od Argonantus » 13. 10. 2020, 20:24
Přece jen mi to nedá a dovolím si k tomuto výbušnému offtopicu poznamenat
- ona už je startovní Vitova poznámka z podstaty věci úplně špatně.
Hlavní dvě evoluční větvě demokracie jsou:
A) parlamentarismus, spojený s pojmy jako "suverenita lidu" a potažmo spojeným se zbožněním parlamentních voleb jako jedině správných a důležitých, a co není podřízeno parlamentu, od ďábla jest. Patent Francouzská revoluce.
B) systém dělby moci, spojený se systémem vzájemně se v šachu držících institucí, kde žádná není hlavní a mají převahu v konkrétně vymezených situacích na principu kámen - nůžky - papír. Protože nelze věřit vůbec nikomu, že moc nezneužije. Patento Otcové zakladatelé a americká revoluce.
Naše země, ještě stále částečně ponořena v antidemokratické rakousko - bolševické dezinformaci, podpořené různými vlivnými polovzdělanci jako Václav Klaus nebo Miloš Zeman, nepostřehla, že první model - francouzský - bleskově zkrachoval, byl postupně vědou vyhodnocen jako nefunkční a po té zahozen na smetiště dějin.
O to radostněji se ho chopili různí podezřelí diktátoři, předstírající demokracii alespoň jako divadlo, neb postřehli, že soustředění moc do jediné instituce paradoxně vede často k soustředění moci do rukou jediné osoby.
Například s heslem "všechnu moc sovětům" se ho jal propagovat jistý V. I Lenin a dosáhl s tím velikánských úspěchů, neb jeho potomci málem ovládli svět. A dětem se to nabouchalo ve školách do hlavy železnou tyčí, že je to jedině možné a správné a nejdemokratičtější.
O modelu B se na naší straně světa sice vůbec nemluvilo, ale on se tiše rozšířil jako Homo Sapiens na úkor Homo Erectus, nové státy ho tiše adaptovaly v podobě suverénní soustavy nezávislých orgánů, typicky nějakého parlamentu, nějaké vlády a nějakého soudu. Opravdovým hitem se to stalo po roce 1945, kdy byl slavnostně odpískán a pohřben do země jako veliké zlo model nacistický, a nahrazen modernizovaným modelem B v Německu, což je častý vzor všech modernějších demokratických ústav.
Náš model je rovněž modelem B, od počátku, tedy 1. 1. 1993, navzdory tomu, že se to Klausovi občas dodatečně mnohdy nelíbilo a pokoušel se dodatečně postavit parlament na piedestal a udělat z něj suveréna a případnou konkurenci oslabit.
Klíčová bitva se odehrála na přelomu tisíciletí pod názvem Televizní revoluce, kde šlo ve skutečnosti o daleko víc. A Klaus byl na hlavu poražen a nikdy jinak.
B tedy vládne a "parlamentarismus" je dnes spíše sprosté slovo, kterému se kritikové důmyslně posmívají (Merriman - Francouzská úchylka, doporučuji státovědcům amatérům).
Informace o těchto událostech do našeho školství dorazí v nejbližších padesáti letech, jak je obvyklé.
Jinak korelace mezi demokracií a agresivitou proti sousedům je nulová. Vnitřně překvapivě demokratický systém, jako třeba ve své době Benátská republika, případně čeští husité, nebo staří Římané se mohou jevit mírumilovným sousedům jako totální pohroma.
Úcta k právům mého souseda a úcta k právům náhodného jedince v zahraničí jsou dvě naprosto různé věci, kde dodržování jedné nemusí souviset s dodržováním druhé.
Jinak agresivita státu dost pochopitelně a přirozeně souvisí s velikostí země. Ona Československá republika - abych skočil zpět k tématu - moc nemohla být agresivní, když byli sousedi buď stejně silní, nebo o dost silnější.
Kdežto takovému Německu to šlo samo.
Přece jen mi to nedá a dovolím si k tomuto výbušnému offtopicu poznamenat
- ona už je startovní Vitova poznámka z podstaty věci úplně špatně.
Hlavní dvě evoluční větvě demokracie jsou:
A) parlamentarismus, spojený s pojmy jako "suverenita lidu" a potažmo spojeným se zbožněním parlamentních voleb jako jedině správných a důležitých, a co není podřízeno parlamentu, od ďábla jest. Patent Francouzská revoluce.
B) systém dělby moci, spojený se systémem vzájemně se v šachu držících institucí, kde žádná není hlavní a mají převahu v konkrétně vymezených situacích na principu kámen - nůžky - papír. Protože nelze věřit vůbec nikomu, že moc nezneužije. Patento Otcové zakladatelé a americká revoluce.
Naše země, ještě stále částečně ponořena v antidemokratické rakousko - bolševické dezinformaci, podpořené různými vlivnými polovzdělanci jako Václav Klaus nebo Miloš Zeman, nepostřehla, že první model - francouzský - bleskově zkrachoval, byl postupně vědou vyhodnocen jako nefunkční a po té zahozen na smetiště dějin.
O to radostněji se ho chopili různí podezřelí diktátoři, předstírající demokracii alespoň jako divadlo, neb postřehli, že soustředění moc do jediné instituce paradoxně vede často k soustředění moci do rukou jediné osoby.
Například s heslem "všechnu moc sovětům" se ho jal propagovat jistý V. I Lenin a dosáhl s tím velikánských úspěchů, neb jeho potomci málem ovládli svět. A dětem se to nabouchalo ve školách do hlavy železnou tyčí, že je to jedině možné a správné a nejdemokratičtější.
O modelu B se na naší straně světa sice vůbec nemluvilo, ale on se tiše rozšířil jako Homo Sapiens na úkor Homo Erectus, nové státy ho tiše adaptovaly v podobě suverénní soustavy nezávislých orgánů, typicky nějakého parlamentu, nějaké vlády a nějakého soudu. Opravdovým hitem se to stalo po roce 1945, kdy byl slavnostně odpískán a pohřben do země jako veliké zlo model nacistický, a nahrazen modernizovaným modelem B v Německu, což je častý vzor všech modernějších demokratických ústav.
Náš model je rovněž modelem B, od počátku, tedy 1. 1. 1993, navzdory tomu, že se to Klausovi občas dodatečně mnohdy nelíbilo a pokoušel se dodatečně postavit parlament na piedestal a udělat z něj suveréna a případnou konkurenci oslabit.
Klíčová bitva se odehrála na přelomu tisíciletí pod názvem Televizní revoluce, kde šlo ve skutečnosti o daleko víc. A Klaus byl na hlavu poražen a nikdy jinak.
B tedy vládne a "parlamentarismus" je dnes spíše sprosté slovo, kterému se kritikové důmyslně posmívají (Merriman - Francouzská úchylka, doporučuji státovědcům amatérům).
Informace o těchto událostech do našeho školství dorazí v nejbližších padesáti letech, jak je obvyklé.
Jinak korelace mezi demokracií a agresivitou proti sousedům je nulová. Vnitřně překvapivě demokratický systém, jako třeba ve své době Benátská republika, případně čeští husité, nebo staří Římané se mohou jevit mírumilovným sousedům jako totální pohroma.
Úcta k právům mého souseda a úcta k právům náhodného jedince v zahraničí jsou dvě naprosto různé věci, kde dodržování jedné nemusí souviset s dodržováním druhé.
Jinak agresivita státu dost pochopitelně a přirozeně souvisí s velikostí země. Ona Československá republika - abych skočil zpět k tématu - moc nemohla být agresivní, když byli sousedi buď stejně silní, nebo o dost silnější.
Kdežto takovému Německu to šlo samo.