od Wild West » 30. 11. 2012, 09:18
Tadeáš:
osobně jsem krajně skeptický k přímé demokracii.
Každý je totiž schopen "k něčemu něco říct", pokud 1) ví, k čemu se vyjadřuje, 2) je schopen vůbec nějaké stanovisko vymyslet. To platí i pro jiné lidi, než sedmileté. Nechápu to nekonečné sebevědomí, že by měl být každý schopen se vyjádřit rozumně úplně ke všemu. Já třeba nejsem schopen vyhodnotit, jestli se má stavět další blok Temelína. Mám vysokoškolské vzdělání, určitou praxi a zkušenosti, ale v jiném oboru a pro tuhle otázku prostě nejsem odborně vybaven. Můj názor by byl naprosto amatérský a nemá velkou cenu.
Myslíš, že součet milionu laických a pitomých názorů dá nějakou velikou moudrost?
Oddělení Slovenska byl učebnicový případ. Kdyby zněla otázka jednoduše : "jste pro samostatné Slovensko?",
odpověď by zcela určitě zněla NE. Drtivá většina obyvatel Slovenska (i Čech) tehdy totiž netušila, co slovo "stát" vůbec znamená. Následně by se všichni Slováci bez problémů chovali tak, jako by Slovensko samostatné bylo ("vlastná zahraničná politika a iné špecifíka"). Činili to tak ostatně dva roky předem.
Traumatický stav nefungující federace by dál pokračoval, "dvojdomek" sousedů, kteří se nesnášejí čím dál víc. Pithart a Havel by pořádali další a další nesmyslná jednání o ničem (Tugendhat, Luhačovice).
Nakonec by zřejmě referendum a oddělení uspořádali po dalších pěti letech otrávení Češi.
Bystřejší jedinci tento stav pochopili už dřív. Na Slovensku například Ján Čarnogurský (který mne nedávno ohromil až infarktově debilním prohlášením k Pussy Riot) - ten už 1991 tvrdil, že v Evropské unii budeme mít každý svoji oddělenou hvězdičku, Češi a Slováci (a většinou mu za to všichni nadávali). Smyčka této debaty ostatně začala zjištěním, že v Čechách to na jaře 1992 veřejně hlásal jediný člověk (což mne překvapilo, měl jsem zato, že je jich už bylo tehdy hodně. Přinejmenším mezi nepolitiky jich muselo být daleko víc).
Obrat v ODS a Václava Klause byl dán tím, že Slováci si jasně odhlasovali úplně jiný politický směr, než Češi. Bylo jasné, že pokud bude zachovaný současný stát, pravicové reformy nebudou proveditelné. To by byla obrovská oběť, kterou mnoho Čechů nebylo připraveno přinést. Ve hře byla kuponová privatizace, zákon o půdě a podobné věci. Pokud by byl stát zachován, vztahy Čechů a Slováků by se na podzim 1992 prudce zhoršily. Na budoucnost měly oba národy jiný názor. Mečiar byl pro Čechy totálně nepřijatelný magor.
Naši vlastní magoři proti němu tehdy ještě působili naprosto přijatelně (také se chovali hodně jinak, než později).
Ostatně, můžeš sledovat, jak velice podobně fungují tyto situace v Belgii, Quebecu, Skotsku, Katalánsku. Evergreen politiky - snad celá desetiletí se téma vrací, všichni sice NEchtějí samostatné státy, ALE... chtějí tolik věcí, že společný stát vlastně moc nefunguje. A vztahy se vytrvale zhoršují. Věřím, že nakonec budou rádi, když se jim podaří podobný slušný a klidný "rozvod", jako nám. NĚJAK. Na takový luxus, aby měli podpisy většiny obyvatel, se asi zmotá nakonec málokdo.
Mimochodem, zdrcující většina států na světě nevznikla referendem a lidí se nikdo neptal. Například Československo. Kdyby se hlasovalo v roce 1918, kdo ví, jak by to vlastně dopadlo.
