Sherlock Holmes

Literatura, film, hudba, divadlo, opereta a jiné výdobytky civilizace.

Moderátor: Faskal

Argonantus
.
Příspěvky: 18084
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

Líbily se mi hlavně seriálové díly s nádechem mystéria a tajemna (což byla, když to vezmu kolem a kolem asi většina).
Sdílím dojem, že ta nálada někde mezi hororem a detektivkou je úplně nejlepší Holmesovský patent; při tom je to zrovna vlastně jen rozvádění stylu velikých učitelů Poea a trochu Stevensona, kteří to tam měli oba (a uměli psát dokonce lépe).

Seriál s Brettem měl zřejmě příčetného scénáristu, který dokonale vytřískal z příběhů, co v nich bylo, zabrousil hrany, doplnil chybějící místa, pokud tam byla někde ta hororová vrstva, tak ji zdůraznil. V zásadě bych řekl, že většina těch příběhů je vlastně lepších, než originál, který vznikal v příšerném fofru, neb mezi vydáními Strandu byl jen měsíc. Doyle taky ještě tak úplně neuměl psát - až ve střední fázi se zlepšil. A v té poslední fázi mu zase trochu docházely nápady a energie.

No, ale přece má cenu číst ty originály, protože i v polosyrovém a často málem nedodělaném stavu je to ryzí zlato, hora nápadů, ve které je obrovský potenciál, ze kterého vzešlo mnohé. Třeba ty opravdu nedomrlé prvotní příběhy jako Případ totožnosti, Urozený ženich nebo Ohyzdný žebrák, které jsem odstřelil coby ne moc povedené já i kolektiv, nicméně taková Agatha Christie a Poirot by bez tohoto oblíbeného manévru se záměnou postav pomalu neměli co na práci.
Nebo Spolek Ryšavců - napodobených kouzelnických iluzí, kterak lze vykrádat banku, jsou od té doby závěje, až třeba po Ocean twelwe nebo seriál Hustle, což je jen rozvádění tématu.
A Dům u měděných buků - odtud míří přímá linka k Chestertonovu klubu podivných živností, a následně Fincherově Hře.

V zásadě mne už moc neláká Brettovská vyleštěná klasika, ale zajímají mne nové příběhy, s využitím těch původních konstrukcí. Kouknout na to malinko jinak a vytřískat to, co se tam skrývalo mezi řádky. Dům u měděných buků v Simmonsově fanfiction přepracování; bohužel je to jen malinká kapitola v jeho románu https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 21#p501521 , drobná legrácka, stručný obsah děje; ale kdyby to opravdu napsal, je to dechberoucí bomba někde na půl cestě mezi Psem Baskervillským a Hannibalem.

Pro gamemastery a spisovatele je to k nezaplacení. A je to takříkající veřejný majetek; autorská práva už vypršela, a stejně, on se s tím Doyle taky moc nemazal a půlku těch nápadů šlohnul jinde, jak lze dohledat.
Jde o to, aby nové provedení mělo něco navíc, aby to mělo cenu to vyprávět znovu.
To je možná důvod, proč jsem byl tak naprosto nadšený z Ritchieho Holmese číslo II. Ten tyhle postuláty splňoval dokonale.
Naposledy upravil(a) Argonantus dne 22. 12. 2017, 14:33, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Alef0
Administrátor
Příspěvky: 5829
Registrován: 7. 6. 2004, 11:22
Bydliště: Košice, SR.

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Alef0 »

Čítal som slovenské preklady (zelená edícia zo 196x), kde koluje legenda, že Alfonz Bednár nevedel po anglicky, ale to mu nebránilo prekladať. Ono asi je naozaj užitočná tá masa nápadov a tá legenda okolo toho, lebo úprimne i tá kvalita miestami dosť kolísala (ale poradie neviem posúdiť, lebo slovenské vydanie myslím ani nebolo chronologické.)

K tomu sa mi páčil komentár k Jonathan Creek, že "veď si pozri Holmesa, ten má podobne ustrelené zápletky" (napr. Specked Band.

A samozrejme, Brett je archetyp.
Preklady [preklad/korektury/layout]:
Wilderness of Mirrors: 100%/99%/0
In a Wicked Age, CZ: 100%/100%/0
FATE SK: 100/100/0
Argonantus
.
Příspěvky: 18084
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

Takže ty povídky.
Organicky navázaly na první dva romány, vydané - či spíše vychrlené - v časopisech na pokračování, co měsíc, to kapitola.
Nápad udělat z toho povídky byl celkem nasnadě. A po necelém roce se to prostě sebralo a byla z toho kniha:
Dobrodružství Sherlocka Holmese (1892)

