Ať žije český film...?

[Sadako]

Já to odmala vnímala jako, že z někoho výjimečného udělají naprosto obyčejného průměrného člověka. Vlastně velmi negativně, taky k tomu asi přispívalo, že dr. Mráček byl čurák k pohledání. Morální rozměr mě naprosto netankoval.
Tedy nepopírám, že ten film má zcela jistě víc rovin, ale pro mě byla určující tahle - asi ne z hlediska nějakého třídního boje, ale z hlediska zakomponování jedince do davu a jeho splynutí s ním.

EDIT: Mimochodem, tematicky nový (odemknutý) Fila: Proč milujeme pohádky?

[Argonantus]

Invictus:
Je zajímavé, že vedle s tím předsedou Maem je ti problém naprosto jasný.
Já uznávám, že ten hlavní vodník Kopecký je záporňák a ten to prostě může v pohádce schytat.
A ta Šafránková to dělá třeba z lásky jako Arwen, obětuje všechno.

A přišlo mi velice osvěžující, že vlastně velká část filmu je o tom, jak se ty jednotlivé postavy s tímto konfliktem popasují.

Jde o to, že všechny se popasují stejně a všechny prohrají, pokud se nepostaví na tu správnou stranu. On je ten směr tak nějak monopolní pro všechny postavy všech těch filmů - pohádka je trpěné zlo, které přijde k likvidaci, bez ohledu na to, jestli je postava dobrá nebo zlá. není nikdo, kdo by chtěl do pohádky a kdo by tam skončil. Taková věc nemůže existovat. Může existovat jen realita, tady a teď. A kdo se nepřizpůsobí, má smůlu.
To mi nepřipadá pestré, to mi připadá jako odstíny jedné a téže barvy.

Jinak Sadako zřejmě říká to samé a možná lépe.

[Argonantus]

Nové zfilmování dle Hany Proškové – Případ pro rybáře (2013), Případ pro malíře (2016), Případ pro lyžaře (2016). Letos k tomu přibyla série Případ dvou sester, Případ dvou básníků a Případ dvou manželek, takže už je z toho hexalogie. Najdete je odkazy od jednoho exempláře https://www.csfd.cz/film/374914-pripad- ... e/prehled/ .

V záplavě detektivek socreálného věku byla za mne Hana Prošková asi úplná jednička. Nepokoušela se unikat do jiných světů, jako laciný Bond jménem Exner, nebo ještě méně reálný rada Vacátko, posel z dávných a lepších věků. Se sedmdesátými léty se utkala jinak a podle mne se ctí; tak, jak se smělo, ale přesto pravdivě. Do klasického schématu detektivek vložila něco vlastního a těžko napodobitelného; temnosmutnou psychologii, socreálné kulisy; všudypřítomný dojem, že nic nefunguje. Vlastně to má leccos společného s Maigretem, ale ten byl v noirové Paříži jakousi skálou jistoty, na které zločinci nezadržitelně tonou; on je ten vztažný bod, který funguje stejně spolehlivě jako francouzské kavárny.

Malíř Horác rozhodně nebyl skálou jistoty. Byl to napůl neúspěšný umělecký týpek své doby, introvertní, co chvíli pod vlivem, protloukající, jak se dá. Viděl hodně pod povrch věcí, na rozdíl od svého okolí, a vlastně tím se stal příležitostným a nechtěným detektivem. Nechtěným ze všech stran; moc ho nechtěla policie, moc ho nechtělo jeho okolí a moc nechtěl být detektivem ani on sám. Někde mezi řádky tušíme, že měl nějaký politický problém, jako prakticky většina všech lidí v té době; plyne to z ostentativní nepřítomnosti různých schůzí svazu výtvarných umělců a typických uměleckých činitelů (Pupendo, tam je to perfektně k vidění). Osobně jsem si Horáce automaticky představoval jako Poeovského rachitika, Tima Burtona, Romana Ropse nebo tak něco. Asi nejlépe by mi do této role seděl Polívka, když byl mladý. Ostatně, mám podezření, že sochař Mára z Pupenda je tak trochu starý Horác.

