oddíly shromažďovaly, stál rytíř z Labutího hradu a jeho přátelé před těžkým rozhodnutím, kolik mužů nechají doma a kolik jich pošlou do líte řeže proti přesile, kde mohli snadno do jednoho zahynout v bitvě daleko od domova? Dívali se na oddané tváře mužů, kteří byli ochotni za ně bojovat a přemýšleli nad tím, kolik z nich se nevrátí, i pokud snad zvítězí.

Nakonec vzali s sebou dvě třetiny zbrojné hotovosti, kterou mohli postavit do pole – na osmdesát mužů – všechny éothódské jezdce (necelé čtyři družiny) a jednu družinu cardolanských na koních ze své domácnosti. Dvě další družiny měly zůstat, aby bránily hrad. Arnubên nechal vyslat zvědy k Osamělé věži (pevnosti na druhé straně průsmyku, kterou drželi v rukou skřeti), aby zjistili, jak tam situace vypadá a rozkázal, aby zatímco tu nebudou, na hradě připravili věci ke zdolání hradeb – lana, žebříky, zásoby pro obléhání. Doufal, že pokud snad zvítězí, mohli by při návratu obsadit tuto nepřátelskou pevnost, dokud byli nepřátelé oslabeni a většina jejich vojska pryč. Urcuner využil času, našel ve zbrojnici starý otlučený meč, dal ho malé Cennil a začal ji učit šermovat, aby byla schopna se sama bránit... a hlavně, aby už neztuhla v nebezpečí, tak jak se jí to stalo před vlky.

Celé cardolanské vojsko se pak narychlo shromáždilo, aby vyrazilo Arthedainu na pomoc. V jeho čele jela paní Rodwen oděná v cestovním oblečení a kroužkové košili, tak jak ji přátelé znali cestou z Vlkodlačího průsmyku. Jako správkyně marky chtěla vést vojsko do boje, ale protože sama nebyla tak zběhlá ve válčení, vtiskla válečný prapor Cardolanu do rukou Arnubêna, syn Aglarânova, aby vojsko vedl jako hesto (kapitán). Byla to logická volba a cardolanští ji přijali se souhlasem. Arnubên už vojsko vedl v boji o Labutí hrad, navíc většina cardolanských rytířů, kteří by měli dost zkušeností k velení, padla během krvavého sněmu. Naživu už nebyl ani Maethor Prudký, který by byl přirozenou volbou, a jeho syn Megialgor byl příliš mlád. Na Arnubênovi tak nyní bylo, aby vedl cardolanské vojsko do bitvy. Předtím, než vyrazil, postavil se před shromážděné muže a promluvil k nim: „Nyní vyrážíme do boje. Nemíříme jen na pomoc Arthedainu a splnit naši povinnost. Naši spojenci jsou naší jedinou nadějí a schopností čelit útoku, až přijde proti nám. Pokud padne Hůrka, budeme od našich spojenců odříznuti a ponecháni našim nepřátelům napospas. Pokud zvítězíme, získáme přízeň krále a pomoc, až ji budeme sami potřebovat. Nebojujeme tak cizí válku, ale bojujeme sami za sebe… bojujeme za Cardolan!“ Odpovědí mu bvl sborový pokřik a pochvalné bušení mečů a seker o štíty. Cestou se k nim připojili ještě ohtari z poražené arthedainské armády, kteří uprchli nebo ustoupili na jih. Byly to vojáci ze zbytků několika oddílů, celkem v síle asi dvou korouhví.
Celkem tak cardolanské vojsko čítá:

- 3 jízdní korouhve herth (360 mužů)
- 1 jízdní korouhev elfů ze Šedých přístavů (120 mužů)
- 1 pěší korouhev elfů ze Šedých přístavů (120 mužů, především lučištníci)
- 2 pěší korouhve arthedainských ohtari (240 mužů)
- 5 pěších korouhví hotovosti (600 mužů)

Dohromady tak na sever táhne okolo 1440 mužů - z toho 4 jízdní korouhve (480 jezdců) a 8 pěších korouhví (960 pěších).
Zvědové přinesli zprávu, že skřeti, kteří pronásledovali prchající arthedainské, se utábořili za mostem přes říčku, kterou musíte překročit, a dál nepostupovali. Podle všeho měli skutečně zabránit tomu, aby cardolanské vojsko přišlo Hůrce na pomoc. Cesta k mostu (od západu k východu) vedla mírným úžlabím z obou stran obklopeným lesem. Říčka sama nebyla široká, ale byla rychlá a ledová, překročit se dala jen po mostě nebo skrze brod asi šest nebo sedm kilometrů proti proudu směrem na jih (nevěděli, zda o něm skřeti věděli a zda jej nějak hlídali). Nepřátelé se utábořili za mostem – podsadití a širokoplecí skřeti s nažloutlou pletí a šilhavýma očima. Na černých praporech a na štítech měli namalované rybí hlavy a kostry. Zřejmě skřeti z Mlžných hor, protože takové odznaky tu přátelé ještě neviděli. Nebyl jich plný pluk, spíše šest až osm stovek, ale most mohli dlouho bránit i proti přesile a způsobit jim těžké ztráty. Obejít je úplně by navíc vojsku zabralo příliš dlouho na to, aby pak ještě maršálu Amlanovi nějak mohli pomoci.

Obrázek

Arnubên svolal válečnou poradu, které se zúčastnili všichni přátelé, paní Rodwen, mladý Megialgor a Galdor z Přístavů. Na ní se dohodli, že velení jedné ze čtyř jízdních korouhví (tvořené jeho vlastními jezdci a těmi z jižních lén) převezme Ælfric, dalšímu bude velet Megialgor a třetí cardolanské korouhvi měl velet Arnubên sám. Velení poslední jízdní korouhve, kterou tvořili elfové ze Šedých přístavů, nabídl Galdor Urcunerovi. Sám chtěl velet pěší korouhvi a Urcunera si vážil. Věděl, že je Noldo, viděl, že vyslanci z Roklinky se k němu chovali s velkou úctou a viděl jeho gondolinskou čepel. Nabídl mu proto, aby elfí jezdce vedl právě on. Urcuner chvíli váhal, ale pak s díky přijal.

