Stíny Angmaru

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Včera jsme odehráli závěrečné, třicáté čtvrté sezení, kterým jsme kampaň uzavřeli. Zítra sem dám zápis. :wink:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Pepa
Příspěvky: 3233
Registrován: 25. 5. 2013, 15:00

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Pepa »

Cože??!!! Ale to snad... To snad ne... $cry$ Vždyť tam je ještě tolik nedořešených věcí... $cry$
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Pepa píše:Cože??!!! Ale to snad... To snad ne... $cry$ Vždyť tam je ještě tolik nedořešených věcí... $cry$
Bez obav, neznamená to, že přestáváme hrát. Teď se návratem do Cardolanu právě uzavřela většina otevřených linií, tak jsme se domluvili, že tuhle kampaň uzavřeme a budeme pokračovat s novými postavami. :wink:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Návrat domů (třicáté čtvrté sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Arnubên, syn Aglarânův (Fingalen); Ælfric, syn Ællův (Kryštof); Urcuner Isilmion (Bubák)

Ráno přátele v teplých peřinách a pohodlných postelích vzbudila vůně připravované slaniny a čerstvého pečeného chleba. Už si nepamatovali, kdy naposledy zažili tak příjemné probuzení. Roklinka byla i na sklonku zimy líbezná, ptáci za okny zpívali a domem se rozléhala hra na harfu, když některý z elfů jen tak pro radost zahrál melodii ze Starých časů. Urcuner si uvědomil, že při tom zvuku jeho spálené prsty na pravé ruce podvědomě zacukaly, jako by tančily po strunách. Na snídani jste se od Lindira, neboť on byl oním hráčem na harfu, dozvěděli, že Glorfindel byl s Elrondovými syny zrovna na výpravě. Gildor a jeho elfi pak odešli na jednu ze svých tajemných potulek krátce před jejich příchodem, takže ani jeho nezastihli. Rozhodli se, že si několik dní odpočinou a naberou síly na další cestu, kromě Urcunera se ale nikdo z nich nechtěl zdržovat déle. Dohodli se, že zamíří nejdříve do Fornostu, kde Arnubên chtěl složit hold svému králi a požádat jej o svolení ke sňatku, načež pak chtěli co nejdříve zamířit na Labutí hrad. Většinu toho času strávil Ælfric ve stáji, kde připravoval koně na cestu a snažil se jim vynahradit péči, kterou jim na cestách nemohl poskytnout.

Obrázek

Druhého dne, když po snídani vyšli na terasu, potkali ke svému překvapení na terase paní Branneth, elfí dámu, které přivezli Celegnirův meč. V náručí chovala láskyplně několikatýdenního elfího chlapce, a když je spatřila, rychle přitiskla prst k ústům, protože dítě právě usnulo. Pokynula jim ale, abyste přistoupili, a zatímco hošíka houpala, šeptem, aby se nevzbudil, jim vysvětlila, že je ráda vidí, protože se bála, že je snad minule mohla svým odtažitým chováním urazit – byla ale zdrcena zármutkem a proto doufala, že ji pochopí a odpustí ji. Byla jim velice vděčná, že jí přivezli meč jejího manžela. Usmála se na spící nemluvně v náručí a řekla, že až vyroste, předá meč svému synovi a poví mu o jeho otci, aby mohl čepel nosit se ctí... a mohla za to poděkovat jen jim. Proto jim chtěla ještě jednou hluboce poděkovat. Arnubên jen mlčky přikývl a Urcuner se uklonil. Další rozhovor jim byl ale znemožněn, neboť chlapec v elfčině náručí se přeci jen probudil a rozkřičel se na celé kolo. Branneth se na to s omluvným úsměvem vzdálila, aby mu dala napít a zase ho ukonejšila.

Většinu času, kterou strávili v Roklince, hustě sněžilo, počasí se umoudřilo až po třech dnech, kdy vyrazili. Cestu z Roklinky do Fornostu už podnikli v zimě, všude okolo nich ležel sněhový poprašek a mrzlo. Cesta do Hůrky jim trvala čtrnáct dní, ale naštěstí proběhla bez nehod. V dálce na severu sice spatřili kouř z ohňů, ale nezahlédli žádného skřeta ani vlka a nikdo je nezastavil. V Hůrce se pak dozvěděli, že se angmarští od Cesty stáhli na sever do kopců, kde byly jejich zimní ležení, a nechali ji víceméně nehlídanou.

Obrázek

Starý Máselník je přivítal s nelíčenou radostí a paní Máselníková vyvraždila drůbež a vyhnala podomky po nákupech, aby jim mohla připravit skutečně skvostnou večeři. Hostinský si k nim přisedl, poslouchal jejich vyprávění nebo povídal sám, když měli přátelé zrovna plná ústa drůbežího masa. Dozvěděli se, že se mu daří dobře - lidé se u něj zastavovali nezřídka jen kvůli tomu zvláštnímu vývěsnímu štítu, který mu přátelé darovali a jméno „Skákavý poník“ se pro hospodu už tak nějak vžilo. Když to slyšel Urcuner, usmál se a řekl: „Nechť ti tu ten hostinec vydrží třeba ještě dalších tisíc let.“ Máselník se poškrábal na hlavě a svěřil se jim, že ji původně chtěl pojmenovat „Na růžku“, ale to už se nedá nic dělat. Říkal také, že mnozí lidé přicházejí si poslechnout o jejich činech, protože slyšeli, že trojice přátel tam vždycky pobývá, když tudy projíždí a zaslechli dokonce jednu nebo dvě písně o vlastních činech, které v sálu někdo zazpíval.

Urcuner se zeptal, zda Hůrkou neprojížděla do Fornostu paní Rodwen, ale dozvěděl se, že od jara o ní Máselník neslyšel, musí proto být v Cardolanu. Stranou se pak Noldo Arnubêna zeptal, zda by pro ni neměli poslat a neměla by je do Fornostu doprovázet, Dúnadan ale zavrtěl hlavou: „Důvod mé návštěvy znáš, co se tam ale bude dít, pak je v rukou mocnějších než já. Od dob děda současného krále jsem tam nebyl, a pokud mají nastat nějaké nepříjemnosti, pak ji do nich nechci zatahovat.“ Urcuner pokývl hlavou a večer našel někoho, kdo mířil do Cardolanu, kde paní Rodwen poslal jen zprávu, že jsou v Hůrce. Doslechli se také, že Cardolanští dobyli Osamělou věž v Mohylových vrších a tím otevřeli druhou zásobovací cestu ze severu, přičemž tím vzali skřetům poslední velkou pevnost, kterou tam drželi na západ od Zelené cesty. Másledník kategoricky odmítl, že by odjeli po jediné noci a vymínil si, že zůstanou alespoň ještě jeden den. Po večeři měli přátelé dojem, že snad v celé Hůrce nemohla zůstat naživu jediná slepice a hostinský dokonce rožnil nad ohněm ovci. Ælfric vytáhl loutnu a večer zahrál v sále několik písní o jejich cestách. Každá byla přijata bouřlivými ovacemi a dlouho jej návštěvníci nechtěli pustit do jeho pokoje, přičemž se dožadovali přídavku. Když pak ráno vyrazili, vypadal Seveřan pobledle a unaveně.

