od boubaque » 4. 4. 2018, 12:36
Log 1=0 píše: ↑2. 4. 2018, 23:16
Nevím, jestli reagovat, když to celé hlasitě řve, že to není hra pro mne, ale třeba tu najdeš připomínky, které by se ti jinak nedostaly a přišly by vhod.
Celé je to první draft, sepsaný z hlavy během cca dvou hodin, co jsem koukal v televizi na hokej, takže plno věcí určitě není vysvětlených dostatečně jasně. Ale v oddílu "Základní nastavení" jsem se ale snažil co nejvíc explicitně popsat, jak si tu hru představuju v obecné rovině. Pokud ti to nevyhovuje, dost pravděpodobně to hra pro tebe nebude, a je to v pořádku. I přesto ocením připomínky a nápady, pokud budou ty základní myšlenky rozvíjet. Takže díky za komentář!
2) Artušovským mýtem tu zjevně není míněno to moderní pojetí Artušovského mýtu akcentující draky a panny v nesnázích, ale to středověké, dost duchovní pojetí. S tím že ta hra nebude pro skalní ateisty/židy/muslimy/pohany/budhisty/noprostěkaždéhokdoneníkřesťan předpokládám počítáš.
Popravdě, nepočítám a netuším, proč bych měl. Možná z toho nástřelu hodně vystupují ty hříchy z křesťanské tradice, ale krom toho, že jsou to většinou obecně lidské poklesky, zejména v tradici abrahámovských náboženství velmi podobné, mají ve hře úlohu jen generování obsahu. Nevidím důvod, proč by takto nastavenou hru měl odmítat někdo, kdo není řekněme fundamentální ve svém učení – už jen proto, že je to RPGčko (třeba Jehovisti mají RPG zakázaná, ale znám pár přesvědčených křesťanů, kteří nemají problém si střihnout i okultního kouzelníka) a že je to ve své době důležitá součást evropské kutury (přinejmenším "západní" a v mírně změněné podobě i "byzantské"). Kde můžu vidět potenciální problém, můžou být snad hluboce věřící křesťané, pro které to bude naopak téma příliš závažné a budou se bát, aby ho nepojali nevhodně, anebo opravdu zarytí ateisté, kterým bude vše zavánějící náboženstvím vadit – inu, pak to nebude hra pro ně, ale znám dohromady tak dva takové RPGčkaře a o jednom jsem přesvědčený, že by do toho stejně šel.
Nechtěl bys tam víc pracovat se symboly? Že by tam byla třeba tabulka rudý drak=hněv a tak?
Jako proč ne... ale nejsem si jistý, jak to pojmout. Je pravda, že středověká literatura je symboly z dnešního hlediska přesycená, ale pokud člověk tu symboliku nezná (nebo nevytvoří ad hoc vlastní), tak se s tím dost blbě pracuje ve hře. Aby to zas nebyly symboly pro symboly. Máš nějaké nápady, co s tím dál?
3) K tomuhle námětu by asi víc seděla opravdu ta storygame cesta s endgame na konci, úplně vidím, jak se to rozplizne do nekonečného sebenimrání, které přestane hráče bavit.
Aby se to nerozplizlo, je na hráčích (proto taky nejistota ohledně vyhrazení jedné role pro vypravěče) – každý směruje příběh svého hrdiny, a tedy pokud se něčí příběh rozplizne, znamená, to, že hráč nemá představu, kam příběh hrdiny směrovat. K tomu by mu ale právě měl pomoc výběr z předvytvořených dějství.
4) Jak moc chceš pracovat s těmi hříchy? Přijdou mi jako dost silný motiv, klidně bych to pojal tak, že hráč si nese nějaké hříchy z minula, ty bude muset odčinit/napravit/kát se. Třeba i nějakým hrdinským skutkem. A při tom možná nabere a možná nenabere další hříchy. A možná by mohlo být dobré, aby si mohli rytíři navzájem pomáhat (mechanicky třeba přijetím části rizika).
