Víno

Literatura, film, hudba, divadlo, opereta a jiné výdobytky civilizace.

Moderátor: Faskal

Odpovědět
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 25887
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Víno

Příspěvek od Vallun » 19. 3. 2019, 10:13

Byla ve tmě? neprůhledné krabici? Nebyla změna teploty prudká?

Velikost teploty tolik nevadí, pokud to není náhlý přechod...doufám taky, že ležely tak, aby víno smáčelo korek a nebylo tam moc sucho celkově...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Argonantus
.
Příspěvky: 16213
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Víno

Příspěvek od Argonantus » 19. 3. 2019, 11:29

Sosáček:
Skoro jistě ne. Vozili jsme týden víno po všech čertech Francie, přes den i 30 stupňů, a víno to dalo.
Ono to obvykle nefunguje tak jako u Columba, že ho vystavíš na jeden den vyšší teplotě a zemře.
Jde spíš o dlouhodobé velké odchylky. Víno, co leželo v prodejně pět let a topilo se tam, může být problematické. Ale i to je kus od kusu.


Tak jsem moc neměl na víno čas, navíc bych tu otravoval s tím, co všichni znáte. Takže do Vallunových monopostů
jen pár poznámek k těm
32. MDK – Dodatková vína
Radomil Baloun - začátkem nového tisíciletí byl považován za jednoho z nejlepších zdejších vinařů, neb rychle a perfektně zvládnul moderní technologie, navíc se o tom dozvěděli v Praze, zejména právníci, kteří u nás vůbec táhli spotřebu lepšího vína v té době, a pravidelně ho vykupovali, patřil do trojice nejžádanějších vinařů - Baloun, Jedlička and Novák a Kovács
- ještě v roce 2008/2009 dokázal vozit vážnější zlaté ze zahraničí - Monaco za Tramín...
Odkazuji u Balouna na pro mne klíčovou historku s legendárním tramínem. https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 27#p495227
Ukazuje vše, proč to není můj člověk. Jinak lidsky je blbec (i to už se tu řešilo) a zjistil jsem, že to mi dokáže víno docela otrávit. I když je to teoreticky nesmysl. Víno je ale psychokouzlo a má na něj vliv opravdu kdeco vnějšího. I to, v jaké jste v pohodě.
nezachytil nástup, respektive neudržel potřebu se neustále zlepšovat, klást důraz na všechny detaily, nejen ve sklepě, ale i na vinici
Přesně. je z té lost generation Moraváků, co ví všechno vždycky nejlépe a už se nic ze světa naučit nepotřebují. Protože vždycky najdou blbcem kterému to prodají.
Kromě vinařských velmocí (Fr, Esp, Ger, Rak) jsme navštívili i řadu vinařsky méně častých (případně alespoň mimoevropských) zemí: Anglie, Lucembursko, Indie, USA, Rusko, Řecko, Bulharsko, Jihoafrická republika
USA a Jižní Afrika jsou velmoci jako vrata. Tam není co řešit. Kvalitou i množstvím.
1. Mopr, kabinet 2016, Žernoseky – 83 b., 0 hlasů, ale diplom MDK (téměř od všech „třetí“ hlas).
Vůně vynikající, ovocitě muškátová, intenzivní. Barva světlejší až bělavá. V chuti zpočátku přespříliš vystupuje nepříjemná hořčinka (ale spíše déle, je potřeba hodně provzdušnit, ale pak rychle vypít) vyvolávající dojem nezralých hroznů (asi správný, u kabinetu). Celkově ale svěží a i přes hořčinkový problém pitelné víno.
Abych jen nekritizoval, zde mne celkové hodnocení na MDK potěšilo – víno má svou kvalitu, ale ta hořčinka je problém.


Takto - Žermosecký MOPR je víno, proslavené literárně Hrabalem a zná ho kdekdo možná nejvíc z Litoměřicka, ale těch 83 mu obvykle dám taky a je to lehčí zboží, nejlepší víno v kategorii "veselé letní pití", co si tak dáte na terase třeba místo růžového nebo jiné vychytávky. Je totiž lehké, jednoduché, tenké. Proti "opravdovému vínu," třeba ryzlinku nebo i oběma bílým pinotům, nemá velké šance a bývá poraženo na hlavu. Mnoho lidí na něm láká, že je obvykle nejlevnější.

Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 25887
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Víno

Příspěvek od Vallun » 19. 3. 2019, 20:15

Já už se lekl, že tu budu jediný vínoholik...:)

Ta historka o Tramínu je dobrá, ale imho vypovídá spíš o tom Žernoseckém, který je prostě dobrý!
Přesně. je z té lost generation Moraváků, co ví všechno vždycky nejlépe
- paradoxní je, že na začátku psůobil jako nositelo pokroku a modernismu...
USA a Jižní Afrika jsou velmoci jako vrata.
Zcela určitě, ale jsou mimoevropské a přeci jen trochu vzácnější:)
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Argonantus
.
Příspěvky: 16213
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Víno

Příspěvek od Argonantus » 20. 3. 2019, 17:50

Já mám vinných záznamů spousty, ale nějak to nevidím důvod všechno uveřejňovat.
Asi udělám ještě jednu tuzemskou sérii Legend, aby bylo zřejmé, že jsem na naše místní víno naprosto nezanevřel, a že jsou tu stále některé věci, které mne dokážou překvapit.

Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 25887
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Víno

Příspěvek od Vallun » 1. 4. 2019, 19:00

Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 25887
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Víno

Příspěvek od Vallun » 5. 4. 2019, 22:55

7. Malá páteční degustace na téma zralá vína (ročník 2014 a starší)

1. Sauvignon, PS 2012, Vin. Ovčačík - 80+1 b. / komise 78,6 b.

2. Chardonnay, PS 2012, St. Mádl - 83 b. / komise 79,2 b.

3. Pinot blanc, PS 2011, M. Balounová - 84 b. / komise 81,1b.

4. Ryzlink rýnský, Kab 2002, Líbal - 77 b. / komise 77,2 b.

5. Aurelius, PS 2013, Maláník-Osička - 83 b. / komise 82,9 b.

6. Tramín č., PS 2007, Znovín Znojmo - 82 b. / komise 83,6 b.

7. Tramín č., mzv 2005, Znovín Znojmo - 86 b. / komise 84,6 b., vítěz degustace

8. Tramín č., PS 2004, Znovín Znojmo - 83 b. / komise 84,1 b.

9. Ryzlink R., VzH 2005, Znovín Znojmo - 83 b. / komise 83,1 b.

Nejvíc mne ale osobně potěšil závěr, kde si na mne připravili údajně hodně těžkou slepou tipovačku. Nicméně Charvát, pokud jej někdo zná, prozradí výrazné tóny umělých lesních jahod v chuti i vůni.

