Hra o trůny
Moderátor: Faskal
Re: Hra o trůny
Jon se propracoval? Proboha jak?
(teda jako jo, vidim to tam, ale... zrovna tak se k trůnu "propracovala" Daenerys...)
Nehledě na to že k trůnu se nepropracuješ, pro ten se narodíš (nebo ne, no)
(teda jako jo, vidim to tam, ale... zrovna tak se k trůnu "propracovala" Daenerys...)
Nehledě na to že k trůnu se nepropracuješ, pro ten se narodíš (nebo ne, no)
-
Argonantus
- .
- Příspěvky: 18112
- Registrován: 31. 10. 2006, 17:35
Re: Hra o trůny
Takže:
1) Nahlédnutí do osmé řady vyžaduje poznámku k řadě sedmé. Byla totiž celá na datla.
Zahrnovala postavy, jejichž dramatický oblouk byl dokončen a tak už nemají co říci (Tyrion, Jaime, Ohař, Arya, Theon), a v ději je udržuje proti původní dramatické logice jen obliba diváků. Vedle nich pak postavy, které neměly co říci od první vteřiny a vůbec neměly vzniknout a v ději je udržuje umanutost scénáristů (Jorah Mormont, Berric Dondarion, Baelish, Bran Stark. Draci) případně pravidla politické korektnosti (Missandei, Šedý červ). Pak je tu ještě pár figurek vysloveně zábavných až epizodních, co děj mile osvěží svým humorem (hahaha), jako třeba Sam Tarly nebo lord Varys, ale ti rozhodně žádný děj nikam neposouvají. Děj se nám zredukoval na sice dost otřískanou, ale přece jen stále ještě se plazící trojici pretendentů o vládu Daenerys – Jon – Sansa, proti čemuž stojí Cersei, která je na tom podobně. A nová postava slon Fufík, pardon, pirát Euron, který funguje přesně jako jeho předloha – děsně mne štve, přeskočil směle pět sérií děje a nic si neodpracoval a dere se nám do první řady.
A pak je tu Night King, což není postava, ale strašidlo, z podstaty věci jednorázová záležitost, asi jako jeho vzor Sauron – je třeba hodin prsten do sopky, a tím to celé ihned zhasne. Ale o tom to je, čéče.
2) Z tohoto dost zoufalého materiálu stvořila sedmá série podivnou přehlídku guilty pleasure scének pro potěchu diváků, které ovšem nemají vůbec žádný smysl pro děj, nic nikam neposunou, postavy dále nerozvinou (už stejně není kam), odměnou za to se jim nic nemůže stát a mohou se sošně tyčit, případně pózovat s draky. Milostná scéna Daenerys a Jona, která tyhle dvě postavy vpodstatě přesunula ze Hry o trůny do světa Stmívání. Jak se mi stýská po původní paní Jonové Sněhové, která velmi správně odhalila, že Jon Sníh neví nic!
Tyrion, kdysi nejchytřejší a nejzajímavější postava, se mění ve svoji vlastní parodii.
Dramaticky zajímavá válečná scéna s Bronem a Jaimem a draky, vlastně jediná scéna od začátku, kde dávali draci jiný než ozdobný smysl – zde ovšem chyběla pointa, zavraždění Daenerys, po které to nikoli volalo, ale přímo řvalo.
Vrcholem série byla absurdní Marvel výprava Expendables, jejímž cílem bylo ztratit draka a nic skvělého za to nezískat. A nakonec v posledních pěti minutách série se konečně odehrál veškerý podstatný děj, který šlo zvládnout klidně o celou sérii dřív, v jiných posledních pěti minutách.
3) Tím máme v úvodu osmé série kouřící trosky všech původních plánů. Seznam postav, které jsou na datla, se vlastně nijak nezměnil – smysl dává Cersei, a smysl dává vedení odboje proti Night Kingovi, divný triumvirát Sansa – Jon – Daenerys, kde Jon sedí přesně uprostřed těch dvou ženských. Zbylé postavy lze libovolně zahodit; smysl dostanou, když pro ně vymyslíme nějakou sklenici vody, jako na začátku vyprávění. Což se děje dost zoufale; určitá improvizace drží nad vodou Jaimeho a Briene (skoro se zamilují), Aryu a mladého Baratheona (skoro se zamilují), ale je to slabé jak čaj. Taky se občas zabrnká na strunu „starý dobrý kámoši“, třeba Ohař a Arya, Sansa a Tyrion, Sansa a Theon.
Takové vyvařené retro starých zážitků, dvě epizody celkem na datla. Ale můžete na to koukat se senilní slinou u pusy a dojímat se, jak jó, tenkrát.
4) Jasně, ten Night King. Schovávali jsme si ho na finále. Dramaticky perfektní, pád Barad Dur, velký vzor jasně prosvítá. Bylo toho vlastně přesně na jednu epizodu, která se klidně mohla odehrát skoro kdykoli dříve a to trápení ukončit. (Kéž by).
Hodnocení této klíčové – vlastně jediné důležité – epizody je rozpolcenost až na kost.
Miguel Sapochnik dělal, co mohl; mísil světlo a stín, metal na obrazovku mlhavé přízraky a rozfragoval na sračky všechno, co viděl. A je to jako v minulé řadě – finále bitvy (a tím i všeho) se mi líbilo, boldovaný efekt, i když celkem předvídatelný a nijak šokující. Arya mi v této roli nevadí, možná tohle je ta správná podoba Azora Ahai, spasitele světa; drsný pistolník bez svědomí, velmi podobný svému učiteli a kámošovi Ohařovi. Na nějaké trůny dlabe, láska pro něho moc není. Jen tak chodí světem a občas někoho kuchne.
6) Cestou jsme vystříleli pár starých, ale dobrých efektů – řež se zombiemi na hradbách, honička temnými chodbami (gotický román!), zvednutí rukou patent Hardhome, draci na pozadí temných mraků, dejme tomu, a doplnili pár novými – mravenčí technika překonání příkopu, jízda, která v dálce ve tmě prostě zhasne, mrtví v kryptě ožívají taky (to jsem čekal od první vteřiny; ukrýt ženy a děti v boji s Night Kingem mezi hroby je úlet, ale dobrý, alespoň byla sranda).
Staré rekordy vyrovnány, Bitva na Černovodě, bitva u Zdi, Hardhome a Bitva bastardů, pátá solidní bitva, pro kterou má cenu na to celé koukat a trápit se s těmi jalovými kravinami mnoho dílů dříve.
7) Rozpolcenost není ani tak v těch realistických technických námitkách (Resurrection, Eleshar), které jsou vesměs všechny správné – to by se vydýchat dalo. Postavy prostě bojují blbě, protože jsou dost slabé na hlavu, což už mnohokrát prokázaly. Když tomu velela minule Sansa, bylo to sice vojensky trochu šílené, ale proradně lstivé a ve výsledku nakonec účinné. Teď už tomu nevelí vlastně nikdo. Jon Sníh neví nic a Daenerys za bouře zrozená má vždycky docela masivní procento ztrát. Což je ještě salát proti Branovi, kolem něho totiž umřel prakticky každý. Co ostatně čekat od zoufalců, co minule zorganizovali akci Expendables a přesvědčovali Cersei, že má být hodná?
Jak praví Eleshar, je to vlastně realistické a dává to realistický výsledek – dostávali celou dobu příšerně na budku.
8) Mrzí mne ale daleko víc ty vyprávěcí ztracené příležitosti; hodinová bitva mívala vždy spoustu zajímavých odboček a vychytávek. A daly se tu velkolepě ukončit linie mnohem víc postav, než se stalo. Jorah Mormont a Theon a Dondarion a Rudá Běhna jsou mrtví, ale měli být mrtví už asi o dvě série dřív. Těch ztracených a už nepoužitelných postav mohlo zemřít klidně daleko víc. Cibulový rytíř Davos. Politicky korektní Šedý červ a Missandei. Bran Stark (tam se logika přímo nabízela, v tom finále – jaký jiný smysl má tato postava, než její spotřebování na boj s Night Kingem?).
Klidně bych řádil víc i mezi těmi Stormtroopery, pardon, Nesmrtelnými; mohli jít k čertu všichni, klidně jako ti Dothraci, zbyteční v celém příběhu od první vteřiny (byla na nich provedena úspěšně vlastně už druhá genocida), jako většina Seveřanů, jako ti zkurvení draci, jako prostě všechny vedlejší postavy. Mám to jako Eleshar, apokalyptická fantazy bitva konce věků se klidně může vykašlat na realismus a zdrtit ne polovinu, ale klidně 9/10 armády, a nechat nějakou opravdu vyjevenou hrstku zoufalců na troskách.
9) Souhlasím ale hlavně a zejména s Markym v tom, že jeden z highlightů bitvy, který se jasně nabízel, bylo kuchnout Tyriona, nejlépe když bránil Sansu. To je stejně zoufale ztracená příležitost, jako ta akce s Jaimem a Daenerys v minulé sérii; řešení přímo řvalo z obrazovky, když byli spolu za tím náhrobkem. A to by bylo nářku a dojetí v publiku – snad jen Leonardo v Titanicu by mohl konkurovat.
J.K.Rowlingová i hobit Jackson mají v tomhle mnohem víc jasno; ve významné epizodě musíte kuchnout nějakou postavu, kterou publikum vnímá jako zásadní a srdci milou. Nikoli nějakého otravu Joraha Mormonta, meh, byl už starej, to se stává, ale přímo Brumbála nebo rozmilého skřítka Dobbyho; a zakladatelský Pán prstenů sejmul hlavního hrdinu Froda. Je třeba zasadit ránu do srdce samotnému divákovi/čtenáři. Aby viděl, že to fakt nebyla sranda, ale megaepická hyperapokalyptická záležitost, která se prostě bez ošklivých ztrát neobejde nikdy, pokud nejsme v módu Stmívání pro děti. Tyrion je nejjasnější kandidát, v úvahu připadal Jon a Daenerys (ideálně oba), a samozřejmě taky samotná Arya.
10) No a samozřejmě, za tímhle bodem je Píseň vyřízená a zkoušet na to něco nalepovat je stejná tragédie, jako Martinův originál čtvrtý díl, jinde, s jinými postavami a o něčem jiném.
Naštěstí už jen tři epizody. Cersei, zase intriky, meh. Nezajímavý Fufík Euron střelil nezajímavého draka, meh. A mohlo to proběhnout už před sto lety (dva draky jsme vlastně nikdy nepotřebovali, že). Politicky korektní Missandei kuchnuta; padám nudou z oblohy; v osmidílném monstru, kde už zavraždil kdekdo kdeco je naivní nás zkoušet dojmout takovou kravinou.
11) Chtělo to ten zelený oheň, aby to trochu zase rozhýbal. Spálit napalmem polovinu postav. Takže povolali na epizodu 5 opět Sapochnika, aby to všechno rozfragoval na sračky, a v zásadě je to docela dobré řešení. Daenerys sem mířila tisíce a tisíce stran, divná Tarly epizoda najednou dává jasný smysl, a jen jsem se obával, že scénáristi nakonec zbaběle couvnou. Naštěstí necouvli, takže epizoda 6, jediné slabé místo je, že ji režírovali Benioff s Weissem osobně a ti to fakt moc nedávají, zejména ve srovnání s tím Sapochnikem okolo je to strašně vidět.
Ale konec dobrý, všechno dobrý; tak nějak nám to logicky vyšlo a dává to alespoň nějaký smysl, sláva nazdar. Já jsem spokojen, mám dvě velké epizody, co dávají smysl celé, to jsem minule rozhodně neměl.
________________________
12) – Něco trochu jiného – pohled úplně shora a ten Vallunem odkázaný článek a miliontá třetí poznámka o kompozici. Problém „zahradníků“ a „architektů“ je podle mne jen velmi částečná a nepřesná odpověď – jde spíš o to, že to prostě nemělo konec. Vůbec žádný.
Bez ohledu na to, jestli tam postupujete podle narýsovaného plánu, nebo tam nějak dosurfujete, jestli razíte tunel dynamitem, lopatou nebo laserem, pro čtenáře by to mělo být úplně jedno, ježto na konci první fáze prací je hotový děj, verze 1.0, od A, což je muž Noční hlídky a jeho poprava, k B., což je podle mne smrt Night Kinga, „a všechny zombie se rozpadají“.
Pokud tohle nemáte, a začnete to na tom první konci už vydávat, jste dokonale šílení a dost snadno se uvrhnete do podobné pasti, že najednou nevíte, jak dál a kam to vlastně jedeme. Jestli bod B náhodou není „… a Hodor usedne na Železný trůn“. Případně ještě, „a Stázina se dostane Kubovi za ženu“.
Surfing mezi různými možnými B potom samozřejmě nevede k přehledné a rovné trase, ale ke zmatenému bloudění, kdy můžeme problbnout klidně dvojnásobek dramatického času a některými smyčkami nutíme nebohé čtenáře projíždět podruhé (snad si nevšimnout, že vyhubení Dothraků už bylo).