Jak postupovali na sever směrem k Fornostu, trochu se oteplilo a krajina kolem nich opět připomínala spíše podzim než zimu. Ta si letos dávala načas, tušili ale, že o to bude zřejmě tužší a mrazivější. Máselník dokonce říkal, že se prý zima zpozdila, protože Černokněžný král svolává kouzly ty nejtřeskutější mrazy, které pak vyšle na jih. Cestou na sever se krátce zastavili u Králova kamene, kde proběhla před téměř půl rokem bitva, ve které porazili skřetí vojsko a zachránili Fornost před nepřátelským útokem. Krajina byla pochmurná a ani půl roku po bitvě nebyly stopy po ní úplně zahlazeny. V okolí se válely kosti, které vyhrabaly ze země lišky a medvědi, stále viděli vypálené velké pruhy trávy, kde Dúnadani spálili mrtvá skřetí těla a bílé květy, které rostly na hrobech arnorských a cardolanských padlých. Arnubên seskočil z koně, opřel se o Králův kámen čelem a dlaněmi a přehrával si před očima své první střetnutí s Boldogem a prosil mlčky své předky a staré krále, které kámen připomínal, aby stáli při něm a dodali mu sílu, až se s Boldogem střetne naposledy. Urcuner také sesedl, z kapsy vytáhl věc, kterou spolu se stuhou sebral v gundabadské pokladnici a pro kterou se vlastně původně sehnul – oříšek mallornu (bod osudu). Na hrobě padlých elfů, kteří tu našli svou smrt, vyhloubil důlek, uložil tam oříšek a zahrabal jej. Doufal, že vyroste a bude poskytovat jejich hrobům stín a jejich duším klid. Pak nasedli na koně a mlčky vyrazili dál.

Obrázek

Konečně před sebou spatřili Fornost, výstavné sídlo arnorských králů a největší sídlo Dúnedain na Severu. Arnubênovi vyhrkly do očí slzy při pohledu na bělostné zdi města a před očima se mu míhaly již téměř zapomenuté vzpomínky. Zdálky viděli na každé věži vlát černé prapory s Hvězdou severu, které byly utkané ze stříbra a mitrilu. Za městem pak bylo rozložené stanové městečko, kde viděli i z dálky šraňky na klání a slyšeli tříštění dřevců. Přijeli zrovna v čase turnaje, který král pořádal před zimou, než se rytíři a kapitáni shromážděného vojska měli rozejít se svými oddíly na zimu domů na své hrady a statky. Brzy se vyptali a zjistili, že král sám dlí nyní ve stanovém městečku mezi svými vojáky a kde jej také mohli nalézt a požádat o audienci. Přátelé se dali do pořádku, vykoupali se v lázních a nechali si vyčistit a spravit šaty. Ælfric se z cestovního převlékl do svého šviháckého šatu a Arnubên pak poslal Teilina, svého panoše, za senešalem, aby požádal o slyšení u krále. Mladík se vrátil do hodiny a vyřídil, že král je může přijmout okamžitě. To bylo velice neobvyklé, ale Dúnadan nic neřekl a spolu s Teilinem a oběma přáteli vyrazili do stanového městečka.

Obrázek

Přátelé byli předvedeni před krále. Seděl před vámi Argeleb II., syn krále Araphora, desátý král Arthedainu a devátý v řadě po Elendilu Vysokém, vůdcem Věrných, který přišel do Středozemě na křídlech bouře (přičemž Arnubên sloužil králi Arvelegovi, dědovi současného krále). Hrál táfl s mladíkem, ve kterém jasně rozpoznali podobu královy rodiny a dozvěděli se, že to byl jeho nejstarší syn Arvegil. Mezi rytíři, kteří stáli okolo, poznali maršála Amlana, obránce Hůrky, který měl ještě stále zmrzačenou ruku na pásce, a maršála Firgora, jehož mladší sestra byla Arnubênovou manželkou. Kolem stáli kapitáni a mocní pánové Arthedainu, poznali tam také paní Finelleth Elfích vlasů, cardolanskou šlechtičnu, která na ně přátelsky kývla. Trochu je překvapilo, že nyní dlí u arnorského dvora, ale rádi viděli, že opět stojí na nohách. Když nazgûl na jaře napadl sněm cardolanských pánů, byla těžce zraněna, ale zřejmě už se z toho vykřesala. Jen díky Ælfricově včasné pomoci tehdy nebyla zabita.

Král zvedl bystré oči od hry a pokynul Arnubênovi, aby k němu přistoupil: „Vítejte, pane Arnubene, maršále Cardolanu. Mnoho jsem o vás slyšel a maršál Firgor mi přinesl váš vzkaz, v němž mě ujišťujete o své věrnosti Arnoru. Stal jste se maršálem cardolanské marky a bojoval jste v čele cardolanských mužů proti skřetům, stejně jako jste kdysi sloužil mému dědovi,...“ Odmlčel se a posunul figurou na šachovnici, než tiše pokračoval: „... přesto jsem se dozvěděl, že jste kdysi opustil svou službu a nevrátil se, jak jste měl nakázáno. V Arnoru se až do jara mělo za to, že jste zahynul a vaše jméno bylo drženo v záznamech ve cti. Nyní mě někteří kapitáni žádají, abych vás ihned nechal vsadit do želez a nechal stít u Kamene křivopřísežníků jako všechny, kteří poruší přísahu svému králi. Co mi k tomu můžete říci, pane maršále?“

