[Zabudnutá literatúra] Predtolkienovská fantastika

Literatura, film, hudba, divadlo, opereta a jiné výdobytky civilizace.

Moderátor: Faskal

Odpovědět
Uživatelský avatar
midewiwin
Příspěvky: 4816
Registrován: 18. 12. 2006, 09:56

Re: [Zabudnutá literatúra] Predtolkienovská fantastika

Příspěvek od midewiwin »

Argonantus píše: 24. 1. 2018, 10:02 Mohl by mi někdo podat přehled strašidel v konkrétních gotických románech. ?

Třeba v otrantskem zámku vlastně zadne strašidlo není
Já to nečetla, ale Švankmajer tam strašidlo měl, co si pamatuju. Když nepočítám Miloše Frýbu.
Čas neexistuje.
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: [Zabudnutá literatúra] Predtolkienovská fantastika

Příspěvek od Argonantus »

Zadejte bližší informace.
Uživatelský avatar
midewiwin
Příspěvky: 4816
Registrován: 18. 12. 2006, 09:56

Re: [Zabudnutá literatúra] Predtolkienovská fantastika

Příspěvek od midewiwin »

Tu je to v celé kráse, dokonce s ruskými titulky:
https://youtu.be/Z9spwrbLgeU
Čas neexistuje.
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: [Zabudnutá literatúra] Predtolkienovská fantastika

Příspěvek od Argonantus »

Díky, nádhera.
Vlastně dotáhli mistrovu ideu k logickému výsledku - tam zřejmě byla jen ta přilba na začátku.
A ten Cimrman v tom je navíc.
Jinak hrad je zřejmě Gutštejn, podle tvaru věže.
Uživatelský avatar
eerieBaatezu
Příspěvky: 10153
Registrován: 16. 9. 2007, 11:55

Re: [Zabudnutá literatúra] Predtolkienovská fantastika

Příspěvek od eerieBaatezu »

Argonantus píše: 23. 1. 2018, 21:38
Dále sem patřili tyranský a zlovolný šlechti v roli padoucha, svatouškovská, pronásledovaná hrdinka, jenž postupuje největší hrůzy a z jejíž pozice je děj nazírán, takže slouží jako ohnisko čtenářových sympatií, udatný hrdina bez bázně a hany, vždy urozený, avšak často ve skromném přestrojení, konvence vznešeně znějících cizích jmen postav, ponejvíce italských a nekonečná spousta rekvizit, k nimž patří záhadná světla, vlhké padací dveře, zhasínající lampy, plesnivé ukryté rukopisy, vrzající panty, vlnící se zástěny a podobně.“
Tohle zní výborně. $D Hned bych si něco takovýho přečet.
Schéma, obsažené v gotických románech se časem otřepává a stává se svou vlastní karikaturou. Vyúsťuje v satiru, pocházející od autorů jiné literatury i od autorů z vlastních řad.
Tohle se stává asi se vším. Jednu dobu přišel Zimmer s těma obříma bubnama a bylo to hustý a jak to čím dál víc neumětelů začalo napodobovat, stala se z toho karikatura sebe sama, kdy když to dneska někde slyšíš, obracejí se ti oči v sloup. Každej tak imitoval jeho Batmaní zvuk, že v Interstellaru od toho úplně utekl a je to celý bez bubnů a plný flétniček. A když už dělal velký bicí v Man of Steel, tak udělal úplně atypickou perkusní sekci, aby to neznělo jako jedno velký klišé. Okolí si toho moc nevšimlo a tak ostatní soundtracky pořád zní jako karikatura.

