od Argonantus » 30. 4. 2019, 17:32
1) Ilgirův názor se mi zdá být podložen už tou základní ekonomikou, kterou zkoumali ti Francouzi (Le Goff, Duby a další) – že totiž na jednoho nepracujícího maníka připadalo asi 30 pracujících. Samozřejmě to číslo kolísá podle místa, roční úrody a konkrétního věku, ale jádro informace zůstává, ten zdrcující nepoměr lidí, co si mohou dovolit nepracovat.
2) A to platí samozřejmě i pro kláštery. Heslo těch prapůvodních mnichů benediktinů je „ora et labora,“ čili „modli se a pracuj;“ ráno vstali, modlili se, pak pracovali, pak se zase modlili, pak pracovali a tak furt dokola. Cisterciáci, novinka 12. století, té práce ještě přidali. Při čemž prací je míněna opravdová práce; vezmete motyku, sekeru, kladivo a hákujete nejméně těch osm hodin denně, klidně i víc, ježto zákoník práce ještě nevynalezli. Přesně to, co je k vidění v Dukle 61, kde syn jde na horníka, aby naštval otce, a na prvních směnách má pocit, že umře.
3) Středověk je v tomhle nastaven přesně obráceně, než dnešek; drtivě převažují lidi, kteří fyzicky pracují, následkem čehož mají vymakanou fyzičku. Jinak by nevydrželi. Geekovské mátohy jsou raritní výjimka z pravidla, udrží je naživu právě jen schopná organizace, například klášter, kde pro bratra s chromou nohou vymyslí nějakou méně ničivou práci. Nebo syn šlechtice, co se nějak nevyvedl a zjevně je levej na šermování; je jasné, že takový týpek nemůže být mocný náčelník svého lidu, takže ho radši někam zašoupli, typicky opět do kláštera.
4)Stejně tak prostý fakt, že nejsou automobily a kůň je docela drahá sranda vede k tomu, že všichni imrvére chodí pěšky. Pokud jdou třeba na pouť do Compostelly, tak budou na konci cesty fyzicky zdatní i kdyby to neměli v plánu. Místní sedlák commoner pak stejně přešel za den to pole mockrát, takže na konci dne má také na tachometru nějaké ty kilometry.
5) Stran těch zbraní – spousta těch prací zahrnuje nějaký nástroj v ruce z podstaty věci, motyku, sekeru, kladivo, kosu. Nejen husiti, ale úplně všechna středověká povstání zahrnují commonery, ozbrojené improvizovanými zbraněmi. A nikoli nutně podřadnými; o husitských cepech nebo o švýcarských halapartnách se toho napovídalo hodně. Nevidím důvod, proč by mnich při přepadení kláštera (často opevněného) nemohl fungovat úplně stejně.
6)Na nějakou imunitu kněží lze spoláhat jen velmi opatrně. Pohanům je to jedno, pokud jsi misionář. Saracénům je to taky jedno. A loupežníci jsou "outlaw", po anglicku, takže moc nemají kam si pohoršit - když je chytnou, čeká je stejně šibenice a do nebe asi nepůjdou.
7) Zpopularizovaná představa, že zdatný loupežník Robin Hood lapá zejména tlusté a bohaté mnichy ve vozech plných zlata, by měla být Saturninovsky uvedena na pravou míru tak, že typický středověký mnich nejspíš moc tlustý nebude, nepojede vozem ale pěšky, při přepadení může klást nepříjemně tuhý odpor, a k tomu všemu nebude ani nijak moc bohatý, takže je otázka, zda se na něj radši úplně nevykašlat.
8) Pokud se někdo vyskytne s vozem, kde je nějaké bohatství – spíš ve stříbře, v textilu, v koření nebo jiných vychytávkách – pak je to nejspíš bohatý kupec, církevní prelát vysokého levelu, možná rovnou pan biskup, nebo konečně šlechtic, a budou mít ozbrojený doprovod, neb na to mají. Přepadení je pak složitá operace, připomínající dnešní vyloupení banky.
Zkrátka, být ve středověku loupežník, to taky není snadná profese. Ideální pro vyhozené problematické válečníky, zbrojnoše, žoldáky a tak podobně. Nebo rovnou pro šlechtice. A beze zbraně to asi vůbec nezkoušejte, děti.
