od Argonantus » 22. 2. 2019, 14:20
Draci v Bibli
Bible na první pohled dává drakům minimální prostor; ten hlavní, který nás napadne, totiž apokalyptický drak Janův, je popsán na jiném místě.
Pravda je ovšem taková, že drobných zmínek o dracích je v Bibli nečekaně mnoho. V hebrejském originále užívá Bible slova „tan“, vlastně většinou množného čísla „tanin“. V některých případech to neplatí; to když se mluví o nějakém konkrétním draku, obvykle o draku z Apokalypsy, čili Satanovi.
Nejprve přehled významných draků a jim podobných nestvůr (po jehož spatření méně odvážní zřejmě prchnou k jinému místu této knihy) a který se snaží o úplnost:
Gn 3,1-5; 3,14-15; Ex 7,9-11; Num 21,6-9; Dt 8,15; 32,33; Neh 2,13; Jb3,8; 30,29; 40,20-28; 41,1-25; Ž 18,9; 44,20; 74,13-14; 91,13; 104,25-26; 148,7; Iz 11,8; 13,22; 14,29; 27,1; 30,6; 34,13-15; 35,7; 43,20; 51,9; Jr 8,17; 9,11; 10,22; 14,6; 49,33; 50,39; 51,34; 51,37; Am 9,3; Mi 1,8; Ez 29,3-7; Ez 32,2; Dan 14,23-27; Moudrosti 11,15-20; L10,19; Mk16,18; Zj 12,1-18; 20,1-10, a to jsme ještě vynechali plno různých dalších hadů.
Začneme v ráji. V knize Genesis se mluví, jak známo, o hadu z ráje (Gn 3,1-5), ovšem přinejmenším svatý Jan už byl toho názoru, že tento Had je totožný s Drakem, a je to vlastně Satan sám, jak patrno z jinde citovaných částí Apokalypsy (Zj 12 a 20). Mnozí středověcí badatelé tuto souvislost rozebírali důkladněji, jak dosvědčuje například Hrabanus Maurus, opat Fuldský a arcibiskup Mohučský. Tvor je zbaven vlastně jakýchkoli biologických podrobností; je to vtělený symbol hříchu; otázka, zda je to drak, nebo had – což nás zajímá nejvíce ze všeho - není pro středověké učence moc zajímavá. A přece – pravdu prozrazuje tradice vyobrazení; tvor v Genesis je zdrcující většinou Hadem, i když má třeba lidskou hlavu, kdežto nestvůra z Apokalypsy je téměř vždy Drakem se sedmi hlavami.
Nejdůležitější z celého rajského příběhu je asi verš 3,15 – „mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její; ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu“. Najdeme na něj plno dalších odkazů v v Písmu – například Žalm 91, 13, kde, dle kralického znění – v naprosté shodě s Melantrichovým - „po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapeš lvíče i draka.“ Ekumenický překlad nahrazuje opatrně baziliška zmijí, ale draka nechávají všichni. V pozdějším evangeliu svatého Lukáše 10,19 se už chodí méně zajímavě po hadech a štírech; v Markovi 16,8 jsou pak bráni do ruky hadi. Kdejaké vyobrazení draka je poznamenané potřebou po drakovi šlapat, jak ukážeme na příslušném místě.
V knize Exodus se pak mluví v moderním ekumenickém překladu takto (7,9 –12):
"Až k vám farao promluví: -Prokažte se nějakým zázrakem, řekneš Áronovi: -Vezmi svou hůl a hoď ji před faraóna, a stane se drakem. Mojžíš s Áronem tedy předstoupili před faraóna a učinili, jak Hospodin přikázal. Áron hodil svou hůl před faraóna i před jeho služebníky a ona se stala drakem. Farao však také povolal mudrce a čaroděje, a egyptští věštci učinili svými kejklemi totéž. Hodili každý svou hůl na zem a ony se staly draky. Ale Áronova hůl jejich hole pohltila.“
Potíž je v tom, že starší znění bible Kralické má místo všech těchto draků hady; a lze se obávat, že proměna hole v hada je daleko logičtější a tradičnější.