Asi každej směr začne něčím trochu naivním v tom, jak je to nové a tím pádem pořádně nereflektované, pokud se to zalíbí, začne se to napodobovat, až dekonstruovat a karikovat, až se to musí zase někam posunout.
Toto skládání textu z kousků jiných textů je často předmětem kritiky. Skládání má
většinou za výsledek celkovou roztříštěnost vyprávění, kterému chybí soudržnost
Tohle je asi problém autora, kterej nemá zmáklý strukturovaní vyprávění. A když jich je hodně, stane se z toho znak umění dané doby. Opět dobrý příklad s hudbou u filmů. Dřív to skládali vystudovaní lidi, dneska kdejakej kámoš kdejakýho režiséra, co má doma keyboard. Nepozorný konzument to možná zhltne, stejně jako davy diváků zhltnou, že Force Awakens a Last Jedi vlastně už ani tak nemají příběhy, jen sadu scén, co jdou za sebou. Pokud se ovšem člověk danou problematikou zabývá, tak tam ty nedostatky odhalí. Ztráta soudržnosti je asi největší znak Last Jedie, stejně jako hudby lidí, co neumí skládat evoluční formou, ale potřebují překlenout delší časovej úsek.
přes napínavě působící popis dějové složky, jsou gotické příběhy často neúměrně zdlouhavé. Moment odhalení stále oddalují, jelikož operují s dvěma lidskými touhami. Jednou, která si libuje v prodlužování zážitku a ve zvědavosti, a druhou, která touží po rozřešení všech tajemství příběhu. Právě toto napětí vycházející ze zápletky se dostává více do centra pozornosti než vlastní vyústění příběhu, které bývá spíše nešťastné a banální.
Asi zase problém autora, ne? Nebo to třeba bylo v době vzniku ok, a teď se to už považuje za nudu, nebo tak.
Obrázek
Uživatelský avatar
Faskal
Moderátor
Příspěvky: 9045
Registrován: 20. 11. 2006, 20:59
Bydliště: Praha

Re: [Zabudnutá literatúra] Predtolkienovská fantastika

Příspěvek od Faskal »

Hm, gotický román mám docela rád, ale těch původních jsem moc nečetl. Vlastně mám načtené skoro výhradně jenom "skoro moderní" jako Drákula, Frankenstein, ... nebo vyloženě moderní jako Poe nebo ta Větrná hůrka. Řekl bych, že už dneska ty klasické ani ke čtení moc nejsou, doba pokročila. Co tehdy bylo převratné a napínavé, je dnes dávno zastaralé a člověka to nejspíš neosloví. Do toho je to žánr dohnaný ad absurdum, což může s odstupem času vypadat dost divně. Dunsany, dívám se na tebe; i když ten dopadl ještě docela dobře. Pak jsou tady třeba duchařské historky. WTF duchařské historky. Proč, Bierci, PROČ?

K tématu, s hrůzou zjisťuji, že už jsou to čtyři roky, co jsem četl Mnicha od Lewise. Tehdy jsem WW napsal: "To by tě zajímat mohlo, ale měl bys tomu odolat. Když i sám HPL řekne, že se to trochu vleče, tak by to mělo být člověku varováním. Ta hlavní linka byla super a tak, ale toho uhlí, uhlí!"

Když ses ptal na strašidlo, tak tam je Matilda.

Matilda is first known as Rosario, the young boy who looks up to Ambrosio "with a respect approaching idolatry".[5] Rosario is brought to the Monastery by a well dressed rich stranger but not much more is known of his past. He always hides under his cowl and later reveals that he is actually Matilda, a beautiful young lady who loves Ambrosio. Matilda 'loved' Ambrosio even before she joined the monastery (as a boy), and therefore requested a painting of herself as Madonna to be given to Ambrosio, which hangs in his room. She seduces Ambrosio and aids in his destruction of Antonia with magic. The character of Matilda was highly praised by Coleridge as Lewis's masterpiece, and is said to be "exquisitely imagined"[6] and "superior in wickedness to the most wicked of men."[7] Though she is considered by some critics to be the most intelligent, articulate, and interesting,[8] she is difficult to characterise

A samozřejmě titulní mnich, u kterého se postupně zjišťovalo, že to vlastně strašidlo je.