http://www.databazeknih.cz/povidky-z-kn ... mese-44788

Skandál v Čechách [84%, procenta jsou z Databáze knih] Úplně první povídka, jedna z nejslavnějších a možná úplně nejcitovanější. Technicky shortstory v jediné nestříhané scéně, mezi 20 a 30 stranami, což je rozměr, který důsledně drží celá sbírka (zřejmě souvisí s vyhrazeným prostorem ve Strandu).
Jinak je povídka v mnohém atypická. Jak pravil trefně Petr Vyhlídka, není to detektivka, ale vaudeville. Nikdo neumře, nic není ukradeno, řeší se čest ženy a muže. K čemuž lze dodat, že v době vzniku nikde nebylo řečeno, že by to musela být detektivka, a nebylo ani definováno, co je to vlastně detektivka. Zde se to na prvních pokusech teprve vykolíkovalo.
Holmes v příběhu nakonec prohraje, jak notoricky známo. Sympatické je, že Holmesovo údajné misogynství tím vlastně skončilo dřív, než pořádně začalo. A falešný požár si vypůjčilo plno pozdějších příběhů, až po film Síť. Založilo to typovou řadu A podobných historek ze salonu, která autora časem omrzela. Nicméně občas se podobné nápady mihnou i u pozdějších autorů (Sayersová, třeba).
Lze mít plno výhrad. Vlastně to moc nemá dramatickou atmosféru. Český král je samozřejmě nesmysl a u autora, který si zakládal na maličkostech, trestuhodná nedbalost, kterou nelze přijatelně vysvětlit. IMHO jde o nedomyšlenou literární loupež od Stevensona, neb tam vystupuje princ z Bohemie (Klub sebevrahů, dílko, které by měl povinně přečíst každý znalec Holmese).
Za mne 78% vysloveně z protekce, protože je to pro badatele povinné.

Spolek ryšavců [88%] Tohle je už typičtější, ale ještě ne moc dobře napsané. Nápad naivní, potrhlý, vysloveně Chestertonovský, i když dávno před Chestertonem. I pro Holmese je to začátek typové řady B, mazaná bankovní loupež, založená na odvedení pozornosti. Nápad se ještě párkrát zrecykluje později. Tímto směrem následníci došli až někam k Ocean twelwe, je perpetuální téma. Dávám pěkných 85%.

Případ totožnosti [78%] Tady se zase spíš vracíme k první řadě A; je to na hraně detektivky a chybí tomu dramatičnost. Název prozrazuje řešení. Kolektiv hodnotitelů také zjevně zaváhal. Shoduji se i s názory, že bylo od počátku dost průhledné, jak to bude. Dal bych 71%, vlastně to postrádá i těch několik zajímavostí, kterými to přebíjí Skandál v Čechách.
Téma ovšem vůbec špatné není, se záměnami totožnosti si třeba takový Poirot užil hromadu zábavy.

Záhada Boscombského údolí [87%] Na tuto celkově čtvrtou povídku lze hledět různě; na první pohled působí dost obyčejně, ale jde o průkopnické dílo, první Holmesova povídková vražda, a úplně první dobrodružství na venkově čili řada C. A taky je tu k vidění hledání stop v terénu, později skoro nezbytná rekvizita mnoha detektivů. Takže tahle typová řada je nakonec možná úplně nejúspěšnější ze všeho, napodobeniny sahají až pop seriály jako CSI nebo True detective.
Téma „historie v zámoří“ coby motiv zločinu - řada D - je ovšem recyklace Holmese samotného, neb to tu bylo v obou prvních románech a bude to tu ještě mnohokrát. A tady to není provedené moc dobře. Překlad s krysami je stejně krkolomný, jako originál (tam říkal umírající „rat“). Tady šlo hodnocení publika hodně vysoko, já to vidím spíše na 78% a spíš pro badatele, než pro normální čtenáře.

Pět pomerančových jadérek [83%] Myšlenka „historie v zámoří“ ještě výraznější, než prve, ukázkové D, a Petr Vyhlídka zcela přesně praví, že zápletka je vlastně úplně totožná s Údolím strachu. Tímhle mi je povídka trochu protivná. Nicméně několik dalších prvků je zajímavých; například úvodní seznam Holmesových neúspěchů, čehož je tento případ kardinálním dokladem, daleko dramatičtějším, než mnohokrát odkazovaný Skandál v Čechách. Rovněž titulní záhada je krásně záhadná (vyndal z dopisu pět pomerančových jadérek a zesinal hrůzou). Takže nakonec 79%.

Ohyzdný žebrák [78%] Vyspělejší variace Případu totožnosti. Lepší kulisy, lepší dramatičnost, nicméně i tady jsem to měl odhalené dřív, než Holmes. 79%, na hraně toho, co má cenu číst.

Modrá karbunkule [89%] Půvabný vánoční příběh, který najede bočně do něčeho závažnějšího. Krádeže drahokamů mohou být prohlášeny za další typovou řadu E. Poprvé identifikuji zjevné zmatky s názvy drahých kamenů, což může mít částečně na svědomí překlad. Nicméně se to vyskytuje leckde. „Karbunkule“ je skoro určitě korund, a modrá barva potom logicky znamená safír. Proč se o tom nemluví jako o safíru, to ví čert. Povídka je zábavná, veselá, lehce trhlá, z rodu Spolku ryšavců, a titulní námět se mi jeví být jasný Verne (Hvězda jihu). Nepůjdu tak vysoko jako kolektiv, ale 86% je docela vhodných.