13) I „zahradničení“ má svoje pravidla. Body A a B jsou dány vývojem postavy. Například, A = Tyrion je veselý opilec a děvkař, co je mu zdánlivě všechno jedno, ale vlastně není tak bezohledný, jak by chtěl být, a jde mu o uznání jeho otce
B = Tyrion je zkušený státník a stratég, který cítí odpovědnost za svěřené lidi, a který právě z tohoto pohledu jasně vidí, že jeho otec je žába na prameni celého světa, který mu nikdy nic dobrého neuzná, takže ho musí zabít.
Pakliže komponujeme víc oblouků paralelně, jako třeba pan Shakespeare, pak nás logika dramatu nutí udělat oblouky podobně dlouhé, a všechna osobní B umístit kousek od sebe, dokonce, pro frajery, do té samé scény. Třeba by šlo jednoduše k Tyrionovi udělat paralelní oblouk Tywina, který na konci zjistí, že byl úplně mimo, ale už je pozdě a vykrvácí; Jaimeho, který neposlechne otce ani sestru a nechá bratra zdrhnout a odejde sám (to se vlastně skoro stalo), a Cersei, která taky něco zjistí a změní se (třeba, že jí děti vlastně nezajímají a stane se královnou i bez nich).
Hra o trůny, ježto se rozhodla pokračovat ad absurdum, došla z nutnosti i do mé oblíbené speciální disciplíny „vícepatrových postav“, které se vyvinou od A k B, a pak od B k C, jako třeba Sansa nebo Jon nebo Cersei. Třeba Sansa začne jako pitomá rozmazlená holčička ve scéně s řezníkovým synem (A), pak je z ní už docela vykutálená mrcha, která lže o vraždě Lysy v Orlím hnízdě (B), ale pak projede s Ramsay Boltonem ještě jedno kolo a končí v té úžasné scéně, kdy si bere židličku k těm psům (C).
Tady začne být synchronizace oblouků ještě daleko náročnější. Vyžaduje to včas zabít postavu, která už nikam dál nepojede (to přesně se stávalo), nevozit s sebou těch postav zbytečně moc (to už se tolik nevedlo) a ….zase přesně to, co v poznámce 11, vědět přesně, kdy a kde bude konec, kam je možno reálně s konkrétní postavou dojet.
14) Kdybych se vrátil k mnohokrát zmíněné zábavě konkurenčního remasterování celé Hry, série pátá a šestá mne přesvědčily, že by možná nebylo nutno končit po třech dílech, jak se mi původně jevilo, ale možná by se to podařilo zvládnout i v šesti dílech. A i ty by byly v mém pojetí určitě mnohem kratší – méně stran i minut, možná méně epizod. Ježto by vypadly všechny přerostlé vedlejší postavy, které nedorostly postav hlavních, aby tvořily použitelný dramatický oblouk. Určitě méně o dva celé rody (Dorne a Greyjoy), určitě méně o kontinent s celou „meč a sandály“ tristní odbočkou, Daenerys = Sansa, Ramsay Bolton = někdo známý od začátku, možná Loras Tyrrel. Nebo Baelish, pokud má ta postava dávat nějaký smysl (moc nedává). S draky nemám úplně jasno, protože ten start s dračími vejci ve sklepě je pěkný a dával by Sanse smysl v první polovině. Ale asi by bylo vhodné draky nadlouho odebrat a vytáhnout je z kufru až na konci, protože je třeba se vyhnout Martinovu světovému rekordu v umění vytvářet nudné draky.
Všechny bitvy naopak nechat. Možná nějaké přidat. V šesti dílech se jich stihne určitě víc.
P.S. Sorry, ale to jsem fakt jediný, kdo vidí, že Daenerys je psychopatické monstrum už asi šedesát dílů?
Na té její "přeměně" fakt nebylo nic náhlého - celá její trasa je lemovaná ukřižovanými lidmi a grilovanými dětmi.
Chápu, že to třeba nevidí Jon, který je jednak slabší na hlavu, jednak myslí kokotem; ale že to nevidí údajně geniální Tyrion, to se mi jeví jako jeden z největších úletů posledních sérií.
1) Nahlédnutí do osmé řady vyžaduje poznámku k řadě sedmé. Byla totiž celá na datla.
Zahrnovala postavy, jejichž dramatický oblouk byl dokončen a tak už nemají co říci (Tyrion, Jaime, Ohař, Arya, Theon), a v ději je udržuje proti původní dramatické logice jen obliba diváků. Vedle nich pak postavy, které neměly co říci od první vteřiny a vůbec neměly vzniknout a v ději je udržuje umanutost scénáristů (Jorah Mormont, Berric Dondarion, Baelish, Bran Stark. Draci) případně pravidla politické korektnosti (Missandei, Šedý červ). Pak je tu ještě pár figurek vysloveně zábavných až epizodních, co děj mile osvěží svým humorem (hahaha), jako třeba Sam Tarly nebo lord Varys, ale ti rozhodně žádný děj nikam neposouvají. Děj se nám zredukoval na sice dost otřískanou, ale přece jen stále ještě se plazící trojici pretendentů o vládu Daenerys – Jon – Sansa, proti čemuž stojí Cersei, která je na tom podobně. A nová postava slon Fufík, pardon, pirát Euron, který funguje přesně jako jeho předloha – děsně mne štve, přeskočil směle pět sérií děje a nic si neodpracoval a dere se nám do první řady.
A pak je tu Night King, což není postava, ale strašidlo, z podstaty věci jednorázová záležitost, asi jako jeho vzor Sauron – je třeba hodin prsten do sopky, a tím to celé ihned zhasne. Ale o tom to je, čéče.
2) Z tohoto dost zoufalého materiálu stvořila sedmá série podivnou přehlídku guilty pleasure scének pro potěchu diváků, které ovšem nemají vůbec žádný smysl pro děj, nic nikam neposunou, postavy dále nerozvinou (už stejně není kam), odměnou za to se jim nic nemůže stát a mohou se sošně tyčit, případně pózovat s draky. Milostná scéna Daenerys a Jona, která tyhle dvě postavy vpodstatě přesunula ze Hry o trůny do světa Stmívání. Jak se mi stýská po původní paní Jonové Sněhové, která velmi správně odhalila, že Jon Sníh neví nic!
Tyrion, kdysi nejchytřejší a nejzajímavější postava, se mění ve svoji vlastní parodii.
Dramaticky zajímavá válečná scéna s Bronem a Jaimem a draky, vlastně jediná scéna od začátku, kde dávali draci jiný než ozdobný smysl – zde ovšem chyběla pointa, zavraždění Daenerys, po které to nikoli volalo, ale přímo řvalo.
Vrcholem série byla absurdní Marvel výprava Expendables, jejímž cílem bylo ztratit draka a nic skvělého za to nezískat. A nakonec v posledních pěti minutách série se konečně odehrál veškerý podstatný děj, který šlo zvládnout klidně o celou sérii dřív, v jiných posledních pěti minutách.
3) Tím máme v úvodu osmé série kouřící trosky všech původních plánů. Seznam postav, které jsou na datla, se vlastně nijak nezměnil – smysl dává Cersei, a smysl dává vedení odboje proti Night Kingovi, divný triumvirát Sansa – Jon – Daenerys, kde Jon sedí přesně uprostřed těch dvou ženských. Zbylé postavy lze libovolně zahodit; smysl dostanou, když pro ně vymyslíme nějakou sklenici vody, jako na začátku vyprávění. Což se děje dost zoufale; určitá improvizace drží nad vodou Jaimeho a Briene (skoro se zamilují), Aryu a mladého Baratheona (skoro se zamilují), ale je to slabé jak čaj. Taky se občas zabrnká na strunu „starý dobrý kámoši“, třeba Ohař a Arya, Sansa a Tyrion, Sansa a Theon.
Takové vyvařené retro starých zážitků, dvě epizody celkem na datla. Ale můžete na to koukat se senilní slinou u pusy a dojímat se, jak jó, tenkrát.
4) Jasně, ten Night King. Schovávali jsme si ho na finále. Dramaticky perfektní, pád Barad Dur, velký vzor jasně prosvítá. Bylo toho vlastně přesně na jednu epizodu, která se klidně mohla odehrát skoro kdykoli dříve a to trápení ukončit. (Kéž by).
Hodnocení této klíčové – vlastně jediné důležité – epizody je rozpolcenost až na kost.
Miguel Sapochnik dělal, co mohl; mísil světlo a stín, metal na obrazovku mlhavé přízraky a rozfragoval na sračky všechno, co viděl. A je to jako v minulé řadě – finále bitvy (a tím i všeho) se mi líbilo, boldovaný efekt, i když celkem předvídatelný a nijak šokující. Arya mi v této roli nevadí, možná tohle je ta správná podoba Azora Ahai, spasitele světa; drsný pistolník bez svědomí, velmi podobný svému učiteli a kámošovi Ohařovi. Na nějaké trůny dlabe, láska pro něho moc není. Jen tak chodí světem a občas někoho kuchne.
6) Cestou jsme vystříleli pár starých, ale dobrých efektů – řež se zombiemi na hradbách, honička temnými chodbami (gotický román!), zvednutí rukou patent Hardhome, draci na pozadí temných mraků, dejme tomu, a doplnili pár novými – mravenčí technika překonání příkopu, jízda, která v dálce ve tmě prostě zhasne, mrtví v kryptě ožívají taky (to jsem čekal od první vteřiny; ukrýt ženy a děti v boji s Night Kingem mezi hroby je úlet, ale dobrý, alespoň byla sranda).
Staré rekordy vyrovnány, Bitva na Černovodě, bitva u Zdi, Hardhome a Bitva bastardů, pátá solidní bitva, pro kterou má cenu na to celé koukat a trápit se s těmi jalovými kravinami mnoho dílů dříve.
7) Rozpolcenost není ani tak v těch realistických technických námitkách (Resurrection, Eleshar), které jsou vesměs všechny správné – to by se vydýchat dalo. Postavy prostě bojují blbě, protože jsou dost slabé na hlavu, což už mnohokrát prokázaly. Když tomu velela minule Sansa, bylo to sice vojensky trochu šílené, ale proradně lstivé a ve výsledku nakonec účinné. Teď už tomu nevelí vlastně nikdo. Jon Sníh neví nic a Daenerys za bouře zrozená má vždycky docela masivní procento ztrát. Což je ještě salát proti Branovi, kolem něho totiž umřel prakticky každý. Co ostatně čekat od zoufalců, co minule zorganizovali akci Expendables a přesvědčovali Cersei, že má být hodná?
Jak praví Eleshar, je to vlastně realistické a dává to realistický výsledek – dostávali celou dobu příšerně na budku.
8) Mrzí mne ale daleko víc ty vyprávěcí ztracené příležitosti; hodinová bitva mívala vždy spoustu zajímavých odboček a vychytávek. A daly se tu velkolepě ukončit linie mnohem víc postav, než se stalo. Jorah Mormont a Theon a Dondarion a Rudá Běhna jsou mrtví, ale měli být mrtví už asi o dvě série dřív. Těch ztracených a už nepoužitelných postav mohlo zemřít klidně daleko víc. Cibulový rytíř Davos. Politicky korektní Šedý červ a Missandei. Bran Stark (tam se logika přímo nabízela, v tom finále – jaký jiný smysl má tato postava, než její spotřebování na boj s Night Kingem?).
Klidně bych řádil víc i mezi těmi Stormtroopery, pardon, Nesmrtelnými; mohli jít k čertu všichni, klidně jako ti Dothraci, zbyteční v celém příběhu od první vteřiny (byla na nich provedena úspěšně vlastně už druhá genocida), jako většina Seveřanů, jako ti zkurvení draci, jako prostě všechny vedlejší postavy. Mám to jako Eleshar, apokalyptická fantazy bitva konce věků se klidně může vykašlat na realismus a zdrtit ne polovinu, ale klidně 9/10 armády, a nechat nějakou opravdu vyjevenou hrstku zoufalců na troskách.
9) Souhlasím ale hlavně a zejména s Markym v tom, že jeden z highlightů bitvy, který se jasně nabízel, bylo kuchnout Tyriona, nejlépe když bránil Sansu. To je stejně zoufale ztracená příležitost, jako ta akce s Jaimem a Daenerys v minulé sérii; řešení přímo řvalo z obrazovky, když byli spolu za tím náhrobkem. A to by bylo nářku a dojetí v publiku – snad jen Leonardo v Titanicu by mohl konkurovat.
J.K.Rowlingová i hobit Jackson mají v tomhle mnohem víc jasno; ve významné epizodě musíte kuchnout nějakou postavu, kterou publikum vnímá jako zásadní a srdci milou. Nikoli nějakého otravu Joraha Mormonta, meh, byl už starej, to se stává, ale přímo Brumbála nebo rozmilého skřítka Dobbyho; a zakladatelský Pán prstenů sejmul hlavního hrdinu Froda. Je třeba zasadit ránu do srdce samotnému divákovi/čtenáři. Aby viděl, že to fakt nebyla sranda, ale megaepická hyperapokalyptická záležitost, která se prostě bez ošklivých ztrát neobejde nikdy, pokud nejsme v módu Stmívání pro děti. Tyrion je nejjasnější kandidát, v úvahu připadal Jon a Daenerys (ideálně oba), a samozřejmě taky samotná Arya.