Podívali se na to, jak vypadala situace, a rozhodli se, že vyšlou tři jízdní korouhve (Ælfricovu, Urcunerovu a Arnubênovu, jejíž velení ale měl převzít jednoruký rytíř Angion), aby se přebrodily přes brod a napadly skřetí tábor od jihu. Arnubên, který zůstane s hlavním vojskem, pak připraví všechno na útok přes most a bude vázat pozornost skřetů střelbou. Ve chvíli, kdy se jízdě podaří napadnout tábor, pošle přes most Megialgorovu korouhev a za ní celé pěší vojsko. Urcuner vzal několik svých jezdců a vyrazili vpřed, aby varovali korouhve před případnou léčkou (Urcuner (2): výsledek 0 / proti 1 – neúspěch, Kryštof si nemohl připočítat +1 k hodu), ale terén byl natolik nepřehledný, že nemohli být příliš ku pomoci. Ælfric vedl vybrané oddíly ihned směrem k brodu (Ælfric (2): výsledek 1 / proti 2 – neúspěch, Kryštof použil bod osudu za aspekt Jezdec Éothéodu a otočil kostku - úspěch). Ten našli hlídaný slabou posádkou skřetů. Seveřan následován svými světlovlasými jezdci vyrazil do vody a přes nepřátele se přehnali rychlostí blesku. Většinu jich rozdupaly kopyta, jen málokterý unikl. Jezdci se pak shromáždili v lese na dohled os skřetího tábora. Ælfricova korouhev byla ve středu, Angionova měla zamířit doprava a Urcunerova doleva – elfové měli za úkol napadnout síly u mostu a pomoci hlavnímu voji dostat se na druhou stranu.

Obrázek

Zatímco u mostu si elfové a skřeti vyměňovali šípy před řeku a na jedné straně skřeti připravili zeď štítů, aby most bránili a na druhé Arnubên organizoval oddíly, aby byli připraveni přes most prorazit… ozvaly se rohy a jezdci se vynořili z lesa a vyrazili proti skřetímu táboru. Urcuner vyrazil vpřed s taseným mečem a skřeti prchali před jeho tváří (Urcuner (3): výsledek 2 / skřeti (2): výsledek 2 – remíza, Bubák použil bod osudu za aspekt Rytíř Domu harfy a otočil kostku – úspěch). Elfové najeli zboku do připravených oddílů u mostu a smetli je stranou. U mostu se rozhořela bitva. Vpravo zamířil klín vedený rytířem z Labutého hradu proti hlavním skřetím silám. Ceorl se postavil ve třmenech a byl slyšet jeho hlas, když volal: „Ælfrikovci, kupředu! Za rytíře z Labutího hradu a paní Æthelflæd!“ (Ælfric (3): výsledek 2 / skřeti (2): výsledek 1 – úspěch) Jezdci vykřikli a jejich úder rozbil skřetí obranu. Seveřané a cardolanští se probíjeli kupředu. Když Arnubên zpozoroval, že jezdci vyrazili, rozkázal i on hlavnímu voji, aby vyrazil vpřed na most (Arnubên (2+2): výsledek 4 / skřeti (2): výsledek 3 – úspěch). S pomocí Urcunerových elfů se jim podařilo dostat se přes most. Dúnadan pak poslal Galdorovy lučištníky a Megialgorovy jezdce, aby uhnuli na sever a s hlavním vojem pak pokračoval po cestě vpřed.

Ælfric křikl na své jezdce a vyrazil proti nepřátelům ve snaze rozbít jejich oddíly a s taseným mečem vyrazil jako první vpřed (Ælfric (3): výsledek 4 / skřeti (2): výsledek 4 – remíza). Útok z jihu se ale zaklesl do nepřátelských řad a útočníci nemohli prorazit. Skřetům se nepodařilo je vytlačit, ale ani útočníci nemohli postoupit. Urcuner se pokusil vést své jezdce tak, aby se nepřátelé nemohli dostat mezi oba voje - pěchotu ze západu a jezdce z jihu (Urcuner (2): výsledek 1 / skřeti (2): výsledek 2 – neúspěch). Neuspěli ale, a čerstvé skřetí síly je zatlačily zpět k řece. Oddíly s černými prapory se vklínily mezi obě síly. Arnubên se snažil v čele pěchoty vyrazit dál (Arnubên (2): výsledek 4 / skřeti (2): výsledek 5 – neúspěch), ale skřeti jeho nápor zastavili a zatlačili je zpět k mostu.

Obrázek

Urcuner stáhl některé své jezdce za linii, ustoupili natolik, aby jejich koně získali rozjezd a vyrazili vpřed (Urcuner (2): výsledek 3 / skřeti (2): výsledek 5 – neúspěch, Bubák použil bod osudu za aspekt Helegrist a otočil kostku – výsledkem byla remíza). Skřeti ale takový úder čekali a posílili svou obranu. Jen díky práci Urcunerovy čepele se jim nepodařilo útok rozsekat na kusy, ale ani útočníci frontu neprolomili. Ælfric se zvedl do třmenů a rozhlédl se kolem sebe. Uvědomil si, že jeho jezdci se zaklesli ve statickém boji s přesilou, ve které měl nepřítel navrch. Nechal zatroubit na roh a stáhl své jezdce zpět, aby mohli provést další nájezd… i přestože tím dočasně zesílil tlak na zbytek vojska u mostu (domluvili jsme se, že skřeti budou mít bonus na další hod proti Arnubênovi a pak Ælfric bude mít bonus na svůj nájezd). Arnubên seskočil z koně a i za cenu toho, že ztratí přehled o bitvě, se zapojil do boje v první řadě, aby inspiroval své muže (Arnubên (4): výsledek 2 / skřeti (2+1): výsledek 3 – neúspěch, 1 bod poškození šel do Těla). Neuspěl ale a nové posily zatlačily cardolanské zpět na most. Troubení rohů ohlásilo další Ælfricův nájezd, když se jeho jezdci vraceli zpět poté, co ustoupili a udělali si prostor (Ælfric (3+1): výsledek 5 / skřeti (2): výsledek 4 – úspěch). Jejich nájezd rozvrátil bok postupujících skřetů a jezdci tlačili nepřátele zpět.