Tadeáš:
osobně jsem krajně skeptický k přímé demokracii.
Každý je totiž schopen "k něčemu něco říct", pokud 1) ví, k čemu se vyjadřuje, 2) je schopen vůbec nějaké stanovisko vymyslet. To platí i pro jiné lidi, než sedmileté. Nechápu to nekonečné sebevědomí, že by měl být každý schopen se vyjádřit rozumně úplně ke všemu. Já třeba nejsem schopen vyhodnotit, jestli se má stavět další blok Temelína. Mám vysokoškolské vzdělání, určitou praxi a zkušenosti, ale v jiném oboru a pro tuhle otázku prostě nejsem odborně vybaven. Můj názor by byl naprosto amatérský a nemá velkou cenu.
Myslíš, že součet milionu laických a pitomých názorů dá nějakou velikou moudrost?
Oddělení Slovenska byl učebnicový případ. Kdyby zněla otázka jednoduše : "jste pro samostatné Slovensko?",
odpověď by zcela určitě zněla NE. Drtivá většina obyvatel Slovenska (i Čech) tehdy totiž netušila, co slovo "stát" vůbec znamená. Následně by se všichni Slováci bez problémů chovali tak, jako by Slovensko samostatné bylo ("vlastná zahraničná politika a iné špecifíka"). Činili to tak ostatně dva roky předem.
Traumatický stav nefungující federace by dál pokračoval, "dvojdomek" sousedů, kteří se nesnášejí čím dál víc. Pithart a Havel by pořádali další a další nesmyslná jednání o ničem (Tugendhat, Luhačovice).
Nakonec by zřejmě referendum a oddělení uspořádali po dalších pěti letech otrávení Češi.
Bystřejší jedinci tento stav pochopili už dřív. Na Slovensku například Ján Čarnogurský (který mne nedávno ohromil až infarktově debilním prohlášením k Pussy Riot) - ten už 1991 tvrdil, že v Evropské unii budeme mít každý svoji oddělenou hvězdičku, Češi a Slováci (a většinou mu za to všichni nadávali). Smyčka této debaty ostatně začala zjištěním, že v Čechách to na jaře 1992 veřejně hlásal jediný člověk (což mne překvapilo, měl jsem zato, že je jich už bylo tehdy hodně. Přinejmenším mezi nepolitiky jich muselo být daleko víc).
Obrat v ODS a Václava Klause byl dán tím, že Slováci si jasně odhlasovali úplně jiný politický směr, než Češi. Bylo jasné, že pokud bude zachovaný současný stát, pravicové reformy nebudou proveditelné. To by byla obrovská oběť, kterou mnoho Čechů nebylo připraveno přinést. Ve hře byla kuponová privatizace, zákon o půdě a podobné věci. Pokud by byl stát zachován, vztahy Čechů a Slováků by se na podzim 1992 prudce zhoršily. Na budoucnost měly oba národy jiný názor. Mečiar byl pro Čechy totálně nepřijatelný magor.
Naši vlastní magoři proti němu tehdy ještě působili naprosto přijatelně (také se chovali hodně jinak, než později).
Ostatně, můžeš sledovat, jak velice podobně fungují tyto situace v Belgii, Quebecu, Skotsku, Katalánsku. Evergreen politiky - snad celá desetiletí se téma vrací, všichni sice NEchtějí samostatné státy, ALE... chtějí tolik věcí, že společný stát vlastně moc nefunguje. A vztahy se vytrvale zhoršují. Věřím, že nakonec budou rádi, když se jim podaří podobný slušný a klidný "rozvod", jako nám. NĚJAK. Na takový luxus, aby měli podpisy většiny obyvatel, se asi zmotá nakonec málokdo.
Mimochodem, zdrcující většina států na světě nevznikla referendem a lidí se nikdo neptal. Například Československo. Kdyby se hlasovalo v roce 1918, kdo ví, jak by to vlastně dopadlo.