History fiction

[jjelen]

Jo, Dorré je boží.

On ten Dagon (teda nepřímo Dagon, spíš obecně nějaké božstvo/démon lezoucí z vody) bude dosti archetypální potvora, něco jako ti draci-hadi (s kterými klidně může, ale nemusí, souviset... krokodýli, Apsú a Tiamat, jestli to teda vůbec měli být "plazi"...).
A bude to záležitost fakt dost stará, třeba tihle fešáci možná byli ještě před Dagonem: https://en.wikipedia.org/wiki/Ogdoad_(Egyptian) (jo, když sem o nich slyšel poprvé, vzpomněl jsem si na Innsmouth ) Nakonec, on i ten slovanský vodník možná bude trochu souviset

Vtipný je, že Dagon možná s tímhle vším původně až tak nesouvisel a měl spíš co dělat s obilím než vodou a rybami (n že by bylo možné bez vody cokoliv vypěstovat... ale neřešilo se to tu někdy už?)

[Argonantus]

Řešil se tenhle obskurní odkaz http://www.demiurg.cz/index.php?option= ... &Itemid=38
kde je všechno možné podezřelé, ale basreliéfy jsou pravé

[Argonantus]

"S úzkostlivou péčí dbala o svůj zevnějšek (...) omývala se vodou smíšenou s otrubami a francouzským mýdlem. Natírala si pleť vinným olejem, používala červeného líčidla z brazilského dřeva, bílého z rozemleté nati bramboříků. Pečlivě uposlechla každý módní předpis."

Lion Feuchtwanger: Ošklivá vévodkyně.

Takže nejen štýrská královna, ale i brazilské dřevo. Jakože cože?

EDIT: štýrská královna zde https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 47#p465447

[jjelen]

Přivezli templáři, ne?
(tady vidíte přátelé, že i se sebevětším anachronismem do můžete dotáhnout do čítanek)

[Argonantus]

ten Jirásek toho zase nenapsal tak strašně moc
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alois_Jir%C3%A1sek
a nikdy jsem si nevšiml, že moc nechodil před husitskou dobu - Pověsti jsou vlastně dost ojedinělá záležitost.

Třebízský je vlastně starší https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1cl ... Dzsk%C3%BD a občas si všiml i hodně zajímavých epizod, třeba ta Dagmar, ale utkvělo mi to jako totální smršť nudy.

[Argonantus]

Pro úplnost k Monte Christovi https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 86#p474986
mne ČT vzdělala ve verzi Caviezel.
Je to kompozičně krok k Chamberlainovi a vlastně před něj - polovinu filmu tvoří vězení a piráti, hlavní důvěrník Monte Crista je Jacopo (?) a zbytek děje je zdrcen dost neuvěřitelnými zkratkami.
Takže například; Villefortovy zločiny spočívají v tom, že zabil svého otce Noitiera. Pomsta je, že se to odhalí.
Čímž Noitier vypadá ze hry hned na začátku, s ním taky Valentina, Morrel, paní Vilefortová, její zločiny, paní Danglarsová a společné dítě Benedetto. To je zpatra nejméně 300 stran.
Jinak se to pokouší být Chamberlainovsky akční, jde hlavně o šermování s Morcefem, což je finální a hlavní padouch.
A Mercedes je dost moderní nekomplikovaná dáma, co si s tím moc nedělá hlavu - Morcefa si vzala, ježto byla těhotná s Dantesem, abyste věděli.
Dvě hvězdy, víc nic.
Jo, a Boha je tam kupodivu daleko víc, než v originálním Dumasovi z 19. století.

Zřejmě je důležité potkat tuto téměř zapomenutou variantu https://www.csfd.cz/film/182801-hrabe-m ... komentare/

[jjelen]

Je to kompozičně krok k Chamberlainovi a vlastně před něj - polovinu filmu tvoří vězení a piráti, hlavní důvěrník Monte Crista je Jacopo (?) a zbytek děje je zdrcen dost neuvěřitelnými zkratkami.

Vidíš, já naopak uvažuji nad tím, jak by kniha (příp. náký zrpacování) ufngovalo bez toho úvodu, nechat MC na začátku jako záhadnou postavu a kdo to je/oč mu jde vykecat až postupně... (mám dojem, že ta kreslená Sadako verze funguje nějak takhle... ale už to nemá ten efekt )

[Argonantus]

Jjelen:
Tak trochu fungoval ten Depardieu, kde vězení osekali na kost (a vynechali Fariu, dokonce).
Chamberlain a Caviezel na to jdou přesně opačně - je z toho Shawshank redemption.