Nechci ty hříchy úplně tlačit. Ony se ve hře budou projevovat samy dost často už jen jako výsledky vyhodnocení. Ty "hříchy, co si nesou z minula" v zásadě odpovídají tomu
tajemství, které jak jsem, jak teď koukám, vůbec nerozepsal, k čemu je. Myšlenka na archetypální příběh rytíře byla: přijmout Úkol > provalit svoje tajemství > vyrovnat se se svým tajemstvím = přijmout sám sebe > bojovat se svými slabostmi (hříchem) > s pomocí rádce nebo bez najít cestu z hříchu > tou cestou projít a "znovuzrodit" se "očištěný" (což se může rovnat nalezení Grálu). Plus peripetie, hrdinské souboje, rozjímání, lenošení na zapomenutých hradech a tak... ALE nechci hráče tlačit, aby prošli přesně touhle cestou, protože i já bych si rád zahrál rytíře, kterého jeho slabosti stáhnou k zemi a zahubí.
Rytíři si nějak pomáhat můžou, občas se dostanou do konfliktu spolu, občas někdo vyřeší následek, který vygeneroval nějaký jiný rytíř. (Jiná otázka je, jak to řešit mechanicky, pokud vůbec.) Ale přinejmenším moje předsatava byla taková, že rytíři budou na výpravě většinou sami.
5) Nestřídmost (teology považováno za lepší termín, než zažité obžerství) nemá se smilstvem nic společného. I když smilníš střídmě, pořád je to hřích. Navíc si nemyslím, že by zrovna tyhle měly problém se projevovat na dobrodružství (ve srovnání třeba s leností...).
Máš pravdu s tou nestřídmostí, spíš by to chtělo případně nazvat nějak jako
bezuzdnost nebo
zhýralost. Proč to ale vůbec chci slučovat, když třeba právě
lenost se jeví jako nejmíň dobrodružný hřích. Hlavně proto, že těch sedm hříchů je "hlavních", jsou to hříchy mysli, v hlavě, ale já potřebuju jejich projevy – projevy hříchů, hříšné skutky, budou jasně dané, pro každý hřích 3 nebo 4 (musím se rozhodnout). A zatímco pro lenost jsem už teď tři vymyslel*, pro obžerství a smilstvo mě něnapadá víc než jeden nebo dva (a i tak nejsou nijak závratně zábavné). Tím, že ale oba vyjadřují žádostivost těla, nepřipadá mi nesmyslné sloučit je v jeden.
A nakonec k tomuhle:
1) Prosím, neboj se používat pojem storygame, zejména, pokud to je něco, co má jít ven. Já chápu, že minimálně spoustě lidí tady to připadá jako nějaké umělé dělení, protože mají rádi oboje, a míchání jim dělá radost, ale tam venku (a pár jich je i tady, třeba já) je spousta těch, kterým ten rozdíl připadá zásadní. Takže pokud to nemá ve výsledku být text pro konkrétní skupinu lidí, bylo by dobré mít v tom jasno.
Nevím, jestli je tohle dobré téma, kde to řešit. Ale je pár důvodů, proč "story game" nepoužívat právě v širším okruhu lidí. A když se podívám do vyhledávání tady na fóru, tak za posledních pět let to ve vážně míněném příspěvku použili dohromady asi čtyři lidi v šesti příspěvcích, přičemž jeden z nich jsi ty. Krom toho hned na začátku jasně a explicitně vymezuju, jak ta hra má vypadat a jaké má předpoklady. A i kdybych přistoupil na to, že "story games" jsou nějaká svébytná skupina her, nerozumím, čím se tak zásadně odlišují od RPG, abych je nemohl brát jako podskupinu RPG. Co pro tebe vlastně "story game" znamená a čím se to tak zásadně odlišuje od RPG? Ale to už asi vážně jinam (kdyby nikam jinam, tak třeba
sem).
_____
* Lenost má krásný a inspirativní vývoj, ve skutečnosti je to spojení "duchovního smutku" (lat. tristia) a "beznaděje, nevíry" (lat. acedia), resp. opaku činnorodosti, kdy nevěřím ve své schopnosti nebo v možnost dosáhnout úspěchu (zejm. v duchovní oblasti). Přičemž k té nedůvěře ve vlastní schopnosti patří vlastně i strach. Pro dobrodružnou hru to pak znamená mnohem víc než válení se za pecí. U toho obžerství je problém, že nevidím jiné projevy, než které přímo souvisí s jídlem a pitím a nějaké dobrodružné následky mě z toho úplně nenapadají. Smilstvo je v tomhle ohledu o něco lepší, protože za je tam to beowulfovské zplození nového netvora, ale zároveň lat. luxuria (nebo luxuries) znamená také extravaganci, vyzývavost a podléhání luxusu.