Mírnou pochybu do toho vnáší ještě starší vydání Melantrichovo, které sice také mluví v celé pasáži také o hadech, ale verš 7,12 najednou zní: „ Metali jedenkaždý zvlášť hole své, které obráceny jsou v draky, ale sežrala huol Aronova hole jejich.“ Ponecháváme nerozhodnutou otázku, zda se zde jedná o skutečné draky, nebo problém překladu; v každém případě je zřejmé, že jsou to draci principiálně jiného druhu, než ten arcidrak – Satan v knize Genesis.
V knize Numeri 21,6-9 je slavný případ s hadem: „I poslal Hospodin na lid ohnivé hady; ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo…. Mojžíš pak udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.“
Zde není pochyb, že jde o jedovaté hady, nikoli draky; ale spojení ohnivý had, použité ve smyslu had jedovatý, je důležité. Vyskytuje se ještě i jinde, jak uvidíme. Zřejmě na tuto historku navazuje Deuteronomium 8,15 kde se ekumenické znění říká, že „vodil tě velkou a hroznou pouští, kde jsou ohniví hadi a štíři, žíznivým krajem bez vody.“ Kralická bible to vidí podobně; „ohniví hadové a štíři“; Melantrich si ovšem něco přidal: „na kteréžto byli hadi, kteřížto dýcháním svým pálí, a štír i had přejedovatý, kterýž slove dypas…“
Dále verš Dt 32,33 mluví o Sodomských, a následuje kletba "jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada." Což je zajímavé tím, že had a drak jsou tu zmíněni opět vedle sebe pro srovnání a souvislost, a to ve všech mnou zkoumaných verzích (Melantrichova, Kralická a ekumenická).
V Nehemiášovi 2,13 je zmínka o dračí studni před Jeruzalémem; víc se o ní nedozvíme.
Následuje kniha Jobova, která byla popsána důkladněji v kapitole o Velrybovi. K ní se vážou i odkazy, popsaném na tom místě – žalmy 18,9; 74,14; 104,26; 148,7; Iz 27,1; 51,9 a rozsáhlá pasáž z Ezechiela 29,3-7 i 32,2; Am 9,3. Joba 30,29 vyložíme dále.
Mezi Žalmy, které se „velryba“ netýkají, máme 44,20, kde je v kralické verzi „ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků a přikryl jsi nás stínem smrti“. Od toho se moc neliší moderní překlad, ale Melantrichova bible draky vynechává. Potom tu máme zajímavý žalm 74,13 „Ty silou svou rozdělil jsi moře a potřels hlavy draků u vodách“, což obrazně připomíná scénu u Rákosového moře v knize Exodus. Bez zajímavosti není, že hned v dalším verši se mluví o „velrybovi“, což ukazuje, že toto monstrum a běžní draci jsou něco zásadně jiného. Už Hrabanus Maurus se domníval, že jde o jiný případ – srovnává Joba 40 a žalm 74 s tím, že „zde je dán k porovnání drak velký k drakům malým.“
Obraz „potřených hlav“ navazuje na verš z Genesis 3,15.
S významným proroctvím Izajášovým jsme se setkali už několikrát; je prolezlý nejrůznějšími plazy skrznaskrz. Zbývá předeslat, že jde o knihu mimořádně dlouhou, mimořádně oblíbenou Židy i křesťany (počtem odkazů v Novém zákoně zřejmě jasně vítězí); a také docela starou – prorok působil údajně někdy okolo roku 700 před naším letopočtem. Již byla vysvětlena zmínka 27,1 a 51,9. V 11,8 je jeden z několika biblických bazilišků: „A lítý had nad děrou pohrávati bude s dítětem prsí požívajícím a to, kteréž odstaveno jest, směle sáhne rukou svou do díry baziliškovy.“ Toho zachovávají i ostatní znění bible; jinde ho ekumenické znění překládá jako zmiji; a občas se plete i s drakem.
