Sherlock Holmes

Literatura, film, hudba, divadlo, opereta a jiné výdobytky civilizace.

Moderátor: Faskal

Argonantus
.
Příspěvky: 18085
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

Já to nejspíš nakonec opravdu udělám, takže to, co následuje, jsou jen kecy v kleci, proč to nedělat a proč ta rozpolcenost.

1) Články v Drakkaru jsou – pokud nejde o vlastní tvorbu - tematicky spřízněny s tím, „co se může hodit spisovatelům a gamemasterům.“ Postupy, které lze s výhodou napodobit, příběhy, které si lze ušít a dotvořit z naznačeného střihu, myšlenky, které jsou štěpné pro každého, kdo se ubírá jen trochu podobnými cestami. Trochu mi trvalo, než jsem si to takto zformuloval, takže prvotní experimenty jako třeba Lovecraftova strašidla obsahují hodně nadšeného jásání a méně toho pohledu dovnitř, který je tu jedině podstatný.

2) Z tohoto důvodu je docela problém zkoumat dokonalou věc, kde je všechno dotažené skoro ke stropu a moc dalších možností to nedává. A je to zahlazené a zakarosované tak dokonale, že do toho naprosto není vidět. Třeba velmi aktuální zkušenost – Bílá velryba. Na scénu ji vrátil Log 1=0 tím, že ji zařadil do svých 40 knih https://michaelkolarik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=281839
Mně se do top seznamu dostala kdysi taky zde https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 94#p428794
a klidně uznám před libovolnou komisí, že je to jeden z největších literárních výtvorů od chvíle, kdy zemská kůra začala tuhnout. A k tomu navíc jsem čerstvě shlédl – znovu – televizní verzi s Williamem Hurtem (taky existuje verze Gregory Peck a verze Patrick Stewart), a znovu si řekl, jak moc to nefunguje a nedosahuje knihy. Potíž je, že nejsem schopen dodnes vysvětlit, PROČ ta kniha vlastně funguje, a tím pádem netuším, kde udělali soudruzi při filmování chybu (všichni). Je to věc úžasná, ale zároveň záhadná jak Carnacké menhiry. Článek o velrybě by zatím obsahoval jenom nesoustavné nadšené hýkání a nic moc použitelného.

3) Pes je trochu podobný případ. Tady jsem alespoň schopen říci, proč to funguje a proč je to skvělé, ale nejsem si jist, zda je to k nějakému užitku a zda si z toho lze po stu letech něco odnést. Mnohem lépe se pracuje s průlomovými věcmi, které jsou stále ještě poměrně nové a které nebyly dostatečně využity. Nebo pochopeny. Jsou z nějakého důvodu trochu stranou pozornosti davů. Hellraiser, třeba.

4) Stále mám dojem, že jsem svoje nejdůležitější autory vyčerpal. Dostali článek, v extrémním případě dva, půl článku, dlouhý odstavec v rámci popisu žánru. Plno z nich vůbec využít nelze, z nejrůznějších důvodů. Třeba Chestertona nebo Holdstocka. Jsou příliš svébytně uzavřeni ve svém vynálezu; působili v době, která nám už moc nemá co říci. Nebo to někdo všechno dávno řekl. Nebo to využije jen totální šílenec jako já Meyrinka, o kterém jsem napsal článek a rozpitval povídky, abych si ověřil to, co jsem tušil – že to čte Fingalen a možná Faskal a to je celé.

5) Z tohoto hlediska… Arthur Cona Doyle. Sakra. Určitě by se nedostal do top ten mých oblíbenců. Psát většinou zase až tak moc neumí; jeho učitel Poe byl obvykle tak o parník před ním a jeho žáci… ho často předehnali taky.
Tyhlety povídky… to je po stu letech opravdu archeologie, všechno to už někde někdo objevil a využil a zdokonalil; je to jak přehlídka tříkolek bratří Benzů. Tyhlety romány… to samé.

Až na ten Pes, teda. Má plno much a nedokonalostí, má horu naivit, ale místy je stále neokecatelně dechberoucí. Jenže co s tím?
Argonantus
.
Příspěvky: 18085
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

Čta Údolí strachu, konstatuji, že i zde se mihne záhada zamčeného pokoje.
Ale páter Knox by z ní radost určitě neměl, řešení je dost antidetektivkové.
Argonantus
.
Příspěvky: 18085
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

Tady se taky už dlouho neupdatovalo. Takže jdeme do střední části kánonu.

Návrat Sherlocka Holmese (1905)
Prázdný dům [89%]
Třetí kultovní povídka, kterou musí znát každý badatel, po Skandálu a po Posledním případu. Expozicí je osmá vražda v klubu, kterou zkouší řešit Watson samostatně. Zajímavé je, že i Conan Doyle v té době zasáhl do případu, kde byl podle jeho názoru obviněn nevinný člověk. K věci se postupně přidají ještě dva případy další, totiž pokračování Posledního případu a Holmesovo pronásledování padoucha pomocí figuríny. Ukáže se, že všechny tři případy mají stejné jádro a souvisí spolu. Modelová řada vraždy C/R, navazující zejména na Reigateské panstvo – nejde ani tak moc o hledání vraha, jako o jeho mazané dopadení.

Povídka sama o sobě funguje trochu ztuha, ale pokud ji chápeme jako součást téhož příběhu, který začal v Posledním případu, pak vznikne opravdu pozoruhodná propojená noveletta, která katapultuje hodnocení mnohem výš. Celek je unikátní z mnoha důvodů. Především to proslulé zmrtvýchvstání, které povznáší Holmese mezi přímo mýtické hrdiny. Ve 20. století si tohle hleděl opatřit každý, asi jako byla ve středověku povinná móda, aby každý hrdina přemohl draka. Je zajímavé, že Holmes vstal z mrtvých údajně o mnoho let dříve, ale Watson to byl nucen před veřejností ještě mnoho dalších let tajit.
Druhá věc je kompozice, propojující několikeré pátrání po dvou různých darebácích do útvaru, který trvá proti zvyklostem více let. Je to delší a složitější než Námořní smlouva, 42 stran, i když ne tak dlouhé, jako romány. Sám o sobě by byl Prázdný dům tak za 85%, ale dohromady s Posledním případem je to 90%, zatím podruhé.