Přátelé viděli, že se stráže kolem nich stáhly těsněji, ale Arnubên se hrdě vztyčil: „Svou službu jsem nikdy nezanedbal a všechny příkazy svého pána jsem vyplnil. Je pravda, že na posledním úkolu mě uvěznilo v Roklince nepřátelské obléhání a já jsem se nemohl vrátit, abych bojoval u Amon Sûl. Nebyla to ale má vůle, že místo mě zahynuli tehdy mí synové a statečných mužů. Dodnes mi ta myšlenka způsobuje bolest. Trvalo mi dlouho, než jsem se vzpamatoval a byl schopen dále sloužit koruně. Hned jsem ale ve jménu svého krále činil to nejlepší, co jsem mohl a ve své věrnosti jsem nikdy nezakolísal.“ (Arnubên (2): výsledek 2 / proti 2 – úspěch). Když viděl, že král přemýšlí a nevydal okamžitě příkaz jej odvést, pokynul Teilinovi, který králi předal zlatý diadém. K tomu řekl: „V čase vaší vlády, můj pane, jsem ještě neměl příležitost složit vám hold a ujistit vás o své věrnosti. V jejím jméně bych vám rád daroval diadém, který jsme s přáteli vynesli z podzemí Gundabadu.“ Mezi okolostojícími při tom zlém jméně zahučelo a všichni se podivovali daru a tomu, odkud pochází. Král si diadém chvíli prohlížel, než zvedl oči k Dúnadanovi: „Činy mluví hlasitěji než slova, pane maršále, a vaše činy již promluvily více než jasně. Pokud jste snad opustil služby mého děda, vykoupil jste toto selhání svými zásluhami. Mohl jste zůstat v Roklince, ale přišel jste Cardolanu a Arthedainu na pomoc, v čase naší největší nouze a také vaší zásluhou není z Hůrky a Fornostu spáleniště, nad kterým by se tyčily kůly s nabodanými hlavami obránců a odporné angmarské prapory. Beru váš příchod jako znamení Sudby a proto zde před svědky prohlašuji veškeré vaše domnělé prohřešky za odpuštené a potvrzuji vaši hodnost maršála cardolanské marky.“ Nato dal gestem znamení, že může odejít a obrátil pozornost opět k hrací desce.

Obrázek

Arnubên zůstal namísto toho stát na místě a když viděl, jak se partie vyvíjí, řekl: „Musí být pro otce velkým zadostiučiněním, že navzdory tomu, jak je schopným stratégem a pánem mužů, jeho syn je mu zdatným protivníkem a do dvou tahů jej porazí. Každý otec, který má tak schopného nástupce, musí být hrdý na to, co po něm zůstane.“ Král se na něj podíval a vyjádřil ve výrazu určité překvapení, že Dúnadan stále stojí na místě, přestože byl propuštěn. Navíc nyní viděl, že Arnubênův odhad hry se příliš nemýlí. Lehce rozmrzele se otázal: „Chtěl jste se mnou mluvit ještě o něčem?“ Posunul svou figurku, ale padl tím do pasti, kterou starý rytíř na hrací ploše viděl. Uklonil se a řekl: „Mí synové padli ve službě Arnoru v boji o Amon Sûl. Má žena odešla krátce na to za nimi a já jsem nemohl být s nimi, když umírali, ani s ní, když po nich truchlila. Jsem poslední ze svého rodu, a i když jsem starý muž, věřím, že bych ještě mohl pojmout ženu, pokud nebude mít král námitek.“ Král se díval na hrací plochu a pak sám položil svého krále na znamení porážky, protože dalším tahem by Arvegil posunul pěšce tak, aby byla právě tato figura zajata. Zvedl oči k Arnubênovi: „Na jakou dámu pomýšlíte, pane maršále? Povězte mi její jméno.“ „Paní Rodwen z Garth Crabanui, můj pane.“

Mezi pány to zašumělo, když Arnubên vyslovil svoji prosbu. Jen maršál Firgor jediný se nezdál překvapen. Zůstal bez hnutí a neřekl nic. Král řekl Arnubênovi: „To je vskutku odvážná žádost, pane maršále, na to, že ještě před chvílí vám hrozil meč popravčího. Mnozí by řekli, že až neuctivá. Máte snad důvod věřit, že si vás paní Rodwen bude chtít vzít?“ V té chvíli postoupila kupředu paní Finnelleth Elfích vlasů a uklonila se, až se její havraní kadeře zaleskly ve slunci: „Odpusťte vyrušení, můj pane. Mělo by zaznít, že během onoho osudného sněmu v Hůrce požádal pan Arnubên paní Rodwen o ruku a ona svolila.“ Král se zamyslel a pak řekl: „Pan Arnubên je pouhý rytíř a paní Rodwen je heri, paní z urozeného rodu, která nemá žijícího mužského příbuzného, který by mohl požehnat jejímu sňatku. Je tedy na mě, abych rozhodl, co je pro ni nejlepší. Ne vždy to musí být to, co si přeje.“ Netrpělivým gestem zastavil Arnubênovy námitky, než mohly zaznít, a podíval se na maršála Firgora. Pobídl jej, aby postoupil a řekl: „Firgore, co o tom soudíte vy? Vaše sestra byla manželkou tohoto muže a záleží mi na tom, co k tomu máte říci.“ Firgor překvapeně zamrkal, protože zřejmě neočekával, že král je tak dobře informován. Sám Arnubên pak naprázdno polkl, protože ani on to nečekal. Oba muži se dlouho dívali vzájemně do očí, než se Firgor otočil ke králi: „Můj pane, Arnuben je čestný muž a byl mým bratrem od chvíle, kdy jej má sestra pojala za manžela. Ona je dávno pryč a on je stále zde. Pokud našel lásku, pak jsem za něj rád. Nebudu mu stát v cestě a přeji mu vše dobré.“ Firgor přešel k Arnubênovi a na znamení usmíření mu podal ruku v prostém válečnickém pozdravu. Ten jeho sevření opětoval a pak se mu uklonil.

Král chvíli seděl tiše a přemýšlel. Pak oslovil Arnubêna: „Nuže, pane maršále, od ostatních jsem již slyšel dost - řekněte mi nyní vy, proč bych měl svolit s tímto sňatkem.“ Dúnadan se uklonil: „Výsadou mnohých mocných mužů je skromnost, já ale nemohlu zamlčet, že jsem kráčel po těchto krajích a bojoval za tuto zemi bitvy předtím, než se narodili mnozí z těch, kteří tu dnes jsou. Mnohé jsem viděl a naučil jsem se rozlišovat dobro od zla, bojovat za to první a odmítnout to druhé. Nejsem heru, urozený pán, neskromně věřím, že lepšího muže pro paní Rodwen mezi svými pány nenajdete, můj králi. Více než slova však, jak jste řekl, značí činy – a já jsem prokázal, že jsem za království ochoten žít i nasadit život. Pokud bys svolil, můj pane, pak budu žít a zemřu i za ni.“ (Arnubên (3+1 za dojem, který vyvolal gundabadský dar): výsledek 4 / proti 3 – úspěch). Mezi pány to opět zahučelo a jen autorita krále zabránila, aby mu někteří nehodili rukavici, když prohlašoval, že byl lepší než oni. Král ale zvedl ruku a řekl: „Láska je v tomto světě vzácná věc a jen málokdo ji nalezne. Pokud vy a paní Rodwen patříte mezi ty šťastné, pak vám jako její poručník nebudu stát v cestě. Doufal jsem, že pojme za manžela některého z urozených arthedainských herur, ale Sudba rozhodla jinak. Máte mé svolení ke svému sňatku, pane maršále, a s ním i přání všeho dobrého do budoucna.“ Arnubên se uklonil a beze slova odešle, následován svými přáteli. Venku je doběhla paní Finelleth, aby blahopřála Arnubênovi a ještě jednou poděkovala Ælfricovi za svou záchranu. Ten ale díky a slova o své odvaze skromně odmítl s tím, že skutečně odvážní byli ti, kteří tehdy padli, aby paní Finelleth zachránili. On pak neudělal nic výjimečného.

