Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Literatura, film, hudba, divadlo, opereta a jiné výdobytky civilizace.

Moderátor: Faskal

Odpovědět
Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 7378
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Neurotargeting lab Bergen

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Faskal » 10. 7. 2017, 10:28

Sadako píše:
8. 1. 2014, 13:55
Já vám do toho vlezu se zásadním sdělením, že Gormenghast je ultimátní dobro a každý by si ho měl přečíst.
Mervyn Peake - Gormenghast
Člověk si myslí, že už všechno dobré přečetl a čeká ho jenom důchod a smrt. A pak tohle.

Nedávno jsem přečetl první díl cyklu Gormenghast - Titus Žal - a brzy se pustím do zbytku, nemůžu jinak. Tu knihu považuji za technicky dokonalou a snad nic jiného se netrefilo do "toho, co od knihy čekám", jako tohle. Tím neříkám, že se vám to musí líbit; mimo jiné to vlastně neobsahuje nějaký děj, který by stál za řeč.

Hlavní "hrdina" je totiž hrad. Každá kapitola je pohled na jednu konkrétní postavu, která žije ve zdech Gormenghastu a pinoží se za svým cílem, který je z pohledu neměnného hradu bezvýznamný. Hrdina série je Titus žal, sedmdesátý sedmý hrabě Gormenghastu; v této knize stihne provést právě jedno smysluplné rozhodnutí, a to na samotném konci knihy. Peake plánoval monstrózní sérii, kterou bohužel nedopsal, stihl dopsat tři díly, tak uvidím.

Obyvatelé Gormenghastu jsou... barvití. Za sedmdesát sedm generací notně degenerovali a každý z nich je nějakým způsobem pokřivený, přesto mi skoro všichni byli nějakým způsobem sympatičtí v tom, jak následovali své srdce v neměnném (vzhledem k měřítku jedné lidské generace) Gormenghastu. Sledoval jsem jejich počínání se zvrácenou fascinací a nedokázal od toho odtrhnout zrak.

Osazenstvo je plné emocí a tužeb v kontrastu k prostředí, které je ubíjí. Důležitá je role rituálů s dávno zapomenutým významem, které je potřeba dodržovat, které každého více či méně semlely.

Hlavní deviza této knihy je podle mě jazyk. Když se dívám na autora, tak je to také básník, což mnohé vysvětluje; nic tak krásného a hrozivého jsem už dlouho neviděl. Popisy mají výraznou vizuální složku a je tam mocná role perspektivy - kapitola je vždycky popisována odněkud. Máme tam panoramatické záběry, které se párkrát přiblíží k popisovanému, pohled ze střechy na lidi dole, jedna kapitola je pohled skrze klíčovou dírku, v jiné se děj odráží v kapce sklouzávající po listu... prostě radost.

Dal bych nějakou ukázku, ale na internetu to vyvěšené nevidím a stejně by to asi nemělo smysl, je to strašně pomalé a těžkotonážní. Že Titus, titulní postava, během první knihy provede jedno rozhodnutí, budiž ilustrací a varováním.

Kniha je u mě v současnosti (bez potřebného odstupu, musím dodat) někde v top 3 mezi knihami, co jsem četl. Uvidíme, jak se pohne dál, to poznám po dalších dílech.

Edit:
Proč top3? Už dlouho se nedokážu rozhodnout, jestli mám radši Dunu nebo Hyperion. A bude potřeba najít místo pro tohle.
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: [AW] {PbP} Záporáci - Tharagavverug, [CMWGE] {PbP} The Glass-Maker's Dragon - Miramie Mesmer - vědma snů.

Uživatelský avatar
Lemmy
Master Discussion Killer
Příspěvky: 4136
Registrován: 17. 10. 2008, 08:37

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Lemmy » 10. 7. 2017, 13:59

Faskal píše:
10. 7. 2017, 10:28
Sadako píše:
8. 1. 2014, 13:55
Já vám do toho vlezu se zásadním sdělením, že Gormenghast je ultimátní dobro a každý by si ho měl přečíst.
Mervyn Peake - Gormenghast
Člověk si myslí, že už všechno dobré přečetl a čeká ho jenom důchod a smrt. A pak tohle.
Tedy jako nečetl jsem, ale jen dodatek, že je i tohle (neviděl jsem) - kdyby náhodou někdo knihu/y znal a chtěl omrknout i seriál:
https://www.csfd.cz/film/85020-gormenghast/prehled/

Uživatelský avatar
Sadako
Příspěvky: 4677
Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
Bydliště: Stadt von Morgen
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sadako » 12. 7. 2017, 08:16

Hohó, těší mě, Gormenghast doceňuje i někdo další.
Přes seriál jsem se dostala právě ke knihám, není špatný, ale fakt doporučuji přečíst.
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!