EDIT: Nejdražším vínem současnosti je Musigny od Domaine Leroy, 22 000 USD za láhev
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 25887
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Víno

Příspěvek od Vallun » 9. 4. 2019, 23:43

33. MDK – Neuburské

Neuburské (zkratka Ng)[noiburské] je moštová odrůda révy vinné rakouského původu, která pravděpodobně vznikla nahodilým křížením odrůd (určených genetickými analýzami) Sylvánské zelené a Veltlínské červené (dříve bylo za druhého rodiče odhadováno Rulandské bílé), jde tedy o sourozence Večerky. V německy mluvících zemích je známa jako Neuburger. O jeho vzniku praví legenda, že réví této odrůdy bylo v šedesátých letech 19. století vyplaveno Dunajem na břeh u Oberarnsdorfu v oblasti Wachau. Réví nalezli místní rybáři a vinaři Christoph Ferstl a Franz Marchendl a vysadili jej v obci Arnsdorf do svých vinic. V roce 1872 vyrobili z první sklizně překvapivě dobré víno. Na památku byl Neuburskému postaven v Arnsdorfu pomník a do něho zazděno velké množství lahví Neuburského. Původ názvu odrůdy není jistý, předpokládá se, že inspirujícím prvkem byla zřícenina hradu Hinterhaus, nacházející se v obci Spitz an der Donau, ležící na břehu Dunaje, naproti obci Arnsdorf. Té se lidově říkalo pouze Burg. Odrůda byla nejprve nazývána Burgrebe. Název odrůdy nemá žádnou souvislost s městem Neuburg an der Donau v Bavorsku – i když teoreticky tamodtud mohlo připlout.

Neuburské je tradičně pěstována v Rakousku, ve vinařských oblastech Wien, Burgenland, Wachau, Kamptal a Kremstal, roku 2009 byla vysazena na 652 hektarech a tvořila 1,9 % plochy (rakouských) vinic. Dále je pěstována v Rumunsku, Moldavsku, Maďarsku či na Ukrajině, na celém světě na ploše, o málo převyšující 1 000 hektarů. V ČR se odrůda pěstuje od roku 1915, a to prakticky jen na Moravě. Nejprve do značné míry vytlačila Sylvánské zelené, aby později sama ustupovala úspěšnějším odrůdám jako Veltlínské zelené a Müller Thurgau, které jsou samy v současné době nahrazovány kvalitnějšími odrůdami. Krom módních trendů je ústup této odrůdy ovlivněn obtížnějším pěstováním, zvláště náchylností ke sprchávání květenství. Paradoxně se Ng daří spíše v integrované či bio produkci, neb zvýšená citlivost je dána především používáním intenzivních (zejm. dusíkatých) hnojiv.
Roku 1990 byla odrůda v ČR vysazena na 795 hektarech, (tedy cca 2,7 % plochy vinic), kdežto kolem roku 1950 až 4 %. Naopak v roce 2010 činila výměra Neuburského již jen 2 % a nadále klesá – v roce 2018 to bylo necelých 288 ha, tedy asi 1,5 %.
Křížením odrůd Neuburské a Ryzlink rýnský byla vyšlechtěna nová odrůda Aurelius, která byla do státní odrůdové knihy zapsána roku 1983.

Neuburské se nejčastěji zpracovává v kategoriích jakostní víno, kabinet a pozdní sběr. V nejlepších letech lze z hroznů odrůdy získat víno v jakosti výběr z hroznů. Snahou bývá zvýraznění aromatického charakteru vína a přitom zachování chuťové plnosti. Vhodná je technologie odkalení moštů a kvašení s ušlechtilými kmeny kvasinek za teploty 20-22 °C, dobrá je přísně reduktivní technologie, která zachová svěží charakter vína a obsah kyselin. Kvalita mladého vína bývá průměrná. Vyšší a zajímavější kvality je dosahováno ležením vína na lahvi. Víno se ležením zaplňuje a přibývá buketních látek červeného ovoce, zvyšuje se viskozita vína a vzrůstá sametový dojem v ústech. Dochuť vína je harmonická, neutrální a dlouhá. Z průměrného mladého vína se stává často přitažlivé, lahvově zralé víno neutrálního typu. Právě s ohledem na tyto vlastnosti je Ng často dáváno do různých slepých zkoušek a často se stává, že laik a odborník vidí kvalitu právě opačně - tabulkově precizní víno nenalézá u laiků pochopení a vice versa.

Odrůdová vína jsou obvykle světle zelenožluté, u vyšších přívlastků zlatožluté barvy, Vůně je jemná muškátová až kopřivově broskvová, při zrání v láhvi malinová. V chuti jsou vína harmonická, extraktivní, středně plná až plná, hebká, viskózní, s nižším obsahem kyselin, mají květinově-ovocitý charakter s nenapodobitelně pikantní, mírně nahořklou skořicovou chutí. Ve vůni a chuti můžeme dále hledat ořechy, maliny, smetanu. Víno je vhodné ke střednědobé archivaci. Lahvově zralá vína tvoří výrazné druhotné buketní látky, hodí se k delšímu posezení.

Degustovaná vína:

Obrázek

O. Prosecco Jeio, Valdobbiadene, Bisol Desiderio and Figli - Italia, Brut, - 82 b.
Svěže mladé s lehkým, ještě zcela nezharmonizovaným dotekem cukru a ostřejší kávově hořkou dochutí.

1. Šoman, PS 2017, Dolní Dunajovice-Plotny - 83 b. - 6 hlasů, vítěz degustace
Krásně zlatavá barva, ve vůni dominuje med, který je však v chuti překryt ostrým alkoholem nsáledovaným torchou hořkosti možná grepovité. Víno citelně mladé, ale pitelné s vůní nepochybně zajímavou.
Víno, jehož úspěch mne překvapil - Neuburské má dosahovat nejlepších výkonů v lahvové zralosti, což by PS 2017 fakt neměl mít na začátku roku 2019. Vůně navíc působial zralejším dojmem, než by odpovídalo.