10) No a samozřejmě, za tímhle bodem je Píseň vyřízená a zkoušet na to něco nalepovat je stejná tragédie, jako Martinův originál čtvrtý díl, jinde, s jinými postavami a o něčem jiném.
Naštěstí už jen tři epizody. Cersei, zase intriky, meh. Nezajímavý Fufík Euron střelil nezajímavého draka, meh. A mohlo to proběhnout už před sto lety (dva draky jsme vlastně nikdy nepotřebovali, že). Politicky korektní Missandei kuchnuta; padám nudou z oblohy; v osmidílném monstru, kde už zavraždil kdekdo kdeco je naivní nás zkoušet dojmout takovou kravinou.
11) Chtělo to ten zelený oheň, aby to trochu zase rozhýbal. Spálit napalmem polovinu postav. Takže povolali na epizodu 5 opět Sapochnika, aby to všechno rozfragoval na sračky, a v zásadě je to docela dobré řešení. Daenerys sem mířila tisíce a tisíce stran, divná Tarly epizoda najednou dává jasný smysl, a jen jsem se obával, že scénáristi nakonec zbaběle couvnou. Naštěstí necouvli, takže epizoda 6, jediné slabé místo je, že ji režírovali Benioff s Weissem osobně a ti to fakt moc nedávají, zejména ve srovnání s tím Sapochnikem okolo je to strašně vidět.
Ale konec dobrý, všechno dobrý; tak nějak nám to logicky vyšlo a dává to alespoň nějaký smysl, sláva nazdar. Já jsem spokojen, mám dvě velké epizody, co dávají smysl celé, to jsem minule rozhodně neměl.
________________________
12) – Něco trochu jiného – pohled úplně shora a ten Vallunem odkázaný článek a miliontá třetí poznámka o kompozici. Problém „zahradníků“ a „architektů“ je podle mne jen velmi částečná a nepřesná odpověď – jde spíš o to, že to prostě nemělo konec. Vůbec žádný.
Bez ohledu na to, jestli tam postupujete podle narýsovaného plánu, nebo tam nějak dosurfujete, jestli razíte tunel dynamitem, lopatou nebo laserem, pro čtenáře by to mělo být úplně jedno, ježto na konci první fáze prací je hotový děj, verze 1.0, od A, což je muž Noční hlídky a jeho poprava, k B., což je podle mne smrt Night Kinga, „a všechny zombie se rozpadají“.
Pokud tohle nemáte, a začnete to na tom první konci už vydávat, jste dokonale šílení a dost snadno se uvrhnete do podobné pasti, že najednou nevíte, jak dál a kam to vlastně jedeme. Jestli bod B náhodou není „… a Hodor usedne na Železný trůn“. Případně ještě, „a Stázina se dostane Kubovi za ženu“.
Surfing mezi různými možnými B potom samozřejmě nevede k přehledné a rovné trase, ale ke zmatenému bloudění, kdy můžeme problbnout klidně dvojnásobek dramatického času a některými smyčkami nutíme nebohé čtenáře projíždět podruhé (snad si nevšimnout, že vyhubení Dothraků už bylo).
13) I „zahradničení“ má svoje pravidla. Body A a B jsou dány vývojem postavy. Například, A = Tyrion je veselý opilec a děvkař, co je mu zdánlivě všechno jedno, ale vlastně není tak bezohledný, jak by chtěl být, a jde mu o uznání jeho otce
B = Tyrion je zkušený státník a stratég, který cítí odpovědnost za svěřené lidi, a který právě z tohoto pohledu jasně vidí, že jeho otec je žába na prameni celého světa, který mu nikdy nic dobrého neuzná, takže ho musí zabít.
Pakliže komponujeme víc oblouků paralelně, jako třeba pan Shakespeare, pak nás logika dramatu nutí udělat oblouky podobně dlouhé, a všechna osobní B umístit kousek od sebe, dokonce, pro frajery, do té samé scény. Třeba by šlo jednoduše k Tyrionovi udělat paralelní oblouk Tywina, který na konci zjistí, že byl úplně mimo, ale už je pozdě a vykrvácí; Jaimeho, který neposlechne otce ani sestru a nechá bratra zdrhnout a odejde sám (to se vlastně skoro stalo), a Cersei, která taky něco zjistí a změní se (třeba, že jí děti vlastně nezajímají a stane se královnou i bez nich).
Hra o trůny, ježto se rozhodla pokračovat ad absurdum, došla z nutnosti i do mé oblíbené speciální disciplíny „vícepatrových postav“, které se vyvinou od A k B, a pak od B k C, jako třeba Sansa nebo Jon nebo Cersei. Třeba Sansa začne jako pitomá rozmazlená holčička ve scéně s řezníkovým synem (A), pak je z ní už docela vykutálená mrcha, která lže o vraždě Lysy v Orlím hnízdě (B), ale pak projede s Ramsay Boltonem ještě jedno kolo a končí v té úžasné scéně, kdy si bere židličku k těm psům (C).
Tady začne být synchronizace oblouků ještě daleko náročnější. Vyžaduje to včas zabít postavu, která už nikam dál nepojede (to přesně se stávalo), nevozit s sebou těch postav zbytečně moc (to už se tolik nevedlo) a ….zase přesně to, co v poznámce 11, vědět přesně, kdy a kde bude konec, kam je možno reálně s konkrétní postavou dojet.
14) Kdybych se vrátil k mnohokrát zmíněné zábavě konkurenčního remasterování celé Hry, série pátá a šestá mne přesvědčily, že by možná nebylo nutno končit po třech dílech, jak se mi původně jevilo, ale možná by se to podařilo zvládnout i v šesti dílech. A i ty by byly v mém pojetí určitě mnohem kratší – méně stran i minut, možná méně epizod. Ježto by vypadly všechny přerostlé vedlejší postavy, které nedorostly postav hlavních, aby tvořily použitelný dramatický oblouk. Určitě méně o dva celé rody (Dorne a Greyjoy), určitě méně o kontinent s celou „meč a sandály“ tristní odbočkou, Daenerys = Sansa, Ramsay Bolton = někdo známý od začátku, možná Loras Tyrrel. Nebo Baelish, pokud má ta postava dávat nějaký smysl (moc nedává). S draky nemám úplně jasno, protože ten start s dračími vejci ve sklepě je pěkný a dával by Sanse smysl v první polovině. Ale asi by bylo vhodné draky nadlouho odebrat a vytáhnout je z kufru až na konci, protože je třeba se vyhnout Martinovu světovému rekordu v umění vytvářet nudné draky.
Všechny bitvy naopak nechat. Možná nějaké přidat. V šesti dílech se jich stihne určitě víc.
P.S. Sorry, ale to jsem fakt jediný, kdo vidí, že Daenerys je psychopatické monstrum už asi šedesát dílů?
Na té její "přeměně" fakt nebylo nic náhlého - celá její trasa je lemovaná ukřižovanými lidmi a grilovanými dětmi.
Chápu, že to třeba nevidí Jon, který je jednak slabší na hlavu, jednak myslí kokotem; ale že to nevidí údajně geniální Tyrion, to se mi jeví jako jeden z největších úletů posledních sérií.
-
Resurrection
- Příspěvky: 5421
- Registrován: 26. 9. 2006, 11:34
Re: Hra o trůny
Na celý epos reagovat nebudu, jen pár poznámek.
- Srovnání s LotR je nefér, protože ten je o něčem úplně jiném a skončil taky úplně jinak. Nebo sis nevšiml, že to ve skutečnosti Frodo nakonec nedal ani v knize, ani ve filmu? Tohle mi uvízlo v paměti už od prvního přečtení někdy před 20 lety, dlouho před filmy. Výborné video na toto téma. Pro mě je to doteď mnohem větší WTF než celá Hra o trůny dohromady se snahou vymezovat se proti klasickým fantasy postupům.
- 8. série zahodila naprosto všechno, co předchozí série vybudovaly. Postavy, charaktery, motivace, svět, mytologii, logiku, konzistenci... prostě všechno. Nezbylo absolutně nic, co by stálo za řeč. Zatímco Sansa se mění léta reálného i fiktivního času skrze množství událostí a člověku je zcela jasné odkud šla a kam a jak se tam dostala. Daenerys naproti tomu se zcvokne během pár minut bez zjevného důvodu a popře veškerý svůj předchozí vývoj. Jak si mám jinak vysvětlit, že před pár sériemi zavřela draky do sklepa, když zabili jedno dítě a teď jen tak z plezíru upálí milion lidí napalmem? Já jsem zcela ok s tím, že se z ní stala "evil queen", ale chtěl bych ten přerod laskavě vidět, protože přesně o tom Hra o trůny vždycky byla a dělala to výborně. Ne tentokrát.
- Jak jsem už psal, pokud by se postupovalo podle nastoleného schématu, ke konci by se došlo a imho i docela uspokojivému. Stačilo by, aby postavy jen navázali na svá předchozí já z předchozích sérií. Mnohé by určitě padly v bojích, tak jako dřív. Mnohé by to přežili (a často až nečekaně), mnohé by padly za oběť intrikám. A až by Daenerys skutečně přišla o všechno, o své rádce (kteří by jí reálně zradili), podporu Severu navzdory pomoci proti Night Kingovi. Skutečně by jí člověk věřil, že pro ní jediná možnost je spálit celé město a tím si vynutit nezpochybnitelnou autoritu nad všemi a nad vším. A pak by jí klidně mohl Jon taky zapíchnout, když by selhali všechny možnosti jak tomu zabránit. A mělo by ho to zlomit, protože zabil někoho, koho miloval (jakkoliv mu to nevěříme...) pro vyšší dobro - něco typického pro jeho postavu. Všichni by ho chtěli za krále, ale on by se jim na to vykašlal a odešel na sever (o své vůli). Prostě cokoliv, co by bylo alespoň trochu v duchu předchozích sérií a dávalo nějaký alespoň základní smysl.
To, co jsme dostali, je naprostá sračka. Stojím si za tím, že za to nemůžou žádné narativní postupy a přístupy, ale jen a pouze obyčejná neschopnost a nezájem ze strany tvůrců. Mohli mít více času, více dílů i sérií a někam to dovést, ale oni se toho chtěli prostě zbavit. Tomu navíc odpovídá ten přehršel zapomenutých kelímků, flašek, nabíječek, imbecilních dialogů a nesmyslného děje.
- Srovnání s LotR je nefér, protože ten je o něčem úplně jiném a skončil taky úplně jinak. Nebo sis nevšiml, že to ve skutečnosti Frodo nakonec nedal ani v knize, ani ve filmu? Tohle mi uvízlo v paměti už od prvního přečtení někdy před 20 lety, dlouho před filmy. Výborné video na toto téma. Pro mě je to doteď mnohem větší WTF než celá Hra o trůny dohromady se snahou vymezovat se proti klasickým fantasy postupům.
- 8. série zahodila naprosto všechno, co předchozí série vybudovaly. Postavy, charaktery, motivace, svět, mytologii, logiku, konzistenci... prostě všechno. Nezbylo absolutně nic, co by stálo za řeč. Zatímco Sansa se mění léta reálného i fiktivního času skrze množství událostí a člověku je zcela jasné odkud šla a kam a jak se tam dostala. Daenerys naproti tomu se zcvokne během pár minut bez zjevného důvodu a popře veškerý svůj předchozí vývoj. Jak si mám jinak vysvětlit, že před pár sériemi zavřela draky do sklepa, když zabili jedno dítě a teď jen tak z plezíru upálí milion lidí napalmem? Já jsem zcela ok s tím, že se z ní stala "evil queen", ale chtěl bych ten přerod laskavě vidět, protože přesně o tom Hra o trůny vždycky byla a dělala to výborně. Ne tentokrát.
- Jak jsem už psal, pokud by se postupovalo podle nastoleného schématu, ke konci by se došlo a imho i docela uspokojivému. Stačilo by, aby postavy jen navázali na svá předchozí já z předchozích sérií. Mnohé by určitě padly v bojích, tak jako dřív. Mnohé by to přežili (a často až nečekaně), mnohé by padly za oběť intrikám. A až by Daenerys skutečně přišla o všechno, o své rádce (kteří by jí reálně zradili), podporu Severu navzdory pomoci proti Night Kingovi. Skutečně by jí člověk věřil, že pro ní jediná možnost je spálit celé město a tím si vynutit nezpochybnitelnou autoritu nad všemi a nad vším. A pak by jí klidně mohl Jon taky zapíchnout, když by selhali všechny možnosti jak tomu zabránit. A mělo by ho to zlomit, protože zabil někoho, koho miloval (jakkoliv mu to nevěříme...) pro vyšší dobro - něco typického pro jeho postavu. Všichni by ho chtěli za krále, ale on by se jim na to vykašlal a odešel na sever (o své vůli). Prostě cokoliv, co by bylo alespoň trochu v duchu předchozích sérií a dávalo nějaký alespoň základní smysl.
To, co jsme dostali, je naprostá sračka. Stojím si za tím, že za to nemůžou žádné narativní postupy a přístupy, ale jen a pouze obyčejná neschopnost a nezájem ze strany tvůrců. Mohli mít více času, více dílů i sérií a někam to dovést, ale oni se toho chtěli prostě zbavit. Tomu navíc odpovídá ten přehršel zapomenutých kelímků, flašek, nabíječek, imbecilních dialogů a nesmyslného děje.