Potom tu máme jistou kategorii hrozeb. Například kralické 13,21-22 hrozí, že „lítá zvěř tam odpočívati bude, a domové jejich šelmami naplněni budou, bydliti tam budou i sovy a příšery tam skákati budou. Ozývati se také budou sobě hrozné potvory na palácích jejich a draci na hradích rozkošných.“
Ekumenické znění dává přednost méně atraktivním „divé zvěři, výrům, pštrosům, hyenám a šakalům“, draky tedy vynechává, ale Melantrich je zřejmě nejmalebnější, neboť „odpočívati budou tam šelmy, naplněni budou domové jejich draky a bydleti budou tam pštrosové a chlupáči budou skákati tam a ozývati se budou sovy v domích jeho a vochechule v palácích rozkoše.“.
Neméně skvostné je 34,13-15, kde kralická bible tvrdí, že "A vzroste na jejich palácích trní, kopřivy a bodláčí na hradích jejich, a bude příbytkem draků a sov. Tam se budou potkávati zvěř s ptactvem, a příšera jedna druhé se ozývati; tam toliko noční přeluda se usadí a odpočinutí sobě nalezne.Tam se zahnízdí sup a škřečeti bude a když vysedí, shromáždí pod stín svůj; tam také shledají se luňáci jeden z druhým."
Ekumenický překlad uvádí tato stvoření po řadě jako pštrosy, šakaly, divou sběř, hyeny, upíra (!), zmiji šípovou a supy. U Melantricha je tato menažérie viděna jako pštrosi a draci, zlí duchové, divý muž, můra, ježek s ježčaty a luňáci.
Nás zejména zajímají ti „draci a sovy“, kteří se vyskytují dost často, třeba ve 43,20; a ve vynechaném Jobovi 30,29; v Iz 35,7 jsou draci tentokrát beze sov; stejně jako u Jeremiáše, který podobně hrozil stejně rád a často, v 9,11; 10,22; 49,33; 50,39; 51,37; a konečně ještě u Micheáše 1,8. Kromě kralické bible i ctihodný anglický překlad King James Version překládá verš v Jobovi "I am a brother to dragons, and a companion to owls“.
Moderním biblistům toto spojení vrtalo v hlavě, a dospěli k názoru, že vůbec není jisto, že tanin jsou draci, ale spíš se to jeví být cosi pouštního a dravého, takže navrhují šakala. A tak, nikoli bez úžasu, v moderním ekumenickém překladu čteme ve všech citovaných verších místo "draci a sovy" prý správnější "šakali a pštrosi“. Bez zajímavosti není, že Melantrich tuto malebnou dvojici překládá důsledně jako draky a pštrosy.
K vysvětlení této záhady je vhodné se obrátit k již citovanému žalmu 44,20, kde má naopak draka kralická bible s ekumenickým překladem, ale Melantrich tohoto draka úplně vynechal. Neméně výmluvné jsou zvláště katastrofické Izajášovy 13,22 a 34,13. Smysl je jasný; obydlí draků a sov (nebo bůhvíčeho) lze chápat jako jakési úsloví - jako výraz úplné postkatastrofické pustiny, něco na způsob našeho "svrab a neštovice“. Proto vlastně autorům tolik nezáleží (bohužel pro nás), o jaká zvířata přesně jde. Jde zřejmě o jakési drobnější pouštní tanin, méně podstatné, než jsou třeba Lívjatán nebo had z ráje.
Jistou informaci nám o nich dává tato zatím vynechaná pasáž v Jeremiášovi 14,6 v kralické verzi: „A divocí oslové stojíce na vysokých místech, hltati budou vítr jako draci, přehledí se oči jejich nebo nebude žádné trávy.“
Je to zjevně tentýž tanin, přeložený v ekumenickém překladu coby šakal, ale v jiné, zjevně reálnější situaci; pro zajímavost takto to vidí Melantrich: „A divocí oslové stáli na skalách a vtahovali do sebe vítr jako drakové; pošly oči jejich, neb nebyli byliny.“
A takto ekumenická verze: „Na lysých návrších postávají divocí osli, postávají jako šakalové, vypovídá jim zrak, neboť nejsou byliny.“
Zde se dokonce zdá, že je to býložravý tvor… odkazujeme další úvahy v tomto směru na draky podzemní. Nezbývá než zdůraznit, že přes slušnou četnost těchto tanin naprosto nelze tohoto drobného pouštního tvora dosazovat za všechny biblické draky; prakticky žádný případ, který se dotýkal Leviathana nebo Janova draka tomuto popisu neodpovídal.
