Copak Češi někdy napsali něco dobrého?

[pety]

Hmm je fakt ze to asi hodne zalezi na vyucujicim,my jsme treba na gymplu meli bozskou cestinarku ktera nikomu neslapala po krku a dokazala v lidech vzbudit nadseni pro knizky(jo jde to),naproti tomu trida vedle nas mela totalniho control-freaka (v podstate Knizak v sukni)a ti myslim dobrovolne nebudou cist ani navody od pracich prasku

Edit:sadako a ctes poezii? a v originalech nebo v cestine?

[Sadako]

pety: Poesii občas čtu, dokonce i českou (Gellner, Krchovský, Erben, Mácha), zahraniční v překladech, kromě anglických záležitostí, které u nás nevyšly, nebo jsem byla zvědavá na originál.

[boubaque]

On trochu problém vyučování literatury je v tom, že velká část autorů a děl měla význam hlavně ve své době a pro dnešního čtenáře už nemusí být až tak zajímavá. Každopádně u většiny se dá i dnes poznat, že psát uměli a že měli o čem psát - tady je pak potřeba rozlišit kvalitu a svůj vkus (jak umělecký, tak tématický). Tak mě napadá, Sadako, cos četla od Nerudy a Jiráska, že to k nim u tebe vyvolalo odpor?

Hm... Fuks, na toho jsem zapomněl (i Pan Theodor Mundstock je velmi dobrý), ale ono by se jich našlo víc...

[ilgir]

Kafku a Meyrinka považuji za české autory, protože psali v rámci českého kulturního prostředí. A vůbec nevadí, že to byli Němci a psali německy.

Hrabal mě skutečně nenadchl, ty jeho nekonečené věty jsou sice originální, ale to je tak všechno. Analogie se dá najít v zahraničí u... ech... toho magora z beatniků, jak popsal na psacím stroji stometrovou roli papíru v jednom zátahu.
Pro Jiráska má sice každý posměch, ale je to neocenitelný zdroj historických reálií A ani příběhově to není tak strašné. Když člověk nečeká zázraky, přecijen je to realismus.
Od Haška jsem četl Školu humoru, úplně náhodou, našel jsem ji na chalupě. Fakt geniální a místy nadčasový humor.

Každopádně, Sadako, u některých autorů bys měla uznat, že jsou kvalitní (Neruda), přestože se tobě nelíbí. Já holt taky uznávám toho Kafku, když ho všichni tak zbožňují...

Jo, krvavý román jsem taky četl. Bylo to zajímavé, ale už si to moc nepamatuju. Trošičku to připomíná dalšího zajímavého (a žijícího) autora - Miloše Urbana. Je to trochu popík, ale Sadako by se mohl líbit, snaží se tak trochu navazovat na ty magické Čechoněmce.

[Sadako]

boubaque: Od Nerudy Povídky malostranské (nedočteno) a od Jiráska Staré pověsti české (zvládla jsem dočíst jen tu o Faustovi), Filosofská historie (též nedočteno, nedalo se).

ilgir: Magor z beatniků = Kerouac? Tak ten mě taky nenadchnul.
Jirásek jako zdroj historických reálií asi ujde, ale mám obavu, že dát mi někdo na výběr mezi Jiráskem a Sedláčkem či Pekařem, zvolím asi ty dva jiné pány s tím, že budou asi záživnější.

Miloš Urban mi byl již několikrát doporučován, zatím jsem se k němu nedostala - četla jsem od něj tedy jednu povídku v Živlu, ta mě příliš nezaujala, ale prý jsou jeho romány něco úplně jiného.


Btw. pokud někdo máte čas a náladu na něco ujetého, vřele doporučuji Z malého světa od Gustava Pflegera Moravského. Červená knihovna pro dělníky nikdy nebyla zábavnější.

[midewiwin]

Možná záleží na tom, co od kterého autora člověku přijde pod ruku jako první. Tak mám dodnes ráda Škvoreckého díky Legendě Emöke a Kunderu díky Směšným láskám.
Staré pověsti české mi asi babička četla, už když mi bylo pět, protože se pamatuju, jak jsem se vztekala, když jsem po své dvouleté sestře chtěla, aby se ujala některých rolí, a ona nechtěla spolupracovat. Ale ty mnohasetstránkové opusy jsem pak nezvládala.

