Ať žije český film...?

[Sadako]

Inu, buď je to opravdu pro současného diváka hůře srozumitelné, nebo došlo k selhání diváka (už nevím kdo ve Filmech kdysi dík, to je tak boží termín!), klidně obojí - já si určitě spousty věcí nevšimnu, protože moje vnímání a způsoby vyhodnocování jsou poněkud osobité.
Asi by mi pomohlo nebýt líná a zařadit to pořádně do kontextu, jak dobového, tak autorského (duo Pecháček-Klein stvořilo např. Vážení přátelé, ano), ale to bych se na to asi musela podívat znovu a soustředněji, což se mi nechce. Mj. proto, že mě strašlivě sraly ty omalovánky kolem.

[Eleshar_Vermillion]

A nějak se předpokládalo, že po roce 1990 to automaticky vstane z mrtvých. Všechno se povolí, bude se točit jako v šedesátkách a svět padne na zadek. Jednu chvíli to tak skoro vypadalo, kolem toho Kolji, ale potom tomu velmi rychle došel dech a ukázalo se, že žijeme v sebeklamu. Ježto, paradoxně to byl stále ještě doběh těch šedesátek, který zdechl teprve zesenilněním a vymřením zbytků té původní party.

Ono to asi ve skutečnosti vstalo z mrtvých, ale jako zombie, patřičně těch 20 let uleželá a od té doby akorát jen dále hnijící.

Pozoruji jev, že Trojan

Hele, Trojan - říkal jsem si, že to jméno je nějaké multifunkční a vynořuje se všude možně a ejhle, oni jsou to tři různí lidé. Otec a dva synové, jaká náhoda.

addendum:
Nedalo mi to a pohledal jsem. Samozřejmě to vyhodí v podstatě jenom bulvár, ale tohle je myslím celkem ilustrativní
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-d ... mstvi.html

[Log 1=0]

Tak zase vznik rodových klanů je v lidské společnosti zřejmě přirozený jev. Nemusí jít jen o "tlačenky" byť se dějí, ale i o takové rodové know-how, zázemí, kontakty, zkušenosti. A najít si partnera v "oboru" je taky celkem logické. Zrovna v kategorii "český herec" je celkem jednoduché v tom vidět problém, a co já vím, možná právem, ale podobné "klany" jsou i v jiných oborech a na špičkové úrovni (jako přírodovědci mi naskakují jména Bernoulli a Curie, ale ono to bude všude stejné).

[Eleshar_Vermillion]

Jasné - u mě je to asi PTSD z jednoho dávného projektu, při kterém jsem se mmj. setkal i s něčím na toto téma, tedy že i ve filmotvorbě je jaksi mnoho povolaných, ale málo vyvolených a že je dost těžké prorazit, pokud váš hlavní talent není "syn", případně "neteř". Ale teda nevím, jak jsi přišel na tu špičkovou úroveň...

[Argonantus]

Tak jo. Milada.

1) Milada je politikum. Ať chceme, nebo ne, málokdo na ni dokáže pohlížet čistě jako na film. Probleskuje to všemi recenzemi; to víte, to nemůžete tak brát, to je Milada. I z Kamila Fily zní takový opatrný smutek; jako nepovedlo se, ale Miladu máme všichni rádi.
Podle mne to probleskuje i diskuzemi na csfd; vědomí, že existují takovéto https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 43#p162043 názory vede některé, aby bojovali hrdinně za "naši paní Miladu" a neřekli, co si doopravdy myslí a přidávali hvězdičky. A jedinec, co to opravdu vybalil na rovinu - třeba Tsunami - působí jako neuctivý buran.
Takže já se pokusím to vidět čistě jako film, ale připouštím, že se mi to stejně na konci nepovede.

2) Začnu kompozicí. Napřed najde dcera Jana nějaké staré dopisy, už po revoluci 1990. A celé je to zarámované jako vzpomínka. Už jste tento manévr viděli asi tisíckrát, ale tady má retro – rámec funkci další – je to igelitová taška, aby se nám ten totální bordel scének nerozsypal.
První scéna, kde potkáme Miladu naživo, je v Londýně, kde hřímá na nějaké britské politiky, že Hitlerovi je třeba klást odpor, že s ním nelze vyjednávat. Nevíme proč tam je, co tam dělá, jak její mise dopadla, zda měla nějaký výsledek. Zbude jen naléhavá otázka, zda měli tehdy v Londýně taky páternostery (ten ve filmu je určitě z Prahy).