Stavitel z Norwoodu
[76%] Nápad pěkný a dramatický, a hlavně provedení ukazuje, že se autor po pauze hodně naučil psát. Opět model C/R, mnohem větší důraz na Holmesovo pátrání, ve stylu Stříbrného Lysáčka nebo Reigateského panstva, a jde o devátou vraždu, kterých v předchozí etapě nebylo moc, ale v této sérii jich je naopak hodně. Uhádl jsem to, ale úplně triviální to rozhodně není. Opět pozapomenuté téma „jasného viníka“. Manévr s otiskem prstu přímo fantastický, míří hodně daleko do budoucnosti. Další důležitá vychytávka je ilustrace jako integrální součást pátrání (v mém vydání obrázky bohužel chybí). Odpustil bych i drobné mouchy v logice, co našli komentátoři (ti králíci, a také zjevné utajování stop před čtenářem). Líbilo se mi to, tvrdá neshoda s kolektivem. 86%.

Tančící figurky
[87%] Další Holmesův neúspěch, zahynul mu klient, právě jako v Pěti pomerančových jadérkách. V zásadě kombinace toho, co tu už bylo, Musgraveský rituál (a v pozadí Zlatý brouk), s historií za mořem D, ne, bože, už ne. Opět velmi pěkné a systematické vyšetřování, a skutečná vychytávka jsou vložené dopisy s figurkami (nutné ovšem mít ilustrovanou verzi). Nápad činí povídku nezapomenutelnou. Trochu divná je ta sebevražda, moc nedává smysl. Nicméně výsledek zase hodně dobrý, hodnocení 87% odpovídá.

Osamělá cyklistka [82%] Pěkná povídka s boční expozicí, vypadá to nevinněji, než jak to nakonec je. Zajímavá atmosféra cyklistických honiček v krajině, na konci to sklouzne do už trochu provařených manželských podvodů A a historie v zámoří D. Trochu víc nápadu by to chtělo. Nicméně dramatické a romantické finále leccos zalepilo. Celek vůbec není špatný. 82%.

Škola v Priory [82%] To je zřejmě úplně první detektivní povídka v životě, co jsem kdy četl, v čele knihy Jedenadvacet detektivů. Únos lorda, k tomu navrch desátá venkovská vražda typu C, perfektní metoda zkoumání cyklistických plášťů, tehdy supermoderní CSI. A ty krávy navrch, to je zvlášť pěkný detail. Jasný vliv Stříbrného Lysáčka. Docela pěkná atmosféra. Jak kdosi poznamenal, zabít učitele němčiny by chtěl asi leckdo, a k tomu se jmenuje Heidegger (zřejmě úplná shoda okolností, pán tohoto jména nebyl v době povídky ještě slavný). Kompozicí je to noveletta a 32 stran, již poněkolikáté. Opravdu hodně reprezentativní povídka a stojí zato ji srovnat s prvotním předchůdcem řady Záhada Boscombského údolí. Tohle už je perfektní značkový výtvor, Sherlock Holmes (TM). Tenkrát to vybrali velmi dobře. Výhrada podobná jako u Lysáčka – chtělo by to víc energie a brizantnější nápad, za to beru ten poslední bod 89%.

Černý Petr [82%] Úplně mi uniklo, že existuje povídka tohoto jména, je zapadlá, proti předchozímu exempláři jednoduchá, nicméně jádro nápadu jedenácté vraždy typu C je dobré, řešení naprosto logické a není důvod to neuznat jako zcela zdařilou detektivní shortstory. Jisté výhrady publika moc nechápu. Snad více osobitosti. 85%.

Charles Augustus Milverton [88%] Opět to nemá moc složitou strukturu, nicméně úplně jiný typ protivníka a zcela originální řešení činí tuhle věc nezapomenutelnou a právem hodně slavnou. Typově něco úplně nového, co tu ještě nebylo. Milverton je daleko důmyslnější padouch, než Moriarty, a narozdíl od předchůdce se alespoň obtěžuje vystoupit v příběhu osobně. Nálada velmi napínavá, a mihne se zpět gotický román, což mi dost vyhovuje. Určitě to patří do pomyslného top ten, a dám i 90%, i když z úplně jiných důvodů, než u Prázdného domu a Skvrnitého pásu. Zejména tyto tři povídky ukazují docela pěkně rozsah Holmesova působení.

Šest Napoleonů [88%] Zábavná povídka krádeže typu E s lehce divadelními efekty, dosti známá. Nápad celkem průhledný, je i docela zapamatovatelný, leč ne moc dramatický. Pro úplný jásot důvod nevidím, mimořádná tato povídka není. 80%

Tři studenti
[86%] Čistá šaráda, uzavřený případ, hádání mezi třemi možnými pachateli. Řešení je parafráze na černého Petra – jediná stopa je podstatná a rozhoduje, vyřešil jsem to snadno. Není to špatné, není to skvělé, je to jako Černý Petr, ale mnohem méně dramatické, 81%, i když to náladou vypadá úplně jinak. Nejzajímavější je, že v této povídce poprvé v historii autor ustřihl scénu (ale nemusel to dělat, a jindy byly možná i vážnější důvody).

Zlatý skřipec
[84%] Dvanáctá vražda C/R, jejíž řešení postupuje celkem obvyklými detektivními postupy, nicméně souvislost pachatele se stopami je hodně volná a umožňuje ho intuitivně uhádnout, nikoli využít toho, co se nabízí. A zase historie v zámoří typu D. První povídka, která malinko klesá pod hodně vysoký standard této série a mám dojem, že mohla být o dost lepší. 77%

Zmizelý hráč ragby
[82%] V úvodu hodně zajímavá poznámka, že Watson zbavil Holmese návyku na drogy, i když si byl vědom možné recidivy (tedy nejpozději k roku 1905, ale spíš dříve).
Expozice i jinak zábavná realistickým detailem – klient je tentokrát naprosto nepraktický sportovní blb, který není moc schopen jít k věci. Autora zjevně začaly lákat i jiné věci, než případ sám a melodramatická atmosféra.
Vynikající protivník, který to Holmesovi hodně komplikuje (opět, kam se hrabe Moriarty). Nakonec se z toho vyvine veselá ptákovina E na způsob Modré Karbunkule, akorát opačně, od závažné věci k nevážné. Znovu střih scény. Není vůbec důvod hodnotit nízko, 84%.

