od Nathaka » 28. 3. 2012, 20:41
Ecthelionovi: Nejdřív moc děkuju za pochvalu, jsem opravdu překvapený tím, jak je moje prvotina přijata. A teď už si dovolím reagovat na konkrétnosti.
Ad Kniha: Inu, nezlob se na mě, ale přitahuješ to za vlasy. Jestli mají sféričtí lovci vetřelců a ochránci světů milenky a přátele? A jestli si rádi chodí zaplavat do vesmírného bazénu a popíjejí drinky na hvězdách Mléčné dráhy? Tyhle bytosti jsou podobné démonům astrálních sfér, bohům a mocnostem, a ty je chceš přirovnávat k The Sims. To je jako ptát se, jestli má nějaké kamarády Bůh, a co asi dělá ve volném čase, když nehlídá chod vesmíru. - Ve zkratce, musíš si Lovce přestat představovat jako lidi a začít si je představovat jako polobohy a abstraktní entity.
Vcítit se do sférické entity s božskou mocí je samozřejmě obtížné. To je právě důvod, proč sice hraješ za Lovce, ale herně se projevuješ jako jejich vybraný šampion, který je obvykle člověk.
Samozřejmě můžeš tenhle aspekt hry změnit, Lovce polidštět, vypustit jejich zásadu nepřímého zasahování do světa a pak můžeš zcela vypustit avatáry. Ono to zas takové změny v systému nevyžaduje, dokonce to bude o to lehčí, že budeš používat jen jeden herní deník a budeš mít vždy dostupné všechny své schopnosti v plné síle.
Jenže i to, že avatárové se každé sezení mění, má své opodstatnění. Pokaždé se musíš vcítit do jiné bytosti, do jiného charakteru, a to je výzva. A je samozřejmě lepší, pokud svým avatarům předáváš jen část ze své moci, a podle zadaného úkolu musíš rozhodovat, která část to bude.
Ad Hra za Vetřelce: To není vůbec pravda, že jsou pasivní a jen čekají. Ani nevím, kde jsi tohle vyčetl. Je naopak řečeno, že Vetřelci volí různé způsoby ničení světů a podle toho se pak samozřejmě chovají. Pokud rozpoutají válku, tak budou dál podněcovat lidi k bojům, budou ve světě prodávat zbraně a podobně. Za tímhle účelem je také v herním kole popsán Tah vetřelců, ve kterém se PJ má zamyslet nad tím, co asi Vetřelci dělají, čímž předcházím přesně tomu, co ty kritizuješ, to jest aby arcizloduch seděl ve svém paláci a čekal na dobrodruhy, kteří ho setnou. Možnost hrát přímo za Vetřelce pak vyloženě vede hráče k tomu, že to není hon za jedním tupcem, který na ně někde čeká, ale hra dvou stran, ve které obě se obě strany snaží druhou stranu zaskočit.
Tohle ani není otázka systému jako takového. Záleží na Pánu hry a na jeho schopnosti představit si, co proti hráčům nepřítel vymyslí. Dokonce si troufnu tvrdit, že Knihovládce v tomhle většinu her předčí, protože nepřátelům dává vlastní tah a umožňuje za ně i hrát.
A už vůbec nechápu, proč by měli být Vetřelci neschopní dobýt svět bez Dluhu Lovců. Pokud Lovci nepřijdou, tak Vetřelec v daném světě v podstatě nemá opozici. Teda samozřejmě, pokud chceš hrát ve světě, kde je dostatek hrdinů a borců na to, aby Vetřelce prokoukli a umlátili sami, tak není důvod, aby tam Lovci chodili. Ale taky není důvod hrát takovou hru podle pravidel Knihovládce, ale prostě vezmeš DrD, nastřelíš Vetřelci nějaké parametry a vydáš se proti němu s družinou...
Ad Dovednosti a Schopnosti: Nesouhlasím, že je to jedna a tatáž věc. Ve všech RPG hrách, které znám, je velmi podstatné, jestli můžeš něco používat automaticky a jen se v tom obecně zdokonaluješ, anebo jestli je to něco, co může použít jen ten, kdo to ovládá. Rozdělení na obecné dovednosti (jako plavání, běhání, čtení a psaní...) a zvláštní schopnosti (dané povahou rasy či povolání) jsou v RPG standardem (a najdeme ho i v DrD nebo v DnD).
V Knihovládci jsou mechanicky sjednocené, ale pořád je mezi nimi ten zásadní rozdíl, že "základní" stupeň dovednosti má každý (ježto i neplavec se na hladině udrží), kdežto schopnost se musíš naučit od nuly (nemůžeš si po ránu říct, že zapálíš svíčku silou své mysli). V pravidlech jsem se to snažil jasně a srozumitelně popsat a podle mě je to v pořádku.
