Ať žije český film...?

[Argonantus]

Ty nejproblematictejsi scény- metro v te nejtemnější hodině a letiště v te balade na konci - jsou náhodou zjevne vymyšlené.
Takže tady je realismus úplně mimo.
Ono se těžko pitvá něco, co Vallun neviděl.

[Vallun]

Nejtemnější hodinu jsem ještě neviděl celou, scénu z metra si nevybavuji:/

Sadako - jakých faktů? třeba smysluplnosti vojenského výcviku? Na mne z toho filmu čiší, že by žádné války nemusely být, kdyby nebylo vojenského výcviku...vůbec to nerespektuje, skutečnost, že agresorovi je třeba se postavit...

Já nevím, ale podle mne jsou věci, které není dobře relativizovat, neříkám, že je nelze zkoumat, ale relativizace není zkoumání, nýbrž rovnou zpochybnění...

No nevím, ale pokud by Chrchill byl méně Churchillem než ve skutečnosti,t ak by byl film uvěřitelný méně...

[Sadako]

jakých faktů? třeba smysluplnosti vojenského výcviku? Na mne z toho filmu čiší, že by žádné války nemusely být, kdyby nebylo vojenského výcviku...vůbec to nerespektuje, skutečnost, že agresorovi je třeba se postavit...

Na mě z toho filmu čiší, že Amíci neměli strkat pazoury do Vietnamu, výcvik, který vypadá jako metafora frontální lobotomie zkřížená se znásilněním je něco, co fakt není úplně zdravé a traumíčko z celého Vietnamu mají nyní per proxy celé USA.
Btw. nevím, jestli si to uvědomuješ a nevím, na kolik film odpovídá předloze (jsem to nečetla), ale Kubrick to natočil podle románu skutečného účastníka vietnamské války.

Já nevím, ale podle mne jsou věci, které není dobře relativizovat, neříkám, že je nelze zkoumat, ale relativizace není zkoumání, nýbrž rovnou zpochybnění...

A co je na zpochybnění špatně? Zpochybnění je jedna z nejsilnějších věcí, které strkají lidstvo kupředu. A v umění tuplem - umění má znepokojovat, zpochybňovat, klást nepříjemné otázky, vyvolávat emoce - samozřejmě to může nedělat, ale pak mu hrozí, že bude jaksi bezzubé.

A budu se asi opakovat, ale nemůžeš po hraném filmu chtít dokumentární postupy. Nebo teda můžeš, ale pak budeš věčně nespokojený, protože se ti na to nedokumentární film právem vysere. A dost podobně je světonázor; film není povinen vyjadřovat takový, aby odpovídal tomu tvému.
Nemůžu se z tebe zbavit dojmu, že bys byl ideálním divákem Pýchy národa. Kdyby tam teda nějaký Brit střílel Němce nebo Rusy, wtz.

[Argonantus]

Valluna překročím, neb už nemám moc co dodat.
Snad jen, že Olověná vesta neřeší, zda se máš bránit útočníkovi, co je spravedlivá válka a kdo komu má co přísahat a podobné Neferitoviny, ale prostě popisuje šílenou zkušenost jedné generace, co do toho nechtěně spadla. A má to víc otázek, než odpovědí. Odpovědět si můžeš různě, podle svého. Pokud jsi toho názoru, že i tak to celé mělo hlubší smysl, nikdo ti ho nebere.

U nás takové filmy prakticky chybí, protože dřív se smělo nad armádou výhradně jásat, jak je statečná, případně lkát nad tragickým osudem hrdinů, jako v Atentnátu. Pokud chtěl někdo zpochybňovat armádu a válčení, musel na to jít náramně od lesa, takže často ten záměr lze jen s obtížemi dovozovat. Co opravdu znamenala vojna, to bylo zcela utajené téma. Po revoluci vlastně taky, protože se vytrácejí lidi, co to zažili a považují to za důležité. A pravou válku zažila opravdu marginální část obyvatel, takže to většinovému publiku není sdělné.

S |Ilgirem je taky problém, protože skoro nemá smysl polemizovat o něčem, co mají tady všichni okolo za vyřešené - že česká kinematografie je fakt v krizi. Projevuje se to i dost častým výkřikem "já se na to nedívám" na způsob Invicta nebo Quentina.

