od Ecthelion » 6. 4. 2020, 19:26
Alternativní prostředí pro Hrstku: Cactus Air Force
(20. září 1942 – duben 1943)
Po vylodění na Guadalcanalu obsadili Američané japonské rozestavěné letiště a pojmenovali ho Handersonovo letiště (po majoru Loftonu R. Hendersonovi, prvním letci námořní pěchoty, který zahynul v bitvě, přesněji u Midway, kde s neochvějnou odvahou vedl nálet na japonské letadlové lodě). Z tohoto polního letiště a v neskutečně obtížných podmínkách pak operovala síla známá jako Cactus Air Force („Cactus“ bylo krycí jméno ostrova Guadalcanal). Stíhače námořní pěchoty a bombardéry letectva a námořnictva odsud statovaly k leteckým a námořním bitvám kolem ostrova.
Přistávací plocha byla prašná a prach ucpával motory strojů. Chyběly hangáry, opravárny, cisterny (letadla se musela ručně pumpovat ze sudů leteckého benzínu). Paliva se vždy kriticky nedostávalo, nebyly náhradní díly a poškozené letouny se kanibalizovaly na díly. Pokud začalo pršet, celá pláň se proměnila v moře bahna, do kterého stroje zapadávaly a nedaly se vykopat. Piloti a mechanici žili ve stanech v zaplavené kokosové plantáži a většina z nich trpěla nemocemi jako malárie, dysenterie, horečka dengue a houbové infekce. Každé poledne formace 20-40 japonských bombardérů letících ve výšce 20 tisíc stop bombardovala letiště. Japonská děla postřelovala pozice přes den, japonské torpédoborce a bitevní lodě v noci. Inženýři opravovali dráhu ve dne v noci a zasypávali krátery, aby letouny mohly startovat. Cactus Air Force přicházela o stejné množství letounů v boji jako při přistávání a startech. A přesto létali, protože nebylo zbytí.
Celkem na Guadalcanalu bojovalo patnáct letek námořní pěchoty a ztratily 94 pilotů, kteří padli nebo byli pohřešováni a 177 dalších, kteří museli být evakuováni pro zranění nebo nemoci (především těžké případy malárie). Za dobu svého působení stíhací bombardéry a torpédové bombardéry CAF potopily 17 velkých japonských lodí včetně jedné bitevní lodě, těžkého křižníku (
Kinugasa), lehký křižník (
Yura), tři torpédoborce (
Asagiri,
Murakumo a
Natsugumo) a dvanáct transportních lodí. Pravděpodobně k tomuto počtu zničily také tři další torpédoborce, těžký křižník a těžce poškodily dalších 18 lodí.
Spojenecké letouny (USMC):
- Grumman F4F Wildcat (stíhačka)
- Douglas SBD Dauntless (průzkumník a střemhlavý bombardér)
- Grumman TBF Avenger (torpedový letoun)
- Bell P-39 Airacobra (stíhačka)
- Consolidated PBY Catalina (průzkum a záchrana sestřelených pilotů na moři)
Japonské císařské námořní letectvo:
- A6M2 / A6M3 Zero (stíhačka)
- Mitschubischi G4M Type 1 „Betty“ (bombardér)
- Aichi D3A1 „Val“ (stíhací bombardér)
* Pravidla pro velkou část letounů lze najít v základní knize nebo v rozšíření Flying Tigers. Pokud by byl zájem o pravidla pro další stroje, stačí říct a můžeme se o nich pobavit.
[b][size=200]Alternativní prostředí pro Hrstku: [i]Cactus Air Force[/i][/size][/b]
[i](20. září 1942 – duben 1943)[/i]
Po vylodění na Guadalcanalu obsadili Američané japonské rozestavěné letiště a pojmenovali ho Handersonovo letiště (po majoru Loftonu R. Hendersonovi, prvním letci námořní pěchoty, který zahynul v bitvě, přesněji u Midway, kde s neochvějnou odvahou vedl nálet na japonské letadlové lodě). Z tohoto polního letiště a v neskutečně obtížných podmínkách pak operovala síla známá jako Cactus Air Force („Cactus“ bylo krycí jméno ostrova Guadalcanal). Stíhače námořní pěchoty a bombardéry letectva a námořnictva odsud statovaly k leteckým a námořním bitvám kolem ostrova.
Přistávací plocha byla prašná a prach ucpával motory strojů. Chyběly hangáry, opravárny, cisterny (letadla se musela ručně pumpovat ze sudů leteckého benzínu). Paliva se vždy kriticky nedostávalo, nebyly náhradní díly a poškozené letouny se kanibalizovaly na díly. Pokud začalo pršet, celá pláň se proměnila v moře bahna, do kterého stroje zapadávaly a nedaly se vykopat. Piloti a mechanici žili ve stanech v zaplavené kokosové plantáži a většina z nich trpěla nemocemi jako malárie, dysenterie, horečka dengue a houbové infekce. Každé poledne formace 20-40 japonských bombardérů letících ve výšce 20 tisíc stop bombardovala letiště. Japonská děla postřelovala pozice přes den, japonské torpédoborce a bitevní lodě v noci. Inženýři opravovali dráhu ve dne v noci a zasypávali krátery, aby letouny mohly startovat. Cactus Air Force přicházela o stejné množství letounů v boji jako při přistávání a startech. A přesto létali, protože nebylo zbytí.
Celkem na Guadalcanalu bojovalo patnáct letek námořní pěchoty a ztratily 94 pilotů, kteří padli nebo byli pohřešováni a 177 dalších, kteří museli být evakuováni pro zranění nebo nemoci (především těžké případy malárie). Za dobu svého působení stíhací bombardéry a torpédové bombardéry CAF potopily 17 velkých japonských lodí včetně jedné bitevní lodě, těžkého křižníku ([i]Kinugasa[/i]), lehký křižník ([i]Yura[/i]), tři torpédoborce ([i]Asagiri[/i], [i]Murakumo [/i]a [i]Natsugumo[/i]) a dvanáct transportních lodí. Pravděpodobně k tomuto počtu zničily také tři další torpédoborce, těžký křižník a těžce poškodily dalších 18 lodí.
[b]Spojenecké letouny (USMC):[/b]
- Grumman F4F Wildcat (stíhačka)
- Douglas SBD Dauntless (průzkumník a střemhlavý bombardér)
- Grumman TBF Avenger (torpedový letoun)
- Bell P-39 Airacobra (stíhačka)
- Consolidated PBY Catalina (průzkum a záchrana sestřelených pilotů na moři)
[b]Japonské císařské námořní letectvo:[/b]
- A6M2 / A6M3 Zero (stíhačka)
- Mitschubischi G4M Type 1 „Betty“ (bombardér)
- Aichi D3A1 „Val“ (stíhací bombardér)
[img]https://www.armytimes.com/resizer/SAsEMIZ4wsMsXwzey6QKKq3d-rM=/1200x0/filters:quality(100)/arc-anglerfish-arc2-prod-mco.s3.amazonaws.com/public/4JJSHJAKHZHIFJNWBECZACYQWQ.jpg[/img]
[i]* Pravidla pro velkou část letounů lze najít v základní knize nebo v rozšíření Flying Tigers. Pokud by byl zájem o pravidla pro další stroje, stačí říct a můžeme se o nich pobavit.[/i]