Zrovna další exemplář draka, Izaiáš 14,29 je úplně jiného druhu; ekumenické znění tvrdí: „ Neraduj se, Pelišteo, že je polámaná hůl, která tě bije, neboť z hadího kořene vzejde bazilišek, a jeho plodem bude ohnivý létající had.“ Kralická bible vidí vývojová stádia podobně – ze zlomené hole vzejde bazilišku, a z něho ohnivý létající drak. Melantrich tu ovšem naprosto zbloudil; „neb z kořene hadového vyjde králík a símě jeho požíraje ptáka.“ Lze jen doufat, že „králík“ je malý král, čili bazilišek. Latinský originál vulgáty nenechává na pochybách – je zde draco volans.
Tento verš je naprostá rarita. Ohnivých tvorů jsme už viděli celou řadu, ale tento je první výslovně označený jako létající. Že to není náhoda, ukazuje Iz 30,6 v ekumenické verzi: „do země soužení a tísně, kde jsou lvice a lvi, mezi nimi zmije a ohnivý létající had…“ , Melantrich opět překládá: „břímě dobytků poledních zemi zarmoucení a úzkosti, lev a lvice vychází z nich, ještěr a bazilišk létající…“ a Kralická bible: „Břímě hovad poledních v zemi nátisku a soužení, odkudž lev a lvice, ještěrka a drak ohnivý létající…“
Další zvláštní drak je v Jr 51,34: „Vyjídá mne, potírá mne, Nabuchodonozor král babylonský, vystavuje mi nádobu prázdnou, požírá mne jako drak, naplňuje břich svůj rozkošemi mými, vyhání mne.“ K tomu nedodávají jiné verze nic nového; překlad slovem „drak“ je v naprosté shodě. Zvíře je zjevně podstatnějšího druhu; mohlo by jít přinejmenším o krokodýla.
Vynechané části Jeremiáše už nepřinesou mnoho podstatného; jsou tam jen jiné varianty hrozby „draky a sovami.“ V 8,17 posílá prorok na nehodné hady a bazilišky;
Asi nejslavnějšího biblického draka ze Zjevení odkazujeme k drakům nebeským.
Draka z pokračování knihy Daniel 14,23-27, které se bohužel v evangelických biblích nevyskytuje, taktéž studujeme v drakobijcích technických.
Přísně vzato, přes záplavu nejrůznějších zmínek se zdrcující většina všech týká něčeho jiného, než draků; je tu řada hadů, krokodýlů, drobných pouštních „tanin“ a také draků čistě slovních. Dokonce i ten nejslavnější ze Zjevení se zjevně týká věků budoucích….
Takže na rozloučení zbývá poslední drak, nacházející se v knize Moudrosti 11,15-20, kterou opět najdeme jenom v katolických verzích bible. Melantrich to líčí takto:
„…ruka tvá, všemohoucí pane, kteráž stvořila okršlek země z věci neviditelné, poslati na ně množství medvěduov, aneb líté lvy, aneb neznámé a hněvu plné zvířata, aneb párou ohnivou dýchající aneb dýmní smrady vydávající aneb hrozné jiskry z očí vypouštějící jichžto netoliko výraz mohl se hladiti ale i patření strašlivé zabití.“
Zde se jeví být překvapivá podobnost s fascinujícím Iz 14,29 a 30,6, a také částí Jb 41; a žalmem 18,9; drak je rovnou ohnivý, a navíc je tu i baziliščí schopnost zabíjet pouhým pohledem (viz kapitola o dračím dechu).
