Víno

[Argonantus]

Tady ještě koukám ten Springer http://stapleton-springer.cz/shop/?bila-vina,38
je vskutečnosti podstatně dražší, než většina těch Burgund, snad s výjimkou Meursaultu (ale i ten umíme kolem 30 euro, když je řeč o ceně ve vinařství)

Pouilly Fuissé je jedna z největších homeless adres, jakou lze vymyslet - myslím, že je ze všech AOC úplně největší, potažmo dává nejvíc lahví, a v zásadě ji lze skoro chápat jako hraniční k regionální "velkoplošné" apelaci (jako třeba Haute Cote de Beaune, Macon apod).
Mám dojem, že na mém low endovém odkaze v Globusu je taky, a myslím, že se mihlo i na jarních Milesimes coby tradičně nejlevnější exemplář (cca kolem 10 euro).
Jinak to samozřejmě neznamená, že ho nelze udělat solidně. Jen si s ním obvykle málokdo dá tu práci a i to sudování se bere tak nějak snadno a rychle.

[Vallun]

Chartron je mistr sudař, dodává sudy pro nejlepší řady vín leckam... ale Chartron je to Rully...:/

Springer - to se po...víno není marné, ale pro Erua...

[Argonantus]

Tak tam zkus nahodit nějaká číselná hodnocení, mám dojem, že jsi tam byl taky. Bude hned jasněji.
Pokud udělal Jara Springer devadesátkové víno, pak si to svoje zákazníky najde a nemám výhrad.

pletl s čímsi na pomezu obou pravých Côteů

Kolem osamělého kopce Corton, co je na sever od Beaune, ale přesto Cote de Beaune, jsou do čtyř stran čtyři okrajovky, a mohla by to být jedna z nich:
1) Pernard vergelesse
2) Ladoix
3) Savigny les Beaune (největší a nejdůležitější z nich)
4) Chorey les Beaune (naopak totální loser, naštěstí se málo vyskytuje)

Jinak opačný konec, jih Cote de Nuit, končí vesnicemi Primeaux Prissey, Corgoloin a Comblachien, ani jedna z těch apelací se vlastně raději neužívá a deklaruje se to buď jako Haute cote de Nuit (článek jižního svahu, někde jsem odkazoval) a nebo jako Nuit st. Georges, což je ovšem naopak hodně veliká a hodně známá apelace (cenově tak Pommard nebo Volnay).
Mám dojem, že u bílého připadá v úvahu jen první možnost, tedy Haute Cote de Nuit, a navzdory umístění uprostřed všeho je to docela skromné a levné označení, 10 euro a tak.

[Vallun]

Slepé srovnání odrůdy Chardonnay: Morava vs. svět




Chardonnay je odrůda, která asi nejlépe na světě čte terroir, tedy odrůda, na jejímž vínu se nejvíce projeví podmínky té které konkrétní vinice. Stejně tak je to ale odrůda velmi náročná na práci vinaře a jakoukoliv chybu ve vinifikačním procesu potrestá. Přesto se jedná o pravděpodobně nejrozšířenější bílou odrůdu. Ačkoliv umí být pěkná v běžném provedení, kde dává ovocitá až květinová vína, tak nejlepšího produktu se dosáhne zráním na sudu, klidně barykovém. Taková vína je pak lépe podávat při vyšší teplotě, klidně 15 až 20 stupňů.

Smyslem degustace bylo srovnat vždy dvě dvojice alespoň nějak podobných vín a zkusit případně určit, které z toho je moravské. Všechna vína byla relativně velmi mladá, nemohla tak dát ze sebe to nejlepší, ale už tak byl problém sehnat patřičné zástupce Moravy, dva z nich jsou zcela nedostupní (Jar. Osička a Domaine Hrabal) a druzí dva jen obtížně a draho. I když tedy Osičku, byť v jiném ročníku, ještě sehnat lze přes jeho e-shop.

