od Argonantus » 20. 4. 2018, 13:33
Tak jo, jdem do Kokořínu podrobněji.
Něco si pamatuji, něco mám z pramenů (na to dojde řeč). Ono z toho vyleze hodně závěrů obecnější povahy.
1) Historické souvislosti. Hrad založil Berka z Dubé, údajně – dle Durdíka – v roce 1320. Nebo dříve o nějaké roky, přesný doklad o založení hradu – což je dost typické – se nedochoval, anžto nám zlý Habsburk spálil zemské dsky.
Datem založení je řečeno opravdu mnohé. Jsme totiž dva roky za Ronovskou válkou 1318, kdy tento rod dosahoval absolutního vrcholu moci. Do té míry, že vpodstatě zpacifikoval krále Jana Lucemburského, že pak zemi fakticky ovládal hlavní boss Ronovců Jindřich z Lipé a jeho příbuzní.
2) Ronovci založili mezi Lipou (=Česká Lípa) a Dubou prakticky všechno, co se tam ze středověku dochovalo. Celý prostor od Úštěka k Bězdězu a od Liběchova k Lípě jim prakticky bez podstatných výjimek patřil zřejmě již od 13. století, kdy to byl na začátku obvyklý pustý les s nepatrnými zbytky starších osídlení, do doby husitů, kdy to byla kolosální soustava spousty hradů a hrádků, vesnic, polí a rybníků (Holanské rybníky, dějiště jinde řešeného Hastrmana). Z pěti hlavních větví Ronovců se tu uplatnily tři – páni z Lipé, páni z Klinštejna a páni z Dubé; a ježto Klinštejni moc úspěšní nebyli a spíš se středověkem protloukali, a páni z Lipé všechno vykšeftovali a odstěhovali se jinam, tak už někdy v tom roku 1320 lze říci, že páni z Dubé měli na drtivou většinu země monopol a vydrželi tu celá staletí. A Hynek Berka byl zdaleka nejdůležitější a nejbohatší z nich; krom Kokořína vlastnil Housku, kterou rovněž postavil, a taky Bezděz, ježto Jan Lucemburský mu ho zastavil, neb neměl prachy; a taky samozřejmě Dubou a Starý Berštejn a plno dalších hradů v okolí. A velkou část z nich přímo založil. Na vyžádání lze podrobnosti dohledat, ježto stran Ronovců mám záznamy opravdu masivní.
http://www.d20.cz/clanky/kultura/slechta-ronovci.html
3) V tomto světle je třeba hledět na obranné schopnosti hradu. On vypadá jako typické hlavní sídlo rodu, ale vlastně není a nikdy nebyl; je to součást strategické obrany celého většího území a navíc rozmilý kout, kde je radost se poflakovat, jak si myslel po Berkovi taky Hynek Mácha a hafo dnešních chalupářů a motorkářů. Zajímavé je to tím, že Dobroslava Menclová, jedna ze ctihodných zakladatelek české kastelologie, tvrdila, že pár věcí na tom hradě se stalo z důvodů čistě estetických a obranný význam to nemá. Jistým náznakem toho je neméně atypická Houska kus vedle, což je charakterem spíš zámek, než hrad, jenže ze 14. století – a na podivnosti její obrany vznikají obsáhlé konspirační teorie. Dokázat to přesto asi nelze, ale fakt je, že zrovna Kokořínu věnovali romantici enormní pozornost, počínaje tím Máchou, a taky se na to chytil pan Špaček, hrdý majitel, který hrad romanticky obnovoval. A potažmo i armáda učitelů a škol, neb ze záhadných důvodů je Kokořín jedním z nejčastějších hradů pro školní výpravy, vedle neméně maniakálně ctěného Karlštejna a Křivoklátu.
4) Terén, kterým tato smyčka začala, je parovina, která se rozpadá s postupující erozí pískovcového podloží. Krajina ve dvou patrech; náhorní planiny jsou rozděleny přírodními skalními „doly,“ obvykle suchými. Kokořínský důl je zrovna největší a nejznámější z nich a suchý není, teče v něm Pšovka a jsou tam docela působivé rybníky (Harasovská tůň). Pro obranu to má výhodu, že jsou tu vysoké a prakticky nezdolné skalní stěny už zadarmo, což využívá třeba nedaleké Hradsko, zřejmě pravěké sídlo. Moucha je naopak to, že ty skály jsou všude podobně vysoké, takže lze snadno umístit katapult na nějakou protilehlou stranu dolu a ostřelovat. Tuto nevýhodu měl Berka do značné míry eliminovanou tím, že v zádech hypotetického nepřátelského vojska byl prakticky všemi směry jiný hrad, odkud mohl někdo vpadnout a prudit a zapalovat případné pokusy o stavbu katapultu.