9) Poznamenám, že se to samozřejmě vztahuje i na ženy. Mají bůhvíkolik dětí a jedou celý den jak pila. A chodí pěšky taky. A takové praní na kameni, to taky není zrovna rekreace. Šlechtičny pak jezdí na koni, zřejmě úplně všechny. Představa dámy jako éterické chudokrevné bytosti je dána spíše pozdními barokními šlechtičnami, které si takové kraviny mohly dovolit.
10) Osobní poznámka – když jsem kdysi napsal Argonanta v Souboji, byl to takový trpajzlík, zejména kvůli fantazy kontrastu s tím namachrovaným rytířem. Když pak začalo vylézat najevo, že jsem to já, tak se ta původní podoba jevila být stále méně udržitelná; například nelze přehlédnout, že stále někam chodí, docela daleko. Navíc, když byl mladý kluk v Sedmi rybách, rozhodně nebyl sušinka dědeček. Postupně mi samo v mnoha scénách vyvstává, že to zase tak úplný máslo taky nebude, přestože jinak extrémní nerd intelektuál. Jezdec na koni ho samozřejmě zruší snadno (Zavřené dveře), ale různí loupežníci, fyzicky docela zdatní, s ním mají zjevně dost problémy (Sedm ryb, scéna v Regensburgu, nebo Boží soud finále).
11) Jinak ten boj s holí – všeobecně se to má za levnou zbraň neurozených, a kdejaký svatý misionář je vyobrazován právě s holí, nejen pro Argonanta podstatná trojice Kolumban, Havel a Magnus, ale třeba i svatý Vojtěch nebo Prokop. Rozhodně si nemyslím, že by to byli nějací dědečkové, opírající se o hůl, případně že by šlo pouze o nějakou mazanou symboliku, ale daleko spíš dbali při svém misionaření mezi pohany a draky té rady „vemte si nějakou zbraň.“ Takže na to, že vás ve středověku svatý muž majzne holí, si nestěžujte – to jste měli čekat.
Ilgirova poznámka o univerzálnosti nože tím není zpochybněna a kombinace „nůž proti holi“ ve finále Božího soudu mi právě připadá v té době dosti běžná. Hodně časté mohou být taky ty improvizované zbraně, třeba sekera nebo motyka.
1) Ilgirův názor se mi zdá být podložen už tou základní ekonomikou, kterou zkoumali ti Francouzi (Le Goff, Duby a další) – že totiž na jednoho nepracujícího maníka připadalo asi 30 pracujících. Samozřejmě to číslo kolísá podle místa, roční úrody a konkrétního věku, ale jádro informace zůstává, ten zdrcující nepoměr lidí, co si mohou dovolit nepracovat.
2) A to platí samozřejmě i pro kláštery. Heslo těch prapůvodních mnichů benediktinů je „ora et labora,“ čili „modli se a pracuj;“ ráno vstali, modlili se, pak pracovali, pak se zase modlili, pak pracovali a tak furt dokola. Cisterciáci, novinka 12. století, té práce ještě přidali. Při čemž prací je míněna opravdová práce; vezmete motyku, sekeru, kladivo a hákujete nejméně těch osm hodin denně, klidně i víc, ježto zákoník práce ještě nevynalezli. Přesně to, co je k vidění v Dukle 61, kde syn jde na horníka, aby naštval otce, a na prvních směnách má pocit, že umře.
3) Středověk je v tomhle nastaven přesně obráceně, než dnešek; drtivě převažují lidi, kteří fyzicky pracují, následkem čehož mají vymakanou fyzičku. Jinak by nevydrželi. Geekovské mátohy jsou raritní výjimka z pravidla, udrží je naživu právě jen schopná organizace, například klášter, kde pro bratra s chromou nohou vymyslí nějakou méně ničivou práci. Nebo syn šlechtice, co se nějak nevyvedl a zjevně je levej na šermování; je jasné, že takový týpek nemůže být mocný náčelník svého lidu, takže ho radši někam zašoupli, typicky opět do kláštera.
4)Stejně tak prostý fakt, že nejsou automobily a kůň je docela drahá sranda vede k tomu, že všichni imrvére chodí pěšky. Pokud jdou třeba na pouť do Compostelly, tak budou na konci cesty fyzicky zdatní i kdyby to neměli v plánu. Místní sedlák commoner pak stejně přešel za den to pole mockrát, takže na konci dne má také na tachometru nějaké ty kilometry.