Jako zavíňovací vzorek posloužil výběr z hroznů z roku 2015, Vinařství u Vrbů, jeho enolog, Libuše Vrbová patří ke spolku Mladí vinaři a nedávno vyhrála jakousi bronzovou cenu mezi sommeliéry. Ve víně se stopami jablečného kompotu projevilo hlinité hustopečské podloží. Dojem však kazil vystupující alkohol a zejména příliš silná hořčinka v dochuti. Ještě v roce 2015 vznikly dvě partie tohoto vína – jedna zrající v sudu a druhá zrající v nerezových tancích, v roce 2016 však obě partie zcelili. Ach jo…83 b.

První dvojice vín byla určena mimo jiné tím, že jak Domaine Hrabala, tak Domaine Jean Chartron používají stejné (Chartronovy) sudy, což se (asi) projevilo i nejpodobnější barvou, obě vína byla světle slámová s lehce nazelenalými podtóny.
Domaine Hrabal, Hustopeče 2015 – tenčí, lehčí víno (v dané dvojici), s perfektní vůní a dosud slabší chutí, v obém dominují slupky zelených jablek, dochuť sklouzává do hořka - 83 b.
Domaine Jean Chartron, Rully „Montomorin“ 2015 – na začátku mocný živočišný smrádek, prý způsobený vápencovým podložím, víno celkově ostřejší s výrazným projevem sudu, ale v dochuti jakoby dominoval mocný doušek svěží čisté vody, nesmírně překvapivý a rozhodně nikoliv nepříjemný jev – 85 b.
Zejména dosti výmluvný nos vedl k tomu, že tuto dvojici správně určila naprostá většina degustujících.

Druhá dvojice měla společné především to, že na rozdíl od ostatních, a momentálně i globálně převažujících reduktivních (zrajících bez přístupu vzduchu) vín se jednalo o vína oxydativní, což je projevilo mj. na barvě, která byla výrazně žlutější.
Jaroslav Osička, Velké Bílovice 2015 – nefiltrované, šťavnaté až hanba, tóny kyselého višňového kompotu přecházející či doplněné zralými citrusy, zejména na začátku chuti, naturální síla, energie až surovost, rozevláté víno, ale přesto se smysluplnou kostrou. Parádní! – 87 b. Pan Osička je autentista, biodynamik a dlouholetý pedagog z Valtic.
Domaine La Soufrandise, Pouilly-Fuissé „Levrouté“ 2013 – hladké, ale nikoliv uhlazené, elegantní (přímo francouzsky, to víno mělo bílou šálu, širák a baloňák ve větru), středně plné, vanilka, bílý grep, mineralita – 86 b.
Nejstarší dvojice a (pro mne ne)překvapivě nejzábavnější, úžasný zážitek byl vůbec ta vína srovnat, podobné, a přece každé jiné (Jean Marais a Zdeněk Srstka hrající stejnou roli). Určit tuto dvojici bylo těžké, velmi těžké, já to tipnul podle minerality, hladkosti a toho, že jsem předpokládal změně pořadí správně. Ale klamalo mne, že Osička byl přeci jen patrně lepší.

Třetí dvojice předčasných vín, nejvíc chybělo lahvové zrání.
Tránvíček a Kořínek, APRI, Hnanice 2015 – teprve tři týdny na lahvi je zoufale málo, vůně přesto bombastická, nejlepší ze všech, v barvě přesto oranžové tóny, hlavní dojem ale byl, že potřebuje, zrát, zrát, zrááát – 85 b.
Domaine Bohrmann, Meursault 2014 - nezralost, supermineralita, nepříjemná hořčinka, slabší, ale perfektní textura – 85 b.
Plichta a tady jsem se seknul. Tipoval jsem, že úžasná vůně bude Meursault (i proto,že víno celkově vypadalo, že by mohlo dojít dál), ale ono ne, měl jsem víc dát na mineralitu, ale tu mohou mít i vína z Podyjí.

