od York » 31. 3. 2015, 13:06
Mezi úvodní představení, jak probíhá tvorba první scény, a kapitolu o tvorbě postavy, přibylo pár odstavců. Tady jsou:
Jak probíhá hra
V tomto odstavci si shrneme, jak vlastně hraní vypadá. Jak bylo naznačeno v předchozím textu, je to dialog, do kterého se zapojují všichni hráči a Vypravěč jej moderuje. Občas budete společně tvořit nové prvky herního světa, jako třeba když jste vymýšleli svou první scénu a situaci. Ve zbytku času budete hrát za postavy – tedy za ně mluvit a popisovat, co dělají.
V některých případech nemusí být zjevné, jestli se postavě podaří to, co chce udělat. Pokud budeš například chtít probodnout stráž u brány, půjde zřejmě o to, zda jsi lepší šermíř než on, případně jestli ho dokážeš překvapit. Nemůžeš tedy prostě rovnou popsat, že jsi ho probodnul. V kapitole Tvorba postavy se dozvíš, jak herně vyjádříme, nakolik je tvoje postava dobrá v šermu nebo jakékoliv jiné činnosti, o níž se může chtít pokusit. V kapitole Vyhodnocení akcí probereme, jak se určí, zda ve svém záměru uspěješ.
Až skončí vaše první scéna, tak začnete podobně vytvářet další. Na rozdíl od té první už ji ale nebudete vymýšlet z ničeho, ale na základě toho, co už se ve hře stalo. Pokud tedy například vaše první scéna obsahovala pronásledování uprchlého zločince a skončila jeho dopadením, druhá scéna může být o jeho výslechu. Kde se bude odehrávat určíte vy svým rozhodnutím, zda jej budete vyslýchat přímo na místě, nebo ho nejdříve někam odvedete.
Struktura prvního sezení
Vaše první herní sezení se bude skládat z několika navazujících scén. Pokud se jedná o jednorázovou hru a víte, že se už znovu nesejdete, tak je žádoucí, abyste před koncem hry váš příběh nějak uzavřeli. Vyšetřování zločinu by například mělo skončit odhalením pachatele, pátrání po unesené dceři bohatého obchodníka jejím nalezením, a podobně. Nemusíte nutně skončit úspěšně, ale o případném neúspěchu by se mělo rozhodnout až těsně u cíle, nikoliv při první komplikaci – to byste si totiž moc nezahráli.
Zajistit, abyste to stihli odehrát, je úkolem Vypravěče. Nejpozději zhruba v polovině hracího času by se měl rozhodnout, co je hlavním cílem nebo motivem příběhu. Pokud to není jasné, zeptá se nahlas – promluvte si o tom a společně určete, kam váš příběh směřuje. Nevymýšlejte ale zatím, jak to celé dopadne, to se dozvíte další hrou.
Je vhodné formulovat to jako otázku, například:
• „Kdo zabil pátera Antonia?“
• Stihneme doručit dopis včas?
• Podaří se nám nalézt vzácný artefakt ukradený z paláce komtesy z Anjou?
Vypravěč by následně měl volbou tempa hry zajistit, že v průběhu hraní na tuto otázku najdete odpověď. To znamená, že pokud máte málo času, tak místo odehrávání výslechu strážného může například rovnou říct, co jste se od něj dozvěděli, nebo třeba přeskakovat dlouhé úseky děje jednou větou, například:
„Po celých pět dní cesty se nic zajímavého nestalo. Dorazili jste do Londýna.“
Na finální scénu si vyhraďte dost času – je lepší skončit dřív, než nechat rozehraný příběh nedokončený.
Hraní na pokračování
Pokud víte, že se sejdete znovu, nebo že dokonce budete hrát pravidelně, tak děj samozřejmě násilně urychlovat nemusíte. Při dlouhodobém hraní se ovšem také hodí držet se určité struktury, více si o tom povíme v kapitole První hra skončila. Co dál? Tu už ale nemusíte číst před první hrou a dokonce je lepší, když si hru nejdříve vyzkoušíte a až pak si přečtete, jak ji vést dál. Osobní zkušenost vám žádná příručka nenahradí.