Arnubên, který zpozoroval, že situace se obrací, dal znamení Megialgorovým jezdcům a Galdorovým střelcům, aby napadli skřety ze severu a pak sám nechal zatroubit do útoku (Arnubên (3+1 za podporu jezdců a střelců ze severu): výsledek 4 / skřeti (2): výsledek 3 – úspěch). Pohnuli se dopředu a skřeti byli nuceni krok za krokem ustupovat. Urcuner shromáždil své jezdce a vyrazil vpřed, aby podpořil společný útok (Urcuner (3): výsledek -1 / skřeti (2): výsledek -2 – úspěch). Společně se jim dařilo tlačit skřety zpět a jejich obrana se začala drolit. Ælfric zpozoroval, že skřetí náčelník se svou tělesnou stráží vyrazil, aby posílil obranu rozbitého boku. Vykřikl na své jezdce a beze strachu vyrazil přímo proti němu, když se ho zmocnila radost z bitvy (Ælfric (3): výsledek 3 / skřeti (2): výsledek 3 – neúspěch, Kryštof použil bod osudu za aspekt Rytířská přísaha a otočil kostku – výsledkem byl úspěch 5/3). Na poprvé obranu náčelníkovy tělesné stráže neprorazili, ale Seveřan si uvědomoval odpovědnost ke svým jezdcům a všem, které přísahal bránit a proto v rudém hněvu vyrazil ještě jednou vpřed. Prorazil vpřed a jediným úderem svého elfího meče srazil hlavu skřetího velitele z ramen.

Obrázek

Když to viděli skřetí vojáci kolem něj, zmocnila se jich hrůza. Zahazovali zbraně a prchali pryč. Žádný z nich se už nepříteli nepostavil, mečům a kopím nastavovali svá záda a jezdci jezdili kolem nich a zabíjeli, koho chtěli. Urcuner a Ælfric zahlédli, jak jeden z pobočníků skřetího náčelníka vykřikl na jednoho ze skřetů, který seděl na vrrkovi: „Rang zibzib! Zidgar Boldog!“ Přestože přátelé nerozuměli slovům (jen Urcuner rozpoznal slovo „zibzib“ jako „velice rychle“), ale jeho gesto bylo jasné. Skřet patami pobídl vlka, otočil se a bleskurychle vyrazil z bojiště směrem k Hůrce, zjevně, aby informoval velitele o tom, co se stalo. Urcuner v čele několika elfích jezdců vyrazil za ním (Urcuner (2+1): výsledek 3 / skřet (2): výsledek 1 – úspěch). Skřet myslel, že získal náskok, pak ale zaduněly kopyta Urcunerova koně a ledová čepel Helegristu srazila posla z vlka.

Když se vrátil do tábora, zjistil, že skřetů uniklo jen pár. Na místě ležely hromady jejich černých těl a jejich prapory byly zadupány do prachu. Arnubên nařídil shromáždit vlastní raněné a pohřbít padlé, načež se utábořili nadohled bojiště. Vše cenné ze skřetího tábora nechal naházet do řeky nebo zničit. První nápad, aby tábor prostě zapálil, mu jeho přátelé rozmluvili, aby nedali nepřátelům vědět, co se tu stalo.

Havrani, kteří cestovali s paní Rodwen jako dědičkou Havraní pevnosti, se rozletěli do všech stran. Přinesli zpátky zprávu, že ze severu se blížilo arnorské vojsko o síle asi tří gweith (necelých tři a půl tisíce mužů), narychlo sestavené z rozbitých oddílů a spěšně zverbovaných vojáků. Vedl jej starý maršál Firgor, kterému říkali Vlčí zhouba. Arnubên to jméno k vlastnímu překvapení znal. Pokud se nejednalo o jeho syna nebo jiného příbuzného, pak to byl rytíř, který kdysi býval jeho přítelem... a zřejmě šlo o jednoho z mála lidí z jeho starého života, kteří si ještě Arnubêna mohl pamatovat (vždyť současný král byl vnukem toho, kterému Arnubên kdysi sloužil). Většina arthedainských sil pak směřovala pod velením krále Argeleba II. vstříc severnímu angmarskému vojsku, které ohrožovalo Fornost, hlavní město Arnoru. Podle toho, co havrani zdálky viděli (nemohli se příliš přiblížit z obavy před obřími netopýry, kteří přiletěli se skřetím vojskem), byla Hůrka stále v obležení a maršál Amlan ji bránil proti nepřátelům.

Byla ale otázka, jak dlouho ještě může takové přesile angmarských vzdorovat. Angmarskému vojsku totiž zjevně nevelel žádný lupič nebo nájezdník. Skřeti uplatnili stejnou taktiku jako v zimě u Labutího hradu – mnozí z nich nesli na zádech celou cestu z Mlžných hor těžké kusy složitých strojů, které pod hradbami sestavili, a nyní s jejich pomocí město ostřelovali zápalnými střelami a těžkými kameny drtícími opevnění. Havrani zahlédli zdálky řetězy zákopů, kterými skřeti město obehnali, které na důležitých místech posílili vybudovanými hradbami a pevnůstkami. Podle toho, co viděli, obléhá město stále nejméně deset pluků nepřátel…

(Na tomto místě jsme hru přerušili a rozhodli se pokračovat zase příště. Vypadá to, že se schyluje k těžké bitvě...)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10262
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 4. 5. 2015, 19:14

Obrázek
Ztráty cardolského vojska, které utrpělo v bitvě o most

- 83 mrtvých a těžce zraněných cardolanských jezdců (z celkem 360)
- 26 mrtvých a těžce zraněných elfích jezdců (z celkem 120)

- 38 mrtvých a těžce zraněných arthedainských ohtari (z celkem 240)
- 84 mrtvých a těžce zraněných cardolanských mužů (z celkem 600)
- 16 mrtvých a těžce zraněných elfích lučištníků (z celkem 120)

Celkem tak utrpělo ztráty 109 ze 480 jezdců a 138 z 960 pěších.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Jarilo
Příspěvky: 908
Registrován: 4. 6. 2009, 23:49

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Jarilo » 4. 5. 2015, 21:42

Kluci, je to naprosto boží a čte se to jedna radost. Během prodlouženého víkendu jsem to celé přelouskal a byl to parádní relax :). Určitě by bylo skvělé to po ukončení hraní hodit do nějaké ucelené literární podoby, protože to je jeden z nej příběhů ze středozemských reálií, co jsem kdy četl.

A stáhl sem si extended verze filmů, jak na mě dýchla ta atmosféra :).

Těším se na pokračování!

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10262
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 5. 5. 2015, 06:41

Jarilo píše:Kluci, je to naprosto boží a čte se to jedna radost.
Moc díky za pochvalu, jsme opravdu rádi, že se ti zápisy i hra líbí. :clap:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10262
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 22. 5. 2015, 21:26

Řinčení mečů a tříštění kopí (dvacáté první sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Arnubên, syn Aglarânův (Fingalen); Ælfric, syn Ællův (Kryštof); Urcuner Isilmion (Bubák)

V poslední hře dopadla na Arthedain dlouho očekávaná a obávaná jarní ofenziva, když mohutné skřetí vojsko prorazilo skrz obranu na Větrovských vrších. Více než dvanáct tisíc skřetů oblehlo Hůrku a vyplenilo kraj široko daleko. V případě, že by se angmarským podařilo obsadit Hůrku, pak by mohli odříznout Cardolan od zbytku Arnoru a zásob, které odsud proudily. Pak by mohli Cardolan vyhladovět a srazit na kolena bez jediného úderu meče, protože marka se bez pomoci Arnoru neobejde.