Strakatý pás [93%] Skvost! Suverénně nejlepší povídka z celé sbírky a vlastně i celého raného období, dotahuje do detailů typické ingredience, úvodní návštěvu klientky, atmosféru hororu, v jednom místě i akční scénka s pohrabáčem, tajemná výprava na venkov. A překvapivě teprve druhá vražda v souboru. Místy malinko krkolomné a technicky na hraně, ale to k tomuto stylu tak nějak patří. Zvláštní hybrid melodramatického gotického románu a zcela racionální detektivky, řada F, která asi Holmese proslavila nejvíc. Podotýkám, že je to zde vlastně čistá howdunita, protože pachatele známe od začátku. Při tom jde vlastně o Poeovskou variaci na Vraždy v ulici Morgue. Variace nápadu povedou k těm nejlepším povídkám a zejména ke Psu Baskervillskému. Za mne tentokrát 90%. Nemám co vytknout a nenapadá mne možné zlepšení. Do učebnice jako vzorový Holmes.

Inženýrův palec [85%] Také hodně dobré, a opět F, i když vysloveně městtské až dokonce steampunkové. Pro změnu jasná variace na Poeovu Jámu a kyvadlo. A také vražda. Krásná hororová atmosféra, ale trochu divný konec – se záchranou hrdiny si měl dát autor víc práce. Skvostný nápad, který se nepodařilo úplně využít. Co všechno se s lisem dá dělat, ukazuje třeba Langelaanova Moucha nebo finále Termínátora - je otázka, zda tu nakonec není nějaká souvislost. Za mne vysokých 87%.

Urozený ženich [71%] Bohužel, docela sebevykrádačka; operetu se záměnou postav řady A jsme tu už měli, důsledky historie za mořem D rovněž. Slabost nápadu je u shortstory s pointou vážný problém. Za mne nejslabší kus ve stádu a 68%.

Berylová korunka [84%] Variace řady E, ukradené drahokamy. Prvek „jasný pachatel“ se u Holmese už vyskytl, ale zatím asi ne tak silně. Zase problémy s barvou a druhem drahokamů (červené beryly…?) Příběh silně překombinovaný a krkolomný, tady se to prostě přehnalo. Pravý pachatel je zcela náhodně vybraný, mohl to být také kdokoli jiný – porušují se tu pravidla detektivky. Myšlenka o tom, že dva roztrhnou předmět snáze než jeden je dost vratká. Jinak cítím, že si odtud vypůjčoval Dickson Carr, když psal Císařovu tabatěrku. Hodnocení kolektivu mi tu připadá malinko nadsazené, 77% bohatě stačí, kus chybí do uznání, že je to dobrá věc.

Dům u měděných buků [91%] V názvu poprvé blbá myšlenka pojmenovat povídku podle dějiště, následkem toho si ji nikdo nepamatuje. Jinak hodně komplikovaná hybridní konstrukce, začne to jako veselé salónní A, pak se zamává venkovskou vraždou C, a skončíme u Poeovského hororu F. Čímž je dána příbuznost se Skvrnitým pásem, ale vyvine se to hodně jinak a na scéně je k vidění plno úžasných věcí, dokonce prototyp Baskervillského psa. Malinko stržený konec, neb se to vlastně vyřešilo samo a bez Holmese, ale jinak možná nejnapínavější a nejčtivější povídka, překvapivě, takže nakonec to u mne i u kolektivu dotáhla na stříbrnou medaili a 89%.
Příběh fascinoval plno pozdějších autorů, Chesterton a Klub podivných živností je jasný, Fincherův film Hra - a vlastně i Verhoevenův Total recall, zkrátka, je tu závěj dobrých nápadů a možná se k tomu někdy vrátím podrobněji.
Uživatelský avatar
Log 1=0
Příspěvky: 2690
Registrován: 20. 7. 2017, 14:06

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Log 1=0 »

Myslím, že nějak nechápu tvé procentové hodnocení:
"79%, na hraně toho, co má cenu číst."
" Za mne tentokrát 90%. Nemám co vytknout a nenapadá mne možné zlepšení."
You are lords. We are slaves. But slaves of our lords are mightier than lords of your slaves.
***
Chcete nové lidi v RPG? Zabraňte jim potkat Jersona. Nováčci, kteří potkají Jersona, mají vždy mnoho problémů začít hrát. Ti co ho nepotkají, takové problémy nemají.
Argonantus
.
Příspěvky: 18084
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

Je to takové vinařské. A ladil jsem to, aby to bylo komatibilní s jinými hodnoceními, třeba u těch Černých Křídel Cthulhu
https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 68#p447368
Pod 70% to úplně zahoďte a nezabývejte se tím. Nad 80% opravdu dobře.
Ale skutečně velký zážitek, 90% grand vin, je u jediné povídky první série. A slibuji, že v dalších sériích jich ještě pár bude.

Přemýšlel jsem nad tím hodně dlouho, protože hodnocení na databázi knih (ta první konkurenční procenta), podobně jako csfd, sice papírově vycházejí z procentuálního průměru těch pěti hvězdiček, nicméně fakticky se díky fanovskému efektu využívá taky jen horní konec stupnice.
Hodnocení pod 50% se totiž u žádné povídky z kánonu vůbec nevyskytuje, i pod 70% jsou dost rarity (a občas kupodivu nespravedlivě, myslím si).
Obecně bývám o pár procent přísnější, než anonymní čtenáři.
Naposledy upravil(a) Argonantus dne 13. 5. 2018, 08:50, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
midewiwin
Příspěvky: 4815
Registrován: 18. 12. 2006, 09:56

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od midewiwin »

Zopakovala jsem si pár povídek a víc mě potěšily ty méně dramatické a profláklé. Jsou v nich občas půvabně bizarní detaily, stvrzující geniální dedukci Velkého detektiva, které jsem si už nepamatovala. Například tři kulhající ovce v opusu Stříbrný Lysáček.
Čas neexistuje.
Argonantus
.
Příspěvky: 18084
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

Mázni, co je to "méně dramatické a profláklé".
Stříbrný lysáček je profláklý docela dost, a dojdu k němu v další sérii pitev. A vůbec ho nevidím špatně.