5) Nyní Ilgirovy poznámky. Via neznámý diplomant –
„svérázné podobě napomohlo také staveniště, které umožňovalo pouze lineární zástavbu“.
Jistěže. Každý z mnoha hradů má četná „špecifíka“ daná tvarem pozemku a mnoha dalšími okolnostmi, snad žádné dva hrady v Evropě nejsou úplně stejné. Sahá to do té míry, že starší kastelologie vůbec popírala existenci nějakých typů a příbuzných skupin hradů. Zmíněná Dobroslava Menclová stvořila svoje monumentální dílo právě s přesvědčením architekta, že tomu tak není a že lze takový linnéovský přírodopis hradů vytvořit. Což učinila. Řada jejích podrobnějších podtypů, například „dynamická dispozice“, kamž patřil právě Kokořín, byla časem spíš odmítnuta, ale že jde o hrad s bergfritem, typický pro starší dobu stavby hradů, zůstalo v platnosti a tvrdí to i wikipedie, takže to tak musí bejt.
A je zřejmé, že pokud je Kokořín skutečně z doby okolo roku 1320, jde o spíše pozdní výtvor tohoto typu, neb se blížíme k době převahy obytných – a potažmo hranatých – věží Karla IV. a Václava IV. Nebo prakticky bez věží, jako třeba ta Houska. A není samozřejmě vyloučena možnost, že by Kokořín mohl být o dost starší, třeba 1290, kdy už byl otec Hynka Berky jménem Jindřich z Dubé náramně bohatý a mohl by si takovou stavbu dovolit. Nelze to potvrdit, ani vyvrátit; ten rok 1320 je doba, kdy hrad podle nějaké zmínky v listinách už musel existovat.
6) Věž je situována neobvyklým způsobem na opačné straně než brána. Tož, to jsou ta špecifíka. Zřejmě stále úřadující papež české kastelologie Tomáš Durdík k tomu praví v Encyklopedii hradů, že:
Ojedinělé řešení vyplývalo z geomorfologické situace. Přístup k hradu totiž nebyl veden po vrcholu hřebene, odkud však mohl být hrad eventuálně ostřelován. Tomu mělo zamezit situování bergfritu, za nímž je zbytek hradu skryt. Věž kromě toho kontroluje značnou část přístupové cesty vedené podél boční fronty hradu neobvyklým způsobem, tj. u brány.
Tak praví k této cause Durdík, zní to naprosto rozumně a já bych se s ním nehádal.
Jinak mít bergfrit výrazně jinde než bránu není zas až tak ojedinělý nápad, taková vychytávka je třeba k vidění u Lichnice, kde to má taky svoje dobré důvody.
7) Stran studny praví Durdík, že
Vysoká pískovcová skála s množstvím puklin přinášela problémy při řešení zásobování hradu vodou. Zřejmě z těchto důvodů byla studna hloubena ode dna příkopu před vstupem do jádra.
Takže jo, je tam studna, kterou jsem si nepamatoval, ale ne na ideálním místě, jinde nebyla voda.
Nápad, že tam měli krom studny i cisternu, kam to mohli přečerpat pro případ krize, je docela možný, a mohlo se stát, že se nám cisterna prostě nedochovala.
Nebo dochovala, má-li pravdu Vallun, prostě je už tehdy napadlo to samé co Ilgira.
Paradoxně mají v kraji studny některé hrady na sopce, v poloze zdánlivě dost beznadějné. Bezděz, který má raritní studnu s chlazenou vodou (!), neb je ve skále ledová jeskyně. Ve studni jsem zaznamenal kusy ledu mnohokrát i v létě. Studnu (normální) má i Starý Berštejn, další objekt poblíž. Studnu tam objevil až soukromý majitel za socialismu, léta dříve se tradovalo, že je tam jen cisterna.
Poznamenám ještě k té „pouhé cisterně“ to, že i taková věc je při obléhání dost zásadní výhoda, neb typicky obsahuje několik kubíků vody, což představuje pro vojsko na pochodu tuny materiálu a další starost. Rozbít sud s vodou je snazší, než rozmlátit cisternu, která je zejména díra ve skále.
