Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo

[York]

Ericsonova Malazan Book of the Fallen není psaná podle odehraných příběhů, to je fáma. Pramení možná z toho, že ten svět původně tvořili pro RPGčko.

Naopak je to dobrý příklad toho, co píšu vedle. Zkuste si představit, jak by vypadala hra přesně podle těchto knih. Skákali byste od jedné postavy ke druhé (takže by hráči nemohli hrát jednu skupinu postav, každý by jich musel mít doslova desítky a neustále by se měnil počet postav na scéně), časově byste skákali dopředu a dozadu, odehrávali byste prakticky vůbec nesouvisející kusy děje na velice vzdálených místech. Jo a taky byste hráli za postavy a současně za jejich protivníky.

Neříkám, že by to nemohl být zajímavý alternativní experiment, ale k typickému stolnímu RPG by to mělo hodně daleko.

[Argonantus]

Dá se natočit film podle knihy?

Hravě, protože film je knize daleko příbuznější. I když to taky není úplně totéž; jádro rozdílů se skrývá ve slově vizualizace

Snad jenom to, že slova Cyrila Broma (snad) taky nejsou svatá.

jasně. Moje taky ne. Můžete to klidně zkoušet dál. A na konci očekávejte univerzální čarodějnickou větu.

Jestli on ten Cyril Brom měl opravdu namysli jenom vybíjení jeskyní,

neměl, o pár postů nad tebou je klíčová pasáž ocitovaná; problém je daleko hlubší. A několikrát jsem inzeroval, že Xaxy je ne úplně ideální příklad, protože spojuje všechny možné další špatnosti, které s psaním herním záznamů nesouvisí. Nic vás například nenutí, abyste v herním záznamu psali špatně gramatiku. Nebo aby dva kluci zmlátili hromadu skřetů.

(A aťsi to je třeba druholevelové.)

Ty levely souvisí s něčím úplně jiným - vlastním jazykem. Docela velká hromada slavných spisovatelů tento bod nikdy nezdolala (viz někde kolem strany 100 King O Psaní).

Každopádně lze udělat i empirický test. Dáme Argovi dvě povídky. Jedna bude napsaná na základě hraní, druhá ne, a on bude muset "uhodnout" která a proč...

Jsem pro.
Otázka je, jak moc se smí do záznamu hry zasahovat.

P.S. Pokud by to někoho zajímalo, pak mám už pěknou řadu let povídku podle šachů, což Cyril Brom taky zmiňuje.

[Jerson]

Odkud jsi převzal Kruhy?

Svět Kruhů jsem vymyslel, ale děj nikoliv - ten vznikl při hře. Pokud chceš říct, že většina setkání nemá vztah k pointě, tak s tím nemám problém a může to ukazovat, že jsem nenapsal dobrou povídku (a ani si nemyslím, že by byla nějak dobrá), ale nedokážu poznat, zda tvrdíš, že neměla příběh nebo co vlastně. Můžeš říct, že to nebyl dobrý příběh.

To se to pokoušíš strhnout k otázce osobního vkusu, jako zkoušel Sosáček.
Co se mi líbí nebo nelíbí tu není moc důležité.
Já se pokouším popsat technický, vpravdě inženýrský problém, který přepisy her do příběhů provází přímo notoricky.

Tak jsem se musel podívat znovu, co jsi vlastně tvrdil, když jde o "inženýrský problém".

Varující je pro mne, že převod herního záznamu do literatury nebo do filmu se nikdy nikomu nezdařil. Výsledky jsou
většinou přímo špatné, jako film Dračí doupě, v některých případech pak alespoň ucházející či obstojné, jako Silent Hill, ale nikdy opravdu dobré a už vůbec ne skvělé.

Která část tohoto tvrzení není o osobním vkusu? Zvlášť když v této debatě přiznáváš, že jsi ještě všechno nečetl (a zcela určitě jsi všechny ty převody neviděl). Kromě toho, že jsi nejsem jist, nakolik je film Dračí doupě převodem herního sezení do filmu je to opět o tom, co se komu jak líbí. Třeba takový Gamers 2 do filmu převedl nejen herní děj, ale dokonce i metaherní diskusi a různé sociální aspekty a stereotypy okolo hráčů RPG, dalo by se říct, že je to převod herního sezení se vším okolo - a osobně tenhle film používám na nalákání nehráčů do RPG. A někteří z těch nehráčů (!) ho považují za velmi dobrý film.