Jako jo, dají se tak udělat příběhy, ale pak je otázka, proč to je považováno za adaptaci Monte Christa, který obsahuje obě základní složky Rape and Revenge jako úplně nezbytné a je v tomto oboru totální zakladatelská klasika. Vynechat jedno nebo druhé znamená posunout to úplně jinam a moc k tomu nevidím důvod, když v tom klasickém schématu obou složek fungují miliony nových věcí (Kill Bill, třeba).

Dále má nastavenou kompozici asi 1:4 ve prospěch Pomsty. Lze to posunout třeba na 1:5 nebo 1:2, ale pokud z toho vyleze 1"1, je to už zase něco výrazně jiného - asi jako by v Kill Billovi zabíralo mlácení a střílení Beatrix Kido půl filmu.

Dále je ta pomsta je intrikovací a nenásilná, to je další podstatný znak; padouši si tak nějak ublíží sami. Pomsta není, že Monte Christo padoucha propíchne v souboji, to by bylo strašně málo (jak ostatně výslovně říká).

A stejně tak je tam naprosto zásadní ta "vyvažovací" dvojice Maxmilián a Valentina, zasahující dokonce do pointy.

Všechny tyhle základní postuláty ty filmové adaptace ignorují, a to pokud možno všechny najednou, každý v jiném směru, což naprosto nechápu. Kdovíproč ti scénáristi věří, že jsou chytřejší, než Dumas, a vynecháním něčeho podobně podstatného se to vylepší. Nevylepší, akorát to ztratí nějaký dost zásadní punc původního originálu a posune se to k nějaké naprosto tuctové a nevýrazné břečce (šermuje se tam, padoucha propíchnou a milenci jsou nakonec zase spolu).

[midewiwin]

Narvat MC do dvou hodin prostě nejde. Brutální osekání i velmi zásadních věcí je zákonitý důsledek takového šíleného zámyslu.
Velmi vychvalovaná a údajně téměř doslovná Vernayova verze je tříhodinová, jenže tu jsem neviděla, tak nemůžu posoudit, jak se jim tam všechno podstatné mohlo vejít.
Dayanova minisérie s Gérardem D. urvala celkem přes šest hodin, ale scénárista zřejmě usoudil, že času dost, když tam nacpal tu nedumasovskou milenku. Pro mě nepochopitelná záležitost, když jiné věci vynechal.
Caviezel sice malebně šermuje v obilí, ale proč ho vydávali za Monte Christa, mi zůstalo záhadou.
Edit:
Dodatečně jsem zjistila, že film s Jeanem Maraisem je ve dvou dílech k mání na YouTube.
Tak si to za dlouhých zimních večerů možná dopřeju.

[Argonantus]

V odkazu, kde tahle smyčka oživla, je naše dvojhlasné kvílení se sadako nad variantou Marais.
Za mne je to nejslabší verze, jde divným způsobem ještě pod Caviezela. Úplné vynechání Danglarse (ale času dost, plno podrobností z Benedettova vězeňského života), a extrémně divné holky. Fakt průser.

[Sadako]

Dodatečně jsem zjistila, že film s Jeanem Maraisem je ve dvou dílech k mání na YouTube.
Tak si to za dlouhých zimních večerů možná dopřeju.

Nechceš si radši prostřelit nohu?
Verze s Maraisem je ZLO největší a jako bonus obsahuje příšerné tehdejší barvy, ze kterých mi krvácely oči.

Ono teda obecně, padesátkové francouzské historické/dobrodružné filmy jsou jeden průser vedle druhého. Nuda, statičnost, jeden paňáca vedle druhého a hezké ženské vystupující tak tak, že fskutčnosti vůbec nejsou sexy. Koukatelné to začalo být až o dekádu později.

EDIT: Myslím, že nutně potřebuju vidět tohle. Monte Cristo vypadá jako Rasputin.
https://www.csfd.cz/film/136751-uznik-z ... ie/?type=1

[Argonantus]

Ono teda obecně, padesátkové francouzské historické/dobrodružné filmy jsou jeden průser vedle druhého. Nuda, statičnost, jeden paňáca vedle druhého a hezké ženské vystupující tak tak, že fskutčnosti vůbec nejsou sexy. Koukatelné to začalo být až o dekádu později.

