J.R.R.Tolkien

[jjelen]

Achjo, radši nechci vidět s jakými důkazy se sadako vytasí
(a při troše "dobré vůle" se tam imho něco takového najít dá... asi generační zaležitost či co, měl jsem se narodit o pár desetiletí dřív, byl bych možná štastnější )

[Sadako]

Dívala jsem se rozhodně na nelimitovanou (a neprodlouženou, než se někdo zeptá) verzi. Verze (psané) pro dospělé jsou obvykle k nalezení na Library of Moria, databázi LOTR slash fanficu.

Pochopitelně je to naprosto funkční i bez toho, aby se do čistého vztahu mezi Samem a Frodem vloudil Erós, tohle je můj potměšilý pohled na jeho atributy, kterým se dá přiřadit i trochu jiný význam, než jaký byl původně zamýšlen. A vzhledem k tomu, jak přepjaté tam jsou emoce, tak mě to prostě svádí k představě Sama, který hluboce, upřímně a oddaně miluje Froda trochu jinak, než jak to vypadá na povrchu, dal by za něj duši a přitom ví, že s ním prostě nemůže nikdy být, tak ho věrně doprovází až na konec. A pak se řádně ožení, přesně tak, jak si to jeho milovaný pán přeje, přece pro něj chce to nejlepší, ne? Plus mi tam přijde velmi fascinující ta rovina Frodovy proměny působením prstenu - že se stal někým, kdo už plně nepatří 'sem', ale musí odplout z Šedých přístavů. Ta je fascinující i normálně, ale s tímhle viděním ještě o kus víc.
Ovšem ani na sekundu nepodezírám Jacksona (neřkuli Tolkiena, ten by asi strašně rotoval, kdyby mě četl), že by tam byl i tenhle rozměr.

Tedy nejde ani tak o to, že by si spolu kucí mohli užít (ne že bych pár takových chujovin nespáchala...), ale spíš o pootočenou dynamiku jejich vztahu.
Tohle vlastně dělám s kdečím, nejen v té homoerotické rovině, tedy - dej mi příběh, zaujme-li mne, je dost pravděpodobné, že ho otočím pětkrát naruby a začnu přemýšlet, co kdyby v něm byla ještě nějaká zašitá věc, co když něco nebylo tak, jak se říká, co když je tam něco, co to celé trochu obrací a ukazuje v jiném světle.

[Argonantus]

No, u tebe to vždycky skončí u sexu, a v tomto případě je to takové prvoplánově jasné až nudné.
On tam mimochodem sex je, v tom pnutí mezi Arwen a Eowyn, třeba; a Růža Chaloupková je pro Sama stejně ikonická bytost, jako pánešek.
A pokud bych chtěl užít tu prostoduchou a nadužívanou metaforu o měření penisů, pak se to týká třeba té scény s Gandalfem a Denethorem.

Mne tam spíš fascinovala odjakživa různá pozapomenutá strašidla; balrog, samozřejmě, ale i nazgúlové (jsou to nemrtví? v jakém jsou poměru třeba ke Grendelovi? A nemohou přes vodu!), ta chobotnice u vchodu do Morie (a potažmo ty strašně staré a slizké lovecraftoidní věci u kořenů hor); mohyloví duchové - gore scéna, kdy Froda pronásleduje utržená ruka; a po té nedávné teorii, i děsivě temná postava Toma Bombadilla. On je to solidní horor a pracuje se spoustou archetypálních strachů.

[Sadako]

Ďjó, strašidla.

Lovecraftoidní věci, ano. Ty by mě zajímaly. Co to je. Jak se to tam dostalo. Co to tam dělá. A tak.
Btw. mě zaujalo, že ti duchové, které s sebou přitáhl Aragorn, s ním připluli po vodě (vyskakují tam z lodí). Šli předtím prostě jenom vymlátit ty piráty, nebo je šli vyhladit proto, že pro ně byl tento způsob cestování nějak podstatný...? Voda bývá někdy spojována s mrtvými (nemrtvými). Možná je to úplně debilní směr úvah, ale nějak mi to nejde z hlavy.

[Argonantus]

Přišel jsem k vám po vodě.

[jjelen]

Já měl za to že s Dagonem a jeho kámoši je problém že jsou živí až moc, spojitost s jakýmikoliv nemrtvými mě tak úplně nenapadla (ale jako jo, vysledovat se také dá)
Každopádně Tolkien tento problém vyřešil fikaně: nemrtví z Šedých hor bo odkud vyvraždí korzáry a tím to hasne, jestli vubec mohou nebo nemohou po vodě se vlastně neřeší. Binec v tom udělal až Jackson, zda-li je to dobře nebo ne se neodvážím posuzovat.

Lovecraftoidní věci samozřejmě boží, chtonické i akvatické (ještě bych k nim moožná zařadil "drakodlaky z poslední pouště na východě" u kterých taky snad nikdo pořádně neví co to je zač...)

