Ať žije český film...?

Literatura, film, hudba, divadlo, opereta a jiné výdobytky civilizace.

Moderátor: Faskal

Odpovědět
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Ať žije český film...?

Příspěvek od Argonantus »

Midewiwin:
Mimochodem, Kawasakiho růže je v tomhle ohledu na hraně.
stopro.
Ona i jiné má malinkaté mušky; funguje tak nějak ztuha. Ale přesto bych ji viděl hodně vysoko. I když je skoro off topic.
V Obecné škole je docela hezky ukázána otřesná naivita českých demokratů. Viz scéna tatínkovy promluvy v kuchyni.
To je pravda, na to jsem zapomněl.
A taky by šlo chápat jako podobenství to, jak spojenci mlátěj toho fašistu.
Ale zase tak úplně to nevybočuje z toho, co tvrdím dlouhodobě, od pamětihodného flame o Otu Pavla - ono se to vždycky dá za oponu a hodí na děti a kdovíco ještě, aby šlo zapomenout, že za tím jsou kriminály, vraždy a podobně.
Uživatelský avatar
ilgir
pěšák
Příspěvky: 10160
Registrován: 22. 1. 2007, 13:48
Bydliště: nejkrásnější město světa

Re: Ať žije český film...?

Příspěvek od ilgir »

Argo, díky za super rozbor.

K tomu, proč Češi netočí terminátory... nebral bych to jako handicap, ale jako danost. Češi nedělají spoustu věcí, třeba nestaví mrakodrapy. Každý národ má svou (i filmovou) tradici, která se těžko překračuje. Zkušenosti, mentalita, know-how. Češi jsou dobří v komediích a parodiích, a dejme psychodramata jim ještě jdou. Když chtějí natočit válečný film, dopadne to rozpačitě jako Tmavomodrý svět, který je tak vysoko hodnocen proto, že je sám jako kůl v plotě. Američani mají desítky skvělých válečných filmů, ale na každý z nich další desítky špatných.
Třeba ten Akumulátor I je skvělý, když ho budeš brát jako parodii. Pokud v něm chceš vidět akční film, je směšný.

Jo a ten odkaz ceny a ziskovosti filmů je hustý. To jsem netušil, že víc než polovina filmů je u nás v minusu. Když si na sebe nevydělají ani Babovřesky a Kameňák, tak to je hodně špatné. :lol:
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Ať žije český film...?

Příspěvek od Vallun »

dyž si na sebe nevydělají ani Babovřesky a Kameňák, tak to je hodně špatné.
hodně dobré, ne?:)
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 18505
Registrován: 18. 6. 2003, 21:31
Bydliště: Praha

Re: Ať žije český film...?

Příspěvek od Eleshar_Vermillion »

ilgir píše: 27. 3. 2018, 19:17Češi jsou dobří v komediích
Pokud jsem koukal a počítal správně, tak Argo tu napsal tři velmi rozsáhlé příspěvku o tom, jak a proč toto tvrzení není pravda.
Ne croyez pas que les antisémites se méprennent tout à fait sur l'absurdité de ses réponses. Ils savent que leurs discours sont légers, contestables ; mais ils s'en amusent, c'est leur adversaire qui a le devoir d'user sérieusement des mots puisqu'il croit aux mots ; eux, ils ont le droit de jouer. Ils aiment même à jouer avec le discours car, en donnant des raisons bouffonnes, ils jettent le discrédit sur le sérieux de leur interlocuteur ; ils sont de mauvaise foi avec délices, car il s'agit pour eux, non pas de persuader par de bons arguments, mais d'intimider ou de désorienter. Si vous les pressez trop vivement, ils se ferment, ils vous signifient d'un mot superbe que le temps d'argumenter est passé.
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Ať žije český film...?

Příspěvek od Argonantus »

Bude stopro ještě jeden díl a možná dva, podle toho jak to vyjde dlouhé.

Ilgir:
Odmotávám to přesně obráceně. Terminátoři u nás jsou v menšině hlavně proto, že je myšlení našeho filmu defomrované vývojem, jak jsem zkoušel doložit. Myšlení tvůrců je extrémně divadelní. Opravdu extrémně, za každou filmovou scénu si pište čárku, a publikum ji odmění nadšením. A lze to i v komedii, třeba ta polská kultovní Sexmise, kde dělají dojem, že se tam něco děje.
Nebo naše Adéla (ta je asi nejfilmovější), nebo Joe, kde to lepili barevnými filtry, nebo Čtyři vraždy, kdy tu složitější a dražší akci nakreslil Saudek. A lidi jásali, že se něco děje. Cokoli.