Secrets are power.
Re: Hra o trůny
Ved Star Wars III, ked Anakinovi preskoci kolecko a ide killovat deti do Jedi skolky!Daenerys naproti tomu se zcvokne během pár minut bez zjevného důvodu
Preklady [preklad/korektury/layout]:
Wilderness of Mirrors: 100%/99%/0
In a Wicked Age, CZ: 100%/100%/0
FATE SK: 100/100/0
Wilderness of Mirrors: 100%/99%/0
In a Wicked Age, CZ: 100%/100%/0
FATE SK: 100/100/0
-
Vallun
- Příspěvky: 32335
- Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
- Bydliště: Velká Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: Hra o trůny
jjelen - tak v mezích mžoností se seriálem propracoval z pozice podivného bastarda do pozice vážného pretendenta trůnu, aby skončil v zásadě tam, kde začal. Tenhle oblouk se mi nakonec velmi líbil a Jon sice přežil, ale zaplatil hodně moc - což mne mrzí, byl docela symaptický...
Argo - velepost
ad 1) z velké části souhlasím, ale bly bych trochu méně přísný - Arya, Baelish a Brank sTark by ode mne dostali milost. Jinak při diskusích mimo forum (není to přestupek, že ne?:) jsme dospěli na zákald ěobliby fanoušků k děsivé řpedstava, že s nemrtvou SKálou bude bojovat nemrtvý khal Drogo, neb Jason Momoa nemůže chybět...
ad 2) Problém Tyriona je, že překonal sovu soobní nemesis a v ten moment by potřeboval totální změnu paradigmatu, aby ěml příběhový smysl - jenže zase z logiky věci - v ten moment byl příliš cenná figurka, aby jen tak zmizel ze scény, takže to chtělo nějakou random encounter smrt...na což už neměli scénáristi odvahu (tvarismus, bro!).
Denny bych nechal přežít, by byla škoda přijít o dranatické možnosti, které stále nabízela (a hezkou tvářičku)...ale o draky přijít mohla, bylo by to lepší - což je smutné konstatování. Celé bych to zkomplikoval globálním honem o zásoby před zimou...útok draků na kolonu vozů s jídlem mne dral, když kolem se nachází útvary nepřítele...
NeExpendables mission mi osobně smysl dávala - bylo fair, pro mne nezbytné, pokusit se přesvědčit Cersei, aby nebyla až taková svině...
ad 3) Tam je problém, že scénáristi byli celkově slabí, pro řadu postav šlo vymyslet a vytvořit spoustu příležitostí, základní podmínkou ale bylo udržet alespoň nějaké temto umírání podstatných postav a pokud možno ne skoro mimo záběr jako u Stannise...
ad 4) To finále bylo jediná podařená věc na bitvě, její předchozí průběh byl otřesný - neuvěřitlený, pitomý a v důsledku toho nudný.
ad 5) Tu nemohu najít:) Aha chápu, je v žákovké těch dvou rádoby scénáristů...
ad 6)
Žel celkově souhlasit nemohu - kiksy v té bitvě jsou tak mohutné, že si ji užít nemohu...což vlastně platí k celé sedmičce taky.
ad
ad 9 - že souboj s NightKingem nebude vrcholem serie je ok, je to pořád hra o trůny. Buď se do ní mel Nightking zapojit, nebo po té bitvě měl spád vyprávění zryhclit tak, aby to nebylo nastavovaná kaše...
Strategický problém byl, že na severu musela zbýt nějaká síla, která dokáže s Cersei pohnout, ohrozit jí...neb představa, že na trůnu skončí ona, protože nebude síly, která by jí ho sebrala je děsivá. Leda, že by jí fakt kuchla Arya, sama se zděsila, jak mocná zbraň je a kuchla i sebe sama...
ad 10 a 12- jenže ona to není jen píseň ledu a ohně, ale taky hra o trůny. Mám trochu dojem,že ses chytil do vlasntí pasti - chceš po autorech, aby psali něco jiného, než chtjěí psát oni...
ad 11) Závěrečná epizoda ušla, scéna Jon x Dany je veliká, s drakem mnohorozměrná, osud Jona výborně vymyšlený..., to jde:)
Ne, nejsi jediný - je to pravda, to balancování na hraně šílenství tam bylo, problém je, že tvrdost je někdy vhodná, ale nesmí jí být moc, nesmí být samoúčelná...
Jon to neviděl proto, že byl jinde...ano Tyrion je nejspíš taky zamilovaný, což ostatně nakoenc přizná...je fakt, že na rozdíl od Sansy je mu Dany bližší velikostí:)
Argo - velepost
ad 1) z velké části souhlasím, ale bly bych trochu méně přísný - Arya, Baelish a Brank sTark by ode mne dostali milost. Jinak při diskusích mimo forum (není to přestupek, že ne?:) jsme dospěli na zákald ěobliby fanoušků k děsivé řpedstava, že s nemrtvou SKálou bude bojovat nemrtvý khal Drogo, neb Jason Momoa nemůže chybět...
Mají ale preecedent - Válku růží taky nevyhráli ani Yorkové ani Lancasteři...přeskočil směle pět sérií děje a nic si neodpracoval a dere se nám do první řady.
Jo, tohle byhc taky vymyslel lépe - NightKing na Zimohrad nezaútočí a vyčkává...a zjistí se, že má mezi kapitány na Zimohradu nejspíš spojence...A pak je tu Night King, což není postava, ale strašidlo, z podstaty věci jednorázová záležitost, asi jako jeho vzor Sauron – je třeba hodin prsten do sopky, a tím to celé ihned zhasne.
ad 2) Problém Tyriona je, že překonal sovu soobní nemesis a v ten moment by potřeboval totální změnu paradigmatu, aby ěml příběhový smysl - jenže zase z logiky věci - v ten moment byl příliš cenná figurka, aby jen tak zmizel ze scény, takže to chtělo nějakou random encounter smrt...na což už neměli scénáristi odvahu (tvarismus, bro!).
Denny bych nechal přežít, by byla škoda přijít o dranatické možnosti, které stále nabízela (a hezkou tvářičku)...ale o draky přijít mohla, bylo by to lepší - což je smutné konstatování. Celé bych to zkomplikoval globálním honem o zásoby před zimou...útok draků na kolonu vozů s jídlem mne dral, když kolem se nachází útvary nepřítele...
NeExpendables mission mi osobně smysl dávala - bylo fair, pro mne nezbytné, pokusit se přesvědčit Cersei, aby nebyla až taková svině...
ad 3) Tam je problém, že scénáristi byli celkově slabí, pro řadu postav šlo vymyslet a vytvořit spoustu příležitostí, základní podmínkou ale bylo udržet alespoň nějaké temto umírání podstatných postav a pokud možno ne skoro mimo záběr jako u Stannise...
ad 4) To finále bylo jediná podařená věc na bitvě, její předchozí průběh byl otřesný - neuvěřitlený, pitomý a v důsledku toho nudný.
ad 5) Tu nemohu najít:) Aha chápu, je v žákovké těch dvou rádoby scénáristů...
ad 6)
Pořád mne to štve...ani NightKing by neměl mít možnost zvednout řádně pohřbené mrtvé (ten obřad je vlastně právě proto, aby se tak nestalo!) Navíc tahle schopnost nabízela mnohem víc pro příběh...třeba donutit bojovat obránce přd hradbami, protože ze Zimohradu je vyhnal zombie Ned Stark (vrátit tam ten původní zombie efekt, že je to někdo, koho mášrád, znáš...)to jsem čekal od první vteřiny; ukrýt ženy a děti v boji s Night Kingem mezi hroby je úlet, ale dobrý, alespoň byla sranda
Žel celkově souhlasit nemohu - kiksy v té bitvě jsou tak mohutné, že si ji užít nemohu...což vlastně platí k celé sedmičce taky.
ad
Pro mne byl kandidátem na trůn v pozadí...(přeci jen jako kapitán lodi měl mé sympatie)Cibulový rytíř Davos.
ad 9 - že souboj s NightKingem nebude vrcholem serie je ok, je to pořád hra o trůny. Buď se do ní mel Nightking zapojit, nebo po té bitvě měl spád vyprávění zryhclit tak, aby to nebylo nastavovaná kaše...
Strategický problém byl, že na severu musela zbýt nějaká síla, která dokáže s Cersei pohnout, ohrozit jí...neb představa, že na trůnu skončí ona, protože nebude síly, která by jí ho sebrala je děsivá. Leda, že by jí fakt kuchla Arya, sama se zděsila, jak mocná zbraň je a kuchla i sebe sama...
ad 10 a 12- jenže ona to není jen píseň ledu a ohně, ale taky hra o trůny. Mám trochu dojem,že ses chytil do vlasntí pasti - chceš po autorech, aby psali něco jiného, než chtjěí psát oni...
ad 11) Závěrečná epizoda ušla, scéna Jon x Dany je veliká, s drakem mnohorozměrná, osud Jona výborně vymyšlený..., to jde:)
no, pokud chceš mít 8 sérií, tak ptořebuješ dost lidí..a. buď ej tam máš od začátku, což Ti vadí, nebo přijdou později (Euron), což Ti taky vadí...jasně, chtěl bys to zkrátit, ale pak platí, že chceš, aby autoři psali něco jiného, než chtějí oni - z mého pohledu, požadavek na krácení je akceptovatelný a větinou správný v rovině taktické, v rovině strategické je ale podle mne upaltnitelný málokdy...nevozit s sebou těch postav zbytečně moc
Ne, nejsi jediný - je to pravda, to balancování na hraně šílenství tam bylo, problém je, že tvrdost je někdy vhodná, ale nesmí jí být moc, nesmí být samoúčelná...
Jon to neviděl proto, že byl jinde...ano Tyrion je nejspíš taky zamilovaný, což ostatně nakoenc přizná...je fakt, že na rozdíl od Sansy je mu Dany bližší velikostí:)
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
-
Vallun
- Příspěvky: 32335
- Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
- Bydliště: Velká Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: Hra o trůny
Res - ad Frodo, co to nedal - mne to problémy nedělá, není to žádné wtf - jen to ukazuje obrovskou mco a sílu Prstenu a jeho živoucí povahu. Jenž Frodo to dal, ne osobně,a el tím,že byl, jaký byl, nešlo to překonat jednorázovým vypětím, ale laskavostí, která umožnila přežít Glumovi a tak splnit finální roli...prostě paráda, ne wtf.
NArativní psotupy a pod to dost zkomplikovaly, ale ano, hlavní problém je v jejich diletanství...
Ehm ne, souhlas s Argem, minimálně se celou dobu blížila na hranu...a padla. Zcela ok. Už ve scéně s tím dítětem byla dvojsečnost - kohokoliv jiného by bez milosti zabila...Daenerys naproti tomu se zcvokne během pár minut bez zjevného důvodu a popře veškerý svůj předchozí vývoj.
tady jsme asi všichni ve shodě...Stačilo by, aby postavy jen navázali na svá předchozí já z předchozích sérií. Mnohé by určitě padly v bojích, tak jako dřív.
tohle přesně ona vnímala...ale zase to je divné, Sever je Sever, je věrný...podporu Severu navzdory pomoci proti Night Kingovi
To by šlo,a el zrovna Jon byl ukončen výborně - poznal lásku a moc a je tak upřímným, aby přiznal, že mu ta ztráta nakonec vadí...ale přijal to, protože je to Jon.Všichni by ho chtěli za krále, ale on by se jim na to vykašlal a odešel na sever (o své vůli).
NArativní psotupy a pod to dost zkomplikovaly, ale ano, hlavní problém je v jejich diletanství...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
-
Resurrection
- Příspěvky: 5421
- Registrován: 26. 9. 2006, 11:34
Re: Hra o trůny
Nejsme ve sporu. Nemyslim to WTF negativne, ale tak, ze to proste neni v pribezich normalni. Obvykle je, ze hrdina vsechno prekona a nakonec uspeje nebo pri uspechu zemre. To, ze zrovna v Panovi prstenu, ktery vsichni vnimaji jako etalon fantasy klise, to tak proste neni, je imho fakt mazec. Cela Hra o truny hadr. A je tam toho vic. Treba to, ze Aragorn a vsichni ostatni se vlastne obetuji, aby Frodovi dali sanci. A ani to proste neni dost. Jak pravil sam Tolkien, dobro neporazi zlo, zlo porazi samo sebe.Vallun píše: ↑23. 5. 2019, 00:29Res - ad Frodo, co to nedal - mne to problémy nedělá, není to žádné wtf - jen to ukazuje obrovskou mco a sílu Prstenu a jeho živoucí povahu. Jenž Frodo to dal, ne osobně,a el tím,že byl, jaký byl, nešlo to překonat jednorázovým vypětím, ale laskavostí, která umožnila přežít Glumovi a tak splnit finální roli...prostě paráda, ne wtf.
Mozna, kdyby se nad tim autori serialu a koneckoncu i autor knihy skutecne zamysleli, tak by prestali kafrat o "fantasy tropes" apod. kravinach, protoze Pan prstenu je leccos, ale rozhodne ne klise fantasy.
V tomhle bysme asi ale meli pripadne pokracovat v prislusnem tematu.
