Knihy, tvůrčí psaní a všechno okolo

[York]

Autorů, kteří jsou schopni dokonale vylézt ze své kůže, psát v jiném terénu jinak a dokonce i jiným jazykem - takže je těžké zjistit, že je to ten samý maník - je na světě strašlivě málo.

Otázka je, jestli to vůbec je žádoucí.

Přečetl bych si od někoho víc knížek, protože jsou napsané každá jinak? Těžko říct. Od Pratchetta jsem četl scifi (Odvrácená strana Slunce? Možná Temná? Tak nějak...), bylo to docela dobré a nemělo to vůbec nic společného se Zeměplochou, ale asi bych si spíš přečetl další Zeměplochu...

Naopak Weber napsal několik knih (několik dost), které jsem nečetl, přestože netrpělivě čekám na další díly Honorversu (teda po poněkud slabší kvalitě toho posledního už ne tak netrpělivě jako dřív...). Některé jsou dokonce ze světa Honorversu, ale ne z hlavní linie. S Ericsonem to mám vlastně stejně. Sanderson to řeší fikaně - sice píše různé věci, ale ze stejného multiverza a čím víc toho přečteš, tím víc odhaluješ další rovinu příběhu, která se táhne skrz různé jednotlivé světy. Skoro bych tedy řekl, že na mě víc funguje pokračovat v jednom obřím příběhu, než psát pokaždé něco úplně jiného.

[Argonantus]

Přečetl bych si od někoho víc knížek, protože jsou napsané každá jinak?

Já jo.
Člověk, který napíše jednu z nejlepších scifi vůbec, pak napíše jeden z nejlepších hororů a nakonec historickou fikci tak specifickou a ulítlou, že nemám slov, mne láká abych to s ním zkoušel častěji, protože moc netuším, co ho zrovna popadlo.
A technicky mu to moc nepropadá v drtivé většině případů. Snad jen Děti noci nebyly nic moc a působily hodně konvenčně až klišoidně.

U mých nejoblíbenějších autorů je výhoda, že toho zas až tak moc nenapsali, takže v okamžiku, kdy už by tě to mohlo začít zmáhat, tak vhodně umřeli.

sice píše různé věci, ale ze stejného multiverza a čím víc toho přečteš, tím víc odhaluješ další rovinu příběhu, která se táhne skrz různé jednotlivé světy.

To dělá kdekdo. Já taky. Tolkien a Lovecraft a Howard - ono je to tak trochu základ fantazy.

Skoro bych tedy řekl, že na mě víc funguje pokračovat v jednom obřím příběhu, než psát pokaždé něco úplně jiného.

Problém je, že já vezmu po dočtení pomyslnou tužku a škrtám - tohle tam nemuselo být, tohle je opakovačka, tohle je zbytečné... viz Hra o trůny, tam je to asi vidět nejlépe. Opakují se postavy a modelové situace, někdy dost brutálně.

Dostane mne autor, kde mám problém najít cokoli, co by šlo škrtnout. Tolkien, ten jde na jednotlivé věty. A dotáhl to na tisíc stran, to se mi jeví být skoro maximum možného (Bubák by to seškrtal ještě podstatně víc, I presume)

[jjelen]

Přečetl bych si od někoho víc knížek, protože jsou napsané každá jinak?

Já jo.
Člověk, který napíše jednu z nejlepších scifi vůbec, pak napíše jeden z nejlepších hororů a nakonec historickou fikci tak specifickou a ulítlou, že nemám slov, mne láká abych to s ním zkoušel častěji, protože moc netuším, co ho zrovna popadlo.

Jo, protože se ti náhodou trefil do oblíbených žánrů, kdyby napsal... ééé, máš příliš široký záběr, ale prostě něco pro tebe zcela odrazujícího, taky bys do toho šel? Myslíš že by se ti to líbilo? (vzhledem k tomu, že se to nestalo -nebo ano?- tak se blbě odpovídá... jo moment, co Rowlingová a její sociální román? )
A Děti noci se mi líbili víc než ta druá "upírská věc" (napůl proto, že byly konvenčnější... na druhou stranu, místy mi naopak ta klišoidnost - prostí hrdinové stojící proti strašlivým iluminátským upírům... já držel palce spíš těm druhým -ale udělat to obráceně aby to vubec nějk fungovalo by bylo obtížné, ne-li nemožné-)

To dělá kdekdo. Já taky. Tolkien a Lovecraft a Howard - ono je to tak trochu základ fantazy.