No když jsem na to jako malý koukal, tak jsem moc neřešil, jestli 50, 60 nebo 70. On v tom byl celkem mizivý pokrok - princip "francouzské šermovačky" čili klonu Tří mušketýrů byl velice prostý a ty filmy se trochu slévají. Fanfán tulipán jako Černý tulipán, Cartouche nebo Kapitán Fracasse. Vlastně to mělo podobné principy jako Hollywood.
Vždycky tam byla nějaká slavná hvězda - původně Gérard Phillipe, později Marais nebo Belmondo, nějaká slavná kočka, spousta kostýmů, hodně šermování. Historická věrnost velmi volná - což platilo už i o předlohách, většinou. 16. století nešlo rozeznat od 18. Středověk se moc nevyskytoval. Jerson skóre rovněž velmi nízké, rvačky byly spíš vesele šílené, než nebezpečené. Bylo tam spoustu zabitých, ale málokdo opravdu mrtvý. Historie byla záminkou pro šermování, takže vlastně nikoho moc nezajímala.

Jako malí jsme tyhle filmy žrali, neb se tam dělo plno věcí, asi jako v Limonádovém Joe (kterého moc nevysílali, neb byl... ne snad úplně zakázaný, ale určitě nežádoucí). Předpokládám, že tahle důchodcovská nostalgie vyvolala tu salvu vysokých hodnocení - není to, jak to vidí dotyčný dnes, ale jak si to pamatuje*.

Později kouzlo vyprchalo, asi jako u Foglara a Vinnetoua - nic tam nebylo doopravdy.
Jean Marais fakt jako neumí hrát; měl úlohu akčního hrdiny jako Schwarzenegger, cokoli jemnějšího šlo mimo jeho možnosti. Třeba zrovna Monte Christo. Schwarzenegger v charakterní roli, kde se nestřílí a nerve, není vůbec dobrý nápad.

Jinak problém vězí v tom, že Monte Christo NENÍ veselá šermovačka jako Tři mušketýři. I ti mají v originále hlubší a temnější tóny pravidelně filmovými verzemi ignorované, bohužel (hrabě De La Fere věší svoji manželku na strom). Nicméně, jádro mušketýrů opravdu jsou "švihácká dobrodružství", jak nad nimi někde přemýšlel Alnag na D20, s kordem oknem do ložnice a po laně zase ven. V originálním Monte Christovi není JEDINÁ soubojová scéna. V jednom místě hrozí souboj na pistole, který je ale v poslední chvíli odvolán.

Jinak si uvědomuji pozoruhodnou technickou spřízněnost Monte Christa a Hry o trůny - ono to taky dost podstatnou měrou visí na rozhovorech, ze kterých plyne další děj.

*EDIT: Ještě připojím labužnickou hvězdu - přesně v tom správném věku jsem byl v kině na té verzi s Chamberlainem. Líbilo se mi to, vlastně tam "všechno bylo", ale přesto jsem cítil mírné rozpaky, protože to zdaleka nedosahovalo tak velikánského efektu, jako těsně předtím přečtená kniha. O rozdílu kompozice standardního celovečeráku a kolosálnosti tisícistránkového románu jsem tehdy ještě neuvažoval, ve spisování jsem byl fakt na začátku.
Dnes bych tomu dal takové upocené tři hvězdy, je to povinné zvládnutí základních sestav, ale víc ani ťuk. A přesto je to značně lepší, než Caviezel i Marais.

[midewiwin]

Dodatečně jsem zjistila, že film s Jeanem Maraisem je ve dvou dílech k mání na YouTube.
Tak si to za dlouhých zimních večerů možná dopřeju.

Nechceš si radši prostřelit nohu?
Verze s Maraisem je ZLO největší a jako bonus obsahuje příšerné tehdejší barvy, ze kterých mi krvácely oči.

Ono teda obecně, padesátkové francouzské historické/dobrodružné filmy jsou jeden průser vedle druhého. Nuda, statičnost, jeden paňáca vedle druhého a hezké ženské vystupující tak tak, že fskutčnosti vůbec nejsou sexy. Koukatelné to začalo být až o dekádu později.

