Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Literatura, film, hudba, divadlo, opereta a jiné výdobytky civilizace.

Moderátor: Faskal

Odpovědět
Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 7834
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Faskal » 24. 12. 2015, 22:24

Poslední dobou jsem měl literární žně.

Na dovolenou jsem si, jak je to mým zvykem, vzal na čtení věci - všechny anglicky - ke kterým bych se jinak nejspíš nedostal a všechny byly skvělé, Chandler i Conrad, ale nejlepší byl Ian Banks. Pak jsem ještě rozečetl Hraběte Monte Christa a ten byl z řady nejslabší. O to jsem psal vedle.
Od Conrada to byl Heart of Darkness, který měl něco do sebe, ale těžiště oné novely mě za srdce moc nebralo, co je mi do hrůz kolonialismu; Chandlerův Big Sleep byl famózní, ale toho znáte. O čem ovšem chci mluvit...

Možná znáte autora, co psal "ty Kultury" pod pseudonymem Ian M. Banks. Napsal jich několik, ale nikdo mu je nechtěl vydat, tak se vykašlal na pseudonym a napsal pár ne-sci-fi pod svým jménem... Ian Banks. Sci-fi pak s úspěchem vydával, až prorazil.

Před nějakou dobou jsem četl Use of Weapons, což je úplně první kniha, co napsal a rozhodně dechberoucí byla, ale teď tady chci vynachválit Wasp Factory, což je první kniha, co vydal. A ty opravdu zatajila dech a nenapadá mě, co bych jí vytknul.

U Use of Weapons se zcela otevřeně přiznám, že jsem ji dočetl, ale "nedal". Prostě "selhání čtenáře" jak vyšité. Jednak tam byla angličtina, ve které jsem rozuměl každému druhému slovu, jednak to bylo strašně složité po formální stránce - byly tam dvě navzájem se vyvracející dějové linie, které šly časově proti sobě a byly zaplněné flashbacky. Bylo to perfektní, ale jasně cítím, že jsem si to neužil tak, jak jsem mohl. Zjevně jsem nebyl sám, a to prosím původní verze Use of Weapons byla ještě složitější, ale vydavatel jej donutil to dramaticky zjednodušit.

Wasp Factory napsal poté, co mu na hlavu hodili jeho zběsilosti a má proto relativně umírněnou kompozici, i když taky není úplně normální, má jen opravdu hodně nedůvěryhodného vypravěče.
Autor píše:The Wasp Factory represented me admitting partial defeat, heaving a slightly theatrical sigh, stepping reluctantly away from the gaudy, wall-size canvasses of science/space fiction to lay down my oversize set of Rolf Harris paint rollers, pick up a set of brushes thinner than pencils and - jaw set, brows furrowed - lower myself to using a more restricted palette and to producing what felt like a miniature in comparison.
Oslovila mě jednak forma, která mi přišla dokonalá, jednak příběh, který měl na konci zvrat a pointu, která uvrhla celý předchozí příběh do úplně nového světla, mohl jsem čekat nějakou špinavou hru, také jsem ji čekal, ale nakonec mě autor stejně překvapil. A byly tam super postavy - hlavní hrdina, co byl sympatický, i když by sympatický být neměl, a naprosto luxusní otec. Takové realismy bych i číst vydržel. A kompozice, kompozice - způsob, jakým rozkresluje minulost a pomalu nechává přicházet hrůzného bratra, radost, ej, radost!
I'd grown up in Fife and Gourock/Greenock; I suppose I could have attempted some piece of gnarly Scots realism. I'd been to university; I might have gone for a studenty campus novel. I'd not long moved to London so could have essayed a Bumpkin in the Big, Bad City book.