[b]Draci v Bibli[/b]
Bible na první pohled dává drakům minimální prostor; ten hlavní, který nás napadne, totiž apokalyptický drak Janův, je popsán na jiném místě.
Pravda je ovšem taková, že drobných zmínek o dracích je v Bibli nečekaně mnoho. V hebrejském originále užívá Bible slova „tan“, vlastně většinou množného čísla „tanin“. V některých případech to neplatí; to když se mluví o nějakém konkrétním draku, obvykle o draku z Apokalypsy, čili Satanovi.
Nejprve přehled významných draků a jim podobných nestvůr (po jehož spatření méně odvážní zřejmě prchnou k jinému místu této knihy) a který se snaží o úplnost:
Gn 3,1-5; 3,14-15; Ex 7,9-11; Num 21,6-9; Dt 8,15; 32,33; Neh 2,13; Jb3,8; 30,29; 40,20-28; 41,1-25; Ž 18,9; 44,20; 74,13-14; 91,13; 104,25-26; 148,7; Iz 11,8; 13,22; 14,29; 27,1; 30,6; 34,13-15; 35,7; 43,20; 51,9; Jr 8,17; 9,11; 10,22; 14,6; 49,33; 50,39; 51,34; 51,37; Am 9,3; Mi 1,8; Ez 29,3-7; Ez 32,2; Dan 14,23-27; Moudrosti 11,15-20; L10,19; Mk16,18; Zj 12,1-18; 20,1-10, a to jsme ještě vynechali plno různých dalších hadů.
Začneme v ráji. V knize [b]Genesis [/b]se mluví, jak známo, o hadu z ráje (Gn 3,1-5), ovšem přinejmenším svatý Jan už byl toho názoru, že tento Had je totožný s Drakem, a je to vlastně Satan sám, jak patrno z jinde citovaných částí Apokalypsy (Zj 12 a 20). Mnozí středověcí badatelé tuto souvislost rozebírali důkladněji, jak dosvědčuje například Hrabanus Maurus, opat Fuldský a arcibiskup Mohučský. Tvor je zbaven vlastně jakýchkoli biologických podrobností; je to vtělený symbol hříchu; otázka, zda je to drak, nebo had – což nás zajímá nejvíce ze všeho - není pro středověké učence moc zajímavá. A přece – pravdu prozrazuje tradice vyobrazení; tvor v Genesis je zdrcující většinou Hadem, i když má třeba lidskou hlavu, kdežto nestvůra z Apokalypsy je téměř vždy Drakem se sedmi hlavami.
Nejdůležitější z celého rajského příběhu je asi verš 3,15 – „mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její; ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu“. Najdeme na něj plno dalších odkazů v v Písmu – například [b]Žalm 91,[/b] 13, kde, dle kralického znění – v naprosté shodě s Melantrichovým - „po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapeš lvíče i draka.“ Ekumenický překlad nahrazuje opatrně baziliška zmijí, ale draka nechávají všichni. V pozdějším evangeliu svatého Lukáše 10,19 se už chodí méně zajímavě po hadech a štírech; v Markovi 16,8 jsou pak bráni do ruky hadi. Kdejaké vyobrazení draka je poznamenané potřebou po drakovi šlapat, jak ukážeme na příslušném místě.
V knize [b]Exodus [/b]se pak mluví v moderním ekumenickém překladu takto (7,9 –12):
"Až k vám farao promluví: -Prokažte se nějakým zázrakem, řekneš Áronovi: -Vezmi svou hůl a hoď ji před faraóna, a stane se drakem. Mojžíš s Áronem tedy předstoupili před faraóna a učinili, jak Hospodin přikázal. Áron hodil svou hůl před faraóna i před jeho služebníky a ona se stala drakem. Farao však také povolal mudrce a čaroděje, a egyptští věštci učinili svými kejklemi totéž. Hodili každý svou hůl na zem a ony se staly draky. Ale Áronova hůl jejich hole pohltila.“
Potíž je v tom, že starší znění bible Kralické má místo všech těchto draků hady; a lze se obávat, že proměna hole v hada je daleko logičtější a tradičnější.
