od Argonantus » 17. 9. 2021, 14:07
Sparkle píše: ↑17. 9. 2021, 12:58
Jak fungovalo ve středověku právo disponovat s majetkem rodiny pro lidi, kteří nebyli hlavou rodu? Hlavně u šlechty a zámožných rodin. Jde mi konkrétně o situaci: Hlavou rodiny je týpek A. Má syna B. Ten má syna C. Nyní B tragicky zemře, zbydou po něm osobní věci (zbraně, outfity apod.) a jeho syn C by si je chtěl vzít a disponovat s tím. Hlava rodu A mu to ale nechce svěřit, považuje to za majetek rodu.
A podobné situace. Jak se to obvykle řešilo?
Tak majetek nejsou jen zbraně a outfity, ale především, vždy a po celé věky hlavně půda a nemovitosti.
Dědické právo je jedno z nejstarších základů vlastnictví, v Koldínovi je dokonce slovo "dědictví" užíváno jako "vlastnictví", a znamená to v zásadě totéž.
Takže pokud má dědeček a hlava rodu A syna B, ví se naprosto přesně, kdo z nich co vlastní. U nás dokonce přesněji, než kde jinde, ježto máme asi od 1300 zemské dsky, což je předchůdce katastru. Už tehdy se tam psalo, co kdo vlastní, co nejpřesněji.
U nás jsou v chodu dva konkurenční dědické modely, zřejmě od 12. století (dřív nebyl feudalismus a nemáme lejstra), a to:
I) "Vladař domu Rožmberského", hlava rodu, který vlastní všechno jako Don Corleone, co řekne, to se stane, a platí, to, dokud neumře a pak to převezme nový vladař (typicky nejstarší syn, případně nejstarší přeživší syn)
Takže nějaký vnuk má fakt smůlu, pakliže mu dědeček výslovně nedá tu zbroj na hraní.
II) Hynek Berka z Dubé, který měl dva syny, a každému přidělil kus země, aby si na ní hospodařili samostatně, a když měl ten jeho syn sedm vnuků, vzniklo v důsledku toho sedm hradů. Pročež je v severních Čechách drtivě víc menších hradů, než v Čechách jižních.
Takže tady domáhání se vlastního majetku má šanci docela velkou. Jinak to dělení probíhá velmi typicky v rámci svatby, kdy rytíř začne samostatně hospodařit (a rozhýbají se majetky i tím, že dostanou věno od rodu nevěsty).
Model II u nás časem naprosto převládl a dostal se do městských práv (1579) a odtud do občanského zákoníka (1811) a v modifikované podobě funguje tak nějak dodnes (2012).
Výhoda je, že si můžeš vybrat, který model tvoji šlechtici užívají. Funkční jsou oba, a oba mají taky svoje mouchy:
I - vyřazuje ze hry většinu členů rodu, kteří jsou občas naštvaní, závidí a v extrémním případě hlavu rodu zabijí. V tomto modelu je patrný dramatický význam "prvorozenství", které se řeší v Bibli nebo v pohádkách.
II - nevyřazuje nikoho, ale majetky přirozeně zmenšuje a atomizuje, když to necháte být dlouho, pak se stane, že hrad spoluvlastní postupně několik naprosto cizích rodin.
Efekt důvěrně známý všem restituentům, kde se obvykle přeskočilo asi 40 let přirozeného vývoje.
Ještě poznámka - ženské systém samozřejmě vyřazuje zcela, po celou dobu kariéry, ježto o majetku rozhoduje archaicky chlap. S jedinou podstatnou výjimkou, což je vdova v modelu II, která má samostatně oddělený majetek, ježto ho měl její manžel.
EDIT:
Ještě důležitý dodatek k těm koním, zbrojím, outfitům a podobně drahému a luxusnímu zboží - ta superiorita půdy a hospodářství vězí v tom, že to je ekonomický zdroj, výrobní prostředek, jak psával soudruh Marx, kdežto kůň, zbroj, superšaty a podobně jsou spotřební předmět, který navíc s sebou nese další náklady (kůň furt něco žere, v tom je jeho potomek automobil stejný).
Pročež naivní mladý jedinec sice může vydlabat od dědečka v modelu I super arabského koně na hraní, když dědeček uzná, že kůň je pro jeho plány nepodstatný, ale pak se ukáže, že mladíkova závislost na dědečkovi ještě vzroste, ježto nemá na obrok.
K samostatnosti naopak může vést pro šlechtice pár lánů polí s vesnicí (lán je jednotka, vzniklá jako "solidní zcela v pohodě hospodářství pro rodinu", asi 20 hektarů). Časem zjistí, že si toho koně může koupit sám.
Takže pokud míním "hrad", pak samozřejmě hrad i s přilehlými vesnicemi, poli a kompletním panstvím.