Jinak ještě dodatek k tomu hodnocení - 95% je potom vinařské nebe, takové to, jak znalci padají ze židle a volají "dobrý bože, pane hrabě!", tak to je v povídkách nejčastěji tento seznam https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 49#p464649
při čemž jsem plánovitě vynechával zde hodně profláklé autory, kteří se do těchto výšek také párkrát dostali.
Holmes vůbec nikdy. Snad, možná, Pes Baskervillský, kterého ještě nemám popsaného, neb nebyl důvod.
Argonantus
.
Příspěvky: 18084
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

Vzpomínky na Sherlocka Holmese (1894)
Druhá série povídek prostě organicky navazovala ve Strandu na tu první a čtenáři neměli moc šanci si povšimnout nějakého rozdílu. Je proto plně namístě spojit obě první série coby „raný Holmes“ – podobný styl, podobná syrovost a také... podobné nedostatky. Vlastně je slabší, než první řada.

Stříbrný Lysáček [91%] Venkovská typová řada C, která ovšem v tomto případě nabyla později samostatného subžánru detektivky, neb je to předchůdce Dicka Francise. Dostihové prostředí. Moc mi neseděla expozice, provedená netypicky Holmesem, s hromadou ubíjejících faktů. Nicméně postupně se ukáže, že to má náznaky noveletty o 27 stranách a řešení je skutečně brilantní. Čtvrtá vražda. Asi nejhůře odhalitelná Holmesova detektivka a možná nejlepší Holmesův detektivní výkon. Jako bonus legendární pes, který neštěkal, a to je na něm právě zvláštní. Opět shoda s kolektivem, hodnocení moc nepřehání. Celý Lysáček je takový stříbrný – na jedné straně nejlepší povídka souboru, co předběhla dobu a míří do středního období, na druhé straně je to vážně trochu ukecané a chtělo by to víc energie, takže ten poslední bodík chybí. 89%.

Žlutá tvář. [82%] V úvodu je podáván hodně odlišný popis Holmese, než v úvodu Znamení čtyř. Holmes je jen příležitostný kokainista, jinak se udržuje náramně v kondici, žije velmi spartánsky a je skvělý boxer. Expozice pěkná, dramatická, hororový nádech vyprávění, nicméně záhada se nám zase přenese do roviny Skandálu v Čechách, jde jen o společenské vztahy typu A a žádný zločin. Na druhou stranu, je to asi úplně nejexemplárnější Holmesův neúspěch, plně srovnatelný s Pěti pomerančovými jadérky. A samozřejmě, Doylův politicky korektní názor na rasismus možná leckoho potěší. Mně šel dost na nervy, ale za to nemůže Doyle, nýbrž dnešní doba, která takové téma považuje za nosné pro příběh. Po tom všem nakonec 79%, výsledek někde těsně poblíž Ohyzdného žebráka a Pěti pomerančovými jadérek.

Makléřův úředník. [67%] Dost zjevná variace na Spolek ryšavců a řadu B a odtud se nabízí i řešení. Hodně dlouhá expozice ubírá prostor „živému“ ději. Konec je nepatrně dramatičtější, ale přesto, kdyby tahle povídka nevznikla, málokomu by chyběla. Kolektiv dal zatím úplně nejnižší hodnocení, já to vidím určitě lépe, než Urozeného ženicha, a možná i než Případ totožnosti, takže 73%.

Gloria Scottová. [74%] Nesmírně zajímavé badatelsky, jinak dost kontroverzní. Seřadit přesně Holmesovy příhody tak, jak se udály, asi není možné, ale lze většinu z nich alespoň naházet do etap, z nichž tři nejčasnější jsou než se seznámili s Watsonem, než se Watson oženil a než přišel Rechienbašský pád. Tato povídka je zajímavá tím, že je první z prvního období, tedy úředně uznaný Holmesův zářez číslo 1. Tím se ovšem autor vzdal své důležité zbraně, Watsona. A ještě důležitější, nevyřešené záhady. Tady totiž už víme, že záhada byla vyřešena. Všechno je pasivně retrospektivně vyprávěno, což vpodstatě zabíjí detektivku jako takovou. I kdyby to někdo za detektivku uznal, pak je to už několikátá recyklace modelu historie v zámoří D, zejména Pěti pomerančových jadérek, což čtenář uhádne zřejmě dost hravě. Tentokrát je ta historie velmi dramatická, nicméně jde zase o dost průhlednou recyklaci Příběhu Arthura Gordona Pyma. Nevím, zda nápad záměny ženského jména za jméno lodi pochází odtud, nebo napadl v Británii někoho daleko dříve, nicméně se vyskytuje dodnes (a nejsem bez viny). Jak hodnotit tuhle divnou věc, toť otázka; k Holmesovi je to narvané docela násilím a ne příliš šťastně. Kolektiv to celkem setřel, já bych dal 76%. Pro badatele ovšem povinné.