Chybění filmové řeči je stejně patologická mánie, jako chybění té romantiky v současnosti. Fakt to není normální.

Jinak že je akce trochu veselá, nedodělaná a laciná, to v komedii právě tolik nevadí. Třeba ten Magnifique, kde dvěma výstřely pistole sejme asi deset maníků. To je právě ta sranda. Optická, bez jediného slova.

Drahých komedií je málo i ve světě. Napadá mne třeba Pátý element. Pak je to ovšem bomba.

Jo, a ten termináítor 1... zas až tak moc drahý nebyl, překvapivě.

Stran té návratnosti zkoumejte Vratné láhve.
jjelen
Příspěvky: 2503
Registrován: 27. 7. 2010, 16:23

Re: Ať žije český film...?

Příspěvek od jjelen »

Eleshar_Vermillion píše: 27. 3. 2018, 22:32Pokud jsem koukal a počítal správně, tak Argo tu napsal tři velmi rozsáhlé příspěvku o tom, jak a proč toto tvrzení není pravda.
Hmm, já ti nevím, Češi natočili nepochybně spooustu špatných komedií, na druhou stranu totéž asi Američani, Italové, Francouzi (by mě zajímalo, jak by to vycházelo na procenta :D ) Mi vadí spíš že netočej nic moc jiného...
Uživatelský avatar
ilgir
pěšák
Příspěvky: 10160
Registrován: 22. 1. 2007, 13:48
Bydliště: nejkrásnější město světa

Re: Ať žije český film...?

Příspěvek od ilgir »

Argo píše:Terminátoři u nás jsou v menšině hlavně proto, že je myšlení našeho filmu defomrované vývojem, jak jsem zkoušel doložit.
Myšlení Hollywoodu je deformované vývojem. Myšlení Bollywoodu je deformované vývojem. Myšlení francouzského filmu je deformované vývojem. Proč by zrovna Češi měli být výjimkou?
Chybění filmové řeči je stejně patologická mánie, jako chybění té romantiky v současnosti. Fakt to není normální.
Ale co je normální? Něco co sis sám definoval?
Eleshar píše:Pokud jsem koukal a počítal správně, tak Argo tu napsal tři velmi rozsáhlé příspěvku o tom, jak a proč toto tvrzení není pravda.
Tak to jsi koukal a počítal špatně.
Vallun píše:hodně dobré, ne?:)
Ne, protože to znamená, že si na sebe nevydělají ani ty dobré filmy. Asi je to tím, že Čechů a Slováků je dohromady moc málo na to, aby v kinech utratili dost peněz. Z té tabulky je hezky vidět horní hranice 80 mega. Natočit něco dražšího je sázka do loterie.
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: Ať žije český film...?

Příspěvek od Sosacek »

Otazkou je, jestli dobrej film musi byt drazsi.

Ale za 80 mega je tezky dneska udelat cokoli.
But nobody came.
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Ať žije český film...?

Příspěvek od Argonantus »

Takže nejprve asi dokončím dílo zkázy; ono by šlo asi bádat ještě dál, ale není to článek pro časopis a pro ilustraci hlavních tézí je to asi dostatečně reprezxentativní.

X.
Dokonalou ilustrací teorie je konkurence Svěráků, parta Hřebejk – Jarchovský - Šabach. Po těch celkem nanicovatých Šakalích letech a pár nepodstatnostech vznikly Pelíšky (91%), film hodnocený ještě výš, než Mareček a Obecná škola a vlastně jakýkoli jiný český film; až tak, že je aktuálně na 10. místě světového seznamu csfd.

Stálo by za hlubší zamyšlení, proč právě tohle lid obecný zvolil za absolutně nejlepší film. Je to určitě film dobrý, asi bych mu uznal i pět hvězd. Temné stíny v pozadí a mezi řádky jsou o dost přesvědčivější, než u Obecné školy. Například si stačí uvědomit, že prakticky všechny postavy ve filmu jsou přehlídka zkrachovalců, ať důstojník ČSLA, zřejmě bývalý, nebo naštvaný důchodce, nebo paní, co ne moc úspěšně shání tatínka k dítěti.