8) Za povšimnutí stojí i ta opovrhovaná romantická přestavba. Vymýšleli to největší machři té doby, například ta erbová galerie je sestavena Augustem Sedláčkem, jednak pradědečkem veškeré kastelologie u nás, dávno před Menclovou, jednak spoluzakladatelem naší heraldiky jakožto pomocné historické disciplíny. Psal třeba prakticky všechna hesla v Ottově slovníku, odkud víme skoro všechno o středověkých rodech dodnes.
Výzdoba sálu na Kokoříně tímto způsobem naprosto není nesmyslná, neb hned vedle na Housce je zachovaná podobná, i když daleko skromnější erbovní galerie originální. Podobné případy jsou Písek a Jindřichův Hradec a hrad Lauf u Norimberka. Z těchto galerií plyne naše povědomost o erbech naší šlechty v té době, jinak dochované dost nepřehlednými ojedinělými exempláři. Myslím, že byste asi těžko našli v té galerii nějakou faktickou chybu. Kokořín je v tomto směru i dnes už dost zajímavá památka „co si mysleli o středověku nadšenci v době obrození“. Prostě neogotika, se všemi podivnostmi.
9) Vracím se k závěru, že Kokořín ve výsledku – přes všechny vychytávky – nakonec představuje vzhledem typický panský hrad své doby; střední třída velikosti.
Opravdu malé hrádky ještě nižší kategorie se páchaly ve velkém v těch místech hlavně za těch za těch husitů, typicky jedna kamenná věž, co je současně palác a konec, a tam byly poměry ještě skromnější. Nebo ještě lacinější model, vysekané základy ve skále a na tom soustava dřevěných věží. Třeba Chudý hrádek, Milčany, Vřísek, Jiljov, Hřídelík, Zakšín, Čap, které jsou namlácené všechny kus vedle sebe. Je to místní specifikum dané jednak terénem, jednak zvláštními místními majetkovými poměry. U Berků z Dubé se majetek totiž stále dělil, na rozdíl třeba od Rožmberků, a každý bratr měl vlastní hrad. A předpokládám, že se tu ještě výrazněji spoléhalo při obraně na bratrskou výpomoc – tentokrát doslova – ze sousedního hradu.
Tak jo, jdem do Kokořínu podrobněji.
Něco si pamatuji, něco mám z pramenů (na to dojde řeč). Ono z toho vyleze hodně závěrů obecnější povahy.
1) Historické souvislosti. Hrad založil Berka z Dubé, údajně – dle Durdíka – v roce 1320. Nebo dříve o nějaké roky, přesný doklad o založení hradu – což je dost typické – se nedochoval, anžto nám zlý Habsburk spálil zemské dsky.
Datem založení je řečeno opravdu mnohé. Jsme totiž dva roky za Ronovskou válkou 1318, kdy tento rod dosahoval absolutního vrcholu moci. Do té míry, že vpodstatě zpacifikoval krále Jana Lucemburského, že pak zemi fakticky ovládal hlavní boss Ronovců Jindřich z Lipé a jeho příbuzní.
2) Ronovci založili mezi Lipou (=Česká Lípa) a Dubou prakticky všechno, co se tam ze středověku dochovalo. Celý prostor od Úštěka k Bězdězu a od Liběchova k Lípě jim prakticky bez podstatných výjimek patřil zřejmě již od 13. století, kdy to byl na začátku obvyklý pustý les s nepatrnými zbytky starších osídlení, do doby husitů, kdy to byla kolosální soustava spousty hradů a hrádků, vesnic, polí a rybníků (Holanské rybníky, dějiště jinde řešeného Hastrmana). Z pěti hlavních větví Ronovců se tu uplatnily tři – páni z Lipé, páni z Klinštejna a páni z Dubé; a ježto Klinštejni moc úspěšní nebyli a spíš se středověkem protloukali, a páni z Lipé všechno vykšeftovali a odstěhovali se jinam, tak už někdy v tom roku 1320 lze říci, že páni z Dubé měli na drtivou většinu země monopol a vydrželi tu celá staletí. A Hynek Berka byl zdaleka nejdůležitější a nejbohatší z nich; krom Kokořína vlastnil Housku, kterou rovněž postavil, a taky Bezděz, ježto Jan Lucemburský mu ho zastavil, neb neměl prachy; a taky samozřejmě Dubou a Starý Berštejn a plno dalších hradů v okolí. A velkou část z nich přímo založil. Na vyžádání lze podrobnosti dohledat, ježto stran Ronovců mám záznamy opravdu masivní.
