History fiction

[Argonantus]

Když může chybět u Maraise Danglars, v muzikálu lze zase vyhodit Vileforta.
U Caviezela vyhodili taky kdekoho.

Začíná ve mně plíživě narůstat podezření, že drtivá většina lidí, co kouká na filmy a píše komentáře, a dokonce i co píše scénáře, tak Monte Christa vlastně nikdy nečetla, bo je to moc dlouhé.
U autora wikihesla je to zcela jisté.

Jjelen ještě, k tomuto nápadu

jak by kniha (příp. náký zrpacování) ufngovalo bez toho úvodu, nechat MC na začátku jako záhadnou postavu a kdo to je/oč mu jde vykecat až postupně...

vskutečnosti Tenkrát na západě, uvědomuji si. Odhalení toho, co mu provedli, je pointa příběhu.

Asi by to chodilo u nového příběhu (Tenkrát na západě funguje skvěle), nicméně u Monte Christa je slabé místo, že pointu každý zná.

[jjelen]

nicméně u Monte Christa je slabé místo, že pointu každý zná.

Tak. (ačkoliv... po tvé filipice prot nejrůznějším zpotvořeným adaptacím bych si tím už nebyl úplně jistt)

A udělat z Dantése/hraběte rozdvojenou (/trojenou) osobu je hustej nápad

[ilgir]

Začíná ve mně plíživě narůstat podezření, že drtivá většina lidí, co kouká na filmy a píše komentáře, a dokonce i co píše scénáře, tak Monte Christa vlastně nikdy nečetla, bo je to moc dlouhé.

To je dost možné. Já jsem to četl, a proto nekoukám na filmy ani nepíšu komentáře.

nicméně u Monte Christa je slabé místo, že pointu každý zná.

Snadná pomoc. Přejmenuješ postavy i film jako takový, a kromě pointy budeš mít ještě meta-pointu pro znalé diváky (vskutečnosťy Monte Cristo!!!)

[Faskal]

Rád bych zaprotokoloval, že ze četby MC je (téměř) všechno pryč a zůstala mi především vzpomínka na vězení (to bylo awesome) a na tuny stránek nepříčetné nudy; všichni záporáci se mi slili do jednoho.

[Argonantus]

Jjelen:
To rozdvojení náhodou v originálu je, v tom článku jsem pitval, jak přesně k tomu došlo; nicméně střih mezi charaktery vede úplně jinudy, než v tom, zda chce nebo nechce pomstu. Zkoušel jsem si s tím poradit i v tom vlastním spin offu, neb mi to trochu překáželo.

Ilgir:
Jo, to by udělal Tarantino, Sadako nebo nějaký jiný postmoderní srandista, ale autoři muzikálu by se tím okradli o ten reklamní tahák, že to je Monte Christo, kterého každý zná. V zásadě je to tak trochu parazitování na jméně; jedině díky tomu, že je to dávno volné dílo, tak jsou takové postupy možné.

On ten nápad s Danglarsem coby šéfem pirátů není tak úplně marný; lze tam využít hromadu Monte Christovských témat úplně jinak. Danglars vskutečnosti Luigi Vampa, třeba. Vzniká tím složité napětí mezi Dantésem, kterého kdysi Danglars připravil o loď, a zase jinou situací, kdy Dantés nevědomky pomohl Danglarsovi, třeba s tou popravou Peppina, nevěda, že je to ta samá postava.
tak by se dal vyrobit dost ucházející a napínavý příběh, a skutečně je nutno změnit jména, aby to chodilo.

Evženie Danglarsová coby homosexuální klavíristka, ukrývající pronásledovaného banditu, to je taky téma na vlastní spin off - zatím si téhle linky kupodivu žádný soudobý korektní autor nevšiml.

No, a klenotník Johannes, krvácející mezi prkny do hospody pod ním, to je taky záležitost, kterou vyškrtli snad všichni filmaři velmi neuváženě.

A bez plcha nemožno.

[York]

Poznámka na okraj:

Nevím, jestli jsem četl originál od Dumase, ale určitě jsem četl Verneovu variaci na tohle téma. Je to teda fakt dávno, takže už si přesně nepamatuju o čem to bylo, ale líbilo se mi to natolik, že jsem to četl několikrát.