Střih, Hitler zabírá Prahu, a Milada a její manžel provádějí jakousi konspiraci. Nevíme jakou a proč, víme jen, že úžasně blbě – těsně před hranicemi začínají teprve dumat, kam ty tajné zprávy schovají. Jaké a o čem se nedozvíme. Jestli je někdo našel, to jsem nepochopil.

Je to jedno, střih, Miladu zatýkají. Jde do Terezína. jestli v důsledku jejího amatérského konspirování, nebo kdovíčeho jiného, těžko říci, je to jedno, stejně přijde střih a budeme za chvíli jinde.
Sem tam do toho naléhavá niterná scéna, kde dcera Jana jede v autě někam do lesa, zatmívačka. Ta se opakuje do zblbnutí. Smysl jsem, přiznám se, nepochopil.

Celé to připomíná tvorbu úplného začátečníka, který mastí půlstránkové scény, pokaždé mu dojde dech a pak to ustřihne a zvolá – a nyní něco úplně jiného! Hraničář Xaxy. Jakože fakt a beze srandy. Myslel jsem, že debilněji nastříhané scény než v prvních řadách Hry o trůny nikdy nespatřím. Tohle je hravě strčí do kapsy – je opravdu obtížné se ději orientovat, zjistit, kde jsme a co a proč se děje. A je to stejně zbytečná snaha, za chvíli se bude dít něco jiného, co naprosto nenavazuje. Film pro akvarijní rybičky.

3) Kompoziční génius byl doplněn velmistrem na naprostou neschopností dodávat podstatné informace. Už to řekl Kamil Fila – bez toho, aniž byste znali základní rámec, tak se nechytíte, kdo je kdo a proč tam je. Týpek, který řekne dvě věty, a pak ho zřejmě vyhodili z okna, je z kontextu Jan Masaryk, ale nikdo vám to neřekne.
Podivná týpčena, která se potlouká v Horákovic rodině, je zřejmě sestra Horákové, která je představena ve finále filmu pod šibenicí. Ideální místo pro představení hlavní postavy! Pak je tam týpek, kterého hraje Javorský, a to jsem doteď nepochopil, kdo to je a proč tam je. Asi nějaký činitel národně socialistické strany, křestním jménem Alois.

Jedna každá scéna ve filmu je náročný test vaší pozornosti, kdy si musíte vypočítat, co se asi tak děje a na co se díváte. Když to dokážete, můžete si vyplnit okénko v modrém životě, ale to je asi tak celé.
Jak pravil Fila, pokud na to chodí školy a děti, pak je třeba jim dát přednášku, co viděli, případně co uvidí. Američani musí být úplně ztracení od první do poslední vteřiny.

4) Ocenil jsem práci s jazykem. Napsal to zřejmě zlomyslný duch Václava Havla po mnoha pivech; a pak autoři ducha zase poslali do nebytí a získané fráze vesele přeházeli a náhodně rozeseli po ději.
Postavy se totiž vyjadřují výhradně ve frázích. Nejen Milada je chrlič bombastických banalit; takto mluví úplně všichni. Občas krachuje i čeština jako taková; ve chvíli, kdy zlý vyšetřovatel prohlásí, že „tohle vyšetřování je o ničem“, tak se mi kontrolky zasekly v poloze „nepřijatelné“ a tak už zůstaly. Nebo když prvorepubliková novinářka netuší, že původem francouzské slovo „protegé“ opravdu nelze zčeštit jako „protěžovat“.