Musgraveský rituál. [85%] Velmi složitý a zajímavý výtvor, kterému ubírá provedení. Hlavní téma je dost průhledná vykrádačka Zlatého brouka, čímž to ovšem musím označit jako novou řadu G, s tím, že se tohle téma v Holmesovi moc neopakuje. A je to říznuté formálně Glorií Scottovou tím, že je to rovněž prvotní „bezwatsonová“ epocha vyprávěná v retrospektivě. Údajně třetí Holmesův případ, který ho proslavil. Hodně efektní hororový konec (F) jednoho z pachatelů, vlastně pátá vražda, naopak velmi prapodivné chování druhého pachatele (zahozený výsledek krádeže??). Má to ovšem výraznou atmosféru a je to daleko čtivější, než všechny tři předchozí exempláře. 82%.

Reigateské panstvo. [84%] Venkovská vražda C, celkem šestá, ale popsaná způsobem, který tu zatím nebyl. Možná příbuznost se Stříbrným Lysáčkem. Důraz na pátrání, vyšetřování, rozhovory a Holmesovy triky, podobně jako v obou úvodních románech, a naopak úplně odlišný od předchozí retrospektivní série, která působí trochu unaveným dojem. Výsledek je pozoruhodně dobrý a kolektivem ještě podceněný 85%. K dokonalosti by to chtělo výraznější nápad.

Mrzák [87%] Hned v úvodu je fantastická Holmesova věta:
Totéž se dá říct, milý příteli, o efektnosti některých těch vašich drobných črt, které jsou de facto lacině bombastické, neboť těží z toho, že si určité faktory problému ponecháváte sám pro sebe a čtenáři je nikdy nesdělíte.
Autor si je velmi přesně vědom jádra metody psaní detektivky, je překvapen tím, jak je to „lacině bombastické“ a odmítá si přiznat, že to prostě skvěle funguje, daleko lépe, než jednoduché lineární vyprávění. Tahle polemika s vlastním (spolu) vynálezem je pro Conana Doyla osudná – neuvědomil si, že je tato metoda lepší, než drtivá většina všeho ostatního kolem.
Jinak skvěle rozběhnutý případ sedmé vraždy, zcela srovnatelný s předchozím, který se ovšem úplně rozsype do předchozích nápadů; historie v zámoří D, už zase. Vysloveně pokažená věc, a to na konci, na kterém záleží nejvíc. Za víc než 74% to nestojí.

Domácí pacient. [83%] Opět zahajuje pozoruhodnou postmoderní debatou se čtenářem, jak psát a nepsat detektivky.
Zaráží mě, jak obtížné bylo vybrat příklady, které ve všech ohledech vyhovovaly mému záměru. V případech, kde Holmes předvedl jistou tour de force analytického uvažování a demonstroval hodnotu svých speciálních pátracích metod, byla totiž fakta sama často tak nicotná a všední, že jsem se necítil oprávněn předložit je veřejnosti. Jindy se naopak stávalo, že se podjal nějakého pátrání, při němž narazil na fakta mimořádně pozoruhodná a dramatická, ale podíl, jímž přispěl k vysvětlení jejich příčin, nebyl tak významný, jak bych si byl já, jakožto jeho životopisec, přál. Drobný případ, který jsem zpracoval pod názvem Studie v šarlatové, a pozdější, související se zkázou lodi Gloria Scottová, mohou dobře posloužit za ukázky této Scylly a Charybdy, které jejich kronikáři neustále hrozí.
Následuje variace na Dupina, zcela přiznaná, a pak se teprve dostaneme k případu, který je zajímavý, docela napínavý, ale bohužel průhledný a dost recyklovaný (Znamení čtyř). Zase nějaké vloupání typu E. Nemohu se zbavit dojmu, že v této době Holmes autora baví čím dál tím méně. Hodně recykluje, moc nerozvíjí, stojí na místě. Smrtelná rána je zjištění, že ten pěkný začátek povídky je doslova opsaný z Lepenkové krabice, která vyšla o rok dříve (1892), ale do výběru se kdovíproč nedostala. Takový faul znamená tvrdý propad hodnocení až na 64%

Řecký tlumočník. [85%] Hlavní atrakcí je samozřejmě Mycroft Holmes, jedna z důležitých postav. Případ sám je docela zajímavý, špionážní téma nové řady H. A celé to vyřeší – překvapivě – Watson, který by k tomu Holmese skoro nepotřeboval. Atmosféra pátrání, akce, nicméně prakticky chybí záhada. Pěkný konec, byť trochu bizarně nalepený. Hodnocení opět rozpačité, snadno se zapomene. 76%

Námořní smlouva. [84%] Rekordně dlouhá povídka, 37 stran, s extrémně dlouhým úvodem o něčem úplně jiném. Špionážní případ H. Když se ovšem odečtou různé kulisy a řeči okolo, jde vlastně jen o ukradenou smlouvu, což je kus papíru. Takže další recyklace Poea, Ukradený dopis. Pátrání je ovšem plné detailů a zajímavostí, dvojí útok má náznak noveletty, což mne mimořádně zajímá. Potíž s delšími věcmi je, že snad bez výjimky ztrácejí energii a dobré nápady utopí v moři textu. Určitě by to chtělo víc energie. Nápad na náhodného pachatele je výtečný, ale muselo by se mu věnovat víc místa. Velmi slušná detektivka, kde pachatele odhalit sice lze, ale není to úplně snadné. Nemám úplně jasno, jak to hodnotit. 83%, chybí detail, který by činil povídku nezapomenutelnou.

