Splatterpunk

Literatura, film, hudba, divadlo, opereta a jiné výdobytky civilizace.

Moderátor: Faskal

Odpovědět

Víte (alespoň matně), co je SPLATTERPUNK?

ano
22
34%
ne
43
66%
 
Celkem hlasů: 65

Wild West

Re: Splatterpunk

Příspěvek od Wild West »

Dychtivě čekám, zda bude nějaký chapadloverdikt o Imagice.
Něco jako konečné řešení.
O starých známých si člověk rád počte.
Uživatelský avatar
Sadako
Příspěvky: 5293
Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
Bydliště: Stadt von Morgen
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sadako »

Bude, jsem v druhé knize, až dočtu, něco sem napíšu (důvod, proč ještě nemám dočteno, se jmenuje počítačové hry).
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
Uživatelský avatar
Sadako
Příspěvky: 5293
Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
Bydliště: Stadt von Morgen
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sadako »

Imagika dočtena, Věčné zatracení však zůstává rozhodně i nadále nepřekonáno. Imagika mě místy moc nebavila, ovšem dost mě zajímalo, jak to celé sakra skončí. Mnoho bodůch letí Prvnímu, město bylo (che) boží.

A přišlo mi to podivné jazykově, za což ovšem může překlad a ne autor.
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Splatterpunk

Příspěvek od Argonantus »

ovšem dost mě zajímalo, jak to celé sakra skončí.
Právě to. Bylo to zabalené do daleko víc vrstev celofánu, než je obvyklé.
Teprve na konci do toho konečně vidíš.
A asi půl knihy netušíš, co se sakra děje. Což je v tomto rozměru zřejmě unikát. Plno lidí to nevydýchalo (mají rádi svoje známé věci na známých místech), mne to naopak nadchlo.
Takto koncipovaný je Nonstop, ale to je proti Imgaice komorní rozměr.

Samozřejmě, rychlostí se to nevyrovná kratším věcem. Těm se totiž vyrovnat skoro nelze.
Věčné zatracení je bomba, ale zase je méně kolosální; tři postavy a pes.
v Imagice jsou přímo Tolkienovské velescény (čep, nebo vůbec všude, kde jsou bohyně). To finále je ostatně podobný případ.
Sosacek
Příspěvky: 25735
Registrován: 14. 7. 2004, 19:30

Re: Splatterpunk

Příspěvek od Sosacek »

V Imajice byl nejlepsi ten mrtvej a hnijici buh.
“And, for an instant, she stared directly into those soft blue eyes and knew, with an instinctive mammalian certainty, that the exceedingly rich were no longer even remotely human.”
― William Gibson, Count Zero
Uživatelský avatar
Sadako
Příspěvky: 5293
Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
Bydliště: Stadt von Morgen
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sadako »

Ja. První dominium před i po hnilobě asi nejvíc.
Argonantus píše:Věčné zatracení je bomba, ale zase je méně kolosální; tři postavy a pes.
v Imagice jsou přímo Tolkienovské velescény (čep, nebo vůbec všude, kde jsou bohyně). To finále je ostatně podobný případ.
Jawohl, méně kolosální, avšak mému srcci rozhodně bližší.
Ovšem z hlediska kolosálnosti je Imagika opravdu něco. Včetně toho, že opět několikrát překvapil vývoj některých záležitostí, což potěšilo.
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
Wild West

Re: Splatterpunk

Příspěvek od Wild West »

Pokud Lovecraft mluvil vícekrát o selhání a zešílení navyklých pravidel, pak u Imagiky byl tento pocit asi úplně nejsilnější ze všeho, co jsem kdy četl. Tedy, zejména v první části, k tomu nádraží někde ve Třetím dominiu.
Bylo to posíleno tím, že plno jiných rekvizit bylo zdánlivě naprosto všedních a známých; New York a Londýn.
V tomhle byla Imagika vysloveně podlá; tváří se mnohem méně fantasticky a šíleně, než jak to končí.