Opravdovým vrcholem filmu je pro mne dvojí setkání Milady a Anežky Hodinové-Spurné. Jde o střet dvou debilních učitelek s brejlema, které na sebe chrlí fráze. Připomíná to jakousi parodii námořní bitvy, má to mocný trololo efekt a docela bych se přimlouval na to, aby to někdo vystřihl na youtube, mohl by to být hit.
Ocenil jsem úžasný moment, kde Gottwald uzavře svou notoricky známou řeč o tom, jak se vrátil z hradu inovativním doplňkem „a my komunisti dnes slavíme svůj vítězný únor“.
Jiný skvost jsou jakési tajné zprávy, dodané Horákovou (kdy, jak; to opravdu konspirovala??), kde se užaslí západní zpravodajci dozví, že „Gottwald nastolil v Čechách komunistický režim“. Hustý.

Velkolepé finále, kdy na scénu vácená dcera Medvecká čte po roce 1990 dopisy popravené matky - úžasně dojemné - naprosto vyšumí, protože když na horu frází přihodíte pár dalších, už to nefunguje.
při tom těsně před popravou je zrovna chvíle, kdy by se člověk mohl vyjadřovat trochu pateticky a v normálním jazyce by to ohromně vyniklo. Ne tak film Milada.
5) O Miladě ví každý, že to byla politička, kterou popravili komunisti. a sem tam někdo dokáže k této lakonické větě připojit nějaký detail, třeba že byla doktorka práv, že měla rodinu, že byla národní socialistka, ale tím se vpodstatě nic nezmění a postava zůstává stejně lakonická a nečitelná a pro vyprávění jakéhokoli druhu nepoužitelná. Nedozvíme se totiž naprosto nic, než další nepodstatné detaily.

Inzerované „zlidštění“ postavy jsem zaznamenal ve scéně, kdy se Milada vrací z koncentráku a zjistí, že ta její záhadná sestra namluvila dceři, že tatínek je taky v koncentráku kvůli mamince. Proč to sestra řekla, nevíme. Proč jsou oba Horákovi v koncentráku, taky nevíme. Strašlivá sestra, ztvárněná Vicou Kerekeš, si to pak rozmyslí a omluví se. Jde zřejmě o první pokus hereččina charakterního herectví a fakt to není hezký pohled. Smysl a následek to nemá žádný.

Druhé zlidštění je, kdy Milada svému manželovi sdělí úžasnou větu „nebyla jsem ti dobrou manželkou, možná jen milenkou“. Můžete si s tím lámat hlavu zbytek filmu, vysvětlení chybí, manžel nereaguje nijak, intimní přitulení, které následuje, není důvodem, aby si Milada sundala brejle. Takže ono to asi ani s tou milenkou nebude nic moc.

6) Ocenil bych ještě práci odborníka na vyloučení čehokoli dramatického. Zřejmě měl Waltera Kerra u ruky a pečlivě dbal jeho negativních rad Jak nepsat hru. Jan Masaryk skočí – či je shozen – z okna mimo obraz. Milada je mučena – snad, možná, nevíme jak – mimo obraz. Ve velmi surovém příběhu je obtížné najít někde nějakou krev, údajně dobrá milenka je svlečena jen mimořádně decentně topless a zezadu, abychom ocenili jakousi modřinu na rameni, vzhledem k vyprávěnému příběhu směšně nedostatečnou. Tak se dnes ve filmu už dávno netrpí. To i Rambo v druhém díle byl daleko přesvědčivější.

7) Tím se dostáváme k problému dost ústřednímu. Příběh o hrdinovi je o tom, že něco vykonal, případně, že na něčem trval a trpěl za to. Každý ví ze školy, co měl uznat Jan Hus a uznat to odmítl, načež ho upálili.

Co říkala nebo dělala Milada Horáková, to jsem namouduši nepochopil. Místy se míhaly podivné náznaky těch konspirací, že jako opravdu někomu někam nosila jakési zprávy. Ale by to tak nepřehledné a debilní, že je obtížné to vyhodnotit. Obrazovkou prolétl titulek že „Horáková kritizuje komunisty“, ale byla u toho jakási parlamentní řeč sociálních problémech kohosi. Není jasné, co měla Horáková přesně podepsat, co měla uznat, zda to podepsala (asi jo), a zda to mělo nějaký význam (asi vůbec ne). Prostě – Horáková se jeví jako náhodná oběť, rape bez revenge.