Naopak je to dobrý příklad toho, co píšu vedle. Zkuste si představit, jak by vypadala [img]hra%20přesně%20podle%20těch%20knich[/img]. Skákali byste od jedné postavy ke druhé (takže by hráči nemohli hrát jednu skupinu postav, každý by jich musel mít doslova desítky), časově byste skákali dopředu a dozadu, odehrávali byste prakticky vůbec nesouvisející kusy děje na velice vzdálených místech.

Záleží na tom, jaké knížky čteš. Já četl mnoho takových, které žádné takové věci nemají.

[Pepa]

Dá se natočit film podle knihy?

Hravě, protože film je knize daleko příbuznější. I když to taky není úplně totéž; jádro rozdílů se skrývá ve slově vizualizace

Jednak si nemyslím, že úplně hravě. Ono totiž takový Hobit se bude převádět do filmové podoby asi snáze než třeba Silmarillion a třeba než Erbenova Kytice... Tím chci říci, že podobně jako se některé knihy dají zfilmovat snadno (a jiné těžko), tak stejně tak to je s některými "produkty" RPG her. Některé půjde převést v povídku snadno, jiné těžko.

Ad vizualizace: To, že se při hře říká "sekám, sekám, sekám" a pak se to do povídky popíše jinak, také nazývám vizualizací. To, že nudné pasáže hry do povídky nezařadím (podobně jako vypustím nudné pasáže knihy při jejím zfilmovávání), také nazývám (jistým způsobem) "vizualizicí".

Co měl, či neměl Cyril Brom na mysli, se jen tak nedozvíme. Já to ale vidím tak, že před těmi 14ti lety znal pouze gamistické a simulacionistické RPG, kdežto ty dramatické (které na ten příběh hodně dají) zase tak moc neznal.

P.S. Pokud by to někoho zajímalo, pak mám už pěknou řadu let povídku podle šachů, což Cyril Brom taky zmiňuje.

Sem s ní! (A tím sem, myslím další číslo Drakkaru )

[Argonantus]

Svět Kruhů jsem vymyslel, ale děj nikoliv - ten vznikl při hře.

Děj je založen na průzkumné výpravě. Takže svět souvisí s dějem dost zásadně; dá se dokonce říci, že je tím světem určen. Děj vzniká popisem světa.
Už v tom lze vidět také záznam ze hry, ale ono se takto psávalo ve starší scifi docela často - například Setkání s Rámou je takto vystavěný román (s velmi paradoxním osudem - byl oceněn Hugem a Nebulou současně, nicméně se v téže době takto psát úplně přestalo).
Ještě jemnější hra zřejmě bude vznik pointy. Nápad GM? Náhodný vznik? Nebo ex post zásah autora?

Pokud chceš říct, že většina setkání nemá vztah k pointě, tak s tím nemám problém

A to je právě ten velmi typický výsledek herního záznamu. Bylo by možné to ještě pečlivěji "vyčistit" tím, že se některá setkání vynechají, případně se ty vztahy dokonstruují - ale to je právě Q.E.D., o tom jsme mluvili já i Brom, že to není až taková sranda.
V rozsahu short story se to snese. Jakmile to bude pokračovat dál, začne to být docela otravné.

a může to ukazovat, že jsem nenapsal dobrou povídku

Já myslím, že je docela dobrá, díky originálnímu prostředí zajímavá, základy příběhu tam jsou (jádrem je Zvěditel a Navigátor); jde jen o to, že mohla být ještě o kus lepší.

Která část tohoto tvrzení není o osobním vkusu?

Celá. Problém objevil někdo jiný, všímá si ho více jiných lidí, společný jmenovatel se jasně rýsuje. Říci "nelíbí" je v estetice obvykle snadné, víc dá práci odhalit, proč se nelíbí, případně, proč to docela dost lidí považuje za problém. Pak to může být i pro někoho užitečné.

Zvlášť když v této debatě přiznáváš, že jsi ještě všechno nečetl

Já nepotřebuju matematický důkaz kategorického tvrzení, když nic kategoricky netvrdím. Je možné, že výjimky jsou. Já jsem na ně nenarazil. A docela zajímavé je sledovat ty údajné výjimky, co tu lítají kolem - Ericson, ale ten vlastně nepsal podle herního záznamu, Vukogvazdští, ale ti vlastně nepsali podle záznamu, Jersonovy kruhy, na těch je zrovna problém docela vidět, i když - s ohledem na rozsah a téma - není nijak fatální. Zbývá ještě Boubaque, který zatím k problému nic neřekl, a na jehož povídku se léta těším i z úplně jiných důvodů (a obzvláště se zlomyslně těším na odhalení, že vlastně herní záznam úplně změnil, nebo tak něco).

