Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo

[Pracující logaritmus]

?

Vallunovi asi není jasné, co znamená slovo "tam" v

Vplizilo se mi tam mateřství ženska otázka prvotní akumulace kapitálu. A boj pohanství s křesťanstvím. A tvar světadílů. A důkazní nouze. A par dalších drobností

Respektive si asi stejně jako já domyslel že "do příběhu co píšeš", což je nejvíc, co bych já takhle pochopil, ale Vallun to asi chce vědět konkrétněji.

[Argonantus]

Respektive si asi stejně jako já domyslel že "do příběhu co píšeš", což je nejvíc, co bych já takhle pochopil,

Přesně tak to je.
Uspokojit vaši zvědavost je dost nesnadné, protože zatím ani nevím, co by mohl být povážlivý spoiler.

Týkal se toho nápad napsat dvanáctého Argonanta, inzerovaný zde https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 40#p548340
a pak další zjištění na další straně.
Je to číslo 88, což je jediné jisté, že bude platit a nezmění se. Jo, a že tam bude Argonantus.
Poměrně pravděpodobné je, že to bude sequel od Ztracených žen (82), které už vyšly v Drakkaru, a od Revenanta Rappoltštejnského (85), který nevyšel a hned tak nevyjde (ale po velké nátlaku ho konkrétním zájemcům zapůjčím).

První nastřelený název byl "Sedlákova vzpoura", druhý "Spor", při čemž přesně nevím, koho s kým, a je to jedno, protože by to taky mohly být "Hříchy minulosti."
Nebo taky ještě něco jiného.
Fakt nevím, ježto není úplně dokončený děj. Který se razí od obou stran jako tunel, a netuším, kde se to setká.

A taky mne děsí, že to vychází docela macaté a tudíž možná zase nevydatelné.

Předchozí poznámka se vázala k jediné rozmluvě; to všechno se mi v ní najednou zjevilo a já se s tím nějak nemůžu vyrovnat. Ale asi budu muset.

[Argonantus]

Pokud furt někde resim jestli je to dost nove, tak tohle je tak nove ze to možná nedokážu napsat.
Hlavně vývoj postavy je hustý.

[Sosacek]

Ja se trochu vratim k tem Voneguttovym diagramum.

Zkousim tedka cist The Expanse - knizky podle kterych se ten serial, a mam chut s tim prastit. Je to docela hezky napsane z hlediska charakteru, dialogu, a ty scifi kusy jsou cool, ale uplne kazda kniha a serie serialu, krom te prvni(*) maji presne uplne stejny dramaticky oblouk:

Hrdinove 90 % knizky uplne ve vsem prohravaji a uplne nic se jim nedari, a jsou s kazdou kapitolou v cim dal tim vetsim prusvihu aby si ctenar mohl rikat "bozicku jak se tohle vyresi" a vyresi se to v poslednich 10 % knihy nejak samo, kdyz hlavni hrdinove nejak hrozne vyhraji, typicky deus ex machinou.

A vzdycky je tam nejaky hlavni zaporak. Ten hlavni zaporad je vzdycky superchytry supernamysleny schessmaster, co vsechno manipuluje a dokonale mu vsechno vychazi (az do poslednich 10 % knihy). Vzdycky se u toho protagonistum vysmiva do xichtu a oni s tim nemuzou nic delat.

A hlavni zaporak chce vzdycky ZLO. Nikdy to neni rozumny typek co ma jenom protikladne cile nebo tak neco, vzdycky je to nejvic EVIL typek co proste chce ZLO. Ale to nevadi, protoze deus ex machina v posledni 10 % ho vyresi.

Nakolik jsou tam ty jine kusy dobre, tak pribehove si pripadam, jak kdyby to psal nekdo, komu je 15. Kdyz uz presne vim jak dopadne kazda scena, protoze vim, ve ktere jsem casti knihy, a tudiz dokazu predvidat, jestli postavy uspeji, nebo ne, tak bych rekl, ze to neni dobre napsane.

To me zas vede k tomu, ze Kurt mel pravdu, a dila bez jasneho oblouku jsou lepsi, protoze jsou jako zivot. Nebo aspon me vic vyhovuji, nebo co. A vede to taky na podobnost RPG a literatury - jak by vypadalo RPGcko, kde postavy 90 % casu ve vsem prohravaji a nic se jim nikdy nemuze podarit, a nakonec je neco externiho (typicky huste NPC) zachrani? Dost blbe. Tohle je podobny.

Asi.

(*): potom co to clovek spravne namapuje - zacatek prvni az pulka druhe serie jsou prvni kniha, atd.

[Sosacek]

Na tom prispevku je hodne znat, ze jsem ho psal, nez jsem si nasadil brejle a vypil kafe, tyjo.

[Argonantus]

Sosáček:
Člověče, to s těmi brýlemi a kafem občas zkus; výsledek je naprosto úžasný. Zrovna jsem ti někde chtěl napsat, že už jsem od tebe hodně dlouho nečetl nic užitečného, a teď takováhle perla.

Problém je popsaný naprosto skvěle. Autor dbal zdánlivě úplně všech základních dramatických pouček, co jsem kde pracně sepsal asi v těch sedmi článcích (a hlavně hodně opsal, máloco jsem vymyslel). Jeho věc má jasný záměr, kompozici, co vede od A k B, má správně nastavené energie, mocného oponenta, graduje to, zkrátka, jak když to psal podle Filosofie básnické skladby pana Poea, s přesností matematického problému. Nedá se mu nic vytknout.