[quote="Log 1=0" post_id=530291 time=1522703777 user_id=26565]
Nevím, jestli reagovat, když to celé hlasitě řve, že to není hra pro mne, ale třeba tu najdeš připomínky, které by se ti jinak nedostaly a přišly by vhod.[/quote]
Celé je to první draft, sepsaný z hlavy během cca dvou hodin, co jsem koukal v televizi na hokej, takže plno věcí určitě není vysvětlených dostatečně jasně. Ale v oddílu "Základní nastavení" jsem se ale snažil co nejvíc explicitně popsat, jak si tu hru představuju v obecné rovině. Pokud ti to nevyhovuje, dost pravděpodobně to hra pro tebe nebude, a je to v pořádku. I přesto ocením připomínky a nápady, pokud budou ty základní myšlenky rozvíjet. Takže díky za komentář!
[quote]2) Artušovským mýtem tu zjevně není míněno to moderní pojetí Artušovského mýtu akcentující draky a panny v nesnázích, ale to středověké, dost duchovní pojetí. S tím že ta hra nebude pro skalní ateisty/židy/muslimy/pohany/budhisty/noprostěkaždéhokdoneníkřesťan předpokládám počítáš.[/quote]
Popravdě, nepočítám a netuším, proč bych měl. Možná z toho nástřelu hodně vystupují ty hříchy z křesťanské tradice, ale krom toho, že jsou to většinou obecně lidské poklesky, zejména v tradici abrahámovských náboženství velmi podobné, mají ve hře úlohu jen generování obsahu. Nevidím důvod, proč by takto nastavenou hru měl odmítat někdo, kdo není řekněme fundamentální ve svém učení – už jen proto, že je to RPGčko (třeba Jehovisti mají RPG zakázaná, ale znám pár přesvědčených křesťanů, kteří nemají problém si střihnout i okultního kouzelníka) a že je to ve své době důležitá součást evropské kutury (přinejmenším "západní" a v mírně změněné podobě i "byzantské"). Kde můžu vidět potenciální problém, můžou být snad hluboce věřící křesťané, pro které to bude naopak téma příliš závažné a budou se bát, aby ho nepojali nevhodně, anebo opravdu zarytí ateisté, kterým bude vše zavánějící náboženstvím vadit – inu, pak to nebude hra pro ně, ale znám dohromady tak dva takové RPGčkaře a o jednom jsem přesvědčený, že by do toho stejně šel.
[quote]Nechtěl bys tam víc pracovat se symboly? Že by tam byla třeba tabulka rudý drak=hněv a tak? [/quote]
Jako proč ne... ale nejsem si jistý, jak to pojmout. Je pravda, že středověká literatura je symboly z dnešního hlediska přesycená, ale pokud člověk tu symboliku nezná (nebo nevytvoří ad hoc vlastní), tak se s tím dost blbě pracuje ve hře. Aby to zas nebyly symboly pro symboly. Máš nějaké nápady, co s tím dál?
[quote]3) K tomuhle námětu by asi víc seděla opravdu ta storygame cesta s endgame na konci, úplně vidím, jak se to rozplizne do nekonečného sebenimrání, které přestane hráče bavit.[/quote]
Aby se to nerozplizlo, je na hráčích (proto taky nejistota ohledně vyhrazení jedné role pro vypravěče) – každý směruje příběh svého hrdiny, a tedy pokud se něčí příběh rozplizne, znamená, to, že hráč nemá představu, kam příběh hrdiny směrovat. K tomu by mu ale právě měl pomoc výběr z předvytvořených dějství.
[quote]4) Jak moc chceš pracovat s těmi hříchy? Přijdou mi jako dost silný motiv, klidně bych to pojal tak, že hráč si nese nějaké hříchy z minula, ty bude muset odčinit/napravit/kát se. Třeba i nějakým hrdinským skutkem. A při tom možná nabere a možná nenabere další hříchy. A možná by mohlo být dobré, aby si mohli rytíři navzájem pomáhat (mechanicky třeba přijetím části rizika). [/quote]
Nechci ty hříchy úplně tlačit. Ony se ve hře budou projevovat samy dost často už jen jako výsledky vyhodnocení. Ty "hříchy, co si nesou z minula" v zásadě odpovídají tomu [i]tajemství[/i], které jak jsem, jak teď koukám, vůbec nerozepsal, k čemu je. Myšlenka na archetypální příběh rytíře byla: přijmout Úkol > provalit svoje tajemství > vyrovnat se se svým tajemstvím = přijmout sám sebe > bojovat se svými slabostmi (hříchem) > s pomocí rádce nebo bez najít cestu z hříchu > tou cestou projít a "znovuzrodit" se "očištěný" (což se může rovnat nalezení Grálu). Plus peripetie, hrdinské souboje, rozjímání, lenošení na zapomenutých hradech a tak... ALE nechci hráče tlačit, aby prošli přesně touhle cestou, protože i já bych si rád zahrál rytíře, kterého jeho slabosti stáhnou k zemi a zahubí.