Uživatelský avatar
midewiwin
Příspěvky: 3349
Registrován: 18. 12. 2006, 09:56

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od midewiwin » 12. 7. 2017, 08:18

Dík za tip. Objevila jsem všechny tři díly v jednom antikvariátu.
Čas neexistuje.

Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 24589
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Vallun » 18. 7. 2017, 18:09

Michael Flynn - Eifelheim

No sakra, hodně dobře napsaný a hodně dobře vymyšlený příběh! Na to,že jsem na knihu narazil naprosto náhodou při výprodeji MLP tak tedy absolutní bomba. Obě dvě roviny příběhu hodně dobře zkomponované, uvěřitelné a zajímavé.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Uživatelský avatar
midewiwin
Příspěvky: 3349
Registrován: 18. 12. 2006, 09:56

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od midewiwin » 19. 7. 2017, 10:17

Načala jsem Gormenghast a mám dojem, že mi vydrží dlouho.
Zatajení dechu se nedostavuje.
Čas neexistuje.

Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 24589
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Vallun » 19. 7. 2017, 11:46

Kašli na Hormenghast...Eifelheim Tě pohltí;)
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 7378
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Neurotargeting lab Bergen

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Faskal » 4. 12. 2017, 00:07

Peter S. Beagle - The Last Unicorn

Se značným zpožděním, ale přeci, protože mi to pořád hrčí v bedně.

Poslední jednorožec je relativně krátká fantasy o posledním jednorožci či jednorožce, chcete-li. Dostal jsem se k tomu proto, že je to v Sapkově kánonu fantasy; Beagle je tam hned několikrát a věřím, že zaslouženě, četl jsem Poklidné a tiché místo (to tam zrovna není) a to bylo velmi dobré; škoda, že se tam nic nedělo, a to ještě o poznání míň než tady.

Poslední jednorožec je docela slavná věc, mimo jiné proto, že to bylo (výtečně!) zfilmováno do podoby animáku (ve kterém se vyskytl Christopher Lee, stejně jako v adaptaci díla, co jsem zmiňoval minule).

Je to hodně lyrické a autor se vrtá v pocitech, jaké to například je, když jste nepopsatelná, cizí bytost, a náhle získáte lidské city za cenu toho, že přestanete být sami sebou, a když pak zase začnete být sami sebou, nepochopitelní pro lidi, tak vám lidské city zůstanou, ale už vám k ničem nejsou, kromě deprese; případně jste člověk, který už v životě vyzkoušel všechno, ale nenašel nic, při čem by byl šťastný, kromě hledění do moře, což je jediná věc, na kterou se vydrží dívat dlouho, a když konečně najde něco, při čem si vzpomene na to, jak kdysi býval šťastný, tak je hned za záporáka.

"Cruel?" she asked. "How can I be cruel? That is for mortals." But then she did raise her eyes, and they were great with sorrow, and with something very near to mockery. She said, "So is kindness."

“I have been mortal, and some part of me is mortal yet. I am full of tears and hunger and the fear of death, although I cannot weep, and I want nothing, and I cannot die. I am not like the others now, for no unicorn was ever born who could regret, but I do. I regret.”

Celé je to o* paměti. Všichni si buď na něco vzpomínají, snaží si vzpomenout nebo si nedokáží vzpomenout. O tom, co jste udělali nebo měli udělat a o tom, jak s tím dokážete žít.

* pojednává o

“The unicorn lived in a lilac wood, and she lived all alone. She was very old, though she did not know it, and she was no longer the careless color of sea foam but rather the color of snow falling on a moonlit night. But her eyes were still clear and unwearied, and she still moved like a shadow on the sea.”

I když je tam záporák, ó ubohý záporák, většinu doby se řeší problémy, co si za ním hrdinové dovlekli sami. I záporák má své vlastní.

She suspected that it was impossible to speak the truth to King Haggard. Something in his winter presence blighted all words, tangled meanings, and bent honest intentions into shapes as tormented as the towers of his castle.

A samozřejmě je to o lásce.

The prince said, "Who is she Molly? What kind of woman is it who believes — who knows, for I saw her face — that she can cure wounds with a touch, and who weeps without tears?" Molly went on about her work, still humming to herself. "Any woman can weep without tears," she answered over her shoulder, "and most can heal with her hands. It depends on the wound. She is a woman, Your Highness, and that's riddle enough."

A je to zároveň dobré psycho.

The white girl said, "I am myself still. This body is dying. I can feel it rotting all around me. How can anything that is going to die be real? How can it be truly beautiful?" Molly Grue put the magician's cloak around her shoulders again, not for modesty or seemliness, but out of a strange pity, as though to keep her from seeing herself.