Ad Zkouška a Střet: Tady s tebou naopak souhlasím, a už krátce po odeslání hry jsem přemýšlel o tom, že mechaniku sjednotím a její popis zjednoduším (ten totiž považuji za nejslabší část hry). Ostatně, píšu o tom i ve vlastním reportu výše. Obě mechaniky zastoupí jedna mechanika, u které se Náročnost určí buď náhodně, nebo výpočtem z atributů, dovedností a schopností druhé strany.
Ad Zakončení: Jak to vypadá, když se božské astrální entity rozhodnout opustit své pozemské hostitele a kdesi ve sférách svedou souboj s nadpozemským Vetřelcem, to opravdu popsat neumím. Stejně jako na začátku na to koukáš z příliš přízemního (přirozeně lidského) pohledu. - A kromě toho mám už od prvního přečtení Dračího doupěte odpor k tomu, když mi systém diktuje, jakým způsobem si mám představit nadpřirozeno ve svém světě.
Ad Spousta kostek: To jsem rád. Já mám k poolu pozitivní vztah a řekl bych to přesně jako ty: Je to cool.
Ad Hraní: Tady tě asi vůbec nepobírám. Chceš hrát RPG hru, tedy hru, ve které jde o tvou schopnost představivosti. A ty si neumíš představit, jak by se Vetřelec mohl pokusit zničit svět? A jak ho ty jako avatár najdeš? To je přece to hlavní, o co nám v RPG hrách jde, vymýšlet plán a představovat si, co uděláme.
Obrovskou volnost a možnost hrát Vetřelce i Lovce v podstatě jakkoliv považuju za klad hry. Pokud chceš jako Lovec svým avatárům dát přístroje, které Vetřelce najdou, do toho. Pokud chceš svému avatárovi propůjčit šestý smysl, do toho. Jasně, je to extra těžké pro nováčky, proto taky hru představuju jako systém pro zkušenější hráče, kteří už zhruba tuší, co mohou v RPG hře dělat.
Samozřejmě uznávám, že příklady jsou super věc, která umožní čtenáři si při vší té volnosti najít tu svou cestičku, a hodlám je při nejbližší možné příležitosti dodělat, ale prostě jsem to nestíhal. To je jediný důvod, proč tam chybějí. Už v pravidlech se píše, že připravuji příklady Lovců, příklady avatárů, příklady světů, příklady Vetřelců, seznamy dovedností a schopností, předměty, které můžeš jako Lovec darovat svým avatárům, a tak dále. Jakmile se k tomu dostanu, všecko bude. :B
Díky za všechny připomínky.
Ecthelionovi: Nejdřív moc děkuju za pochvalu, jsem opravdu překvapený tím, jak je moje prvotina přijata. A teď už si dovolím reagovat na konkrétnosti.
Ad Kniha: Inu, nezlob se na mě, ale přitahuješ to za vlasy. Jestli mají sféričtí lovci vetřelců a ochránci světů milenky a přátele? A jestli si rádi chodí zaplavat do vesmírného bazénu a popíjejí drinky na hvězdách Mléčné dráhy? Tyhle bytosti jsou podobné démonům astrálních sfér, bohům a mocnostem, a ty je chceš přirovnávat k The Sims. To je jako ptát se, jestli má nějaké kamarády Bůh, a co asi dělá ve volném čase, když nehlídá chod vesmíru. - Ve zkratce, musíš si Lovce přestat představovat jako lidi a začít si je představovat jako polobohy a abstraktní entity.
Vcítit se do sférické entity s božskou mocí je samozřejmě obtížné. To je právě důvod, proč sice hraješ za Lovce, ale herně se projevuješ jako jejich vybraný šampion, který je obvykle člověk.
Samozřejmě můžeš tenhle aspekt hry změnit, Lovce polidštět, vypustit jejich zásadu nepřímého zasahování do světa a pak můžeš zcela vypustit avatáry. Ono to zas takové změny v systému nevyžaduje, dokonce to bude o to lehčí, že budeš používat jen jeden herní deník a budeš mít vždy dostupné všechny své schopnosti v plné síle.
Jenže i to, že avatárové se každé sezení mění, má své opodstatnění. Pokaždé se musíš vcítit do jiné bytosti, do jiného charakteru, a to je výzva. A je samozřejmě lepší, pokud svým avatarům předáváš jen část ze své moci, a podle zadaného úkolu musíš rozhodovat, která část to bude.
Ad Hra za Vetřelce: To není vůbec pravda, že jsou pasivní a jen čekají. Ani nevím, kde jsi tohle vyčetl. Je naopak řečeno, že Vetřelci volí různé způsoby ničení světů a podle toho se pak samozřejmě chovají. Pokud rozpoutají válku, tak budou dál podněcovat lidi k bojům, budou ve světě prodávat zbraně a podobně. Za tímhle účelem je také v herním kole popsán Tah vetřelců, ve kterém se PJ má zamyslet nad tím, co asi Vetřelci dělají, čímž předcházím přesně tomu, co ty kritizuješ, to jest aby arcizloduch seděl ve svém paláci a čekal na dobrodruhy, kteří ho setnou. Možnost hrát přímo za Vetřelce pak vyloženě vede hráče k tomu, že to není hon za jedním tupcem, který na ně někde čeká, ale hra dvou stran, ve které obě se obě strany snaží druhou stranu zaskočit.
