od Faskal » 4. 12. 2017, 00:07
Peter S. Beagle - The Last Unicorn
Se značným zpožděním, ale přeci, protože mi to pořád hrčí v bedně.
Poslední jednorožec je relativně krátká fantasy o posledním jednorožci či jednorožce, chcete-li. Dostal jsem se k tomu proto, že je to v Sapkově kánonu fantasy; Beagle je tam hned několikrát a věřím, že zaslouženě, četl jsem Poklidné a tiché místo (to tam zrovna není) a to bylo velmi dobré; škoda, že se tam nic nedělo, a to ještě o poznání míň než tady.
Poslední jednorožec je docela slavná věc, mimo jiné proto, že to bylo (výtečně!) zfilmováno do podoby animáku (ve kterém se vyskytl Christopher Lee, stejně jako v adaptaci díla, co jsem zmiňoval minule).
Je to hodně lyrické a autor se vrtá v pocitech, jaké to například je, když jste nepopsatelná, cizí bytost, a náhle získáte lidské city za cenu toho, že přestanete být sami sebou, a když pak zase začnete být sami sebou, nepochopitelní pro lidi, tak vám lidské city zůstanou, ale už vám k ničem nejsou, kromě deprese; případně jste člověk, který už v životě vyzkoušel všechno, ale nenašel nic, při čem by byl šťastný, kromě hledění do moře, což je jediná věc, na kterou se vydrží dívat dlouho, a když konečně najde něco, při čem si vzpomene na to, jak kdysi býval šťastný, tak je hned za záporáka.
"Cruel?" she asked. "How can I be cruel? That is for mortals." But then she did raise her eyes, and they were great with sorrow, and with something very near to mockery. She said, "So is kindness."
“I have been mortal, and some part of me is mortal yet. I am full of tears and hunger and the fear of death, although I cannot weep, and I want nothing, and I cannot die. I am not like the others now, for no unicorn was ever born who could regret, but I do. I regret.”
Celé je to o* paměti. Všichni si buď na něco vzpomínají, snaží si vzpomenout nebo si nedokáží vzpomenout. O tom, co jste udělali nebo měli udělat a o tom, jak s tím dokážete žít.
* pojednává o
“The unicorn lived in a lilac wood, and she lived all alone. She was very old, though she did not know it, and she was no longer the careless color of sea foam but rather the color of snow falling on a moonlit night. But her eyes were still clear and unwearied, and she still moved like a shadow on the sea.”
I když je tam záporák, ó ubohý záporák, většinu doby se řeší problémy, co si za ním hrdinové dovlekli sami. I záporák má své vlastní.
She suspected that it was impossible to speak the truth to King Haggard. Something in his winter presence blighted all words, tangled meanings, and bent honest intentions into shapes as tormented as the towers of his castle.
A samozřejmě je to o lásce.
The prince said, "Who is she Molly? What kind of woman is it who believes — who knows, for I saw her face — that she can cure wounds with a touch, and who weeps without tears?" Molly went on about her work, still humming to herself. "Any woman can weep without tears," she answered over her shoulder, "and most can heal with her hands. It depends on the wound. She is a woman, Your Highness, and that's riddle enough."
A je to zároveň dobré psycho.
The white girl said, "I am myself still. This body is dying. I can feel it rotting all around me. How can anything that is going to die be real? How can it be truly beautiful?" Molly Grue put the magician's cloak around her shoulders again, not for modesty or seemliness, but out of a strange pity, as though to keep her from seeing herself.
Formou je to takové divné (s tím problémy nicméně nemám), dost lyrické a pomalé; hodně se to ladí do pozice pohádky, časově je to neukotvené - většinou je to nějaký pseudostředověk, ale hrdinové mají například rádi tacos, což jim plně schvaluji a chápu.
Pokud se nechcete prohrabávat sentimentálně filosofickou lyrikou v próze, ale máte chuť na solidní pohádku, tak to bylo zfilmované jako velmi povedený animák.