[quote=Sparkle post_id=626986 time=1631876327 user_id=2677]
Jak fungovalo ve středověku právo disponovat s majetkem rodiny pro lidi, kteří nebyli hlavou rodu? Hlavně u šlechty a zámožných rodin. Jde mi konkrétně o situaci: Hlavou rodiny je týpek A. Má syna B. Ten má syna C. Nyní B tragicky zemře, zbydou po něm osobní věci (zbraně, outfity apod.) a jeho syn C by si je chtěl vzít a disponovat s tím. Hlava rodu A mu to ale nechce svěřit, považuje to za majetek rodu.
A podobné situace. Jak se to obvykle řešilo?
[/quote]
Tak majetek nejsou jen zbraně a outfity, ale především, vždy a po celé věky hlavně půda a nemovitosti.
Dědické právo je jedno z nejstarších základů vlastnictví, v Koldínovi je dokonce slovo "dědictví" užíváno jako "vlastnictví", a znamená to v zásadě totéž.
Takže pokud má dědeček a hlava rodu A syna B, ví se naprosto přesně, kdo z nich co vlastní. U nás dokonce přesněji, než kde jinde, ježto máme asi od 1300 zemské dsky, což je předchůdce katastru. Už tehdy se tam psalo, co kdo vlastní, co nejpřesněji.
U nás jsou v chodu dva konkurenční dědické modely, zřejmě od 12. století (dřív nebyl feudalismus a nemáme lejstra), a to:
I) "Vladař domu Rožmberského", hlava rodu, který vlastní všechno jako Don Corleone, co řekne, to se stane, a platí, to, dokud neumře a pak to převezme nový vladař (typicky nejstarší syn, případně nejstarší přeživší syn)
Takže nějaký vnuk má fakt smůlu, pakliže mu dědeček výslovně nedá tu zbroj na hraní.
II) Hynek Berka z Dubé, který měl dva syny, a každému přidělil kus země, aby si na ní hospodařili samostatně, a když měl ten jeho syn sedm vnuků, vzniklo v důsledku toho sedm hradů. Pročež je v severních Čechách drtivě víc menších hradů, než v Čechách jižních.
Takže tady domáhání se vlastního majetku má šanci docela velkou. Jinak to dělení probíhá velmi typicky v rámci svatby, kdy rytíř začne samostatně hospodařit (a rozhýbají se majetky i tím, že dostanou věno od rodu nevěsty).
Model II u nás časem naprosto převládl a dostal se do městských práv (1579) a odtud do občanského zákoníka (1811) a v modifikované podobě funguje tak nějak dodnes (2012).
Výhoda je, že si můžeš vybrat, který model tvoji šlechtici užívají. Funkční jsou oba, a oba mají taky svoje mouchy:
I - vyřazuje ze hry většinu členů rodu, kteří jsou občas naštvaní, závidí a v extrémním případě hlavu rodu zabijí. V tomto modelu je patrný dramatický význam "prvorozenství", které se řeší v Bibli nebo v pohádkách.
II - nevyřazuje nikoho, ale majetky přirozeně zmenšuje a atomizuje, když to necháte být dlouho, pak se stane, že hrad spoluvlastní postupně několik naprosto cizích rodin.
Efekt důvěrně známý všem restituentům, kde se obvykle přeskočilo asi 40 let přirozeného vývoje.
Ještě poznámka - ženské systém samozřejmě vyřazuje zcela, po celou dobu kariéry, ježto o majetku rozhoduje archaicky chlap. S jedinou podstatnou výjimkou, což je vdova v modelu II, která má samostatně oddělený majetek, ježto ho měl její manžel.
EDIT:
Ještě důležitý dodatek k těm koním, zbrojím, outfitům a podobně drahému a luxusnímu zboží - ta superiorita půdy a hospodářství vězí v tom, že to je ekonomický zdroj, výrobní prostředek, jak psával soudruh Marx, kdežto kůň, zbroj, superšaty a podobně jsou spotřební předmět, který navíc s sebou nese další náklady (kůň furt něco žere, v tom je jeho potomek automobil stejný).
Pročež naivní mladý jedinec sice může vydlabat od dědečka v modelu I super arabského koně na hraní, když dědeček uzná, že kůň je pro jeho plány nepodstatný, ale pak se ukáže, že mladíkova závislost na dědečkovi ještě vzroste, ježto nemá na obrok.
K samostatnosti naopak může vést pro šlechtice pár lánů polí s vesnicí (lán je jednotka, vzniklá jako "solidní zcela v pohodě hospodářství pro rodinu", asi 20 hektarů). Časem zjistí, že si toho koně může koupit sám.
Takže pokud míním "hrad", pak samozřejmě hrad i s přilehlými vesnicemi, poli a kompletním panstvím.