A někteří z těch nehráčů (!) ho považují za velmi dobrý film.

To jsem, uvedl na začátku; méně zmlsanému čtenáři nebo divákovi nevadí skoro nic, takže se tím vůbec nemusí trápit.
Dračí doupě 2, Tomb Raider 2, všechno docela dobré, když je tam elfice a nebo Angelina. Budiž jim to přáno.

Jednak si nemyslím, že ne úplně hravě.

No tak úplně hravě asi ne, protože lze troskotat i na podobných přepisech, ale řekl bych, že podařených přepisů knih do filmu je plno. Podařených přepisů her nějak nevidno.

Silmarillion

Silmarillion je extrémně složitý už jako kniha, protože vlastně není dodělaný. I jeho samotné vydání zřejmě představovalo výzvu.

Erbenova Kytice...

Tam mi přišel filmový přepis zrovna docela zdařilý.
Jinak téze, že se některé věci přepisují snadněji a jiné hůře, to je určitě pravda.
IMHO nejčastější problém je zkoušet vydojit film z povídky, která na to nemá dost děje (Jersonovi oblíbení Lovci dinosaurů).

Ad vizualizace: To, že se při hře říká "sekám, sekám, sekám" a pak se to do povídky popíše jinak

, Jde o to, že leccos, co při hře a v literatuře popisuješ slovy, je ve filmu normálně vidět. A právě jsi ušetřil u takového Lovecrafta většinu textu. Takže vlastně děj filmu musí být z podstaty věci naplněný něčím jiným...

Ze hry do literatury jsou tyto převody zdánlivě jednodušší, ale právě v těch možnostech, které je radno do hry zachovat a v povídce toho netřeba, je ten velmi jedovatý rozdíl. Zkušenost ukazuje, že převod je právě náramně těžký.

Co měl, či neměl Cyril Brom na mysli, se jen tak nedozvíme.

Jsi ochoten si přečíst ten jeho odstavec nahoře? Co na tom jako není jasné?

Sem s ní! (A tím sem, myslím další číslo Drakkaru :))

Teď je v Drakkaru řeč o jiné věci.
Co se týče Andersena a šachů, zdaleka si nejsem jist, že je to dost dobré na to, aby se to otisklo (viz výše). Ale pokud tě to opravdu zajímá, mázni někam mail, mohu ti to poslat a můžeš to podrobit zdrcující kritice (já už v tom mouchy našel, a moc nevím, jak z toho... protože je to vlastně herní záznam...)

[Jerson]

Ještě jemnější hra zřejmě bude vznik pointy. Nápad GM? Náhodný vznik? Nebo ex post zásah autora?

Ex post ne, tuhle část jsme opravdu odehráli a otázka "co se mnou bude dál?" ve hře opravdu zazněla. Na začátku ani v průběhu jsem o ničem takovém nepřemýšlel, a až na konci mi došlo, že když budou kruhy předávat všechny informace, tak vlastně to co z nich dělalo nějaké osobnosti s předáním informace také zanikne. Ale kdyby se na to jeden z hráčů (už nevím kdo to byl) nezeptal, tak by mě to nenapadlo ani v té chvíli a neřešil bych to. Takže (minimálně) závěr téhle povídky vznikl právě díky té herní spolupráci. (Druhou věcí byl přechod přes řídkou zónu - když jsem něco takového promýšlel, pořád mi vycházela nepřekročitelná "propast", ale tuším Dukolm vymyslel, jak se přes ní dostat. Opět by bez odehrávání nic takového nevzniklo.)

Problém objevil někdo jiný, všímá si ho více jiných lidí, společný jmenovatel se jasně rýsuje. Říci "nelíbí" je v estetice obvykle snadné, víc dá práci odhalit, proč se nelíbí, případně, proč to docela dost lidí považuje za problém. Pak to může být i pro někoho užitečné.