Obrázek

Zamířili bez meškání z Fornostu na Labutí hrad a cesta probíhala bez větších vzrušení. Po týdnu dorazili na dohled k Labutímu hradu a potkali několik vozů, které vezly z Hůrky sudy piva a vybraného jídla na svatbu. Nesly Máselníkovu značku a Ælfric je za část peněz vypravil z Hůrky, než zamířili na sever (Kryštof za to chtěl zaplatit bod osudu, ale nevzal jsem si ho, protože se mi to líbilo a nepřišlo mi to nutné). Už z dálky viděli, že kromě rybářské vesnice vyrostla za tu dobu, co byli pryč, ještě druhá osada pod hradem (kolem zkamenělého zlobra, který tam stál), kam se uchýlili další uprchlíci z jižního Cardolanu. Vítalo je bučení krav a zdálky cítili vůni ryb a sušících se sítí. Projížděli rušnou ulicí mezi kamennými a dřevěnými domy, které byly rychle dokončeny před zimou, když některý z obyvatel poznal Ælfrica a brzy ze všech stran znělo jeho jméno a vesničané mu provolávali slávu. Ælfric měl pocit, jakoby se konečně vracel domů. Vždyť už nebyl Ælfric Vyhnanec, ale Ælfric Labutí přilbice, pán na Labutím hradě, který měl svolení Pána Éothéodu, aby si vzal líbeznou Æthelflæd. Pro pobavení svých lidí si nasadil svou skvostnou přilbici a tasil meč, který vyhodil a zase chytil, když se zaleskl ve slunci. Arnubên, který jel vedle něj, měl lehké srdce a před očima tvář paní Rodwen.

Na Labutím hradě je čekalo bouřlivé přivítání, ale rytíř Angion Bez paže, který na místě velel, jim vysvětlil, že paní Æthelflæd a Ceorl tam nebyli. Před týdnem zamířili do Garth Crabanui za paní Rodwen. Podle toho, co se dozvěděli, obě dívky se prý velice spřátelily a často teď dlely společně. Potvrdil jim také, že krýtce po jejich odjezdu využila paní Æthelflæd oslabení skřetích vojsk a vedla muže Labutího hradu v odvážném útoku, který dobyl Osamělou věž na druhé straně průsmyku. Tím se pro Cardolan otevřela další cesta, kudy mohou proudit z Hůrky zásoby a uzavřela se tak možnost skřetům snadno pronikat do marky. Paní Rodwen rozhodla o připojení Osamělé věže k lénům Labutího hradu a Ælfric bratranec Ælfstan tam držel posádku mužů proti případným skřetím snahám věž opět získat. Zdrželi se jen přes noc, Ælfric pak téměř nespal. S Angionem Bez paže a kastelánem hradu prošel všechny problémy a věci, které bylo třeba vyřídit a které se nashromáždily, zjistil ale, že si vybral dobré správce – oba muži byli na svém místě správně a žádné velké potíže na ně nečekaly. Naopak se Labutí hrad stal cílem pro mnoho cardolanských uprchlíků, kteří předtím mířili do vesnic skrytých ve Starém hvozdu. Nyní ale slyšeli o Ælfricově boji proti skřetům a bezpečném místě, kde se mohli usadit a v bezpečí vychovávat své děti. Svým éothéodským jezdcům Ælfric jen řekl, že navštívil Zlatou síň ve vlasti a už není vyhnancem, ale rozvádět to nechtěl. Namísto toho nechal na oslavu otevřít jeden z menších soudků.

Obrázek

Jeli Cardolanem a měli pocit, že jejich dlouhá cesta se alespoň pro tuto chvíli chýlí ke konci a budou si už brzy moci trochu vydechnout a odpočinout si. Za sebou slyšeli Teilina, který si vesele hvízdal nějakou venkovskou melodii, rád, že je zpátky doma v Cardolanu a nebezpečí pominulo. Urcuner se usmíval, protože téměř splnil svou přísahu a přivedl Arnubêna zpátky. Krajina kolem nich byla sice mrazivá, ale chytala je za srdce. Opět si uvědomili, jak krásná byla ta země, kterou přijali za vlastní. Arnubên se cítil lehce a mladý jako snad nikdy, ale i tak byl neklidný. Otevřel medailon se třemi hvězdami a ucítil vůni moře z lístku oiolairë. Uvědomil si, že jeho loď ještě není bezpečně v přístavu. Na severu se rýsovaly temné sněhové mraky.

Za dva dny dorazili do cíle. Když ale přijeli na Garth Crabanui, úsměv na Arnubênově tváři ztuhl a ve zlé předtuše se mu sevřelo hrdlo. Na nádvoří bylo vše ve zmatku a chaosu, viděli jezdce, kteří sedlali koně, slyšeli rozkazy a najednou věděli se strašlivou jistotou, že něco není v pořádku. Arnubên vjel tryskem dovnitř a na prvního důstojníka, kterého spatřil, vyštěkl: „Kde je?!“ Muž jej poznal a užasle vykřikl: „ Pane maršále! Vrátil jste se! Panny Rodwen a Æthelflæd vyrazily na krátkou projížďku na koních jen s Cennil a malým doprovodem, ale zatím se nevrátily...“ Arnubên jej nenechal domluvit, otočil koně a vyjel ven do tmy, volaje její jméno. Měl pocit, jakoby se celý jeho svět hroutil a vše kolem něj se rozpadalo v prach. Vše, o co doteď usiloval a pro co tak těžce pracoval, nyní jakoby přišlo vniveč a ve vzpomínkách slyšel odporný Boldogův smích. Ve vzduchu vířily první bílé vločky a byl cítit sníh.

Ælfric houknul na muže, aby mu řekl vše, co ví a ten odvětil: „Už měly být dávno zpět, ale nespatřili jsme je. Ingwar Mordhalion našel před chvílí a nedaleko odsud stopy vlka, který nesl jezdce. Bojíme se, že se oběma dámám snad mohlo stát něco zlého, proto nechávám sedlat koně.“ Seveřan mu rozkázal, aby mu dal všechny muže, které dokáže postrádat, a připravili se bránit hrad: „Dnešní noci nechť nikdo nespí a mějte zbraně pohotově! Budeme bojovat proti Temnotě, ale pokud budete bdělí, dočkáme se úsvitu.“ Vzali stopaře, který našel vlčí stopu a v čele dvou tuctů jezdců dohnali Arnubêna.