Opatské sídlo
[85%] Boční expozice, případ třinácté vraždy C je představen jako vyřešený, s jasnými pachateli, ale věc se zkomplikuje. Je tu novinka, mravní problém, který se vlastně rýsoval už u Milvertona. Holmes znovu využívá svého zvláštního postavení a provádí skutečně paralelní vyšetřování, navzdory policii, což je vynález, který po něm opsalo plno následovníků. Opět perfektní logické řešení. Hodně podařená atmosféra. Opět již málem zapomenutý romantický motiv. Jediná výhrada je k názvu, který se navíc u nás díky překladu plete se Školou v Priory (opatství). Tady navíc název nemá žádný vztah k ději. Vysloveně krásná povídka. 90%, a jsem skoro v pokušení dát víc.

Druhá skvrna [76%] Povídka je zajímavá tím, že ji Watson/autor ohlásil již před deseti lety, v příběhu Námořní smlouva, a měla se odehrát těsně po Watsonově svatbě. Je uvedena jako Holmesův mezinárodně snad nejvýznamnější případ. Také je zajímavá tím, že je ohlašována Homesova nelibost nad publikací dalších případů, což se jeví být jako další pokus o odchod. V každém případě následuje po této povídce další několikaletá publikační mezera.

Když se odečtou bombastické poznámky o významu této věci, jde opět o ukradenou listinu a variaci na Námořní smlouvu, a to i v tom, že má případ druhou fázi – čtrnáctou vraždu - a tedy rysy noveletty, 28 stran. Když pomineme několik jemných absurdností (Holmes zná tři cizí špiony proti Británii, ale nic s tím nedělá; Holmes odhalí špiona ve vládě, ale nic s tím nedělá), má to atmosféru, řešení je poměrně důmyslné a netuším, proč je k této povídce kolektiv tak nevlídný. Opět to zápasí s nedostakem energie a opravdu nezapomenutelného nápadu. Já bych to hodnotil nakonec přesně stejně jako Námořní smlouvu, 83% a docela důstojné zakončení série a střední etapy Holmesova působení.
Argonantus
.
Příspěvky: 18085
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

Mr. Holmes.
Přerušuji sérii povídek další fanfiction. Tentokrát filmovou.

Je to strašně atypický Holmes už tím zadáním - jaké by to bylo, kdyby se Holmes dožil devadesáti let a konce druhé světové.
Takže žádná úžasná akce, žádný detektiv na okapové rouře, a taky žádný Watson.
Hlavní protivník je senilita a hlavní parťáci jsou malý kluk a včely.
A je to psychologické až na půdu a vlastně to polemizouje s podstatou Holmese.
A kdo má rád svištící příběh (TM) tak zaručeně usne nudou.

Ale přesto jsem hodně rád, že tohle někdo spáchal, smysl mi to dává náramný a nakonec je to logičtější, než byste čekali. A pravomoc vypravěče nad příběhem, tahle oblíbená postmoderní rovina, je tu vlastně také v hlavní roli.
A dílo zkázy dovršuje Ian Mc Kellen, který je vlastně také naprosto dokonalý Holmes, akorát to nikdy dřív nikoho nenapadlo.
Možná za čtyři.
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32254
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Vallun »

Fanfiction se sirem Gandalfem???
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Argonantus
.
Příspěvky: 18085
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

Exactly. ¨https://www.csfd.cz/film/373742-mr-holmes/prehled/

Hodnocení je za mne nespravedlivě nízké, dané tím, že fandové čekají něco hodně jiného, než dostanou.
Komentář Viperblade je trefný.

Při tom ono to není tak úplně mimo kánon, protože tento směr lehce naznačuje i moje oblíbená Lví hříva, dost možná úplně poslední Holmesův příběh, ač to holmesologie nikdy nepostřehla. Watson v tahu a Holmes se mrcasí sám na pobřeží a je nucen si to i sám napsat.
Argonantus
.
Příspěvky: 18085
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

Máznu sem zbytek kánonu.

Poslední poklona Sherlocka Holmese (1917)
Vila Vistárie [84%] Čtvrtou sérii povídek – a třetí období – zahajuje tato povídka z roku 1908, opět po určité mezeře, i když ne tak výrazné. Začátek období je tak trochu rozpačitý – zřejmě autor cítil, že by to chtělo ještě nějakou změnu, ale moc už neměl nápady.
Povídka obsahuje zásadní krok, kdy se autor rozhodl konečně udělat novelettu beze všech pochybností tím, že to rozdělil na dvě kapitoly. Pravděpodobně to také vyšlo nadvakrát. 32 stran. Na rozdíl od předchozích pokusů – Škola v Priory, obě ukradené listiny, dvojpovídka Poslední případ/Prázdný dům – je tohle ve skutečnosti návrat, a to k úplným začátkům – historie v zámoří, propojená s patnáctou vraždou. To propojení je vysloveně bídné. Jako detektivka to nemá šanci, v lineárním vyprávění chybí stopy. Jako příběh je to recyklace a atmosféra také neohromí. 69%

Lepenková krabice [84%] Úplně zapomenutá povídka, která vyšla již 1892, nicméně do výběrů se kdovíproč nedostala. Některá vydání Poslední poklony ji prý vynechávají. Když se do ní člověk začte, ihned zjistí, v čem je problém – začátek je stejný jako u Domácího pacienta. Vzniklo to prý tak, že tato povídka vznikla jako první, ale z nějakého důvodu byla zavržena autorem – či nakladatelem. Takže autor potom vykradl pěkný začátek do povídky další. Načež, když potom Lepenkovou krabici dodatečně vydali, už to nikdo neřešil a po světě od té doby pobíhají dvě povídky s úplně stejným začátkem.
Jinak ze dvou stejně začínajících příběhů je tento daleko dramatičtější a efektnější, poměrně nanicovatého Domácího pacienta v mnohém zastiňuje, je to šestnáctá vražda – a rovnou dvojitá, Je tu k vidění ta melodramatická linka raného období. Vedle pozdních povídek ovšem vynikne, jak je styl jiný a moc se to k sobě nehodí. Jako detektivka je to jeden velký problém, Holmes tají stopy a pachatel je vytažen jak králík z klobouku. Sdílím i námitku, že psychologicky to nefunguje – je možná dvojnásobná vražda v afektu, ale odeslat uši poštou stále ještě v afektu je nesmysl. Hodnotit tuhle věc proto není snadné, kdyby byla tam, kde být měla, totiž v první sbírce, a neexistoval Domácí pacient, pak by to bylo asi 80%.