2. Ševčík, mzv 2017, Bořetice-Čtvrtě - 83 b. - 1 hlas
Ve vůni je poznat naturalistický přístup vinaře (víno je nefiltrované) v podobě tónů mokré nikoliv čisté louky. V chuti je přeci jen jemnější, možná přezrálé grapefruity.

3. Herzánovi, PS 2016, Kobylí-Nivky - 80 b. - 0 hlasů
Mléčný karamel se stopamy zvěřiny, nepřijemná hořká dochuť a poněkud vystupující kyselinka.

4. Marcinčák PS 2016, Novosedly-Kamenný Vrch - 80 b. - 0 hlasů
Ve vůni překvapí tóny kompotovaného ananasu, v chuti ale vystupuje především alkohol a pak kyseliny, které sice vytvářejí příjemně svěží dojem, ale záhy se víno rozpadá a vystupuje hořčinka.

5. Proqin, PS 2016, Velké Nemčice-Punty - 79 b. - 2 hlasy
Víno se pomaleji otevírá, zřejmě kvůli vyššímu alkoholu, který ovládá vůni. Chuť je méně výrazná a trošku těžkopádnější.

6. Brdečko, PS 2015, Kobylí - 79 b. - 0 hlasů
Mohutnější, krásnou vůni určují tóny banánů a vanilky, která však později přepadá v líh až kanagon, ale naštěstí současně slábne. Chuť je prostší, s patrným alkoholem a náznaky sudu.

7. Líbal, PS 1998, Horní Věstonice-Pod Děvínem - 85+1 b. - 5 hlasů, druhé místo degustace
Vůně je, přes značný věk, zralá jen v náznacích, jinak příjemná, hezká s vyváženými složkami květin a ovocných tónů. Chuť podkreslují tóny zralých až hořkých citrusů, víno spíše dospělé, než zralé. Terciální tóny jen v náznaku.
Velké překvapení, víno působilo výborně, méně staře než některá předcházející nepostrádalo eleganci.

8. Lahofer, PS 2016, Dobšice-Volné pole - 81 b. - 5 hlasů.
První dojem určovala mhoutně živočišná vůně, která ale poc hvíli vyvanula . V chuti citrusové tóny s klasicky "lahoferovským" svěžím cukrem.
Při vyhledávání údajů l láhvi jsem narazil na zajímavou přezdfívku vinařství: "nekorunovaný král sladkých vín", jako jejich vína jsou docela příjemně pitelná, ale ke sladké elitě má docela daleko - takovému PEchorovi nebo zejména ZD Sedlec by tento titul přináležel mnohem spíše.

9. ZD Sedlec, PS 2016, Sedlec-Kotel - 82 b. - 1 hlas
Víno patrně mladé, v chuti i vůni směs sladkých a hořkých stop. Zatuchlé až houbovité tóny pak naznačují neideální skladování lahve.

10. Moravčík, VzH 2015, Horní Věstonice-Pod Děvínem - 84b. - 1 hlas
Svěže nasládlé, převážně mladé, ale už zrající. Dobré, příjemně pitelné, byť ještě ne zcela "vycválané", naznačuje potenciál.

11. Ludwig, VzC 2014, Novosedly-Stará hora - 85 b. - 3 hlasy
Dobré, príjemná půráce s kysleinkou, ale ještě mladé, za 10 let bude určitě o dost lepší.
Na Ludwiga dobré, ale je fakt, že na těchto luxusnějších kouscích si dávají záelžet přeci jen více.

Je pravda, že většina vzorků byla z relativně oemzneého území - 32 km dlouhého pásu mezi obcemi Novosedly a Kobylí, z ní se vymaňují pouze 3 lahve Velké Němčice na severu, Sedlec na jihu, obojí jen cca 12 km od této spojnice - a Dobšice cca 30 km západně od Novosedel, ale přesto men překvpailo, že právě Neuburské si bylo mezi jednotlivými lahvemi nejpodobnější.
Naposledy upravil(a) Vallun dne 21. 4. 2019, 20:16, celkem upraveno 1 x.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Argonantus
.
Příspěvky: 16213
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Víno

Příspěvek od Argonantus » 14. 4. 2019, 17:25

Legendární vína
XXXVII.
Desátá série.


Toto pojednání o Legendárních vínech se pokračováním pro mne stává stále významnější, až je vlastně tím nejdůležitějším, co jsem o vínoznalství napsal; přesně ten hraniční hybrid znalostí, dojmů a literatury, s maximální mírou srdce a menší mírou objektivity.

Šlo by pokračovat čistě v nekonečném Burgundy reportu; ale zdá se mi vhodné to na tomto místě oživit jednou sérií s podstatnými víny z domácí produkce, která mne dokázala i coby zmlsaného nadšence Burgundska zvednout ze židle, nakoupit pár lahví a ohromovat tím známé, že „tohle je kupodivu naše domácí.“ A všechny tyto případy souvisí velmi s otázkou, zda u nás existuje opravdové grand vin, víno za 90 bodů, uznatelných kýmkoli na světě.

První rarita je vlastně zcela uměle vytvořená. A není to žádný nový objev.
Pinot Noir, Jaroslav Springer.
Historie tohoto vína je dosti známá a poměrně dlouhá; ale rozhodující bod nastal zřejmě v roce 2004, když se pravověrný Moravák z Bořetic Jara Springer domluvil s bývalým americkým velvyslancem Stapletonem, že budou dělat spolu víno. Přesněji, s bratry Benjaminem a Craigem Stapletonem, jejichž jména se objevují od té doby na různých vínech. Nastalo něco, čeho bylo Moravě třeba ze všeho nejvíc - toho doteku světovosti, kontaktu s jinými vesmíry, zjištění, že něco takového vůbec existuje a sahá to až za Vídeň a za Weinparade Poysdorf. K demonstraci této světovosti byla velmi moudře zvolena dvě hlavní burgundská vína, pinot a chardonnay, s tím, že se to v Bořeticích pěstuje dlouho, tak proč by to nešlo stejně dobře, jako v tom Burgundsku.