Obrázek

Boldog na ně čekal v kruhu prastarých menhirů, které stály nad vysokým útesem. Z hlubiny pod ním slyšeli hučení řeky. Sněžilo. Jeho skřeti drželi nože pod krkem trojice dívek a Ceorla, který měl přeražený nos a opuchlou tvář. Ze špičky nože, který jeden z velkých vojáků držel přitisklý na hrdlo paní Rodwen, skápla do bělostného sněhu na zem rudá kapka krve.

Jejich nepřítel se opíral o strašlivou šavli, která byla černější než noc, a na které se zasyčením rozpouštěly vločky sněhu, jako by byla tvořena rozžhaveným kovem. Vzhlédl a odhalil zuby v krutém úsměšku: „Vítej, Arnubene! Jak jsem předpověděl, opět se setkáváme. Opovážil ses vztáhnout ruku na mocného Boldoga a nyní na tomto místě zemřeš. Necítíš pravdu v mých slovech? Necítíš sílu Tmy a kouzla Černokněžného krále ve vzduchu? Dnešní noc je poslední, kterou ve svém ubohém a zanedbatelném životě spatříš.“

Ve vzduchu skutečně přátelé cítili tajemné síly, která jako by z nich vysávaly život, zatímco paže nepřátel plnila silou. Mráz v kruhu kamenů byl nepřirozený a vražedný. Boldog vypadal plný síly a mocnější, než kdy předtím. Urcuner spatřil Boldogovu podobu v Neviděném světě, která byla dosud zahalena, ale tato strašlivá noc ji vyjevila. Elf uviděl děsivou temnotu, v cárech se obtáčející kolem pokroucené stínové postavy, pokřivené podle fyzického těla, ke kterému byla jeho podstata připoutána. Rudé oči bytosti planuly nenávistí a Udûnu, který ozařoval temnoty Neviděného světa.

Ælfric ukázal vojákům za ním, aby se rozdělili a obklíčili kruh menhirů, načež s Urcunerem následovali Dúnadana do kruhu. Arnubên vešel dovnitř a chladně řekl svému nepříteli: „Nech je odejít.“ Boldog vycenil tesáky: „Budeme bojovat – ty a já – tady a teď. Nikdo nezasáhne, jinak zajatkyně zemřou. Tady se nemůžeš schovat za štíty svých vojáků v bitvě nebo připravené luky elfů v lese, tady se rozhodne jen mezi námi a tvá Sudba se naplní.“ Ælfric tasil svůj meč a křikl: „Tvůj spor, obludo, už není jen mezi tebou a Arnubênem, protože jsi své odporné drápy vztáhl i na mou rodinu a tvá troufalost nemůže zůstat bez odpovědi. Arnubên proti tobě nebude stát sám.“ Skřet si ho pohrdavě změřil: „Červe! Stál jsem po boku svého pána ještě předtím, než se na obloze rozsvítily první hvězdy a viděl jsem nesčetná staletí přicházet a odcházet. Jak můžeš doufat, že proti mé moci uspěješ, ba jen obstojíš?“ Podíval se opět na Arnubêna a řekl: „Budeme bojovat my dva, nebo zajatci zemřou.“ Něco zavolal odporným hrdelním jazykem na své skřety a ti se i se zajatci stáhli stranou ke kruhu kamenů. Urcuner, který za tu dobu boje proti skřetům trochu rozuměl skřetí řeči, porozuměl, že jim také nařídil zajatce zabít, pokud by se mu něco stalo.

Obrázek

Zatímco se dohadovali, Urcuner za nimi vytáhl z vaku něco zabaleného v plátně a podal to Teilinovi: „Stůj svému pánovi po boku a nespěchej - světlo je vždy o to mocnější, čím je překvapivější.“ Pak zase zmizel z kruhu do noci, aby se pokusil obejít skřety a dostat se do zad těm, kteří drželi rukojmí. Arnubên mezitím pokračoval a řekl: „Dám ti své slovo, že do našeho souboje nikdo nezasáhne, pokud zajatce předtím propustíš.“ Boldog si odfrkl: „Nejsi v pozici, aby sis mohl klást podmínky!“ Dúnadan rozhodil ruce: „Pokud zvítězíš, pak je necháš zabít tak jako tak! Proč bych měl přistupovat já na tvoje?“ Mohutné stvůře se skřetí podobou zřejmě došla trpělivost, protože vyštěkl: „Bláhový blázne! Jak se odvažuješ se mnou handrkovat? Já budu žít ještě dlouho poté, co všichni, kteří tu jsou a které jsi kdy znal, zemřou, abych přivítal Pána Tmy, až se opět vrátí a zhasí Slunce, Měsíc a hvězdy na obloze. Zoufej si nyní a zemři!“ Na to pozvedl šavli a vyrazil vpřed.

Kolem nich ve tmě zaslechli řinčení šavlí a mečů, když na Cardolanské zaútočili skřeti ukrytí ve tmě. Kolem kruhu menhirů se bojovalo a přátelé nemohli odhadnout, jak ten zápas dopadne. Arnubên se podíval na světlovlasého rytíře po svém boku: „Postarej se nejdřív o zajatce a až budou v bezpečí, pak mi pomozte. Já ho zdržím.“ Seveřan zavrtěl hlavou a švihl zkusmo mečem ve vzduchu: „Urcuner se o zajatce postará. Nebudeš stát sám.“ Arnubên ho pak uchopil za rameno: „O mě se nestarej a běž, synku.“ (Oba hráči odmítali ustoupit a dohodli jsme se, že se rozhodne hodem kostkou - Arnubên (3): výsledek 1 / Ælfric (2): výsledek 1 – remíza! Oba hodili znovu, ale výsledek byl -1/-1 a tím pádem další remíza! Nové přehození a nikdo ani nedýchal, když padlo -2/1 a Kryštof měl zvítězit. Fingalen ale sáhl po krajním řešení a za aspekt „Vy jste teď moje rodina“ přehodil svůj výsledek na 2/1, čímž zvítězil, ale vyplýtval si bod osudu, které mu možná bude chybět na Boldoga.) Ælfric zavrčel, ale uposlechl a vyrazil k zajatcům, zatímco Dúnadan se otočil čelem k pomalu přicházejícímu Boldogovi, který se nad ním tyčil nejméně o dvě hlavy.