Rudý kruh [70%] Unikají mi důvody, proč je Rudý kruh z roku 19011 v českém vydání přehozen před povídku další, která je z r. 1908, tedy stejně stará, jako Vila Vistárie. Příbuznost je patrná na první pohled i v tom, že to má vnitřní dělení a číslované scény. Opět dvojdílná struktura, a ano, obáváte se správně. Už když byla řeč o nájemníkovi s očividně utajovanou identitou, bylo jasné, že se řítíme do další historie v zámoří. Ta je provedena opět velmi schématicky, a snad jediná novinka je, že jde o mafii. Je to recyklace Vistárie, malinko zábavnější, a vlastně už i prvotních dvou románů. Za povšimnutí stojí, s jakým klidem odbude police sedmnáctou vraždu – popření toho, co tak důkladně řeší Opatské sídlo. Třetí povídka, třetí problém. 70%.

Bruce Partingtonovy dokumenty [78%] Nakonec tohle je trochu nečekaný zachránce série, která je zjevně nedomrlá vším, počtem příspěvků, kdy je ještě jeden vypůjčený z minulosti a většina je recyklovaných. V zásadě je to pokračování Námořní smlouvy a Druhé skvrny, opět v kolosálním rozměru 33 stran, kde máme kombinaci osmnácté vraždy a ukradeného papíru s mezinárodními dalekosáhlými následky. A bratr Mycroft podruhé jako bonus.
Mezinárodní následky nás moc nezajímají, nicméně kombinace vraždy a papírů obsahuje velmi originální Holmesovo řešení kombinací dvou faktů, což připomíná jádro Černého Petra a další příběhy vrcholné střední série. Čert vzal pokračující naivitu ohledně špionáží (kdy Holmes žádá bratra o seznam nepřátelských agentů), jiná místa to bohatě vyvažují – třeba vzkaz
Buďte tak laskav a neprodleně se za mnou sem vypravte. Vezměte s sebou páčidlo, zatemněnou lucernu, dláto a pistoli. S. H.
Za zmínku také stojí odhalitelný – obtížně – hlavní viník, což je každé detektivce vždy ke cti. Pokud nějaká povídka přenesla melodramatického a šerosvitného Holmese do 20. století, pak je to kromě Školy v Priory zejména tohle. Těžká neshoda s kolektivem, 89%.

Umírajícím detektiv [93%] Úvodem je věnováno více prostoru paní Hudsonové, což rozhodně už bylo potřeba. Povídka vlastně velice jednoduchá a poměrně průhledná, přesto velice zábavná a slavná. A nápad s umělou nákazou je ryzí, opakoval ho po autorovi kdekdo. Kolektiv dal snad úplně nejvyšší hodnocení, spolu se Skvrnitým pásem. Jedná se o odlišnou kategorii, nejde o horor, vlastně ani moc o pátrání, spíš se soustřeďujeme na další pěkný Holmesův kousek, možná jako u Reigateského panstva, ale důsledněji a hlavně nezapomenutelněji. Souhlasím, je to svého druhu skvost, nicméně není to detektivka, nýbrž kategorie veselých ptákovin a jde hlavně o provedení, a to zase u Conana Doyla nikdy není velmistrovské, takže opět 89%.

Nezvěstná šlechtična [77%] Dříve bývalo zvykem vysvětlovat, jak Watson po dobu delších akcí zaopatřil svoji ordinaci a manželku. S lítostí konstatuji, že v tomto místě autor na paní Watsonovou úplně zapomněl a směle odesílá Watsona až do Lausanne bez dalšího. Povídka se rozbíhá dle obvyklých schémat, kde není snadné uhádnout, že všechno je jinak, než jak to vidí Watson. Také dospějeme k pachateli poměrně nudným způsobem, kde nám Holmes jméno prostě oznámí, aniž by byla pro čtenáře možnost něco hádat. V této fázi je zaděláno na průšvih.
Jenže chyba lávky, příběh závisí hlavně na finále, které je opět howdunita, tedy cvičení na téma, jak se zbavit těla. Romantické, hororové a velkolepé finále spoustu věcí vylepšuje a činí povídku nezapomenutelnou, takže nakonec hodně solidních 84%. Kdyby to bylo lépe napsané, dostane víc.

Ďáblovo kopyto [90%] Sbírku Poslední poklona Sherlocka Holmese včetně následného Archivu jsem kdysi četl kompletní, a stejně tak jsem kdysi četl i některé vybrané slavné případy, třeba Strakatý pás. Většina povídek mi po skoro čtyřiceti letech odstupu vymizela z paměti, částečně nebo úplně. Nicméně nad všemi ční ve vzpomínkách Ďáblovo kopyto jakožto Holmesův případ, který má do značné míry na svědomí počátky mého vlastního spisování, snad vedle již zmíněné sbírky Jedenadvacet detektivů. Celkem chápu, proč tento skvost české vydání zkouší posouvat skoro na konec, i když je to povídka z roku 1910 – a údajně se udála v mrtvém mezidobí roku 1897, tedy zřejmě těsně po té, kdy se Holmes znovu vynořil, ale věděl o tom jen Watson.
Nuže, ani po opětovném čtení není nad čím váhat. Metoda Strakatého pásu, Měděných buků a Inženýrova palce, a samozřejmě Psa Baskervillského, tedy povídky vysloveně Poeovské, se tu povznesla k absolutnímu vrcholu. Také je tu dost jasný vliv Arthura Machena.
Není to tak logicky neprůstřelné jako Škola v Priory, není to tak moderní jako Bruce Partingtonovy dokumenty, nemá to žádnou moc složitou strukturu, a exotické řešení možná někoho zklame. Ale koho to zajímá! Záhada je záhadná k zešílení, mravní problém řešen stejně velkolepě, jako v Opatském sídle, a hlavně, ta atmosféra! 92%.