Takový plán má dvě nezbytné složky.
První je dělat to co nejlépe a poctivě; což v případě Moravy v té době nebylo samozřejmé. Maniakální pečlivost, spojená v Burgundsku s pinotem, byla mimo tehdejší zvyklosti – „na Moravě děláme ruland modrý taky a děláme ho dobře.“ Ve skutečnosti se na Moravě dělala hlavně velkoprodukce, vypadající typicky jako moje úplně první hodnocená láhev od Vinium Pavlovice. Totiž dost hrůzně.
Pan Springer se všechny tyhle špatnosti pomalu a bolestivě odnaučoval. Přestal to dobarvovat. Vykašlal se na řízené kvašení a umělé kvasinky. Dokonce tam přilíval stále méně jiných odrůd, aby ušetřil (to mu trvalo k pochopení nejdéle). Jeho ideálem se stalo – naprosto správně – stabilní přirozené víno, které dlouho vydrží. I za cenu toho, že jeho kvality nejsou laikovi patrné ihned.

Druhá část plánu je reklama, píár; nejpřesněji asi machrování. Úcta k vínu, že je to něco úplně mimořádného, nikoli další „ruland modrý.“ Je to pinot, který se rozhodl utkat s burgundskem, právě jako to kdysi zkoušeli ti Američani.
Největší reklamu spáchal Jara strašlivou cenou 1500 Kč za láhev a strhl tím kolosální debatu. Samozřejmě lidé většinou reagovali tak, že je blázen. Jo, v Burgundsku chtějí za láhev Premier Cru právě tak nějak; ale pane, to je v Burgundsku. Tady jsou Bořetice.
Po velikém boji s okolím i zákazníkem šla cena nakonec dolů. Ale ne zpátky na 150 Kč, nýbrž někam k pěti, šesti, sedmi stovkám; a prorazilo to cestu všem, co chtěli dělat špičková vína na Moravě, a jen hledali někoho, kdo jim takovou cenu dá. To, že je dnes běžné moravské i české víno za 350 Kč a za 500 Kč, to je do značné míry Springerovo dílo. Ano, mohli jsme zůstat pod dvěma stovkami, ale pak by zřejmě u nás žádné opravdu skvělé víno nevzniklo.

Moje vlastní zkoumání případu bylo napřed zdálky, čtení různých vinobloggerů, kterak studovali toho Springera, a po nejrůznějších debatách, ale, avšak, se víceméně shodli, že ano, že to je víno lepší, než do té doby; že to je jedna z vlajkových lodí celé Moravy.
Potom jsme měli jednu velikou oslavu, kde jsme udělali první organizovanou ochutnávku, ještě s pomocí vinotéčníka. Věnovanou čistě tuzemským pinotům, ježto celá společnost byla na červené. Už tam byl Springerův pinot 2007 servírován s patřičnou úctou, jediný dekantovaný v karafě, ježto je to tvrdé víno. A nebyl úplně nejlepší, pobil ho Kovácsův výtvor, ale byl přesto hodně dobrý. Čísla jsem tehdy ještě nedával a neuměl, ale vývoj ve sklenici tam byl, takže těch 85 měla bezpečně zřejmě všechna nejlepší vína té akce. Lze se jen dohadovat, o kolik to mohlo být víc. No, a Kovácsův výtvor, tehdy koupený, se už po roce začal měnit v obvyklý zeleninový moravský problém. Kdežto Springer, soudě podle dalších setkání, držel dál.

Pointa se dostavila až loni, v roce 2018, kdy na charitativní degustaci Rare Wine http://www.rarewine.cz/degustace-archiv-detail-224 prodávali v dokonce vícero exemplářích Springerovy pinoty. Ročníky 2007, 2008, 2009… tedy deset let staré víno, naprosto standardně. Žádné dumání nad tím, zda to vydrží deset let. A bez problémů mezi nejrůznějšími cizími víny, občas i zatraceně slavnými (La Grande Rue).

Právě o tomhle před deseti lety někteří z nás snili. Aby šlo vzít naše tuzemské víno a postavit ho s klidem a beze studu mezi nejrůznější vína světová, bez spousty těch typicky českých vysvětlení a omluv, že „to víte, to nemůžete tak brát“ a „pochopte, ono to u nás tak dlouho nevydrží“ a „u nás by to nikdo nezaplatil“.
Springerův pinot není pro mne spojen s nějakým konkrétním úžasným zážitkem, ale je to víno, který zná každý, kdo se u nás o víno zajímá, a je to víno, které změnilo celý způsob vinaření a přemýšlení o něm. Což lze říci asi o málokterém víně.

XXXVIII.

Nyní zpět doma v Čechách. A nebudou to už Žernoseky, tři legendy od jedné firmy stačí bohatě.
Ale těsně vedle.

Pinot noir, 2014, klaret, Pod Sedlem.
Perlička na závěr. Majitel hrdě pravil, že je to klaret dělaný „tak, jak se dělat má.“ Rozhodně úplně jiná barva – intenzivně žlutá, jako u starého chardonnay nebo i tramínu, kdeže jsou ty narůžovělé a průhledné potvory. Chuť neuvěřitelně plná a intenzivní.
Přemýšlím, jak to bodovat – 87, nebo ještě víc? Podobná čára napříč čehokoli obvyklého, jako Clos de Vougeot blanc – tohle je sice něco hodně jiného, ale podobné vzpoury mám rád. Kvalita vína zcela mimořádná, jasný vítěz firemní nabídky.


A dojem se opakuje pravidelně při každém dalším ochutnání. Například 2018 v létě v docela těžkotonážní konfrontaci hodně dobrých bílých vín
Petite Chablis, 1 Cru 2013,
Ryzlink rýnský 2015, Ovčáry, Pod sedlem,
Santenay 2012, AOC Blanc, Caillot,
byl pro některé členy ochutnávky klaret ze Sedla vítěz, takže těch 87 je poctivě napočítaných a lze dumat i o tom, zda to není víc. Podotknu, že tehdy byl už klaret čtyři rok starý a nijak mu to neuškodilo.

Paradoxně je tedy klaret úplně největší vychytávka vinařství Pod Sedlem. A konkurence u nás vlastně moc není, protože ta se obvykle podobá nedopečené růžovce. Pokud chcete podobnou chuť objevit, pak jediná vzdálená šance je nějaká varianta Champagne, blanc de noir. Chuť a komplexnost z pinotu noir bez taninu a dalších červených projevů. Jde bohužel o dost vzácné exempláře, protože netuším, zda to pan vinař od té doby někdy zopakoval.

XXXIX.
I další legenda je raritní víno, které odhaluje mnohé, co se nám Moravané pokoušeli utajit.

Tramín červený 2016, Jaroslav Osičkanadmíru pozoruhodná chuť, divoká, náladová, zcela odlišná od čehokoli známého, dokonce i našich Žernoseckých skvostů.
Pán domu pronáší rozsáhlou filipiku proti „pedofilním vínům“, která prý dělají jeho kolegové z tramínu, a naopak chválí tuhle prastarou ctihodnou révu, vlastně nejautentičtější ze všeho. Myslím, že ta řeč dojem ještě vylepšila, 86 a nejlepší víno dne.