Oba vyrazili proti sobě a jejich čepele se střetly (Arnubên (3): výsledek 1 / Boldog (posílený kouzly Černokněžného krále hází z 6): výsledek 8 – neúspěch, 3 body poškození do Těla), ale Dúnadan musel ustoupit před silnými údery nepřítele a jeho čepel ho sekla do ruky. Mezitím se Urcuner plížil za nepřátele, kteří drželi zajatce, a doufal, že svit obnažené gondolinské čepele jej neprozradí (Urcuner (3): výsledek 1 / skřeti (1): výsledek 2 – neúspěch, Bubák použil bod osudu za aspekt Helegrist a otočil kostku na 3/2 - úspěch). Jeho meč se rozzářil ještě jasněji, když skočil do kruhu za skřety a dva z nich srazil k zemi. Z opačné strany se k němu blížil Ælfric, který zamával vyzývavě mečem na skřety a začal křičet urážky v obecné řeči a skřetích slovech, která pochytil ve snaze je vylákat k sobě (Ælfric (3): výsledek 3 / skřeti (2): výsledek 2 – úspěch). Jeho slova je rozzuřily k nepříčetnosti, trojice menších skřetů pustila zajatce a vyrazili vstříc rytíři s Labutí přilbicí. Jen velký skřetí voják, který držel dýku pod krkem paní Rodwen, zůstal na svém místě. Arnubên odskočil od svého protivníka a zvolal: „Dřív vyhasne světlo ve tvém druhém oku, než světlo Númenoru v mém srdci!“ Pak se na něj vrhl se vší vervou (Arnubên (4): výsledek 6 / Boldog (6): výsledek 4 – neúspěch Boldoga, ale ten použil bod osudu za aspekt Služebník Pána Tmy a přehodil na 6/6, načež také Fingalen použil bod osudu za aspekt Prorocké sny a otočil kostku na maximální možný výsledek +8/6 - úspěch). Ve svém snu viděl Bolgovu tvář zalitou krví a proto nyní vložil důvěru do svého snu a udeřil. Rozťal nepříteli obličej a ten uskočil zpět, řvoucí bolestí a šermující šavlí poslepu kolem sebe.

Ælfric vyrazil proti skřetům, kteří se na něj vrhli (Ælfric (4): výsledek 6 / skřeti (3): výsledek 3 – úspěch) a sekal nalevo a napravo, odrážejíc je štítem z Roklinky a svým mečem. Kráčel stále k Æthelflæd a ani pod náporem nepřátel nezpomalil. Urcuner zezadu přiskočil k zajatcům, rozsekl pouta malé Cennil a křikl: „Kde máš svou zbraň? Braň se!“ Pak zaútočil na velkého vojáka, který držel paní Rodwen (Urcuner (5): výsledek 6 / skřet (3): výsledek 2 – úspěch). Tomu srazil hlavu z ramen, aniž stihl dámu zranit a pak se částečně otočil a zabil skřeta, který ho chtěl bodnout do zad. Zaslechl za sebou smrtelný výkřik, a když se otočil, viděl, že Cennil držela v rukách svůj meč a probodla druhého skřeta, který chtěl na Urcunera skočit. V očích se jí blýskalo. Mezitím Boldog vytrhl od pasu morgulskou dýku a s ní v levé ruce zuřivě a poslepu vyrazil proti Dúnadanovi, přičemž se zřejmě orientoval jen sluchem nebo čichem (Arnubên (4): výsledek 7 / Boldog (s tváří zalitou krví hází jen z 5): výsledek 3 – neúspěch), neměl ale štěstí a Arnubên jeho výpady odrazil. Pak mu probodl levou ruku a skřet musel pustit prokletou dýku, kterou pak Dúnadan skopnul do propasti. Sám se pak rozhodl vyprovokovat Boldoga, aby stál mezi ním a propastí (Fingalen si chtěl vytvořit výhodu, při které by mohl Bolfoga srazit do propasti při jeho dalším útoku - Arnubên (2): výsledek 3 / Boldog (5): výsledek 3 – remíza, dohodli jsme se, že uspěje, ale bude ho to něco stát – vzal si ještě 1 bod poškození do Těla).

Mezi Ælfricem a dívkou jeho srdce stáli poslední dva skřeti. Nezaváhal a vyrazil proti nim (Ælfric (4): výsledek 6 / skřeti (2): výsledek 3 – úspěch). Jednoho srazil stranou štítem, druhého ťal, ale ani se nedíval, zda jej zabil, protože konečně stál před Æthelflæd. Rychle přeťal její pouta, klekl k ní a ryhcle ji políbil. Světlovlasá dívka se podívala za něj, kde viděla Arnubêna bojovat s mohutnou stvůrou a věděla, že její milý musí jít. Podívala se mu do očí a pobídla ho: „Běž!“ Seveřan se usmál a vyrazil. V té chvíli sejmul Teilin plátno z fëanorské lampy, kterou mu dal Urucner. Ta zářila jak ve viděném, tak neviděném světě a zakryla záři, kterou v tom druhém vydával Urcuner, když proběhl kolem Teilina a napadl Boldoga (Arnubên (3): výsledek 6 / Boldog (5): výsledek 8 – neúspěch, dohodli jsme se, že si vezme střední následek Strach o ostatní – bylo to víc než by musel, ale zároveň jsme řekli, že tím zároveň Boldog zůstane oslepen v Neviděném světě fëanorskou lampou.) Vyměnili si několik úderů a ledová proti ohnivé čepeli syčely a zvonily, ale elf musel ustoupit před zvířeckou silou. V té chvíli se do jeho duše vkradl strach – ne o sebe, ale o ostatní, kteří bojovali po jeho boku – protože nyní doopravdy zkřížil čepele s tímto strašným hubitelem elfů a viděl jeho moc v obou světech. Boldog zařičel a vyrazil proti oslepujícímu žáru fëanorské lapmy, rozhodnut ji uhasit. Arnubên uhodl jeho záměr a rozběhl se, aby svého panoše bránil (Arnubên (2): výsledek 3 / Boldog (5): výsledek 3 – remíza, uspěl, ale vzal si lehký následek „Je to jen škrábnutí“). Podařilo se mu odhodit jej z cesty, ale tehdy se mu do krve zakousla čepel a on vykřikl bolestí, protože měl pocit, že jej zranil žhavý kov propalující se mu až do hlavy. Zaslechl, jak i paní Rodwen vykřikla obavou o něj a proto zavolal: „Je to jen škrábnutí!“ Pak se rozhodl, že potřebují pomoc a nahlas zakrákal havraní řečí, svolávaje havrany z širého okolí, aby přiletěli a bránili dědičku Havraní pevnosti (Arnubên (2): výsledek 0 / Boldog (5): výsledek 5 – neúspěch, dohodli jsme se, že Bubák může použít bod osudu na svůj aspekt Přísaha paní Rodwen, protože je s postavou Dúnadana přímo provázaný, aby si Fingalen mohl přehodit kostky – ten ale hodil opět nulu, takže neuspěl a vzal si těžký následek „Poslední zranění“). Ve chvíli, kdy jeho zakrákání doznělo, zaslechl z dálky perutě, když ptáci odpověděli na jeho výzvu. V té chvíli si ale Boldog vyčistil krev ze svého jediného oka a zaútočil na Arnubêna. První úder mu srazila stranou Cennil, která se objevila po Urtucnerovu boku. Druhým ale probodl Arnubêna svou šavlí skrz na skrz. Oba věděli, že to byl ten moment z jejich snu, který oba viděli. Černá šavle se zakusovala do Dúnadanova těla a vysávala z něj život.

