Mno, skusím začít s původním dotazem.
Na anglických "fórech" mně vyp*ndali za to co řeknu, a nejspíš to nebude populární názor/zkušenost, ale...
DrD II (I jiné rpg) jde dobře hrát i tak, že vypravěč (průvodce) má i svou vlastní postavu, nebo bytost, která s družinou spolupracuje a cestuje. Při vytváření této postavy je fakt důležité aby měla nějakou podpůrnou roli a aby vypravěč chápal, že mít všechnu pozornost na sobě v obou sférách hry nikam nevede... krom schyzofrenické chvilky. (hráčská a vypravěčská AKA In-game a Meta)
Taková podpůrná postava tedy nesmí předehnat hráče a rozhodně se nehodí když je pro běh příběhu důležitejší než sami hráči (Sama by si poradila bez nich)
Dá se klidně odehrát i jako pomocník a nabírat pouto například tím, že se jí dostává uznání od družiny. Což je vlastně přestně to co je, nástrojem pro vypravěče a pomocníkem pro družinu. Je taky potřeba aby hráči nechápali vypravěče jako protivníka, ale jako někoho kdo drží konzistenci příběhu, na kterém pracujete společně.
Co nedělat:
- Polobohy, kteří jsou schopni dominovat ve všech situacích.
- Postavy které si poradí bez nich
- Neochotného podrážděného blbouna
- Postavu která s družinou nevychází
Těď když je jasné co nedělat, můžeme začít s tím jak si vypravěč užije trochu hráčské srandy.
Z mé zkušenosti je nejlepší mít postavu, která dělá něco co zbytek družiny neumí a na čem by se vypravěč vyblbnul.
Postava může být klidně i maskot skupiny, nebo něco strandovního jako třeba chodící truhla, kostlivý hrobník, mluvící medvěd etc.
Hlavní na té postavě je, aby vypravěče bavila. A hlavní na hře je prostě to, aby si to všichni užívali a u stolu to brali sportovně a s úsměvem, i když jejich postavy zrovna nezáří. (To zaručeně není rada jen pro tyto případy, ale pro hru obecně)
Uvedu pár svých zkušeností. Kartak - trochu vyčnívá z družiny jinak udatných bojovníků. Má pár úrovní alchymisty, takže pro skupinu dělá lektvary a sám používá třaskaviny všeho druhu, vetšina z nich jen zvyšuje ohrožení, nebo nutí protivníka se vyčerpat. (Aby nevzal hrdinům vítr z plachet)
Taky je to dosti študák a tak má ZS Knihomol atp. Aby mohl Vypravěč přijít s informacemi když je to potřeba.
Začal jako hráčská postava ale pak jsem se uprostřed výpravy uchopil Vypravěčství a už to bylo. Nikdo se ho nechtěl zbavit protože ZS Všelék, je holt ZS Všelék
S tou kampaní jsme se dostali dost daleko a do dost vysokých úrovní, naše první v hrách mocných, takže z něho nakonec byl i černokněžník.
S takovou, už mocnou, postavou je pak potřeba dávat si bacha aby ostatní členové družiny byli vždy napřed v tom co chtějí dělat oni. Nezapomínat na to že vypravěčova postava je vlastě pořád NPC a hráči jsou klíčem a centrem hry a příběhu. (V podstatě je tento příklad takovým Gandalfem)
Dalším velkým (ne)úspěchem bylo když jsme hráli za nemrtvé. Tam jsem od začátku udělal postavu, která byla právoplatným dědicem království, ale jejich temné království bylo cílem svaté války. Na začátku došlo celkom k nedohodě, kdy se část družiny nechtěla přidat k výpravě která by měla tu křížovou výpravu zvrátit. To samozřejmě chtělo trochu přesvědčování a všechno bylo s družinou dohodnuto. (Tady končí ten neuspěch, či škobrtnutí) Pak už se pokračovalo jak běžně.
Korax, právopratný král - byl jeden z družiny nemrtvých, a na vyšších úrovních ten poslední co vypadal trochu lidsky. Běžně se účastnil bojů s družinou a byl taky ten co pro družinu zařizoval výpravy. Takový kapitán žoldnéřské bandy, by se dalo říci.