No u Howarda a Lovecrafta nevím... dělali to, jistě, ale tak nějak "mimoděk", automaticky a určitě ne systematicky, čemuž pak odpovídal výsledek (alespoň u Lovecrafta, u Howarda si nejsem jistý)

Problém je, že já vezmu po dočtení pomyslnou tužku a škrtám

Nejsi náhodou nějaké alter ego Václava Klause?

[Argonantus]

Jo, protože se ti náhodou trefil do oblíbených žánrů, kdyby napsal... ééé, máš příliš široký záběr, ale prostě něco pro tebe zcela odrazujícího, taky bys do toho šel? Myslíš že by se ti to líbilo? (vzhledem k tomu, že se to nestalo -nebo ano?- tak se blbě odpovídá...)

V zásadě se to stalo. https://www.databazeknih.cz/knihy/drood-26402
Ta historická fikce je mohutná kláda o Dickensovi, což je pro mne jistý symbol šílenství. Román Malá Doritka, kde otec sedí ve vězení pro dlužníky a děj začne na straně 513, aby román zanedlouho skončil, je čímsi démonickým.
Simmons je právě tak dlouhý a ukecaný, rovnou 700 stran drobným písmem, řekne nám o Dickensovi úplně všechno. I to, co jsme nechtěli vědět.
Jenže, přece jen je to postmoderna.
Takže se tam mihne i strašidlo - neb se mihlo i u reálného Dickense; ne každý ví, že napsal pár drobných hororů.
A běží to na dvojexpozici (viz Historická fikce 3) a ta druhá linie je Wilkie Collins, muž podstatně zábavnější Dickense.
Vlastně je to román o tom, jak Collins nenávidí Dickense a jak mu závidí.
A je to zatraceně dobře napsané. Protože Simmons.

Nemám tu knihu moc rád, ještě jsem ji nevydýchal, ale rozhodně mi nejde z hlavy, provokuje mne, nutí mne přemýšlet, zkrátka, posunula mne možná víc než několik příjemných fantasy a bezva hororů.
Kdyby zopakoval tu scifi, asi by mne to tak nezaujalo. (a nezaujalo, Endymion jsem nečetl)
A kdybych pravil "kurňa, Dickens a taková kláda, na to dlabu", tak mi zůstane tahle divnost utajena.

Celá tato exhibice je namířena proti Yorkově teorii, že stačí drtit oblíbený žánr a je vysoká pravděpodbnost spokojenosti.
U mne moc ne. Oblíbený žánr je plus do útoku, ale ne víc, žádná zaručená výhra.
Slušná pravděpodobnost výhry je žánr + vyzkoušený autor. To může vést až ke zločinu sériového čtenářství, kterého se stále ještě vzácně dopouštím (přece jen, na Bubákovu sebekázeň nemám). Ale většinou mne zadrželo to, že jsem od takových autorů přečetl už všechno. Ten Lovecraft, třeba. Barker, což je úplně nejlepší autor pro mne... pokud to teda není Tolkien... nebo Meyrink? Je to jedno, četl jsem všechno.
Tudy cesta nevede.

jo moment, co Rowlingová a její sociální román? :-)= )

Tam se obětoval můj oblíbený pokusný subjekt A., širší veřejnosti nyní spíše znám jako Judita, a mlátila knihou o zem u velikém hněvu.
Je to zatraceně blbě napsané, protože opustiv svoje velké učitele Agathu Christie a Arthura Ransoma a další, stojí tu J. K. Rowlingová tak nějak sama za sebe a nahá a není to tak hezký pohled, jak jsme doufali.
A po stránce příběhu je to prázdné jako Topolánek.

Takže v zásadě důkaz, že ne každý je tak démonický víceživelník jako Simmons, který by za pomoci rotujících multiplikátorů - nebo jak to bylo - zmutoval obratem ve znalce politiky a vystřihl něco na způsob House of Cards. Což stojí hlavně na umění povahokresby, dialogu a podobných divadelních vychytávek.

Talent je talent, ale ne každý talent je dramatický

praví zlomyslně pan Kerr.
Občas si to připomenu, když mám sklony divadelně tvořit, abych se do toho jako moc nesral.

No u Howarda a Lovecrafta nevím... dělali to, jistě, ale tak nějak "mimoděk", automaticky a určitě ne systematicky, čemuž pak odpovídal výsledek (alespoň u Lovecrafta, u Howarda si nejsem jistý)

No, u Lovecrafta jsou vidět ty mutující replikátory v přímém přenosu, jak se mu lehce naznačený svět mění v důmyslné a složité monstrum, a to do té míry, že v úplném finále mu to sežralo příběh, když nás cítil potřebu zavalit podrobnostmi o vědecké podstatě strašidel (Stín z času).
IMHO to dělal naprosto záměrně a trochu zlomyslně, místy lehce Tarantinovsky, když tam rval ty svoje kamarády.
Howard se mi v tomto jeví být naivnější, víc tomu věřil. Což netuším, zda je dobře nebo špatně.