Poslední případ. [89%] Podobná záležitost, jako Skandál v Čechách, případ strašně slavný a přeceňovaný. Z řádek už přímo tryská otrávenost autora nad Sherlockem Holmesem; nebaví ho ani psaní této povídky a snaží se Holmese co nejrychleji zlikvidovat. Detektivka v tom není naprosto žádná a záhada také ne, jde to zcela mimo řady. Watsonovi je jen předkládán výsledek všeho. I Moriarty je vytažen jako králík z klobouku, pokud se snaží badatelé jeho existenci dovodit ve starších případech (Spolek ryšavců), pak je to dost umělá a neprůkazná gymnastika. Udělat z něho temný stín za Holmesovými dobrodružstvími se dost nabízí, nicméně je to zjevně dílem až novodobé fanfiction, nikoli Conana Doyla. Moriarty se tu objevil jen proto, aby obratem zemřel, a moc toho nepředvede. Teprve retrospektivně mu byl připsán zločin v Údolí strachu, to když zřejmě autor pociťoval, že by to něco ještě chtělo.

Pokud tomu dává kolektiv 89%, pak je to opravdu jen z důvodu holmesologického nadšení. Mimochodem, i dva stabilní komentátoři jsou dost rozčarováni. Za mne povídka s úplnou absencí nápadu jen s obtížemi splňuje kritéria short story a sama o sobě je zřejmě nejslabším výtvorem vůbec, ještě výrazně pod Skandálem v Čechách nebo pod Urozeným ženichem; tam byl alespoň náznak nějaké záhady a detektivního problému k řešení. 64%, číst to má cenu jen z badatelského zájmu, úplně všechno, co se stane, je vám prozrazemno dopředu.
Kdyby tímto Holmes opravdu skončil, povídka by byla způsobilá ho opravdu zabít. Zuřivé protesty publika autora překvapily, ale kdyby vytrval, nakonec by zákonitě opadly a to by bylo celé, Holmes by zůstal jedním z mnoha zapomenutých detektivů kolem roku 1900.
Situaci a hodnocení ale mění povídka, následující skoro po 10 letech, Prázdný dům.
Uživatelský avatar
Bouchi
Příspěvky: 3619
Registrován: 10. 12. 2004, 16:36
Bydliště: Havířov

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Bouchi »

Argonantus píše: 2. 1. 2018, 17:05 Domácí pacient. [83%] ...
Následuje variace na Dupina, zcela přiznaná, a pak se teprve dostaneme k případu, který je zajímavý, docela napínavý, ale bohužel průhledný a dost recyklovaný (Znamení čtyř). Zase nějaké vloupání typu E. Nemohu se zbavit dojmu, že v této době Holmes autora baví čím dál tím méně. Hodně recykluje, moc nerozvíjí, stojí na místě. Smrtelná rána je zjištění, že ten pěkný začátek povídky je doslova opsaný z Lepenkové krabice, která vyšla o rok dříve (1892), ale do výběru se kdovíproč nedostala. Takový faul znamená tvrdý propad hodnocení až na 64%
Zdá se, že je to takto:
"When first put into the collection, it was altered to include the opening of The Adventure of the Cardboard Box, which was not included because of its content."
Čili původně v časopisecky vyšlé povídce ten úvod nebyl. Do prvního knižního vydání nedali Lepenkovou krabici, tak ten její hezký úvod skončil nalepený do Domácího pacienta. Takže v českém pětisvazkovém vydání je v obou. V mém souborném anglickém vydání je Lepenková krabice tam, kam patří chronologicky, a Domácí pacient v původní podobě.
Obrázek
Argonantus
.
Příspěvky: 18084
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

Diky Bouchimu za doplnění - to dává smysl. Chyba je to v každém případě.

Postupné pitvy Holmesova kánonu přeruším osobnějším vstupem; totiž otázce, co mne vlastně zaujalo na Holmesovi a proč jsem se k němu zhruba před rokem touto dobou intenzivně vracel. Odbočka byla původně pokračováním výletu k Conanovi a zkoumání cyklických hrdinů. Jejich vlastnosti jsou zřejmě objektivně dané způsobem vyprávění.

1) Holmesovské pátrání zahájila sonda do jednoho z raných dobrodružství, jehož výsledek je http://drakkar.sk/61/
Holmesova osobní historie vysvítá mezi řádky jeho případů. Do značné míry je to kouzlo nechtěného, protože Doyle si s tím moc práce nedal a místy dělal evidentní chyby (Watsonovo zranění). Občas improvizoval a měnil plány.

2) Přes to, že je Holmes uváděn často jako Nerd, Narkoman, Houslista, Boxer a kdovíco ještě, jsou to jeho méně podstatné externí vlastnosti. To, oč jde, je jeho Deduktivní metoda, čili skill Detektiv. To je na něm naprosto nejpodstatnější. O to jde. Bez dedukce Holmes zemře. Pokud v příběhu nepředvede jedinou dedukci, jeho postava nemá smysl a nenachází naplnění, jako instalatér, který na místě nenajde jedinou rouru. Jasně vidím, že případy, kde Holmes na tuto základní roli rezignoval a z nejrůznějších důvodů nic neodhalil, tak jsou ne úplně povedené.