Damnation game tenhle styl má taky, ale malinko varuje ta startovní scéna ve Varšavě. Imagika je exponovaná, jako kdyby Damnation game začala o kapitolu dál, v tom vězení. IMHO by to vůbec nebylo špatné - taková kriminálka. A někde u toho plotu by se to začalo hroutit.

On má mistr vůbec hodně geniální expozice. První kapitola Noční rasy nebo první kapitola Hellraisera vydá sama za hodně vytuhlou povídku. Speciálně tyhle dvě knihy považuji za svého druhu rekord v rychlosti.
Uživatelský avatar
Sadako
Příspěvky: 5293
Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
Bydliště: Stadt von Morgen
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sadako »

Já si sem jenom vytáhnu odvedle
Z jiného světa - vedle jsem doporučil Sadako svoji oblíbenou tisícistranu, kterou považuji za geniální, a ona tvrdí, že se nudila.
Platí a rozhodně ne úplně a cele pouze pro druhou knihu, první naopak dost svištěla, ve druhé se tempo občas na můj vkus příliš zadýchávalo, tam se zas rozjel až konec.
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
Wild West

Re: Splatterpunk

Příspěvek od Wild West »

Možná je v tom i ta rovina, že na rozměr Noční rasy nebo Damnation game si jakž takž troufám, ale Imagika je mimo moje chápání; tohle nejspíš nikdy v životě nedám.

Pokud tě ten mírný posun od hororu k fantazy neláká, pak asi nechoď do toho koberce. To je taková light Imagika.
A do Abaratu nechoď zcela určitě - tam už se dá odhalit ryzí a nefalšované uhlí (zatímco u Imagiky je to k diskusi; napadlo mne hodně málo věcí k vyhození).
Uživatelský avatar
Sadako
Příspěvky: 5293
Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
Bydliště: Stadt von Morgen
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sadako »

Utkaný svět jsem četlo - vlastně po dlouhé přestávce od První knihy krve to byl první Barker, který se mi nějak dostal do drápů a docela dost se mi to zamlouvalo.

Uhlí...v Imagice jsou věci, které mi osobně vadí, ale vyhodit je by asi nešlo, neb by to poněkud rozhodilo kompozici.
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Splatterpunk

Příspěvek od Argonantus »

Objev.

Léta jsem považoval expozici Hellraisera za skoro dokonalou věc.
Je to přesná ukázka toho veleúsporného stylu psaní, co v Martinovi chybí; představí nám portrét hlavní postavy, její motivaci, představí příběh, rozvolní čtenářovo vnímání reálného a nereálného, a ještě rozehraje drama do takových obrátek, že se tají dech. A to vše na deseti stranách.

Bylo jasné, že se to do filmu nedá převést. Už samotný rating cenzury by zřejmě v letech osmdesátých musel zmizet někde za tehdejším horizontem chápání; a technicky převést nekonečně zesílené zvuky, vůně, vnímání každého roztoče v podlaze by byla výzva i pro dnešní digitální šamany. S kečupem, latexem a hovězím masem ani náhodou.

Takže se mistr zamyslel a vyrobil tohle:
https://www.youtube.com/watch?v=Nkx3pd5 ... re=related

Léta jsem to taky považoval za veleúspornou záležitost. Sviští to ještě daleko rychleji, než kniha; vtáhne nás to do děje silou lví; představí hrdinu. Co chtít více?

No, a teprve dnes si uvědomuji, že problém, který mám s tím filmem, totiž, že setřel úplně všechny hlubší vrstvy - zejména tu neuvěřitelnou motivaci hlavního hrdiny i příšer; vše se to děje kvůli rozkoši! - se zakládá právě už v této zjednodušené expozici. Zmizeli nejen roztoči.