Ælfric vykřikl, když viděl svého přítele, doběhl a vší silou bodl strašlivého nepřítele do boku (Arnubên (4): výsledek 3 / Boldog (5): výsledek 7 – neúspěch, Kryštof se rozhodl použít bod osudu za aspekt Ælfgifu, přičemž řekl, že se jeho meč při úderu zlomí – ať už uspěje nebo ne, za což jsem mu dal +1 bonus - a hodil kostky znovu – výsledkem bylo 6+1/7, tedy remíza a dohodli jsme se, ze uspěl, ale sám byl zraněn). Starý elfí meč Seveřanova otce probodl brnění a bok Boldoga a zlomil se. Úlomky meče odletěly a rozsekly Ælfricovi tvář, ale zranil netvora více, než by to zmohl jakýkoli jiný meč. Boldog zavyl bolestí a nenávistí. Urcuner se otřásl a postavil se tak, aby mohl bránit ostatní, hlavně Cennil a Teilina, před dalším jeho útokem (Urcuner (3): výsledek 3 / Boldog (4): výsledek 1 – úspěch, pokud by Bolgod příští akcí chtěl útočit na někoho jiného než Arnubêna, měl by výrazný postih).

Arnubên krvácel a slábl. V ústech měl krev a nedostávalo se mu dechu, když šavle zřejmě probodla plíci. Věděl, že za chvíli omdlí a nebude moci nic udělat. Spatřil před sebou Boldoga, zraněného a oslabeného, ale přesto strašlivého a tyčícího se nad nimi všemi, odrážeje jejich útoky. Byl si vědom toho, že tento děsivý nepřítel může zabít všechny jeho přátele, které považoval za svoji rodinu a on s tím nic nebude moci udělat. Pustil štít, který spadl do sněhu a strhl si z krku medailon se třemi hvězdami. Uvědomil si, že nyní tři přátelé stáli kolem Boldoga v boji na život a na smrt jako ony tři hvězdy. Věděl, že udělá cokoli, aby ostatní ochránil. Procedil mezi zuby: „Náš sen mluvil o mé smrti, ale to, že ty zemřeš první, už neprozradil.“ Vyrazil vpřed a dal do toho úderu veškerou svou sílu, kterou měl (Tady jsem nabídl Fingalenovi, že Arnubên může Boldoga zabít… ale za cenu vlastní smrti. Pokud by Dúnadan obětoval vlastní život, aby Boldoga porazil, už by se nemuselo házet a Fingalen souhlasil bez mrknutí oka.). Jeho meč proklál Boldogovu hruď a oba padli k zemi, smrtelně zraněni.

Obrázek

Odporná Boldogova olejovitá krev se se syčením vsakovala do země, zatímco jeho tělo začalo rychle stárnout a rozpadat se, jakoby na něj během několika okamžiků dopadla tíha dlouhých tisíciletí. Během chvíle se rozpadlo v prach a zvedl se z něj odporný černý dým a mlha, která se chvíli vznášela na místě, než se zvedl slabý vánek ze Západu, který ji i popel rozfoukal na všechny strany. Vzduchem se ozvalo zoufalé zakvílení, které sláblo, aby pak už navždy umlklo, a přátelům se ze srdce zvedla velká tíže, jakoby pominulo velké zlo.

Arnuben ještě žil, když k němu přispěchali, ale jediný pohled na jeho zranění jim prozradil, že byla smrtelná. I odvážný Dúnadan to věděl, ale na rtech měl slabý úsměv. Urcuner toho nedbal a vyrazil, aby mu pomohl, ale Arnubên ho zastavil gestem a chtěl něco říct. Urcuner zavrtěl hlavou a zašeptal: „Šetři si dech pro Rodwen.“ Arnubên přesto řekl: „Děkuji, že jsi mě dovedl k ní… protože teď jsem doma.“ Podal elfovi medailon se třemi hvězdami: „Je to přívěšek námořníka a má zabezpečit šťastný návrat domů… snad i tobě přinese štěstí, až nadejde čas…“

Zaslechli zoufalý výkřik, když paní Rodwen doběhla na místo, rychle poklekla k umírajícímu, objala ho a přitiskla ho k sobě. Tekly jí slzy, když ho políbila, hladila ho po tváři a šeptala: „Prosím, neodcházej. Ne teď, ne takhle. Zůstaň se mnou… prosím.“ Přes krev, která mu stékala po tváři, se na ni: „Zůstanu s tebou už navždy a už tě neopustím.“ Slábl, ale ještě sáhl pod brnění a vytáhl její šátek, který mu kdysi dala jako zástavu: „Dal jsem ti slovo, že příště ti ho už vrátím sám a pak už zůstanu s tebou.“ Pak se rozhlédl kolem a pak vtiskl Ælfricovi do dlaně svůj meč Soronúmë: „Přijmi jej, chlapče jako dar od otce a neudělej svému rodu hanbu.“ Ælfric si meč vzal a smutně řekl: „Buď sbohem, Arnubêne, který jsi pro mě byl jako otec. Přesto se dnes loučíme jako bratři ve zbrani… a shledáme se zase tam, kam odcházejí lidé, když se jejich čas naplní. Brzy na shledanou…“

Oči Arnubênovi přestávaly sloužit a viděl už jen rozmazaně. Kolem sebe spatřil obrysy přátel, se kterými sdílel radosti i strasti a kteří mu byli dražší než bratři. Stáli mlčky a beze slova, na jejich tvářích se leskly slzy. Na okolních stromech smutně krákali havrani, kteří přiletěli příliš pozdě, aby jej zachránili, ale chtěli mu vzdát čest a ještě naposledy se rozloučit. Po chvíli Aethelflaed jemně zvedla zdrcenou a vzlykající paní Rodwen, sestersky ji objala a odvedla stranou. Ælfric se pak sklonil u těla mrtvého přítele a zatlačil mu oči. Tak zemřel Arnubên, syn Aglarânův, orel Západu a poslední maršál Cardolanu, který obětoval svůj život, aby srazil strašlivého Boldoga, stvůru ze Starých časů.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Tím jsme zakončili naši kampaň, která trvala déle než rok. Tímto bych chtěl všem, kteří naše zápisy sledovali, komentovali a povzbuzovali nás! Opravdu moc nás to těšilo a vlastně jen díky tomu jsem vydržel ty zápisy psát (další den po hraní mi to zabralo zpravidla víc jak půl dne), jinak bych neměl tu disciplínu. $lol$