Mírnou pochybu do toho vnáší ještě starší vydání Melantrichovo, které sice také mluví v celé pasáži také o hadech, ale verš 7,12 najednou zní: „ Metali jedenkaždý zvlášť hole své, které obráceny jsou v draky, ale sežrala huol Aronova hole jejich.“ Ponecháváme nerozhodnutou otázku, zda se zde jedná o skutečné draky, nebo problém překladu; v každém případě je zřejmé, že jsou to draci principiálně jiného druhu, než ten arcidrak – Satan v knize Genesis.
V knize [b]Numeri [/b]21,6-9 je slavný případ s hadem: „I poslal Hospodin na lid ohnivé hady; ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo…. Mojžíš pak udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.“
Zde není pochyb, že jde o jedovaté hady, nikoli draky; ale spojení ohnivý had, použité ve smyslu had jedovatý, je důležité. Vyskytuje se ještě i jinde, jak uvidíme. Zřejmě na tuto historku navazuje Deuteronomium 8,15 kde se ekumenické znění říká, že „vodil tě velkou a hroznou pouští, kde jsou ohniví hadi a štíři, žíznivým krajem bez vody.“ Kralická bible to vidí podobně; „ohniví hadové a štíři“; Melantrich si ovšem něco přidal: „na kteréžto byli hadi, kteřížto dýcháním svým pálí, a štír i had přejedovatý, kterýž slove dypas…“
Dále verš [b]Dt[/b] 32,33 mluví o Sodomských, a následuje kletba "jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada." Což je zajímavé tím, že had a drak jsou tu zmíněni opět vedle sebe pro srovnání a souvislost, a to ve všech mnou zkoumaných verzích (Melantrichova, Kralická a ekumenická).
V [b]Nehemiášovi [/b]2,13 je zmínka o dračí studni před Jeruzalémem; víc se o ní nedozvíme.
Následuje kniha [b]Jobova[/b], která byla popsána důkladněji v kapitole o Velrybovi. K ní se vážou i odkazy, popsaném na tom místě – žalmy 18,9; 74,14; 104,26; 148,7; Iz 27,1; 51,9 a rozsáhlá pasáž z Ezechiela 29,3-7 i 32,2; Am 9,3. Joba 30,29 vyložíme dále.
Mezi [b]Žalmy[/b], které se „velryba“ netýkají, máme 44,20, kde je v kralické verzi „ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků a přikryl jsi nás stínem smrti“. Od toho se moc neliší moderní překlad, ale Melantrichova bible draky vynechává. Potom tu máme zajímavý žalm 74,13 „Ty silou svou rozdělil jsi moře a potřels hlavy draků u vodách“, což obrazně připomíná scénu u Rákosového moře v knize Exodus. Bez zajímavosti není, že hned v dalším verši se mluví o „velrybovi“, což ukazuje, že toto monstrum a běžní draci jsou něco zásadně jiného. Už Hrabanus Maurus se domníval, že jde o jiný případ – srovnává Joba 40 a žalm 74 s tím, že „zde je dán k porovnání drak velký k drakům malým.“
Obraz „potřených hlav“ navazuje na verš z Genesis 3,15.
S významným proroctvím [b]Izajášovým [/b]jsme se setkali už několikrát; je prolezlý nejrůznějšími plazy skrznaskrz. Zbývá předeslat, že jde o knihu mimořádně dlouhou, mimořádně oblíbenou Židy i křesťany (počtem odkazů v Novém zákoně zřejmě jasně vítězí); a také docela starou – prorok působil údajně někdy okolo roku 700 před naším letopočtem. Již byla vysvětlena zmínka 27,1 a 51,9. V 11,8 je jeden z několika biblických bazilišků: „A lítý had nad děrou pohrávati bude s dítětem prsí požívajícím a to, kteréž odstaveno jest, směle sáhne rukou svou do díry baziliškovy.“ Toho zachovávají i ostatní znění bible; jinde ho ekumenické znění překládá jako zmiji; a občas se plete i s drakem.
