[Fate:Rozcestí] KaFKy

[Vallun]

Z historie rodu Stuartů

První dochované zmínky o rodu Stuartů sahají do konce osmého století (erathijského letopočtu), kdy je uváděn William Stuart jako důstojník na Sorpigalově vlajkové lodi Great Jadame při většině jejích slavných plaveb. Naneštěstí i při Bitvě u Rocobaíjo Azul, kde po vážném zranění lorda Sorpigala převzal roli jejího kapitána. Slovutný admirál projevil své přání ještě jednou spatřit rodný přístav Ravenshore. Při plnění tohoto úkolu uspěl William jen částečně, sice udržel raněného lorda na živu po dlouhou dobu, ale ohněm zdecimovaná flotila doplula ke zcela neznámému pobřeží. Ze zbytku několika nejvíce poničených lodí nechal Stuart lodní tesaře vybudovat kulisy města Ravenshore. Druhý den, když lord Sorpigal zemřel byly z kulis vybudovány domky a osada na počest největšího z námořníků pojmenována Nový Sorpigal. Co bylo obsah posledního rozhovoru mezi lordem Sorpigalem a důstojníkem Stuartem se neví, stejně jako jak Stuart zemřel.

Na dalších téměř 400 let ser zmínky ztrácejí, snad by bylo možno více dohledat v písemnostech Nového Sorpigalu, avšak ty jsou nedostupné v knihovně hradu Ironfist. Teprve koncem 12. století je jméno Stuart opět zaznamenáno, když osoba jménem William Stuart vede skupinu původních obyvatel Nového Sorpigalu, kteří se rozhodli odejít kvůli vlně přistěhovalců z Erathie. Tito uprchlíci před uprchlíky osidlují ostrovy v Zálivu mlhoviny. Kam se vzápětí přistěhuje ještě víc uprchlíků z Erathie... Přesto se Stuartum podaří domoci postavení šlechtického rodu a William se stává sirem Arthurem W. Stuartem. Svého syna žení s dcerou místního domorodého náčelníka. Tím sice klesá v očích ostatní šlechty, ale jeho panství vzkvétá. První pán z Misty Mirror umírá zrazen svými ambicemi při snaze stát se lordem Mlžných ostrovů. Jeho syn Stuart Stuart se snaží napravit otcovu reputaci a stává se nejvěrnějším spojencem a spolubopjovníkem krále Ostrovů Newta. Ovšem dlouhé výpravy s královskou armádou jej málem připraví o panství, jehož se zmocňuje bratr Angus. Ten pak skončí se Stuart Stuartovým mečem v břiše, avšak stíhá celý rod proklít.

Ambici stát se vládcem ostrovu naplní až o několik staletí později Theodor Stuart. Mladý Theodor byl více po matce, která měla větší než malé množství elfí krve. Jeho ruce tak byly spíš delší a hbitější, než silné okrouhlé dlaně většiny příslušníků rodu Stuartů z nichž pocházelo nemálo strašlivých bojovníků. Kromě rtuťovitého těla zdědil po matce též lásku k přírodě, po otci pak bystrou a mimořádně zvídavou mysl. Lov, stopování, poznávání bylin a život v přírodě jej bavili více, než válečnictví v těžkých zbrojích, ale jako pán významného rodu se bojů zúčastňovat musel. Dlouho přemýšlel, jak to přežít ve zdraví. Díky svým znalostem přírody pochopil, že tahat do bitvy těžký rodinný obouručák nebude nejefektivnější. Proto si sám vykoval meč, který by lépe odpovídal jeho proporcím. Následně jej ještě mnohokrát předělal a plánoval v tom pokračovat, když jeho pán lord Mlžných ostrovů zavelel a šlo se do války se lordem Ironfistem, který si opět nárokoval vládu nad Frehavenem jako král Enrothu.

Theodor Stuart proslul jako velitel průzkumných a přepadových oddílů, přesto největší slávy dosáhl přímo v žáru největší bitvy u hradu Temper, kdy srazil prvního rytíře krále Ironfista - Archibalda Fellburna. Lehký jedenapůlruční meč se pod názvem Stuart stal hitem mezi bohatou šlechtou. Celkem 117 jich osobně vykoval sir Theodor. Jejich prodej pak učinil ze Stuartů druhý nejbohatší rod Mlžných ostrovů. Bohatství a válečné renomé pak napomohlo tomu, že byl jmenován lordem protektorem Mlžných ostrovů, když vláda přešla do rukou čtyřletého Ivana Newtona.

[Vallun]

Placeholder...

Strážomír

[Vallun]

Cesta do Erathie



Smrkové Vysoko - Prvního večera na cestě (24. března 2015) skončily Vaše kroky ve vísce Smrkové Vysoko, která by byla hezčí, kdyby se k ní nešlo skoro pořád do kopce (je cca 700 m.n.m). Samotná vesnice působí zvláštně, vyjma radnice jsou všechny domy dřevěné, hezky zdobené vyřezáváním, ale úzké a vysoké. Hranice občiny totiž pořád respektuje dávno ztrouchnivělou palisádu, podle omšelého průčelí radnice lze odhadnout, že kdysi patřila víska k Harmondaleskému panství.