K Horácovi patřil neoddělitelně poručík Vašátko (netuším, zda je podobnost jmen úmyslná), velmi neobvyklý typ Watsona, jehož úlohou v příběhu bylo s Horácem důvěrně mluvit a získávat tak pro policii naprosto nedostupné informace; pohled z druhé strany. Protože je třeba si uvědomit, že Horác, to jsme byli MY, kdežto Policie, čili tehdy SNB, to byli ONI, s těmi se normálně nemluví, nedůvěřuje se jim a obáváme se jich. A stejně tak Oni tak trochu pohrdají námi a netouží s námi být nějak moc důvěrní. Horác s Vašátkem byli naprostá výjimka z pravidla a také to oba dobře věděli. A také jejich vztah rozhodně nefunguje stejně přehledně a jednoduše, jako třeba u Holmese s Watsonem. Dost často je na scéně pouze jeden z nich a dost často jeden před druhým zadržují informace. Často ke škodě věci, ale kdo žil v roce 1973, tak dokonale rozumí.

Připomenu, že to není první pokus filmovat Proškovou. Úplně první a hned po dopsání byl zfilmován prvotní Měsíc s dýmkou (1967), 1971 potom asi nejslavnější a nejvýraznější Zvláštní případ (čili tatranka), a konečně s velikánským zpožděním 1987 Zrcadlo nenávisti. Všechno různí režiséři a různá parta. Už tady byl casting hlavních postav dokonale neujasněný – Horáce měli představovat postupně pánové Voska, Kemr a Bartoška, což jsou evidentně úplně jiné postavy a za mne všechny úplně nevhodné, přepálené buď směrem ke ctihodné kultivovanosti (Voska), vágusovské otrhanosti (Kemr) nebo bondovskému sexsymbolu (Bartoška). V postavě Vašátka bylo naopak jasno – byl to ctihodný machr ve všech případech, totiž pánové Macháček, Lukavský a Hrušínský.

Přesně do téhož nejasného stylu zapadla novelizovaná dvojice Matásek – Preiss. Preiss je další patriarcha, trochu starodávného stylu, a celkem k němu nemám výhrad. Horác ovšem rozhodně nevzbuzoval v originále dojem namakaného svalovce s lehce fašizoidní minulostí. Ale dejme tomu; i do kultury se může zatoulat bouchač typu Kamila Fily. Horší je to s Horácovým chováním a Matáskovým hraním. Oldschoolový týpek Horác by nikdy nemluvil o cizí ženě sprostě, nezkoušel by působit namachrovaně jako divná kopie Exnera, když k tomu není vůbec žádný důvod. Taky netuším, proč mu ženy padají k nohám jak posekané pampelišky, když je zjevně spíš neúspěšný. To je zřejmě nějaký divný úzus, že každý detektiv musí být tak trochu James Bond (najíždí do toho pan profesor Langdon, jak jeho příběhy přibývají). Zkrátka, výsledný Horác je nemožný hybrid, půl ze starých dob a původního Horáce, ta ošuntělost, a půl z dneška, ta namachrovanost.

Největší problém byl nápad převést celou tu věc do současných reálií. A ježto to paní Knitlová (scénáristka) a Procházková (režisérka) provedly přesně jako ten slon v porcelánu, ukázaly nám obecně nebezpečí takové časové transpozice.

Především se zásahem úplně mění vztah Vašátka a Horáce, v cosi dost nepochopitelného. Na jejich známosti a přátelství, což je úporně zdůrazňováno, už dnes není nic zvláštního. Naprostá nedůvěra a odtažitost policie (Případ pro malíře zejména) od Horácových nápadů působí dost nepochopitelně. Jiný stav, kdy Horác přebírá vlastně veškerou činnost policie, ježto Vašátko je mimo provoz (Případ pro rybáře) vypadá neméně naivně; Policie zřejmě nemá za Vašátka jiného člověka náhradou.

