[AW] The Bridge - zápis

[Licho]

Epilog Peter Čechov

Peter si labužnicky usrkl kávy (ve skutečnosti čekanka z Velkých Polí), protáhl se, zhoupl se na židli a zamířil pohledem na protější zeď. "Některá rozhodnutí člověka poznamenají na celý život", zafilozofoval a hlavou mu běžely vzpomínky na den, kdy nad Fort Liberty vyšlo slunce dvakrát a tisíce lidí zahynuli v jaderné explozi, zatímco on vše pozoroval z vrtulníku, ve chvíli kdy se vracel s čerstvou posádkou "dočistit" ostrov s laboratoří.. Nespokojeně zatřepal hlavou - "ne, tohle není ten případ", atomové slunce přeci chvíli pěkně hřálo a bylo malou satisfakcí za nepříjemně dlouhou řadou křížů jeho přátel a známých.

Peterův pohled se vrátil na stůl, kde ležela krabička "Peter", zamračil se při pohledu na svůj nelichotivý "portrét", zdobící poměrně kvalitní cigarety. To byl problém, který jej teď, rok od zničení Fort Liberty zneklidňoval a rozhodnutí, kterého litoval. Ale teď, když je Dust zaměstnaná výchovou svého potomka, má konečně šanci situaci napravit a pořídit realističtější portrét. Neé, počkat, hezčí portrét.

Ještě že se alespoň umí ze svých chyb poučit a změnit své chování. Se samolibým úsměvem pohlédl na svou ruku, kterou léta zdobila psionická rukavice. Teď byla ale holá a měla již téměř stejné opálení jako zbytek těla.

Z přemítání ho vyrušilo bušení na dveře, ještě než se stačil probrat a něco říct, dovnitř vpadl zpocený Foster. "Peteře, musíš něco hned udělat! Otrokáři, je jich přes 50, dostali 15 našich chlapů, a celý náklaďák vybavení!".
Peter se trpce pousmál, půl ochranky poslal s jiným konvojem pryč a vojáci si zrovna hrají s Nemesis, dostat ji blíž asi nebude úplně jednoduché.
Podíval se zpět na Fostera: "Postarám se o to, nech mě chvíli o samotě. A hlavně žádný chlast!" a hodil Fosterovi vztekle krabičku Peter.
Když se zavřeli dveře, vstal a zamkl je.
Otevřel trezor a položil na stůl svou rukavici a dva válcovité předměty. Vytáhl z kapsy starodávnou minci a hodil si s ní.
"Hmm, pana", zabrblal a odvrátil pohled od prvního válce, tlakové nádoby s "mind control" plynem Fort Liberty směrem k druhému válci. "Tak pojď k tatínkovi, milášku", řekl směrem ke druhé válcovité nádobě, ve které s sebou začal jemně trhat do té chvíle nehybný červ. Ještě než otevřel svou mysl červovi, pomyslel si: "já se změnit dokážu, ale svět, ten bude pořád stejný.."