Hlávkova Potočina (Puit de Bon) – Druhý den cesty zavedl Vaše kroky do větší úhledné vesnice Hlávkova Potočina, po posledních volbách starosty přejmenovaná na Puit de Bon, rozkládající se na pravém břehu Hlávkova potoka, pod Hlákvovým Okem u něhož stojí socha tohoto hrdina z ne až tak dávné války spolu s jeho údajnou milou, lesní vílou.



Třetí den budiž předmětem samostatného zápisu o tom, kterak hrdinná Ransomova drakobijecká brigáda porazila arsenoolověného draka a při tom vyhrála miniarénu.



Dobrobrodsko - Čtvrtý den cesty (27. březen 2015) byl korunován noclehem ve velké vesnici či snad malém městečku na ostrůvku v mocném proudu Gryphony. Zde sídlí sir Vernan Jullestyne, zeman dobrobrodský, nejbližší soused Willova postavení. Večer se stavil v hostinci a dal si s družinkou pár pšeničných. Dobrý chlapík, ale bez větší fantazie, solidní pán svých lidí, poctivý, spravedlivý, ale asi docela nudný, jeho motem je odevzdat svým vnukům zemi v takovém stavu, aby na ní byli hrdí naši dědové.



Dechampsville – Z Dobrobrodska pokračuje cesta do Erathie přibližně k severozápadu, po rovině a skoro přesně rovně. Ještě předtím, než po ní Brigáda vyrazí do polnohospodářské vsi Dechampsville dohoní jí jezdec, jeden z Corrallových hochů a předá Theodorovi podlouhlý balíček a se slovy: „dobré jitro, to je pro Vás, na shledanou“ vyrazí zpět. Není těžké odhadnout, že balíček skrývá toulec se šesti celokovovými šípy. Zatímco Dobrobrodsko bylo obcí s významným zemědělstvím, tak Dechampsville vypadá, že vesnice je jen doplňkem rostlinné výroby. K večeři dostane květákové pivo, první korbel je vyloženě hnusný, druhý hnusný, třetí stále hnusný, ale po šestém se na něj asi dá zvyknout, naštěstí je velice levné. Jo a Deschampsville je křižovatka, neboť se tu sbíhá cesta z Bouřných hor (marky na severovýchodě Erathie u hranic s Avlee) s cestou z Harmondale a Kamenova (ty se sejdou u Dobrobrodska).



Bastipont – obrana města Erathie před nebezpečím z východu, sídlo lorda Filimonta Verdschampse, knížete Východní marky, tedy lenního pána harmondaleských zemanů. Trochu nelogicky, ale v souladu s územním členěním Erathie je samotné město situováno na východním břehu řeky Catharíny. Stejně jako Dobrobrodsko je ohradbeno. Severně od něj začínají bažiny gryphonskocatharínské delty, ale více na jihu j řeka překročitelná, takže vojenský význam pevnosti tvořící most přes vodní tok se zdá sporný, ale samotná pevnost vypadá úchvatně, jako palác natažený mezi trojicí mocných hradních věží, z nichž prostřední je nejvyšší a nejštíhlejší. U Verdechamspe je na návštěvě lord Ian Bobvine, vévoda z Bouřných hor, maršálek Erathie. Večer (29. března 2015) se Theodorovi podaří sehnat itinerář královniných oslav:

(mimo oslavy – sobota – Aréna, hojná účast i zajímavějších figur)

1. Dubna Mše (v katedrále), v poledne bude slavnostní zahájení zasedání Velké rady, poté diplomatická audience u Královny (Theodorovi se podaří zjistit pořadí velvyslanců: Stěpan Postjevič z Dejyi, dr. Lado Hrubý z Kamenova, sir Alan Webster z Braccady, lord Frank Greenwood z Avlee).

2. Dubna – diplomatická audience, navečer pak lidová slavnost zahájená průvodem (královna projede kupeckou čtvrtí a možná i čtvrtí malých domů).

3. Dubna – zasedání Velké rady

4. Dubna – závěr zasedání Rady, Turnaj rytířský, večer Ples na hradě (očekává se oznámení zasnoubení)

5. Dubna – závěrečná bohoslužba pod širým nebem (ne dříve než odpoledne)

[Vallun]

Erathijské království
- cca 200 000 obyvatel (včetně Harmondale), 98+ % lidé, 98 % církev Dobrého srdce
- sousedí na západě s Deyjou, na severovýchodě krátká hranice s Avlee, Harmondale (?), na jihovýchodě v bažinách Gryphony hranice s Kamenovem a Braccadou (Jižní Longuedoc - sporné území, o které nikdo nemá moc zájem), na jihu s opuštěným horským regionem Daggerbankských hor
- vládnoucím rodem jsou od založení různé větve Gryphonheartů, král Erathie se považuje za velekrále všech lidí, dnes již jen titulární funkce, nepoužívaná běžně
- měna: ohreny, za jeden ohren se dá koupit jedno prostší jídlo v obyčejné hospodě
- člení se na 8 regionů:
Město Erathia, Královniny země, Bouřnohorsko, Longuedoc, Tatálie, Východní Marka, Vyšná Vysočina a Západní Marka

