Ilgir:
Technický, kulturní a evoluční pokrok je neoddiskutovatelný. Sem tam sice přijde nějaký zásek, ale celkově to jde pořád ke složitosti, diferenciaci, specializaci a vyšší efektivitě.
Není nad to mít jasno. Něco takového by mi odpověděl učitel ve škole v roce 1975, kdybych vznesl stejný dotaz.
Navzdory tomu jde o myšlenku dost novodobou a naprosto nesamozřejmou. Netuším, jak Římané; nejsem obeznámen s jejich kulturou, takže netuším, zda vnímali svět jako pokrok.
Pozdní Římané rozhodně ne; velmi působivý artefakt je život svatého Severina, který viděl svět jako totální apokalypsu, a na konci se nechal odnést pryč za Alpy, protože tady ve Střední Evropě všechno navždy končí.
Vlastně většina raně středověkých myslitelů to neviděla tak drsně jako svatý Severin, ale rozhodně jim bylo jasné, že ten lepší svět byl kdysi dávno, a dnes už to stojí za houby a svět míří k apokalypse.
Když Bernard z Chartres myšlenku pokroku vzkřísil ve 12. století, všimnuv si mnoha zajímavých efektů ve své době, činil tak velmi opatrně a jaksi od lesa; ježto stojíme na ramenou obrů, vidíme dál, než oni.
Argonantus se s tímhle dilematem setkává vlastně neustále; nachází plno novodobých úžasných věcí, nicméně knihy nějaký názor o pokrokru rozhodně nepodporují. A když dorazí do Říma, vidí najednou postapokalyptický rozklad v přímém přenosu. Velebené nejúžasnější město světa z bližšího pohledu představuje znepokojivý kontrast se zjevně zaniklým a daleko úžasnějším světem pohanů.
Středověká Evropa se nerozpadla, protože nebyla říše.
To není ten rozpad, co mám na mysli.
Pád Říma a následný Temný středověk představoval něco principiálně jiného.
Na počátku pravidelná silniční doprava a zděná velikánská tržiště ve městech nejen s hradbami, ale i s kanalizací a vodovodem.
Na konci polní cesty, tržiště coby ohrazený plac na holé zemi a vodovod představuje kýbl na rameni. A hradby sestávají z dřevěné palisády zejména, zděnou hradbu nikdo neumí postavit.
Pokles ve všech ukazatelích, které se ti podaří vymyslet - je méně vojáků, méně obyvatel, méně peněz, méně biskupů, méně knih (vlastně skoro žádné).
Prostě totální postapo se vší parádou.
Říše obdobné těm starověkým začaly v Evropě vznikat až v novověku. A už se skoro všechny rozpadly.
Jasně - Británi,e Francie, Německo, Španělsko.
Totální apokalypsa, chápu. Země, které nikdo nepamatuje.
Možná je to selection bias - ty země se samozřejmě ještě možná stihnou rozpadnout. Ale spíš se zdá, že jsou naopak země v Evropě zhruba po 1000 let až překvapivě stabilní. Co někdo založil, tak to taky zůstalo. I když se hodně hýbalo s hranicemi, na východní stran víc, přesto by se velkou většinu zemí podařilo najít.
Z doby stěhování národů to ovšem neplatí ani trochu - země, které existovaly kolem roku 500 po pádu Říma, všeobecně nejsou.
Záleží na tom, jak se na ten pokrok díváš. Pokrok nemusí nutně znamenat větší říši a čistší obyvatele. Spíše to je proces s mnoha odbočkami a vyslovenými regresemi, které jsou ale jeho nedílnou součástí - něco jako v biologické evoluci, kdy taky spousta úžasných tvorů vyhynulo, aby udělaly místo jiným.
Jasně. Já jen, že dnes je ten pokrok opravdu zjevný podle většiny kritérií, které vymyslíš, kdežto v době svatého Severina je to stejně evidentní rozklad.
Pocit je hodně ošidný a daný obdobím, kde žijeme.
Nejen to. Americký automobilový průmysl byl ještě v 90tých letech symbol jistoty a stability, zahrnoval několik z největších firem vůbec (Ford, General Motos), případně v navazujícím průmyslu ropy (Exxon/Esso). Boeing znamenal 70% vyrobených civilních letadel na zeměkouli.
No a podívej dnes - všechno je jinak. Je toho víc, kde už tyhle země nejsou hlavní nebo první.