In the end I went for something that kept me closer to my by-then comfort zone: a first-person narrative set on a remote Scottish nearly-island told by a normality-challenged teenager with severe violence issues allowed me to treat my story as something resembling SF. The island could be envisaged as a planet, and Frank, the protagonist, almost as an alien. I gave in to the write-what-you-know school but with a dose of skiffy hyperbole, mining my own past for exaggerateable experiences. I'd built dams; Frank would too, though with a slightly psychotic uber-motif involving women, water, the sea and revenge. I'd constructed big home-made kites; so would Frank, and use one as a murder weapon. Along with a pal, I'd indulged in the then not-uncommon and perfectly innocent teenage boy pursuit of making bombs, flame-throwers, guns, giant catapults and more bombs; Frank would too, though alone and with a more determinedly harm-minded intensity.
normality-challenged teenager. Heh, to sedí.
Násilí tam bylo vskutku dost, a jeden z detailů byla druhá nejnechutnější scéna, kterou jsem v literatuře zažil, to s těmi červy. Gratuluji, Banksi, máš stříbrnou medaili, zařaď se za Kříže s jeho Pravdu o zkáze Sodomy.

A na závěr to hezky shrnuje TvTropes...
TvTropes píše:The Wasp Factory is a 1984 novel written by Iain Banks. It tells the story of Frank Cauldhame, your average sixteen year-old murdererous sociopath who lives with his highly secretive father on an isolated island in North East Scotland. Frank's daily routine consists of disturbing shamanistic rituals, which include brutal animal sacrifice, that he believes give him control over the island. In addition to this he has also murdered three members of his family.

Frank's horrific and insular world is disrupted when he begins receiving calls from his older brother Eric who has escaped from his mental institution. As Frank begins to relate the circumstances which led to his brother's breakdown, he also begins to dig deeper into his father's secrets, leading to several deeply unpleasant revelations...
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II.

Argonantus
.
Příspěvky: 16214
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Argonantus » 26. 12. 2015, 14:12

Joseph Conrad tu byl vzpomenut málokdy, a zjevně neprávem. To je kolosální spisovatel. Lord Jim, možná i dechberoucí kniha. Polák, který uměl psát tak dobře, že se stal britským národním spisovatelem.
Mimochodem, na tu bizarní vazbu s Vetřelcem upozornovalo už vícero badatelů.

Argonantus
.
Příspěvky: 16214
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Argonantus » 20. 1. 2016, 10:54

O dechberoucích povídkách jsem tu moc nemluvil, přestože by sem určitě patřily.
Potkal jsem v životě plno úžasných povídek od autora, o kterém jsem třeba pak už hodně dlouho neslyšel, případně na něho narazil nečekaně úplně jinde a jindy; nebo jde o autory známé a čtené, ale tohle je v jejich díle poněkud nečekaná odbočka:

Modrá je bolest, oranžová šílenství, David Morrel. Nádherná věc. Nedávno viděný dokument o reálné malířce, která dělala přesně takové obrazy, jako hrdina povídky. Dopadla jen nepatrně lépe.

Moucha. George Langelaan. Už jen ten žánrový hybrid detektivky, scifi a hororu se hned tak nevidí.

Nerovný boj. Robert Abernathy. Z dávného Labyrintu mne tenkrát dostala tahle povídka skoro nejvíc, vedle těch různých Bradburyů. Dnes bych to viděl jako provařené téma, ale napsané je to stále hodně dobře.

Tunel pod světem. Frederik Pohl. Autor připomínaný daleko častěji v souvislosti s románem Obchodníci s vesmírem, ale tahle povídka je naprosto průlomová a vynálezecká, založila vlastní žánr a může hodně i za moji Doktrínu jediného dne.

Kladivo. Stanislav Lem. Po jistou dobu pro mne nejlepší povídka vůbec. Dnes bych váhal; moc originální to vlastně nebylo, jen součást jisté vlny.

Maska. Stanislav Lem. I dnes zcela mimořádná povídka, v autorově díle naprosto netypická a dokazuje, že uměl psát, když na to přišlo.

Růže pro Algernon. Daniel Keyes. Pokud to teda ještě neznáte, čemuž skoro nevěřím.