Poslední poklona [73%] Opět základní kultovní povídka kánonu, tentokrát opravdu konec Sherlocka Holmese, oficiální poslední případ. I když po něm následovala ještě celá další pátá sbírka, byly to už jen případy „nově nalezené“. Holmesova kariéra, zahájená Glorií Scott, je tímto definitivně u konce.
V jistém smyslu jde opět o špionáž, tedy návaznost na Námořní smlouvu, Druhou skvrnu a Bruce Partingtonovy dokumenty, nicméně toto je špionáž úplně jiného a daleko prostšího druhu; Holmes prostě pracuje jako dvojitý agent v německé síti a tím ji rozbije. Vyprávění je lineární a jako detektivka opět moc nefunguje. Nicméně, je to povídka zcela atypická; místy je prostě dobře napsaná, autorem o třídu vážnějším, než původní Conan Doyle. Expozice od pachatele k Holmesovi, charakteristiky postav, a opět atmosféra, lehce posmutnělá a přemýšlivá, a tentokrát opravdu vážné téma. Narozdíl od Posledního případu je pro mne tohle opravdu skvostný epilog za Holmesem. 88%. Za povšimnutí stojí i Watsonova poznámka v čele této sbírky, která je vlastně tím nejkonečnějším epilogem.

Archiv Sherlocka Holmese (1927)
Vznešený klient [86%] Pátá a poslední série Holmesů je tak nějak do počtu; nemá vlastní legendu, která by ji rámovala, a podobně jako série druhá je vztažena ex post před klíčový bod, čímž je Poslední poklona, která se z logiky věci děje někdy 1914 (a napsána a vydána byla 1917, tedy již s vědomím, že světová válka má opravdu osudný význam, drtivě větší, než kdysi uměle a naivně konstruovaná Druhá skvrna).
Důvod, proč Holmes po tomto dobrodružství prostě nepokračoval, se rýsuje celkem trojí – Holmesovi je v době Poslední poklony kolem 60 let a nelze ho již zapojit účelně do akčních honiček; autor nepřišel na nic závažnějšího, než téma Poslední poklony, čím by to ještě přebil; a konečně, už v předchozí sérii psal autor stále s menší četností a pochyboval, zda vůbec ještě dá nějaký úplný výbor dohromady. České vydání moudře poslední dvě knihy spojilo, stejně jako k sobě přirozeně patří první dvě (Příběhy a Vzpomínky).
Povídka sama byla napsána až 1924, ale hlásí se k roku 1902, tedy k době, kdy se Holmes blížil k absolutnímu vrcholu (Pes Baskervillský). Polehávání v tureckých lázních, které se zjevilo v příběhu Nezvěstná šlechtična, zjevně nasvědčuje vyššímu věku a usedlejšímu stylu života hrdinů – mladý Holmes by si vpálil dávku kokainu.
V dalším se přirovnává nový protivník k Moriartymu a k Moranovi, který doposud žije (1902), leč již ve vězení, což Holmes kdovíproč nepoznamenal. Novinka je Shinwell Johnson, zločinec ve službách Sherlocka Holmese. Postava naprosto k ničemu.

No, a s tím vším nakonec je příběh návratem k operetě, ke Skandálu v Čechách, neb onen hrůzostrašný ničema je nakonec sňatkový podvodník a Holmes řeší případ poměrně ubohým trikem na způsob té úplně první povídky tohoto druhu. Trochu to vylepšuje efektní zásah jedné z obětí, která zachraňuje viktoriánský dojem, že ženy jsou beznadějně pitomé a pasivní a dodává tomu zapamatovatelnost. 80%

Voják bílý jako stěna [81%] Návrat „bezwatsonové“ metody, použité v příbězích Gloria Scott a Musgraveský rituál. Důvod je ovšem jiný; Holmes se prý nechal vyprovokovat, aby příběh napsal sám. Příběh sám je trochu nanicovatý exemplář, howdunita. Ke zločinu vlastně nedošlo. Nápad v tom naštěstí je. Hodnocení kolektivu skoro odpovídá, 79%

Mazarinův drahokam [76%] Povídka z roku 1921, která sérii vlastně zahajuje. Opět formální podivnost- Watson tam sice je, ale je to psané ve třetí osobě. Nová postava Billy, opět zbytečná. Jde čistě jen o usvědčení pachatele, takže vlastně variace na Umírajícího detektiva. a ještě více Prázdný dům. Pokouší se to být podobně zábavné a místy i je, ale občas je styl podivně namachrovaný a protivný – Holmes zatím nevynikal tím, že by břitce konverzoval jako Oscar Wilde, ale býval spíše mužem činu. Mohl by za tím také být vliv Maurice Leblanca nebo jiného konkurenčního detektiva, kterých už byly v roce 1921 zástupy. Trik s figurínou z Prázdného domu je vylepšený, nicméně o nějaký rok později ho S.S.van Dine zařadí do seznamu klišé, kterých byste se měli vyhnout. Hodnotil bych asi 78%.

Dům u tří štítů [71%] Mnoho Holmesiád má v názvu celkem nicneříkající jméno domu, kde se to odehrává. Je zajímavé, že ani v posledním období autor neodhalil, že podobné názvy jsou dost k ničemu, neb si nikdo nevybavuje, o co tam šlo. Jinak je to další nanicovatá opereta, čest dámy, znáte to. Nápad dát obvinění z nevěry do románu je sice nápad, ale hodnocení kolektivu skoro odpovídá, 69%.
Zajímavá poznámka komentátora, který hledá vliv Draculy. Napadá mne také, zda není souvislost s Hawthornem (román Dům u sedmi štítů).