EDIT: Myslím, že nutně potřebuju vidět tohle. Monte Cristo vypadá jako Rasputin.
https://www.csfd.cz/film/136751-uznik-z ... ie/?type=1

Masochismus může mít podoby různé.

[Argonantus]

Na mne přicházela se sledováním verze s Maraisem až Lvozimní nálada - davy nepochopitelně jásají nad něčím otřesně debilním a já si připadám jako blázen ("jak to, proboha, že to nikdo nevidí??")

Jinak teď jsem našel nějakou podivnou diplomku, která řeší v zásadě to samé téma - "jak zjednodušit Monte Christa pro dnešní čtenáře". Takže pitvá kromě originálu digest jakéhosi Japonce a muzikál.
Digestivní Japonec troskotá na známých skalách - nejméně tři čtvrtiny příběhu je ve vězení, pomstu zdrtí snadno a rychle. Zřejmě chlapík, který viděl verzi Chamberlain a považuje to za věrný originál.
Mimochodem, to samé jako autor českého wikihesla, kde je poměr rozsahu stejně podivný, navíc tvrzení, že první poražený je Danglars a poslední Morcef je zjevná nepravda (pakliže "pravdou" není Chamberlain).

Šíleným zvědavcům mohu dodat adresu; ale je třeba masivně přeskakovat, neb i autorka byla zjevně odměněna za rozsah a vložila proto do práce několik naprosto nesmyslných vedlejších odboček (např. výklad francouzské revoluce, která se v románu neodehraje).

EDIT. Ještě neodolám, pro ty, kdo neviděli muzikál Monte Christo a zřejmě tak ani nehodlají učinit, z téže diplomky vyjímám tento dechberoucí popis:

Herec Edmonda Dantese měl jisté problémy, když musel text občas vyjadřovat svým nedokonalým zpěvem a zpěváka v roli hraběte Monte Crista (kterého „zachraňoval" jeho sugestivní zjev a výborná pěvecká dovednost) zase zrazovaly chybějící herecké zkušenosti. Pro diváka, který nečetl Dumasův text, mohla být přítomnost těchto dvou umělců, kteří se často setkávali na scéně v jeden okamžik a hráli vlastně tutéž postavu, poněkud zavádějící.

V podstatě tento akt představoval snahu o symbolické vyjádření rozpolcenosti hlavního hrdiny, který vede boj sám se sebou. Boj Edmonda Dantese (toužícího po pomstě) s hrabětem Monte Cristem (stále pochybujícím o správnosti svého konání). V jeho rozhodování pomáhal muzikálovému hrdinovi i duch a b b é h o F a r i i , který ho několikrát během hry napomínal, aby brzdil svou pomstychtivost. Proti tomu se nesouhlasně projevoval duch Edmonda Dantese a na protest zabil v dokonalé šermířské scéně M o r c e r f a , který usiloval o život H a y d é e .

Také pomsta na D a n g l a r s o v i proběhla v muzikálu jinak než u Dumase. V původní verzi, kde je Danglars trápen tlupou banditů, a největším trestem se pro něj stane náhlé odhalení pravé totožnosti hraběte jako Edmonda Dantěse, si ponížený a zruinovaný románový Danglars nakonec zachrání holý život zbabělým útěkem.
Muzikálový Danglars po zatčení Dantese nejprve převezme vládu nad Faraónem a přemění jej na pašeráckou a pirátskou loď. Když se ocitne bez prostředků, je na svém útěku lapen roztančenými „přízraky minulosti", připoután k lodi Faraón a poslán trpět na otevřené moře, odkud není návratu.

V konci příběhu se divadelní osud Monte Crista ubíral také jiným směrem, než jaký mu vymysleli románový i digestovský tvůrce. Hrabě Monte Cristo se zrovna chystal к souboji s А I b e r t e m (synem Mercedes), když ho naléhavé hlasy abbé Farii, jeho otce i dalších lidí zastavily v jeho činnosti. Hrabě si kajícně uvědomil, že dobro znamená v životě víc než pomsta a všem odpustil
jejich vinu. Optimistický konec hry, kdy se všichni šťastně objímali a nastupovali do připlouvající lodi Faraón, vyústil v mohutné ballabile, štědře naplněné hudbou zpěvem a tancem. Celou jásající společnost pak loď pomalu unášela к bájnému ostrovu Monte Cristo.

[Sadako]

OK, tak muzikál bude asi ještě horší než Marais. Tam se aspoň nekrákorá.