3) Zde je zejména poučný Holmesův Poslední případ, kde narychlo vyčarovaný zloduch Moriarty představuje všechno možné, jen ne záhadu k vyřešení. Holmes všechno od začátku ví a ihned prozrazuje čtenářům, postavy se jen přesouvají po Evropě, aby je autor dostrkal na místo finálního střetu. Záhada nejenže není odhalena, ale ona není žádná ani představena.
Není to dlouho komponovaný zápas, ale náhlá improvizace, asi jako Geraltovo probodnutí vidlemi. Holmes prostě autora omrzel a zahodil ho do koše. Kdyby ho autor později slavně nevzkřísil, tak je možné, že by Holmes Poslední případ opravdu nepřežil a jeho sláva by zemřela.
Jinak řečeno, Poslední případ funguje pouze ve spojení s Prázdným domem.

4) „Příběh za příběhem“, to, co se děje se samotným hrdinou, je sice pro příběh nadbytečné a v kratším příběhu na to ne vždy zbude nějaké místo, nicméně, i malá čárka posunu je příjemný bonus pro ty, kdo to sledují pečlivěji. Nepohrdat!

Holmes je jeden z časných perpetuálních hrdinů, nicméně k tomu dospěl také. Napřed byl výstřední nerd a narkoman, ale pak si to autor rozmyslel a Holmes začal sportovat; a nakonec se návyku na drogy s Watsonovou pomocí zcela zbavil. V pozdních příbězích nacházíme Holmese polehávat v tureckých lázních, koupat se na pobřeží a vést život zcela úměrný svému věku. A Watson se na samém konci – ve Lví hřívě, například - úplně vytrácí; možná zemřel. Mezi řádky vidíme, že Holmes vlastně sleduje stylem a věkem svého autora, ač to možná nebylo původně úmyslem.

Podobná záležitost jsou postmoderní Watsonovy vstupy o psaní detektivek, což je patrno třeba v Domě u měděných buků. A také četné poznámky o dalších případech, o kterých nám Watson vlastně nikdy nenapsal. Nebo poznámka v Pěti pomerančových jadérkách, že Holmes byl poražen celkem čtyřikrát, třikrát mužem a jednou ženou.

5) Kompozice Holmesovek dokazuje názorně, že short story o 25 stranách může být psána v jediné scéně. V časných povídkách je to pravidlem. Nevím, jestli to byla nějaká obecná zvyklost ve Strandu, nebo že bylo málo místa, nebo že, konečně, autora střihání scén vůbec nenapadlo. V pozdějších letech to občas udělal.

K větším kompozicím, noveletám, Holmes došel jen poměrně vzácně, třeba v příběhu Druhá skvrna nebo Stříbrný lysáček. A i to jsou spíš náznaky noveletty, než nějaký propracovaný útvar. Jasný a úmyslný pokud o dvojdílnou povídku Vila Vistárie spíše vzbuzuje úsměv; je to dost bídná vykrádačka jeho dvou prvotních románů v silně zjednodušené verzi. Myslím, že bych jistou složitější strukturu našel sotva v deseti případech z celkových 56 povídek. Jinak lineární short story jasně vede.

6) Idea udělat Argonantův příběh jako Holmesovskou short story v monoscéně bylo vlastně z hlediska Argonanta kacířství. A nakonec se tak úplně nepovedl, jak se ukáže. Že Argonantus nevybočuje z půdorysu noveletty, to plyne z definice jeho příběhu a bylo v tom jasno už mnohem dříve; Myš, Souboj ani Ochránce cesty nejsou shortstory. Vzácné výlety do shortstory jsou příběhy Opravdu někdo a Trpaslík, a to je oboje už delší doba.

7) Dračí hlava měla tři fáze vývoje, jakkoli se jeví jednoduše. Její první název byl prostě Věž. Čarodějové si potrpí na věže, dí klasik; já si na ně potrpěl už v době Cesty vzhůru, kde se tak jmenuje jedna kapitola. Téma se mihlo ještě přesněji v jakési dávné odehrané hře, kde hrdinové odhalovali vraždu šlechtice na bergfritové zavřené věži.
Také se mi tam někde v podkresu zjevuje skotská věž, ze které spadl Angus Campbell a následně i jeho bratr v Případu ustavičných sebevražd od Johna Dicksona Carra.

Další inspirační epizoda na věži je v Sedmi rybách. Přesně té samé, největší věži v království, zřejmě až do příchodu Karla IV. Kanonicky epizoda v Sedmi rybách předchází povídce, a to ne moc daleko, neb mezi oběma příhodami jsou jen tři roky. A nikoli náhodou se také týká detektivky a byla to jedna z hodně časných scén románu.

8) Když se vrátím k Holmesovi, potom Dračí hlava jakožto fanfiction Holmese nefunguje. Úmyslně. Mladistvý detektiv amatér Argonantus se zkušenému machrovi Holmesovi moc nepodobá, Watson je příležitostný, řešení je Holmesovské jedině v té první a nejstarší vrstvě příběhu, u které jsem už věděl, že mi to nebude stačit a ještě by to něco chtělo.