Tohle byla kampaň co trvala tak rok dva a povedlo se mi jednoho z mých členů družiny i zabít. (Pak sme skřeta přeměnily na moronoše, aby si nemusel dělat novou postavu)
Takže to jsou takové dvě velké postavy které byli skutečně skrz celé dobrodružství přítomny a nikomu nevadily, sic jsem je držel zkrátka a do popředí tlačil vždy hráče.
Pak jsou to takové menší, jak jsem již uved, které jsou už zkutečně jen Bytostmi.
- Jedním z nich byl Mimik (Ukradeno z DnD) - Ten se schovával na poli jako dýně a trápil tamějšího farmáře. Naštěstí se tu potvoru rozhodli chytit místo toho aby ji zabili. A tak jsem z něj udělal potvůrku šikovnou, uměl ze sebe udělat žebřík, síť, kolo od vozu, a fungoval jinak jako chodící truhla, a jednou byl dokonce použit i jako zbraň.
- Další byl kostlivý hrobník, kterého mohla družina přivolat jeho starou lopatou. Ten byl velice nápomocen když bylo potřeba dostat někoho do hrobu, ale trval na tom, že protivníka musí následně pohřbít, což byl problém u větších potvor.
- Pak tu byl "mluvící" medvěd který rozuměl všemu co se mu řeklo a poslušně vykonal, tak jak to šlo. (Zašlo to tak daleko, že ho jednou nechali odemykat truhlu, což se mu samozdřejmě nepovedlo. Ale pro prču sem si hodil bez povolání nepřesně, připraven příjmout úspěch.)
- Nakonec tu byla sukuba, která pronásledovala našeho paladina a i přes svůj handicap se snažila být andělem
Na konec tohoto bych dodal, že tento styl hry není pro každého. Vypravěči, jako jedinní, mají tu možnost užít si nespočet různých postav, libovolně je střídat, neřídit se pravidly vytváření postav co platí pro hráče a jednoduše užívat si tolika různých variant že je to trochu jiná dimenze od toho co zažívají hráči. Takže tohle není potřeba, můžes si užít stejnou srandu jenom s bytostmi.
(Dodatek: Pokud je družina už trochu namakaná, neboj se udělat hráčskou postavu jako hlavního protivníka. Mně se to dost osvědčilo, hlavně když se mají setkat se svými rivaly.)
Mno, skusím začít s původním dotazem.
Na anglických "fórech" mně vyp*ndali za to co řeknu, a nejspíš to nebude populární názor/zkušenost, ale...
DrD II (I jiné rpg) jde dobře hrát i tak, že vypravěč (průvodce) má i svou vlastní postavu, nebo bytost, která s družinou spolupracuje a cestuje. Při vytváření této postavy je fakt důležité aby měla nějakou podpůrnou roli a aby vypravěč chápal, že mít všechnu pozornost na sobě v obou sférách hry nikam nevede... krom schyzofrenické chvilky. (hráčská a vypravěčská AKA In-game a Meta)
Taková podpůrná postava tedy nesmí předehnat hráče a rozhodně se nehodí když je pro běh příběhu důležitejší než sami hráči (Sama by si poradila bez nich)
Dá se klidně odehrát i jako pomocník a nabírat pouto například tím, že se jí dostává uznání od družiny. Což je vlastně přestně to co je, nástrojem pro vypravěče a pomocníkem pro družinu. Je taky potřeba aby hráči nechápali vypravěče jako protivníka, ale jako někoho kdo drží konzistenci příběhu, na kterém pracujete společně.
Co nedělat:
[list]Polobohy, kteří jsou schopni dominovat ve všech situacích.[/list]
[list]Postavy které si poradí bez nich[/list]
[list]Neochotného podrážděného blbouna[/list]
[list]Postavu která s družinou nevychází[/list]
Těď když je jasné co nedělat, můžeme začít s tím jak si vypravěč užije trochu hráčské srandy.
Z mé zkušenosti je nejlepší mít postavu, která dělá něco co zbytek družiny neumí a na čem by se vypravěč vyblbnul.
Postava může být klidně i maskot skupiny, nebo něco strandovního jako třeba chodící truhla, kostlivý hrobník, mluvící medvěd etc.