Ale přece jen, ta lepivá nostalgie tu je k vidění taky. Ty „pelíšky“ jsou ulita domova, něco, co nám zakrývá pohled ven, na některé opravdu nepěkné věci. Mám podezření, že to je celé vzpomínka části publika, jak to bylo krásné, když jsme byli mladí; jak to bylo veselé, než nám to všechno zkazil bolševik. Celé to má řadu divných míst. V reálu by se Donutil asi opravdu na konci oběsil; byla by tam na konci spousta vyhazovů z práce, bídy a ponížení, možná i nějaký ten kriminál, ale to vše je tak nějak včas ustřiženo a zakryto, přesně jako u té Obecné školy. Prostě to stále není tak úplně upřímné; zlého jen tolik, abychom se rozněžnili.

Osobně mám raději daleko méně veselé Pupendo (74%), které je také slavné, návštěvnost lezla skoro k tomu milionu, ale hodnocení už nějak vázne. O co je to poctivější, o to je to také najednou ošklivější; je to vlastně postupné probouzení z normalizačního kómatu, teprve u tohoto filmu (2003). Pro mne zemřely poslední zbytky normalizační komedie v té mlze na konci filmu. Pupendo přiznává, že naše vlastní minulost vlastně až tak moc srandovní nebyla. Byla to sranda s ručením omezeným; sranda ze zoufalství, nic víc. Hybnerův vtip o tasemnici je stejný skvost jako pohádka o čuníkovi ve Vrchním. Říká vše nejen o tehdejší osmdesátkové době, ale o jádru té velebené české komedie všeobecně.

Hodně podobný je Občanský průkaz (78%), který popisuje dobu po příjezdu těch tanků a před Pupendem. Je tu Jarchovský i Šabach, ale kupodivu bez Hřebejka, režíroval to Ondřej Trojan. Ten film přišel pozdě, 2010, kdy už bylo zřejmě dobojováno. Vyplňovat mezeru mezi Pelíšky a Pupendem moc nebylo potřeba. Nepřesvědčivé hodnocení podle mne není způsobeno vadami filmu samotného, ale tím, že byl v nepravý čas na nepravém místě. Měl tu být někdy před deseti lety. Je v něm první otevřené vylíčení sedmdesátých let. Jako fakt. V roce 2010.

Odvrat od vzpomínkové komedie ke vzpomínkovému dramatu je fenomén, který stojí za samostatnou odbočku.

Ještě před Pupendem to otevřel film Musíme si pomáhat (85%), výtvor zvláštně dvojlomný, groteska s nádechem hrůzy a veliké jedovatosti. A také film, který dostal na rozdíl od Pelíšků i Pupenda českého lva jakožto nejlepší. Jsem dost na rozpacích, nakolik ho lze vůbec zařadit do komedií. A jak moc je to poctivé, zase. Kontrola v době Protektorátu je dnes už skoro nemožná. Sice to otevřelo hodně ošklivých kapitol, třeba to, co se doopravdy dělo po osvobození, ale tak nějak to všechno dobře dopadlo, neb si musíme pomáhat. S devadesáti body váhám, ale rozhodně je to film významný až přelomový a pozornost si plně zasloužil.

Přesně tímto průlomem vede v nejnovější době cesta k novému pojetí filmu o naší minulosti – uznáním, že vlastně není vůbec žádný důvod to vidět jako komedii. Může to být velmi vystylizované drama, jako Protektor (76%), 2009; může to být lehce oživeno detektivkou jako Ve stínu (79%), 2012; může to být čisté drama jako Pouta (73%), 2010 nebo pozdní Hřebejkovina Kawasakiho růže (72%), 2009; může to být hyperreálná záležitost jako Hořící keř (86%), 2013 nebo Já, Olga Hepnarová (67%), 2016.
Za mne to patří mezi úplně nejlepší filmy, co tu od revoluce vznikly, samé pětihvězdové devadesátky, plus minus nějaké drobné. Ale připouštím, že jsou to artové vychytávky, které dost rezignují na publikum; na tohle se chce málokdo dívat. Komerčně to byly pěkné propadáky. A samozřejmě jdou mimo téma úvahy, neb to nejsou komedie ani náhodou. Mezi nejnavštěvovanějšími filmy není nic z toho. A hodnocení csfd tomu odpovídá. Palach má výjimečně hodně procent, zřejmě protože je hrdina, Hepnarová je nestvůra, má procent málo, ale lidi si zjevně neuvědomují, že se jedná o zrcadlově podobné příběhy; co se stalo, když občas někdo vykročil z normalizačního bezčasí a něco doopravdy udělal.
A je to i hodně podobným stylem natočený hyperrealismus, skutečné postavy říkají a dělají věci, které skutečně dělaly. Právě jako u velebených světových hitů Paula Greengrasse nebo Kathryn Bigelow. Jo, tak takto vypadal začátek sedmdesátých let doopravdy, po odložení všech nostalgických skel. Mohu to zkontrolovat, protože tohle si pamatuji.