[Faskal]

... a ta Verneova byla (=mi přišla jako) ještě větší nuda, zrovna nedávno jsem si na to vzpomněl.

Oba hrdinové mi přišli extrémně nepravděpodobní.

[Argonantus]

York:
Toho jsme točili už tady https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 39#p475039
a Faskalovi se nelíbil, mně přišel v mládí ucházející, ale v každém případě, proti původní verzi je to půl kocoura, asi jako Pán prstenů a jeho fanfiction. Ten Dumasův je podstatně temnější a drsnější, víc tam stříká krev, víc tam s lidmi lomcují pocity, a je to celé dalekosáhle rafinovanější.
Verne už moc nemá ten pěkný podkres gotického románu; opravdu atmosférická záležitost byl jen ten úplný začátek se šplháním po hromosvodu (na to jsem si párkrát v životě vzpomněl, šplhaje po hromosvodu). Původní verze má podobných scén hromadu.

Jinak je to vlastně jedna z prvních fanfiction, která se dochovala, a byla docela úspěšná.

Faskal:
je docela možné, že jsi byl na Monte Christa ještě malý. Správný čas je někde kolem puberty nebo nepatrně za. Aby tě dostala ta Romeo/Julie linka, která mi tehdy přišla daleko nejsilnější. Dnes drtíš bez mrknutí oka mnohem delší a nudnější věci.

[Faskal]

Ten hromosvod byl dobrý, to uznám. Stejně jako začátek MC. Christa jsem četl dva roky zpátky, Verneova pána rok zpátky, takže jsem byl tehdy mladší a teď doceňuju zase jiné věci, ale tím to nebude.

Jinak Sandorf ještě dobrý v porovnání s tím, co psal mladý Verne. Lodníka Dunajského jsem zvládl jenom proto, že jsem zrovna měl horečku.

[Argonantus]

Lodivod Dunajský je naopak jeden z posledních Vernů https://cs.wikipedia.org/wiki/Podivuhodn%C3%A9_cesty
věř bývalému Vernovskému maniakovi - četl jsem asi třetinu jeho Podivuhodných cest.

Ještě daleko větší maniak Ondřej Neff, který snad četl úplně všechny - a rozhodně o tom napsal knihu - tvrdí, že k stáru se Verne už trochu rozpadal, vymýšlel stále šílenější šílenosti a u posledních věcí se diskutuje, zda je nedopsal někdo jiný.
Jisto je, že největší hity jsou rané věci.

Verne proti Dumasovi je moderní, nadšen technikou a scifi otázkami, nicméně vysloveně plave v salónní konverzaci, v konverzaci s hrdinkami je bezradný jak Mirek Dušín a celý je takový Foglarovský.
A rozhodně nenechává v textu takové skvosty, jako je ta upírská odbočka v Monte Christovi, nebo ten klenotník, co krvácí mezi prkny do prvního patra. Jeho atmosféra pak snad nikdy nedosahuje těch úžasných míst, kdy Valentina předstírá, že je mrtvá a sleduje svoji matku, jak ji otráví pití. Nebo detailní popravy palicí, ze které je jemnému Franzovi špatně. Nebo taková neuvěřitelnost, jako ti grošáci coby záminka k seznámení (myslím, že jen Depardieu verze to pochytala).

[York]

Verneova pána jsem četl rok zpátky

Aha, to leccos vysvětluje. Já jsem to četl na základce, nejspíš ještě na prvním stupni.

[Argonantus]

pro Yorka - věz, že existuje https://www.csfd.cz/film/111685-mathias ... f/prehled/
a o tom jsme mluvili a to mi za mlhou zapomnění uvízlo jako fajn seriál, na rozdíl od všech zatím absolvovaných pokusů o Dumase, kde co případ, to nějaký problém.
Já četl oboje na základce a na prvním stupni, ale za boha vám neřeknu, co dřív. A Dumas udělal dojem zásadně větší, už s tím, že nebylo s čím srovnávat - moc jeho knih jsem nečetl, kdežto Verne byl tísněn armádou jeho daleko lepších věcí.
Jeho cestovatelské road movie jsou obvykle vybudovány úplně jinak, než Dumasovy historické HF hrátky.