Narychlo shromážděné cardolanské vojsko proto vyrazilo Hůrce na pomoc. Cestou narazilo na nepřátelský pluk, který měl zastavit případné posily z Cardolanu. Díky obchvatu, při kterém vpadla jízda vedená rytířem z Labutího hradu nepřátelům do boku, je v bitvě u mostu porazili a pobili takřka do posledního skřeta. S přihlédnutím k zuřivosti boje byly jejich ztráty milosrdně nízké, ale i tak ztratili na 110 jezdců (jednu čtvrtinu jejich jízdy) a téměř 140 pěších.
Po bitvě o most tak mohlo cardolanské vojsko postavit do pole:
- 2 jízdní korouhve herth (240 mužů)
- 1 jízdní korouhev elfů ze Šedých přístavů (94 elfů + 37 herth)
- 1 pěší korouhev elféch lučištíků ze Šedých přístavů (104 mužů)
- 2 pěší korouhve arthedainských ohtari (202 ohtari + 36 mužů hotovosti)
- 4 pěší korouhve hotovosti (480 mužů)
Celkem tak mohli do pole postavit 1193 mužů - z toho 3 jízdní korouhve (371 jezdců) a 7 pěších korouhví (822 pěších).
Po noci, kdy si vojsko odpočinulo, a pohřbili vlastní padlé, vyrazili dál směrem k Hůrce. V čele vojska jela na bělouši s paní Rodwen, správkyně cardolanské marky, po její pravici pak Arnubên, syn Aglarânův, cardolanský maršál. Za nimi jel Ælfric, syn Ællův, rytíř z Labutího hradu; Urcuner, gondolinský elf dříve z Domu harfy, jehož štít zčernalý od dračího ohně jej zdobil více než nejskvostnější erb; pan Megialgor z Barad Forn; rytíř Angion bez paže... a další carodlanští páni a rytíři, které následovali muži z domácností pánů, za nimiž pak pochodoval zbytek carodlanského vojska. Nad oddíly vlály arnorské prapory s Hvězdou severu a třepetaly se vlajky s cardolanskou labutí. Mířili do bitvy proti strašlivé přesile, ze které se nikdo z nich už nemusel vrátit.

Ze zpráv havranů věděli, že od severu se blížilo Hůrce na pomoc tři a půl tisíce arnorských mužů pod velením maršála Firgora. Skřeti podle všeho o tomto arthedainském vojsku věděli a jejich zvědové ho sledovali, ale nakolik jste mohli soudit, cardolanské vojsko zatím nezpozorovali. Zřejmě se domnívali, že Cardolan byl příliš otřesen ztrátou velitelů během krvavého sněmu na to, aby postavil vojsko do pole nebo spoléhali na to, že je zastaví zastavit skřetí oddíl, který již porazili. Urcunerovi se podařilo srazit posla, který měl nepřátelského velitele zpravit o porážce, a ve směru svého postupu zatím nenarazili na žádné hlídky.

Obrázek

Projížděli územím, které vyplenila angmarská armáda. Vesnice byly vydrancované a vypálené, pole zdupané kopyty a okovanýma skřetíma botama. Nikde neviděli ani živáčka, obyvatele kraje angmarští dílem odvlekli do otroctví, dílem vyvraždili. Na stromech podél cest se klátili oběšenci, kterým skřeti vyřezali na čela symboly koruny Černokněžného krále. Mnohá těla byly prostřílena šípy, jak si skřeti na umírajících procvičovali střelbu.

V Brithilu, vesnici, kde se zastavili při předchozí cestě na sněm do Hůrky, je zvědové s bledými tvářemi zavedli do velké síně hostince. Podlaha byla pokrytá zaschlou krví a ze strašlivého zápachu smrti se jim chtělo zvracet. Skřeti v síni shromáždili všechny obyvatele a pak je postupně povraždili, využívajíce všech svých znalostí krutosti a zlovolnosti. Neušetřili nikoho, na hromadách mrtvých zahlédli těla žen a malých dětí.

Vojsko pochodovalo dál a blížili se k Hůrce, ale havrani přinesli se setměním zprávu, že se skřeti pohnuli. S většinou sil vyrazili na sever, aby se postavili arnorskému vojsku v bitvě. V ležení u města nechali dva pluky, aby udrželi obléhání a ujistili se, že jim posádka z Hůrky nevpadne do zad. Osm dalších pluků (nějakých devět a půl tisíce šavlí) pak zamířilo na sever, aby rozdrtili blížící se arthedainské posily. Posel na koni přinesl zprávu od maršála Firgora, která říká, že zaujme pozice u Královského kamene na cestě do Fornostu a pokusí se skřety zastavit. Prosil je, aby mu přispěchali na pomoc tak rychle jak jen mohou, protože stál téměř proti trojnásobné přesile. Arnubên jméno Královský kámen znal – byl to stojící menhir asi ve třetině cesty z Hůrky do Fornostu.

Přátelé svolali válečnou poradu a zvažovali, zda vyrazit na pomoc Hůrce nebo na sever maršálu Firgorovi. Zpočátku byli všichni spíše rozhodnuti pokusit se rozprášit oslabené oddíly u Hůrky a posílit její obránce, protože šance porazit v poli ohromnou angmarskou armádu se zdály být malé, ale po dlouhé debatě se nakonec rozhodli vyrazit na sever. Rozhodla hrozba, že v případě porážky Firgorovy armády by angmarské vojsko mělo volnou cestu na hlavní město Arnoru, Fornost. Mohli by tak zachránit Hůrku, ale ztratit Arnor, čímž by jejich vítězství pozbylo smyslu. Arnubên jako arthedainský šlechtic cítil odpovědnost ke svým lidem a nechtěl odmítnout žádost o pomoc starému příteli. K rozhodnutí přispěla i Ælfricova podvědomá nechuť bojovat v uzavřených hradbách, když dával přednost bitvě ze sedla koně.