Z této zpětné perspektivy byla kdysi normalizační komedie vlastně jediná možnost, jak v takové realitě přežít. To, že dnes dokážeme natočit a shlédnout realistický pohled – a ještě zdaleka ne všichni – je podle mne optimistickou známkou uzdravování.

XI.
Když vylezeme konečně z té z minulosti, popsané metodou údolí laskavé smrti se srdíčkem, nebo i metodou smrti nelítostné, a zůstaneme u míchání dramatu s komedií, narazíme nevyhnutelně na třetí kultovní filmovou „franšízu“, Zelenka/Ondříček. Řekl bych, že málokdo je schopen vyjmenovat, který z nich režíroval který film. Stejně důkladně jsou pánové propojeni s Dejvickým divadlem a jeho herci. A tím je dán ten vztah k dramatu; z divadla to vzešlo a nikdy ho to úplně neopustilo. Zase. Kdo čeká konečně film, moc se nedočká.

Původně zřejmě nebylo smyslem dělat komedii za každou cenu. Ale novinka je, že také nebylo cílem nostalgické sebedojímání a vzpomínání. Jádrem pudla jsou zejména mezilidské vztahy, okrajoví nerdi a jejich narážení na svět Běžných lidí ™. Což je rozhodně krok k normálnímu světu, protože tohle se dnes řeší všeobecně.

Styl se tvořil opět roztříštěnými a trochu jankovitými Knoflíkáři (80%), což byla taková cvičná záležitost jako Jáchym pro Svěráka se Smoljakem. Je to směs všeho možného, povídky mají odlišné ladění a styl, například asi nejslavnější Pitomci jsou totální Homolkovina, konverzační šílenost a vztahové peklo.

Všechno to uzrálo a slepilo se až u filmu Samotáři (2000, 84%). Film je za mne ještě dost nedoceněný. Bylo proti němu vzneseno kdejaké obvinění; že řeší umělé situace; že je nerealistický; mnoha starším generacím to nepřipadalo ani vtipné.
Já myslím, že jako měla generace let šedesátých právo na svého střeleného Limonádového Joea, generace let sedmdesátých na rozšafného Marečka, generace let osmdesátých už lehce sklerotickou Vesničku střediskovou, potom nástup mileniálů symbolizuje tohle. Lidí, co přirozeně hodně cestují a mají plno známých z opačného konce Evropy. Co je moc nezajímá nějaká minulost a politika. Co nemají nějaký jasný životní cíl. Pokud něco řeší, tak jsou to zejména vztahy. Partnerské a rodičovské. Vlastně i přátelské. Neb jsou to všechno obskurní a zoufalí nerdi.

Ano, nepálilo to vtipy s takovou kadencí jako Mareček. Místy to bylo dost jako na oběšení. Místy to není moc realistické (která komedie je?) Ale bylo to výrazné a v některých místech skoro geniální, a vliv to mělo obrovský. Dal bych Samotářům 90% s daleko větším klidem, než těm Pelíškům a byl bych raději, kdyby to v té csfd vězelo na 10. místě místo nich. A chápu, že Oscara – na rozdíl od daleko přízemnějšího Kolji – to dostat nemohlo, je to příliš spjaté s místem a dobou. Klasická nespravedlnost je, že film nedostal ani českého lva; neb to šlo stejný rok proti Musíme si pomáhat, lva si tentokrát zasloužily oba filmy. Lva dostali naopak méně zaslouženě dříve už ti Knoflíkáři a později také Rok ďábla (80%) a Karamazovi (82%) což je oboje těžká artová odbočka, která s komediemi nesouvisí už vůbec.