Divně fungují i transponované reálie. Zápletka Případu pro rybáře stojí na vyslechnutí hovoru telefonistkou při dálkovém přepojování. Což je v sedmdesátých letech normální. Nicméně v tomto provedení je dálkové přepojování i s telefonistkou zachováno, léta páně 2013, když vedle toho všichni používají mobily.

Zápletka Případu pro malíře zase řeší složitý přídělový systém léků pro jednotlivé lékaře na konkrétní případy, o kterém mám vážné pochyby, že léta páně 2016 vypadá stejně. A když Horác hledá informace o fotografovi, nebrouzdá po internetu, jak by to řešil dnes asi každý, ale pěkně ťape do knihovny (NTK), aby tam ručně procházel jakési časopisy.
Divné reálie přetékají i do provedení. Živý jazz v letní kavárně se saxofonem, což oba protagonisté znalecky komentují, vypadá jak pozdrav ze Škvoreckého šedesátých let; dnes je asi těžké najít v kavárně saxofon, a ještě složitější je najít někoho, kdo tuhle hudbu vyhledává a vyzná se v ní. Stejně šílená je dnes sedmdesátková „hudba z respiria“, která je použita jako celkový hudební podkres některých dílů; opět Případ pro malíře. Tohle dneska neposlouchá dobrovolně opravdu nikdo; a věřím, že už to ani nezná. Stejný dojem je z dlouhých nyvých záběrů na řeku (u Krumlova a Budějovic v Případu pro Rybáře, v Poříčí nad Sázavou v Případu pro malíře). Dnes se nyje taky, ale s úplně jinou muzikou, v jiné náladě, u jiných příležitostí.

Nakonec ale přece; skvělá předloha místy pod snaživým běsněním dvou mantaček postupně prosvítá.
První Případ pro rybáře byl celkem debakl po všech stránkách.
Případ pro lyžaře, v originále Zvláštní případ, ztratil určitě půl efektu, ale stejně něco zbylo a nebylo to nezajímavé; poctivě odpracované tři hvězdičky.
Případ pro malíře, přes blbou hudbu a kdeco další, byl možná i lepší; mocná povídka Černé jako smola má i dnes onu zvláštní znepokojivost.
Případ dvou básníků čili Smrt programátora je ovšem zase krok zpátky, tady je cesta časem zvláště nemožná a změna názvu navíc spoiluje pointu.
Případ dvou sester byl zase docela dobrý.
A Případ dvou manželek byl asi nejlepší, neb se odehrává mimo čas a prostor, v krajině Hastrmana a Argonanta a jiných podobných týpků. A Horác nemá na koho machrovat, takže je opravdu Horácovsky defenzivní. Jen na tom rámci se mohlo zapracovat; Vašátko a retrovyprávění bylo dokonale zbytečné.

No, takže jsem si našel v knihovně nějakou tu Proškovou, konkrétně opakované vydání Tajemství obří číše, přečetl si tam Zelenou nálepku, a přátelé, to jsme stále ještě jako úplně jinde. Zaho´dte Hrabala, zahoďte Párala - tohle jsou opravdu dobře a realisticky napsané sedmdesátky. A tahle věc na svého režiséra ještě čeká.

[Argonantus]

Jen lakonicky - seriál Most, co právě skončil, je rozpolcenost až na kost.
Čtyři hvězdy.

Rapl II - totéž, rozpolcenost. častá místa mé rubové existence na severu (ano tady všude jsem každou chvíli).
Na druhé straně, scénář ztrácí dech. Tři hvězdy.

[Argonantus]

Další závěje českých seriálů.

Zkáza dejvického divadla - po halasně vychvalovaném úvodu zatím nic moc. Most byl výrazně lepší, i když bez dejvického divadla.

Černé vdovy- po skvostém nástupu a titulcích se to velmi rychle rozňahňalo v beztvarý seriál na český způsob. Docela nuda.

[Argonantus]

Vodník - jo, tak to teda jo.
První díl je naprostá bomba. Stejný autor, jako Modré stíny celkem blahé paměti, ale tohle vypadá ještě daleko zajímavěji.

[Argonantus]

Čím naštval diváky Rapl?

