RPG Fórum

Hadešadah píše: ↑16. 10. 2020, 17:48 Podívám se na Cilapiho a hlavou mi bleskne myšlenka, jak tasím nůž a vrazím si ho do podbřišku. Jedna věc je s někým takovým cestovat a druhá ... vychovávat něco třeba jen z části takového.

Tak snad mu případně tvrdá milující tlapa nedovolí příliš zelfjet

... na palubě Mrchožrouta ... Sotva Hadešadah položí otázku stran krellfího vnoučete, oči se mi rozšíří úžasem a úlekem zároveň. Špičky uší sklopím dozadu, ztěžka polknu a spodní ret se mi začne tiše chvět, jak se snažím bezhlesně cosi vykoktat. Když se Hadešadah rozesměje, ještě chvíli na ni nechá...

Pán Kobek potrestaný za to, jak nelogickým a místy doslova šíleným způsobem řídí svůj dungeon, který navíc slouží jen a pouze k jeho osobnímu pobavení, tím, že je degradován do pozice prostého hrdiny a musí tento svůj výtvor osobně projít a zažít na vlastní kůži, aby si obhájil právo znovu se stát p...

Překvapeně zamrkám na Hadešadah. Krollové toho vážně vydrží... mocně... hodně. "Děkuji, mám ale hlavu v pořádku..." zaprotestuji, když mi podá léčivý lektvar, ale ještě než tu větu dokončím, začnu o ní pochybovat. Stojím na podivném plavidle uprostřed trhliny v předivu mnohovesmíru. Ne jed...

Když mě Hadešadah odstrčí, zapotácím se stranou. "Hadešadah, ne!" zmůžu se na chabý protest a bezděčně si setřu její sliny z tváře. Obrátím se nechápavě na Hira, zamrkám jako odpověď na jeho slova, načež zmizí a nechá mě zmateně stát. Hadešadašin palcát se mezi tím míhá vzduchem a možkožro...

"Měsíční paní vám to zaplať," chytím čarokompasovou kouli a znovu se ukloním. Pak vytáhnu stříbrnou drowí dýku, cinknu ukazovákem do její špičky. Ozve se vítězný akord. Vrátím dýku do pouzdra a hodím ji na podlahu. "Na památku, že vaše dobrodiní nebude zapomenuto, ehm... johoho."...

Když vidím, že si Hadešadah cpe do uší vosk, rychle si je zacpu taky. I tak uslyším hřmotnou ránu a ucítím, jak mi rozechvělý kov roztřese celé tělo. "Děkuji," zazubím se znovu. "Já... stýskalo se mi," dodám a trochu mi zrůžoví uši, protože ač se toho událo hodně, do chvíle, co s...

"Drááák! Drááák na... jednom z boků!" ječí Glom, která je stále na palubě Mrchožrouta. Rychle a neuměle namotá lano, kterým mě jistí, kolem zábradlí a hrne se pryč z přídě. "Všechny žáby k balistám!" pokouší se velet, byť je to mozkožroutí kapitán, který mlčky koordinuje svoji po...

Usměji se na Hadešadah a chci jí říct, jak rád ji vidím, ale zarazím se. Jednak si vzpomenu na to, co říkala Glom, ale hlavně mě zarazí její oči. Září v nich podivná jiskra a zdají se nezvykle neklidné. Ne krollsky, ale tak trochu gómsky. A trochu šílené . Krollka uchopí poklop a svaly na pažích se ...

.... skladiště .... Vyměníme si s Glom pohledy. "Tyhle věci... by se při získávání čarokompasu mohly hodit," řeknu pomalu. Goblinka s přilbou s vrtulí na hlavě rozhodně přikývne. Vezmu tedy pružinovou tyč a zvědavě si ji prohlédnu, abych si ji nakonec opřel o rameno. Veden nejasnou předtu...

.... chvíli před tím v útrobách Mrchožrouta .... "Jů, poklad!" vykřikne Glom a vrhne se k truhlicím. "Jů, poklad!" vypísknu já a vrhnu se k věšákům s oblečením. Chvíli na sebe koukáme. "Víš, že nesmíme brát nic z pokladu, že? A že mozkožrouti umějí číst myšlenky, že ano?&qu...

"Vi-h-.. teda johoho. Spolehni se, kapitáne, křeček je minulostí," zaraduje se Glom a mlsně se oblízne. "Dobrá, jsem smluveni, kapitáne," řeknu a natáhnu k illithidovi ruku, "Nejprve získáme čarokompas, poté mi pomůžete odvést Hlubiňany do Hlubiny všechny a celé. A s nimi mě...

"Když to položíš tato, kapitáne," řeknu se smutným úsměvem, "Cítím se najednou velice motivován něco vymyslet..." "To já teda vůbec," ušklíbne se Glom na protější straně stolu a pak se podívá na mozkožrouta, který se vznáší v jeho čele, "Na prázdnej žalude se mi hr...

Sotva se ozve z podpalubí zvuk kapitánova 'příchodu', Glom prudce zasune šuplík příborníku, který se chystala prozkoumat. "Kdo je u tebe nadívaná křepelka, Davy Jonesi?!" ohradí se goblinka, než jí vůbec stačí dojít, s kým mluví. To já hledím na kapitána se směsicí překvapení a obav. Podle...

"N'... Gha-throd?" zopakuji podezřívavě. "K večeři?!" vyhrkne Glom a začne šplhat po provazovém žebříku. Vydám se za ní - a hned toho zalituji, protože u bederní zástěrky se nepředpokládá pohled ze zdola. S očima upřenýma na své ruce na provazových příčkách vstoupám vzhůru a přem...