To, že nám chutnají víc Litoměřické tramíny (všeobecně, nejen ty nejlepší Žernosecké, viz legenda XIII) je jen zčásti vinou sopek a terroiru; oni s tím souvisí značně i samotní moravští vinaři, kteří se naučili technologicky upravovat tramíny k jednoduchým kytičkovým projevům, které jim nejsou vždy tak úplně vlastní.

Souvisí s tím i starší příběh Jak jsem neposlechl Johna Salviho,https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 56#p271556 kde jsem ten problém vytušil a vycítil, spíš, než opravdu znal. Je to přesně tak a teprve u pana Osičky proběhla zpětná kontrola – udělat perfektní tramín na Moravě je možné, ale skoro nikdo to kdovíproč nedělá.

Další setkání s vínem – díky pár dalším lahvím ve sklepě – jen potvrzuje první skvělý dojem. Zase jsme někde mezi 85 a 90 body, těžko říci, kde přesně, muselo by být víc referenčních bodů na větší ochutnávce. Tady bohužel nelze čekat moc velkou pomoc od stárnutí lahve, ale experimentovat s tím rozhodně budu. Legenda to určitě je už teď; víno, ke kterému není snadné objevit nějakou konkurenci i ve světě.

XXXX.
Další novinka byla sice řádně ohlášena mnohými znalci – třeba zde https://www.jizni-svah.cz/2017/11/melni ... kovka.html
Je paradox, že k mělnickým vínům mám prakticky stejně daleko, jako Pražáci – ve vinotékách se notoricky nevyskytují, množství jsou atomárně malá, museli byste jet do vinařství, a to se zase člověku nechce, když máme u nosu vinotéku, kde mají pravidelně Venduli (legenda XV.)

Takže se mi Ryzlink rýnský, Školní statek Mělník, léta vyhýbal. A loni jsem ho přivezl paradoxně z Moravy (!) ze Salonu vín. Při čemž se připletl tuhle k nějakému vaření, mezi sérií jinak hodně slušných ryzlinků z Alsaska a tak nějak podobně.

No, teda. Ročník 2015 platí všeobecně za zatraceně dobrý, hladký, příjemný; tady bych ho označil za velkolepý. Matnou 2013 předjíždí naprosto přesvědčivě. Čtyři roky věku mu rozhodně prospěly, a jistě by nezkazilo i další ležení. Barva mocně olejově žlutá, a chuť mocně voňavě petrolejově svěží, čistá, snad úplně nejvíc alsaská, co jsem kdy u místních vín viděl, srovnatelná s bájnou legendou č. 5. která nás naučila poznávat dobré víno.

Vondrákův botrytis, legenda VI., je mnohem těžší, mocnější a jaksi němečtější, je obdobou Rheingau; Vendule, čili legenda XV., je vysloveně Moselsky kytičková. Mělník je zejména a nade vše alsaský. A strašně dobrý. K verdiktu, zda je to grand vin o 90 bodech, by to chtělo nějaké rozsáhlejší zkoumání, ale pokud si to někdo bude myslet, moc bych se s ním nehádal. Chci jakékoli množství.

Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 25887
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Víno

Příspěvek od Vallun » 16. 4. 2019, 18:22

Tuzemské bílé legendy by vineval/Petr Lipový (15. 4. 2019, 1 200 Kč)

Degustace, jež měla ukázat, že i na Moravě lze dělat vína, která mají smysl.

1. Fabig – Sauvignon „Sahara“ 2017 - 88 b.
Víno zaujme již velmi elegantní vůní se svěžími až ostřejšími tóny citrusů (zralé citrony s tóny limetky a nepřezrálých mandarinek), jež přechází až v technikální tóny ozonu či křesaného křemene. Méně nápadná i když neméně originální je i barva oleje z bílého zlata. Chuť následuje vůni, prozrazuje, že je víno ještě spíš mladé, s nápadnější kyselinkou, která však k odrůdě patří. Celkově velmi podařené, elegantní víno, jak na běžné pití, tak zejména po dozrání na slavnostní příležitosti.

2. Domaine Hrabal, Aurelius 1991 – 86+1 b.
V barvě spíše Neuburg (světle zlatá, ryzí) ve vůni naopak po Ryzlinku (zralé medové tóny s náznaky květů lípy a kaštanu). Chuť plná s dominujícím vysokým kyselinkovým hřbetem, zbytková šťavnatá ovocitost – dosti fajn. V dochuti mírně zemité tóny a strukturu podkreslující hořčinka. Postupně převládají tóny alkoholu, zemitosti a hořčinky.

3. Domaine Hrabal, Ryzlink vlašský „Liščí kopec“ 2007 – 85 b.
První dojem z vůně ovládají středně silné živočišné tóny, později vykouknou i sušené bílé květy a sláma. Chuť je plná (tělnatá) tvořená jakoby hořkým jitrocelovým medem s delší dochutí a strukturou podrobně vykreslenou hořčinkou a kyselinkou. Mírně překáží vyšší, příliš nápadný alkohol.

4. Gala Ryzlink vlašský „Hermes“ 2015 – 85 b. (Decanter 98 b.)
Světle slámově zlatá barva a ve vůni dominující alkohol a sud prozrazují, že víno je ještě docela mladé. Mladost je patrná i v chuti, v níž jinak dominuje opět alkohol, vysoká kyselinka a hřejivá dlouhá dochuť.

5. Gotberg, Ryzlink rýnský PS 2016 – 82 b. (Decanter 97 b.)
https://mojelahve.cz/vino/ryzlink-rynsk ... bile-12104
Ve vůni med a velké světlejší květy. Chuť je ovládána zbytkovým cukrem. Celkově víno sice nikoliv nekvalitní, ale slabší – což bylo způsobeno i mocnou konkurencí na degustaci.

6. Sonberk, Ryzlink rýnský PS 2008 – 87+1 b.
V chuti, vůni i barvě typický, krásný akorát zralý ryzlink jen s lehkým náznakem terciálních tónů. Ve vůni nejprve výrazný náznak petroleje, jež později přechází do vůně čerstvé modelíny, pak i tóny kovu a medu. Elegantní a svěží víno, jemuž zrání dodává ušlechtilost a osobnost. Moc dobré pití.