Určitá rozmrzelost a únava nad partou Ondříček/Zelenka následovala až po recyklování tohoto modelu k úplnému zemdlení. Příběhy obyčejného šílenství (73%) byly to samé co Samotáři, ovšem už bez momentu překvapení. Zasluhovaly o deset bodů víc, ale revoluce to určitě nebyla.

Jediná opravdu čistokrevná komedie z této dílny byla Jedna ruka netleská (69%), skutečný crazy úlet, jaký tu byl naposled snad v Akumulátorovi nebo ve Čtyřech vraždách. Csfd to moc nevzalo, já bych tomu dal klidně o 15% víc, nenapadá mne mnoho českých filmů, kde bych se naposled opravdu zasmál. Místy se mihly i filmové scény, tím je film ojedinělý. A Trojanova kreace Hitlera je sice jen takové cirkusové číslo, ale marná sláva, nikdy a nikde jsem lepšího Hitlera neviděl. Trpí to onou Zelenkovskou roztříštěností; vlastně to má problém udržet linku skutečného příběhu; v tom to prohrává i s Akumulátorem. Přesto to byl pozoruhodný počin a je škoda, že se tudy nepokračovalo.

Podivnost Ztraceni v Mnichově (69%) skončila tak, jak Zelenkova parta začala – neuceleným a zmateným pokusným materiálem, připomínajícím Knoflíkáře. Z okouzlující crazy komedie s papouškem je z toho najednou Cimrmanovský seminář, navíc podstatně nudnější. Dost nelítostná hodnocení na csfd - možná až zbytečně - naznačují, že současná generace diváků je touhle partou tvůrců už také celkem přesycená.

XII.
Nyní je třeba učiniti odvážný krok zpět, někam k roku 1990. Nelítostné odhalování, člověčina se srdíčkem a nostalgické vzpomínky nebyly nikdy úplně monopolní formou české komedie, jak by se z mé výpravy zdálo. Lid obecný měl v lásce vždycky také humor primitivní a nízký; v tom se nijak neodlišuje od jakéhokoli lidu jinde ve světě.

V době normalizační jsem zamlčel různé děsivé, leč hodně populární výtvory jako Jen ho nechte, ať se bojí (58%) a z humoru tohoto druhu jsem milosrdně vytáhl Marii Poledňákovou, neb ta tehdy měla ještě místy jakýsi náznak myšlenky. Je vidět, že i hodnocení mírně poučenější části publika na csfd ve výši až 87% je k ní velmi optimistické a podle mne dost nekritické. Protože tohle na Svěráka a Lipského rozhodně nemá a nikdy nemělo.

Tím se dostáváme ke králi tohoto typu humoru, symbolu hrůzy pro všechny intelektuály, Zdeňku Troškovi a jeho Slunce, seno a jahody (69%). Je to už rok 1983, kdy to vzniklo, a stihlo to ještě před revolucí pokračování Slunce, seno a pár facek (65%), a těsně po revoluci ještě Slunce, seno a erotika (44%).

Csfd to hodnotí dost nelítostně, jak patrno. Já to poctivě hodnotit nemohu, protože jsem to vlastně nikdy neviděl; speciálně první film má u mne podivný primát něčeho, co jsem nesčíslněkrát částečně zahlédl, zejména v autobuse cestou někam do ciziny (cestovní kanceláře tenhle film milovaly až maniakálně), ale nikdy jsem to nevydržel sledovat déle, než v úseku asi 10 minut. To je také průměrný poločas rozpadu typické Troškovy na nic nenavazující dějové linie.

Díky této trojici filmů získal Troška pověst filmaře, který je enormně populární. Nahlédnutí do odkazovaného seznamu často navštěvovaných věcí dokazuje, že to spíš není pravda. V sousedství sobě rovných normalizačních komedií s typickými výsledky http://kinomaniak.cz/navstevnost-filmu/historicka/vse/ nepředstavuje Slunce a seno žádnou revoluci vesmíru.
V již odkázaném seznamu porevolučním také ne; nejvýše stojí Slunce, seno a erotika na 13. místě, které to úplně na milion ani nedotáhlo, a jde o rok 1991, kdy byly vysoké výsledky ještě běžnější; další jsou Babovřesky na pěkném 26. místě, což vzhledem k výslednému hodnocení 23% a četnosti recyklací v televizi (žádná není) nelze nazvat úspěšným filmem ani při maximálním nadšení pro mistrovu tvorbu. A ani pokračování číslo 2 a 3, stejně jako série předchozích Kameňáků to nevytrhla (čísla už nemám sílu hledat).