Arnubên tak vedl vojsko v patách skřetí armádě. Znal zdejší kraj, protože sousedil s jeho bývalými pozemky, vedl je tak vedlejšími a málo užívanými cestami, skrytými očím nepřátelských zvědů (Arnubên (1): výsledek 0 / proti 2 – neúspěch, Fingalen použil bod osudu za aspekt Arthedainský šlechtic a otočil kostku – úspěch, podařilo se jejich příchod utajit). Firgor byl starý lišák, že si zvolil právě pole u Královského kamene k vedení bitvy – menhir totiž stál na návrší nad cestou a z jedné strany návrší chrání říčka a z druhé mokřiny. Měl by tak mít nad nepřáteli výhodu, ale i přesto nemohl bez pomoci tak mohutné přesile dlouho vzdorovat.

(Jen pro snadnější pochopitelnost dalšího textu - skřeti útočili z jihu na sever, jejich levé křídlo tak bylo při pohledu na mapu „vlevo“ u říčky a pravé u bažin, zatímco arthedainští byli rozmístěni směrem na jih a tím pádem jejich levé křídlo je při pohledu na mapu „vpravo“ u mokřin a pravé „vlevo“ u říčky.)

Obrázek

Cardolanské vojsko se v tichosti přiblížilo k bojišti, přebrodilo říčku a ukrylo se v lese, který byl na levém křídle skřetích vojsk. Až doteď je nepřátelští zvědové nezpozorovali, nakolik mohli soudit. Stromy je zastínily i proti pohledům obřích netopýrů, doprovázejících skřety jako odporné hejno mrchožroutů. Se setměním začal vát vítr ze severu, prudce se ochladilo, objevila se jinovatka a mužům šla od úst pára. Vojáci se na sebe dívali s bázní a šeptem se bavili o dlouhé paži Černokněžného krále, která dosáhne až tak daleko na jih.

V přípravě nadcházející bitvy se uskutečnila válečná porada, kde přátelé s paní Rodwen a dalšími veliteli připravovali rozmístění vlastních vojsk, když je přerušil jeden ze strážných: „Má paní, dorazil jezdec, který chce mluvit s velitelem. Tvrdí, že jej poslal Elrond Půlelf a přijel z Roklinky.“

Poté, co paní Rodwen kývla, strážný pokynul rukou a dovnitř vešel vysoký elf v šedém plášti, pokrytý prachem z cest. Na první pohled z jeho vznešených rysů poznali, že je to někdo ze vznešené krve Noldor. Jedno ze sindarských jmen pro Noldor bylo lechinn, tedy „ti s planoucíma očima“. Když pohlédli na nově příchozího, pochopili, proč je tak Sindar nazvali. Elf měl jasný a pronikavý pohled a v jeho očích se zrcadlila paměť a moudrost minulých věků světa. Usmál se, když zahlédl v místnosti známou Urucnerovu tvář: „Ai! Elen síla lúmenn' omentielvo, Isilmion! (Ach! Hvězda svítí na hodinu našeho setkání, Isilmione!)“

Pak se uklonil paní Rodwen: „Jsem Gildor Inglorion z domu Finrodova a posílá mě mistr Elrond. Zaslechl zvěsti o skřetích vojscích, která se sbírala mezi pevnostmi v Mlžných horách a připravovaném angmarském útoku. Vyslal mě, abych vás varoval, ale běda – vidím, že nepřítel se pohnul příliš rychle a mé varování přišlo pozdě. Mistr Elrond si je navíc jist, že je vede Boldog, strašlivý mezi hubiteli elfů.

To jméno nosilo více služebníků Morgotha, Černého nepřítele světa. Moudří se domnívali, že jde o duchy, které na počátku všeho zkazil Morgoth a kteří přijali hmotnou podobu, aby mu sloužili. Nosí sice skřetí
hröa, tělo a podobu, ale nejsou to skřeti. Jméno Boldog používal i skřetí kapitán, který velel Morgothovým vojskům při útoku proti Doriathu v Prvním věku. Toho v souboji tehdy zabil král Thingol Doriathský a byl to čin slavný v písních... ale téměř jistě i tento Boldog kdysi pochodoval pod ohavnými Morgothovými prapory a ukryl se, když Valar zvítězili a zbořili Utumno. Je to velitel, který v dávných dobách bojoval proti vojskům Noldor a nebojí se ničeho.“

Chvíli bylo ticho, ale Arnubên pak prohlásil, že již nemohou couvnout. Budou bojovat. Gildor se opět uklonil: „Istan tuore Dúnedain ohtassë. Nai anar caluva tielyanna! (Znám sílu Dúnedain v bitvě. Nechť slunce svítí na vaši cestu!)“ Pak elf ustoupil stranou, aby je nechal probrat situaci a zprávy, které přinesl. Přátelé se rychle rozhodli, že jízdě bude velet Ælfric s Urcunerem a rytíř Angion, zatímco Arnubên pak povede do bitvy pěchotu. Galdorovi elfové měli zahájit bitvu střelbou z lesa a pak, pokud to mělo být možné, se přesunout na druhou stranu bojiště a znepokojovat nepřátele střelbou z mokřin kam se za nimi těžce obrnění skřeti nemohli odvážit. Porada skončila a všichni zamířili připravit své vojáky k boji. V místnosti zůstal jen Arnubên a paní Rodwen.

Obrázek

Ta se na něj nepodívala a Dúnadan si všiml, že se dívala k zemi, když jej oslovila: „Chtěla jsem se vás zeptat... jakou máme zítra šanci? Jdeme proti přesile vedené strašlivým nepřítelem... a naše vyhlídky nejsou dobré. Viděl jste víc bitev než my ostatní... myslíte, že můžeme zvítězit?“ Arnubên chvíli mlčel a pak odvětil: „Viděl jsem bitvy, ve kterých nikdo nevěřil ve vítězství a skončily slavně, stejně jako předem vyhrané bitvy, které skončily porážkou. To, co se stane na bojišti, se předpovědět nedá. To nesou ve svých srdcích a na hrotech mečů muži, kteří pochodují do boje. Vím, že tento boj bude z těch nejzoufalejších, ve kterých jsem stál. Ve snu jsem viděl Boldoga a zkřížili jsme zbraně... nevím, co se stane. Muži, kteří v boji padnou, zemřou za svoji zem a za ty, které milují.“ Přešel k paní Rodwen a jemně jí dlaní zvedl tvář, aby jí pohlédl do očí: „Pokud dnes v noci padnu, pak padnu za to, na čem mi doopravdy záleží.“ Sklonil se a políbil ji.