A to nejlepší, alespoň dle ceny moravské poloviny dvojice, nakonec, taky nejtěžší, nejmohutnější vína
Stapleton-Springer, Bořetice „Bratáčky“ 2015 – velká vůně, sytější barva, silná hořčinka, viditelně dobré, ale opatrně nijaké/neostré víno, nerozpoznal jsem smysl/cíl vinaře, neurazit? – 85 b.
La Ganghija, editione speciale (kvasinky), Piedmont 2014 – vinařství jsem si musel vygooglit, vůbec nic mi neříkalo, ujíždějící hořčinka, jasná barva, grepové tóny – nejslabší, nejméně „burgundské“ víno degustace – 83 b.

Na body tedy celkově těsná výhra Moravy (3+5+5+7=20) nad Světem (3+5+5+6=19), ale jak správně poznamenal Argo, nešlo o srovnatelné šarže, slabší průměr širšího Burgundska proti moravské špičce a výsledkem je slušná plichta. To není zlý výsledek, vůbec ne, ale rozhodně ani zázrak. Jakýkoliv 1er Cru z vlastního Burgundska by to, myslím, rychle rozsvítil.

Na otázku „Kdybyste si mohli odnést jedno z degustovaných vín zdarma, které by to bylo?“ zvedlo z 12 lidí 4 ruku pro APRI 2015 od TaK a 4 pro Bratáčky 2015 od Jary Springera, což vypadá jako „demolice světa“. První ale v závěrečné „dopíjené“ došlo Pouilly-Fuissé…

To není úplně přesné, první došel Osička, což byla i má volba (viz body), ale tam byl ten zybtek typicky autentický,t akže ho Petr nepočítal...
Po bodu hlasováním dostal ještě Osička, Mersault a Soufrandise:)

[Vallun]

Pokud udělal Jara Springer devadesátkové víno, pak si to svoje zákazníky najde a nemám výhrad.

Springer si své zákazníky určitě najde a přeju mu je, na rozdíl do sostantích si drží 10 let styl a úroveň. Jenže za tu cenu - 1150 Kč si dám 4 Podzámecké Chardonnay, které mají o 4 body víc..., nebo od Rosti Kuneše 8 různých, pravda většinou červených, vín...

Když už jsme odkazoval na předběžnou zprávu o Chardonnay, tak pár doplnění...

Zkoušet Montrachety a spol. je sice hezký, ale ne zcela laciný a jednoduchý nápad:( Myslím si,že na Mroavě sice musím víc hledat, ale za 150 - 300 Kč tam dokážu najít vína kvalitativně srovnatelná s burgundským za 15 a více Euro..

Tohle jsme napsal já, jak je patrno z překlepů a momentálně se za to stydím, objevnost 00nic. Ano, Morava je v zásadě levnější, ale v Burgundsku dostanou s větší jistotou relevantní protihodnotu...

Chardonnay je strašně matoucí víno. Původně se myslelo, že je to další mutace Pinot noir, a dokonce pár nadšenců razilo označení Pinot Chardonnay; ale genová analýza ukazuje, že to je kříženec Pinot Noir a Heunisch,

Dnešní přesvědčení je, že jde o pupenovou mutaci, tedy že u čtveřice burgundských nelze s jistotou určit, že by pocházely jedna od druhé...

že to je kříženec Pinot Noir a Heunisch, takže syn Pinotu a vnuk Tramínu.

Tramín+Heunisch = Ryzlink, tohle Ti Tramín a Chardonku imho nespojí...

Podle mnoha badatelů jsou různé varianty Montrachet nebo Corton Charlemagne to nejlepší bílé víno na světě; a v zásadě mne nenapadá nic, co by se proti tomu dalo namítat.

Dříve bylo za nejlepší považováno víno z kopce Hermitage, a po poslední RW degustaci chápu proč:) Takže to máme odrůdy Marsanne a Rousanne o kterých vím prd, a z hlediska zrání nezapomínat na Viognier! Chateau Grillet. PL sice tvrdí,že zná lepší Condrieu, ale já byl totálně unešen.

[Argonantus]

Veery interesting, thank you!