7. Nestarec, Pinot gris PS 2014, řada Klasika – 84+2 b.
Barva tmavě kaštanového čistého čaje. Vůně oxidativně zralá, příjemná, s tóny jitrocele a sušené pomerančové kůry. Chuti dominuje kyselinka ve spojení s terciálními tóny. Archivní víno light (pro všechny) - zábavné, byť na terciální tóny jednodušší - a tím zajímavé.

8. Zámecké vinařství Třebívlice, Pinot blanc 2015 „Pod Hazmburkem“ – 85 b.
Méně výrazné v barvě i vůni, v chuti již trochu zahlazené, ale stále patrně mladé s vystupujícím alkoholem a projevy zrání na sudu (dle popisku 1/3 barik, 2/3 velký sud z fr. dubu)

9. Jaroslav Springer, Chardonnay 2015 „Bratáčky“ – 86 b.
Živočišný smrádek, zlatooranžová barva, jasně patrný sud, náznak zralosti, ale i mladost a alkohol ve velmi dlouhé dochuti hořké. "Neburgundské burgundské".

10. Dobrá Vinice, „Oxana“ Sauvignon 2007 – 88 b.
Špičatá kyselinka - žluté víno v lehkém provedení s výraznější kyselinkou. Skvělé víno stylu Jura.
Nesmírně zajímavý pokus, žel zatím bez pokračování.

Stručně řečeno, záměr se rozhodně podařil.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 25887
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Víno

Příspěvek od Vallun » 20. 4. 2019, 11:09

Volnay – by RareWine

Obrázek

Volnay, malá burgundská vinařská vesnička s nejpřísnějšími apelačními pravidly vůbec, vmáčknutá mezi Pommard, vzdálený 5 minut chůze kolem jeho nejlepší trati Rugiens, a Meursault, s nímž sdílí parcely Santenots (již na katastrálním území Meursaultu) – pokud se na nich pěstuje bílé víno, jde o 1er Cru Meursault, pokud červené, jde o 1er Cru Volnay. V této vesnici nenajdete bílé odrůdy. Celkem má 213 ha vinic, z toho 115 klasifikovaných jako 1er Cru, žádné GC, nejlepší polohy jsou ve středním pásmu kolem samotné vesnice.Nejlepšími zde sídlícími vinaři jsou Lafarge (*** by CC) a Marquis de Angerville (**).

Výrok degustace: „Vinaři celý život usilují o získání alespoň jedné hvězdy v průvodci Cliva Coatese, čarodějnice z Beaune jich má hned 8, přičemž 3 jsou maximum – Domaine Leroy a d´Auvenay mají po třech hvězdách, Maison Leroy jako jediný negociant, 2. Přičemž ještě spoluvlastní Domaine Romane Conti…

Dotčené ročníky

1966 – 16 CC / **** MB
1967 – 14,5 b. CC, ale stále mezi pitelnými
1995 – 17,5 CC / 85 RP
1996 – 16,5 CC / 89 RP
1999 – 18,5 CC / 93 RP
2002 – 18 CC / 93 RP, ročník o němž všichni ví, že bude skvělý, ale předlouho byl zcela zavřený – a zatím se to zlepšilo jen málo
2004 – 14 CC / 79 RP, ročník prakticky mizerný (ale poslední v Burgundsku dosud), déšť, kroupy, ale příjemné září docela zachránilo bílá vína

1. Volnay 1999, J. M. Boillot (negociant *, umí jak bílé tak červené) – 88 b.
Ve vůni elegantní dřevo a kůže – asi jako udržované slavnostní sedlo, ale později tím proniká mírně štiplavý alkohol. V chuti překvapivě mladé, svěží, nezralé drobné červené ovoce, dochuť alkoholově hřejivá. Ještě by klidně 5 a více let sneslo.

2. Volnay VV (Staré keře) 1999, Nicolas Potel (negociant *, do 90. let vlastník Domaine Bousse-d'Or) – 87 b.
V barvě nejvíce zaujmou nepravidelné černé odlesky, ve vůni pak tóny uzené kýty. Oproti předchozímu má víno patrnější strukturu a trošku delší persistenci, avšak celkově je lehčí a jemnější, nicméně na zajímavosti mu ubírá větší množství taninu, zatímco předchozí víno by další roky sneslo a bylo snad lepší, tak toto je určitě potřebuje, klidně 10 let.

3. Volnay 1er Cru Les Fremiets 2002, Annick Parent (příbuzná s Anne Gross) – 86 b.
Víno vlastně podobné předchozímu, jen barva je ještě temnější (černé třešně) a ve vůni spíše než uzené, tak hovězí maso, konkrétně nakládané do lihu. V chuti jednoznačně zaujme komplexní texturou, ale moc z ní neodhalí – je ještě příliš mladé, převážně zavřené.Pokud se už má 2002 pomalu otvírat i v 1er cru, tak to neplatí pro prvotřídní polohu, jež je vlastně pokračováním prvotřídní pommardské parcely Les Rugiens Haut. Ale kdo si 20 let počká, ten se dočká královské odměny.

4. Volnay Fremiets 1er Cru 2004, Marquis D'Angerville (**, samostatně lahvují od roku 1930) – 87 b.
Víno je citelně přístupnější než předchozí vzorek, ale aby bylo možno zařadit tohoto superdrahého producenta, tak byl vzat mimořádně slabý ročník a to se projevilo. Vůně perfektní, krásná, vznešená, kompotová směs višní, třešní a švestek, v chuti pak dominuje hořká čokoláda, ale dojem mírně neguje štiplavá dochuť s příliš výraznou hořčinkou. Tady si potřebu zrání odhadnout netroufám.

5. Volnay Putures 1er Cru 1999, Nicolas Potel – 92 b.
Jízda vzhůru pokračuje, přestože dosud formálně, body byly vyrovnané s tím, že nejvíce zaujalo hned první víno. Ve vůni třešně a něco dalšího, snad zralé jeřabiny, snad kandovaný ibišek. Terciální tóny v lehkém náznaku, víno bohatě šťavnaté, krásné, ale kratší persistence a nahořklý závěr dochuti. Za 10-15 let může být geniální.

6. Volnay Clos des Chenes 1er Cru 1996, Potinet Ampeau – 92 b.
Mocné, elegantní, složitě krásné víno, čerstvě snad i zralé, bez terciálních tónů, pokud jde o další vývoj, tak malý otazníček, zlepšovat by se mělo kam, ale možná se mu nechce (dle RK těsně za zenitem).