Potom tu máme jistou kategorii hrozeb. Například kralické 13,21-22 hrozí, že „lítá zvěř tam odpočívati bude, a domové jejich šelmami naplněni budou, bydliti tam budou i sovy a příšery tam skákati budou. Ozývati se také budou sobě hrozné potvory na palácích jejich a draci na hradích rozkošných.“
Ekumenické znění dává přednost méně atraktivním „divé zvěři, výrům, pštrosům, hyenám a šakalům“, draky tedy vynechává, ale Melantrich je zřejmě nejmalebnější, neboť „odpočívati budou tam šelmy, naplněni budou domové jejich draky a bydleti budou tam pštrosové a chlupáči budou skákati tam a ozývati se budou sovy v domích jeho a vochechule v palácích rozkoše.“.
Neméně skvostné je 34,13-15, kde kralická bible tvrdí, že "A vzroste na jejich palácích trní, kopřivy a bodláčí na hradích jejich, a bude příbytkem draků a sov. Tam se budou potkávati zvěř s ptactvem, a příšera jedna druhé se ozývati; tam toliko noční přeluda se usadí a odpočinutí sobě nalezne.Tam se zahnízdí sup a škřečeti bude a když vysedí, shromáždí pod stín svůj; tam také shledají se luňáci jeden z druhým."
Ekumenický překlad uvádí tato stvoření po řadě jako pštrosy, šakaly, divou sběř, hyeny, upíra (!), zmiji šípovou a supy. U Melantricha je tato menažérie viděna jako pštrosi a draci, zlí duchové, divý muž, můra, ježek s ježčaty a luňáci.
Nás zejména zajímají ti „draci a sovy“, kteří se vyskytují dost často, třeba ve 43,20; a ve vynechaném Jobovi 30,29; v Iz 35,7 jsou draci tentokrát beze sov; stejně jako u Jeremiáše, který podobně hrozil stejně rád a často, v 9,11; 10,22; 49,33; 50,39; 51,37; a konečně ještě u Micheáše 1,8. Kromě kralické bible i ctihodný anglický překlad King James Version překládá verš v Jobovi "I am a brother to dragons, and a companion to owls“.
Moderním biblistům toto spojení vrtalo v hlavě, a dospěli k názoru, že vůbec není jisto, že tanin jsou draci, ale spíš se to jeví být cosi pouštního a dravého, takže navrhují šakala. A tak, nikoli bez úžasu, v moderním ekumenickém překladu čteme ve všech citovaných verších místo "draci a sovy" prý správnější "šakali a pštrosi“. Bez zajímavosti není, že Melantrich tuto malebnou dvojici překládá důsledně jako draky a pštrosy.
K vysvětlení této záhady je vhodné se obrátit k již citovanému [b]žalmu 44,[/b]20, kde má naopak draka kralická bible s ekumenickým překladem, ale Melantrich tohoto draka úplně vynechal. Neméně výmluvné jsou zvláště katastrofické Izajášovy 13,22 a 34,13. Smysl je jasný; obydlí draků a sov (nebo bůhvíčeho) lze chápat jako jakési úsloví - jako výraz úplné postkatastrofické pustiny, něco na způsob našeho "svrab a neštovice“. Proto vlastně autorům tolik nezáleží (bohužel pro nás), o jaká zvířata přesně jde. Jde zřejmě o jakési drobnější pouštní tanin, méně podstatné, než jsou třeba Lívjatán nebo had z ráje.
Jistou informaci nám o nich dává tato zatím vynechaná pasáž v Jeremiášovi 14,6 v kralické verzi: „A divocí oslové stojíce na vysokých místech, hltati budou vítr jako draci, přehledí se oči jejich nebo nebude žádné trávy.“
Je to zjevně tentýž tanin, přeložený v ekumenickém překladu coby šakal, ale v jiné, zjevně reálnější situaci; pro zajímavost takto to vidí Melantrich: „A divocí oslové stáli na skalách a vtahovali do sebe vítr jako drakové; pošly oči jejich, neb nebyli byliny.“
A takto ekumenická verze: „Na lysých návrších postávají divocí osli, postávají jako šakalové, vypovídá jim zrak, neboť nejsou byliny.“
Zde se dokonce zdá, že je to býložravý tvor… odkazujeme další úvahy v tomto směru na draky podzemní. Nezbývá než zdůraznit, že přes slušnou četnost těchto tanin naprosto nelze tohoto drobného pouštního tvora dosazovat za všechny biblické draky; prakticky žádný případ, který se dotýkal Leviathana nebo Janova draka tomuto popisu neodpovídal.