Takže ten objev. Autor, když provádí expozici, zná svůj příběh, a automaticky předpokládá některé věci, které čtenář znát nemusí a vůbec není jisté, že ho napadnou.
Neuvědomuje si, že to, co tam vidí a vnímá on - a případně šťastný čtenář, co četl dříve knihu - tam čtenář knihy neznalý nemá šanci najít. A půl efektu se mu ztratí.
Uživatelský avatar
Sadako
Příspěvky: 5293
Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
Bydliště: Stadt von Morgen
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sadako »

Hellraiser je věc, u které by mohlo být napsáno "eat trip before watching" a všechno by pak bylo super, fajn a příjemný...no, příjemný asi ne.

Btw. dva Barkerovy krátkometrážní filmy.
https://www.youtube.com/watch?v=li1wTbfxkpI
https://www.youtube.com/watch?v=ViRQBo2Tnkk
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
Uživatelský avatar
Sadako
Příspěvky: 5293
Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
Bydliště: Stadt von Morgen
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sadako »

Jsem netušila, že některé Barkerovy věci vyšly i jako comics. V hale se zničehožnic objevily tyhle tři
http://www.clivebarker.com/html/visions ... /dread.htm
http://www.clivebarker.com/html/visions ... /revel.htm
http://www.clivebarker.com/html/visions ... c/life.htm

A je jich očividně mnohem víc.
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
Uživatelský avatar
Sadako
Příspěvky: 5293
Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
Bydliště: Stadt von Morgen
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sadako »

A ještě něco k Imagice.

Mně tam časem víc a víc vadilo rozdělení magie/mocností na ženský x mužský princip, ženský obnovující/léčivý/defenzivní a mužský destruktivní/dobývající/ofenzivní. Mlátí se to s mým pohledem, přesvědčením a vlastně celou existencí tak moc, až je mi to trochu nepříjemné.

Několikrát se mi chtělo zvolat Nesouhlasím! a jak nejsem vůbec charakterově orientovaný člověk, tady mi vývoj Jemného i Judith dost vadil. Nelíbilo se mi, že se z Jemného stal jakýsi divný asketa. Byla jsem zhnusena, když Judith projevila lásku dítěti, které jí bylo vnuceno a ještě vedla řeči jako "až po jejím narození jsem si připadala skutečná" - já vím, že to není ani omylem myšleno nijak kvočnovsky (už jen proto, že u ní tahle slova mají hergot opodstatnění), ale to automatické našňupnutí, zdá se, funguje vždycky.

Imagika je obrovská a fascinující a pořád na čtyři hvězdy z pěti, ale k těmi pěti se nedostane právě kvůli ryze osobní antipatii k některým tamním principům - antipatii, kterou nepřeváží naopak ryze osobní sympatie k některým tamním principům (mystifové).
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
Argonantus
.
Příspěvky: 18102
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Splatterpunk

Příspěvek od Argonantus »

Post přestěhovaný a rozvinutý, aby z něho Sadako něco měla:

No ty brďo.
Prostřední odstavec Sadakopostu - nevzpomínám si na lepší a přesvědčivější demonstraci Vonnegutova pravidla o tom "ztotožnění s postavou".
Kniha by měla za pět, kdybys tu svoji postavu našla, ale nepodařilo se.
Tak stručně.

Já bych tuhle výhradu víceméně podepsal, protože mne to při čtení příšerně mátlo taky.

Rozvinu teorii.
Postava je pro čtenáře něco jako kamera,nebo křesílko,odkdud děj sleduje. Jak hráči CRPG ví, existuje model first person, kde prostě člověk vleze do kůže postavy a jejíma očima to sleduje,
nebo third person, kde lítáte isometricky nad scénou a sledujete všechno tak nějak shora.
"Ztotožnění" je pak takové kouzlo,kde tento proces připadá čtenáři naprosto přirozený, nic tam nedrhne, sedíte pohodlně a můžete se soustředit na děj.
Samozřejmě, že to není problém na ose dobro/zlo; jsou přímo hypnotičtí zlí záporáci, ze kterých neodtrhnete oko (francouzští seržanti, že). A jsou kladné postavy, které byste rádi umlátili tyčí.

Pokud jsou ovšem divné všechny postavy okolo, nebo v modelu first person ta hlavní, že jim nerozumíte, nesedí vám, štvou vás, tak vás to ruší při sledování; co chvíli voláte "ale to bych přece neudělal; udělej něco jiného!"
Asi jako když nefunguje ovládání té hry.