Ani nahodou. Je rozdil mezi excesem, ktery si muzes ospravedlnit siutaci, obycejnou vrazdou (v pripade Grey Worma) a genocidou (v pripade Daenerys). Ano, naznaky tam byly celou dobu, ale tohle bylo zrychleni z 30 na 300 behem okamziku. Ja preferuju skutecny vyvoj postav, ne takovehle naprosto debilni zkratky. Navic absence primeho spoustece (nebo fakt ty zvony???) a jeste navic nesmyslnost toho, ze uz bylo po bitve. Kdyby to treba bylo tak, ze ji v te bitve zabijou druheho draka a ona se zcvokne a vsechno spali, tak by to davalo alespon spetku smyslu.Ehm ne, souhlas s Argem, minimálně se celou dobu blížila na hranu...a padla. Zcela ok.
Usuzujes z ceho?Už ve scéně s tím dítětem byla dvojsečnost - kohokoliv jiného by bez milosti zabila...
Secrets are power.
-
Vallun
- Příspěvky: 32335
- Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
- Bydliště: Velká Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: Hra o trůny
Ad wtf - aha, pardon, ja tuto zkratku obvykle vnímám dost negativně. Tady tedy zcela shoda.
Jo, její šílenství akcelerovalo...ale to je právě dost realistické. To napětí v člověku narůstá postupně, ale on mu čelí, potlačuje jej...až pregrada praskne a pak přijde povodňová vlna...aktuální spouštěče byly dva - "zrada" Jona a selhání Tyriona...jejich nejblizších, osob prezentujicích tu cestu milosrdenství....
Dítě - z jejiho chování v otrokářskem zálivu, děti co si vybavuji dosti chránila...
Jo, její šílenství akcelerovalo...ale to je právě dost realistické. To napětí v člověku narůstá postupně, ale on mu čelí, potlačuje jej...až pregrada praskne a pak přijde povodňová vlna...aktuální spouštěče byly dva - "zrada" Jona a selhání Tyriona...jejich nejblizších, osob prezentujicích tu cestu milosrdenství....
Dítě - z jejiho chování v otrokářskem zálivu, děti co si vybavuji dosti chránila...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Re: Hra o trůny
Tohle je asi klíčová poznámka - dramatické oblouky vem čert, tenhle seriál stál spíš na tom, aby rozhodnutí postav dávala smysl. A poslední série to několikrát porušila.Resurrection píše: ↑23. 5. 2019, 08:51Ano, naznaky tam byly celou dobu, ale tohle bylo zrychleni z 30 na 300 behem okamziku. Ja preferuju skutecny vyvoj postav, ne takovehle naprosto debilni zkratky. Navic absence primeho spoustece (nebo fakt ty zvony???) a jeste navic nesmyslnost toho, ze uz bylo po bitve. Kdyby to treba bylo tak, ze ji v te bitve zabijou druheho draka a ona se zcvokne a vsechno spali, tak by to davalo alespon spetku smyslu.
Na tom zničení Kings Landingu je to dobře vidět. Scénáristi prostě začali railroadovat. Rozhodli se, že Daenerys "donutí" Jona k tomu, aby ji zabil. K tomu ale musela udělat něco opravdu šílenýho - třeba genocidu celého města poté, co se prokazatelně vzdalo, a ve chvíli, kdy tam Jonovi zrovna vzdává vojenská posádka.
A diváci nepříliš překvapivě poznali, že je příběh railroadovaný, a nelíbí se jim to.
-
Argonantus
- .
- Příspěvky: 18112
- Registrován: 31. 10. 2006, 17:35
Re: Hra o trůny
Resurrection:
Vidím to docela drasticky jinak; a situace mi připadá velmi podobná jako náš flame o Harryho Pottera.
1) Zejména ne zcela chápu, co je přesně míněno „osmá série zahodila všechno, co předchozí série vybudovaly. Postavy, charaktery, motivace, svět, mytologii, logiku, konzistenci.“
Postavy – je zřejmé, že se to děje těm samým postavám, co jsme tahali dějem předchozích 67 dílů. O „zahození postav,“ naprosto kuriózním vypravěčském úletu, lze hovořit jedině v originálním Martinově zlomu mezi 3. a 4. knihou, kde se pokračuje jinde a s jinými postavami. Pochybuji, že bude tento vynález někým někdy napodoben.
Charaktery – je–li tím míněno „pokračování vývoje stávajících charakterů“ – pak bych řekl, že je pokračováno v mezích možností docela udatně a postavy byly zakončeny docela důstojně. Jaime a Cersei, třeba – konec mi připadá docela perfektní a logický, podtržený tím, že to hrají opravdoví herci. Ohař, který do tohoto bodu mířil vlastně úplně od první vteřiny. Sansa, která ozdobila svoji pozici nové suverénně nejsilnější postavy na scéně (od šesté řady) další důmyslnou lstí, kdy jedním tahem zrušila obě svoje konkurentky. Potlesk.
Proti tomu máš plno postav, co svoje už dávno odehrály a do cíle dojely tak nějak setrvačností. A vlastně se delší dobu už docela trápily, nemaje do čeho píchnout. Davos. Tyrion. Arya (teda tam se nakonec něco našlo...)
2) Jo, já vím, tebe rozhodila ta Daenerys. Jenže já to celou dobu vidím zřejmě obráceně, než davy nadšeně slintajících diváků mužského pohlaví; ta postava je jasné monstrum skoro od začátku, nejméně od chvíle, kdy jí zemřel Khal Drogo a to dítě. Totální psychopat, kterému je možno buď absolutně podlehnout, nebo být ugrilován drakem. Pusť si epizodu Mhysa, konec nevímkteré dávné série, a řekni, jestli je tohleto normální. A pokud ti to připadá dávno, pak si pusť scénu s grilováním Tarlyů – tam už bylo hodně zle a chtělo hodně zaslepenosti to nevidět. Zvrat je řádně ohlášený dávno dopředu, přesně ve stejném duchu, jako obraty kolem Neda Starka nebo Roba Starka, o kterých se taky hodně nakecalo. Není naprosto žádný důvod ke stížnostem, je to naopak přesně v duchu té původní Hry o trůny.
3) Ještě nabídnu jedno alternativní čtení toho světa a mytologie; jmenuje se to Píseň ledu a ohně, a je to o DVOU naprosto strašných hrozbách, které občas udeří na svět Westerosu. Obě jsou strašně dlouho oddělené od toho světa, jedno mořem a jedno velkou zdí. Můj původní dojem, že budeme hubit led ohněm a tím dosáhneme rovnováhy, byl zcela mylný.
Finále tedy startuje tím, že se zjeví hrozby přímo ve Westerosu. Daenerys s draky doplula na začátku sedmé řady (a zjevně příliš brzo, bylo třeba ztrácet čas horou jalových epizod), Night king dorazil v posledních minutách téže sedmé řady. Že jsou draci stejná totální apokalypsa jako mrtvoly, to muselo být zřejmé ze čtvrté epizody sedmé řady, která byla vlastně nejdůležitější. To, že má Emilia Clarke hezčí tvář než Furdík, to nemá na výsledek vliv. Výsledek je hromada mrtvol na oba způsoby.
4) Konzistence – no, tohle slovo bych vyčítal zejména panu Martinovi, protože to je on, komu to celé co chvíli nesmyslně vyhřezne na jiný kontinent, vyskakují mu tam Nové Postavy Slon Fufík jak na běžícím pásu (Ramsay Bolton, Euron, paní Robbová Starková) a nemá nejmenší tušení, co si počít s těmi starými, které už dosloužily. Štvaly mne postavy, co nemají začátek a nastupují po tisíci stranách a více (Jaime Lannister, Sansa). Zpětně vidím, že daleko větší průser jsou postavy, co nemají naopak druhou půlku děje (Tyrion). A divné odbočky dělá i lore – jak je to teda s tím ohnivým bohem, je hodný, nebo co?
Benioff s Weissem dělali, co uměli – spoustu hrozných volovin tiše zahodili, aniž si toho někdo pořádně všiml. Roh Zimy, můj oblíbený. Janos Slynt na zdi šikanuje Jona uprostřed probíhající bitvy (WTF OMG SRPŠ).
Vlastně nevím, kdy přesně se ujali taktovky Benioff a Weiss a kdy pustil Martin kormidlo definitivně z ruky. Podle všeho by to totiž měla být už šestá série, ale její konec s Bitvou bastardů považuji zrovna za docela geniální.
Jasný kvalitativní i stylový schod je patrný v sedmé řadě, a dost jsem nad tím kvílel. Ovečky se začínají shánět do houfu, zjednodušuje se. Tam má pravdu ten Vallunem odkázaný šoumen – ono to ale vlastně moc jinak udělat nešlo. Led a Oheň prostě nějak musí dorazit na místo určení, a tím se to rozjede naplno, spojované hrozny postav ztrácejí samostatnost, začne fungovat jiný čas a všechno by šlo snadno uzavřít v pár epizodách. Ze třinácti dílů byla polovička na datla. Já bych to sjel v jedné sérii a šel od toho.
5) Stran logiky – tož, to máš těžké. Od začátku je část postav lehce debilních. Jon Sníh, například. Vlastně všichni Starkovic chlapi. Není možno od nich čekat velké duševní výkony. Trpěl jsem jedině v místech, kdy se chovaly debilně údajně chytré postavy, v čele s Tyrionem. Ten dělá jednu píčovinu za druhou od chvíle, kdy vylezl z toho záchodu a odložil kuši. Především podlehl čemusi na způsob marxismu, s příslušnými a očekávatelnými následky.
Vallun:
1) Arya – odškrtání jejího seznamu na nulu znamená, že dál moc nemá co na práci. Sedmou sérii začíná perfektní scénou u těch Freyů, ale pak dál vlastně jen tak chodí po scéně. Na tu drobnost, že má na seznamu ještě Cersei, si vzpomene dost na poslední chvíli.
Ve skutečnosti vidím zpětně, že Cersei byla udržována uměle v chodu jen proto, aby mohl vyvstat problém s tím ohněm a draky. Arye je tím odepřena přirozená oběť a hned několik postav se zaseklo na místě. Jinak to mohlo celé logicky nastat už někde v té čtvrté epizodě sedmé série; Rudá armáda to celé převálcuje, tečka.
Baelishe nedávám od začátku do konce. Je to stejně nepravděpodobný uzel bizarních kravin, jako Snape u Harryho Pottera – příliš mnoho obratů a změn stran. Pokud údajně jeho jediná motivace byla Catelyn Stark, pak jí nechal celkem v pohodě chcípnout. Pokud jeho pozornost přešla na Sansu, pak ji odevzdal kdovíproč Boltonovi. Smrt byla pro tuhle „děsně rafinovanou“ postavu vysvobozením a pro mne taky.
Jon má podobný problém, už Martin na něho naložil strašnou horu oblouků a obratů, ale drželo to až k bodu, kdy ho sestra obětuje (a naštěstí si toho nevšiml, je blbej). V místě, kdy se zamiluje do Danenerys, mi bohužel navíc úplně přestal být sympatický. Což je asi můj problém. To, že neví nic, převážilo nade vším. Nakonec ho sestra obětuje podruhé a je to vyřešeno.
Bran je naopak totální průser. Jak se jevil zpočátku zajímavě s tou čarodějnou kariérou na paraplegické židli, tak z něho nakonec po milionu stran a dílů nevypadlo vůbec nic, a Benioff s Weissem ho dokonce ze zoufalství na celou jednu sérii hibernovali v zákulisí, aniž si toho kdo všiml. To, že byl na konci povýšen, je spíš taková smírná remíza – dáme tam tohohle nepodstatného vyhulence, stejně bude vládnout raději Tyrion a bude to v poho. A stejně vlastně žádný trůn už není.
Opravdový král hry o trůny je Sansa, která by všechny zbylé zoufalce dokázala zrušit na dvě doby, ale naštěstí pro ně ji zbytek světa nezajímá. „Strýčku, posaď se“ byla nejlepší replika poslední epizody; jasně ukázala, jak to celé je.
2) Tyrion – přesně. Logika postavy žádala, aby jako jeden z prvních zjistil, že ten marxismus za sebou nechává vypálená města, jakkoli je dobře míněn. Tady to zjistí jako poslední. Pro mne jedno velké zklamání od konce čtvrté série. Jak to napravit, to by chtělo asi delší přemýšlení.
5) jsem nerozumně vymazal a sloučil se 4)
6) Ona to není Hra o trůny, ona je to možná furt Píseň Ledu a Ohně, a ten oheň jsme měli ještě tři díly po ledu, v tom vlastně nevidím zpětně tak velký problém, jako se mi zdálo po třetí epizodě. Viz výše.
7) Finální scéna je veliká, ale ne až tak dobře zrežírovaná (to Sapochnikovi to fakt víc odsejpalo) a naráží na perpetuální problém, že do dvou velmi hlavních rolí byli vybraní dost slabí herci. Cersei a Jaimemu jsem to věřil daleko víc. Boldovaný moment to pro mne asi nebude. Výsledný pocit – úleva, konečně ta kráva chcípla. Což je trochu málo. Konec Cersei je vlastně příjemnější a tak nějak důstojnější. Konec Ohaře taky.