Město Erathia
- 32 000 obyvatel, hlavní město království, přístav
- řemesla a obchod
- správcem jménem královny markýz Coeur de Coeur, vysoký, elegantní namyšlený požitkář

Královniny země
- 17 000 obyvatel, nemá hlavní místo, správa sídlí v Erathii
- území v bezprostředním okolí hlavní města, dědictví královny po otci, vévodovi z Arminského pobřeží, název cíleně zapomínán na popud Cathariny I.
- zemědělství (zásobování hl.m.)
- správce: markýz Jean Dvoraczek, štíhlý, drobný, usměvavý, dvorný, „lázeňský švihák“

Bouřnohorsko
- 20 000 obyvatel, Chateau Tempete
- hlavním zdrojem příjmů je královská vojenská posádka, území leží na hranci s Avlee, jinak chudší region, lov, rybolov, podhorské zemědělství
- leží severně od Královniných zemí a Východní marky, cca trojúhleníkovitý tvar od delty Gryphony po vzdálenější úbočí Bouřných hor
- vládce: lord Ian Bobvine, vévoda z Bouřných hor, lord maršálek – podsaditý voják, přesto patrné stopy elfí krve, rozvážný, důkladný, přísný, jednostranně orientovaný na obranu království

Longuedoc
- 27 000 obyvatel, Sauleville
- země na západním břehu Gryphony, na jih od Východní Marky, na severu začíná kus cesty od Erathie a končí teoreticky až na hranicích s Brakkadou, západní hranici tvoří úbočí Vysočiny a jižněji nejasná hranice s Tatálií
- rybolov, zemědělství, textilní výroba, doprava Tatalie – Erathia
- vládce: lord Cathbert Scattel, vévoda z Longuedocu – vysoký, statný, pamatuje lepší časy, býval veselý a přátelský, ale dnes již zahořklý (ztratil jmění na lodních investicích)

Východní Marka
- 25 000 obyvatel, Bastipont
- západní hranicí je řeka Catharína Severní hranici tvoří převážně hlavní masiv Bouřných hor (pustina), jižní pak bažiny na západě Mohylového údolí, východní hranice je Harmondale, teoreticky velmi rozlehlé území, praktický mimořádně úrodný trojúhelník mezi řekami Catharínou a Gryphonou a pak řetěz osad na východním břehu a podél cesty do Harmondale a Kamenova.
- zemědělství, zpracování dřeva, obchod s Kamenovem
- formálně je součástí i harmondaleské zemanství
- vládce: lord Filimont Verdchamps, kníže Východní Marky, střední postavy, sklony k nadváze, pocit vlastní důležitosti, jinak inteligentní, dobrý a spravedlivý vládce, občas poněkud prudký až náladový

Vyšná Vysočina
- 25 000 obyvatel, Hautillion
- mírná příjemná pahorkatina rozkládající se mezi severním a jižním ramenem vyšších Dežských hor, na západě sousedí s jižní Deyjou, severní hranici tvoří Západní Marka a Královnina země, celou východní hranici tvoří Longuedoc a jižní Tatalie
- doly, pastevectví, řemesla
- vládce: Irsai Montespan, vévoda z Vyšné Vysočiny, starší, velmi kultivovaně působící člověk, vyvolává dojem pečlivého účetního, dosud vcelku křepký, nižší, štíhlé postavy, stříbrem prokvetlé vlasy, spíš tichý, vznešený, starobylý rod

Tatalie
- 35 000 obyvatel, Port Markham
- široké bažinaté pokračování Mohylového údolí západně od řeky Gryphony (a Longuedocu), dlouhé pobřeží, u něhož ještě probíhá jakás lodní doprava a rybolov, velmi rozlehlá oblast, Blata jsou však obsazena na několika místech trolly a další nebezpečnou havětí, v Daggerbankských horách na jihu se prý vyskytují skřeti, za nimi je zřejmě zcela opuštěné pobřeží plné zátok dříve náležející Braccadě, ta si však nyní nárokuje jen území k Point West, mocné skalní pevnosti střežící cestu z Erathie do Braccady
- rýžování zlata z písků, rybolov, mokřadní zemědělství (rýže)
- vládce: lord Emanuel Markham, vévoda z Tatalie, lord strážce pokladu, silnější muž středního věku, hlasitý, rázný, v důležitých věcech ale nerozhodný

Západní Marka
- 17 000 obyvatel, Tour Chevaliere
- rozlehlá nížina (plná skalisek) západně od Královniných zemí a severně od Vyšné vysočiny, severní hranice je tvořena pobřežní pahorkatinou, západní pak hranicí s Deyjou, dříve tvořila s Královninými zeměmi vévodství Arminské
- chov koní, zemědělství (zejména pastevectví)
- vládce: lord Peter Paster, kníže Západní Marky, pětadvacetiletý čerstvý dědic titulu, vyšší atletické postavy, pohledné tváře, dlouhých vlasů, vynikající jezdec, zřejmě nepříliš bystrý, ale rozumí koním