To, s čím tady zápasím na posledních stranách, je při tom zřejmě vrchol pyramidy, filmy dosti úspěšné a hodnocené ještě docela slušně. Letos jinak vznikly i takovéto věci:
https://www.csfd.cz/film/539912-vecne-t ... a/prehled/
https://www.csfd.cz/film/513117-dukatova-skala/prehled/
no a pak ten Apover, co nevznikl vůbec, i když je nejdražší.

nad tím lidi tvoří takovéto opravdu nasrané komentáře:

České filmy posledních pár měsíců opakovaně prorážejí strop představitelných měřítek, až mám dojem, že jen jedno hodnocení "odpad" nestačí. I po odfláklé nudě Špindl taky od Cieslara, rozháraném Vejdělkovi a nekonečné Dukátové skále dokážou další čeští filmaři nalézat způsoby, jak šokovat absurdní odporností.
Ve věčně tvá nevěrná zaskočí obludné vykreslení lidských vztahů překračujících i nejhorší kreace Petra Kolečka, který má alespoň nějaký cit pro timing a maskování šovinismu za metašovinismus (kdo chce, ať věří). Jestli jsem se vztekal u Teorie Tygra nad filozofií lidské interakce ospravedlňující slabošské sobce a uměle vinící jejich oběti, tak tady fakt bleju při pohledu na to, co je předkládáno jako řešení manželské krize a vůbec dynamika soužití. Postavy tu žijí a uvažují ve světě vrcholící totality správných hodnot a "nutných" kompromisů, ve kterých zpoza košilatosti vykukuje prezentace "normality", jaká musí být v civilizované společnosti tvrdě odmítnutá.
Neřeším takové věci jako směšnou nenávaznost scén, nepřehledný děj a nevykreslené postavy, vlastně po pěti minutách filmu je jasné, že v něm neexistuje žádná vnitřní mechanická nebo intuitivní logika, podle které by šlo hledat smysl. Se špatným nudným filmem jsem byl předem smířený. Morálně obludný chrchel tohohle kalibru ale nemůže zůstat jen tak bez povšimnutí. Je tohle vážně možné? Je mně jedno, jestli jde o důsledek vědomé agendy, nebo scenáristické a režijní neschopnosti, ale tenhle film je veskrze zlý a zkažený a mě uráží a znechucuje. Po příšerných zážitcích na českých filmech během posledních měsíců už se mi těžko hledají slova, která by popsala, o kolik níž dokáže být ve všech ohledech tenhle film... už vážně nevím... prostě nevím, jak dát tu negativitu najevo - protože už minule jsem myslel, že horší to být nemůže. Ale může.

Jinak podnětnější jsou dva Filovy videokomentáře ke dvěma dost zásadním komediím, doplňující zajímavě můj komplexní výzkum:
ideo.aktualne.cz/tv-ovladac-kamila-fily/vesnicko-ma-strediskova-je-skvele-zrcadlo-lepsi-film-menzel/r~83f36c3a86ad11e89e91ac1f6b220ee8/
https://video.aktualne.cz/tv-ovladac-ka ... 47ab5f122/

[ilgir]

S |Ilgirem je taky problém, protože skoro nemá smysl polemizovat o něčem, co mají tady všichni okolo za vyřešené - že česká kinematografie je fakt v krizi.

No jéje. A nejen kinematografie. Když se ponoříš do hlubin Internetu, zjistíš, že v krizi je obecně česká kultura. A nejen ta. V krizi je i demografie, politika, armáda, společnost jako taková, mládež, dále český jazyk, průmysl, české silnice i železnice, sebevědomí - to hlavně, školství, zdravotnictví, zemědělství, životní prostředí (...) (...)

[Argonantus]

Na to snad ani nemá cenu reagovat, ne?
Rozhodně asi ne tady.

[Sosacek]

Koukam co posledni dobou doporucuje Fuka z ceskych filmu, a videl jste nekdo
- Domestik (pry inspirovano Fincherem)
- Vsechno bude
- Na kratko
?

[Argonantus]

Neviděl. Domestika pitval Fila a byl docela zaujat.

[Sadako]

Snad to tady ilgir najde...

Díky Sadako za obsáhlý příspěvek. Ale nevyčetl jsem z toho jednoznačnou odpověď na otázku, zda jsme měli někdy v historii období, kdy vznikalo výrazně více skvělých filmů než dnes.

Dle mého neměli. Ano, jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec, imao unikátní i v celosvětovém kontextu vznikl v roce 1970 a dnes by vzniknout nemohl, protože by na tohle nikdo nedal ani korunu. Ale to je jeden, že ano.