Formou je to takové divné (s tím problémy nicméně nemám), dost lyrické a pomalé; hodně se to ladí do pozice pohádky, časově je to neukotvené - většinou je to nějaký pseudostředověk, ale hrdinové mají například rádi tacos, což jim plně schvaluji a chápu.

Pokud se nechcete prohrabávat sentimentálně filosofickou lyrikou v próze, ale máte chuť na solidní pohádku, tak to bylo zfilmované jako velmi povedený animák.
Obrázek
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: [AW] {PbP} Záporáci - Tharagavverug, [CMWGE] {PbP} The Glass-Maker's Dragon - Miramie Mesmer - vědma snů.

Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 7378
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Neurotargeting lab Bergen

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Faskal » 1. 1. 2018, 16:44

Emily Brontëová - Na Větrné hůrce
aneb
gotický román na vřesovišti

Nu, sfoukl jsem další klasiku nejklasičtější a byl jsem příjemně překvapen. Ach, jak já miluji romantiku! Vichr, neustávající bouřky a vášeň dohánějící k šílenství! Radost.

Ve škole jsem to nějak odignoroval, tak jsem znal především semaforovou verzi.

Když se tak dívám, hodnocení jsou velmi polarizované, buď je to odmítané jako "hrůza, vždyť to má být romantické! Oni jsou monstra! Monstra!" nebo přijímáno s nadšením z podobných důvodů.
Lovecraft píše:That [Heathcliff] is in truth a diabolic spirit rather than a human being is more than once suggested, and the unreal is further approached in the experience of the visitor who encounters a plaintive child-ghost at a bough-brushed upper window. Between Heathcliff and Catherine Earnshaw is a tie deeper and more terrible than human love. After her death he twice disturbs her grave, and is haunted by an impalpable presence which can be nothing less than her spirit.
Kostra příběhu je láska dvou strašidel, které ale nemůžou být spolu, tak se rozhodnou (především jedno z nich to pak vykoná), že zničí všechny kolem sebe a s urputností Monte Crista (který vyšel pár let před tím) se do toho opravdu pustí.

Formou je taková tradiční kniha z té doby, pomalá a dost popisná, s divným rámcováním do toho, jak nájemník poslouchá vyprávění služky, ale konec konců proč ne, fungovalo to dobře.

A přiznám se, že nechápu, co měli lidi v té době se spiritismem. Ale tady to bylo vkusně pojaté, ne jako jinde. Ano, Bierci, dívám se na tebe.

Celkově to dávám sem, protože tomu nemám moc co vytknout, bylo to perfektně napsané a ještě se to navrch skvěle četlo. A antihrdinové byli ultraevil.
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: [AW] {PbP} Záporáci - Tharagavverug, [CMWGE] {PbP} The Glass-Maker's Dragon - Miramie Mesmer - vědma snů.

Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 24589
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Vallun » 5. 9. 2018, 12:25

Tady https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 58#p507458 jsem chvalil Vteřinu poté, včera jsem dočetl Rok poté (první knize, 2 roky po tom dni) a jako literarně stále naprostá špica, jen ta situace na pozadí mi přijde ujetá, zestručněná k neuvéřitelnosti a nakonec se špatně skrytým deus ex machina...

Poprvé, co mám chuť knihu konvertovat do wordu a přepsat...nebylo by třeba moc, ale vyznění by se násobně zlepšilo. Pokud umírají v postapo situaci desítky lidí zbytečně protože jeden je nezkusenej a druhej zabejčenej a nemluví spolu tak je to příliš hloupé...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Uživatelský avatar
midewiwin
Příspěvky: 3349
Registrován: 18. 12. 2006, 09:56

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od midewiwin » 5. 9. 2018, 17:22

Zjišťuju, že knihy a povídky, u kterých by se mi dnes zatajil dech, jsem potkala v době, kdy jsem jejich úžasnost brala jako samozřejmost.
Na to jsem přišla, když jsem si přečetla Faskalovu poznámku o Vichrném návrší /pod tímhle názvem jsem tu knihu poznala a jiné se mi nelíbí/.
Čas neexistuje.