Rodwen jeho polibek opětovala a přivinula se k němu. Arnubên si všiml, že se chvěla... možná zimou, možná něčím hlubším, s čím bojovala ve svém srdci... a možná obojím. Podívala se na něj nahoru a zdála se mu v té chvíli strašlivě křehká a zranitelná: „Bojím se, pane Arnubêne. Bojím se, že ztratím, co jsem našla a v co jsem nedoufala. Chtěla bych vás prosit, abyste nejel do bitvy, ale vím, že byste mě neposlechl... oba máme své povinnosti a dnes proto půjdeme do bitvy a budeme čelit smrti. Bez ohledu na to, co se stane, ale chci, abyste věděl... že jsem vaše. Dnes večer a navždy.“ Arnubên se pak usmál: „Chci nést do boje vaši zástavu, má paní, a cítit, že jste srdcem při mě. Přísahám vám, že pokud se udržím na nohách, pak ji tentokrát vrátím do vašich rukou sám.“ Paní Rodwen si sundala hedvábný šátek a uuvázala mu jej kolem ruky. Zašeptala: „Vraťte se mi, můj rytíři.“ V té chvíli se venku ozvaly rohy a výkřiky skřetů. Oba věděli, že se angmarské vojsko pohnulo. Arnubên řekl prostě. „Je čas.“

Přátelé se připojili k jednotkám, které už byly nastoupeny. Viděli před sebou, jak skřetí vojsko pochoduje do bitvy. Vpravo byly seřazeny angmarské a rhudaurské oddíly, ve středu pod Boldogovým velením obrněné oddíly skřetů z Gundabadu a vlevo u řeky se hnaly vpřed hordy skřetů z Mlžných hor. Pak zaslechli, jak bitva začala - ozýval se krvežíznivý řev skřetů, křik raněných a volání Dúnedain, do kterého zvonily meče a sekery. Zdálky to znělo, jakoby tam tisícovka kovářů bušila do kovadlin. Maršál Firgor se bránil prvnímu úderu, ale skřeti postupně přisouvali do bitvy stále další a další oddíly.

Obrázek

Arnubên vysedl na koně, aby jej vojáci viděli a oslovil je: „Černá kouzla a zbraně služebníků Nepřítele způsobily pád Númenoru. Způsobily, že jsme přišli o svůj domov, ale nedokázaly nás zlomit ani zničit. Stojíme proti ní znovu pevně jako vždy. Postavíme se jim a v boji s nimi padneme, bude-li třeba. Tam na návrší stojí mocná síla maršála Firgora. Probijeme se k němu a ani všechna skřetí vojska nás nezastaví. V žilách vám koluje krev vznešeného Númenoru, která nezná strachu. Myslete na ty, které jste nechali doma a za které tady bojujete... Northo! (Kupředu!)“

Odpovědělo mu troubení nečetných rohů a jezdci vyrazili vpřed: „Cardolan! Cardolan za krále!“ Galdorovi lučištníci vystřelili, když byli za hranou dostřelu, protože si všimli, že se vítr otočil a vane nyní z jihu. Jejich šípy tak donesl dál a ty rozsévaly smrt v řadách skřetů. Ælfricovi a Urcunerovi jezdci pak zezadu vrazili do levého křídla skřetů (Ælfric (3): výsledek 5 / skřeti (1): výsledek -2 – výrazný úspěch / Urcuner (2): výsledek 2 / skřeti (1): výsledek 1 – úspěch) a úplně ho nájezdem rozvrátili. Tucty skřetů s jekem padaly pod meči útočníků a pod kopyty koní, zatímco se jízda hnala dál, rozsévajíce zkázu a smrt. Za nimi následovala do průlomu cardolanská pěchota (Arnubên (2): výsledek 1 / skřeti (1): výsledek 2 – neúspěch), ale ta se zastavila o skřety, kteří se konečně vzchopili k obraně a nebyli schopni prorazit dál.

Obrázek

Ælfricovi jezdce pobídli koně a rozhodli se prorazit k arthedainským liniích před sebou. Rytíř z Labutího hradu jel sám v čele jezdců a s mečem v ruce je povzbuzoval vpřed (Ælfric (3): výsledek 2 / skřeti (2): výsledek 1 – úspěch). Brzy prorazili skrz zbytky skřetích oddílů a znovu se seřadili u arthedainské zdi štítů. Přijel k nim starý válečník na koni, o kterém brzy poznali, že je to maršál Firgor, a stroze jim kývnul. Ælfric odpověděl stejně po vojácku a Firgor kývnul, načež kupředu postoupily dvě stovky arthedainských jezdců, které si držel jako zálohu, aby se k cardolanské jízdě připojily. Urcunerovi elfí jezdci nepokračovali s ostatními, místo toho se otočili a vyrazili zpět proti směru svého výpadu. Cestou kosili jednotlivé skřety, které minuli při prvním nájezdu a chránili tak záda cardolanské pěchoty, která mezitím tlačila na skřety směrem k východu (Urcuner (3): výsledek 3 / skřeti (2): výsledek 0 – úspěch). Arnubên, který zahlédl, že cardolanský postup se zastavil, nechal zformovat zeď štítů a sám se postavil do první řady, aby svým příkladem strhl ostatní kupředu (Arnubên (3 + 1 za pomoc od Urcunera): výsledek 2 / skřeti (2): výsledek 4 – neúspěch, Fingalen použil bod osudu za aspekt Přítel elfů, protože díky znalosti elfů správně odhadl moment, kdy Galdorovi elfi vyšlou šípy a ten zvolil k útoku, a otočil kostky – výsledkem byla remíza, obě strany hodily kostkami znovu a výsledkem byl úspěch pro Arnubêna). Po chvíli nerozhodné bitvy se prosadila disciplína cardolanských a muži vyrazili krok za krokem vpřed, zatlačujíce skřety zpět proti jejich vlastnímu středu, čímž způsobovali paniku. Skřetí velitel už musel oslabit tlak na arthedainské obránce a vyčlenit oddíly, aby vyrazily ohroženému levému křídlu na pomoc.

Nedočkavý Ælfric opět zatroubil na roh a posílen arthedainskými jezdci vyrazil do dalšího útoku (Ælfric (3 + 1 za nájezd): výsledek 6 / skřeti (2): výsledek 2 – výrazný úspěch). Klín jezdců opět rozbil skřetí řadu a probil se hluboko do jejich oddílů, zabíjejíce skřety vlevo i vpravo. Urcunerovi jezdci mezitím pronásledovali skřety, kteří zůstali za cardolanskou linií a zaháněli je do řeky (Urcuner (2): výsledek 1 / skřeti (2): výsledek 1 – remíza, Bubák ale použil bod osudu za aspekt Helegrist a otočil kostku – úspěch). Skřeti ustupovali před svitem Urcunerovy čepele a neuvědomovali si, že je jejich proti elfům stále velká přesila. Nepostavili se na odpor, s jekem prchali k řece a pokoušeli se spasit plaváním. Mnozí při tom zahynuli.