Mezi úvodní představení, jak probíhá tvorba první scény, a kapitolu o tvorbě postavy, přibylo pár odstavců. Tady jsou:
[justify][size=115][b]Jak probíhá hra[/b][/size]
V tomto odstavci si shrneme, jak vlastně hraní vypadá. Jak bylo naznačeno v předchozím textu, je to dialog, do kterého se zapojují všichni hráči a Vypravěč jej moderuje. Občas budete společně tvořit nové prvky herního světa, jako třeba když jste vymýšleli svou první scénu a situaci. Ve zbytku času budete [i]hrát za postavy[/i] – tedy za ně mluvit a popisovat, co dělají.
V některých případech nemusí být zjevné, jestli se postavě podaří to, co chce udělat. Pokud budeš například chtít probodnout stráž u brány, půjde zřejmě o to, zda jsi lepší šermíř než on, případně jestli ho dokážeš překvapit. Nemůžeš tedy prostě rovnou popsat, že jsi ho probodnul. V kapitole [b]Tvorba postavy[/b] se dozvíš, jak herně vyjádříme, nakolik je tvoje postava dobrá v šermu nebo jakékoliv jiné činnosti, o níž se může chtít pokusit. V kapitole [b]Vyhodnocení akcí[/b] probereme, jak se určí, zda ve svém záměru uspěješ.
Až skončí vaše první scéna, tak začnete podobně vytvářet další. Na rozdíl od té první už ji ale nebudete vymýšlet z ničeho, ale na základě toho, co už se ve hře stalo. Pokud tedy například vaše první scéna obsahovala pronásledování uprchlého zločince a skončila jeho dopadením, druhá scéna může být o jeho výslechu. Kde se bude odehrávat určíte vy svým rozhodnutím, zda jej budete vyslýchat přímo na místě, nebo ho nejdříve někam odvedete.
[size=115][b]Struktura prvního sezení[/b][/size]
Vaše první herní sezení se bude skládat z několika navazujících scén. Pokud se jedná o jednorázovou hru a víte, že se už znovu nesejdete, tak je žádoucí, abyste před koncem hry váš příběh nějak uzavřeli. Vyšetřování zločinu by například mělo skončit odhalením pachatele, pátrání po unesené dceři bohatého obchodníka jejím nalezením, a podobně. Nemusíte nutně skončit úspěšně, ale o případném neúspěchu by se mělo rozhodnout až těsně u cíle, nikoliv při první komplikaci – to byste si totiž moc nezahráli.
Zajistit, abyste to stihli odehrát, je úkolem Vypravěče. Nejpozději zhruba v polovině hracího času by se měl rozhodnout, co je hlavním cílem nebo motivem příběhu. Pokud to není jasné, zeptá se nahlas – promluvte si o tom a společně určete, kam váš příběh směřuje. Nevymýšlejte ale zatím, jak to celé dopadne, to se dozvíte další hrou.
Je vhodné formulovat to jako otázku, například:
• „Kdo zabil pátera Antonia?“
• Stihneme doručit dopis včas?
• Podaří se nám nalézt vzácný artefakt ukradený z paláce komtesy z Anjou?
Vypravěč by následně měl volbou tempa hry zajistit, že v průběhu hraní na tuto otázku najdete odpověď. To znamená, že pokud máte málo času, tak místo odehrávání výslechu strážného může například rovnou říct, co jste se od něj dozvěděli, nebo třeba přeskakovat dlouhé úseky děje jednou větou, například:
„Po celých pět dní cesty se nic zajímavého nestalo. Dorazili jste do Londýna.“
Na finální scénu si vyhraďte dost času – je lepší skončit dřív, než nechat rozehraný příběh nedokončený.
[size=115][b]Hraní na pokračování[/b][/size]
Pokud víte, že se sejdete znovu, nebo že dokonce budete hrát pravidelně, tak děj samozřejmě násilně urychlovat nemusíte. Při dlouhodobém hraní se ovšem také hodí držet se určité struktury, více si o tom povíme v kapitole [b]První hra skončila. Co dál?[/b] Tu už ale nemusíte číst před první hrou a dokonce je lepší, když si hru nejdříve vyzkoušíte a až pak si přečtete, jak ji vést dál. Osobní zkušenost vám žádná příručka nenahradí.[/justify]