Hle, TvTropes: http://tvtropes.org/pmwiki/pmwiki.php/L ... re/TheMonk
"Surprise Incest: It's a Gothic novel, it had to happen somewhere."
... ano, chtěl jsem zničit svět. Ale ne takhle.
Staré zápisy z her, aktuálně: Tannhäuserova brána - Claudius II, Karak - Erbald.
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: [Zabudnutá literatúra] Predtolkienovská fantastika

Příspěvek od Argonantus »

Já jsem na tom byl asi do předminulého týdne jako Faskal a jako zřejmě kdekdo. Věděl jsem, že to existuje, a četl jsem kdysi jedinou věc - Mnicha, který mi připadá jako poněkud starožitný a poslabší horor. Jo a kus Udolfa, než jsem odpadl.
Zbytek spíš via Lovecraft (odkázaná smyčka, jinak TL,DR originál samozřejmě doporučuji zejména Lovecraftologům) a další šamani.
Nyní mi otevřely obzory badatelé další - po internetu visí překvapivá spousta různých drobných prací na téma gotický román. Pro zájemce mohu některé odkázat.

Ten Koperníkovský obrat byl vyvolán zjištěním, že gotický román NENÍ pouze předchůdce hororu, jak by se zdálo z Lovecrafta.
V tuto chvíli se mi to jeví tak, že gotický román má tři zdroje a tři součásti, (tedy přesně jako marxismus a dobře se to pamatuje.
Zdroje jsou:
a) rytířský román, tedy celý ten koncentrovaný středověk, rytíři, hrdinské činy, drama
b) pohádka, což je vlastně béčková verze téhož, trochu ještě střihnutá orientem
c) Shakespeare, přesněji celé divadlo jeho doby včetně kolegů, převedeno do prózy a trochu zjednodušeno.

a výsledné součásti jsou:
a) horor (jasně)
b) romantický cajdák, zejména Austenová, tedy nejen Northangerské opatství, ale lautr všechno
c) historický román, což mne samozřejmě zajímá nejvíc. Zejména to zakladatelské Otranto mi v mnohém vyrazilo dech.

Při tom přechod do všech těchto tří forem je až překvapivě bezešvý, jakkoli se zdají být úplně jiné; není úplně sranda odlišit poslední "pravý" gotický román od jeho modernizované verze. Většina badatelů považuje konec gotického románu 1820, kdy vyšel Poutník Melmoth. Z čehož ovšem plyne, že se do toho Shelleyová nebo Austenová v pohodě vejde...

Z těchto tří dost dramaticky odlišných žánrů nakonec odvodíte kdeco dalšího. Třeba tu detektivku (přes kterou jsem do toho kouta dojel), nebo ještě překvapivější scifi, via hlavně ten Frankenstein, plno Poeových věcí, až k tomu Terminátorovi. Stačí si projet ten filmový odkaz a divit se - ty věci fakt mají cosi společného s gotickým románem (několik málo jich neznám).
Tohle zní výborně. $D Hned bych si něco takovýho přečet.
The best of je přeloženo do češtiny a někdy v šedesátých letech to vyšlo. Mnich, Udolfo, Otranto, Sicilský román, Poutník Melmoth, snad ještě něco.
Tohle se stává asi se vším.

Jo. Člověk zjistí, že tu také bylo vynalezené kdejaké klišé.
Cimrmanova scéna "nejsem tvůj otec" je třeba oblíbený hit v gotickém románu. kdekdo je syn někoho jiného a kdekdo je přestrojený.
A hned v Otrantu poznal mnich svého syna podle mateřského znaménka... člověka napadne, jak to, že ne i podle dalších věcí, třeba obličeje, ale budiž.
Asi každej směr začne něčím trochu naivním v tom, jak je to nové a tím pádem pořádně nereflektované, pokud se to zalíbí, začne se to napodobovat, až dekonstruovat a karikovat, až se to musí zase někam posunout.
Jasně. Ale mne ohromil ten opačný pól, co se dodnes skoro neposunul. Furt to bezvadně funguje.
Používám to léta, aniž jsem si to uvědomoval. Najít "gotické" prvky v Sedmi rybách a Ztracených letopisech asi není moc těžké.
Otranto mělo úvod, kde se vysvětluje, že je to nalezený středověký rukopis a že ten hrad opravdu existuje. Což jsem donedávna netušil.
Tohle je asi problém autora, kterej nemá zmáklý strukturovaní vyprávění.