Obrázek

Arnubên, který spatřil, že sám Boldog, skřetí velitel, vyrazil v čele svých oddílů proti cardolanským řadám, vysedl na volně pobíhajícího koně a vykřikl mohutným hlasem: „Kde je vůdce zbabělců? Ta zavšivená a prašivá troska, která se schovává za svými muži a nemá odvahu se postavit v boji Arnubênovi, synovi Aglarânovu?“ Aby odpověděl na jeho výzvu, vystoupil z řady gundabadských vystoupil mohutný křivonohý skřet, který, přestože byl shrbený, se tyčil nad ostatními skřety i lidmi okolo. Měl nepřirozeně dlouhé ruce, nažloutlou kůži, široká ústa plný ostrých zubů a šilhavé oči, planoucí zlem, krutostí a nenávistí ke všemu, na čem Arnubênovi záleželo. Na sobě měl zbroj z černé oceli a v ruce těžkou šavli. Vykřikl a rozběhl se proti Dúnadanovi (Arnubên (3+1): výsledek 5 / Boldog (4): výsledek 1 – úspěch, rozhodl jsem se ale požít Boldogův aspekt Zákeřný a hodil kostky znovu – výsledkem byla remíza). Skřet sklouzl pod jeho úderem a ťal Arnubênova koně do hrudi. Ten padl k zemi a Dúnadan rychle uvolnil nohy z třmenů, aby pod ním nezůstal zavalen. Boldog oplátkou utržil dlouhý šrám.

Urcuner spatřil, že levé křídlo arthedainských povoluje pod tlakem rhudaurských a angmarských oddílů a jeho jezdci vyrazili za řadami arthedainských spojencům na pomoc (Urcuner (2): výsledek 3 / angmarští (2): výsledek 6 – neúspěch, Bubák ještě použil bod osudu za aspekt Rytíř Domu harfy, aby otočil kostku a snížil rozdíl, byl to stále neúspěch, ale malý). Zapletli se mezi ustupující arthedainské pěšáky a zaklesli se s rhudaurskými do boje, aniž je výrazněji zatlačili. Ælfricovi jezdci se mezitím tlačili dál a nedopřávali skřetům oddechu (Ælfric (3): výsledek 1 / skřeti (2): výsledek 2 – neúspěch, Kryštof použil bod osudu za aspekt Jezdec Éothéodu a otočil kostku - úspěch).

Arnubên mezitím bojoval v zuřivém souboji s o hlavu větším Boldogem (Arnubên (4): výsledek 3 / Boldog (4): výsledek 5 – neúspěch, 2 body poškození do Těla). Úder jeho těžkou šavlí mu roztříštil štít, ustoupil proto o krok dozadu a uchopil svůj meč oběma rukama. Skřet využil toho, že jeho protivník přišel o štít a vlastním jej udeřil, aby jej vyvedl z rovnováhy (Arnubên (4): výsledek 3 / Boldog (4): výsledek 5 – neúspěch, 2 body poškození do Těla – už mu žádné nezbývaly). Když Dúnadan zakolísal, rychle jej ťal. Arnubên sykl bolestí a ustoupil o další krok. Boldog zvířecky zařval a ťal znovu vší silou (Arnubên (4): výsledek 4 / Boldog (4): výsledek 4 – remíza, Fingalen použil bod osudu za aspekt Prorocký sen, protože o tomto střetnutí se mu zdálo, a otočil kostku – nabídl jsem mu, že pokud si vezme Střední následek do Těla, pak mu umožním navíc udělit stejné množství poškození protivníkovi, s čímž Fingalen souhlasil a vzal si Střední následek – Rozseknutá dlaň, Boldog dostal celkem šest poškození do Těla). Arnubên zvedl ruku a sevřel nepřítelovu šavli do dlaně. Její čepel se mu zakusovala do ruky a řezala mu ji, ale Dúnadan alespoň na chvíli zablokoval nepřítelovu zbraň a sám udeřil. Jeho meč zasáhl Boldoga do hlavy a rozsekl mu obličej, který se mu zalil krví. Zmatený skřet ustoupil několik kroků a pustil šavli. Přiběhlo několik mužů jeho stráže, kteří před ním vztyčili štíty a další oslepeného skřeta táhli dozadu.

Obrázek

Urcuner vykřikl a rozkázal svým mužům, aby se zformovali a zacelili díru vzniklou v arthedainské řadě (Urcuner (3): výsledek 4 / angmarští (2): výsledek 2 – úspěch). Elfové rychle poslechli a zabránili průlomu. Přes veškerou snahu tak ani na tomto křídle nebyli angmarští schopni prorazit. Opět se ozvaly éothéodské rohy, když Ælfric, pokrytý krví od hlavy k patě, vedl své jezdce do dalšího útoku (Ælfric (3): výsledek 7 / skřeti (2): výsledek 1 – výrazný úspěch). První projel nepřátelskými řadami a ťal po nepřátelském praporu. Když klesl, vyrazil s divokým výkřikem dál. Jeho jezdci jej následovali, úplně prorazili nepřátelské formace a přeťali angmarské vojsko na dva kusy.

Když to skřeti a angmarští viděli, jejich odvaha se zlomila. Jejich kapitáni nenašli nikoho, kdo by byl ochoten vyrazit zacelit průlom. Spatříce svého velitele Boldoga, kterého jeho muži zraněného odváděli z bojiště, zatímco jejich vlastní vojsko neproniklo vpřed ani napravo a jejich vlastní střed byl rozbit... zastavili se a jejich vůle vítězit byla pryč. Podívali se do tváří svých nepřátel a viděli v nich odhodlání a báli se. Maršál Firgor poslal vpřed všechny své zálohy a cardolanští vyrazili do útoku. Boj se rozhořel s obnovenou zuřivostí, ale skřeti už nechtěli dobývat a vítězit, ale jen si zachránit kůži. Mnozí zahazovali zbraně a otáčeli se k úprku. Mnohé zahnali arnorští do mokřin, kde zahynuli, některým se podařilo ustoupit na jih.