Jen bych řekla, že byl pravděpodobně lepší obecný technický standard - zejména zvuk (pro mě jedna z největších bolestí současné české kinematografie), kamera, střih.
Taky byla širší žánrová skladba, byť v současnosti se pochopitelně točí věci, které se dřív netočily (a nemyslím tím porno), ale těch dalších se natáčí zase méně.
A současně mám dojem, že obsahově se česká kinematografie zoufale bije s dědictvím let šedesátých (realismus až naturalismus), sedmdesátých (bezčasé ukřičené dementní komedie) a osmdesátých (pokusy o dobovou autenticitu, které tu více, tu méně selhávají).

Plus je tu ještě faktor nostalgie po starých dobrých časech (TM), který se nám proplétá od Hříšných lidí města pražského, přes Menzelovy adaptace Hrabala až po některé současné filmy odehrávající se za normalizace, které na mě působí až podivně... fetišistickým dojmem. Znáte to -Přesně tuhle hračku jsem měl! Tímhle autem jsme jezdili! Takhle vypadal náš obývák! atd.
Uznávám, že mám jednak mizernou paměť, jednak jsem bytostně ne-nostalgický typ, takže můj pohled na tohle je pochopitelně nechápavý až lehce negativní, ale přijde mi to trochu zvláštní. Jako kdyby se nám jen skokově posunul zlatý věk - před lety lidé vzdychali nad první republikou, teď se zamlženě ohlížejí do sedmdesátých a osmdesátých let.
Zajímavé je, že šedesátým létům se této pochybné pocty dostává spíše méně, ale zato hned dvěma velmi populárními snímky, tj. Renčovým zločinem proti lidskosti Rebelové a potom Hřebejkovými Pelíšky - ale oba ty filmy se odehrávají v roce 1968 a jedním ze zásadních témat je právě nástup normalizace a 'konec dětství'.
To o čem všichni nadšeně mluví, když vzpomínají na šedesátá léta, vlastně skoro nikde není, když nad tím tak přemýšlím, figuruje to jako ozvěna, vzpomínka na rozdrcený sen, ne jako aktuálně probíhající děj.

[Argonantus]

jsme měli někdy v historii období, kdy vznikalo výrazně více skvělých filmů než dnes.

Jak nemám rád šedesátá léta tak mi připadá odpověď naprosto jasná. Tehdy jsme byli světový fenomén.
Ono se to trochu svezlo na módě Pražského jara - leckde si dovezli vlastního čechoslováka a tam ho měli coby atrakci - ale přísně vzato, začalo to celé už dříve.
Obchod na korze, první Oscar, IMHO naprosto jasně nejzaslouženější, všechny tyhlety mnohem pozdější Schindlerovy seznamy - samy o sobě průlomové - kráčejí v těchto trasách.
Forman, sám o sobě asi světovější, než zbytek našich tvůrců dohromady. Ten se zrodil právě v této fázi. Přelet nad kukaččím hnízdem - je třeba něco dodávat?
Menzel, co došel v ne až tak velkém odstupu k dalšímu českému Oscaru.

A rozhodně nešlo o nějakou izolovanou malou skupinu, byla to opravdu celá vlna filmů a tvůrců, Chytilová, Jasný, Němec, Juráček, Hollý, Vláčil, Herz, lidi ex post se zjevující ve všech odborných výběrech coby absolutní hvězdy.
A jak nemám moc rád celou tuhle vlnu a její zásady, postižen naprosto opačným viděním světa a vkusem, neb jsem z jiného a pozdějšího vesmíru, tak v případě Herze a Vláčila nemám co dodat, fakt jsou nejlepší, ještě s tím Formanem, a pak dlouho nic. Ty jejich věci byly občas totálně nadčasové.

No, a pak vedle toho ve stínu přežívající veterán Vávra, o kterém si taky můžeme myslet leccos, ale filmy zatraceně uměl. Třeba to Kladivo na čarodějnice. Nebo ta lavina tvůrců komedií v čele s Lipským a Vorlíčkem.

Kdejaká profese se dovolává tehdejších machrů jako výtvarník Pištěk, kameraman Passer, autoři scénářů jako ten Daněk nebo Kroner... setrvačností se z toho přežívalo vlastně těch dalších dvacet let, stačí si uvědomit, jak málo pozdějších slavných filmařů bylo opravdu nových.

Tuhle vlnu doslova zadusila normalizace; na těch komediích je to vidět přímo dokonale.
A nějak se předpokládalo, že po roce 1990 to automaticky vstane z mrtvých. Všechno se povolí, bude se točit jako v šedesátkách a svět padne na zadek. Jednu chvíli to tak skoro vypadalo, kolem toho Kolji, ale potom tomu velmi rychle došel dech a ukázalo se, že žijeme v sebeklamu. Ježto, paradoxně to byl stále ještě doběh těch šedesátek, který zdechl teprve zesenilněním a vymřením zbytků té původní party.