Tohle ani není otázka systému jako takového. Záleží na Pánu hry a na jeho schopnosti představit si, co proti hráčům nepřítel vymyslí. Dokonce si troufnu tvrdit, že Knihovládce v tomhle většinu her předčí, protože nepřátelům dává vlastní tah a umožňuje za ně i hrát.
A už vůbec nechápu, proč by měli být Vetřelci neschopní dobýt svět bez Dluhu Lovců. Pokud Lovci nepřijdou, tak Vetřelec v daném světě v podstatě nemá opozici. Teda samozřejmě, pokud chceš hrát ve světě, kde je dostatek hrdinů a borců na to, aby Vetřelce prokoukli a umlátili sami, tak není důvod, aby tam Lovci chodili. Ale taky není důvod hrát takovou hru podle pravidel Knihovládce, ale prostě vezmeš DrD, nastřelíš Vetřelci nějaké parametry a vydáš se proti němu s družinou...
Ad Dovednosti a Schopnosti: Nesouhlasím, že je to jedna a tatáž věc. Ve všech RPG hrách, které znám, je velmi podstatné, jestli můžeš něco používat automaticky a jen se v tom obecně zdokonaluješ, anebo jestli je to něco, co může použít jen ten, kdo to ovládá. Rozdělení na obecné dovednosti (jako plavání, běhání, čtení a psaní...) a zvláštní schopnosti (dané povahou rasy či povolání) jsou v RPG standardem (a najdeme ho i v DrD nebo v DnD).
V Knihovládci jsou mechanicky sjednocené, ale pořád je mezi nimi ten zásadní rozdíl, že "základní" stupeň dovednosti má každý (ježto i neplavec se na hladině udrží), kdežto schopnost se musíš naučit od nuly (nemůžeš si po ránu říct, že zapálíš svíčku silou své mysli). V pravidlech jsem se to snažil jasně a srozumitelně popsat a podle mě je to v pořádku.
Ad Zkouška a Střet: Tady s tebou naopak souhlasím, a už krátce po odeslání hry jsem přemýšlel o tom, že mechaniku sjednotím a její popis zjednoduším (ten totiž považuji za nejslabší část hry). Ostatně, píšu o tom i ve vlastním reportu výše. Obě mechaniky zastoupí jedna mechanika, u které se Náročnost určí buď náhodně, nebo výpočtem z atributů, dovedností a schopností druhé strany.
Ad Zakončení: Jak to vypadá, když se božské astrální entity rozhodnout opustit své pozemské hostitele a kdesi ve sférách svedou souboj s nadpozemským Vetřelcem, to opravdu popsat neumím. Stejně jako na začátku na to koukáš z příliš přízemního (přirozeně lidského) pohledu. - A kromě toho mám už od prvního přečtení Dračího doupěte odpor k tomu, když mi systém diktuje, jakým způsobem si mám představit nadpřirozeno ve svém světě.
Ad Spousta kostek: To jsem rád. Já mám k poolu pozitivní vztah a řekl bych to přesně jako ty: Je to cool. :-)
Ad Hraní: Tady tě asi vůbec nepobírám. Chceš hrát RPG hru, tedy hru, ve které jde o tvou schopnost představivosti. A ty si neumíš představit, jak by se Vetřelec mohl pokusit zničit svět? A jak ho ty jako avatár najdeš? To je přece to hlavní, o co nám v RPG hrách jde, vymýšlet plán a představovat si, co uděláme.
Obrovskou volnost a možnost hrát Vetřelce i Lovce v podstatě jakkoliv považuju za klad hry. Pokud chceš jako Lovec svým avatárům dát přístroje, které Vetřelce najdou, do toho. Pokud chceš svému avatárovi propůjčit šestý smysl, do toho. Jasně, je to extra těžké pro nováčky, proto taky hru představuju jako systém pro zkušenější hráče, kteří už zhruba tuší, co mohou v RPG hře dělat.
Samozřejmě uznávám, že příklady jsou super věc, která umožní čtenáři si při vší té volnosti najít tu svou cestičku, a hodlám je při nejbližší možné příležitosti dodělat, ale prostě jsem to nestíhal. To je jediný důvod, proč tam chybějí. Už v pravidlech se píše, že připravuji příklady Lovců, příklady avatárů, příklady světů, příklady Vetřelců, seznamy dovedností a schopností, předměty, které můžeš jako Lovec darovat svým avatárům, a tak dále. Jakmile se k tomu dostanu, všecko bude. :B
Díky za všechny připomínky. :-)