[b]Peter S. Beagle - The Last Unicorn[/b]
Se značným zpožděním, ale přeci, protože mi to pořád hrčí v bedně.
Poslední jednorožec je relativně krátká fantasy o posledním jednorožci či jednorožce, chcete-li. Dostal jsem se k tomu proto, že je to v Sapkově kánonu fantasy; Beagle je tam hned několikrát a věřím, že zaslouženě, četl jsem Poklidné a tiché místo (to tam zrovna není) a to bylo velmi dobré; škoda, že se tam nic nedělo, a to ještě o poznání míň než tady.
Poslední jednorožec je docela slavná věc, mimo jiné proto, že to bylo (výtečně!) zfilmováno do podoby animáku (ve kterém se vyskytl Christopher Lee, stejně jako v adaptaci díla, co jsem zmiňoval minule).
Je to hodně lyrické a autor se vrtá v pocitech, jaké to například je, když jste nepopsatelná, cizí bytost, a náhle získáte lidské city za cenu toho, že přestanete být sami sebou, a když pak zase začnete být sami sebou, nepochopitelní pro lidi, tak vám lidské city zůstanou, ale už vám k ničem nejsou, kromě deprese; případně jste člověk, který už v životě vyzkoušel všechno, ale nenašel nic, při čem by byl šťastný, kromě hledění do moře, což je jediná věc, na kterou se vydrží dívat dlouho, a když konečně najde něco, při čem si vzpomene na to, jak kdysi býval šťastný, tak je hned za záporáka.
"Cruel?" she asked. "How can I be cruel? That is for mortals." But then she did raise her eyes, and they were great with sorrow, and with something very near to mockery. She said, "So is kindness."
“I have been mortal, and some part of me is mortal yet. I am full of tears and hunger and the fear of death, although I cannot weep, and I want nothing, and I cannot die. I am not like the others now, for no unicorn was ever born who could regret, but I do. I regret.”
Celé je to o* paměti. Všichni si buď na něco vzpomínají, snaží si vzpomenout nebo si nedokáží vzpomenout. O tom, co jste udělali nebo měli udělat a o tom, jak s tím dokážete žít.
* pojednává o
“The unicorn lived in a lilac wood, and she lived all alone. She was very old, though she did not know it, and she was no longer the careless color of sea foam but rather the color of snow falling on a moonlit night. But her eyes were still clear and unwearied, and she still moved like a shadow on the sea.”
I když je tam záporák, ó ubohý záporák, většinu doby se řeší problémy, co si za ním hrdinové dovlekli sami. I záporák má své vlastní.
She suspected that it was impossible to speak the truth to King Haggard. Something in his winter presence blighted all words, tangled meanings, and bent honest intentions into shapes as tormented as the towers of his castle.
A samozřejmě je to o lásce.
The prince said, "Who is she Molly? What kind of woman is it who believes — who knows, for I saw her face — that she can cure wounds with a touch, and who weeps without tears?" Molly went on about her work, still humming to herself. "Any woman can weep without tears," she answered over her shoulder, "and most can heal with her hands. It depends on the wound. She is a woman, Your Highness, and that's riddle enough."
A je to zároveň dobré psycho.
The white girl said, "I am myself still. This body is dying. I can feel it rotting all around me. How can anything that is going to die be real? How can it be truly beautiful?" Molly Grue put the magician's cloak around her shoulders again, not for modesty or seemliness, but out of a strange pity, as though to keep her from seeing herself.
Formou je to takové divné (s tím problémy nicméně nemám), dost lyrické a pomalé; hodně se to ladí do pozice pohádky, časově je to neukotvené - většinou je to nějaký pseudostředověk, ale hrdinové mají například rádi tacos, což jim plně schvaluji a chápu.
Pokud se nechcete prohrabávat sentimentálně filosofickou lyrikou v próze, ale máte chuť na solidní pohádku, tak to bylo zfilmované jako velmi povedený animák.
[img]
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/2/27/The_Last_Unicorn_%281982%29_theatrical_poster.jpg[/img]