Zmatená Mirka Spáčilová si klade tuhle otázku https://www.idnes.cz/kultura/film-telev ... lmvideo_ts
v rozporu s tím, že ne až tak dávno jásala, jak je druhá část seriálu lepší té první
https://www.idnes.cz/kultura/film-telev ... lmvideo_ts

Musím říci, že jsem v tomhle zcela na straně diváků. Intuitivně poznali, že první a druhá série jsou jako den a noc; všechno se posunulo někam jinam, a na rozdíl od Mirky to málokdo vnímal jako zlepšení.

Začnu tím prvním dílem, co na něm bylo až tak extrovního:
1) Krušné Hory. To první, co vás praštilo do oka. Syrový svět, na který lidé odjinud koukají jako na divokou exotiku; prostitutky, herny a mlha. A hned vedle toho docela krásné horské pustiny. Vlastně byla znovuobjevena „gotická“ technika tvorby nálady příběhu pomocí terénu okolo. Milenci si vyznávají lásku v západu slunce a vražda se stane uprostřed noční bouře. A umí to i jemnější odstíny.
Samozřejmě to reaguje na celou „severskou“ vlnu detektivek, kde to všeobecně vypadá trochu jako v Krušných horách; ale Švédsko je přece jen čistší a je tam méně heren a prostitutek. Mám dojem, že u nás s tímhle přišel právě Rapl a teprve po něm se spustila úplná lavina, od Pustiny k Mostu. Údolí Bíliny je od té doby takový Disneyland pro Pražáky, když chtějí něco jako extra drsného.

2) Kuneš, hlavní hrdina. Životní role Hynka Čermáka. Není nijak moc strašlivě originální, prostě drsnější týpek, otřískaný životem, to už tu bylo, ale podařilo se do té postavy vtělit uvěřitelnost. Není to přestylizovanej hustej frajer jako v nějaké akční střílečce, Není to obyčejný civil, a lze zároveň uvěřit, že je to reálný policajt. Což je, kupodivu, dost vzácné. Srovnatelná je snad jen paní Výrová z konkurenční Olomoucké party.

3) Ono se to celé drželo docela slušně uvěřitelného Jerson skóre; policajti se chovali jako policajti a vyšetřovali poměrně reálně, jejich osobní úlety byly takového rázu, že se mohly opravdu nějakému policajtovi stát, aniž by bylo nutné ho od policie ihned vyhodit. Stejně tak strašliví mafiáni fungovali jako opravdoví zločinci, dělali to, co je reálně možné a co tak zločinci opravdu dělávají.

4) Moment překvapení. Tohle všechno tu do té doby moc nebylo. Vraždy do té doby vyšetřoval obvykle nějaký starý zkušený machr z Prahy, ne snad rovnou Marvan – Vacátko, ale prakticky všichni jeho následovníci, Hrušínský – Kalaš nebo Kodet - Exner, osoby dokonale spokojené samy se sebou, bez osobního života a nějakých potíží. Stejně tak ta atmosféra, která dokonale vystřídala poněkud akademické pracovny pana komisaře, kde všechno funguje jak hodinky.

Druhý díl to celé trochu posunul jinam a ukázal, že důsledky jsou vlastně docela veliké:
1) Z Krušných Hor jsme v Ústí. V místech, kde je to neméně malebné a složité, ale není to tak snadné k pochopení. I tady jsou vedle těch šílených opravdu krásná místa, ale seriál je zcela ignoruje, ve zjevné snaze být děsně cool a drsný. A ono to najednou fungovat přestalo. Pokud major Kuneš bydlí na ubytovně, kde je taková plíseň, že dostává záchvaty kašle, pak netuším, proč si třeba nekoupil flašku Sava a trochu si neuklidí. Je to tak drsné, až je to parodie.

2) Něco podobného se děje s Kunešem. Od otřískaného chlapa ve středním věku, kterému to docela myslí, se mění v podivnou mátohu, schopnou sice chytat zločince, nicméně neschopnou vyřešit se svým životem naprosto nic. Počínaje tou plísní na zdi. To samé jsou postavy okolo – podivně rozervaný velitel v první řadě mohl stále ještě solidně plnit svoji funkci šéfa policejního oddělení; tady je to rozchlastaný kretén, kterého by každý nadřízený vyhodil ihned. Soudní lékař se pak zcela soustředil na bizarní gesto rukou, když v každém díle pronese „až po pitvě“. Už to není postava, ale parodie.

