RPG Fórum

Hráli jsme jak píše @Jerson a bylo to fajn. Zpravidla kratší, ale pokud se dobrodružství protáhlo, tak si ho dovedl do konce jeden PJ a pak střídačka. Při hraní 1 - 2× za měsíc, by mi to střídání postav po 1/4 či 12/ roce vadilo. Takhle, když se nesešla družina, dali jsme s druhým PJ nějaké intermezzo, kdy jsem jako postava řešil něco někde bokem, nebo se jako snažil dohnat družinu a přitom mě něco svedlo z cesty a zdrželo. Podobně při vystřídání rolí PJ. A proložit hraní družiny s hrou jednoho hráče je taky velmi zajímavé - mnohem intenzivnější a silnější hraní, kdy se celý příběh točí kolem jediné postavy se silným vlivem na příběh...

Je tam možný střet v případě, že by v tom světě byl nějaký "velký konflikt". Hlavní zloun, nebo něco, co by si každý PJ chtěl řešit po svém. My to tak neměli, postavy putovali po Asterionu (využili jsme hlavně mapy, prostředí a některá dobrodružství) křížem krážem a jednalo se spíše o sérií více méně nezávislých dobrodružství.

Tohle si ty střídající se vypravěči musí vyřešit mezi sebou nějakou domluvou.

Na druhou stranu při menší frekvenci hraní je docela otravné mít rozehraných třeba pět postav v pěti různých světech a rozvíjet je podle toho, co se právě hraje. Já se naopak přimlouvám za to, aby celá skupina měla dohromady jeden svět, ve které by měl každý Vypravěč nějaké své téma, které ostatní postavy můžou řešit, a společně pak používali reálie toho světa. Tím se dá celkem dobře zajistit, že svět spoluvytváří všichni v každém sezení, každý do něj z jedné čtvrtiny až šestiny docela vidí, ale zároveň je pro něj tento svět ze tři čtvrtin až pěti šestin nepředvídatelný. S navíc ho čtyři až šest dalších hráčů může jednak pohlídat, když by se snažil do světa zavést nějakou nelogičnost, a zároveň mu hráči budou schopní sami nadhodit většinu nápadů na to, co by chtěli dělat, protože to bude i jejich svět.

Za mne dvě doporučení:
1) Není vůbec na škodu, když se roli PH zkusí každý ze skupiny, neboť jednak je to přinutí seznámit se hlouběji s pravidly (jinak budou znát primárně pravidla jen k vlastní postavě) a jednak si osahají hru i z té "druhé strany".
Když hráči mají za sebou i zkušenost jakožto PH, tak hra je pak obvykle plynulejší a hráči méně dělají "koniny", které bourají hru (či dokonce logiku herního světa), protože už vědí, jak je pro PH občas těžké/únavné/zdržující se s těmito situacemi vypořádat/na ně reagovat.
Platí to i obráceně - PH by měl mít zkušenost hráče, aby věděl, jak určitá rozhodnutí PH či herní situace mohou hráče frustrovat a proč, s jak hráči uvažují apod. DrD2 není symetrická hra, kdy pro NPC platí identická pravidla co pro hráčské postavy - jsou tam trochu jiné některé mechaniky (např. Zdroje hráčských postav vs. Sudba; využívání Jizev; vytváření postavy (podmiňující se povolání) vs. charakteristika u NPC...), takže pokud PH zažil na vlastní kůži hru i z pozice hráče, pak dokáže lépe hru vést.

Toto vystřídání se všech lidí ve skupině v roli PH stejně nejspíš proběhne jen krátce na začátku, neboť pak (jak už tu bylo řečeno) vám nejspíš vykrystalizuje jeden až dva PH a na tom se to ustálí.

2) Pokud se budete střídat jako PH, rozhodně doporučuji mít oddělené světy i hráčské postavy. Sice věřím, že mohou existovat dva i více PH, kteří dokáží společně udržet jeden svět s jedněmi zákonitostmi a obecnou dějovou linkou, ale nám to dělalo obrovské problémy.