První dvojice vín byla určena mimo jiné tím, že jak Domaine Hrabala, tak Domaine Jean Chartron používají stejné (Chartronovy) sudy, což se (asi) projevilo i nejpodobnější barvou, obě vína byla světle slámová s lehce nazelenalými podtóny.

Unikátní pokus, že sud má opravdu význam a vliv na výsledek.

Parádní! – 87 b. Pan Osička je autentista, biodynamik a dlouholetý pedagog z Valtic.

Takže vskutečnosti vítěz a pro mne překvapivě ses sešel s Jižním svahem, co jásá už roky.

Nejstarší dvojice a (pro mne ne)překvapivě nejzábavnější, úžasný zážitek byl vůbec ta vína srovnat, podobné, a přece každé jiné (Jean Marais a Zdeněk Srstka hrající stejnou roli).

No, prostě se tomu dalo to, co to chce; rázem jsme někde jinde. Předpokládám, že podobný efekt by předvedly i všechny ostatní exempláře, kdyby se jim těch pár let dalo.

Jakýkoliv 1er Cru z vlastního Burgundska by to, myslím, rychle rozsvítil.

Jakýkoli ne, ono je plno okrajových 1 Cru, co jsou tak o dva body výš a to je celé.
Ale zdařilý Meursault je často devadesátka, a to i AOC. A může být v ceně toho Springera.
A pak je samozřejmě Genevrieres a jiné, a tam by to dopadlo jako s tím Chambertinem nahoře. Ale to jsme cenově už zas ještě jinde.

[Vallun]

není zač...

Vliv sudu bych nepřeceňoval, barva sice byla stejná, ale, zda za to mohl (jen) sud neumím posoudit. Ale celkově ano, určitá podobnost těch vín tam určitě byla:)

Za mne byl Osička jasný vítěz, to víno bylo nejzajímavější, Meursault měl možní více chuti (ve smyslu suroviny, s níž lze pracovat), ale Osička byl prostě celkově nejlepší.

No, prostě se tomu dalo to, co to chce;

To fakt ještě ne. I ten Osiška bude zaručeně za 3 roky lepší...na druhou stranu bych do něj nedal ruku do honě za 7 let...naopak u Meursaultu nebo APRI jsem si jist, že i v 10-12 letech bude na/u vrcholu. Itálii nebo Springera neodhadnu...Ganghija byla nejméně burgundská, jak jsem psal a Springera nějak neumím číst, ani trochu...

Ale zdařilý Meursault je často devadesátka, a to i AOC. A může být v ceně toho Springera.

Pzoro, tenhle ručitě nebyl nezdažilý, ale byl prostě mladý...a je fakt, že jsem byl ovlivněn srpnou dogustací RK a očekával něco alespoň trochu jako Genevrieres nebo alespoň (chacha) Perrieres:) a to to prostě nebylo...

No, když vezmu třeba tohle, tak jako není co řešit, že?:) Já bych si ale stovku připlatil (teoreticky...) za toto, ročník 2002.

[Argonantus]

Jo, přesně. To jsou zřejmě solidní AOC Meursaulty. V ceně blížící se Springerovi. Od středních solidních vinařů. Tam by se to mohlo tlouct kolem devadesátky, s názorem na ročníky zcela souhlas.

Genevrieres je naprosto jiná třída, neb je to skryté Grand cru, něco jako Pommard Epenots nebo Rugiens; speciální slavná parcela. Nikoli "hodně dobrý Meursault" , ale "úplně nejlepší Meursault". Taky na něj pod 100 euro rovnou zapomeň (a může být ještě hůře, jak jsi viděl). U mne různé exempláře mezi 93 a 94, čili legendární víno jako zvon, v bílých mne vlastně nenapadá vůbec žádné přesvědčivě lepší, jen několik málo srovnatelných.
Za ním je potom Charmes a Poruzot a Perrier, i to není jen tak něco.

To by pak už nebyl s tou Moravou fair zápas; a bylo by to velmi podobně, jako ten Charmes Chambertin v té červené; kočka mezi holuby. Jako když mázneš Gretzkého do výběru naší 1. ligy a zjistíš... fakt, je ještě o dost lepší.