Hlavní na té postavě je, aby vypravěče bavila. A hlavní na hře je prostě to, aby si to všichni užívali a u stolu to brali sportovně a s úsměvem, i když jejich postavy zrovna nezáří. (To zaručeně není rada jen pro tyto případy, ale pro hru obecně)
Uvedu pár svých zkušeností. Kartak - trochu vyčnívá z družiny jinak udatných bojovníků. Má pár úrovní alchymisty, takže pro skupinu dělá lektvary a sám používá třaskaviny všeho druhu, vetšina z nich jen zvyšuje ohrožení, nebo nutí protivníka se vyčerpat. (Aby nevzal hrdinům vítr z plachet)
Taky je to dosti študák a tak má ZS Knihomol atp. Aby mohl Vypravěč přijít s informacemi když je to potřeba.
Začal jako hráčská postava ale pak jsem se uprostřed výpravy uchopil Vypravěčství a už to bylo. Nikdo se ho nechtěl zbavit protože ZS Všelék, je holt ZS Všelék :D S tou kampaní jsme se dostali dost daleko a do dost vysokých úrovní, naše první v hrách mocných, takže z něho nakonec byl i černokněžník.
S takovou, už mocnou, postavou je pak potřeba dávat si bacha aby ostatní členové družiny byli vždy napřed v tom co chtějí dělat oni. Nezapomínat na to že vypravěčova postava je vlastě pořád NPC a hráči jsou klíčem a centrem hry a příběhu. (V podstatě je tento příklad takovým Gandalfem)
Dalším velkým (ne)úspěchem bylo když jsme hráli za nemrtvé. Tam jsem od začátku udělal postavu, která byla právoplatným dědicem království, ale jejich temné království bylo cílem svaté války. Na začátku došlo celkom k nedohodě, kdy se část družiny nechtěla přidat k výpravě která by měla tu křížovou výpravu zvrátit. To samozřejmě chtělo trochu přesvědčování a všechno bylo s družinou dohodnuto. (Tady končí ten neuspěch, či škobrtnutí) Pak už se pokračovalo jak běžně.
Korax, právopratný král - byl jeden z družiny nemrtvých, a na vyšších úrovních ten poslední co vypadal trochu lidsky. Běžně se účastnil bojů s družinou a byl taky ten co pro družinu zařizoval výpravy. Takový kapitán žoldnéřské bandy, by se dalo říci.
Tohle byla kampaň co trvala tak rok dva a povedlo se mi jednoho z mých členů družiny i zabít. (Pak sme skřeta přeměnily na moronoše, aby si nemusel dělat novou postavu)
Takže to jsou takové dvě velké postavy které byli skutečně skrz celé dobrodružství přítomny a nikomu nevadily, sic jsem je držel zkrátka a do popředí tlačil vždy hráče.
Pak jsou to takové menší, jak jsem již uved, které jsou už zkutečně jen Bytostmi.
- Jedním z nich byl Mimik (Ukradeno z DnD) - Ten se schovával na poli jako dýně a trápil tamějšího farmáře. Naštěstí se tu potvoru rozhodli chytit místo toho aby ji zabili. A tak jsem z něj udělal potvůrku šikovnou, uměl ze sebe udělat žebřík, síť, kolo od vozu, a fungoval jinak jako chodící truhla, a jednou byl dokonce použit i jako zbraň.
- Další byl kostlivý hrobník, kterého mohla družina přivolat jeho starou lopatou. Ten byl velice nápomocen když bylo potřeba dostat někoho do hrobu, ale trval na tom, že protivníka musí následně pohřbít, což byl problém u větších potvor.
- Pak tu byl "mluvící" medvěd který rozuměl všemu co se mu řeklo a poslušně vykonal, tak jak to šlo. (Zašlo to tak daleko, že ho jednou nechali odemykat truhlu, což se mu samozdřejmě nepovedlo. Ale pro prču sem si hodil bez povolání nepřesně, připraven příjmout úspěch.)
- Nakonec tu byla sukuba, která pronásledovala našeho paladina a i přes svůj handicap se snažila být andělem :D
Na konec tohoto bych dodal, že tento styl hry není pro každého. Vypravěči, jako jedinní, mají tu možnost užít si nespočet různých postav, libovolně je střídat, neřídit se pravidly vytváření postav co platí pro hráče a jednoduše užívat si tolika různých variant že je to trochu jiná dimenze od toho co zažívají hráči. Takže tohle není potřeba, můžes si užít stejnou srandu jenom s bytostmi.
(Dodatek: Pokud je družina už trochu namakaná, neboj se udělat hráčskou postavu jako hlavního protivníka. Mně se to dost osvědčilo, hlavně když se mají setkat se svými rivaly.)