Ať žije český film...?

[midewiwin]

Nic to nemění na tom, že mne to v řadě věcí, které mne napadly, připadá taky dokonale příšerné, i když odlišným způsobem.

To ti neberu. Jen se mi nelíbilo, do jaké škatulky jsi tu hudební feérii ze šedesátek šoupnul. Chlapci a chlapi. Děs.

[Invictus]

Dlouhodobě sleduju, že je velmi nebezpečné ti zkoušet odpovídat. Debatu o čemkoli to obvykle smete do politického trolení.
Beru si z toho poučení a ještě to omezím.

To je těžký, když máš dvojí metr na to, co píšeš ty a co píšu já. Ale nemám potřebu ti to vyvracet, jen je to škoda, protože i z odlišných názorů se lze poučit, pokud je nějaká snaha o jejich poctivé zdůvodňování.

EDIT:
midewiwin:

No páni, to by jeden, co žil na maloměstě, ani neřek. Konečně ví, jak to bylo.
Tyhle trivializující řeči prostě miluju.

No tady to je v přímém přenosu. Napsal jsem svůj názor, sám jsem relativizoval jeho validitu k zobecnění. Přesto se dostaví hysterická reakce.
Argo píše, jak to byla šeď a hrůza, a jak se nic nemohlo dít, a to je v pořádku.
A nevím co je trivializujícího na tom, že spousta lidí prostě měla jinou zkušenost. Nemají na ni nárok, protože někdo ji měl jinou?

[Argonantus]

Midewiwin:
No, já prostě vypálil, co mne tak napadlo; ono se toho zas tak moc o armádě netočilo. Zřejmě všeobecná bezradnost.
Jaký je tvůj poměr k Tankovému praporu?

Jo, a když Jiří Suchý a armáda, pak taky tohle https://www.csfd.cz/film/4918-bylo-nas-deset/prehled/
taky dost příšerný zážitek. Tyhlety humory.

[midewiwin]

Zklamání.
Na Olmera ještě jakžtakž, ale herci tam buďto zoufale přehrávají /hlavně Donutil/, anebo se filmem potácejí bez života, viz Vaculík, který mi celkový dojem otrávil nejvíc. Asi ho nemám ráda, ale neumím to vyjádřit tak expresivně jako Sadako.
Toho Kachlíka jsem neviděla a asi bych si ho odpustila, kdybych na to narazila.

[Sadako]

Vaculík má charisma rozšlápnuté koblihy a doteď jsem nepochopila, jak se tohle spolu se Sagvanem Tofu mohlo stát nějakým sexsymbolem nebo co - ale osmdesátá léta byla zřejmě v ČSSR zlá.
Viděla jsem je v nějaké pakárně - Kamarád do deště - jako studijní materiál zajímavé, ale jinak moc ne.

[Eleshar_Vermillion]

Ale dlouhodobě sleduju, že prostě ten útlak minulého režimu probíhal hlavně ve velkých městech, a na vesnicích a maloměstech, kde se všichni znali, se to až na výjimky moc radikálně neprojevilo...

No páni, to by jeden, co žil na maloměstě, ani neřek. Konečně ví, jak to bylo.
Tyhle trivializující řeči prostě miluju.

Jestli něco, tak bych naopak čekal že na malých městech to bylo mnohem horší právě proto, že se všichni znali. Naopak v tom městě se možná leccos někde ztratí a člověka přehlédnou.

[Vallun]

Platilo trochu obojí, jak v jaké době a jak v jaké situaci...

Někteří se neschovali nidky a nikde...

Mne šlo o zachycení třeba té reality, že ještě v roce 1984 otáleli s poskytnutím lékařské péče nepohodlné osobě tak, že dotyčná zemřela na banální zdravotní problém.

Nebo toho, jak reálně vypadal fytosanitární dozor nad dovozem živých rostlin za totáče - razítko, tkeré měl mít ÚKZÚZ, tedy státní dozorový orgán, měla rozhodnutím KSČ svěřeno SEMPRA, státní podnik, který s těmi rosltinami obchodoval...reálně to vypadalo tak, že když na Lovociskou rolu dovezli nějaké takové rostliny, tak z Prahy vyjel vůz s řidičem, ředitelem, náměstkem a jendou ženskou, co sice nesměla mít ani maturitu, ale poznala růži od pampelišky...ta dotyčná pak jezdila zpět do RPahy vlakem, protože řidič, náměstek a řiditel se tam opili pod obraz...

Vím, že není možné vypovědět, že to bylo tak a ne jinak, ale spíš chci ukázat, co se taky lidem reálně dělo, jejich sousedum a pod. a jak to engativně ovlivňovalo všechny...

[Invictus]

Jestli něco, tak bych naopak čekal že na malých městech to bylo mnohem horší právě proto, že se všichni znali. Naopak v tom městě se možná leccos někde ztratí a člověka přehlédnou.