Otranto napsal syn předsedy vlády a kamarád lorda Nelsona. V Británii zřejmě už vyšší kvalifikace neexistovala.
Zeptej se Valluna.
Nebo to třeba bylo v době vzniku ok, a teď se to už považuje za nudu, nebo tak.
To nejpřesněji. Za 200 let rozpracovávání se trochu přitvrdilo a zrychlilo a zefektivnilo.
Pus´t si to Švankmajerovo minidílo; kdyby sis to představil natočené v plné parádě, třeba nějakým Cameronem, bude z toho hit.
Při tom Švankmajer jen dotáhl tu geniální pointu, která se tam zdálky rýsuje, ale kterou autor vlastně nenapsal (a vůbec žádný komentátor na csfd nezjistil, že děj originálu se od té kreslené verze podstatně liší).

Faskal:
Řekl bych, že už dneska ty klasické ani ke čtení moc nejsou, doba pokročila
Zkus Otranto by Švankmajer, je to čtvrt hodiny. Myslím, že budeš zírat.
Co tehdy bylo převratné a napínavé, je dnes dávno zastaralé a člověka to nejspíš neoslov
í.
No, je to daleko složitější.
Opadaly z toho různé dobové prvky, co prostě nefungují pro změnu reality - třeba vnucený ženich se už moc neděje, situace je spíš raritní. Naopak plížení chodbami, kterému se všichni posmívali, je tak in, jako nic jiného.
Duchy bych taky ještě neodepisoval. Jan Zábrana v šedesátých odepisoval upíry. No, a vida...

Mnich - ano, vrcholné to dílo. Krvavá Jeptiška - která vypadá jak z Harryho Pottera, ale zase je to obráceně, víme, kde to Rowlingová vzala - a Věčný žid, a k tomu takové Barkeroviny jako incest. Mnich se považoval za nejvíc hardcore skandální a je docela rychlý.
Teda ve srovnání třeba s tím Udolfem, co má asi 900 stran a pravé strašidlo tam zřejmě není vůbec a naznačeno je ještě méně, než ta přilba v Otrantu.

netušil jsem, když jsem dělal krvavou verzi Austenové, že to není tak úplně mimo, jak se zdá. Ona vznikla tím, že všechny drsárny vyházela. I Radcliffová jí byla moc drsná, ale jinak ji velmi ctila.
Uživatelský avatar
midewiwin
Příspěvky: 4816
Registrován: 18. 12. 2006, 09:56

Re: [Zabudnutá literatúra] Predtolkienovská fantastika

Příspěvek od midewiwin »

...romantický cajdák, zejména Austenová, tedy nejen Northangerské opatství, ale lautr všechno...
Nevím, jestli to Austenové uznáš jako plus anebo jestli tím u tebe klesne v ceně, ale Northangerské opatství je obecně považováno za jistou výjimku mezi ostatními knihami této autorky. Zejména proto, že si ze své hrdinky utahuje, i když dobromyslně. A přes ni ze všech čtenářek, zfanfrnělých četbou gotických románů.
Jestli jsou všechny knihy Jane Austenové cajdáky, je věc názoru. Je fakt, že konverzace při podávání čaje v salonu zdánlivě moc příležitosti k rozvinutí dramatu nedává /meče tu neřinčí a krev neteče/, ale jsou fajnšmekři, kteří by slovem cajdák označili něco úplně jiného.
Čas neexistuje.
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: [Zabudnutá literatúra] Predtolkienovská fantastika