Obrázek

Tím, jak se postavy vrátily zpátky do Cardolanu se uzavřela většina vedlejších linií (Ælfric přestal být vyhnancem a získal svolení vzít si dívku svého srdce, vrátili Celegnirův meč i Srdce trpaslíka, i Arnubên získal svolení krále k sňatku a Urcuner uzavřel téměř všechny své příběhové linie) a stáli jsme před volbou, jak pokračovat dál – buď bychom začali další zápletky (nápadů jsem měl víc než dost), nebo jsme si říkali, že bychom se posunuli trochu v čase a situaci, přičemž bychom hráli dál s jinými postavami. Nakonec rozhodlo to, že třeba Ælfric neměl teď několik let důvod vůbec vytáhnout paty z domu, Urcunera příběh taky táhl z Cardolanu pryč (alespoň dočasně) a také Arnubênova postava měla víc důvodů zůstat na hradě a nevystrčit nos, než se někde trmácet v divočině. Dohodli jsme se proto, že tuto kampaň uzavřeme a začneme novou, která bude s tou současnou provázaná. Sice tím nezrealizujeme některé nápady, které jsem měl připravené (únos Cennil a tajemství jejího původu!), ale je to lepší, než to tlačit na sílu a navíc tím hraní dostane nový impulz… tím pádem se nám otevřou nové příběhové možnosti a trochu se to oživí.

Musím říct, že určitou roli (alespoň u mě) hrála i obava, abych tu kampaň nepohnojil. $lol$ Doteď to byla pro mě jako Vypravěče (a snad i pro hráče) hodně výjimečná kampaň s hodně výjimečnou atmosférou. Nechtěl jsem to nechat zajít do momentu, kdy by se z toho stala rutina, nebo by se mi to podařilo pohnojit tak, že by nám to tu kampaň zkazilo. Takhle jsme ji uzavřeli v plné parádě a můžeme se vrhnout na další.

Zatím je naše představa taková, že se posuneme dopředu v čase (asi o 17-18 let... a tím se přiblížil i zánik Cardolanu jako takového) a hrát se bude zase v Cardolanu po naší kampani. Jedna z postav bude zřejmě Ælfricova nejstarší dcera, takže propojení se starou kampaní bude podle nás více než dostatečné. Zřejmě pro tu novou kampaň založíme nové téma. Zatím jsme plány do budoucna jen nastřelili, chceme se nad tím teď, když kampaň skončila, trochu zamyslet a dát to nějak dohromady. Je samozřejmě možné, že to ještě dopadne jinak (vždycky mě lákalo hrát v Prvním věku v Beleriandu), ale uvidíme, ta nastřelená možnost je hodně pěkná.

Ještě jednou moc díky za vaši podporu! :wink:
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Lorwyn
Příspěvky: 783
Registrován: 30. 8. 2011, 13:17
Bydliště: Krajina snů

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Lorwyn »

Nádherné. Děkuji... :clap:
Ne, nezemřelo to, co věčně odpočívá,
a dlouhý věků běh i smrtí smrti bývá.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Lorwyn píše:Nádherné. Děkuji... :clap:
To my moc děkujeme, Lorwyn!
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32274
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Vallun »

Tím jsme zakončili naši kampaň, která trvala déle než rok.
Amatéři:) Neratovická kampaň běží více než 8 let v kuse, Dubrovník více než 6 (ale jen 60 sezení - za to tři potomky...) a v Erathii se po 40 sezeních skoro ani nerozkoukali:)

Ne vážně, ta kampaň byla špičková a mohu snad říct, že i pan profesor by na ní byl hrdý:) A zápisy (sám vím jak moc je v nich práce) jsou prostě úžasné...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Jarilo
Příspěvky: 1101
Registrován: 5. 6. 2009, 00:49
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Jarilo »

Pánové, tleskám a děkuji za řadu příjemných víkendových odpolední a večerů, které jsem trávil čtením vašich zápisů. V podstatě jsem díky tomu, jak kvalitní příběh jste odehráli a jak kvalitní ty zápisy byly, nemusel šahat po žádné beletrii.

A nesmírně mě těší, že budete ve hraní pokračovat!

:clap: :clap: :clap:
Hry hraju a ještě radši dělám - doma i v práci.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Vallun, Jarilo: Moc díky, kluci! Jsme rádi, že se vám zápisy i hra líbily!
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
komi
Příspěvky: 674
Registrován: 17. 8. 2012, 19:07

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od komi »

Ecthelion píše:Tímto bych chtěl všem, kteří naše zápisy sledovali, komentovali a povzbuzovali nás! Opravdu moc nás to těšilo a vlastně jen díky tomu jsem vydržel ty zápisy psát
Tak to ho taky musím rychle pochválit, aby si to náhodou ještě s tím psaním příštích zápisů nerozmyslel

Parádní atmosféra, teď jen musíte doufat, aby se k zápisům nedostal Peter Jackson nebo někdo mu podobný :-)

Před každým, kdo dokáže v reálném čase generovat květnaté a sentimentální věty ve středozemském stylu, hluboce smekám.
Pepa
Příspěvky: 3233
Registrován: 25. 5. 2013, 15:00

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Pepa »

Výborné, vážně moc úžasné... :)

:clap: :clap: :clap:

(To víte, až se se sem za týden vrátím, tak to už by ty ovace nebyly čerstvé :))
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

komi, Pepa: Moc díky! Pro takové publikum je radost dělat zápisy. :clap:
Uživatelský avatar
Fingalen
Příspěvky: 1198
Registrován: 25. 1. 2007, 13:39
Bydliště: Bratislava
Kontaktovat uživatele:

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Fingalen »

Jonášovi mnohonásobná vďaka za chystanie, vedenie i vytrvalé zapisovanie hry, Kryštofovi a Bubákovi za spoluhranie a divákom a komentátorom za to, že ste nám udržali nadšeného zapisujúceho GMa. :-)

Bola to parádna jazda, ktorá sa mi vryje hlboko do pamäte svojou jemnou poetikou pretkanou akciou a drsnotou a vôbec. Díky za zážitok a že som mohol byť súčasťou.
Hrajeme si a víme, že si hrajeme, tedy jsme něčím víc než jen rozumnými bytostmi, neboť hra je nerozumná..

I've joined the resistance.
Uživatelský avatar
Narian
Příspěvky: 18
Registrován: 6. 1. 2014, 00:27

Re: Stíny Angmaru

Příspěvek od Narian »

Tak jsem teď dočetl všechny zápisy a jsem ohromen. Celé to má úžasnou atmosféru, postavy byly skvěle vymyšleny a zahrány a všechny příběhy a zápletky byly parádní. Četlo se to lépe, než kdejaká kniha. Moc díky za tyto zápisy, které my přinesly spoustu nádherně stráveného času. :clap: A už se těším na pokračování $;)
Hraje DrD Plus, DrD 1.6, Příběhy Impéria a SIFRP
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 11 hostů