http://www.d20.cz/clanky/kultura/slechta-ronovci.html
3) V tomto světle je třeba hledět na obranné schopnosti hradu. On vypadá jako typické hlavní sídlo rodu, ale vlastně není a nikdy nebyl; je to součást strategické obrany celého většího území a navíc rozmilý kout, kde je radost se poflakovat, jak si myslel po Berkovi taky Hynek Mácha a hafo dnešních chalupářů a motorkářů. Zajímavé je to tím, že Dobroslava Menclová, jedna ze ctihodných zakladatelek české kastelologie, tvrdila, že pár věcí na tom hradě se stalo z důvodů čistě estetických a obranný význam to nemá. Jistým náznakem toho je neméně atypická Houska kus vedle, což je charakterem spíš zámek, než hrad, jenže ze 14. století – a na podivnosti její obrany vznikají obsáhlé konspirační teorie. Dokázat to přesto asi nelze, ale fakt je, že zrovna Kokořínu věnovali romantici enormní pozornost, počínaje tím Máchou, a taky se na to chytil pan Špaček, hrdý majitel, který hrad romanticky obnovoval. A potažmo i armáda učitelů a škol, neb ze záhadných důvodů je Kokořín jedním z nejčastějších hradů pro školní výpravy, vedle neméně maniakálně ctěného Karlštejna a Křivoklátu.
4) Terén, kterým tato smyčka začala, je parovina, která se rozpadá s postupující erozí pískovcového podloží. Krajina ve dvou patrech; náhorní planiny jsou rozděleny přírodními skalními „doly,“ obvykle suchými. Kokořínský důl je zrovna největší a nejznámější z nich a suchý není, teče v něm Pšovka a jsou tam docela působivé rybníky (Harasovská tůň). Pro obranu to má výhodu, že jsou tu vysoké a prakticky nezdolné skalní stěny už zadarmo, což využívá třeba nedaleké Hradsko, zřejmě pravěké sídlo. Moucha je naopak to, že ty skály jsou všude podobně vysoké, takže lze snadno umístit katapult na nějakou protilehlou stranu dolu a ostřelovat. Tuto nevýhodu měl Berka do značné míry eliminovanou tím, že v zádech hypotetického nepřátelského vojska byl prakticky všemi směry jiný hrad, odkud mohl někdo vpadnout a prudit a zapalovat případné pokusy o stavbu katapultu.
5) Nyní Ilgirovy poznámky. Via neznámý diplomant –
[quote]„svérázné podobě napomohlo také staveniště, které umožňovalo pouze lineární zástavbu“. [/quote]
Jistěže. Každý z mnoha hradů má četná „špecifíka“ daná tvarem pozemku a mnoha dalšími okolnostmi, snad žádné dva hrady v Evropě nejsou úplně stejné. Sahá to do té míry, že starší kastelologie vůbec popírala existenci nějakých typů a příbuzných skupin hradů. Zmíněná Dobroslava Menclová stvořila svoje monumentální dílo právě s přesvědčením architekta, že tomu tak není a že lze takový linnéovský přírodopis hradů vytvořit. Což učinila. Řada jejích podrobnějších podtypů, například „dynamická dispozice“, kamž patřil právě Kokořín, byla časem spíš odmítnuta, ale že jde o hrad s bergfritem, typický pro starší dobu stavby hradů, zůstalo v platnosti a tvrdí to i wikipedie, takže to tak musí bejt.
A je zřejmé, že pokud je Kokořín skutečně z doby okolo roku 1320, jde o spíše pozdní výtvor tohoto typu, neb se blížíme k době převahy obytných – a potažmo hranatých – věží Karla IV. a Václava IV. Nebo prakticky bez věží, jako třeba ta Houska. A není samozřejmě vyloučena možnost, že by Kokořín mohl být o dost starší, třeba 1290, kdy už byl otec Hynka Berky jménem Jindřich z Dubé náramně bohatý a mohl by si takovou stavbu dovolit. Nelze to potvrdit, ani vyvrátit; ten rok 1320 je doba, kdy hrad podle nějaké zmínky v listinách už musel existovat.