Ta maminka s dítětem z popela, mimochodem, to jsem nedávno viděl v Interwiew s upírem, a prapůvodně je to Terminátor II. Putovní scéna, jak snadno a rychle dojmout diváka. Celkově dojem z ohně o kus slabší, než z ledu. Chybělo ošklivé překvapení.
Mohlo to být lepší, ale já jsem docela spokojen, protože vidím, že to mohlo být taky daleko horší, jak naznačovala sedmá řada. Vítězství marxismu. Zvrat Hry o trůny v Elysium. Jedno velké politicky korektní poselství. Děti černé, žluté, bílé, každé v jiném světadíle.
York:
Teprve když vidím celek, je mi jasné, že některé moje předpoklady byly skutečně mylné. Night King není jediný pól zla, jak se mi jevilo, a nelze ho hubit ohněm, jak se nabízelo.
Ta celá perspektiva Ohně je jasná vlastně až po posledních dvou epizodách. Myslím, že to nedá 9/10 diváků, mají svoje zažité představy a ty už neopustí.
Daenerys coby postava byla jasná už hodně dávno (popsal jsem tu o tom kilometry nadávek; a v tom článku v Drakkaru http://drakkar.sk/64/ je jasná předpověď, že se Daenerys na trůn nedostane, právě pro logiku celého příběhu).
Co je méně přehledné a málo ohlášené, je to lore Ohně; možná mělo víc chytrých postav poznamenat, jak to je a jak to být musí; o té návaznosti Šíleného krále na draky a oheň; ona to vždycky byla totální katastrofa a nebude to jinak. Tady to viděl jedině Bron a ten to neřekl bohužel úplně jasně. Je škoda, když tolik práce věnovali dialogům postav (ty jsou i nadále dost skvělé, to si asi ne každý všiml), mohli pár replik věnovat i lore.
Jinak ještě
https://www.respekt.cz/kultura/hra-o-tr ... o-fenomenu
Na téhle hoře tlachů je fascinující ta nesamostatnost myšlení novinářů. Pokud se o tom nepíše v renomovaných novinách, je to „béčková podívaná plná sexu a násilí“, ale jak se o tom někde psát začne, je to závažný kulturní fenomén, ke kterému je třeba se vyjádřit. A pokud se vyjadřuji, pak přepíšu názor hory jiných komentátorů.
Ten Respekt, to je strašná duševní břečka.
Vidím to docela drasticky jinak; a situace mi připadá velmi podobná jako náš flame o Harryho Pottera.
1) Zejména ne zcela chápu, co je přesně míněno „osmá série zahodila všechno, co předchozí série vybudovaly. Postavy, charaktery, motivace, svět, mytologii, logiku, konzistenci.“
Postavy – je zřejmé, že se to děje těm samým postavám, co jsme tahali dějem předchozích 67 dílů. O „zahození postav,“ naprosto kuriózním vypravěčském úletu, lze hovořit jedině v originálním Martinově zlomu mezi 3. a 4. knihou, kde se pokračuje jinde a s jinými postavami. Pochybuji, že bude tento vynález někým někdy napodoben.
Charaktery – je–li tím míněno „pokračování vývoje stávajících charakterů“ – pak bych řekl, že je pokračováno v mezích možností docela udatně a postavy byly zakončeny docela důstojně. Jaime a Cersei, třeba – konec mi připadá docela perfektní a logický, podtržený tím, že to hrají opravdoví herci. Ohař, který do tohoto bodu mířil vlastně úplně od první vteřiny. Sansa, která ozdobila svoji pozici nové suverénně nejsilnější postavy na scéně (od šesté řady) další důmyslnou lstí, kdy jedním tahem zrušila obě svoje konkurentky. Potlesk.
Proti tomu máš plno postav, co svoje už dávno odehrály a do cíle dojely tak nějak setrvačností. A vlastně se delší dobu už docela trápily, nemaje do čeho píchnout. Davos. Tyrion. Arya (teda tam se nakonec něco našlo...)
2) Jo, já vím, tebe rozhodila ta Daenerys. Jenže já to celou dobu vidím zřejmě obráceně, než davy nadšeně slintajících diváků mužského pohlaví; ta postava je jasné monstrum skoro od začátku, nejméně od chvíle, kdy jí zemřel Khal Drogo a to dítě. Totální psychopat, kterému je možno buď absolutně podlehnout, nebo být ugrilován drakem. Pusť si epizodu Mhysa, konec nevímkteré dávné série, a řekni, jestli je tohleto normální. A pokud ti to připadá dávno, pak si pusť scénu s grilováním Tarlyů – tam už bylo hodně zle a chtělo hodně zaslepenosti to nevidět. Zvrat je řádně ohlášený dávno dopředu, přesně ve stejném duchu, jako obraty kolem Neda Starka nebo Roba Starka, o kterých se taky hodně nakecalo. Není naprosto žádný důvod ke stížnostem, je to naopak přesně v duchu té původní Hry o trůny.
3) Ještě nabídnu jedno alternativní čtení toho světa a mytologie; jmenuje se to Píseň ledu a ohně, a je to o DVOU naprosto strašných hrozbách, které občas udeří na svět Westerosu. Obě jsou strašně dlouho oddělené od toho světa, jedno mořem a jedno velkou zdí. Můj původní dojem, že budeme hubit led ohněm a tím dosáhneme rovnováhy, byl zcela mylný.
Finále tedy startuje tím, že se zjeví hrozby přímo ve Westerosu. Daenerys s draky doplula na začátku sedmé řady (a zjevně příliš brzo, bylo třeba ztrácet čas horou jalových epizod), Night king dorazil v posledních minutách téže sedmé řady. Že jsou draci stejná totální apokalypsa jako mrtvoly, to muselo být zřejmé ze čtvrté epizody sedmé řady, která byla vlastně nejdůležitější. To, že má Emilia Clarke hezčí tvář než Furdík, to nemá na výsledek vliv. Výsledek je hromada mrtvol na oba způsoby.
4) Konzistence – no, tohle slovo bych vyčítal zejména panu Martinovi, protože to je on, komu to celé co chvíli nesmyslně vyhřezne na jiný kontinent, vyskakují mu tam Nové Postavy Slon Fufík jak na běžícím pásu (Ramsay Bolton, Euron, paní Robbová Starková) a nemá nejmenší tušení, co si počít s těmi starými, které už dosloužily. Štvaly mne postavy, co nemají začátek a nastupují po tisíci stranách a více (Jaime Lannister, Sansa). Zpětně vidím, že daleko větší průser jsou postavy, co nemají naopak druhou půlku děje (Tyrion). A divné odbočky dělá i lore – jak je to teda s tím ohnivým bohem, je hodný, nebo co?
Benioff s Weissem dělali, co uměli – spoustu hrozných volovin tiše zahodili, aniž si toho někdo pořádně všiml. Roh Zimy, můj oblíbený. Janos Slynt na zdi šikanuje Jona uprostřed probíhající bitvy (WTF OMG SRPŠ).
Vlastně nevím, kdy přesně se ujali taktovky Benioff a Weiss a kdy pustil Martin kormidlo definitivně z ruky. Podle všeho by to totiž měla být už šestá série, ale její konec s Bitvou bastardů považuji zrovna za docela geniální.
Jasný kvalitativní i stylový schod je patrný v sedmé řadě, a dost jsem nad tím kvílel. Ovečky se začínají shánět do houfu, zjednodušuje se. Tam má pravdu ten Vallunem odkázaný šoumen – ono to ale vlastně moc jinak udělat nešlo. Led a Oheň prostě nějak musí dorazit na místo určení, a tím se to rozjede naplno, spojované hrozny postav ztrácejí samostatnost, začne fungovat jiný čas a všechno by šlo snadno uzavřít v pár epizodách. Ze třinácti dílů byla polovička na datla. Já bych to sjel v jedné sérii a šel od toho.
5) Stran logiky – tož, to máš těžké. Od začátku je část postav lehce debilních. Jon Sníh, například. Vlastně všichni Starkovic chlapi. Není možno od nich čekat velké duševní výkony. Trpěl jsem jedině v místech, kdy se chovaly debilně údajně chytré postavy, v čele s Tyrionem. Ten dělá jednu píčovinu za druhou od chvíle, kdy vylezl z toho záchodu a odložil kuši. Především podlehl čemusi na způsob marxismu, s příslušnými a očekávatelnými následky.
Vallun:
1) Arya – odškrtání jejího seznamu na nulu znamená, že dál moc nemá co na práci. Sedmou sérii začíná perfektní scénou u těch Freyů, ale pak dál vlastně jen tak chodí po scéně. Na tu drobnost, že má na seznamu ještě Cersei, si vzpomene dost na poslední chvíli.
Ve skutečnosti vidím zpětně, že Cersei byla udržována uměle v chodu jen proto, aby mohl vyvstat problém s tím ohněm a draky. Arye je tím odepřena přirozená oběť a hned několik postav se zaseklo na místě. Jinak to mohlo celé logicky nastat už někde v té čtvrté epizodě sedmé série; Rudá armáda to celé převálcuje, tečka.
Baelishe nedávám od začátku do konce. Je to stejně nepravděpodobný uzel bizarních kravin, jako Snape u Harryho Pottera – příliš mnoho obratů a změn stran. Pokud údajně jeho jediná motivace byla Catelyn Stark, pak jí nechal celkem v pohodě chcípnout. Pokud jeho pozornost přešla na Sansu, pak ji odevzdal kdovíproč Boltonovi. Smrt byla pro tuhle „děsně rafinovanou“ postavu vysvobozením a pro mne taky.
Jon má podobný problém, už Martin na něho naložil strašnou horu oblouků a obratů, ale drželo to až k bodu, kdy ho sestra obětuje (a naštěstí si toho nevšiml, je blbej). V místě, kdy se zamiluje do Danenerys, mi bohužel navíc úplně přestal být sympatický. Což je asi můj problém. To, že neví nic, převážilo nade vším. Nakonec ho sestra obětuje podruhé a je to vyřešeno.
Bran je naopak totální průser. Jak se jevil zpočátku zajímavě s tou čarodějnou kariérou na paraplegické židli, tak z něho nakonec po milionu stran a dílů nevypadlo vůbec nic, a Benioff s Weissem ho dokonce ze zoufalství na celou jednu sérii hibernovali v zákulisí, aniž si toho kdo všiml. To, že byl na konci povýšen, je spíš taková smírná remíza – dáme tam tohohle nepodstatného vyhulence, stejně bude vládnout raději Tyrion a bude to v poho. A stejně vlastně žádný trůn už není.
Opravdový král hry o trůny je Sansa, která by všechny zbylé zoufalce dokázala zrušit na dvě doby, ale naštěstí pro ně ji zbytek světa nezajímá. „Strýčku, posaď se“ byla nejlepší replika poslední epizody; jasně ukázala, jak to celé je.
2) Tyrion – přesně. Logika postavy žádala, aby jako jeden z prvních zjistil, že ten marxismus za sebou nechává vypálená města, jakkoli je dobře míněn. Tady to zjistí jako poslední. Pro mne jedno velké zklamání od konce čtvrté série. Jak to napravit, to by chtělo asi delší přemýšlení.
5) jsem nerozumně vymazal a sloučil se 4)
6) Ona to není Hra o trůny, ona je to možná furt Píseň Ledu a Ohně, a ten oheň jsme měli ještě tři díly po ledu, v tom vlastně nevidím zpětně tak velký problém, jako se mi zdálo po třetí epizodě. Viz výše.
7) Finální scéna je veliká, ale ne až tak dobře zrežírovaná (to Sapochnikovi to fakt víc odsejpalo) a naráží na perpetuální problém, že do dvou velmi hlavních rolí byli vybraní dost slabí herci. Cersei a Jaimemu jsem to věřil daleko víc. Boldovaný moment to pro mne asi nebude. Výsledný pocit – úleva, konečně ta kráva chcípla. Což je trochu málo. Konec Cersei je vlastně příjemnější a tak nějak důstojnější. Konec Ohaře taky.
Ta maminka s dítětem z popela, mimochodem, to jsem nedávno viděl v Interwiew s upírem, a prapůvodně je to Terminátor II. Putovní scéna, jak snadno a rychle dojmout diváka. Celkově dojem z ohně o kus slabší, než z ledu. Chybělo ošklivé překvapení.
Mohlo to být lepší, ale já jsem docela spokojen, protože vidím, že to mohlo být taky daleko horší, jak naznačovala sedmá řada. Vítězství marxismu. Zvrat Hry o trůny v Elysium. Jedno velké politicky korektní poselství. Děti černé, žluté, bílé, každé v jiném světadíle.
York:
Teprve když vidím celek, je mi jasné, že některé moje předpoklady byly skutečně mylné. Night King není jediný pól zla, jak se mi jevilo, a nelze ho hubit ohněm, jak se nabízelo.
Ta celá perspektiva Ohně je jasná vlastně až po posledních dvou epizodách. Myslím, že to nedá 9/10 diváků, mají svoje zažité představy a ty už neopustí.
Daenerys coby postava byla jasná už hodně dávno (popsal jsem tu o tom kilometry nadávek; a v tom článku v Drakkaru http://drakkar.sk/64/ je jasná předpověď, že se Daenerys na trůn nedostane, právě pro logiku celého příběhu).