Je to samozřejmě celé taková dojmologie, kde lze tímtéž aspektem argumentovat pro i proti, takže to asi nic užitečného nepřinese.
Nicméně znát všechny v malém městě či vesnici, není nutně něco negativního. Zaprvé lidé mívají i pozitivní vztahy, to by jeden neřek, zadruhé je větší pravděpodobnost, že tam budou nějaké rodinné propojení navíc (a jakkoli rodiny můžou fungovat různě, tak zpravidla vůči vnější hrozbě se podrží), a zatřetí je tam ten efekt, že s těmi lidmi budeš muset žít i dál, takže úplně není ničí cíl spálit všechny mosty.
Ve velkých městech je sice větší anonymita, ale zato když z ní vystoupíš, ať už dobrovolně (disident), nebo protože jsi v hledáčku strany (třeba kvůli původu), tak se na tebe koncentruje ten tlak. A jsou tam taky centra oficiální moci, takže i prostorově se budou cítit ohroženy více disentem v Praze než někde v Bruntále.
A ještě poznámka k tomu útlaku - já považuji za zásadní ten státní, institucionalizovaný útlak, kdy vás identifikují jako hrozbu a volí různé metody jak vás zlikvidovat. Tam opravdu není naděje a únik, a síly jsou naprosto nesrovnatelné. Naopak nežeru takové to oblíbené meme, že si na mě zasedne soudruh někde nade mnou a dělá mi ze života peklo, a to je jako ta totalita. Taková dynamika je k nalezení naprosto v jakémkoliv společenském systému*, jen je to holt víc relatable, tak se to používá všude možně jako reprezentace útlaku. Což je taky ta pointa, že většina lidí ten echt útok ze strany státu nikdy nezažila, takže jak jim to vůbec lze zprostředkovat.

*to by třeba tady pracanti z Francie mohli povídat, jak je ta demokracie supr a svobodná. Wait, vlastně už nemohli:

https://www.theguardian.com/world/2019/ ... s-to-close

Ale o tom to prostě není.

[boubaque]

Invictus: Já zase vidím silný tlak malého společenství, který vyváří každodenně jakousi malou "normalizaci". A kdo se tomu nějak vzpírá, musí svou "abnormalitu" schovávat v soukromí (což klidně mohla dělat většina toho společenství, důležité je, jak se jednotliví členové chovali na veřejnosti), nebo riskovat vyloučení na okraj společnosti. Samozřejmě tohle je do velké míry nezávislé na státním zřízení a tematizováno je to z intelektuálních pozic už nejpozději od 19. století (např. Viktorka v Babičce). V totalitním režimu je pak kromě "tradiční morálky" normalizován i soubor oficiálních dogmat, mj. proto, že jeho exponenti mají za zády ten státní aparát, a tedy je nelze snadno vyloučit na okraj společnosti.

[midewiwin]

Pro Invictovu představu malý příklad:
Na malém městě si učitelka nemohla dovolit, aby ji někdo viděl, jak jde do kostela. Jednak by ji okamžitě vyhodili ze školy, protože dává špatný příklad svým žákům, jednak by tím polepila kádrový profil svým dětem.
To je ze života mé matky. Její známou ten vyhazov postihnul, ona sama se odvažovala na mši jen když jsme byli na chalupě, a to šla pět kilometrů přes les.

[Vallun]

midewiwin - jo to sedí.

Ale taky záleží kde...na jižní Moravě chodil do kostela i tajemník MNV...

[jjelen]

Mno disidentni to prý měli cekkově snažší v Praze neb jich tam žilo víc a byli schopní se do určité míry navzájem podporovat (vlastně podobně jak to popisuje Invictus). Dovedu si představit že na vesnici nebo menším městě kde byl osamělý chartista se s nim radši nikdo nehtěl bavit...
Na druhou stranu u těch "normálních smrtelníků" to klidně aspon někde mohlo fungovat jak popisuje Invictus ale zas bych ty vazby, včetně rodinných, tváří v tvář "hrozbě" nepřeceňoval (ale tak ani nepodceňoval, no)
A taky mohl být nějaký rozdíl mezi jednotlivými regiony, jak naznačuje Vallun, případně Česko x Slovensko

[Sadako]

Ale taky záleží kde...na jižní Moravě chodil do kostela i tajemník MNV...

I na té zpíčené jižní Moravě, ať ji Cthulhu pohltí, dost záleželo kde. To katolictví taky nežrali plošně.

A teda upřímně, neznám větší peklo než venkov (ve smyslu vesnice). I naprostá samota musí být lepší, protože aspoň nemáš kolem ty debilní burany.

[Vallun]

Sadako - určitě, a taky kdy...mne známý případ je Zaječí v druhé polovině 80.let...

Jinak jsem tedy zásadně proti pohlcení Jižní Moravy Cthuluem nebo kýmkoliv jiným, neb bychom přišli o vinice...

[Sadako]

Pro mě za mě, vyhubit obyvatelstvo a nahradit je vinnými šoggoty taky dobrý.

...což mi připomíná, že venkov jedna z věcí, která je v českém filmu obvykle zobrazována dost nanic - buď bukolická idyla, humor nebo sice depka a hnis, ale pořád se rejža ve spodním proudu rozňěžuje nad prostotou rázovitého lidu a čistotou života bez internetu.
A přitom by ze některá místa přímo nabízela pro něco na způsob Texaského masakru. Ani by to nemuselo být drahé.