Ohledně maloměšťáka...
Log 1=0, z čeho vycházíš? Tohle mi právě trochu připadá už jako výklad vycházející z marxismu.
Když se podívám do výkladových slovníků, tak v 19. století se používá maloměšťák ve dvou významech: popisně jako obyvatel malého města, a v tom dnešním významu, tj. hanlivě. Později už jen v tom druhém významu. Konkrétně:
Příruční slovník jazyka českého (vycházel v 30.–50. létech, zpracovává texty od cca 1860 do 30. let 20. stol)
maloměšťák, -a m.
obyvatel malého města, maloměsta (obyč. pejor.). U jednoho stolu hráli dva maloměšťáci špády. Čech. O, vy bezbožní šosáci, venkovští maloměšťáci! Havl.
(Pro doplnění:
šosák, -a m.
člověk lpící na zastaralých názorech a jsoucí bez širšího rozhledu; omezený, zpátečnický. [Stal se] člověkem docela usedlým, povážlivým a pravým vzorem šosáka. Sab. Jeho obličej dobrosrdečného šosáka obrážel spokojenou, mírnou veselost. Maj. Neruda a jím vyškolení humoristé a feuilletonisté popisují pražského šosáka s klidným úsměvem. Lit. noviny.
Slovník spisovného jazyka českého (vycházel v 50.–70. letech, zpracovává už i některé texty vzniklé po válce)
maloměšťák, -a m. (6. mn. -cích) (maloměšťačka, maloměšťka, maloměštka, -y ž.)
1. maloměšťan 1 2. příslušník drobné buržoazie; zprav. hanl. člověk s omezeným rozhledem, s nepokrokovými, šosáckými názory: kolísavý, ustrašený m.; politická neuvědomělost m-a; → zdrob. k 2 maloměšťáček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích): Čechův pan Brouček, prototyp českého m-a;
maloměšťácký příd.: m. styl; m. radikalismus; m-á představa, iluze, zásada; m-é předsudky; → přísl. maloměšťácky; → podst.
maloměšťáckost, -i ž.;
maloměšťáctví, -í s.
soubor vlastnosti maloměšťáka: úzkoprsé m.;
maloměšťáctvo, -a s.
maloměšťáci (jako celek); maloburžoazie; *maloměšťáčtina, -y ž. hanl. maloměšťáctví (Neum.)
(Tady už do toho výkladu zjevně vstupuje ten "ekonomický", třídní pohled, který do všeho cpali komunisti.)
Slovník spisovné češtiny (vychází od 70. let, průběžně aktualizovaný, poslední reálná úprava kolem r. 2000)
maloměšťák, -a m zprav. hanl.
příslušník drobné buržoazie; člověk s omezeným rozhledem, se zastaralými názory;
Původně to tedy vzniklo z relativně neutrálního označení obyvatele malého města. Už v 19. století ale získalo to slovo hanlivý nádech, protože z pohledu Prahy byli lidé na malém městě omezení. Spojení se "maloměšťáka" se "sošáctvím" bylo pevné už třeba
u Stroupežnického. Zjevně se tím ale označovali hlavně lidé, se kterými se Pražané mohli setkávat, tj. ti, kteří nějaké peníze měli, aby se do té Prahy občas dostali.
V době poválečné se tenhle negativní popis hodil do marxistického výkladu nabírajícího vedoucí postavení, a protože se dal spojit s měšťanstvem, buržoazií, tak se už úplně přestal používat ve smyslu obyvatele malého města (i když ho pořád tak trochu v pozadí cítíme, nebo aspoň já), ale přeneseně ve smyslu toho šosáka. A to je význam, který se udržel i pro naši dobu.
Takže maloměšťák je dnes člověk nekulturní (nebo snobský), s omezeným rozhledem a (nezdravě) konzervativní, odmítající změny. Většinou je v tom i ten předpoklad, že ale zároveň nepatří k chudině. A samozřejmě je to zpravidla používané hanlivě.