8) A tím se vracím k té politice. Co vlastně ten film je.
Asi to měla být ta čítanka pro děti a Američany. Ale pro naprostou nesrozumitelnost určitě není. Asi to měl být lidský portrét Milady Horákové. Ale to fakt není. Asi to měl být obraz nějaké doby a kritika komunismu. To je, ale je natolik zmatený, že moc nefunguje. Víme, že komunisti jsou svině, ježto pili karlovarskou minerální vodu Mattoni. Nebo snad ne?
Určitě to měla být hagiografie. Příběh svatého, jednoduchý a schématický, kde se dozvíme, co ten svatý dělal (často dost povšechně, hlásal dobro a Krista Pána), a jak ho pak ti zlí pohani umučili. No, dejme tomu. I tady to funguje s velkými rezervami; já jsem nepochopil, co ta Horáková udělala.
Takže já bych to interpretoval, že to funguje slušně jako exploitation. Chudáka Miladu po dvojím mučení zlými nacisty a zlými komunisty ještě vytáhli z hrobu a mučí znovu, aby jí dali poznat věčné zatracení. Jen tak, protože můžou. ježto je mi jí taky líto, dám jednu hvězdu, aby měla alespoň něco.

9) Pointa pro Ilgira – a na konci celé té příšerné věci se skví nápis Netlflix.

[Vallun]

Ono je to těžké... píšeš, že Miladu má každý rád - já tedy ne. Nevím proč bych měl mít... ano, komunisti jí popravili, spáchali na ní zlo, to znamená že je oběť, nikoliv hrdina. Obětí komunismu tu máme nepřeberně. Vlastně každý z nás na ně doplácí...A i těch popravených bylo mnhoem víc, a vadí mi, že lidi znají spíš Miladu Horákovou, neúspěšnou právničku, neúspěšnou političku a podle filmu i neúspěšnou manželku, než Heliodora Pýku - legionáře, vojáka, diplomata, člověka, co reozeznal nebezepční komunismu a varoval před ním...

Potřebovali bychom o Horákové spíše kvalitní dokument, který by zjistil co vlastně dělala a proč.

[jjelen]

Je fakt že Píka by si zasloužil víc než ten jeden díl (jakkoliv muj možná nejoblíbenější) Oprásků...
A dokument o Horákový že by nebyl? To by mě dost překvapilo...

[Vallun]

jjelen - co jsem viděl já, tak se většinou věnují prokazování toho,ž e její poprava byl zločin - což je nesporné...a tedy nezajímavé.NAvíc se tomu věnují z hlediska porušování procesních práv, což je ještě méně zajímavé - kdyby alespoň někdo zkoumal, zda ta obvinění měla nějaké racio (což nynější film zřejmě naznačuje (!)).

[midewiwin]

Kdyby to bylo na mně a šlo by nejen o ni, ale i o sdělení, co byli českoslovenští komunisti zač, ukázala bych poválečnou Miladu jako celkem banální figuru, ženskou, která dělá jen to, o čem si myslí, že to není nic nebezpečného a nelegálního. Píše dopisy přátelům, chodí na schůze své legální politické strany, kterážto představuje umírněnou levici, vyslovuje mezi přáteli své názory na politiky jiných stran. Možná si uvědomuje, že její svět kráčí do záhuby, ale nemá představu, co proti tomu dělat.
A pak bác ho, je v cele, obžalovaná z vlastizrady, což je dokazováno všemi těmi jejími banálními činy, které lidi za západní hranicí považují za normální a trestat za ně nikoho nenapadne ani ve zlém snu.
No a tady by mohla přijít ke slovu její jediná příležitost, jak ukázat jistou velikost. Ovšem v příšerných podmínkách psychického i fyzického nátlaku, kdy ji chtějí donutit k odříkávání naučených vět, a vlastně bez naděje, že vyvázne. Ukázat, že její svět sice hyne, ale ne nedůstojně.
Nejsem filmař, nevím, jestli by ten syžet mohl být nosný. Ale aspoň by se to lišilo od toho, co popisuje Argo.