Upíři v Sussexu [83%] Tady si rozhodně nelze stěžovat na neurčitý název a konečně povídka, kterou si opět výtečně pamatuji i po letech a která této zbytkové a nedomrlé sérii trochu rozproudí krev. Tedy, skvělá je na tom především expozice, zejména obchodní dopis v úvodu je geniální. Přesně ta hororová nálada a dojem šílené záhady, který jsem v mládí na Holmesovi oceňoval asi nejvíc – a zřejmě v tom nejsem sám. Řešení ovšem nemůže jinak než trochu zklamat, a vysvětlení, proč se proboha ta žena nesvěří manželovi je naprosto nedostačující. Padouch je ovšem hodně zajímavý. Víc než nabízející se vliv Draculy v tom vidím Utažení šroubu (1898). Nápad by měl potenciál vytvořit delší příběh, ale to by autor nesměl tématem tak očividně pohrdat a brát ho jen o nepatrnou trochu vážněji. Pak by se ta věc vznesla ke hvězdám. Takto solidních 86%, což je ovšem ve slabé konkurenci také zatraceně mnoho.

Tři Garridebové [84%] Povídka velmi známá a docela vysoko hodnocená. Moc ale nechápu důvod. V zásadě je to parafráze Spolku Ryšavců a několika dalších „odlákávacích“ případů řady B. Jakmile si to čtenář uvědomí, má dost rychle jasno. Půvabné je ovšem finále, kde to skončí po americku, a památné scéně, kde se Holmes bojí o Watsona. 80%.

Záhada na Thorském mostě [84%] Naprostá klasika. Nevím proč, ale tenhle případ jsem potkal v originále v mnoha výběrech a je v různých variantách často napodobován (už nevím, kdo nechal vymrštit pistoli na gumě komínem). I tuhle věc si člověk perfektně pamatuje, navíc je tu hodně půvabný začátek s plechovou krabicí, plnou Holmesových případů (pravověrný detektivkář se zasní, co všechno by se tam asi dočetl…), brizantní nápad, jasný pachatel, navíc trocha té romantiky, Holmesovo experimentální vyšetřování – důmyslný mix mezi Školou v Priory a Opatským sídlem. Odpověď na otázku, proč číst i pátý soubor povídek. 90%. Jediná záhada, nad kterou se pozastavuje komentátor, je to, proč jsou všechny ženy v tomto období z Jižní Ameriky.

Šplhající muž [86%] Opět skvostná expozice s dalším nepřekonatelným vzkazem:
Přijďte neprodleně, pokud se Vám to hodí – pokud ne, přijďte rovněž. S.H.

Český vliv. Záhadná záhada. Nezapomenutelný nápad. Kategorie veselých šíleností, tedy Modrá karbunkule nebo Zmizelý hráč ragby. Jediná výhrada, co se nabízí, že to evidentně porušuje pravidla detektivky tím scifi prvkem – je to howdunita, kterou nejde nijak vyřešit. Osobně mi to až tak nevadí a k dokonalosti nechybí moc. 88%. Povídku leckdo zfilmoval, například Češi, a docela dobře.

Lví hříva [78%] Na tuto povídku také nejde zapomenout, je v ní srovnatelně ohromující záhada, jako v Ďáblově kopytu. Utkvěla mi hodně výrazně.
Opětovné čtení to lehce sráží z hvězdných výšin. Je to velice pozdní povídka, napsaná 1926 a zřejmě se i dost pozdě odehrává, kdo ví, zda dokonce ne až po Poslední pokloně. V zásadě tomu nic nebrání, dobrodružství na pobřeží prožívá Holmes sám, bez Watsona, a sám si to zapisuje. Což dodává vyprávění jistou lineárnost, ba až skoro plochost. V jistém místě Holmes zatajuje rozhodující informaci a ukazuje to, k čemu je vlastně Watson v konstrukci detektivní povídky nenahraditelný. Nicméně, záhada je záhadná a atmosféra docela velkolepá, perfektně se to pamatuje, takže jasné odmítnutí kolektivem moc nechápu a viděl bych to znovu na vysokých 88%.

Podnájemnice v závoji [70%] Velmi podivný případ výtečné detektivní povídky se skvělým nápadem a atmosférou, kterou autor z nepochopitelných důvodů nenapsal. Není nám dovoleno záhadu odhalovat, je to zpověď, ne detektivka. Návrat k pradávné metodě melodramatu, což není ke škodě, ale bohužel, retrospektivní vyprávění nemá tu sílu. Patří mezi pokažené příběhy. 80%

Na starém zámku v Shoscombe [72%] Variace na Dům u měděných buků, kde je všechno o kus méně zajímavé a dramatické. Záměna osob, herci, představující někoho jiného. Spisovatelsky úplně poslední povídka o Holmesovi, z roku 1927, kdy autorovi zjevně docházely síly. Za tu hrobku přidám body, 74%.

Barvíř na penzi [69%] Předposlední povídka s druhým nejnižším kolektivním hodnocením vůbec, podle mne úplně nesmyslným. Hezká vražda s efektním obratem, zvláštní odporně Barkerovský dojem – však tam jakýsi Barker skutečně vystupuje – a způsob vraždy, který míří docela zlověstně do budoucnosti. Viděl bych to na 89% a důstojné faktické rozloučení.

________________________
Jinak mám ještě pár nevyužitých textů, dva delší jsou určeny pro Drakkar (pokud někdy ještě vznikne), pak Ritchieho verzi Holmese, možná Dana Simmonse https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 21#p501521
aha, a ještě tahle fanfikce by neměla zapadnout https://www.kosmas.cz/knihy/108129/seznam-sedmi/
... a to je celé.
Pak to nechám viset, aby to řádně zapadalo prachem a jednou to nějaký nadšený badatel, spisovatel nebo gamemaster celé najde a bude rád.
Uživatelský avatar
Lorwyn
Příspěvky: 783
Registrován: 30. 8. 2011, 13:17
Bydliště: Krajina snů

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Lorwyn »

Díky za rozbory, pěkně se to četlo. Nejsem zdaleka tak udatný Holmesolog, takže stopování podobností povídek a vybraných perliček bylo obzvlášť pěkné. Těším se na ty články v Drakkaru, jestli budou.
Ne, nezemřelo to, co věčně odpočívá,
a dlouhý věků běh i smrtí smrti bývá.
Uživatelský avatar
eerieBaatezu
Příspěvky: 10153
Registrován: 16. 9. 2007, 11:55

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od eerieBaatezu »

Obrázek

A sakra. $lol$

Obrázek
Obrázek
Argonantus
.
Příspěvky: 18085
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

V novém drakkaru je zakončení holmese.
Argonantus
.
Příspěvky: 18085
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

Sherlock Holmes a myslící stroj. James Lovegrove.