7. Volnay Santenots du Milieu 1er Cru 1995, Comtes Lafon (*** legenda přes bílá vína, ani RK se do vinařství nedostal) – 93 b.
Animální tóny v překvapivé kombinaci s náznaky medovosti. Eelgance sama, dlouuuuuhá, složitá textura plná harmonie. Až na úplný konec jako by došel některým složkám dech a přetrvává už jen mírná nahořklost, za což ale asi mohou obvyklí podezřelí – taniny, až ještě trochu odezrají, tak to bude úplná špica.

8. Volnay Les Caillerets 1er Cru, 1967, Jaboulet – 89+4 b.
Barva naznačuje stáří vína směsí hnědých tónů a odlesků. Vůně zralost rovněž nezastírá, nádherná, mocná, nazrálá s tóny pražených mandlí v kávové krustě. V chuti pak opět káva, ale s rozpuštěnými Mon Cherri uvnitř. Ovocité tóny (třešně z bonbonů) se ale poměrně rychle vytrácely ve prospěch karamelové smetany. Víno poměrně rychle odcházelo, ale i jeho odcházení bylo krásné, elegantní a zajímavé.

9. Volnay AC 1966, Leroy – 91+3 b.
Víno, na nějž jsme se těšil už v listopadu, kde jej ale "omylem" nahradilo 1er Cru Les Grands Epenots, ze stejného roku a výrobce. Stále více si myslím, že to byla záměna cílená, již s ohledem na tuto degustaci. A byla i takticky vhodná - mezi opravdu zralé burgundské nepatří, bylo projevem skoro ještě mladé, a aby vilážka, byť od Čarodějky z Beaune válcovala GCčka je neuctivé...
Barva převážně hnědá až vínověhnědá, s patrnými vločkami depotu a silným světláním. K chuti a vůni mám však jedinou poznámku - úžasná. Víno, tkerýms e má člověk kochat a užívat si jej. Terciální tóny přítomny v míře dostatečné, ale nikoliv na úkor ovocitosti. V porovnání s předchozími bych tipoval něco mezi 1995 (podle tercií) a tak 2005 (podle ovocitosti). Mocné nádherné víno, které nabízí vše, co lze od burgundského Pinotu čekat.

Obrázek

Závr: Pinoty mohu, pokud jim je alespoň 30 let...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Argonantus
.
Příspěvky: 16213
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Víno

Příspěvek od Argonantus » 22. 4. 2019, 14:41

Oboje velice zajímavé, nejlepší moravské kousky i Volnay.

Nestarec pinot gris bych na dálku potvrdil, to je moc dobrá věc. Nicméně, po právě dokonané další výpravě na Moravu vidím, že se Nestarec vyvíjí pro mne dost zhoubným způsobem, k veselému funky stylu, kde ho přestává zajímat vlastní víno a více se věnuje přínosu vinaře. Tebou recenzované víno už nevzniká a nebude, jak už tak bývá na Moravě zvykem.

Nad Oxanou jásal někde Jižní svah.
Hrabal - tam by mne zajímalo, kde jsi jeho vína sehnal.

Z aktuální výpravy bych viděl jasné nepřítomné velikány Osičku, Škrobáka a Znovín/Šobes (a to není taky nic objevného).

Stran Volnay - chyběly nejlepší parcely, Clos de la Bousse, 60 ouvres a podobně. Jinak vítězili obvyklí podezřelí vinaři, Leroy, Lafon, Potel, jasně. Co láhev, to hora peněz.

Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 25887
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Víno

Příspěvek od Vallun » 22. 4. 2019, 14:57

Hrabal - tam by mne zajímalo, kde jsi jeho vína sehnal.
já ne....Petr se s ním zná osobně, takže občas něco vyprosí...:)
Z aktuální výpravy bych viděl jasné nepřítomné velikány Osičku, Škrobáka a Znovín/Šobes (a to není taky nic objevného).
Stejná odpověď - Petr je úplně neuznává, takže tam nejsou:)

Rosťa za nejlepší považuje spíšěe ty krajní parcely u Pommardu a u Meursaultu. Vnitřní parcely jsou luxusnější, ale dost často rodinné monopoly navíc menší, takže extrémně drahé - zejména ty od Markýzů...

Celkově ale ta degustace nevyla nejhůře...jasně...2 800 Kč není málo, ale zase za několik špičkových vín - Leroy 94 b.! To jde:)

Se přiznám, že Potela jsem do té degustace neznal...musí si dost věřit, když prodal Clos de la Bousse, aby mohl rozjet negocianský provoz...
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Argonantus
.
Příspěvky: 16213
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Víno

Příspěvek od Argonantus » 22. 4. 2019, 19:49

-
Petr je úplně neuznává, takže tam nejsou:)
Škrobák je trochu technologický a možná každého nemusí dostat ten šedák, který je prostě něco trochu speciálního.
A mohl prošvihnout slavné doby pinotu 2007, kdy ho neznal, a které se už neopakovaly. Zatím tedy.
Takže je to trochu věc vkusu.

Znovínovou kocovinou procházím taky, vlastně už léta, narozdíl od pana Šetky bych mu tři hvězdy určitě nedal. Není to úplný top of the tops.

Ovšem Osička, to je asi onačejší kafe. Mimochodem, s Hrabalem se velmi dobře zná a mají podobný styl. Osičku neuznávat je docela těžké.
Rosťa za nejlepší považuje spíše ty krajní parcely u Pommardu a u Meursaultu.

Já ti tak úplně nevím. Clos de Chenes, asi nejslavnější, je zároveň taky největší, má výrobců jak mraků a kvalita je občas dost diskutabilní, jako u Vougeotu. Hned první rok v Burgundsku jsme to potkávali skoro furt, a většinou nás to moc nedostalo. Možná to je parcela blbě vymezená a moc veliká.
Naopak to Clos de Bousse bylo fakt o patro lepší, než jiné modely. Marquis de Angerville s tím nesouvisí, neb je to monopol, jak víš.

Jinak Leroy je fakt asi maximum možného vinařského umění, a často komplikuje život nějakým Grand cru.
Ale ono je to často tím, že při svém biodynamickém svérázu často kombinuje parcely ze všeho možného, co má právě k dispozici, takže se dost často děje, že jsou v nějakém AOC zamíchané hrozny o patro nebo o dvě vyšší. Bourgogne 2004 je asi nejslavnější, je to většinou Clos de Vougeot, ale bylo blbé počasí a umřel manžel, tak nebyla nálada dělat Grand cru.