Pořád nechápu, jak to může nebýt o osobním vkusu, případně mnoha složených osobních vkusech, ale tak moc mi to žíly netrhá, takže to nechám plavat. Šlo mi o tohle:

Já nepotřebuju matematický důkaz kategorického tvrzení, když nic kategoricky netvrdím.

Ve tvém článku bylo to tvrzení dost kategorické, Nikdy nikomu nezdařil už snad kategoričtější být nemůže. Nicméně ani o téhle sémantice se nechci dohadovat, když jsi napsal

Je možné, že výjimky jsou. Já jsem na ně nenarazil.

Jako inženýr vidím mezi "nikdy nikomu" a "možná jsou" obrovský rozdíl, nemusím tě přesvědčovat o existenci nějaké konkrétní jednotlivosti (zvláště, když moje oblíben Gamers 2 shodíš ze stolu poznámkou o méně zmlsaném divákovi - před pár posty jsi tvrdil (či naznačoval) opak s tím, že "fantasáci to mají jinak" (jako že snesou věci, které se jiným nelíbí). Na tohle nemám už nemám argumenty.

[MarkyParky]

Argo+York:
Důvod, proč jsem já a Jerson souběžně zareagovali, tak jak jsme zareagovali, byl ten, že jste tady:
viewtopic.php?f=204&t=13061&start=30#p458868
viewtopic.php?f=204&t=13061&start=30#p458908
jako odůvodnění své teze "podle hry nejde napsat knihu" uvedli z předpoklady, které nejsou obecně platné a tedy ani pravdivé.

Já osobně netuším, jestli Argonantův závěr je pravdivý a napsat to jde nebo nejde - nikdy jsem to nezkoušel a i obyč povídek je moje autorská zkušenost naprosto minimální. A popravdě je mi to šumák, protože to ani dělat nebudu - pokud už mám čas, lákají mě jiné tvůrčí obory než psaní.

Ale tvrdím, že předpoklady, které jste uvedli v těch dvou odpovědích, jsou mylné, jako odůvodnění nemožnosti selhávají a dokládám to protipříklady z herní praxe. Hry, ve kterých dnes už neplatí Argovo "pro hraní RPG je potřeba znát vzdálenosti a počítat šípy" nebo Yorkovo "nejde koukat do hlavy jiným postavám" nejen, že nejsou žádné alternativní kousky na okraji scény, ale derou se do mainstreamu a to i v našem malém českém lokálním písečku paralerně existuje a je hráno NĚKOLIK her, které v praxi ukazují pravý opak, minimálně:

- F4C/FAE/Rozcestí
- DrDII
- Příběhy impéria
- Střepy snů


Takže z vesela dál pokračujte v debatě na téma, nakolik je hra odlišné médium, ale zkuste u toho vycházet z kategorie RPG her, nikoliv z kategorie "Dračí doupě 1.6".

[York]

"podle hry nejde napsat knihu"

Tohle jsem nikdy netvrdil.

Ale tvrdím, že předpoklady, které jste uvedli v těch dvou odpovědích, jsou mylné.

Vyzkoušel jsem si jak psaní delší prózy tak pravidel RPGčka "from the scratch" a tvrdím, že ta pozorování (nikoliv předpoklady) mylná nejsou. Porušit je samozřejmě můžeš*, co to bude znamenat ale viz můj komentář v příslušném tématu.

Můžeš taky zkusit zauvažovat nad tím, jak bys asi hrál Malazan Book of the Fallen (nemyslím tím hru na motivy těchle knih, ale přímo příběhy v těch knihách, jak leží a běží). Je to na tom vidět docela dobře.

* A to obousměrně. Můžeš samozřejmě vydat knihu psanou formou učesaného zápisu ze hry. Dokonce i věřím tomu, že by mohla být dobrá a úspěšná (minimálně mezi hráči RPGček). Nic to ale nemění na tom, že kniha a stolní RPGčko mají k dispozici trochu odlišný vyprávěcí toolset (A je to dobře. Proto ostatně ta RPGčka hrajeme, místo abychom jen četli příběhy, které napsal někdo jiný).

[MarkyParky]

Chjo, porozumění psanému textu.

Tak ještě jednou:
Minimálně výroky ...

Postavy, na které "kouká kamera" musí většinu času držet pohromadě. Musí navíc být akční (jako že být tam, kde je akce), nejde například koukat kamerou na postavu, která je někde v zákulisí a jen tahá za nitky.

a

Nejde koukat do hlavy jiným než hlavním postavám (což je sice teda spíš dobrá literárních technika než zásadní omezení, ale spousta spisovatelů to dělá).