Příspěvek od Argonantus »

Midewiwin:
Uf. To je zase problém postavený na hlavu.
Já nemluvil o Austenové, neb je to obrovská větev literatury, která míří mimo tohle téma.
Já byl přesně obráceně překvapen tím, že gotický román řeší stejně tak romantiku, jako ty strašidla, v Otrantu poměru zhruba 50:50 a později i vede láska, viz dále; od Lovecrafta jsem v tomhle měl nesprávnou informaci.
A řeší lásku dokonce zřejmě o dost víc, než rytířský román, kde je sice taky milostných historek plno, ale přece jen, hrdinské činy převažují. Je to psané muži a o mužích a pro muže.

U gotického románu je poměr málem obrácený; psaly to ženské o ženských a pro ženské. Otranto a Mnich jsou spíš výjimky. Takže plno strašidel, ale v zásadě je to "vztahovka", kdo s kým. Speciálně Ann Radcliffová, první dáma gotického románu, asi jako Agatha Christie v detektivce. Ona ho miluje, on jí taky, ale je jí vnucen někdo jiný a co teď s tím.

A teď Austenová. Udělala přesně to, že vzala ta samá témata, jako její učitelka Radcliffová, "ona ho miluje, on jí taky, ale je jí vnucen někdo jiný a co teď s tím", a udělala jen to, že to mnohem lépe napsala a vybrousila. Trochu přemýšlela nad tím, co by ta její postava opravdu udělala a řekla; dala tomu nějakou psychologii. Vykašlala se na vzdálenou romantickou Itálii a nějaké dávné feudální vztahy, udělala to celé doma, kde to opravdu znala.
A vlastně tím založila určitou větev britské literatury, sláva nazdar. Taková Němcová, ale o rozhodující kus dříve, a se světovým významem. V zásadě ji v jejím oboru dodnes asi málokdo dohnal nebo dokonce překonal. Všechny tyhlety Steelové a Pilcherové jsou ixtý odvar z Austenové, když se do toho zaryje hlouběji. A obvykle vlastně slabší.
ale Northangerské opatství je obecně považováno za jistou výjimku mezi ostatními knihami této autorky. Zejména proto, že si ze své hrdinky utahuje, i když dobromyslně. A přes ni ze všech čtenářek, zfanfrnělých četbou gotických románů.
O tom není sporu. Northangerské patství si dělá legraci z těch slabých stránek jejích předchůdkyň. Mám dojem, že tam speciálně řeší Udolfa. Je to takové uvedení Udolfa na pravou míru.

Nicméně nic nemění na tom, že i ty vážně napsané vrcholné Austenové, Pýcha a předsudek nebo Rozum a cit jsou vlastně taky Udolfo. Záhada Udolfa je prostě ženský román o ženském tématu, což v 18. století prostě není tak úplně samozřejmá věc. Z rytířských románů ani z pohádek to není snadné vyčíst.
Ona prostě Austenová toho moc jiného ani číst nemohla, ježto před Radcliffovou a Reeveovou mne nic podobného nenapadá.
Shakespeare, Večer tříkrálový a Jak se vám líbí. Snad.
Jestli jsou všechny knihy Jane Austenové cajdáky, je věc názoru.
Uctivěji řečeno romantická literatura nebo román o lásce. Asi jako je detektivka důvěrně známa jako "krvák".
Nijak cajdákem nepohrdám a nijak se mu nebráním, pokud to někdo napíše tak dobře, jako Austenová.