Co je méně přehledné a málo ohlášené, je to lore Ohně; možná mělo víc chytrých postav poznamenat, jak to je a jak to být musí; o té návaznosti Šíleného krále na draky a oheň; ona to vždycky byla totální katastrofa a nebude to jinak. Tady to viděl jedině Bron a ten to neřekl bohužel úplně jasně. Je škoda, když tolik práce věnovali dialogům postav (ty jsou i nadále dost skvělé, to si asi ne každý všiml), mohli pár replik věnovat i lore.
Jinak ještě
https://www.respekt.cz/kultura/hra-o-tr ... o-fenomenu
Na téhle hoře tlachů je fascinující ta nesamostatnost myšlení novinářů. Pokud se o tom nepíše v renomovaných novinách, je to „béčková podívaná plná sexu a násilí“, ale jak se o tom někde psát začne, je to závažný kulturní fenomén, ke kterému je třeba se vyjádřit. A pokud se vyjadřuji, pak přepíšu názor hory jiných komentátorů.
Ten Respekt, to je strašná duševní břečka.
-
Resurrection
- Příspěvky: 5421
- Registrován: 26. 9. 2006, 11:34
Re: Hra o trůny
U HP jsem měl problém s tím, že Rowlingová nevěděla, kam jde a jak tam chce dojít. Nakonec to vymyslela (a to ještě celkem brzo) a k cíli taky došla. Nebylo to nijak zvlášť skvělé, ale ani vyloženě špatné. Kdyby to celé bylo psáno s tou myšlenkou od začátku, asi bych to totálně žral. Taky jsou tam nekonzistence, nelogičnosti atd. (obvykle házené na to, že děti dospívají a vnímají víc, jako kdyby to bylo vysvětlení), ale úrvovně nekonzistence Hry o trůny to nedosahuje ani trochu.Vidím to docela drasticky jinak; a situace mi připadá velmi podobná jako náš flame o Harryho Pottera.
To, že to hraje stejný herec a jmenuje se to stejně neznamená, že je to stejná postava. Hra o trůny je toho perfektním dokladem. Příklady viz dále.Postavy – je zřejmé, že se to děje těm samým postavám, co jsme tahali dějem předchozích 67 dílů.
Jeden z nejlepších vývojů postavy co jsem viděl. Od nesympatického nabubřelého floutka co pícha svojí sestru se dostal až k velmi sympatické postavě plné vnitřního konfliktu, která se snaží dělat "co je správné a rozumné a čestné", aby z něja scénaristi v předposledním díle udělali nesympatického nabubřelého floutka co píchá svojí sestru. What the actual fuck?!Jaime
Z nenáviděné a extrémně prohnané intrikářky z předchozích sérií, která vyhodí do povětří hlavní chrám i se svojí snachou a plno lidma je osoba, která stojí, pije víno a hledí. Neudělá absolutně nic. Neřekne absolutně nic. Nezmůže se naprosto na nic a nechá se vláčet událostmi a pak jí zasype kamení ve sklepě. OLOL.Cersei
Zde se připojuji k potlesku. Vybudováno skvěle, odehráno skvěle. Asi jediná linie, kde nemám co vytknout. Hlas Hry o trůny, který byl ale bohužel udušen masou okolní debility.Sansa
Sužován touhou po pomstě bráchovi, aby si leccos zažil, umřel, vstal z mrtvých, stavěl kostel, nechtěl bojovat, nechal se zatáhnout do boje proti nemrtvým, vytvořil si vztah k Arye, aby se to v předposledním díle všechno zahodilo a on šel teda jakože zabít svýho bráchu a u toho chcípnout. Bravo, Debile a Demente, tohle bylo opravdu nečekané.Ohař
Stejně prohaný jako Cersei ale s morálním kompasem. Brilantní postava. A v poslední série je z něj pomalu slintající dement, který neumí do 5 napočítat. Nedokáže domyslet ani ty nejtriviálnější akce a následky. Že to přežil je pro mě naprostá záhada. Co mu scénáristi udělali je dost strašné. Dialogy Tyriona bývaly skvělé, na konci byly neskutečně trapné - cringe jak prase - "Také jí miluji, ale ne tak úspěšně jako ty." To mě fakt poser na mý holý záda od shora až dolu. Tohle s člověkem neudělá ani lobotomie.Tyrion
Skvěle vybudovaná postava, aby byla použita v jednom díle jako Deus Ex Machina a ve druhém jako kamera a na konci se z ní stal Kolumbus. Double facepalm.Arya
Haha. Daenerys je mi naprosto nesympatická postava od začátku. A právě proto mě to sere. I zlé a nesympatické měli svůj vývoj a měli svůj uspokojivý konec. Ať už je třeba Tywin nebo Ramsay. Přetáhli strunu až praskla. Co se jakože stalo s Daenerys nemám sebemenší ponětí. Kudlu do srdce si totiž nijak nezasloužila, protože z ní udělali akorát pomateného blázna. Její postava byla na konci tak maximálně na svěrací kazajku a ústav. Nijak se ke svému konci nepropracovala. V jednom díle upáli Tarlye, kteří se jí nechtějí vzdát, pak Varyse, který jí zradil a pak milion lidí, protože se rozezněli zvony??? Já to v tom opravdu nevidím. Je to jak střich mezi 1933 Hitler vyhrál volby a 1944 zplynoval milion lidí v Osvětimi. Kdybys měl jen tyhle dva body vzdálené 10 minut od sebe, tak by ses asi taky ptal, jak k tomu sakra došlo??? A vysvětlení, že v roce 1923 napsal knížku kde neměl rád židy by tě myslím úplně neuspokojilo.2) Jo, já vím, tebe rozhodila ta Daenerys. Jenže já to celou dobu vidím zřejmě obráceně, než davy nadšeně slintajících diváků mužského pohlaví; ta postava je jasné monstrum skoro od začátku, nejméně od chvíle, kdy jí zemřel Khal Drogo a to dítě. Totální psychopat, kterému je možno buď absolutně podlehnout, nebo být ugrilován drakem. Pusť si epizodu Mhysa, konec nevímkteré dávné série, a řekni, jestli je tohleto normální. A pokud ti to připadá dávno, pak si pusť scénu s grilováním Tarlyů – tam už bylo hodně zle a chtělo hodně zaslepenosti to nevidět. Zvrat je řádně ohlášený dávno dopředu, přesně ve stejném duchu, jako obraty kolem Neda Starka nebo Roba Starka, o kterých se taky hodně nakecalo. Není naprosto žádný důvod ke stížnostem, je to naopak přesně v duchu té původní Hry o trůny.
S oběma linkama mám zásadní problém. Led byl taková epizodka bez většího dopadu (hroba 12 000 let, dlouhá zima, mnoho mrtvých blablabla) aby se pak nezmohl prakticky na nic a zabila ho létakící ninja odnikud. A oheň byl podán jako že máme málo času a moc velkej budget, tak spálíme třeba celej King's Landing a logikou věci se raději nebudem zabývat. A mimochodem, dopad stejně nulový jako Night King. Vypálené město zase stojí o záběr dále, lidi nikomu nechybí atd. atd. WHAT IN ACTUAL FUCK???3) Ještě nabídnu jedno alternativní čtení toho světa a mytologie; ... Výsledek je hromada mrtvol na oba způsoby.
Udělal bych to přesně obrácene, jak chtělo HBO původně. Sérií 10 po 10 dílech a všechny ty linky skutečně prozkoumat a posouvat a dostat na zamýšlené místo určení osvědčeným způsobem předchozích sérií. Nechat postavy být samy sebou, dělat intriky, zvraty, zdánlivě neřešitelné situace, budovat tu hrobz Ohně i Ledu a ne to sfouknout celé v jednom dvou záběrech bez jakéhokoliv impaktu na cokoliv.Ze třinácti dílů byla polovička na datla. Já bych to sjel v jedné sérii a šel od toho.
Ano, chci víc "debility" typu Neda Starka a pokud možno míň (žádnou) debilitu Debila a Dementa.5) Stran logiky – tož, to máš těžké. Od začátku je část postav lehce debilních. Jon Sníh, například. Vlastně všichni Starkovic chlapi. Není možno od nich čekat velké duševní výkony. Trpěl jsem jedině v místech, kdy se chovaly debilně údajně chytré postavy, v čele s Tyrionem. Ten dělá jednu píčovinu za druhou od chvíle, kdy vylezl z toho záchodu a odložil kuši. Především podlehl čemusi na způsob marxismu, s příslušnými a očekávatelnými následky.
Secrets are power.
-
Vallun
- Příspěvky: 32335
- Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
- Bydliště: Velká Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: Hra o trůny
Jaime - tam je problém v herci...na začátku té přeměny v klaďase NCV neuměl hrát, jako že vůbec, takže ta přeměna je dost neuvěřitelná a nablbá...ona byla dost neuvěřitelná i v knize, na to, co měl všechno za sebou...a když se hrát naučil, tak zase neměl co:(
Cersei - ono je otázka, co udělat mohla:/
- zajistila si silnou posilu
- pokusila se zabít své bratry, které (asi) považovala za klíčové osoby na Severu
- a vyčkávala, jaks e to vyvrbí - zaútočit obraně Zimohraud do zad by byl nesmysl - sama NightKingovi čelit nemohla a nechtěla a po jeoh pádu už neměla prostor - tady byl přístup Dany takticky správný. Aby navíc rozehrála něco rafinovanějšího, nebyl prostor...
- ten konec ušel, zemřít musela a tohle bylo nejmilosrdnější, v co mohla doufat...
Arya - vyřízení NightKinga nebyl deux ex machina, jen režisérský fail...jako celá ta bitva, samozřejmě je problém v tom,že ultimátní asasín by vyřešil těch problémů víc, ať už Dany na pokyn Sansy - která by se k tomu odhodlala bez váhání, nebo Cersei by prostě dostat uměla...a měla to udělat vmomentě, kdy Cersei odmítla spolupráci na obraně živých...
- vadilo mi, že jí umluvil Ohař, aby se stáhla to je nesmysl...na proti tomu odlutí na Západ nevadilo, proč by nemohla na dovolenou?
Jak by sis představoval větší dopad Ledu?
Cersei - ono je otázka, co udělat mohla:/
- zajistila si silnou posilu
- pokusila se zabít své bratry, které (asi) považovala za klíčové osoby na Severu
- a vyčkávala, jaks e to vyvrbí - zaútočit obraně Zimohraud do zad by byl nesmysl - sama NightKingovi čelit nemohla a nechtěla a po jeoh pádu už neměla prostor - tady byl přístup Dany takticky správný. Aby navíc rozehrála něco rafinovanějšího, nebyl prostor...
- ten konec ušel, zemřít musela a tohle bylo nejmilosrdnější, v co mohla doufat...
Arya - vyřízení NightKinga nebyl deux ex machina, jen režisérský fail...jako celá ta bitva, samozřejmě je problém v tom,že ultimátní asasín by vyřešil těch problémů víc, ať už Dany na pokyn Sansy - která by se k tomu odhodlala bez váhání, nebo Cersei by prostě dostat uměla...a měla to udělat vmomentě, kdy Cersei odmítla spolupráci na obraně živých...
- vadilo mi, že jí umluvil Ohař, aby se stáhla to je nesmysl...na proti tomu odlutí na Západ nevadilo, proč by nemohla na dovolenou?
Chápu, ale v seriálu je to odvyprávěné dsotatečně...hotl to není knížka, abys jí viděl doslova do hlavy...Co se jakože stalo s Daenerys nemám sebemenší ponětí.
Jak by sis představoval větší dopad Ledu?
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
-
Argonantus
- .
- Příspěvky: 18112
- Registrován: 31. 10. 2006, 17:35
Re: Hra o trůny
Resurrerction:
No, vidíš, ono to zas nebude tak zlé. Na spoustě věcí se shodneme. Třeba v tom, že opravdu asi nebylo úplně jasné, kam se jde, a řešilo se to vlastně už bez Martina. Což je prostě docela problém, odvysílat několik řad příběhu, u kterého nevíme, kam míří.
Jaime byl hodně dobrý, ale trochu mu plaval začátek, asi na 1500 stran se na něho zapomnělo. Při tom je to postava zajímavá tím, že se začala tvořit vlastně už před dějem, v těch retrovzpomínkách na Targaryeny. Pak ale postupně dostal rozum, zásluhou Brienne... kde se pak nakonec ukázalo, že se z toho tak úplně nevymotal a Cersei stále miluje. Nabubřelý floutek to není, už tím vůbec nic získat nemůže, jen všechno ztratit.
S touhle další zatáčkou nemám vůbec problém, věřím mu to, takové věci se stávají i jinde. Michael Corleone a jeho snaha vymotat se z minulosti mafiána. Nakonec se nepovedlo.