Problém je skoro zanedbatelný v povídce, protože tam vám stačí plechová židlička jak v tramvaji, postava s nějakým jménem, nulovým charakterem, nazdar bazar, stejně je za chvíli konec (hrdina Kostry - kdo si ho, sakra, pamatuje??)
V noveletě a novele to problém už být může a v románu je skoro se zárukou.
A v obrovském románu jako Imagika to je problém značný.

Víceméně s tím obvinění souhlasím.
Jemný je dost nablbý děvkař, potom trochu divný orientální guru, rozhodně to ani na vteřinu nejsem já, a mám mnohokrát potíže mu rozumět. Ne tedy furt; ve chvílích, kdy je čistě epický a univerzální to běží v pohodě (třeba na ledu, když osvobodí ty bohyně). Hlavně mne hodně překvapilo, že to vůbec je hlavní postava.
Jude je pro mne komplikovaná tím, že je ženská; a je taky dost nepřehledný případ; jde to nahoru a dolů. Ale asi ji fandím ze všech nejvíc.
Mystif, to je další sexuální blok; ty homosexuální konotace jsou pro mne zcela cizí zkušenost, koukám na něho jak na jiný živočišný druh. Jsem dodatečně přesvědčen, že je to mistr osobně, osamělý homosexuál, který uvízl mezi světy, Tak nějak mne nasírá ta jeho děvkoidní pasivita.

Zkrátka, postava "naivní mužský romantik heteráč" mi tam naprosto chybí. Charlie Estabrook, ale to je debil.
Koukal jsem na to místy tak nějak jako přes sklo a vlastně tam svoji postavu vůbec nemám (narozdíl třeba od Martyho, do kterého člověk vklouzne jak do křesla před krbem; nebo do Boona; nebo do Tesly Bombeckové, kam se nás vejde dokonce víc, jak známo).

Ale; v rámci fascinace pamětí a toho, že mám rád "rekonstrukční scény", kdy se postava probudí, typicky v nemocnici, a neví co je a začne se dávat dohromady, což tady platí dokonce o většině těch hlavních zároveň, pak problémy postav vlastně vyplývají nenápadně až v průběhu, zpočátku si toho naprosto nelze všimnout.
Většina hlavních postav se skládá zpětně jako Frank v Hellraiserovi.

Ale; ono to platí vlastně o všem. Celý ten úžasný kolos mne neustále překvapoval něčím novým, to, že tam nemám svoji postavu jsem si moc ani nestačil všimnout, protože se to stále rozvíjelo nejnečekanějšími směry.
Imagika tak nějak expanduje, napřed je to vysloveně pokojová lehce splatterpunková záležitost, Barkerovská noveletta na čtvrt Bubáka, která se ovšem rozrůstá jak nějaký Vetřelec, vyskakuje z nečekaných míst, i z hrdinů, samozřejmě, takže je z ní novela, román, monstrum. Na konci účinkuje tisíc slonů, jak v Pánovi prstenů.

A když je řeč o Pánovi prstenů, podobnost je i v tom, že ani tam nemám tak úplně svoji postavu romantického hrdiny, jsou tam hlavně supermani a loseři. Koukám na všechny výhradně third person. Vedlejší efekt je, že ač obě tyhle knihy miluju, zaručeně nikdy nic podobného nenapíšu; jsem daleko osobnější až intimnější. Imagika je kniha, od které se asi naučím paradoxně nejméně, i když ji mám nejradši.

Kompozičně je Imagika podobný Everest, jako Pán prstenů; vlastně mne moc nenapadají srovnatelné případy, kdy tisícistránkový román autor opravdu zvládl a dává to smysl. Natožpak s takovou suverenitou. Tím mne asi definitivně dostala. Pět hvězd je málo, pokud se to srovná s konkurencí.
Odpovědět

Zpět na „Kultura“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Semrush [Bot] a 9 hostů