... nejsou pravdivé.

A poněkud ironické na tom je, že když jsem přemýšlel o protipříkladech, jako druhá, hned po PTAčkách, mi naskočila Hra bez přípravy.

EDIT: A ještě aby bylo zřejmé, že se fakt nebavíme o nějakých obskurních okrajových technikách.
Stříhat mezi rozdělenou skupinou, ať už v uzavřené anebo otevřené hře, nebo odehrávat paralerní kusy příběhu asynchronně a ne chronologicky jsou dvě základní techniky, které používáš téméř v KAŽDÉM rpg, kde se ti družina rozdělí.
Za poslední dva měsíce jsem neměl (ani jako hráč, ani jako postava) ani jednu session, ve které by alespoň na jednu scénu nedošlo k rozdělení a minimálně dvě session byly takové, kdy naopak družina byla většinu času rozdělená nebo alespoň jeden hráč jel sólo bez ostatních. A to mluvím o DrDII a Příbězích impéria, tedy žádné okrajové hry...

[Argonantus]

Jerson:
Já myslím, že už máme skoro jasno; zbývá mi zdrtit Gamers 2 a pověsit recenzi na Filmy. Ukládám do úkolů.

Jako odůvodnění své teze "podle hry nejde napsat knihu" uvedli z předpoklady, které nejsou obecně platné a tedy ani pravdivé.

Zase to dost kategoricky hrotíš. Přečti si toho Broma v mém citátu o kus vzadu, je přesnější. Jde to, ale je to velice obtížné, a upřímně vás před tím varuje, k čemuž se nadšeně připojuji.
Výsledky těch, co to zkoušeli, jsou nevalné, v mém případě přímo tristní, a na Yorkovi je dost jasně vidět, že to zkoušel taky (a opravoval v první fázi zejména to, kam ho hnaly techniky RPG).

nikdy jsem to nezkoušel a i obyč povídek je moje autorská zkušenost naprosto minimální. A popravdě je mi to šumák

Pak netuším, proč ta opozice.

Hry, ve kterých dnes už neplatí Argovo "pro hraní RPG je potřeba znát vzdálenosti a počítat šípy" nebo Yorkovo "nejde koukat do hlavy jiným postavám" nejen, že nejsou žádné alternativní kousky na okraji scény, ale derou se do mainstreamu

Uniká ti jádro problému, který jsem zkoušel předat já i York.
Ano, nemusíš počítat šípy a nemusíš udávat vzdálenosti. Můžeš to udělat jinak. Jenže nijak se nevyvážeš toho, že to NĚJAK udělat musíš, když chceš zachovat hráči možnost, že bude opravdu střílet a výsledek není dopředu známý (neb by to byl railroad).
Ve vyprávěném příběhu (filmovém i literárním) na tohle dlabeš, protože DOOPRAVDY nikdo střílet nebude, respektive, ty výsledek znáš dopředu. Všechny ty systémové techniky ke střelbě jsou z hlediska příběhu ztráta času.
Vůbec všechny systémové techniky, sloužící k rozhodování postav, jsou ztráta času.

Taktéž Yorkova námitka - ano, existují i hry 1 na 1, jak praví Jerson. Jenže to je naprosto netypická situace - většina systémů her věnuje kilometry času tomu, aby byly postavy vyvážené, aby měly podobné šance (byť jinými prostředky), aby si zkrátka všichni bezva zahráli a nikdo nebyl utiskovaný. To opět ve vyprávění naprosto padá - můžeš postavu nemilosrdně utiskovat od první vteřiny. Spravedlnost tě vůbec nemusí zajímat.

Tohle jsou všechno zdánlivě jemné, leč v důsledcích velmi jedovaté rozdíly, které nejsou moc prozkoumané a IMHO stojí za tím, proč se přepisy her tak notoricky nedaří. Nejjednodušší rada je to ani nezkoušet.

A ano, pokud máš dojem, že se daří a problém není, pak se tím ovšem nemusíš zabývat.

[York]

A poněkud ironické na tom je, že když jsem přemýšlel o protipříkladech, jako druhá, hned po PTAčkách, mi naskočila Hra bez přípravy.

Což ovšem ukazuje na zásadní nepochopení z tvé strany...