EDIT: teď přemýšlím, jestli ta dávná scéna s hromosvodem nakonec přece jenom nějakým obskurním způsobem neprosákla do jedné scény Vězňů času s tím kostelem a krysami.

[Faskal]

https://en.wikipedia.org/wiki/The_Danube_Pilot

"It was first published in 1908, three years after his death, and like most of the books published posthumously, had been extensively revised by his son, Michel."

...
obecněji:
http://jv.gilead.org.il/biblio/apocrypha.html

" X. Apocrypha
The following works are said to have been written by Jules Verne. During almost a century, publishers and scholars thought that Jules Verne was the author of these novels. Recent discoveries and researches show that these works were written by other authors: F.-A. Audoin, André Laurie and Michel Verne. After Jules Verne’s death, his son Michel and his publisher Hetzel used most of the remaining manuscripts to publish the well-known posthumes (posthumous) novels. But Michel rewrote all of them, more or less. And, even, he wrote completely new novels, like L’Agence Thompson and C°, which was published under his father’s name. "

Ty posmrtně vydané jsou jeho z menší nebo větší části. Bojím se, že na to, abychom rozlouskli, jak velká část je původní, a jak velká část je od syna, potřebujeme nějakého většího čaroděje.

Edit:
Česká verze wikipedie je překvapivě užitečnější než anglická. Poskoci, zapište to do protokolu!

Román Jules Verne napsal roku 1901 pod názvem Le Beau Danube jaune (Krásný žlutý Dunaj), přičemž název mínil jako žert, protože už tehdy byl Dunaj mnohem méně modrý, než když v roce 1867 složil rakouský skladatel Johann Strauss mladší svůj valčík Na krásném modrém Dunaji. K tisku román připravil až po Vernově smrti jeho syn Michel, který k původním šestnácti kapitolám připsal tři další a pozměnil také název knihy. Původní neupravený Vernův rukopis byl vydán roku 1988. Česky tento text vyšel roku 2002 pod názvem Pašeráci na Dunaji.

Takže tři poslední kapitoly jsou nové, zbytek je z nějaké části přepsaný. Případný dobrovolník to může porovnat; já to nebudu, četl jsem šestinu Podivuhodných cest a asi stačilo.

[York]

pro Yorka - věz, že existuje https://www.csfd.cz/film/111685-mathias ... f/prehled/

Ten znám, respektive teda vybavím si z toho možná tak jednu scénu. Zbytek už se mi z paměti dávno vytratil.

Verne byl tísněn armádou jeho daleko lepších věcí.

Já si právě z nějakého důvodu Matyáše Sandorfa pamatuju snad nejvíc ze všech Verneovek, ačkoliv je to Verneovka dost netypická (nebo možná právě proto).

[Argonantus]

Faskal:
To přesně naznačoval ten Neff - že na konci už je v tom jasný bordel a psalo tam zřejmě víc lidí.
Což mají mimochodem s tím Dumasem taky společné, jak se ukázalo - tam to taky není ani zdaleka one man show, pro změnu už od začátku. Měl zřejmě partu ghostwriterů na rozpracování různých částí textu, jinak ostatně není ani technicky dobře možné napsat za dva roky Monte Christa, Tři mušketýry a Tři mušketýry po dvaceti letech a ještě pár dalších věcí.
Vskutečnosti je Dumasův podíl na Monte Christovi dost složitý, takže by neměl moc důvod protestovat, že mu to Verne šlohnul (a udělal to naprosto otevřeně a přiznal to).

Jinak si uvědomuji, že to není jediný případ Vernmovy fanfiction - ještě je Ledová sfinga, která prozrazuje, že Poe nebyl až tak neznámá záležitost.
Nejlepší Vernové - Cesta kolem světa za 80 dní (která není vůbec scifi), Tajuplný ostrov, Ocelové město, Dvacet tisíc mil pod mořem (skrz ta chapadla), z méně známých Chancellor. Ale pokud to nepřečtete, nic strašného se nestane. Každá z těch knih už je někým překonaná a máme za ně náhradu.

Monte Christo by mi chyběl víc. Po letech jsem se dopracoval hlubinnými archeologickými sondami ke zjištění, že je to jedna z knih, co mne ovlivnila docela zásadně. Komu vyhovuje Hra o trůny, tak je to velmi podobné. Komu ne, tak je to velmi podobné.