Fontána. D.L.Sayersová. Má na svědomí celou řadu povídek, které aspirují na status "kultovní", ale tahle je fakt výtečná.

Ďáblovo kopyto. . A.C.Doyle. Kromě obvyklých kvalit má tahle Holmesovka úžasnou atmosféru, málokde dosaženou.

Případ na mostě přes Soví řeku. Ambrose Bierce. On je autorewm hodně skvostných povídek; tady je zajímavá forma; nespolehlivý vypravěč v dobách pradávných.

Specialita šéfkuchaře. Stanley Ellin. Lehčí zboží, ale kult všech kultů. Pokud neznáte, asi brzy pochopíte, proč.
Naposledy upravil(a) Argonantus dne 20. 1. 2016, 12:34, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
eerieBaatezu
Příspěvky: 9143
Registrován: 16. 9. 2007, 10:55

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od eerieBaatezu » 20. 1. 2016, 11:14

Už někdo četl Sama Čepel od Abercrombieho? Tam jsem měl zatajenej dech snad na každý stránce! A že jich to má přes 420! $lol$

Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 26000
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Vallun » 20. 1. 2016, 11:21

Argo - nechtěl by to někdo takhle hezky souborně vydat? Nejlépe i s komentářem...:) protože Ty sice navnadíš,ale když se k tomu člověk včas nedostane, tak zapomene...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Argonantus
.
Příspěvky: 16214
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Argonantus » 20. 1. 2016, 12:29

Nad tou Čepelí tu někdo někde už jásal.

Vallune, a jak by sis to jako představoval? Je to the best of, hodnotný výběr mnoha různých knih, mnoha let, mnoha stylů; vše spojuje jenom "Argonantovi se to líbilo". A snažím se vynechávat hodně provařené autory, o kterých tu kecám často.

Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 26000
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Vallun » 20. 1. 2016, 12:34

Já bych si dovedl představit lecos, že to ale nikdo nevydá je mi taky jasné... Jen mne to prostě mrzí, protože je tam dost položek, co bych si i rád přečetl, ale na to, lovit je po jednom v kdovíjakých sbírkách není moc čas....
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Argonantus
.
Příspěvky: 16214
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Argonantus » 5. 8. 2016, 12:13

... z téže kategorie Yvain, Rytíř se Lvem.
A taky hodně skvostné je Hledání svatého Grálu, knížka překvapivě vydatná.

Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 26000
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Vallun » 5. 10. 2016, 20:43

Obrázek
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Uživatelský avatar
Lemmy
Master Discussion Killer
Příspěvky: 4136
Registrován: 17. 10. 2008, 08:37

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Lemmy » 28. 12. 2016, 08:44

Eva Francová - Kuchařka ze Svatojánu
http://www.databazeknih.cz/knihy/kuchar ... anu-219887

Nejsem vegetarián (i když v posledních týdnech ... možná už i roce jím víc bezmasých jídel, než kdy dřív a etické i zdravotní myšlenky vegetariánství jsou my docela sympatické). Nejsem dobrý kuchař - spíš bych se nazval průměrným ohřívačem (tzn. umím si ohřát jakž takž s nevalným až nadprůměrným výsledkem jednoduchá jídla). Bydlím ve městě a nemyslím si, že by se to změnilo (přičemž představy o bydlení na vesnici v přírodě jsou pro mě příjemným myšlenkovým únikem z každodenní reality města - čti "růžový brejle" :D). Nejsem "čtenář" kuchařek (a pokud si přečtu nějaký recept, beru ho spíš jako inspiraci, co dělat a ohřívám podle sebe :)).

Přesto (nebo možná právě proto) jsem si pod stromek přál tuhle knihu. Pokud bych měl najít společnou linku mezi autorkou a mnou, je to snaha/chuť žít jednoduše/přirozeně (či jak to nazvat) a vyjít s málem.