Možná by bylo fajn přestat se fixovat na "definitivní" znění těch pozorování, pravidla pátera Knoxe jsou taky napsaná formou "přikázní" a je samozřejmě nesmírně zajímavé (a povětšinou smysluplné) některá z nich cíleně porušovat. Zkus se spíš zamyslet nad tím, co jsem napsal v tom vedlejším threadu, tj. co by se stalo, kdybys je porušil všechna najednou.

na Yorkovi je dost jasně vidět, že to zkoušel taky (a opravoval v první fázi zejména to, kam ho hnaly techniky RPG).

S tím bych si dovolil nesouhlasit. Žádná hra, na které by to údajně mělo být postaveno, nikdy neproběhla. Dokonce ani svět před tím neexistoval. Přiznávám, že mi do toho nepochybně zkušenosti s hraním RPGček prosakovaly, nebylo to ale plánované.

Ve vyprávěném příběhu (filmovém i literárním) na tohle dlabeš, protože DOOPRAVDY nikdo střílet nebude, respektive, ty výsledek znáš dopředu. Všechny ty systémové techniky ke střelbě jsou z hlediska příběhu ztráta času.

Tohle je zjistění, které imho nebude zrovna jednoduché komukoliv předat. Psaní knihy je totiž jeden velký podvod a je to jedna z věcí, se kterými jsem se ještě tak úplně nesmířil.

[Argonantus]

Psaní knihy je totiž jeden velký podvod a je to jedna z věcí, se kterými jsem se ještě tak úplně nesmířil.

Tohle je krásná věta, kterou zřejmě budu ještě vícekrát citovat.
Ano, z hlediska RPG je "vyprávění" v původním neherním smyslu totální podvod, veliké kacířství a špatnost. Spousta věcí, před čím RPG teorie i praxe varuje, se tady naopak cení.

Vem si třeba koncept "nespolehlivého vypravěče", založený skutečně na podvádění čtenáře. Čím je čtenář podvedenější, tím spokojeněji se nakonec tváří.

Když jsem zkoušel poprvé mástrovat RPG, musel jsem se zase odnaučit plno samozřejmých věcí ze psaní. Třeba, že je sice hezké, že vím, jak to dopadne, ale jednak je mi to k ničemu, protože to díky hráčům klidně může dopadnout jinak, a jednak, kdybych na té původní ideji trval, mohu jim docela otravovat hru.

[York]

MarkyParky: Odpovídám zbytečně agresivně, sorry.

Máš samozřejmě pravdu v tom, že to, co jsem nadhodil k úvaze, nejsou pevně daná nepřekročitelná pravidla. Jde v zásadě o to, že jsem to tak ani nemyslel. Byl to pokus formulovat některé z vodítek, kterých se je většinou dobré držet, když chceš, aby hra fungovala a byla zábavná pro všechny zúčastněné. Podobná vodítka existují pro psaní literárních příběhů (tedy čeho je dobré se držet, když chceš, aby ta kniha fungovala, udržela čtenářovu pozornost a bavila ho) a i když je určitě možné a často žádoucí je skutečně brát jen jako vodítka a ne jako nepřekročitelná pravidla, tak když se jich držet budeš, máš celkem slušnou šanci, že to ve výsledku opravdu fungovat bude.

A to zajímavé pozorování je, že tyhle dvě množiny vodítek (tedy literární a rpgčková) jsou rozdílné. A to samé ostatně platí pro dvojice próza vs film, film vs komix, komix vs próza, atd.

[eerieBaatezu]

Něco k tématu? http://games.tiscali.cz/tema/podle-tvur ... tne-268344

[Argonantus]

Eerie +1, respektive jím citovaný šaman, jde na to z opačné strany, ale skončil podobně

na Yorkovi je dost jasně vidět, že to zkoušel taky (a opravoval v první fázi zejména to, kam ho hnaly techniky RPG).

S tím bych si dovolil nesouhlasit. Žádná hra, na které by to údajně mělo být postaveno, nikdy neproběhla. Dokonce ani svět před tím neexistoval.

Tohle jsem nemyslel, kdežto tohle ano:

Přiznávám, že mi do toho nepochybně zkušenosti s hraním RPGček prosakovaly, nebylo to ale plánované.

Ono to není nikdy plánované. Těch rozdílů je spousta, věc není moc prozkoumaná a nikdo vám to ve škole neřekne.