Ale pokud píšu něco podobného, vyleze mi z toho spíš Anděl smrti. S ohledem na moji osobní zkušenost mi to připadá nějak realističtější. Život není jen konverzace u čaje a občas tam vletí nějaká ta strašidla.
Uživatelský avatar
Log 1=0
Příspěvky: 2692
Registrován: 20. 7. 2017, 14:06

Re: [Zabudnutá literatúra] Predtolkienovská fantastika

Příspěvek od Log 1=0 »

"Všechny tyhlety Steelové a Pilcherové jsou ixtý odvar z Austenové, když se do toho zaryje hlouběji. A obvykle vlastně slabší. "
Ani nemusíš rýt moc hluboko. Kolik už bylo příběhů o dvou, co se nejdřív hrozně nesnáší a na konci si padnou do náruče.
Akorát oproti Pýše a předsudku tam většinou chybí ten zásadní twist, kdy si navzájem rozbourají představy o světě a pak se s tím pár měsíců srovnávají i s patřičnou změnou charakteru a vzájemného vztahu, takže to najednou nedává moc smysl.
You are lords. We are slaves. But slaves of our lords are mightier than lords of your slaves.
***
Chcete nové lidi v RPG? Zabraňte jim potkat Jersona. Nováčci, kteří potkají Jersona, mají vždy mnoho problémů začít hrát. Ti co ho nepotkají, takové problémy nemají.
Uživatelský avatar
midewiwin
Příspěvky: 4816
Registrován: 18. 12. 2006, 09:56

Re: [Zabudnutá literatúra] Predtolkienovská fantastika

Příspěvek od midewiwin »

Já bych to pro sebe uzavřela tak, že Austenka se od gotického románu odstřihla jednoznačným vynecháním tajemna. A tím ho vlastně popřela.

Je jedno, jestli je v knize strašidlo nebo dávná kletba nebo oboje a jestli jsou její hrdinové protahováni temnými chodbami plnými pavučin v Itálii anebo v Anglii. Je jedno, které je zrovna století, když na stránkách románu skučí vichry a blesky bijí do stromů nad útesy a srdce hrdinů se chvějí neblahou předtuchou.
Atributy jsou proměnné, ale bez prvku tajemna román nepatří do kategorie "gotický". V něm tkví vynález tohoto žánru, nikoli v trampotách lásky. Ty se v souběžné literatuře vyskytovaly taky. Samozřejmě i předtím, i když ne v tak lákavém obalu.
Jane A. přišla díky Radcliffové na to, že fakt, že je ženská, ještě neznamená, že nemůže obstát v literárním světě. V tomto smyslu za její pokračovatelku považována být může.
Když už se tak rozhlížíme po anglické literatuře 19. století, jako příklad následovnictví gotického románu se mi spíš jeví Dickens a jeho Nadějné vyhlídky.
Čas neexistuje.
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: [Zabudnutá literatúra] Predtolkienovská fantastika

Příspěvek od Argonantus »

Bez prvku tajemna nepatří román do kategorie „gotický“.
To je víceméně oficiální verze a na tom je shoda. Najít zásadní rozdíly gotického románu a Austenové je snadné.

Změna je u mne v opačném konci problému; jak překvapivě snadné je najít naopak podobnosti Austenové a gotického románu. V čem všem se to zas tak úplně nezměnilo.
Tvrdím, že posun od Radcliffové k Austenové je prakticky bezešvý, Radcliffová je přímý předchůdce. Neb už Radcliffová řeší zejména vztahy a lásku. A všeliké nadpřirozeno je u ní nakonec racionálně vysvětleno, k veliké Lovecraftově lítosti.
A krok proti směru od Austenové zpět učiniti lze snadno, viz třeba Wuthering Heights, daleko razantnější a démoničtější, navzdory tomu, že blíže k současnu.

Poměr se mi jeví být hodně podobný v té hororové větvi mezi Lewisem – Mnichem na straně jedné a Poem na straně druhé. Na první pohled je to hodně odlišné, ba úplně jiné – třeba Pád do Malstroemu a Vraždy v ulici Mourgueí, ale na druhý z Poea stále ještě co chvíli ten gotický román vyleze. Pád domu Usherů, Černý kocour, Maska červené smrti – to jsou věci, které by zřejmě polovina autorů gotických románů toužila napsat, kdyby to uměli.