Rytíři si nějak pomáhat můžou, občas se dostanou do konfliktu spolu, občas někdo vyřeší následek, který vygeneroval nějaký jiný rytíř. (Jiná otázka je, jak to řešit mechanicky, pokud vůbec.) Ale přinejmenším moje předsatava byla taková, že rytíři budou na výpravě většinou sami.
[quote]5) Nestřídmost (teology považováno za lepší termín, než zažité obžerství) nemá se smilstvem nic společného. I když smilníš střídmě, pořád je to hřích. Navíc si nemyslím, že by zrovna tyhle měly problém se projevovat na dobrodružství (ve srovnání třeba s leností...).[/quote]
Máš pravdu s tou nestřídmostí, spíš by to chtělo případně nazvat nějak jako [i]bezuzdnost[/i] nebo [i]zhýralost[/i]. Proč to ale vůbec chci slučovat, když třeba právě [i]lenost[/i] se jeví jako nejmíň dobrodružný hřích. Hlavně proto, že těch sedm hříchů je "hlavních", jsou to hříchy mysli, v hlavě, ale já potřebuju jejich projevy – projevy hříchů, hříšné skutky, budou jasně dané, pro každý hřích 3 nebo 4 (musím se rozhodnout). A zatímco pro lenost jsem už teď tři vymyslel*, pro obžerství a smilstvo mě něnapadá víc než jeden nebo dva (a i tak nejsou nijak závratně zábavné). Tím, že ale oba vyjadřují žádostivost těla, nepřipadá mi nesmyslné sloučit je v jeden.
A nakonec k tomuhle:
[quote]1) Prosím, neboj se používat pojem storygame, zejména, pokud to je něco, co má jít ven. Já chápu, že minimálně spoustě lidí tady to připadá jako nějaké umělé dělení, protože mají rádi oboje, a míchání jim dělá radost, ale tam venku (a pár jich je i tady, třeba já) je spousta těch, kterým ten rozdíl připadá zásadní. Takže pokud to nemá ve výsledku být text pro konkrétní skupinu lidí, bylo by dobré mít v tom jasno. [/quote]
Nevím, jestli je tohle dobré téma, kde to řešit. Ale je pár důvodů, proč "story game" nepoužívat právě v širším okruhu lidí. A když se podívám do vyhledávání tady na fóru, tak za posledních pět let to ve vážně míněném příspěvku použili dohromady asi čtyři lidi v šesti příspěvcích, přičemž jeden z nich jsi ty. Krom toho hned na začátku jasně a explicitně vymezuju, jak ta hra má vypadat a jaké má předpoklady. A i kdybych přistoupil na to, že "story games" jsou nějaká svébytná skupina her, nerozumím, čím se tak zásadně odlišují od RPG, abych je nemohl brát jako podskupinu RPG. Co pro tebe vlastně "story game" znamená a čím se to tak zásadně odlišuje od RPG? Ale to už asi vážně jinam (kdyby nikam jinam, tak třeba [url=https://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php?f=118&t=7696&start=615]sem[/url]).
_____
* Lenost má krásný a inspirativní vývoj, ve skutečnosti je to spojení "duchovního smutku" (lat. tristia) a "beznaděje, nevíry" (lat. acedia), resp. opaku činnorodosti, kdy nevěřím ve své schopnosti nebo v možnost dosáhnout úspěchu (zejm. v duchovní oblasti). Přičemž k té nedůvěře ve vlastní schopnosti patří vlastně i strach. Pro dobrodružnou hru to pak znamená mnohem víc než válení se za pecí. U toho obžerství je problém, že nevidím jiné projevy, než které přímo souvisí s jídlem a pitím a nějaké dobrodružné následky mě z toho úplně nenapadají. Smilstvo je v tomhle ohledu o něco lepší, protože za je tam to beowulfovské zplození nového netvora, ale zároveň lat. luxuria (nebo luxuries) znamená také extravaganci, vyzývavost a podléhání luxusu.