Kuchařka (asi netypický žánr pro tohle fórum, ale proč ne :)) je výborná. Téměř žádné náročné recepty (pár ingrediencí a jednoduchý postup - což je pro mě jako laika do přípravy jídel ideál), spousta nápadů a myšlenek (přesahující jednoduchou kuchařku - čtenář tam najde i nějaký ten humor a filozofii), pěkné graficky zpracované a celkově čtivé (pokud se dá to poslední napsat o kuchařce). Využití tu najde i nevegetarián (recepty na pečivo, polévky, atp...).
Blog autorky jsem nečetl, ale téměř jistě budu chtít doplnit knihovnu o další dva díly kuchařky.

Argonantus
.
Příspěvky: 16214
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Argonantus » 9. 2. 2017, 13:24

Sherlock Holmes.
Zářez drápem, v rámci komplexního bádání nad problémem jsem dočetl podstatnou část chybějících příběhů, a taky část toho, co jsem už kdysi četl, a velice si to užil.
Kdyby někdo něco hledal, najde to všechno tady https://www.mlp.cz/cz/projekty/on-line- ... knihovna=0

Top ten povídek:
Ďáblovo kopyto (ta je intopic, dechberoucí)
Záhada na Thorském mostě (nejvíce napodobované)
Charles Augustus Milverton (pozoruhodné)
Opatské sídlo (romantické)
Strakatý pás (skoro dechberoucí, nejlepší z raných)
Prázdný dům (s předchozím Posledním případem, dvojpovídka)
Škola v Priory (CSI před sto lety)
Bruce Partingtonovy dokumenty (první moderní Holmes)
Stříbrný Lysáček (nejhůře odhalitelný vrah)
Dům u měděných buků (skvost, gotický román reloaded)

Argonantus
.
Příspěvky: 16214
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Argonantus » 20. 2. 2017, 08:43

Dan Simmons: Páté srdce

Na okraj debaty o fanfiction, zda ano či ne, je asi vhodné připomenout nejnovější činnost Dana Simmonse. Ano, to je ten týpek s Hyperionem a s Časem mrchožroutů a dalšími pozoruhodnými, ba snad až dechberoucími knihami. Možná vám vždycky nesednou jeho poněkud ujeté nápady, ale ten člověk opravdu umí psát, tak suverénně, že mne nenapadá velká konkurence.

Už jsem tu upozorňoval na jeho novější román Drood. http://www.databazeknih.cz/knihy/drood-26402
Máloco mne v poslední době tak rozhodilo a překvapilo. Připomenu, o co šlo; spisovatel Charles Dickens se setkává s o něco méně slavným spisovatelem Wilkie Collinsem. Konfrontace těch dvou je těžká, šerosvitná, kolosálně ukecaná, přesně v duchu 19. století a románů Charlese Dickense – a také Wilkie Collinse, který tomu dodává bizarnost, fantazii a akci. Četl jsem málo tak dokonale šílených věcí. Četl jsem málo tak napínavých věcí. A také četl jsem málo tak nudných věcí. A asi jsem nikdy nečetl tak dokonale maniakálně nadšenou fanfiction, kde autor nejenže dokonale napodobil styl původních autorů, ale ještě o nich zjistil úplně všechna představitelná fakta, a ta nám bohužel neváhá sdělit, a to úplně všechna. Obsesivní, maniakální, depresivní, neurastenické. Místy dokonce Lovecraftoidní. Spousta dalších adjektiv. EDIT: Ano, určitě i rouhavé.
Doteď úplně nevím, co si mám myslet. Budete nadšeni a budete to nenávidět, možná dokonce oboje zároveň.