To, co je nahradilo, zdaleka nestačilo. A teď to dobíhá taky ke konci. Svěrák i Hřebejk už nic převratného nenatočí, to je jasné.
Pozoruji jev, že Trojan/Zelenka/Dejvické divadlo se mnohým tady okolo jeví být senilní kino pro starou generaci. Už to taky nefunguje.
Aktuálně vládne Vejdělek. Je nejpopulárnější, nejprofesionálnější, a procenta kritik a csfd si lze zjistit. Druhá varianta je Strach, stran těch seriálů taky.
Nějak to furt nejde srovnávat ani s těmi machry kolem roku 2000. A svět zaznamenal Markétu Irglovou a dalších pár okrajových vychytávek.

Sadako:
ten fenomén nostalgie mne v poslední době fascinuje. Funguje to různými skrytými triky na každého; občas se přistihnu, že filmy, na kterých jsem opravdu vyrostl - Blízká setkání třetího druhu, třeba - nejsem schopen úplně odstřelit, neb to vidím tehdejšíma očima a pamatuju si, jaké to bylo totální zjevení. A když se proberu, tak vidím, že vedle pozdějších věcí to vyprchalo jako sodovka.

ten odkazovaný Fila o Vesničce i v Básnících je taky plný nostalgie; tam to IMHO funguje lautr stejně. I když on správně odhaluje, že je za tím vidět taky pěkná hrůza; ono to tak moc sladké vlastně nebylo, jak se dnes věří.

Já jsem na to narážel při psaní těch komedií letos; teprve tady jsem si byl schopen pojmenovat tu zásadní věc, že vidět normalizaci jako komedii je vlastně diagnóza a první střízlivé filmy o komunismu začaly vznikat až po roce 2000. A to už to mezitím divák začal s českým filmem pomalu vzdávat, protože na tak dlouhou léčbu zřejmě neměl trpělivost.
Nebo se narodil 1985 či dokonce 1995 a naprosto nechápal, co se v těch českých filmech vlastně řeší.
Občas si čtu na csfd totálního hororového nerda jménem Flipnic a uvědomuji si, jak dokonale je ten člověk mimo tuhle debatu.

P.S. A držte mi palce, jdu do tý Milady. Bojim bojim.

[Sadako]

OK, s šedesátkami asi fair point.

ten odkazovaný Fila o Vesničce i v Básnících je taky plný nostalgie; tam to IMHO funguje lautr stejně. I když on správně odhaluje, že je za tím vidět taky pěkná hrůza; ono to tak moc sladké vlastně nebylo, jak se dnes věří.

Básníky, asi dva nebo tři, jsem akorát projela už před časem právě po nějaké Filově glose na jestevetsikritik (možná jsem je viděla jako malá, ale fakt si je nepamatuju) a přišlo mi to... jako takové Prcičky model Železná opona.
Týpek před maturitou si chce ze všeho nejvíc vrznout. Akorát to bylo před vynálezem pornhubu, tak namísto sjíždění videí očumuje zákaznice své matky švadleny, aby dostal děvče svých vlhkých snů na krovky, nechává se uvrtat do šílených podniků a nakonec slavně zasune. Doceňuji edukativní záběr na krabičku s kondomy. Do toho hraje příšerná hudba s obludnými texty, recitují se olol verše a jako vrchol všeho tam poletuje jedna z největších zrůd českého showbizu, Ringo Čech. Za mě teda dost bída. Filova glosa zde, scrollovat dolů. https://www.jestevetsikritik.cz/glosy/3 ... -o-vsechno

Co se týče Vesničky, mně ten film přišel vždycky takový... ve spodním proudu depresivní.
Retardovaný závozník zažívá sérii ústrků, Šafránkovou mlátí chorobně žárlivý manžel, týpek se otráví léky, bo se zabouchl do slečny, která se radši nechává sjíždět postarším malířem (hmm, všímáte si taky, jak rád si Svěrák psal role obšourníků?) a ještě je celá ta vesnička pěkně hnusná.
Ale mně teda spousta komedií přijde depresivních a jak jsem říkala, mám dost bizarní smysl pro humor.

Občas si čtu na csfd totálního hororového nerda jménem Flipnic a uvědomuji si, jak dokonale je ten člověk mimo tuhle debatu.