Konečně lze snadno vyvrátit teorii, že Troškovy filmy jsou kdovíjak výdělečné http://kinomaniak.cz/nejdrazsi-ceske-filmy/naklady/ Tady mají naprosto drtivý primát ty Vratné lahve a hned tak je někdo nedožene.

No, a pro úplnost dodejme, že Troška není ani nejhorším režisérem, jak se o něm traduje. Palmu vítězství mu bere již zmíněný Jaroslav Soukup s tou Dagmarou (10%), kde vystupují opravdu výjimeční herci jako Jaroslav Sypal a Simona Chytrová, a pravý mistr hrůzy je Vít Olmer a jeho Waterloo po česku (7%), kde už název varuje. Podle csfd jde o druhý nejhorší film vůbec.

Retardovanost humoru, kde vtip spočívá v tom, že pan farář visí na elektrickém ohradníku a kvičí jako vepř, má zjevně svoje hranice a česká komediální tvorba je díky zmíněným velikánům velmi důkladně prozkoumala. Troška je pouze exemplární případ, skrývají se za ním celé vesmíry neméně strašných věcí. I stárnoucí bývalí velikáni občas dokážou pravé divy – třeba Václav Vorlíček a Saxána a lexikon kouzel, 15% a solidní 45. místo na světě. Není to žádná zvláštní umanutost csfd., stačí si přečíst pár kritik a vstanou vám všechny vlasy na hlavě. Má tohle tvůrce nesmrtelné Jessie zapotřebí?

XIII.
Přesto je jedna dimenze, která by přehlížena být neměla. Jsou to možná strašné blbosti, ale ve skutečnosti se většina z nich tématicky drží světových témat. Komedie o vztazích, rodiče a děti, nebo partneři. Obrovské procento – mám podezření, že snad i většina – světových komedií se věnuje tomuto. Komedie o malých dětech se točí všude a asi se točit budou do skonání světa. Ledaže je ještě víc romantických komedií o zamilovanosti.

Téma samo o sobě rozhodně není špatné a slabé; slabé jsou schopnosti našich vypravěčů; neschopnost udržet souvislou myšlenku v případě pana Trošky a neschopnost dojít v humoru dál, než k zakopávání a padání v případě Poledňákové. Ono šlo tudy dospět také k těm Samotářům a k Příběhům opravdového šílenství, když se to umí.

První výsledky, které se metodicky zajímají o tuto oblast, jsou zatím dost skromné, a podle mého názoru padají zase do jiných pastí, v tuzemsku ne až tak vyzkoušených. Mířím tím k postavě Jiřího Vejdělka, nyní už zřejmě čtvrté významné „franšíze“ našeho filmu.
Jeho filmy Účastníci zájezdu (60%), 2006, Ženy v pokušení (70%) a Muži v naději (68%) musí být hodnceny jako významné a do budoucna s ním bude nutno počítat. Hodnocení csfd ukazuje, že obliba u fanovštější části filmového publika není až tak slavná, a kdybychom dali slovo kritikům, bude ještě daleko hůře.

Že je to fenomén, zjistíte až v tabulce nejnavštěvovanějších filmů; zejména ty Ženy utrhly milion, v době, kdy už je to opravdu málokdy k vidění. A Účastníci zájezdu v pozici „autobusového“ filmu tiše vystřídali to Slunce, seno a jahody. Celkem logicky. A český televizní kolovrátek to zařadil do své nekonečné recyklovací smyčky a nikdo z nás už neunikne.

Když spolknu nadávky, které se nabízejí a které za mne vlastně všechny vyslovil Kamil Fila, musím připustit Vejdělkovi několik dobrých vlastností.

Téma je věčné a univerzální, jak už bylo řečeno. Tady nehrozí, že by další politické převraty učinily dílo nesrozumitelným budoucím generacím.

Vejdělek se tak jmenuje právem, stačí kouknout zde http://kinomaniak.cz/nejdrazsi-ceske-filmy/naklady/ a znamená to, že se ho hned tak nezbavíme.

Je to konzistentní. Příběh na začátku začne a na konci skončí, i když je třeba tak prostoduchý, že zájezd dospěje ke svému konci. Zdůrazňuji tuto elementární kvalitu proto, že to v případě konkurence, třeba pana Trošky, rozhodně není samozřejmé, ba je to téměř vyloučené.