Potel je obvyklá burgundská zmatenost; sám pan Potel už svoje vinařství neřídí, má Roche de Belene https://www.jizni-svah.cz/2014/01/cerve ... potel.html

Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 25887
Registrován: 14. 5. 2008, 09:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Víno

Příspěvek od Vallun » 22. 4. 2019, 22:47

Škrobák je technologický ve srovnání s Osičkou třeba, ale jinak je to poctivé řemeslo začínající už na vinohradu, což není tak obvyklé, jak by mělo být...

Mám dojem, že PL říkal, že Scarabea ještě ani neměl...:/

Znovín je velkonegociant....je to těžké, snaží se, ale kvalitu hroznů neohlídá vždycky, a když vymrzne Muškát Žlutý, tak už není:( Ale zase má spoustu chvályhodných myšlenek - pro mne zejména to, že seženeš is tarší ročníky, za rozumné peníze. Navíc velká většina vín má řemeslně nadprů§měrnou úroveň, neohromí, ale nezklame, většinou potěší. Poměr cena výkon pak ještě lepší...

Osička je navenek s Hrabalem podobný, ale hledat rozdíly v jejich vínech by byla slušná maturita. Hrabal je víc světový, Osička víc autentik...ani ejden z ncih nemá rád cukr...ani u jendoho z ncih to nevadí. Osičku seženeš, Hrabala ne. Oba mají vynikající vína a generálně je srovnat nedokážu. Teď mam karton třetího do party - Kopečka, taky bývalý pedagog, co se dal na výrobu vlastních vín...

Clos de Chenes - sám sis odpověděl - je známa pro dostupnost, ale kvalita není tak stabilní, aby šlo říct, že je nejlepší. Clos de la Bousse je špica, o tom žádná, ale neměl jsme v přímém srovnání, takže řeknu, že nevím:) Každopádně, pro mne nejlepší vesnice na červené:)

Tak tahle vilažka 66 dostala stejné body jako Bonnes Mares 1937! V přímém srovnání byl BM 37 rozhodně zajímavějš, už tím věkem a elegantnější, ale Lerox taky jasná pecka a s GCčkama s emůlže měřit zcela směle.
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.

Argonantus
.
Příspěvky: 16213
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Víno

Příspěvek od Argonantus » 23. 4. 2019, 13:30

Vallun:
Mne o kvalitách Škrobáka asi netřeba přesvědčovat; je dost možné, že jsem byl první hlasatel jeho slávy na těch internetech, dávno předtím, než ho objevil kdo jiný (třeba komise pro Vinaře roku), a dokonce dřív, než jsem o vínu něco věděl.
A navíc má Škrobák u mne dvě legendární vína; to je trvalý zářez, který nelze hned tak přehádat.
Leroy třeba nemá ani jedno, paradoxně…

Znovín je strašně proradný, jak zjistili už časní pinotoví badatelé (ten slavný seriál Pavel Jelen/Jižní svah); bez varování se jejich výtvor rozpadne. Jim byl věnován zlověstný titul „strachotická makedonie“, název této obávané nectnosti.
A může za to technologie, nic jiného; oni se ostatně nijak netají tím, že mají plno exemplářů s uměle zastaveným kvašením, aby byly sladší. A taky, že nad některými ročníky bájného Šobesu mnozí šamani zklamaně protáhli ksichty.
Pak se taky nelze divit, že je za to příroda občas ztrestá. A biojedinci typu pana Hrabala (jehož vzorem je prý pan Henri Jayer) nebo Osička se mohou jen pohrdlivě usmívat – my vám to říkali.

Jak moc se podobá Osičkova vinařská technika Hrabalovi, to taky netuším, ale myslím, že ta odkazovaná Charta http://vinarstvivykoukal.cz/wp-content/ ... stu-A2.pdf by panu Hrabalovi nijak nevadila. Když teda Jayer.
A myslím, že také není náhoda, že Osička trousí poznámky jako „ono to André je dobré víno, ale na Moravě ho umí vlastně jen dva vinaři. Třeba Mirek Hrabal.“ Případně, že Škrobáci – vlastně všichni tři – se učili u Osičky. Prostě, tihle týpci se vesměs výborně znají a ovlivňují, Morava je malá.

Stran Volnay – těší mne, že jsi nakoukl hlouběji do konkrétní větší apelace, to je vždycky k nezaplacení. Těch pozoruhodných trpasličích parcel uprostřed je podstatně víc, naráželi jsme třeba na Clos 60 Oeuvres, divné jméno, opět monopol Pousse d´Or. A zatím mi to velmi sedí do diagnózy, že jsi na měkčí ženské pinoty (Beaune, Musigny, Echezeaux, zejména. No a vlastně i Vougeot).

Ve sporu „skvělý vinař versus skvělá parcela“ u mne zatím vítězí parcela, jednoznačně. Úplně všechny moje aktuálně vládnoucí legendy vycházejí z geniálních parcel Grand cru nebo tak nějak; vinař a ročník tomu akorát občas ještě přidají. Naopak ne až tak geniální parcelu nedožene ani nejgeniálnější vinař. Třeba o Chorey le Beaune, obávané to místo, se přerazila i slovutná paní Leroy.
AOC Volnay pouze zdaleka není špatná adresa – devět z deseti moravských vinařů závidí (a ti zbylí nechápou fakt nic a není jim pomoci). Ať to bereš z které chceš strany, furt je to velká apelace. Jako AOC Chambertin, AOC Pommard, AOC Vosne Romanée, třeba. Není výjimkou, když takové místo, potlačeno dobrým ročníkem, přimíchanými hrozny nebo kdovíčím (neřkuli fenoménem typu Leroy), úplně vypálí rybník něčemu papírově mnohem silnějšímu.

Samozřejmě, že nejlepší je, když se sejdou všechny tři složky v maximální míře; jenže pak taky obvykle exploduje taxametr (viz ten odkaz na Musigny Grand cru od Leroy. Kdo se diví, ať se přihlásí. Alternativa je její Romanée Saint Vivant a její Montrachet). Takové víno jsem vlastně ještě nikdy nepotkal, šel jsem těsně vedle (chyběl třeba ročník).

Odpovědět

Zpět na „Kultura“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: hanss a 1 host