No a do třetice, Walpole/ Otranto na straně jedné a Scott/Ivanhoe na straně druhé. Obléhání Torquilstone Walpole nenapsal a nenapadlo ho to, ale konec strašlivého Front de Boueufa v požáru, stižen duchy svých obětí, by určitě napsat chtěl, kdyby to uměl.

Myšlenka této smyčky je, že z velmi určitého a konkrétního zvířete žraloka vzešla zdánlivě naprosto nesouvisející trojice slon, antilopa a krokodýl. A že zpětnou

LOG 1=0
Zdá se, že tebe se tahle smyčka týká stejně jako mně; vězíš v gotickém románu daleko víc, než bys asi předpokládal a tušil.
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: [Zabudnutá literatúra] Predtolkienovská fantastika

Příspěvek od Argonantus »

Průběžné hlášení o stavu strašidel.
Připadá mi to dost slabé.
Dovrtělová praví lakonicky, že
dále se objevují postavy nadpřirozené: duchové, démoni, upíři či vlkodlaci.

Upír se mi jeví být v gotickém románu přesně jeden; a to ten zakladatelský, Vampýr od Polidoriho, tedy z dob, kdy už gotický román pomalu mutoval do svých následných forem. Bez zajímavosti není, že to nebyl od začátku motiv výhradně strašidelný, ale daleko spíš dvojlomně temně sexuální, představující nenaplněné touhy svojí doby; hrana odpudivosti a přitažlivosti, která tolik fascinuje Cliva Barkera. Což se vlastně už nezměnilo; ať vezmeme Draculu, Interwiew s upírem nebo Stmívání, ta sexuální složka je nadále podstatná.

S Vlkodlaky se to zatím jeví dost podobně. Wagner the werewolf coby jediný zatím zjištěný exemplář, kterého vzpomíná Lovecraft, a zjevně také pozdní, 1846, tedy Poeův současník.

Démoni narážejí na mlhavou definici. Démonem by mohl být s velkou licencí Poutník Melmoth, ale spíš jde o to, že jde o lidskou duši ve službách démonů.

Duchové jsou jemní, salónní a intelektuální a věřím, že nějakého pravého ducha nakonec najdu.

Nejpřesnější jsou asi nezařazená strašidla oobecně; postavy, které dovedou víc, než je přirozené. Obrovského rytíře tušíme někde mezi řádky Otrantského zámku. Krvavá jeptiška v Mnichovi už je dočista explicitní záležitost, asi by ji šlo zařadit nejspíš mezi ty duchy.
Hledám dál a za zprávy jsem povděčen.
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 17447
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: [Zabudnutá literatúra] Predtolkienovská fantastika

Příspěvek od York »

Argonantus píše: 29. 1. 2018, 18:40Démoni narážejí na mlhavou definici.
Mlhavá definice je fajn v tom, že si ji můžeš upřesnit, jak se ti to hodí. Můžeš čerpat například z biblických textů, viz třeba Kokabiel. V kabale určitě půjde najít víc (nějací židi v té době v Čechách určitě byli). Dagon ostatně taky nemá k démonovi daleko.
Uživatelský avatar
Sadako
Příspěvky: 5293
Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
Bydliště: Stadt von Morgen
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sadako »

Tak třeba ve Vathekovi je džin a na konci odfrčí kalif s matičkou a ženou do pekla, kde je čeká sám potměšilý Iblis.

A obecně mám dojem, že gotický román přinesl člověka jako strašidlo, velmi často dokonce sexy strašidlo. Viz byronovská persona, viz Jekyll a Hyde, viz ten zmiňovaný Vathek aka jilemnic... eee, abbásidský okultista.
Ono teda, když okem otevřeným čtu zejména starší anglickou literaturu, tak z toho brutálně teče potlačovaná sexualita a touha po romantice, to si o nějakého toho tall dark stranger přímo říká.
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
Odpovědět

Zpět na „Kultura“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 8 hostů