Ano, správně. On to udělal zase. Páté srdce je recyklace téhož nápadu, ale o pár závitů jinde. Ne v Anglii, ale v Americe. Ne v polovině století, ale v roce 1893. A hlavní dvojice je neméně překvapivě vybraná. Sherlock Holmes a Henry James.
Tedy především; nikoli Arthur Conan Doyle, ale přímo Sherlock Holmes. Literární postava, která se jaksi utrhla a nabyla samostatnosti jako Frankensteinovo monstrum; je to jedno z hlavních témat románu. Kniha se tím značně odlehčila; má sice jen o 200 stran méně, ale díky jinak nastavené sazbě to fakticky bude zřejmě ještě mnohem větší rozdíl. A je podstatně rychlejší. Holmes prostě je rychlejší, to je neokecatelné; tomu nestačí nikdo ze zatím jmenovaných. Výsledku to velice prospělo; je to sice stále bizarní záležitost, možná i bizarnější, než předtím, ale tentokrát se to i dá přečíst.

No, a Henry James. Představte si nejstrašnějšího snoba, nejviktoriánštějšího nejsešněrovanějšího panáka, příšerného pozéra, který prakticky ze všech situací nejraději uteče a skryje se. Pak si představte úplně nejbystřejšího pozorovatele všech odstínů, nálad, náznaků a intrik, ještě bystřejšího, než Holmes. A pak si představte stylistu, který tohle všechno dokáže popsat. Tak to byl Henry James, asi nejúžasnější, ale také nejujetější americký autor 19. století, davem naprosto ignorovaný, ale vysoce ctěný několika málo nadšenými fanoušky. A tak je tomu vlastně dodnes.
Henry James je prostě dokonalým antipodem Sherlocka Holmese; ani předchozí kontrast mezi Collinsem a Dickensem nemohl být tak veliký.

Když jsem četl Drooda, moje sympatie stály od počátku na straně pana Wilkie Collinse; jako autora jsem ho měl odjakživa raději. Dickens v románu byl právě takový, jako ve skutečnosti. Wilkie Collins se ovšem ukázal být silnější a důležitější složkou románu, a tím, paradoxně, i jeho hlavním problémem; zjistil jsem, že se od svého protivníka nakonec liší daleko méně, než bych doufal.

Trajektorie mého vztahu k Henry Jamesovi je přesně opačná. Ten člověk rozhodně není moje krevní skupina, ale co chvíli překvapil postupně Holmese, čtenáře, mne a nakonec myslím, že i samotného autora. Úplně přesně, jako se mi stalo u jeho knih; jeho duchařské povídky se mi nakonec velmi líbily a knihu Utažení šroubu bych směle označil jako dechberoucí. Z postav na scéně je nakonec nejsilnější a určující právě on; je to nejvíc ze všeho jeho dobrodružství a kniha je psaná nejvíc ze všeho jeho stylem. A po prvních těžkých konfliktech a následných překvapeních jsem musel přiznat, že mne ten chlap baví, možná ještě víc, než Holmes. I když takové věci, jako předělávka Domu u měděných buků jsou opravdu kolosální. Příspěvek k fanfiction variantám Holmese je to rozhodně impozantní.
Je to kratší, lehčí a svěžejší, než Drood, za mne je to jednoznačně zdařilejší, je to dokonale ujeté a asi se do té knihy časem zamiluju. Je to rozhodně dechberoucí.
Ale číst jen na vlastní nebezpečí.

Uživatelský avatar
Faskal
Příspěvky: 7834
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Faskal » 8. 4. 2017, 15:43

Daleká cesta za domovem od Richarda Adamse.
Jó, anglické knihy pro děti, to je moje slabost.

V tomhle případě autor prožil hrůzy druhé světové války, nikdy se s tím úplně nesrovnal, ale snažil se to řešit psaním. Jeho nejslavnější kniha je právě tahle - učebnicový případ cesty hrdiny, akorát ten hrdina je králík.

Kromě toho, že to velmi archetypální, to má několik zajímavých vlastností. Vyloženě fascinující je rozepsání králičí mytologie včetně jejich mýtického hrdiny, v jehož příbězích hledají králíci inspiraci. Také to pomáhá k odškrtnutí některých kroků v cestě hrdiny, která by jinak pro králíka šla splnit trochu obtížněji, například sestup do podsvětí.