[Vallun]

Vincent Girardin je podle mého velmi skromného názoru dokonce nadprůměrný vinař a jde o staré keře, takže další plus:)

[Argonantus]

No, je slavnější než Morey, ale to je rozdíl neprůkazně malý. Daleko víc by mne rajcovaly ty ročníky; 2002 je nejen drtivě starší, ale drtivě lepší; 2013 je nic moc.
I ty hvězdičky od zákazníků mohou cosi naznačovat. Naslepo bych šel určitě do toho druhého.
Alternativou je samozřejmě Chassagne v podobné cenové relaci; to může být také kromobyčejné dobro.
Jinak se vyplatí uvažovat i zde http://www.dobravina.cz/vina/bila-vina/ ... y.page%3D0
neb Premier wines nebývá rekordně levné.
Sakra, tady koukám na http://www.dobravina.cz/catalog/458--bo ... -chezeaux/
on by to docela dobře mohl být Vougeot těsně "za plotem", protože ve Vosne a Nuit St. Georges se bílé moc nevede.

[Vallun]

Tak Petr to vidí dost jinak...nejlepší Meursault...89/90 b.

[Argonantus]

No, to je právě ten rozdíl mezi zkušenými machry, kteří jsou často v zajetí toho "potenciálu", vidí, jak víno bude vypadat a hledají v něm svoje oblíbené rafinovanosti, a méně vypitými jedinci, kteří víno až tak nepitvají, nemají zkušenost, jak se víno obvykle vyvíjí a hledají v něm laskavé pohlazení tady a teď.
Natožpak když narazíš na vysloveného nadšence pro určitý typ vína, jako třeba náš vrchní meursaultolog. U něho je dopředu jasné, že cokoli jiného má pramalé šance a největší obdiv u červeného GC zněl, že "to je skoro jako bílé". Co by vyhrálo ve vaší ochutnávce je jasné dopředu - narazí na pár známých tónů a je hotovo.

Když si vyjedeš výš k té naší červené ochutnávce, a měl bys možnost se zeptat některých dalších jedinců, dost možná by dali podstatně výše tu frankovku, než já; byla příjemná, hladká a nekomplikovaná, zejména ve srovnání s těmi Žernoseky, což bylo jako s tím Meursaultem - sbírka předpokladů a očekávání, které ovšem, žel, zatím moc vidět nejsou, lze si je jen vykalkulovat.
Ovšem o Chambertinu nebyl spor žádný; to je prostě úplně jiná kategorie. Rozdíl je děsivě jasný každému.

[Vallun]

Já rozhodně nejsem machr, ale zase snad něco tuším...Meursault vyhrál Velké Burgundy i u mne, troufám si tvrdit, že ho mam celkově rád, a to, že je příliš mladé jsem zohlednil, ale přesto to pro mne byla i relativně 85ka, +- 2 body respektuji, ale ty dalši 2 do 89 jsem tam nenašel, což je samozřejmě dost mozná moje chyba...ale pro mne je relevantní na 85 bodech, tzn. pil jsem i lepší naše vína.
Ale tady polemizuji spíš s Petrem:)

největší obdiv u červeného GC zněl, že "to je skoro jako bílé".

jo, tomu rozumím:) ostatně, muj topten je taky čistě bílý...ale Volnay nebo Pichon Lalande si taky užiju:)

No, tak u nás to jasné fakt nebylo, ta vina byla všechna slušná, rozpětí 4 bodů...což je na velkou poklonu Petrovi za sestavení:)

Jinak doufám, že Chardonky ověříme v mdk v lednu:) ale tam zas nebude Francie...

[Vallun]

pro odlehčení...

[Vallun]

Mauricijské grepov rosé.... jako, pil jsem už výrazně horšěí roséčka i horší bublinky, je to na úrovni lepšího prosecca:) Grep je orpavdu všude...a není nepříjemný