6) Věž je situována neobvyklým způsobem na opačné straně než brána. Tož, to jsou ta špecifíka. Zřejmě stále úřadující papež české kastelologie Tomáš Durdík k tomu praví v Encyklopedii hradů, že:
[quote]Ojedinělé řešení vyplývalo z geomorfologické situace. Přístup k hradu totiž nebyl veden po vrcholu hřebene, odkud však mohl být hrad eventuálně ostřelován. Tomu mělo zamezit situování bergfritu, za nímž je zbytek hradu skryt. Věž kromě toho kontroluje značnou část přístupové cesty vedené podél boční fronty hradu neobvyklým způsobem, tj. u brány.[/quote]
Tak praví k této cause Durdík, zní to naprosto rozumně a já bych se s ním nehádal.
Jinak mít bergfrit výrazně jinde než bránu není zas až tak ojedinělý nápad, taková vychytávka je třeba k vidění u Lichnice, kde to má taky svoje dobré důvody.
7) Stran studny praví Durdík, že [quote]Vysoká pískovcová skála s množstvím puklin přinášela problémy při řešení zásobování hradu vodou. Zřejmě z těchto důvodů byla studna hloubena ode dna příkopu před vstupem do jádra.[/quote]
Takže jo, je tam studna, kterou jsem si nepamatoval, ale ne na ideálním místě, jinde nebyla voda.
Nápad, že tam měli krom studny i cisternu, kam to mohli přečerpat pro případ krize, je docela možný, a mohlo se stát, že se nám cisterna prostě nedochovala.
Nebo dochovala, má-li pravdu Vallun, prostě je už tehdy napadlo to samé co Ilgira.
Paradoxně mají v kraji studny některé hrady na sopce, v poloze zdánlivě dost beznadějné. Bezděz, který má raritní studnu s chlazenou vodou (!), neb je ve skále ledová jeskyně. Ve studni jsem zaznamenal kusy ledu mnohokrát i v létě. Studnu (normální) má i Starý Berštejn, další objekt poblíž. Studnu tam objevil až soukromý majitel za socialismu, léta dříve se tradovalo, že je tam jen cisterna.
Poznamenám ještě k té „pouhé cisterně“ to, že i taková věc je při obléhání dost zásadní výhoda, neb typicky obsahuje několik kubíků vody, což představuje pro vojsko na pochodu tuny materiálu a další starost. Rozbít sud s vodou je snazší, než rozmlátit cisternu, která je zejména díra ve skále.
8) Za povšimnutí stojí i ta opovrhovaná romantická přestavba. Vymýšleli to největší machři té doby, například ta erbová galerie je sestavena Augustem Sedláčkem, jednak pradědečkem veškeré kastelologie u nás, dávno před Menclovou, jednak spoluzakladatelem naší heraldiky jakožto pomocné historické disciplíny. Psal třeba prakticky všechna hesla v Ottově slovníku, odkud víme skoro všechno o středověkých rodech dodnes.
Výzdoba sálu na Kokoříně tímto způsobem naprosto není nesmyslná, neb hned vedle na Housce je zachovaná podobná, i když daleko skromnější erbovní galerie originální. Podobné případy jsou Písek a Jindřichův Hradec a hrad Lauf u Norimberka. Z těchto galerií plyne naše povědomost o erbech naší šlechty v té době, jinak dochované dost nepřehlednými ojedinělými exempláři. Myslím, že byste asi těžko našli v té galerii nějakou faktickou chybu. Kokořín je v tomto směru i dnes už dost zajímavá památka „co si mysleli o středověku nadšenci v době obrození“. Prostě neogotika, se všemi podivnostmi.
9) Vracím se k závěru, že Kokořín ve výsledku – přes všechny vychytávky – nakonec představuje vzhledem typický panský hrad své doby; střední třída velikosti.
Opravdu malé hrádky ještě nižší kategorie se páchaly ve velkém v těch místech hlavně za těch za těch husitů, typicky jedna kamenná věž, co je současně palác a konec, a tam byly poměry ještě skromnější. Nebo ještě lacinější model, vysekané základy ve skále a na tom soustava dřevěných věží. Třeba Chudý hrádek, Milčany, Vřísek, Jiljov, Hřídelík, Zakšín, Čap, které jsou namlácené všechny kus vedle sebe. Je to místní specifikum dané jednak terénem, jednak zvláštními místními majetkovými poměry. U Berků z Dubé se majetek totiž stále dělil, na rozdíl třeba od Rožmberků, a každý bratr měl vlastní hrad. A předpokládám, že se tu ještě výrazněji spoléhalo při obraně na bratrskou výpomoc – tentokrát doslova – ze sousedního hradu.