[Sadako]

No..já Kunderu nesnáším zejména kvůli Směšným láskám, ta knížka ve mně kdysi vzbudila mimořádně hluboký odpor.
Od Škvoreckého mám ráda jeho esej o Lovecraftovi Podivný pán z Providence. Ostatní věci, včetně té Legendy Emöke, mi sice nepřišly nijak zvlášť špatné, ale je to zkrátka psáno jazykem jiného kmene.

[midewiwin]

... je to zkrátka psáno jazykem jiného kmene.

To chápu. Mně je zase souzeno, už asi navždycky, že nepřijdu na to, v čem spočívá úžasnost mangy.

[maYda]

Já nedám dopustit na Škvoreckého Prima sezónu, protože jsem chodila do stejného gymnazia v tom "krásném městě Kostelci", které Kostelcem není.
A aby se to hodilo do Depresaria, dodávám, že dávno, dávno již tomu.

[Raven]

Místní Střihoruký Edward se teď právě nejspíš napájí hromadou kafe na konferenci a konverzuje o RNA,
takže na nůžky si ještě počkáme

bylo tu už několi diskuzí na téma, jestli je spisovatel schopný napsat více než jedno výborné dílo a myslím, že jsme se nakonec nějak dohodli na tom, že "nad tři" výcborných děl nenapíše,
takže skutečně dost záleží na tom, co člověk od daného autora vytáhne z knihovny

Analogie se dá najít v zahraničí u... ech... toho magora z beatniků, jak popsal na psacím stroji stometrovou roli papíru v jednom zátahu.

Tak magorovi, Ilgire?
Píšu si tě do sešitu pomsty Přečti si od něj Tristessu, ta je mnohem... stravitelnější a je to taková depresivní romance vycházející ze skutečných událostí jeho života

Další tipy pro Sadačin čtenářský deníček:
Kohout: Katyně
Hrabal: Příliš hlučná samota
Lustig: Propast
Nezval: Valerie a týden divů

PS: Proboha, Sosi, proč šlapeš na střepy...?
To se ti strip z Kyanidu Boulevard of broken Glass tak strašně líbí?
R

[ilgir]

2Raven: Jako bys nevěděla, že jsem to tak napsal speciálně kvůli tobě.
Na světě pohrdám několika věcmi - a celá beat generation je mezi nimi. A to jsem od nich i něco četl.

[Pegas]

2ilgir:
počítáš mezi beat generation i Václava Hraběte, který jimi byl výrazně ovlivněn?

[Sadako]

Raven: Katyni i Valerii jsem četla, obojí povedené (byť Valerii mám raději jako film), Propast neznám, ale na Lustiga se mi vážně moc sahat nechce a Příliš hlučnou samotu jsem cthulhužel četla a bylo to strašné.

[ilgir]

Pegas: Od Hraběte jsem nic nečetl, ale nejspíš nepočítám. Pochybuji, že by jezdil na nákladním vlaku, hulil všechno možné a pářil se s kdekým, bez rozdílu pohlaví.

[Raven]

A nejsi proti nim zaujatý třeba proto, že se ti nezamlouvá jejich styl života, Ilgire...? Já si myslím, že zajímavé je jak jejich dílo, tak jejich život
A vůbec - Kerouac z nich byl ten nejslušnější. To jen abys věděl

úžasné bylo, jak se Neal Cassidy oženil a jeho manželka pak s hrůzou zjistila (ona byla vůbec celá taková zbytečně počestná), že kouří trávu a strašně ji to pobouřilo.
Ještě víc ji pobouřilo, když jejich svatební cestu naplánoval tak, že sehnal někde auto a partu svých pobuřujících přátel a chtěl se s nimi a s ní vydat na cestu po Americe.
Nakonec to dopadlo tak, že ji nechal u svého dobrého přítele Williama S. Burroughse - zmučená novomanželka pak Burroughsovi, tomu důstojnému starému muži, plakala na rameni, že její manžel kouří marihuanu, a on ji otcovsky utěšoval, ať si z toho nic nedělá, a spolu s ní se rozhořčoval...
Pointa celé téhle historky je v tom, že Burroughs byl největší smažka ze všech a jí trvalo pěkných pár týdnů než to zjistila

A (informace především pro Sosáčka) věděli jste, že v padesátých letech existovali inhalátory, které když jste rozmontovali, tak v nich byl proužek napuštěný benzedrinem? Beatnici to s oblibou zapíjeli kafem
R