A je to při tom celé na pytel. Nějak to nefunguje. Vím, že padouch bude strašně zlý, vím, že se mu bude většinu času velmi dařit, a že se mu ale stejně najednou dařit přestane, kdovíproč, a že nakonec pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, sláva nazdar. Proč to číst, když vím všechno.

A jak je sakra možné, že to nefunguje, když přesně takovému popisu, i v detailech, odpovídají naprosté epické skvosty, třeba Pán prstenů, Imagika, Věčné zatracení, z nedávno zkoumaných Dracula nebo Pes baskervillský, taktéž Terminátor, jo a taky většina nejslavnějších filmových Batmanů, když už projíždím své oblíbené absolutní ikony.

No, to je právě to. Vyprávění je trocha magie; a je to tak trochu kouzlo a paradox; možná nemožnost; musí to být zároveň dost staré na to, aby to každý poznal a vzalo ho to za srdce, ale při tom dost nové na to, aby ho to překvapilo a nečekal některé věci. Kompletní racionální recept na psaní není špatný; je jen velmi neúplný. Je třeba tam použít ty neviditelné a iracionální věci, psané srdcem, poctivé kusy odžitého života, které se nedají moc jednoduše ošvindlovat. To je asi to hlavní.

Pak máme tu složku jazyka, hudby v textu, dialogy. Lovecraftovy popisy člověk rád čte, i když náhodou nikam nesměřuje, zabíjí dramatický čas a vlastně blbne. Shakespearovy veršované dialogy lidi citují i mimo kontext jen proto, jak je to precizně, stručně a elegantně promyšlené. Hlídka ve strážním koši z Bílé velryby, to je samo o sobě úžasná perla. I když to tam vůbec být nemuselo. Prostě, jsou mnohá díla, co mají i další přidané kvality, nejen geniální vyprávění samo o sobě.

No, a racionálně k tomu lze dodat, že člověk musí brát na vědomí, že popsaná kompozice dle E. A. Poea je strašně jednoduchý základ, který mistr navrhoval na báseň, co se přečte najednou, jako třeba Havran; tedy vlastně short story povídku, do 25 stran, tvrdí wikipedie. Že vybudovat kompozici něčeho, co má držet 180 nebo dokonce 260 stran, případně jako dvouhodinový film, je prostě vyšší level, je třeba těch triků použít trochu víc a není to tak úplná sranda. Třeba takový Poe – který fakt není v epickém vyprávění žádné ořezávátko – něco takového nikdy v životě nedokázal, jeho jediný román se doplazil do cíle velmi pracně a těsně. Je to také skoro nemožné dosáhnout s čistě monolineárním vyprávěním. Terminátor ani Pán prstenů nejsou třeba čisté monolinie, i když se tak tváří. To je ještě zběsilejší level – složitost, která vzbuzuje dojem, že je jednoduchá.

[Sosacek]

Mam v hlave odpoved, ale zatim k tomu reknu jenom to, ze si musim znovu precist Imajiku, idealne v originale, protoze jsem byl dost mladej kdyz jsem to cetl a zajimali me hlavne zabijaci nebo devky.

[Jerson]

Mám otázku - autora trilogie knížek, které působí jako sci-fi - jsou tam kosmické lodě a robot, ale taky je tam prolínání různých realit (asi tří), takže kluk, který si hraje na to, že starý holubník je kosmická loď se dostane do skutečné kosmické lodě. Vyrábí tam Jiskřičku života, což je jakési perpetum mobile, odehává se to i okolo vlaků, tedy hlavně starého vagónu Jedna z těch knížek se jmenuje Vlak z neznáma, a velmi pravděpodobně to napsal nějaký sovětský autor. Četl jsem to někdy před 30 lety, žádná novinka to nebude. Google mi s tím moc neporadil.

[Sadako]

Poděkuj uživateli RIP: https://www.legie.info/autor/2018-vladi ... c-krapivin

[Jerson]

Dík moc. Ani ten název jsem si nepamatoval správně.

[Sadako]

To není divu, paměť je mrcha.

Ehm, což mi připomíná, že si tu odložím poznámku, že ta pološílená věc, co mě dnes napadla, by měla být finálně zrealizována nejpozději do 3 měsíců.

[OnGe]

Tak dej v červenci vědět, jak to dopadlo.

[Argonantus]

To ja mam zase typicky rozvolneny termín a vydání v kosmu. Neb to má už teď 78000 a ještě pár scén chybi. Šuplík vládne.
Alespoň se rýsuje ze budu mít do něj co dát.
Kde ze to vydává sadako?

[Sadako]

Ten byl dobrej.
Dost pochybuju, že zrovna to, co jsem měla na mysli, někdo vydá, spíš jsem si dost jistá, že to vyletí oknem. Je nějaká soutěž, já mám nějaký nápad a v určitém kontextu je tahle kombinace zábavná.

[Argonantus]

Ach tak.
Já měl dojem, že kolem prošel Zázračný vydavatel (TM) který lehce poznamenal tvým směrem - v červnu tam mám volno, tak mi něco napište, já vám to vydám.
Jinak ten pevný termín působí stejně záhadně jako Gedimanův pevný rozměr 533 stran.