Je to technicky dobře natočené. Ba, dokonce a vzácně, má to i filmové momenty. Trochu. Zdálky. Hošík nadšený nad tím, že není homosexuál, skočí ze strašně vysoké skály do moře. Kdy jste naposledy viděli v normalizační komedii moře, natožpak aby do něho někdo skočil?

Stejně tak četné erotické momenty se snaží být opravdu erotické; a je můj problém, že mi to připadá děsně oslizlé, a že jsem alergický na Vicu Kerekeš. Budovat citlivou romantiku zřejmě bude vyžadovat dalších deset let filmové terapie, zatím mám smůlu. Případně mám Anču Hathawayovou, Charlize Theron, Marion Cotillard, Emily Blunt, Amy Adams a jak se teď všechny ty světové kočky jmenují. Zkrátka, trochu přízemnější erotika v českém filmu je, romantika zatím naprosto ne.

No, a je možná jen otázka času, kdy si někdo začne dělat srandu z nějakého důmyslnějšího tématu. Jako naznačil ale nedotáhl třeba ten případ Ztraceni v Mnichově.
Nebo až někdo udělá parodii na ty Marveloviny. Takový Galaxy Quest bychom možná zvládli, ne?
Nebo že by přišel někdo mladý a zkusil tak trochu béčkově a nezávazně blbnout. Něco jako celovečerní https://www.csfd.cz/film/5288-byl-jsem- ... m/prehled/

Nemyslím, že je opravdu dobrá komedie nějaký problém rozpočtu. Stačí natočit něco jen vzdáleně příčetného a s náznakem něčeho zajímavého, a divák přijde. Komedie ho stále láká, jako snad žádná jiná nálepka.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Ať žije český film...?

Příspěvek od Vallun »

Uff...díky...řada úvah je inspirativních, i kdyz většnu filmů jsem neviděl a ani to neplánuji...

Nicméně zajímavé bude, až někdo natočí Mašíny..
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
midewiwin
Příspěvky: 4816
Registrován: 18. 12. 2006, 09:56

Re: Ať žije český film...?

Příspěvek od midewiwin »

Vallun píše: 28. 3. 2018, 15:30
Nicméně zajímavé bude, až někdo natočí Mašíny..
Snad to bude spíš Hepnarová než Hanebný parchanti.
Čas neexistuje.
jjelen
Příspěvky: 2503
Registrován: 27. 7. 2010, 16:23

Re: Ať žije český film...?

Příspěvek od jjelen »

Co se týče nezávazného blbnutí... https://www.csfd.cz/film/368358-prach-a ... komentare/
Midewiwin: :-)= :-)= :-)=
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Ať žije český film...?

Příspěvek od Vallun »

Tak jako Hepnarová je film o vraždící stvůře...dokud si neumíme pripustit, že ti zlí stali proti nim, tak se s komunismem nevyrovnáme.. Hanební pancharti jsou fikce...tohle může být mnohem zajímavější...:)
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Sosacek
Příspěvky: 25732
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: Ať žije český film...?

Příspěvek od Sosacek »

Masini jsou mnohem vic jako Hepnarova nez jako kdokoli jiny.
But nobody came.
Uživatelský avatar
midewiwin
Příspěvky: 4816
Registrován: 18. 12. 2006, 09:56

Re: Ať žije český film...?

Příspěvek od midewiwin »

Příběh bratrů Mašínů si zaslouží maximální historickou věrnost, jinak se lidi budou navzájem mlátit po hlavách a vyčítat tomu tendenčnost.
Fikce sluší odlehlejším, méně citlivým tématům.
Nejde jen o to, co si Mašíni mysleli, že dělají, a jaké ušlechtilé ideje je k tomu vedly, ale co a jak doopravdy dělali.
Já bych to uzavřela jejich sebereflexí, respektive její naprostou absencí. Nikdo jim nemůže vyčítat antikomunismus ani odhodlání proti nenáviděnému režimu bojovat se zbraní v ruce, ale to, co předvedli, byla ukázka strašidelné nedospělosti a neukázněnosti. Komoušům nijak neuškodili, právě naopak. Táta Mašín by syny leda profackoval.
Tenhle motiv, tj. kontrast dobrodružného klukovského snění a syrové, málo hrdinské reality, by mohla být nosná myšlenka filmu.
Čas neexistuje.
Odpovědět

Zpět na „Kultura“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 13 hostů