Momentálně aktivně nehraji, ale naposledy jsme se ve vedení hry střídali po odehrání jednoho dobrodružství. Postavy jsme měli stejné, hráli jsme v jednom světě a nebyl tam žádný hlavní zloun, nebo tak něco, ale spíše jsme tím světem putovali.
Jako PJ jsem to bral trochu jako službu hráčům, často jsem se "bál", aby byli hráči spokojení, ale časem se do toho jeden dostane a zjistí, že hráči jsou spokojení - nebo to alespoň říkají :) Je fajn se vystřídat a hrát postavu. Postava (hráč) nezná zápletku a záměr PJ, takže to co jsem já považoval za kiks a zjevnou chybu, hráči vlastně ani nepostřehli. Takže se není třeba obávat. Není to boj, je to hra.
Někdy jsem si chystal mapy, zloduchy, našel nějaké hotové dobrodružství, jindy jsem "sprostě" namíchál ad hoc příběh podle zápletky z nějaké knížky a trochu to ohnul, kdyby to nějaký hráč znal, tak aby to nebylo okatě vidět :)

Pro začátek hrajte kratší dobrodružství na 1 - 3 sezení a pak se prohoďte. My jsme hrávali v DrD+, tak jsme buď udělali s "tím druhým" PJ sezení ve dvou a odehráli paralelní dobrodružství pro postavu aktivního PJ, nebo jeho postava dostala zkušenost na postup, aby nezaostávala za zbytkem družiny.

edit: Jinak ano, PJ je svým způsobem "vládce světa", ale měl by se bavit tím, že si to hráči užívají, ne že je podusí... To, jestli PJ provede postavy nejakým lineárním příběhem, kde postavy sice něco řeší, ale nakonec se příběh odehraje více méně podle plánu PJ, nebo PJ nahodí zápletku a zbytek je výsledek nějakého kolektivního jednání a dopadne různě, to je IMO celkem jedno a záleží na každé skupině a lze to u různě střídat a kombinovat.

My se teď v posledních letech střídali cca po roce (vždy s trochu obměněnou partou). To je totiž maximum doby, než mi začne jako hráči připadat, že PH už to nevede tak dobře jako dřív a že já bych to dělal mnohem líp :-) Ten pocit mě obvykle po půl roce mého Průvodcování přejde, takže během dalších měsíců dokončíme rozehrané a já to zase s povděkem předám. A pak si zase dlouho užívám ten osvobozující pocit hrát "jenom" postavu...
Vždycky teda měníme i prostředí (a někdy i systém), ale když jsem se vracel jako PH, zase jsme se vrátili tam, kde jsme cca před rokem přestali.

Pokud začínáte doporučuju určitě se střídat častěji (ideálně mezi těmi, kdo o to mají zájem) a zatím ani neměnit postavy. Časem ale možná zjistíte, že si jako dva PH vzájemně vkládáte do světa věci, co vás pak omezují nebo ruší vaši představu. Nebo chcete odehrát delší tažení, které "cizí" zápletky trochu narušují. Taky se může objevit i nevědomá snaha házet ve "své" hře šikovné věcičky nebo narážky pro "svoji" postavu apod. (Záleží samozřejmě jak "vážně" tu hru budete brát :-) )
Pak ale bývá lepší střídat i "družiny" (třeba na druhé straně téhož světa). To má někdy i výhodu v tom, že se hráčům jejich postavy tak rychle neobehrají, protože střídají alespoň dva různé charaktery. Zase to ale brání rychlému "dohrání" a dosažení velkých úrovní...

Doporučuji se střídat, a třeba při tom zjistíte, že jednomu z vás ta role vyhovuje víc než hráčská a ustálí se to tak k oboustranné spokojenosti. U nás to tak bylo.

[quote=Fafrin post_id=542506 time=1536140565 user_id=3383]
(Bý průvodcem je super. Být průvodcem furt bez možnosti být občas sám hráčem je trošku opruz.)
[/quote]

Pod to se podepíšu :)

(Bý průvodcem je super. Být průvodcem furt bez možnosti být občas sám hráčem je trošku opruz.)

Pochopil jsme tě tak, jak jsi to napsal - do hlavy ti nevidím. Nicméně by mě zajímalo, jak jinak jsi to mohl myslet, protože z toho co píšeš mi tvé myšlenky vyplývají celkem jasně. Ostatně to není poprvé, kdy o takovém přístupu slyším. Takže budu rád, když mi to vysvětlíš.

To jsi mě pochopil naprosto jinak, než jak jsem to myslel.

[quote=Arten_CZ post_id=542414 time=1536062766 user_id=3225]
Proč je být Průvodcem super? Máš nad hrou o mnoho větší moc než hráči postav. Hráč postavy do hry většinou vstupuje jen prostřednictvím toho, co má postava napsáno v deníku. Průvodce ale může doslova cokoli. Létající města, výbuchy sopek, potápění lodí, draci a princezny. Průvodcova fantazie se dostane daleko více do hry než fantazie ostatních hráčů. Máš moc převést libovolnou myšlenku z jakéhokoli filmu, knížky, odkudkoli do hry a zkusit si "co by kdyby". A máš k tomu celý svět a ještě lidi, kteří ti to odehrají.