Hodně zajímavé je také to prosvítání války do života králíků. Dost drsné bylo třeba použití bojových plynů v zákopech, kde někdo, spoiler warning, musel roztrhat svého kámoše, aby se sám dostal ven. Skoro půlka knihy je o válce, nejdříve o infiltraci nepřítele a následně otevřené válce. Generál Čistec byl fakt drsný a nenechal se rozhodit ani tehdy, když zjistil, že protistrana má vzdušnou podporu. Ta část, kde se infiltrují do totalitního vojenského státu byla obecně hodně zajímavá.

Také to má strašně moc styčných bodů s Odysseou, kterou jsem shodou okolností také četl nedávno a dost jsem si užíval tyhle easter eggy.

Králíci jsou na jednu stranu v mnoha ohledech antropomorfní, na druhou stranou stále řeší typicky králičí problémy.
Králíci se v mnoha ohledech podobají lidským bytostem. Mimo jiné určitě i tím, jak se dokáží vyrovnat s pohromou a nechat se unášet proudem života dál, mimo dosah hrůzy a neštěstí. Jsou vybaveni vlastností, kterou by bylo nepřesné nazývat necitelností či lhostejností. Jde spíš o blahodárný nedostatek představivosti a intuitivní pocit, že život se odehrává v přítomnosti.
Vítr vane a vane hebkou trávou,
jehnědy se chvějí, listy stříbrem třpytí.
Kam vaneš, větře? Vanu do dáli,
přes vrcholy vanu, až na samý kraj světa.
Vezmi mě s sebou, větře, vzhůru oblohou
poletím s tebou, králík větrem hnaný.
Bude jen obloha, vzdušná obloha, a králík.
To je první sloka ze čtyř. Ostatní nesou v podobném duchu a mluví o odtékající vodě, listům padajícím ze stromů a zapadajícím slunci
Říkal jsem ti, že strop té síně je za samých kostí, viď? Není. Je to hustá mlha šílenství, které zakrývá celou oblohu, takže už víckrát neuvidíme Frixovo světlo. Co s námi jenom bude? Jsou věci, které můžou být pravda, a přece jsou naprosto šílené.
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II.

Argonantus
.
Příspěvky: 16214
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Argonantus » 8. 4. 2017, 17:01

No jo, to je klasika všech klasik.
Jedna z mála knih, kterou ocenil i zcela aliterární pan profesor.
A jo, je to pětihvězda. Hodně dobře napsané, a v jednom místě je to dokonce dystopie.

Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 26000
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Kniha či povídka, která vám zatajila dech

Příspěvek od Vallun » 20. 5. 2017, 20:20

Vteřinu poté - William R. Forstchen

- stručné hodnocení - jasná pětihvězda. Za sebe dodávám "must read it!"

Naturalismus v plné parádě, logicky a uvěřitelně vystavěný děj. Oproti většině ostatních katastrofických scénářů má tu "výhodu", že je velmi realistický. Kniha svou drsností a syrovostí nadchne i takové Sadako. Realistickou propracovaností Jersona a Argovi dá odpověď na to, jak by skončil Jiný zelený svět.

Příběh bývalého důstojníka a učitele historie Johna Mastersona a jeho rodiny vypráví o jednom roce, jež začíná útokem supersilné (přesto reálně existující) EMP zbraně na Spojené státy americké. Přestože je autor hrdý katolický vlastenec, nezastírá, že ani víra v Boha a Spojené státy by nestačila nahradit fungující elektřinu. Autor mimo jiné ukazuje pravdu dobře známou všem vojákům - ani vítězství nemusí být tím, čím se zdá, a může krutě bolet. Ačkoliv šance na přežití v desetitisícovém podhorském městečku Black Mountain je rozhodně vyšší, než třeba v New Yorku, dožije se konce knihy (nikoliv však katastrofy) jen nějakých 20 % obyvatel...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Odpovědět

Zpět na „Kultura“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host