5) Stran těch zbraní – spousta těch prací zahrnuje nějaký nástroj v ruce z podstaty věci, motyku, sekeru, kladivo, kosu. Nejen husiti, ale úplně všechna středověká povstání zahrnují commonery, ozbrojené improvizovanými zbraněmi. A nikoli nutně podřadnými; o husitských cepech nebo o švýcarských halapartnách se toho napovídalo hodně. Nevidím důvod, proč by mnich při přepadení kláštera (často opevněného) nemohl fungovat úplně stejně.
6)Na nějakou imunitu kněží lze spoláhat jen velmi opatrně. Pohanům je to jedno, pokud jsi misionář. Saracénům je to taky jedno. A loupežníci jsou "outlaw", po anglicku, takže moc nemají kam si pohoršit - když je chytnou, čeká je stejně šibenice a do nebe asi nepůjdou.
7) Zpopularizovaná představa, že zdatný loupežník Robin Hood lapá zejména tlusté a bohaté mnichy ve vozech plných zlata, by měla být Saturninovsky uvedena na pravou míru tak, že typický středověký mnich nejspíš moc tlustý nebude, nepojede vozem ale pěšky, při přepadení může klást nepříjemně tuhý odpor, a k tomu všemu nebude ani nijak moc bohatý, takže je otázka, zda se na něj radši úplně nevykašlat.
8) Pokud se někdo vyskytne s vozem, kde je nějaké bohatství – spíš ve stříbře, v textilu, v koření nebo jiných vychytávkách – pak je to nejspíš bohatý kupec, církevní prelát vysokého levelu, možná rovnou pan biskup, nebo konečně šlechtic, a budou mít ozbrojený doprovod, neb na to mají. Přepadení je pak složitá operace, připomínající dnešní vyloupení banky.
Zkrátka, být ve středověku loupežník, to taky není snadná profese. Ideální pro vyhozené problematické válečníky, zbrojnoše, žoldáky a tak podobně. Nebo rovnou pro šlechtice. A beze zbraně to asi vůbec nezkoušejte, děti.
9) Poznamenám, že se to samozřejmě vztahuje i na ženy. Mají bůhvíkolik dětí a jedou celý den jak pila. A chodí pěšky taky. A takové praní na kameni, to taky není zrovna rekreace. Šlechtičny pak jezdí na koni, zřejmě úplně všechny. Představa dámy jako éterické chudokrevné bytosti je dána spíše pozdními barokními šlechtičnami, které si takové kraviny mohly dovolit.
10) Osobní poznámka – když jsem kdysi napsal Argonanta v Souboji, byl to takový trpajzlík, zejména kvůli fantazy kontrastu s tím namachrovaným rytířem. Když pak začalo vylézat najevo, že jsem to já, tak se ta původní podoba jevila být stále méně udržitelná; například nelze přehlédnout, že stále někam chodí, docela daleko. Navíc, když byl mladý kluk v Sedmi rybách, rozhodně nebyl sušinka dědeček. Postupně mi samo v mnoha scénách vyvstává, že to zase tak úplný máslo taky nebude, přestože jinak extrémní nerd intelektuál. Jezdec na koni ho samozřejmě zruší snadno (Zavřené dveře), ale různí loupežníci, fyzicky docela zdatní, s ním mají zjevně dost problémy (Sedm ryb, scéna v Regensburgu, nebo Boží soud finále).
11) Jinak ten boj s holí – všeobecně se to má za levnou zbraň neurozených, a kdejaký svatý misionář je vyobrazován právě s holí, nejen pro Argonanta podstatná trojice Kolumban, Havel a Magnus, ale třeba i svatý Vojtěch nebo Prokop. Rozhodně si nemyslím, že by to byli nějací dědečkové, opírající se o hůl, případně že by šlo pouze o nějakou mazanou symboliku, ale daleko spíš dbali při svém misionaření mezi pohany a draky té rady „vemte si nějakou zbraň.“ Takže na to, že vás ve středověku svatý muž majzne holí, si nestěžujte – to jste měli čekat.
Ilgirova poznámka o univerzálnosti nože tím není zpochybněna a kombinace „nůž proti holi“ ve finále Božího soudu mi právě připadá v té době dosti běžná. Hodně časté mohou být taky ty improvizované zbraně, třeba sekera nebo motyka.