Cersei je dvojzatáčková; prolhaná intrikánka, která projde pokusem o nápravu skrze náboženství, a skončí to dalším totálním průserem, když ji fanatici poníží a naserou. Na konci jediná nejde s davem, dlabe na Night Kinga, sází šílenou ruskou ruletu, že Sever vyhraje sám, ale oslabí se tím a ona shrábne bank. Nasadí balisty a lodě a Eurona a děti do ulic, nikoli, že by nic neudělala. Přesto to jí to všechno totálně krachne. Pije víno a přihlíží zkáze, právě jako v té první bitvě na řece. A na konci zjistí, že vlastně je v tom s ní ten brácha, který jí jediný neopustil a jediný ze všech lidí ji opravdu miloval. Odchází docela smířená.
Za mne hodně dobrý. Navíc krásně zahrané. Cersei byla hlavní motor zlé strany, když vypadl Tywin.
Ohař je jedna z nejkrásnějších postav. Souhlasím se vším, až na to, že se té pomsty na bratrovi nikdy nevzdal. Žene ho kupředu určitý typ posedlosti. Naučil se mít rád, postupně tři holky, Sansu, Aryu a Brienne. Ale stejně je trochu maniak, to ho drží kolem Dondarriona, který se vrací z mrtvých ještě častěji a úplně neví proč. Společné mají, že si života nikdy moc necenili.
Tyrion, souhlas, největší průser. Ale už strašně moc sérií, co vylezl z toho záchoda. Jeho uvěření v marxismus jsem moc nedal, ale dejme tomu, možný vývoj by to byl; co ale nechápu, že to neprohlédl daleko dřív.
Přežít to asi neměl a byla ideální šance ho zabít s tím Night Kingem. To by bitvu hodně emocionálně vytunilo.
Arya byla skvělá, držela tvar déle, než Tyrion, naštěstí, sem tam oživena nějakou půvabnou vraždičkou (Baelish), nicméně v Zimohradu už celkově trochu tápe. Jinak tu akci v bitvě vidím jinak, plížila se tím interiérem hlavně právě proto, aby se dostala k tomu Čarostromu. Tam to taková náhoda nebyla.
Jako dobrý, ale už jsem úplně nedal roli pasivní pozorovatelky katastrofy ve finále. Dávalo smysl, aby šla zabít cersei a vrátila se s tím, že vlastně by měla zabít Daenerys. Tam se to už nedotáhlo. Kolumbus - no, tam už je to asi jedno. Celkově hodně fajn postava, závěr to celkem přijatelně uzavřel.
Pak nevím, v čem je problém.
Zpětně viděno mi přišla poměrně konzistentní, jen byl ten oblouk příšerně dlouhý a úmorný, mohlo se víc šetřit. Nevím, zda bylo nutné tolik zlikvidovaných a "osvobozených" měst, kde s pozoruhodnou důsledností nefungovalo ani jedno z nich, pokud si vzpomínám. Stejně tak vůbec nikdy nebyla situace, že by milovala někoho nebo něco, co by dokonale neovládala. Tu scénu se zavřenými draky lze číst i tak, že hoši zlobili a dostali zaracha.
Kudlu do srdce si zasluhovala asi milionkrát od kdekoho, od bývalých spojenců i od vlastních rádců. Doopravdy ji miluje jen Šedý červ a Missandei, kteří jsou dokonale tupí.
Ve Westerosu je její pozice o to horší, že si všichni pamatují minulou návštěvu Targaryenů, nenávidí ji už zdálky. Tarly, který se nechá upálit, je vlastně docela velkolepá postava; nějak si spočítal, že skončí upálený stejně, tak alespoň se ctí a demonstrativně.
Tady už měly znít všechny poplašné zvonky. Tyrion ovšem nic nevidí, Jon nic nevidí; divák je hypnotizován nejhloupějšími postavami, možná to měl komentovat někdo trochu příčetnější.
Osmá série je pro poradce Daenerys jak ve Stalinově politbyru; všichni cítí, že jsou krok od upálení. Tady už snad i divák vidět měl a mohl, že se řítí průser.
Co se stalo s Daenerys? Byl zpochybněn její nárok na trůn; dokonce se ukázalo, že na něj vlastně ona nárok nemá. Od Jona, který ji do té chvíle rovněž psovsky miloval. Postrkávaného Sansou, což je od prvního pohledu první opravdu nebezpečný soupeř, snad vedle Cersei. A vedle toho Tyrion i Varys najednou projevují vlastní názory, je jim Jon zjevně sympatičtější, než sama Daenerys. A tahle partička si sama, zcela svévolně, zorganizuje mírové řešení konfliktu, které dovolí lidem, aby ji nenáviděli! Její reakce byla vždycky předtím stejná - "Dracarys".
Konec mi připadá dokonale logický. Jen ji mohl kromě Jona zabít ještě kdekdo jiný. Můj favorit byla Arya.
To mi připadá stejné, nebo blbě čtu?
No, vidíš, ono to zas nebude tak zlé. Na spoustě věcí se shodneme. Třeba v tom, že opravdu asi nebylo úplně jasné, kam se jde, a řešilo se to vlastně už bez Martina. Což je prostě docela problém, odvysílat několik řad příběhu, u kterého nevíme, kam míří.
Jaime byl hodně dobrý, ale trochu mu plaval začátek, asi na 1500 stran se na něho zapomnělo. Při tom je to postava zajímavá tím, že se začala tvořit vlastně už před dějem, v těch retrovzpomínkách na Targaryeny. Pak ale postupně dostal rozum, zásluhou Brienne... kde se pak nakonec ukázalo, že se z toho tak úplně nevymotal a Cersei stále miluje. Nabubřelý floutek to není, už tím vůbec nic získat nemůže, jen všechno ztratit.
S touhle další zatáčkou nemám vůbec problém, věřím mu to, takové věci se stávají i jinde. Michael Corleone a jeho snaha vymotat se z minulosti mafiána. Nakonec se nepovedlo.
Cersei je dvojzatáčková; prolhaná intrikánka, která projde pokusem o nápravu skrze náboženství, a skončí to dalším totálním průserem, když ji fanatici poníží a naserou. Na konci jediná nejde s davem, dlabe na Night Kinga, sází šílenou ruskou ruletu, že Sever vyhraje sám, ale oslabí se tím a ona shrábne bank. Nasadí balisty a lodě a Eurona a děti do ulic, nikoli, že by nic neudělala. Přesto to jí to všechno totálně krachne. Pije víno a přihlíží zkáze, právě jako v té první bitvě na řece. A na konci zjistí, že vlastně je v tom s ní ten brácha, který jí jediný neopustil a jediný ze všech lidí ji opravdu miloval. Odchází docela smířená.
Za mne hodně dobrý. Navíc krásně zahrané. Cersei byla hlavní motor zlé strany, když vypadl Tywin.
Ohař je jedna z nejkrásnějších postav. Souhlasím se vším, až na to, že se té pomsty na bratrovi nikdy nevzdal. Žene ho kupředu určitý typ posedlosti. Naučil se mít rád, postupně tři holky, Sansu, Aryu a Brienne. Ale stejně je trochu maniak, to ho drží kolem Dondarriona, který se vrací z mrtvých ještě častěji a úplně neví proč. Společné mají, že si života nikdy moc necenili.
Tyrion, souhlas, největší průser. Ale už strašně moc sérií, co vylezl z toho záchoda. Jeho uvěření v marxismus jsem moc nedal, ale dejme tomu, možný vývoj by to byl; co ale nechápu, že to neprohlédl daleko dřív.
Přežít to asi neměl a byla ideální šance ho zabít s tím Night Kingem. To by bitvu hodně emocionálně vytunilo.
Arya byla skvělá, držela tvar déle, než Tyrion, naštěstí, sem tam oživena nějakou půvabnou vraždičkou (Baelish), nicméně v Zimohradu už celkově trochu tápe. Jinak tu akci v bitvě vidím jinak, plížila se tím interiérem hlavně právě proto, aby se dostala k tomu Čarostromu. Tam to taková náhoda nebyla.
Jako dobrý, ale už jsem úplně nedal roli pasivní pozorovatelky katastrofy ve finále. Dávalo smysl, aby šla zabít cersei a vrátila se s tím, že vlastně by měla zabít Daenerys. Tam se to už nedotáhlo. Kolumbus - no, tam už je to asi jedno. Celkově hodně fajn postava, závěr to celkem přijatelně uzavřel.
Daenerys je mi naprosto nesympatická postava od začátku. A právě proto mě to sere. I zlé a nesympatické měli svůj vývoj a měli svůj uspokojivý konec.
Pak nevím, v čem je problém.
Zpětně viděno mi přišla poměrně konzistentní, jen byl ten oblouk příšerně dlouhý a úmorný, mohlo se víc šetřit. Nevím, zda bylo nutné tolik zlikvidovaných a "osvobozených" měst, kde s pozoruhodnou důsledností nefungovalo ani jedno z nich, pokud si vzpomínám. Stejně tak vůbec nikdy nebyla situace, že by milovala někoho nebo něco, co by dokonale neovládala. Tu scénu se zavřenými draky lze číst i tak, že hoši zlobili a dostali zaracha.
Kudlu do srdce si zasluhovala asi milionkrát od kdekoho, od bývalých spojenců i od vlastních rádců. Doopravdy ji miluje jen Šedý červ a Missandei, kteří jsou dokonale tupí.
Ve Westerosu je její pozice o to horší, že si všichni pamatují minulou návštěvu Targaryenů, nenávidí ji už zdálky. Tarly, který se nechá upálit, je vlastně docela velkolepá postava; nějak si spočítal, že skončí upálený stejně, tak alespoň se ctí a demonstrativně.
Tady už měly znít všechny poplašné zvonky. Tyrion ovšem nic nevidí, Jon nic nevidí; divák je hypnotizován nejhloupějšími postavami, možná to měl komentovat někdo trochu příčetnější.
Osmá série je pro poradce Daenerys jak ve Stalinově politbyru; všichni cítí, že jsou krok od upálení. Tady už snad i divák vidět měl a mohl, že se řítí průser.
Co se stalo s Daenerys? Byl zpochybněn její nárok na trůn; dokonce se ukázalo, že na něj vlastně ona nárok nemá. Od Jona, který ji do té chvíle rovněž psovsky miloval. Postrkávaného Sansou, což je od prvního pohledu první opravdu nebezpečný soupeř, snad vedle Cersei. A vedle toho Tyrion i Varys najednou projevují vlastní názory, je jim Jon zjevně sympatičtější, než sama Daenerys. A tahle partička si sama, zcela svévolně, zorganizuje mírové řešení konfliktu, které dovolí lidem, aby ji nenáviděli! Její reakce byla vždycky předtím stejná - "Dracarys".
Konec mi připadá dokonale logický. Jen ji mohl kromě Jona zabít ještě kdekdo jiný. Můj favorit byla Arya.
Pokud jsi nedával v těch nevímkolika osvobozených městech pozor, tak jo. Všude to byl průser.Je to jak střih mezi 1933 Hitler vyhrál volby a 1944 zplynoval milion lidí v Osvětimi.
Ze třinácti dílů byla polovička na datla. Já bych to sjel v jedné sérii a šel od toho.
Udělal bych to přesně obrácene, jak chtělo HBO původně. Sérií 10 po 10 dílech a všechny ty linky skutečně prozkoumat a posouvat a dostat na zamýšlené místo určení osvědčeným způsobem předchozích sérií.
To mi připadá stejné, nebo blbě čtu?
-
Vallun
- Příspěvky: 32335
- Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
- Bydliště: Velká Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: Hra o trůny
Upálení Tarlyů bylo czela v pořádku, smrt si zasloužili od jakéhokoliv apnovníka hodného toho jména, co by šel kolem, údajní stálí a loajální velmoži zradili pokaždé, když k tomu měli příležitost a mezitím byli akorát tvrdí, ne spravedliví...
No, závěr je podobný, Ty bys všechny přečuhující linky vystříhal úplně, Res by je anvrhovla radjěi dokončit...já jsme pro Resovu variantu, protože byhcom dsotali víc podívané, která ač není zrovna ideální, tak pořáíd je to ještě vážně míněná fantasy...
No, závěr je podobný, Ty bys všechny přečuhující linky vystříhal úplně, Res by je anvrhovla radjěi dokončit...já jsme pro Resovu variantu, protože byhcom dsotali víc podívané, která ač není zrovna ideální, tak pořáíd je to ještě vážně míněná fantasy...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
-
Invictus
- Nerozhodný volič
- Příspěvky: 7462
- Registrován: 21. 11. 2005, 02:33
- Bydliště: Brno
- Kontaktovat uživatele:
Re: Hra o trůny
+milion!
Ano, psychopat, ale konzistetní v tom, že vraždila ty zlé vládce (a mohla to udělat i zde útokem na Red Keep) a běžné lidi chránila a osvobozovala. Zde tato konzistence šla do hajzlu- protože autoři nevěděli jak udělat, aby měli důvod ji nechat kuchnout Jonem.Totální psychopat, kterému je možno buď absolutně podlehnout, nebo být ugrilován drakem. Pusť si epizodu Mhysa, konec nevímkteré dávné série, a řekni, jestli je tohleto normální. A pokud ti to připadá dávno, pak si pusť scénu s grilováním Tarlyů – tam už bylo hodně zle a chtělo hodně zaslepenosti to nevidět.
Naposledy upravil(a) Invictus dne 23. 5. 2019, 19:33, celkem upraveno 1 x.
Iron Within
Iron Without
Iron Without
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 17 hostů