Být Průvodcem není o vyhrávání soubojů, bitev, válek, o hraní postavy, být Průvodcem ani neznamená dělat hráčům chůvu a bavit je. Být Průvodcem znamená dávat život svým představám. Stačí ti k tomu nápad a skupinka lidí, které nadchneš k tomu, aby tvé fantazie prožívali s tebou.
[/quote]

Popravdě, tohle je přesně důvod, který řadu hráčů od RPG odradí dřív než pořádně začnou a taky důvod, proč je tak málo dobrých Průvodců. Tak jak to popisuješ to totiž vypadá, že hráči postav jsou jen figurkami ve světě, který Průvodce vytvořil podle vlastních představ a ve kterém se děje jen to, co on chce. Při takovém postupu je to on, kdo pak musí vytvářet většinu zábavy a taky musí řešit nespokojenost hráčů, kteří v herním světě často nenalézají to, kvůli čemu RPG hrajou, ale nedokážou si to uvědomit.

Tenhle přístup je dobrý pro pasivní hráče, kterým je doopravdy jedno, co budou hrát - a nemyslím tím, když [i]říkají[/i], že je jim to jedno, a skutečně jim to je jedno - nebo v několika málo konstelacích, kdy se jejich představy sejdou s představou Průvodce. Ve všech ostatních případech je to dobrý recept na nespokojenost, dohadování a vyhoření z vedení hry.

[quote=Mirek post_id=542416 time=1536063587 user_id=26742]
Ďakujem za odpovede a súhlasím s Artenom my sme chceli sprievodcovia dvaja ale nevedeli sme či v tom nebude zbytočne chaos.
[/quote]

V tom případě spíše doporučuji střídat se po delších kusech (pokud nejste na to vedení hry až tak natěšení, že to nevydržíte, ale to mi zní trochu šíleně). U nás jsme se střídali po 8 sezeních (cca 3 měsíce) DnD/Shadowrun.

Taky bych vzal do úvahy, jestli se střídat v jedné kampani, nebo vést každý svou (s jinými postavami). Osobně tedy doporučuji spíš to druhé, ale teoreticky lze samozřejmě obojí.

Ďakujem za odpovede a súhlasím s Artenom my sme chceli sprievodcovia dvaja ale nevedeli sme či v tom nebude zbytočne chaos.

Z odpovědi trajdy a Fafrina vyplývá, že být Průvodcem je "nutné zlo" a někdo to musí dělat. Rozhodně to není pravda. Být Průvodcem je super. Styl Průvodce se liší dle toho, jakou hru chce vést. Někdo dává přednost dalekosáhlým přípravám, hromadě plánků a mapek a rozepsání příběhů a legend, jiný společně s hráči nadhodí zápletku a hru odvede téměř bez přípravy. Záleží ale čistě na Průvodci, jak se rozhodne a jakou přípravu zvolí.

Proč je být Průvodcem super? Máš nad hrou o mnoho větší moc než hráči postav. Hráč postavy do hry většinou vstupuje jen prostřednictvím toho, co má postava napsáno v deníku. Průvodce ale může doslova cokoli. Létající města, výbuchy sopek, potápění lodí, draci a princezny. Průvodcova fantazie se dostane daleko více do hry než fantazie ostatních hráčů. Máš moc převést libovolnou myšlenku z jakéhokoli filmu, knížky, odkudkoli do hry a zkusit si "co by kdyby". A máš k tomu celý svět a ještě lidi, kteří ti to odehrají.

Být Průvodcem není o vyhrávání soubojů, bitev, válek, o hraní postavy, být Průvodcem ani neznamená dělat hráčům chůvu a bavit je. Být Průvodcem znamená dávat život svým představám. Stačí ti k tomu nápad a skupinka lidí, které nadchneš k tomu, aby tvé fantazie prožívali s tebou.

Pruvodce hrou je tezka role. Musis se pripravovat dopredu, nemuzes hrat sam za sebe a v podstate nemuzes ani vyhrat zadny souboj. A i kdyz najdes zpusib, jak vyhrat bitvu, tak nesmis vyhrat valku. Zato hraci jenom prijdou, casto nemaji ani kostku a uzivaji si pribehu. Pozice pruvodce hrou by se urcite mela stridat, aby vsichni si zvykli, ze to na ne jednou prijde.