3) Zločinci se naopak mění v partu Hannibalů Lecterů, kteří předvídají všechno vždy o kus dál, než policie. Prchnou z vězení, kdykoli si vzpomenou. Koupí si snadno a rychle ostrahu nebo černohorskou policii, co je zrovna potřeba. Všichni jim jdou na ruku, a kupodivu je nenapadne, že je to zjevná sebevražda – snad žádný jejich najatý společník nežije dlouho.

4) Celkový pokles inteligence scénáře je v detektivce vždycky problém. Detektivka je do jisté míry založena na tom, že je chytrá. Tím je zábavná. Z tisíců podivností bych zmínil třeba to, že imigranti jsou skrze Česko pašováni na lodi, ač řeky, jak známo, nedovezou takový kontraband moc daleko (z Černé Hory, jak se naznačuje). A na překročení hranice s Německem dnes stačí takovému imigrantovi poměrně krátká vycházka přes ty hory. A ještě méně je jasné, jak lze na pašování imigrantů z Čech do Německa vydělat pohádkové peníze.

5) Taky se zamává ideově správnou politicky korektní vlaječkou, což je dost k pláči. Totiž ti imigranti, kteří se na Ústecku reálně vyskytují v atomárním množství. Naopak docela masivní varny pervitinu, celoevropsky významné, nebo nekonečné šachování s pohledávkami a státními podporami všeho druhu se v seriálu nevyskytuje.

6) Celé to vyústí ve zdrcující finále, kde dva týpci v trikách zmáknou snadno a rychle celou černohorskou mafii, vytuněnou černohorskou policií. A Kuneš jde bručet za vraždu, čistě dobrovolně, protože se to prý musí. Viz komentáře na csfd k poslední epizodě.

TL,DR – Rapl následuje dost přesně Expozituru. První řadu, ohromující, novou a unikátní, zasklila řada druhá, kde blbost přetéká takovou silou, že to zpětně poškozuje i tu první řadu.
Fakt nechápu, čemu se pan Pachl tak diví.

[Vallun]

Já shlédl v pondělí jeden díl Specialistů, neb mám docela rád Dejdara a pak se to natáčelo skoro u mne doma...a jsem tedy nasrán - debilové na všech stranách, hlavní osobnosti policajtů mají jednak nerozumně vysoké hodnosti, druhak je hrajkou hrci, tkerým byhc spíš věřil gaunýrky orkesního formátu...

Z myslivců udělali idioty...a pak se tam sic emluví o použití dronu - ale zcela mimo záběr kamery:(

[ilgir]

Argo: Souhlasím. První řada byla drsná a zároveň jaksi poetická. Ta druhá byla drsná a bizarní. V první řadě byl Rapl fakt rapl - policajt samorost, který musí být pro své výstřelky uklizen na periferii a pro své drsné metody je pořád jednou nohou v kárném řízení. Ve druhé řadě je z něj "rozumný starší polda", hlavně ve srovnání s kolegy, kteří jsou všichni naprostí exoti. On musí krotit je, ne oni jeho.

Scénář obou řad mi přišel na stejné úrovni - nijak mě neohromil. V první řadě ale byla ta poetika prostředí a kvalita kamery, která to posouvala o laťku výš. Ve druhé řadě to zabíjely karikatury místo postav a humor přerůstající místy do grotesky, což s drsnou krimi moc neladí dohromady. Jako jo, Mácha je fakt super postava, ale hodila by se spíš někam do policejní akademie.

A ještě méně je jasné, jak lze na pašování imigrantů z Čech do Německa vydělat pohádkové peníze.

To tam nikde není řečeno. Naopak to vypadá, že Čubričův gang "ovládající půlku Černé hory" dře bídu s nouzí, když celou sérii řeší podělaných 70 mega (které nejsou ani z imigrantů ani z drog, ale z přepadeného transportu).