Zrovna další exemplář draka, Izaiáš 14,29 je úplně jiného druhu; ekumenické znění tvrdí: „ Neraduj se, Pelišteo, že je polámaná hůl, která tě bije, neboť z hadího kořene vzejde bazilišek, a jeho plodem bude ohnivý létající had.“ Kralická bible vidí vývojová stádia podobně – ze zlomené hole vzejde bazilišku, a z něho ohnivý létající drak. Melantrich tu ovšem naprosto zbloudil; „neb z kořene hadového vyjde králík a símě jeho požíraje ptáka.“ Lze jen doufat, že „králík“ je malý král, čili bazilišek. Latinský originál vulgáty nenechává na pochybách – je zde draco volans.
Tento verš je naprostá rarita. Ohnivých tvorů jsme už viděli celou řadu, ale tento je první výslovně označený jako létající. Že to není náhoda, ukazuje Iz 30,6 v ekumenické verzi: „do země soužení a tísně, kde jsou lvice a lvi, mezi nimi zmije a ohnivý létající had…“ , Melantrich opět překládá: „břímě dobytků poledních zemi zarmoucení a úzkosti, lev a lvice vychází z nich, ještěr a bazilišk létající…“ a Kralická bible: „Břímě hovad poledních v zemi nátisku a soužení, odkudž lev a lvice, ještěrka a drak ohnivý létající…“
Další zvláštní drak je v [b]Jr [/b]51,34: „Vyjídá mne, potírá mne, Nabuchodonozor král babylonský, vystavuje mi nádobu prázdnou, požírá mne jako drak, naplňuje břich svůj rozkošemi mými, vyhání mne.“ K tomu nedodávají jiné verze nic nového; překlad slovem „drak“ je v naprosté shodě. Zvíře je zjevně podstatnějšího druhu; mohlo by jít přinejmenším o krokodýla.
Vynechané části Jeremiáše už nepřinesou mnoho podstatného; jsou tam jen jiné varianty hrozby „draky a sovami.“ V 8,17 posílá prorok na nehodné hady a bazilišky;
Asi nejslavnějšího biblického draka ze [b]Zjevení [/b]odkazujeme k drakům nebeským.
Draka z pokračování knihy [b]Daniel [/b]14,23-27, které se bohužel v evangelických biblích nevyskytuje, taktéž studujeme v drakobijcích technických.
Přísně vzato, přes záplavu nejrůznějších zmínek se zdrcující většina všech týká něčeho jiného, než draků; je tu řada hadů, krokodýlů, drobných pouštních „tanin“ a také draků čistě slovních. Dokonce i ten nejslavnější ze Zjevení se zjevně týká věků budoucích….
Takže na rozloučení zbývá poslední drak, nacházející se v knize [b]Moudrosti [/b]11,15-20, kterou opět najdeme jenom v katolických verzích bible. Melantrich to líčí takto:
„…ruka tvá, všemohoucí pane, kteráž stvořila okršlek země z věci neviditelné, poslati na ně množství medvěduov, aneb líté lvy, aneb neznámé a hněvu plné zvířata, aneb párou ohnivou dýchající aneb dýmní smrady vydávající aneb hrozné jiskry z očí vypouštějící jichžto netoliko výraz mohl se hladiti ale i patření strašlivé zabití.“
Zde se jeví být překvapivá podobnost s fascinujícím Iz 14,29 a 30,6, a také částí Jb 41; a žalmem 18,9; drak je rovnou ohnivý, a navíc je tu i baziliščí schopnost zabíjet pouhým pohledem (viz kapitola o dračím dechu).