Ten je mimo úplně.
Řekněme, že být duševně nemocný, brát piko a být v exekuci člověku neudělá moc dobře.

[midewiwin]

P.S. A držte mi palce, jdu do tý Milady. Bojim bojim.

Já tu odvahu nemám.

[jjelen]

vidět normalizaci jako komedii je vlastně diagnóza a první střízlivé filmy o komunismu začaly vznikat až po roce 2000. A to už to mezitím divák začal s českým filmem pomalu vzdávat, protože na tak dlouhou léčbu zřejmě neměl trpělivost.

Kolik vzniklo v devadesátkách "normalizačních komedií"? (mě napadají akorát Pelíšky...) anebo myslíš že diváky znechutilo neustálé opakování komedií z dob normalizace? (to frčelo už tenkrát nebo až později?)

Sadako: jop, ona ta Vesnička není takoy úplně/jenom prča.* Takový Troška nebo jiný současný tvůrce by tyhlety nehezké věci pojal asi dost jinak Akorát to u Svěráka vesměs vyřeší moudrý pan doktor co si pamatuju (že by přeci jen cosi na způsob "hrdiny" kterého Argo marně hledá? )

* vlastně jsem ten film měl z dětství zafixovanej jako dost depresivní neb my utkvěl v paměti hlavně chudák Otík bloudící normalizační Prahou a vraždění holubů... asi jsem od té doby nějak otupěl či zdegeneroval neb při posledním shlédnutí jsem se náramně bavil

[Sadako]

Kolik vzniklo v devadesátkách "normalizačních komedií"? (mě napadají akorát Pelíšky...) anebo myslíš že diváky znechutilo neustálé opakování komedií z dob normalizace? (to frčelo už tenkrát nebo až později?)

Ještě starší jsou Báječná léta pod psa (1994), byť ta se táhnou až do devadesátek.
Šakalí léta se odehrávají asi dřív než za normalizace, ale zas je to muzikál, což je porce ZLA navíc.

[Argonantus]

Sadako:

takové Prcičky model Železná opona.
Týpek před maturitou si chce ze všeho nejvíc vrznout. Akorát to bylo před vynálezem pornhubu

Tos to strašně zjednodušila.

Týpek, zredukovaný na primární signální soustavu, je naprosto nedostatečné zjednodušení typického juvenilního VŠ jedince. Jeho duševní pochody jsou komplikované, sex samozřejmě obsahují v mocných dávkách, ale vedle toho jsou i stejně mocné impulsy objevování umění jako takového, rozčilování se nad okoloběžící nespravedlností (vždy je nějaká, třeba trpící ženy v Afganistánu, když není po ruce nic bližšího), střetávání se s nepochopitelně zaostalými názory starší generace - a s tím spojené pohrdání, pokusy o vlastní tvorbu... zkus si promítnout do Básníků moji Cestu vzhůru, prakticky současný záznam mého duševního stavu.
Je toho tam fakt víc, než chybějící pornhub, a Fila toho taky podstatně víc napsal; mám dojem, že je ještě z té generace, která to vzdáleně chytala jako srozumitelné.

Ono samo to zjevení sexu v tehdejším filmu bylo zjevení; to se totiž nesmělo a nestávalo nikdy a nikde.
prostoduchá zamilovanost a pitomé básničky se taky nevyskytovaly.
Nadšený mladiství filmař, tlachající o cinema verité a Dzigovi Vertovovi - postava to nadčasová, spojená daleko spíš s věkem než s dobou, akorát by to dnes byl zřejmě Lynch nebo jiný nový apoštol umění - to se prostě nevyskytovalo.
Product placement v bizarní parodii se nevyskytoval.
Prostě celé to bylo totálně nové a jiné. A díky té poměrně křehké - na mne až moc křehké, přímo ubulené - romantice to působilo jako zjevení.
A působilo to tak ještě ve druhém díle (kompaktnější, veselejší, ale paradoxně jednodušší) a komplikovat se to začalo až ve třetím díle. Pořád ještě zajímavě a podnětně. Jeden z mála tehdejších filmů, co má dnes ještě smysl vidět. Snad.
Teprve ve čtvrtém díle ta rozteskněná zklamaná nostalgie převládla nad vším. A začalo to být divné a stále divnější.

Kupodivu, o té Vesničce mám dnes mnohem méně co napsat. Připadá mi to daleko uzavřenější záležitost.

Jinak delší básníkopitva byla u posledního dílu https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 67#p534867

Jjelen:
na tvoji otázku viz to megapojednání o komediích na pokračování - začátek je tady
https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 51#p529651