Uživatelský avatar
Eleshar_Vermillion
černá eminence
Příspěvky: 13743
Registrován: 18. 6. 2003, 20:31
Bydliště: Praha

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Eleshar_Vermillion » 6. 9. 2018, 20:40

Faskal píše:
4. 12. 2017, 00:07
Celé je to o* paměti.
...
* pojednává o
Do protokolu prosím zaznamenat, že toto je přijatelné užití dotyčné předložky, jelikož hovoříme o knize. Vysvětlivky netřeba.
\\[T]// PRAISE THE SUN! \\[T]//

Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 7378
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Neurotargeting lab Bergen

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Faskal » 2. 10. 2018, 21:29

Walter M. Miller - A Canticle for Leibowitz
Knihy, které bych si rád přečetl, se v pořadníku vzájemně posunují podle toho, z kolika různých stran se na mě valí. Chvalozpěv na Leibowitze tam už byl dlouho jakožo významné postapokalyptické dílo, ale vyspoilování (mě tyhle věci nevadí) podstatné části první sekce v GEBu to vyšvihlo vysoko a když jeden z tvůrců Falloutu prohlásil, že to byla inspirace pro Bratrstvo oceli, zpozorněl jsem jsem ještě víc.
A byla to radost.
“A spiritu fomicationis,
Domine, hibera nos.
From the lightning and the tempest,
O Lord, deliver us.
From the scourge of the earthquake,
O Lord, deliver us.
From plague, famine, and war,
O Lord, deliver us.
  
“From the place of ground zero,
O Lord, deliver us.
From the rain of the cobalt,
O Lord, deliver us.
From the rain of the strontium,
O Lord, deliver us.
From the fall of the cesium,
O Lord, deliver us.
  
“From the curse of the Fallout,
O Lord, deliver us.
From the begetting of monsters,
O Lord, deliver us.
From the curse of the Misborn,
O Lord, deliver us.
A morte perpetua,
Domine, libera nos.
  
“Peccatores,
te rogamus, audi nos.
That thou wouldst spare us,
we beseech thee, hear us.
That thou wouldst pardon us,
we beseech thee, hear us.
That thou wouldst bring us truly to penance,
te rogamus, audi nos.”
Kniha jsou ve skutečnosti tři novely, které jsou psány přes stejný mustr, jako ilustrace cykličnost dějin. Mění se společenský vývoj a postavy, ale zůstává stejné místo a témata. Ostatně to vyšlo nejdříve jako tři povídky, které následně přepracoval a propojil do jedné knihy.

Ta první se odehrává v době temna po jaderné apokalypse v řádu blahoslaveného Leibowitze, který uschovává nalezené texty technika jménem Leibowitz, který na prahu apokalypsy vstoupil do kláštera a začal spolu s ostatními zachraňovat vědecké texty před zničením. Postupně se probírají legendy o minulosti a podobně.

Druhá a třetí část je pak posunutá výrazně do budoucnosti.

Dřív jsem četl hodně sci-fi právě proto, že jsem tam chodil pro myšlenky k rozvažování, ale jak jsem jich přechroupal dost, tak se nějak začaly opakovat a přestaly být duševně stimulující. Tato kniha se nicméně vzepřela a musím uznat jednu věc - když někde vidím, že autor má nějaký názor a postava jiný, tak ji nechá hrdě jej nést, což jinak u vědecko-fantastické/fantasy literatury, co se snaží filosofovat, moc nevidím.

Jistě stojí za to zmínit perličku ze života autora - je vidět, že osud informací ve světě, co jim není nakloněn, měl promyšlený, protože za druhé světové byl člen bombardéru, co vybombardoval klášter a knihu vnímám jako snaha, jak se s tím srovnat.

Lidi po internetech nadávají, že to bylo rozvláčné, ale osobně bych tak neřekl, i když já jsem v tomhle benevolentnější, jak jste si jistě všimli.
Jo, a vyšlo to i česky. A taky posmrtně vyšlo skoro-dopsané pokračování Saint Leibowitz and the Wild Horse Woman, které už tak nadšené recenze nemá, tak nevím, jestli do toho někdy půjdu.
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: [AW] {PbP} Záporáci - Tharagavverug, [CMWGE] {PbP} The Glass-Maker's Dragon - Miramie Mesmer - vědma snů.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 9760
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od York » 2. 10. 2018, 22:39

The Stormlight Archive
The Stormlight Archive
The Stormlight Archive
The Stormlight Archive
The Stormlight Archive
The Stormlight Archive
The Stormlight Archive
The Stormlight Archive
The Stormlight Archive
The Stormlight Archive
The Stormlight Archive

Sosacek
Příspěvky: 20749
Registrován: 14. 7. 2004, 18:30

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Sosacek » 9. 11. 2018, 16:22

Tahle esej: https://www.gwern.net/docs/japanese/2002-gibson

Ne proto, ze bych se dozvedel ultra nove veci, ale protoze Willam Gibson je neuveritelne dobrej se slovama.
You can ban me but you will never ban Poland.

Odpovědět

Zpět na „Kultura“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host