Už jsem myslel, že je s Holmesem konec, ale najednou další fanfiction. Nějak mi neplánovaně sama přišla pod ruku. Některé předchozí exempláře byly až nečekaně dobré, takže proč ne.

1) Je to pokus o „čistou“ Holmesovku, tedy o vlámání se do kánonu, jako by Watson prostě napsal ještě o nějaký ten opus navíc, který jsme teprve teď objevili. Tedy – nejde o žádnou parodii, nejde o postmoderní variaci, není tam protlačena zcela nová postava, není to cross s jiným soudobým hrdinou. Je to prostě dlouhá Holmesovka, na způsob pátého románu.

2) Prostředí Oxfordské univerzity je pro působení Holmese naprosto neodolatelná možnost. Je vůbec záhada, proč takové třaskavé varianty pořádně nevyužil už sám Conan Doyle a umístil do škol jen pár povídek. Tohle jsem si se slušnou znalostí místopisu hodně užil.

3) Začlenění do kánonu ovšem trochu skřípe a autor si s tím mohl dát víc práce. Děje se to 1995, kdy je Holmes pro svět stále mrtev, respektive je utajováno, že žije. Oficiální Návrat nastal až 1905, Holmes nežil ještě v době Psa Baskervillského (1901-2), psaného jako vyprávění, které se stalo kdysi dříve. Nicméně v tomto novém dobrodružství Holmes vystupuje veřejně, jako by se nic nestalo, a o jeho existenci ví nejen policie, ale vpodstatě kdekdo. Také se cituje z mnoha dobrodružství starších, což je vpořádku, z Baskervillského psa, což je jakž takž, pokud se odehrál dříve, ale taky ze Tří studentů, sepsaných až 1905 a to už trochu drhne. Sebastian Moran v roce 1895 drhne ještě víc.

4) Hned první epizoda s mumií trochu vymezuje pravidla; ona to přece jen není úplně čistá Holmesovka, jako kdybychom byli v roce 1895, ale je tu hodně různého postmoderního pomrkávání. Například kombinace Houdini a mumie tu už byla ve slavné povídce, kterou sepsal Lovecraft. Stejně tak onen divukrásný steampunkový „myslící stroj“ nese plno podezřelých podobností s našimi dnešními computery. Občas stojí zato poukázat na nějakou slavnou postavu, která prochází kolem nebo je zmíněna. Což není A.D. 2018 nějaká objevná novinka, která by nás moc šokovala; třeba přesně tu samou výbušnou směs obsahoval například už Seznam sedmi by Mark Frost, 1993. A taky třeba konkureční Jára Cimrman ležící, spící, 1983.

5) První epizoda taky ukáže, že to moc nesviští. Což je u Holmese zatracený problém; ať zvolíme jakýkoli nabízející se styl, rychlost je velmi důležitá. Žádný z originálů nebyl pomalý; povídky na to neměly místo a romány se s tím fakt moc nemazaly taky. Potíž je v tom, že dialogy jsou mnohem delší, než by měly být, každý řekne dvě až tři věty navíc. Ve výsledku máme 340 stran, což je na originálního Holmese nemyslitelná tonáž. Zhubnutí o 30-50% by textu náramně prospělo.

6) Zpočátku mne malinko mátly proměny charakteru obou hlavních postav. Holmes je daleko namachrovanější a bezohlednější, zjevně je zpětně ovlivněn novodobou filmovou fanfiction by BBC, případně Guy Ritchie. Nemyslím, že je to změna nutně k lepšímu. Původní Holmes byl malinko nerd, trochu potrhlý vědec, společensky dost neobratný, ale rozhodně ne nesnesitelný sociopat. Čtenáři ho měli rádi a byl to jasně kladný hrdina.

7) Watson pana Lovegrova je ještě komplikovanější. Ač je dáno na vědomí, že je tlustší než Holmes a je mu 40 let, přesto je akční jako Jude Law. A místy tak nějak zastoupí Holmese, aniž by si toho kdo všiml; například vyvozuje z řečového projevu svého protějšku původ stejně mistrně, jako sám Holmes. Otravu strychninem detekuje dříve než sám Holmes - a je to Holmes, kdo se chytá za hlavu a volá, že je hlupák, který si toho nevšiml. Taky je tu naráženo na Watsonovo velmi úspěšné spisování; zde si autor povšiml toho samého, co já u Měděných buků. Zkrátka, Watson naprosto není postarší a dost neschopný pitomec, jak ho chtěla mít hlavně epocha před příchodem Guye Ritchieho. Což je zase za mne změna k lepšímu a paradoxně návrat k originálu.

8) Je tam docela dost chyb. Logických. Hned mezi dveřmi – 4000 let stará mumie faraona, který se narodil 300 let před narozením Krista. Ne že by se podobné kiksy v originálu nevyskytovaly. Ale nemysím si, že je třeba se mu přiblížit zrovna v této oblasti.

9) Hodně zajímavé momenty se týkají rozhodnutí nechat Mary Watsonovou zemřít již v roce 1893. V původním kánonu představuje paní Watsonová naprostou záhadu, neb se po velkolepém představení v druhém příběhu Znamení čtyř postupně vytrácí ze scény. Je zmiňována stále vzácněji, naživo vystupuje ještě méně a stává se vlastně prototypem legendární paní Columbové, záhadné postavy v pozadí děje. Pan Lovegrove se vydal po trase důsledné „bromance,“ soudobé umělé představy, jak by mělo podobné „buddy movie“ vypadat. Jenže v originálu nevypadalo, bylo to nedůsledné, otevřené, a za mne daleko zajímavější, umožňující více výkladů a variant. Třeba tu Ritchieho, kde fungují Holmes a paní Watsonová často vedle sebe a Holmes trochu žárlí. Nebo ještě podivnější verzi BBC, kde byla Mary Watsonová naprosto zásadní postava.