A nazgúlové a nemrtví... záleží na definici. Ale vlastně by to dávalo smysl. Něco co je/bylo/mělo by být mrtvé ale není a v "chodu" to udržuje nějaká nadpřirozená moc... to na prstenové přízraky celkem sedí, ne?

[Vallun]

Voda u Tolkiena je dobrá, páč Ulmo...

[Sadako]

Přišel jsem k vám po vodě.

Přesně to mě napadlo a právě proto jsem se na tom tak zasekla.

Já měl za to že s Dagonem a jeho kámoši je problém že jsou živí až moc, spojitost s jakýmikoliv nemrtvými mě tak úplně nenapadla (ale jako jo, vysledovat se také dá)

Symbolicky to tak bývá. Někdy. Někteří nemrtví naopak mívají s vodou problém - záleží, jako symbol čeho voda tom kterém konkrétním kontextu funguje a co je to zrovna za nemrtvého.

Ad nazgúlové - já je vždycky viděla jako něco na způsob lichů (Kostěj Nesmrtelný).


EDIT: Co máš furt s tím Ulmem?

[eerieBaatezu]

Mimochodem je vtipné, jak tyhle rozbory reflektují hlavně toho, kdo je provádí spíš, než to dílo.

[eerieBaatezu]

Mne tam spíš fascinovala odjakživa různá pozapomenutá strašidla; balrog, samozřejmě, ale i nazgúlové (jsou to nemrtví? v jakém jsou poměru třeba ke Grendelovi? A nemohou přes vodu!), ta chobotnice u vchodu do Morie (a potažmo ty strašně staré a slizké lovecraftoidní věci u kořenů hor); mohyloví duchové - gore scéna, kdy Froda pronásleduje utržená ruka; a po té nedávné teorii, i děsivě temná postava Toma Bombadilla. On je to solidní horor a pracuje se spoustou archetypálních strachů.

Přesně. A mě teda nejvíc dycky unášel ten pocit starodávna, co z těch popisů dýchá. Nebo ty formulace, co evokují takové vzdálené a neučité obrazy, jako Mořští králové. Nikdy jsem nevěděl, kdo to je, co si pod tím představit, je to jak koukat na polorozpadlou, ale přitom ještě krásně vybarvenou fresku.

[Vallun]

Ulmo je Pán vod a Středozem jako jediný z Valar nikdy úplně neopustil...

[Sadako]

Já vím, že to je vodní Vala, otázka směřovala k tomu, proč ho vnímáš jako tak podstatného.

EDIT:

Mimochodem je vtipné, jak tyhle rozbory reflektují hlavně toho, kdo je provádí spíš, než to dílo.

Inu, tomu se nedá vyhnout, zejména ne v moment, kdy si můžu dovolit na to kašlat, protože nepíšu referát, nýbrž se vykecávám na fóru.

A mě teda nejvíc dycky unášel ten pocit starodávna, co z těch popisů dýchá. Nebo ty formulace, co evokují takové vzdálené a neučité obrazy, jako Mořští králové. Nikdy jsem nevěděl, kdo to je, co si pod tím představit, je to jak koukat na polorozpadlou, ale přitom ještě krásně vybarvenou fresku.

Ano. Něco starého - jako kdyby za závojem, takový ten snový neúplně zaostřený obraz.
Btw. viděl jsi někdy nějakou ilustraci z Tolkienovi, která by se ti líbila, nebo spíš nějak vystihovala to, co sis představoval? Krajina, strašidlo, nebo tak něco?

[Argonantus]

Já asi nikdy.
Možná ten Alan Lee s obléháním Gondolinu, ale mám ten obraz v hlavě i bez Alana.
Ale to je dané mojí všeobecnou neoblibou ilustrací a výtvarna. Nevidím to, nepamatuji si to, připadá mi to zbytečné.
Což možná někomu připadá jako paradox, vzhledem k původu.

[Sadako]

Alan Lee mi nikdy moc nesedl.
Já jsem obrazově založen asi dost, avšak viděla jsem jenom ilustrace sólových postav nebo menších skupinek ze Středozemě (elfové, lidi, strašidla atd.), které se mi celkem líbily - krajinu, město nebo něco hromadnějšího nikdy.
A vždycky jsem si říkala, že by vypadalo zajímavě, kdyby nějaké ty Tolkienovy creepy v podzemních jeskyních namaloval Giger.

[Vallun]

Sadako - tak jednak já vodu rád, druhak to co jsem uvedl - Středozem neopustil a pořád nějak "své" lidi, tedy hlavně elfy, chránil...viz třeba zkáza Nargothrondu, která přišla púřes kamenný most - dokud tam nebyl, tak byl Nargothrond Ulmem chráněn...

Edit: Pokud jde o ilustrace, tak pro mne jsou tři nejlepší: Lee, Hove a především Nasmith...







Howe:






Leee:



a horor jménem Cor Block: