Copak Češi někdy napsali něco dobrého?

[Vallun]

ilgir, já si normálně vedl čtenářský deník, nebylo to neužitečné, teď to nějak nestíhám, takže třeba u knih z knihovny si píšu minirecenzy do knihovního katalogu (případně hodím pár vět sem)...ale většinou už ani to ne a pak to prostě zapomínám a zlobíms e na sebe...pamatuji si leda dojmy - nebo obzvláště vypečené prvky...

[Wild West]

jak to děláte, že si z těch přečtených knih něco pamatujete?

Dobrá otázka.
1) Velkou část přečtených knih si nepamatuji. Nic si o nich nezapíšu a minou mne. Párkrát mne překvapilo, že jsem knihu vůbec četl (výběr hororů od Lumleyho, mimochodem, docela dobrý).
2) Utkví mi v hlavě mimořádný propadák; zejména knihy, které jsem nebyl schopen dočíst. To se stává jednou, maximálně dvakrát za deset let.
3) Pamatuji si knihy, které se nějak týkají "mých" témat, i když jsou třeba podezřelé. Tam mám tendenci si psát poznámky.
4) Pamatuji si dechberoucí knihy a "moje" autory, jako zrovna Meyrink. I když se přiznám, že občas jsem díky mistrově nadprodukci nečetl ani zdaleka všechno (Bradbury).
5) Je pár knih, co čtu občas znova, byť třeba poněkolikáté. Ty si pamatuju nejlépe ze všeho. Těch je pár za život.
A struktura těchto "opakovacích" knih se v průběhu života zvolna taky mění. Některé jsem neměl v ruce, ani nepamatuji, a už mne to ani moc neláká.

In topic - opravdu česká kniha, ke které bych se chtěl vracet, je v tuhle chvíli snad jenom jedna.

[midewiwin]

Já si nejvíc pamatuju knihy, které jsem četla ve věku 10 až 15 let.
Schroustala jsem tenkrát všechno, co mi přišlo pod ruku, od Maye a Ransoma přes Dickense a Verna až po Sartra. Ale že autorů je o mnoho víc, než kolik jsem jich našla v knihovně rodičů, na to jsem pak samozřejmě přišla.
Něco jsem potom dohnala, ale jen k máločemu jsem už získala vřelejší vztah, s čímž souvisí i to,
že jsem toho spoustu hned zapomínala.
Z klasických českých autorů jsem se ráda vracela k Čapkovi, Vančurovi /teda hlavně k Markétě Lazarové/, kupodivu k Zeyerovi, což dneska chápu jen stěží.

[Raven]

Zeyer jde. Hlavně když jsou tam roninové a japonské kurtizány (i takovou věc on napsal).

No, nikdo si nepamatuje nic. Fakticky žádné horečné zápisy a poznámky nepomáhají, fungují jen v tom smyslu, že je možné se k nim ještě někdy vrátit, ale v určitém bodě po přečtení většího než malého počtu knih dochází k tomu, že z přečtených knih je najednou dost divná duha spletená z různých situací, neurčitých stínů několika postav a atmosférických dojmů a jinak nic. A nejhorší je to, že většinou nejde ani nic z té duhy k nějaké knize přiřadit.
Výjimkou jsou srdcoví autoři, to ano. A nenávidění autoři. Ti snad ještě víc

Utkví mi v hlavě mimořádný propadák; zejména knihy, které jsem nebyl schopen dočíst.

Tell me, tell me, tell me!
že by nějaký vypečený Škvorecký?
Mimochodem, říkali nám, že Legenda Emöke byla psána po vlivem sense of wonder z nějakého Faulknera. Takže prot je lepší a stravitelnější než zbytek Škvoreckého

Schroustala jsem tenkrát všechno, co mi přišlo pod ruku, od Maye a Ransoma přes Dickense a Verna až po Sartra.

Obdivuhodně totožný výběr jako já (v kuloárech se občas hovoří o mém jediném kriminálním činu ukradení Sartra z knihovny)
Až na Dickénse. A zapomenutého Lovecrafta a Foglara

[Wild West]

Tell me, tell me, tell me!

Například Kenedy o Toole - Spolčení hlupců. Strašně jsem trpěl, štván v zoufalství, odhodlán vrhnout se do zející propasti (teda, bylo by nutno napřed nějakou najít - za daných okolností jsem raději odložil knihu).
Taky Svět podle Garpa.

A abych byl intopic -
Vaculíka Sekyru jsem odložil za podobných okolností, jiné už do ruky raději neberu. Podobně mizerné skóre mám s Páralem; to je takový ekvivalent toho filmu na A., jehož jméno nesmím vyslovit. Etalon špatnosti. Něco jako pro Jersona Knihovník.

[Pieta]

Například Kenedy o Toole - Spolčení hlupců. Strašně jsem trpěl, štván v zoufalství, odhodlán vrhnout se do zející propasti (teda, bylo by nutno napřed nějakou najít - za daných okolností jsem raději odložil knihu).

Aj vaj!

[Raven]

A není kniha špatná až teprve tehdy, když kvůli ní vyjedeš k Macoše a zíráš do zející hlubiny? Jinak je to jen povrchní odpor...
A nebyla bych tak dramatická, do propasti se nemají vrhat čtenáři, ale spíše se tam mají svrhávat knihy, který tento limitní vnitřní stav u člověka vyvolaly (pro osobní dramatické užití doporučuji zmiňovanou dětskou vodní pistoli, kterou je na rozdíl od propasti možno použít opakovaně)

Taky Svět podle Garpa.

Chceš říct, že jsi nevydržel až k legendárnímu ukousnutí penisu? To byl pro mě jeden z těch mála momentů absolutního šoku plynoucí z naprosté nepředvídatelnosti oné události. Nic ve stylu Čechovovy pušky, abych tak řekla.

Tamten Vaculík to je Vietnam. Je to Anapurna, kterou jsem doposud nepokořila (a přitom pro mě to má instantní bonus poutavosti +1, protože se můžu smát bludům, co tam píše o našem městě, a jak potěmkinovsky staví neexistující činžáky)

Nejhoší nedočtená kniha - to je nesnadná otázka. Budu přemýšlet o "verdiktu"
R

[midewiwin]

Z Vaculíka jsem nezvládla Morčata.
Mám docela ráda Český snář. Jednak pro tu horu drbů, jednak tím textem prosakuje intenzívní milostná zoufalost, kterou jsem ovšem autorovi zčásti přála.
Spolčení hlupců máme v knihovně, i když je pro mě záhada, kde se to tam vzalo. Taky jsem se nedostala moc daleko a ani netuším, o čem těch pár stránek bylo.

[Sadako]

Hm, Spolčení hlupců mi zatím každý doporučoval, jak je to skvělá kniha.
Jelikož mi, nevím proč, nějak zapadá mezi Tracyho tygra (dočteno, avšak nelíbilo vůbec) a Kdo chytá v žitě (nedočteno, zahozeno, hlavní hrdina i autor prokleti), zatím jsem se nijak nesnažila to shánět.

Irvinga nesnáším od té doby, co jsem si naprostou náhodou kdysi dávno donesla domů Svět podle Garpa. Dočetla jsem to celé a kdybych měla po ruce autora, ukousnu mu pro jistotu hlavu, aby už nikdy nic nenapsal. Ta kniha je vyloženě upocená, slizká a hnusná.

[Pieta]

Jako obvykle musím proti lokálnímu davu - Spolčení jsem četl a patří ke knížkám, které si pamatuju, jelikož se líbily.

[Sadako]

Jako obvykle musím proti lokálnímu davu - Spolčení jsem četl a patří ke knížkám, které si pamatuju, jelikož se líbily.

A četl jsi i Kdo chytá v žitě a Tracyho tygra? Je má domněka, že ty knihy si jsou nějak podobné, založen na něčem reálném, nebo si zase můj mozek splácal dohromady naprosto nesouvisející věci?

[Pieta]

A četl jsi i Kdo chytá v žitě a Tracyho tygra? Je má domněka, že ty knihy si jsou nějak podobné, založen na něčem reálném, nebo si zase můj mozek splácal dohromady naprosto nesouvisející věci?

Nečetl.
Tygra jsem dokonce i pořídil, tehdejší přítelkyně si ho hned půjčila, a pak jsme se rozešli metodou spálené země. (:

[Vallun]

Jedna z nejlepších českých knih poslední doby je od Jana Paličky a Pavla Horvátha:

Pavel Horváth, Můj příběh nekončí

je celkem zajímavá a může být přínosná i pro nesportovní fanoušky a je docela zručně napsaná...Palička jako novinář má občas problém se vyžvejknout a jeho styl je u informativních článků k nesnesení, ale v knize naopak působí docela příjemně:)

[Raven]

[pomlouvání klasiků]
Chytač v žitě je podle mě tak podivný kvůli překladu, jsem dost pevně přesvědčena, že při čtení originálu by se mi nechtěl dělat facepalm každý třetí řádek.

Pravidla moštárny byla o dost lepší než Garp. Vlastně jsem nepobrala, proč se na úkor moštárny tak moc vyzdvihuje Garp
[/pomlouvání klasiků]

Teď čtu Dotazník od Grušy. A už vím, že když je vypravěčem embryo, je to pro čtenáře osvěžující a zároveň trýznivé - obzvlášť když dojde k tomu, že "vypustí vodu" a začne být vidět světlo na konci tunelu. Ano, i takové věci se ve slušných knihách dějí
R

[Wild West]

Došel jsem sice k páté zatáčce myšího ocásku, ale k ukusování jsem nedošel a fakt mi to nechybí, a to už delší dobu.
Seznam Sadako +1, podobné efekty; k přehledu strašných knih.

A už se budu raději držet intopic a nadávat jen na Čechy. Pujmanová, Majerová, Glazarová, masakr.