[Argonantus]

Samozřejmě, že model "obyčejného člověka v nesnázích" by fungoval líp. Jeden den Ivana Děnisoviče, třeba.
Ono by skoro všechno fungovalo líp; stačilo si vybrat a ujasnit, co vlastně chtějí předvést jako finále,, jako jádro toho sdělení. Problém je, že to stojí na historce s dopisy, což je tak čtvrthodinový dokument. Zbytek je výplň, která nemá k začátku amkonci naprosto žádný vztah.

osobně důvěřuji - a dnes nejen já - krátkým časovým úsekům se spoustou zásadních detailů. United 93, excelentní ukázka. Dunkerk. A nebo i Hepnarová.
Ono těch možností byla řada.
https://zpravy.idnes.cz/manzel-milady-h ... domaci_tha
tady je mezi řádky hrůzostrašný příběh, plný různých citů a vztahů; šlo vzít možná jen několik dní kolem toho útěku a zatčení, a mohlo to mít sílu jako United 93. Je tam vlastně všechno, co je potřeba. Říkat je toho třeba minimum - ono je všechno vidět.

A samozřejmě že by bylo dobré si ujasnit tu zásadní otázku, je-li Horáková prostě oběť exploitation řádění, nebo je jasné, proč zrovna ona. Protože něco konkrétního provedla, co jim vadilo. To může být pár vět, ale vyznění to mění dost zásadně.
Vallunovu otázku nemám vyřešenou ani po shlédnutí filmu. Prostě netuším, co byla ta Horáková zač.

Jinak stran toho detailu s popravou; že ji nechali ze všech nakonec, v řadě několika popravených; že ji věšeli tím drastickým tahacím způsobem, to by taky fungovalo mocně. Víc než dvě hodiny tlachání. Trefený detail je zásadní věc.

EDIT: Nejkladnější recenze, co jsem našel
https://nazory.aktualne.cz/komentare/zl ... 1541868505

[Argonantus]

Vánoce jsou svátky sklerózy a senility, alespoň viděno českou televizí.
Člověk občas blikne na program.... Marečku, podejte pero... Prázdniny v Římě... Tři oříšky pro Popelku... prostě, zas nic nového a zajímavého.

V tom moři nudy, sklerózy a lacinosti zazářily dvě velmi solidní pohádky - starožitný Herzův Panna a netvor, už strašně dlouho to nedávali, kdovíproč,
a dosti nových Sedmero krkavců by Alice Nelis. Takové ženské vyprávění, ale přesto, Nelis je opravdová režisérka, ne jako u jiných pohádek, předloha je skvostná, takže to celé velmi funguje a kdyby ČT páchala takovéto věci, tak by se na ní možná i někdo koukal.
Martha Issova v hlavní roli skoro celý film mlčí, což je skvělé.

Jinak Tyranosaurus, zhouba Aztéků; perla, která nadchla celou rodinu. Ale to už jsme mimo českou produkci.

[jjelen]

Stěžovat si na to, že TV nedává nic nového a v zápětí jásat nad Pannou a entvorem je takové... ehm...

[Argonantus]

jasně. Jenže ji nedávali asi třicet let, nebo kolik. Tím je to zvláštní.

[Log 1=0]

Já nevím.
Zrovna "tradiční vánoční pohádky" mne sice zcela míjí a moc nezajímají, a nekoukám na to.
Ale popravdě mi přístup ČT i komerčních televizí přijde adekvátní celkovému společenskému dění v okolí těchto svátků.
Které zase není nic extra zajímavého, ale nepřijde mi to ani v konečném důsledku špatný přístup.
Ano, lze nadávat na plošnou povrchní konzumnost, ale to už je samo o sobě tak provařené a ohrané, že už to taky není zajímavé.

[Argonantus]

já nenadávám na plošnou povrchní konzumnost, ale na sklerotickou demenci.
To jsou dva úplně jiné problémy.

Udělat nekonzumní nepovrchní duchovní vánoce se mi jeví být jednak zcela mimo možnosti televize, jednak myslím, že takové věci rozhodně nelze lidem vnutit. Tím by se myšlenka popřela již z podstaty věci.