A možná to překvapí, ale Holmes vlastně nikdy pořádně neřešil záhadu zamčeného pokoje, detektivní klasiku všech klasik. Téma se jen mihne ve Znamení čtyř, aby je příběh velmi rychle opustil.
Za zakladatele tohoto slavného problému bývá pokládán zřejmě Gaston Leroux a jeho detektiv Roulletabile s prvním příběhem jménem Tajemství žlutého pokoje (1907). Což jsem ovšem nečetl a snad kdysi viděl, ale moc si to nepamatuju.
Výrazné prvky problému najdeme samozřejmě už v zakladatelských Poeových Vraždách v ulici Morgue.
A určitě se sluší zmínit Hliníkovou dýku Austina Freemana, 1912, kterou jsem četl ještě před Poem, a měla na mne obrovský vliv, neb jsem spáchal jistou variaci na ni již jako svou druhou povídku v životě.

Středověké a daleko méně atraktivní, leč nezadržitelně logické řešení záhady zamčeného pokoje se mi nějak samo nabídlo. Pro znalce poznamenám, že středověk z podstaty věci vylučuje složité a většinou dost otravné mechanické šachování s nějakými šperháky a provázky, typické pro tento subžánr detektivky, neb dveře prostě většinou nemají žádný zámek.

9) Druhá vrstva byl pokus provést to celé složitěji. Jak bylo řečeno, odhalení vraha a vyřešení záhady zamčené místnosti by bylo pro Argonanta neuspokojivě málo. Za komplikace je odpovědný u mne dost výjimečný – možná dokonce unikátní – vliv práce, protože tam jsem naživo potkal další důležitou postavu příběhu. Problém psychické manipulace mne ostatně zajímal už daleko dříve. V oboru detektivky je dost ničivý, protože v důsledcích Holmesovskou detektivku úplně vyvrací.
Uvědomila si to poprvé zřejmě Agatha Christie, která na tohle téma napsala svoji geniální Oponu, což je jakási Poirotova detektivní závěť. Je možné, že si každý ty kolosální důsledky na malém prostoru každý neuvědomí; máme tu co činit s pachatelem, který vlastně nezanechává žádné stopy a klasickými metodami ho nelze odhalit.
Kromě toho jsem počítal s další vrstvou, s falešným vlivem černé magie, na způsob Anděla smrti. V této podobě se to jmenovalo Čtyři svíce. No, a tohle, na rozdíl od předchozí ideje, nefungovalo. Proč, to netuším.

10) Nakonec, po dalším čekání, vznikla vrstva třetí. Do příběhu se vložila Dračí hlava, která doplnila chybějící Argonantovské kontinuum a podle které se to jmenuje nakonec. O jejím čarovném smyslu viz https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php ... 87#p520687

A v příběhu samotném zbývalo doladit přesné vztahy mezi postavami; postava neúměrně chytrá může mít vedle sebe i postavu hloupou, která dělá chyby. Tím se detektivovo hledání nijak neusnadňuje; naopak, chyby pachatele tvoří samostatný a docela záludný problém, který, myslím si, detektivní literatura vlastně moc nevyřešila.

Konečně, zřetězení příběhu s ostatními dodává příběhu další smysl a řešení, které je vlastně opět naprosté kacířství z hlediska Holmesovských pravidel. Tohle totiž také vydedukovat nelze. Ocitáme se někde v říši Randolpha Cartera. Tím ovšem padla možnost to dopsat jako monoscénu. Takže původní záměr byl tím vlastně vyvrácen.
No a tak to dopadlo.
Uživatelský avatar
midewiwin
Příspěvky: 4815
Registrován: 18. 12. 2006, 09:56

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od midewiwin »

K záhadě zamčeného pokoje nemá daleko povídka Strakatý pás. Tam oběť na rozdíl od klasických historek sama odemkla dveře a zemřela teprve na chodbě, kam se vypotácela, ale ohledání pokoje se výsledkem klasice podobalo: smrt zdánlivě neměla kudy vejít.
Čas neexistuje.
Argonantus
.
Příspěvky: 18084
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

To je pravda. A IMHO je to přenos z Vražd v ulici Morgue, jichž je Strakatý pás zjevnou variací.
Záhada zamčené místnosti je tu jednou ze záhadných okolností, třeba vedle způsobu smrti a různých hororvých vychytávek okolo.
A řešení je prakticky stejné.
Argonantus
.
Příspěvky: 18084
Registrován: 31. 10. 2006, 17:35

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Argonantus »

Tak nevím. Pes mi přerůstá do něčeho kolosalniho. Zajímá někoho ještě baskervillsky cokl?
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32254
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Vallun »

To víš, že jo:) zdrakkarizuj to:)
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Lorwyn
Příspěvky: 783
Registrován: 30. 8. 2011, 13:17
Bydliště: Krajina snů

Re: Sherlock Holmes

Příspěvek od Lorwyn »

To není vůbec špatný nápad, ráda si to přečtu.
Ne, nezemřelo to, co věčně odpočívá,
a dlouhý věků běh i smrtí smrti bývá.
Odpovědět

Zpět na „Kultura“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Vallun a 3 hosti