10) Více místa dostal Moriarty. Vlastně neznám žádnou fanfiction, kde by nedošlo k rozšíření jeho původně nesmírně skromné role (jediná dvojpovídka a mihnutí se v jednom románu).
Argonantus
.
Příspěvky: 18085
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

Jinak Sherlock Holmes a případ hedvábné punčochy vypadá jako zcela neškodný klasický a zbytečný zfilmovaný Holmes tak za tři popcorny, ale vskutečnosti je to dost bizarní cross s moderní dobou, viktoriánským sexuálním dusnem a naznačenou horou možností, speciálně pro Sadako.
Uživatelský avatar
Sadako
Příspěvky: 5293
Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
Bydliště: Stadt von Morgen
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sadako »

OMG, on ho hraje Rupert Everett aka Francesco Dellamorte!
A po prohlédnutí keywords děkuji za tip, na tohle se podívám.
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
Argonantus
.
Příspěvky: 18085
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

Vražda na úrovni

Nedávno na mne vybafla pod tímto nicneříkajícím názvem další fanfiction Holmesovka. https://www.csfd.cz/film/12915-vrazda-n ... i/prehled/ Navíc se trefila zrovna do tématu, které řeším; dávné vzpomínky a zapadlé staré věci. Ježto jsem si najednou uvědomil, že jsem to viděl, už strašně dávno, jako dítě, dokonce možná jako jednoho z úplně prvních zfilmovaných Holmesů v životě. Takže vlastně za mne část pocitů napsal na csfd Flanker 27, který to má zřejmě podobně.

1) Především, nápad na cross Jacka Rozparovače a Holmese se nabízí tak jasně, že je skoro s podivem, že se do toho nepustil už sám Conan Doyle. Zřejmě ho vyděsila ta silně sexuální podstata celého příběhu a drastičnost; nějak si nevěděl rady, jak to udělat zábavně a přijatelně pro svoje viktoriánské publikum. Ale třeba se pletu a bylo to jinak.

2) V každém případě, jde o nápad, který se perpetuálně vrací, csfd mne vzdělala, že první verze je už 1965 https://www.csfd.cz/film/17115-studie-strachu/prehled/ a zaznamenáníhodná je i verze 1988 https://www.csfd.cz/film/10266-jack-rozparovac/prehled/ . No a konečně, ještě máme Z pekla, https://www.csfd.cz/film/13286-z-pekla/prehled/ což je sice bez Holmese, ale vlastně rozvíjení téhož příběhu a atmosféry. Se spolupachatelstvím slovutného Alana Moora. A shora odkázaná Hedvábná punčocha loví zjevně v těch samých kalných vodách.

3) Když se vrátím k tomu dávnému zážitku, podobně jako Flanker 27 jsem to vnímal jako film neslýchaně drsný, syrový a temný. Ježto se takové věci za bolševika prostě nevysílaly, nikdy, nikde a nijak. A jsme ještě před plíživým šířením VHS přehrávačů u známého. Dnes to samozřejmě už není úplně ono, je to takové mnohem méně brizantní, a samozřejmě je to ještě starodávně pomalé, neb jsme před T (1984). Nicméně i dnes je vidět, že to nějakou atmosféru mělo, zvláště pochmurnou, temnosmutnou a depresivní, u jiných Holmesů vlastně naprosto netypickou. Holmes, vskutečnosti Kuneš…?

4) Proto to také komunista výjimečně dovolil vysílat; zapadalo to zcela do proklamovaného pohledu na Západ, kde je to samá prostitutka, bahno, beznaděj a sociální nespravedlnost. Vlastně ilustrace k Marxovu Kapitálu, jak to popisoval. A taky to nastavuje zrcadlo, jak jinak. Dnes je ovšem tahle darkcool stylizace velmi oblíbená a aktuální; přesně tak vypadá třeba Sweeney Todd, i když si z toho trochu dělá vrtuli; nebo ten šílený Simmonsův Drood.

5) Nemohu si odpustit poznámku, že všechny prostitutky v příběhu jsou neuvěřitelně ošklivé, což jim skoro musí překážet v práci. Nebo musí být zbahnělí gentlemani stejně extrémně vyprahlí. No nic, raději to nechám plavat.

6) Holmes sám je zosobněn Christopherem Plummerem, další ikonou té doby (kdybyste tápali, tak třeba Wellington z té nejslavnější Bondarčukovy bitvy o Waterloo https://www.csfd.cz/film/16213-waterloo/prehled/ ). Jako je to vlastně vizuálně dost perfektní Holmes, ale já s ním mám trochu problém, ježto mi připadá hodně christopherlambertovitý, muž prostý jakéhokoli výrazu. Zkrátka, viděl jsem lepší Holmese (Jeremy Brett, jasně; ale i ten Ian Mc Kellen, nebo i další Christopher jménem Lee). No, a Watson je takový starý a kulatý, zkrátka, vlastně v té posunuté moderní verzi, co mi moc nesedí.

7) Jako; na svoji dobu je to hora zajímavých nedořešených otázek; dnes to zastaralo, ale dalo by se tudy zajímavě pokračovat.
Uživatelský avatar
Sadako
Příspěvky: 5293
Registrován: 28. 1. 2007, 21:15
Bydliště: Stadt von Morgen
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sadako »

Ten Rozparovač s Cainem se mi celkem líbil, imho opatrně doporučeníhodné - jasně, je to TV film BBC z 80. let, takže je to levné a méně krvák, než by se slušelo, ale bylo to takové příjemně pochmurné.

Jinak Caine si střihl i Holmese, respektive alkoholika, který představuje postavu Holmese a ten geniální je fskutčnosti Watson. Ano, je to komedie, ale docela to šlo.
https://www.csfd.cz/film/12762-nevyrese ... komentare/
My Lovecraft is full of dreams (and tentacles)!
Odpovědět

Zpět na „Kultura“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Ahrefs [Bot], Jerson a 3 hosti