Poslední díl se mi líbil i nelíbil. Bylo fajn, jak skončily jednotlivé postavy - Željko, Rohan, Kuneš i Jankovič. (A že to aupairka přežila, to jsem se podivil.) Ale to prosluněné balkánské prostředí a do toho týpci v teplákách a na tříkolce, inu, Účastníky zájezdu jsem sice neviděl, ale...

[Argonantus]

Z konkurence jsou jasně nejdůležitější ti Detektivové od nejsvětější trojice by Michal Sýkora.
Kde je střídavě oblačno:
1) Případ pro exorcistu, Hřebejk, musel bych vidět znova, nejsem si úplně jist
2) Modré stíny, režíruje Viktor Tauš, výrazně skvělá věc, po revoluci jedna z nejlepších
3) Pět mrtvých psů, Hřebejk, tady to šlo tvrdě dolů
4) Vodník, Tauš, aktuálně se vysílá, zatím vypadá naprosto skvěle.

Špatné nebylo ani První oddělení. Viz tahle komplexní glosa o českých nových kriminálkách:
https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 80#p546680

[Argonantus]

Flanker 27 na csfd praví:

Tankový prapor.
První porevoluční soukromý film.
Vzhledem k jeho sporným kvalitám by to bylo to jediné, co by stálo za poznamenání, kdybych neměl pocit, že právě tenhle film natolik předznamenává pád české kinematografie do hlubin tápání a hledání, sexuálně hláškovací výplně, vyrovnávání se s minulostí, špatných hereckých projevů a Miroslava Donutila.(19.3.2012)

Má úplnou pravdu, předsedo.
naděje, že tam dáme zakázané téma, co neměli komunisti rádi, a bude to stačit a lidi budou spokojeni, prvních pár let opravdu fungovala, ale pak fungovat přestala.

[ilgir]

Vodník je zajímavý. Zajímavý pokus skloubit detektivku a snové vyprávění, u kterého si člověk nemůže nevzpomenout na Kytici, případně Máj. Tím spíš, že tam Erbena nacpali coby jeden z nosných motivů. Pomalost děje a (na můj vkus) přehnaně artová kamera z toho dělají úplně jiné dílo, než byly předchozí řady.
Důraz na Melíškovou je ok, ten její zvláštní styl hraní tam sedí jak prdel na hrnec. Jen si mohli odpustit ten showroom v polích místo policejní stanice, to už je přes...

[Argonantus]

+1 ve všem.
I showroom. Ten taky nechápu. Ryby a grilování lepší. Hlavně se skvělými dialogy. To se už skoro nevidí.
Zbavit se většiny postav je taky dobro. Třeba Voříškové.
První díl mel body navíc za toho Erbena. Jelenuv požadavek aby to bylo fantasticke. Tady bodoval zatím jen Svět pod hlavou v tom finále.

[Argonantus]

Viděl jsem toto https://www.csfd.cz/film/348439-zakazan ... komentare/ a podobně jako většina komentátorů žasnu nad tím, jaká to mocná síla nutí Hřebejka a spol. ždímat stále zjevněji mrtvého jelena hořkosladké komedie na český způsob. A proč hraje Hana Wagnerová Slovenku, to ví asi jen ten mrtvý jelen.
Na věci mne zaujalo, že jsem přesně tuhle situaci zažil. Moravský únos nevěsty, kterou následně nikdo nehledal a nezachraňoval, seděli jsme mnoho hodin v moravském baru a tlachali o všem možném, já jediný střízlivý, protože řidič a neutrální postava cizinec. V obou případech bylo zjevné, že svatba je omyl a skončí to katastrofou.
Zpracovat to jako celovečerní příběh k vyprávění by chtělo asi ještě víc přemýšlení. Tohle je tak na anekdotu.

[jjelen]

Jelen neví nic, jelen to neviděl.
Kdyby ano pak by možná fakt byl mrtvý a vyždímaný.
Ale napadá ho, že půjde o prachy.