Uprostřed zuřivého zmatku bitvy si Arnubên stáhl zástavu od paní Rodwen z paže a použil ji, aby si převázal ránu na dlani a zastavil krvácení. Podíval se za Boldogem, kterého skřeti odváděli pryč, a v srdci mu zaplanula zuřivost. S výkřikem vyrazil zbrkle vpřed (Arnubên (4): výsledek 4 / skřeti (3): výsledek 1 – úspěch) a rozrazil jeho tělesnou stráž. Boldog trhnul hlavou, aby si vyčistil oči od krve, která jej oslepovala, vyškubl se svým strážcům a vyrazil proti Arnubênovi (Arnubên (4): výsledek 0 / Boldog (4): výsledek 2 – neúspěch, lehký následek Mdloby). Úderem jej srazil jej k zemi a Dúnadanovi se zatmělo před očima, když si vyrazil dech. Zatímco se snažil se nadechnout a opět vstát, skřetí strážci od něj odtrhli zraněného Boldoga a odvedli ho daleko z jeho dosahu.

Obrázek

Vycházející slunce osvětlilo bojiště. Spojené cardolanské a arthedainské síly sice zvítězily, ale jejich ztráty byly velké - sotva polovina arnorského vojska se stále držela na nohou. Všude kolem ležely hromady zkrvavených těl a mršiny koní. Byly tam zpřelámaná těla sličných elfů, kteří měli ještě dlouho žít na líbezných březích západního moře, viděli padlé Dúnedain – udatné muže v rozpuku sil, mladíky, kteří teprve odrostli chlapeckým střevícům i starce, kteří už prožili příliš mnoho zim na to, aby bojovali v bitvě. Bojiště se černalo mrtvolami skřetů a ze všech stran se ozývalo sténání zraněných, nářek a výkřiky bolesti. Přátelé cítili smrtelnou únavu, jak vyprchalo vzrušení z boje a dohnalo je opakované přepínání za hranice vlastních sil během bitvy. V ústech měli sucho a měli rozpraskané rty, jen olejnatá chuť vlastní krve se jim lepila na patro. Zápach smrti, zasychající krve, mrtvého masa a rozpáraných vnitřností byl takřka k nesnesení.

Vpravo od Arnubêna klečel na zemi starý muž, který svíral v náručí mrtvé tělo svého syna. Viděl, jak hladí svraštělou rukou jeho krví slepené vlasy a ramena se mu otřásají vzlyky. Ælfric našel mrtvé těla svého bratrance Ælfwina a jeho koně Heldeleomy, které probodaly skřetí kopí a píky, když se vrhli proti nepřátelské zdi štítů a prorazili ji za cenu vlastních životů. Kam se přátelé podívali, spatřili kolem sebe scény utrpení a zmaru.

Kapitáni i prostí vojíny konali v bitvě činy neuvěřitelné udatnosti. Vlevo od Urcunera leželo tělo elfího praporečníka, Thaliona, který přes strašlivá zranění držel vlajku ve vzduchu, dokud ho skřeti nerozsekali na kusy, a umožnil svou obětí, aby se jezdci seskupili. Kus od Arnubêna leželi muži z Minas Haeron, jejichž zeď štítů zastavila jeden z nepřátelských protiútoků na dost dlouhou dobu, aby se stihla zformovat obrana. Padli tam do jednoho, a jak za života stáli, tak teď leželi mrtvi bok po boku. Rytíře Angiona pohřbily těla padlých, ale ještě žil, když ho vytáhli. Jeho odvaha zachránila hodně životů, které by byly ztraceny, pokud by mu přátelé nebyli důvěřovali.

Urcuner zaslechl, jak některý z jeho mužů řekl, že vyrvali vítězství ze spárů porážky a zvítězili proti přesile. Unaveně se na něj podíval: „Mnoho skřetů uniklo a stále mají velitele. Bojím se, že tohle není vítězství, které by nám zajistilo mír na delší dobu.“
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 10262
Registrován: 13. 7. 2004, 14:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion » 28. 5. 2015, 06:57

Arthedainské i cardolanské vojsko utrpělo značné ztráty. Shromažďování zraněných a mrtvých po bitvě, stejně jako nové zformování oddílů trvalo téměř dva dny a ani pak vojsko nebylo ve stavu svést velkou bitvu. Schopných pochodovat dál byla sotva polovina mužů, kteří bojovali u Královského kamene – o síle zhruba dvou gweith (2400 mužů, z toho asi třetina z Carodolanu).

I vaši muži, kteří s vámi pochodovali proti vojskům Černokněžného krále utrpěli ztráty. Přišli jste o dvanáct éothéodských mužů a osm koní z těch, kteří přijeli do Cardolanu zdaleka, a šest dalších bylo těžce zraněno. Mezi padlými byl i Ælfricův bratranec Ælfwine se svým ořem Heldelomou. Zbloudilý skřetí šíp také srazil ze sedla Ceorla. Když jste ho viděli naposledy, plival krev a křičel bolestí, zatímco se mu dva další jezdci snažili šíp vytáhnout.

Zahynuli dva cardolanští muži z vaší domácnosti a čtyři byli zraněni, zatímco muži z hotovosti se zapojili do bitvy na levém křídle, kde nepřátelé byli donuceni pod tlakem ustupovat. Z osmdesáti jich padlo šestnáct a dvanáct dalších bylo těžce zraněno.
12 mrtvých a 6 těžce zraněných éothéodských, zahynulo 8 koní (ze 42)
2 mrtví a 4 těžce zranění cardolanští z vaší domácnosti (z 12)
16 mrtvých a 12 těžce zraněných cardolanských mužů z hotovosti (z 80)
(celkem tedy 40 mrtvých a 22 těžce zraněných ze 134, kteří s vámi vyrazili)

Nepřítel na tom nebyl nijak lépe, téměř tři čtvrtiny jeho mužů zůstaly na bojišti, nebo se utopily v bažinách. Boldog dokázal shromáždit jen dva pluky (2500 mužů a skřetů) z osmi, se kterými vyrazil na sever. S nimi pomalu ustupoval na jih, aby se spojil se zbytkem vojska, které zanechal u Hůrky.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek

Pepa
Příspěvky: 2798
Registrován: 25. 5. 2013, 14:00

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Pepa » 28. 5. 2015, 18:57

Zápisy jsou skvělé a těším se na další pokračování. :clap:

Jenom se docela divím, že se vám chce počítat jednotky na úplné jednotlivce ("zahynulo 8 koní ze 42"), ale při hře pak stejně nepoužijete na bitvu armád stress boxy (které by navíc ztráty pěkně dokázaly vystihnout).

Čili vlastně jak probíhá nebo kdy končí ta bitva? To si vypravěč řekne: "Hráči musí uspět X-krát, než se nepřátelé rozprchnou," nebo to je posuzováno GM-fiatem, nebo jakoby nějak fikčně?

Odpovědět

Zpět na „Vaše hry - příprava, rady, zápisy“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host