Nejsi náhodou nějaké alter ego Václava Klause?

No, Klaus, ač univerzální génius čehokoli, naštěstí žádné umění nespáchal, bo mu to připadá celé volovina nehodná jeho ducha.

Nicméně, postižení člověka za kamerou je, že často dumá nad tím, jak je film natočený (Douglasovy poznámky, co vás zavalí informacemi o průměrné délce záběru) a postižení člověka, co něco píše zas vede k úvahám, jak tahle věc v sobě skrývala nádherný příběh, ale autor ho kdovíproč těsně minul, a stačilo udělat to, tohle a támhleto a mohlo to být boží.

[Argonantus]

Další chyba. V knihovně musí být ještě jedna kniha.

[eerieBaatezu]

https://twitter.com/hayley_stone/status ... 3597966336

[Argonantus]

Z mého deníku

Člověk míní, Dílo číslo 78 mění.
Po slavnostním dokončení III. verze zasazením Clef du voute dne 1. 8. 2016 jsem postupně trochu rozladěně zjistil, že to tak úplně nesedí, a ještě jsem to přetesal a vylepšil.
Jenže bylo najednou 1. 3. 2017.

Pak jsem zjistil, že poznámky o Díle nejenže jsou ošklivě anachronické (což vidím jen asi já na celém světě), ale hlavně daleko ošklivěji končí v prostoru a nikam nevedou.
Takže rozjeta veliká stavební reforma, s příslušnými zářezy v deníku.
https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 89#p505589
Původní nápad „zdvojnásobit 6 poznámek asi na 12“ skončil jako obvykle, je jich 35 a některé docela ukrutánské, procházejí všemi rovinami významu. A ještě to znamenalo složitý přechod propasti s drakem v podzemí.
Což vedlo vlastně k neplánovanému vytvoření verze IV. A bylo najednou 12. 12. 2017.

A moje neklidná pozornost unaveně zdrhla ke dvěma novějším příběhům, nekonečně menším a jednodušším (jeden je hotov a druhý má upečený korpus, ale chybí mu stále ještě krém).

A minule, v únoru 2018, si dělám poznámku na https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 29#p527129
jak v poklidu brousím poslední formulace a šesté čtení už je to opravdu jen korektura.
A začal jsem hledat nakladatele a napsal pro něho dojemný dopis.

A ono datel.
Ona nestačí stavba chrámu, nestačí víno (také několikanásobně větší), ale najednou se otevírá Pandořina skříňka – jak by pravil sir Humphrey - jménem Obrazy z portálu Vézelay, jednou již kdysi pracně zavřená v hrůze, že to nedám nikdy dohromady. Ukázalo se ovšem, že to v příběhu víc je, než není, a vlastně už moc není důvod to tam nedat celé.

Takže je najednou konec května 2018 a stojím zase nad hromadou šroubků a koleček a součástek, vymontovaných z úplného jádra motoru, a s hromadou drátů, vedoucích hluboko do nitra a zase úplně ven, k jiným knihám a příběhům. Motor se v důsledku posledních operací zase změnil. A není to hotové.

[Argonantus]

Zářez drápem.
Už jsem zase dopsal Vězně času, číslo 78.
V aktuální verzi 4.3 to má 820.000, takže je to vlastně jen o kousíček kratší Yorkova díla.

[ilgir]

A je to napínavé?

[Argonantus]

To je otázka. Mně to tak připadá.
Ale Ecthelioni se budou nudit, protože je to celé jen o Argonantovi.
Sedm ryb ještě po patnácti letech.

[ilgir]

Mně to tak připadá.

Aspoň že tak.

A kdy a jak to bude k dispozici?

[Argonantus]

Až to někdo vydá.

Do té doby je nutno vystačit se dvěma knihami, osmi povídkami v Drakkaru, jednou v Lemurii a pár dalšími, které obskurně šířím po mailu, neb netuším, kde a jak je vydat.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Argonantus

[Vallun]

Už aby to bylo..

[Argonantus]

Tak nikoli detektivka ale archeothriller ve slané vodě a pisku se silným sociálním podtextem.

[eerieBaatezu]

Tywe Argo má vlastní wiki stránku. https://youtu.be/p7R3OIzna9U