od Cor » 19. 9. 2017, 19:01
Když jsem psal k Ravnburghu Aegirsker, vpodstatě jsem zavedl jako fakt, že kdysi v hlubší minulosti tam lidé žili opravdu v pevném sepjetí s mořem a uctívali jakési starobylé mořské božstvo (Je ta hrubá socha Aegir, bůh moří, jak by se mhlo zdát? Nebo má socha jiný význam a celé je to zamotanější? Možná byl Aegir mořský obr, kterému lidé přinášeli obětiny a on je chránil před hrůzami z moře...a když po staletích zmizel či zemřel, lidé jeho podobu vytesali do kamene...nebo to celé bylo úplně jinak...).
S tím, jak se ale město rozrůstalo, stávalo se civilizovanějším a vyvíjelo se v čase, staré zvyky byly postupně nahrazeny a zapomenuty, až na pár svátků, zvyklostí a pověr, z nichž leckteré mohly být absorbovány náboženstvím/filosofií, které je teď dominantní.
Osobně mě moc nebaví takový ten klasický fantasy polyteismus s přesně rozdělenými bohy tohohle a bohy tamtoho, co se projevují napřímo a jejich existence je nezpochybnitelná. Mám radši, když si náboženství zachovává mystiku a nádech tajemna, kdy se občas dějí nevysvětlitelné a záhadné věci, které mohou ale vůbec také nemusí mít nic co dočinění s tím, že někdo věří v určité božstvo a provedl nějaký úkon. A občas se třeba také nedějí, navzdory tomu, že se usilovně modlí stovka lid a právě podřízli oběť. Božstva, co nedělejí veřejná vystoupení a jejich cesty jsou nevyzpytatelné (a proto snadno dezinterpretovatelné).
Pro "Ravnburgh setting" by mi seděl stav, kdy mezi prostými lidmi ještě na vsích tu a tam přežívá nějaký ten pohanský polytheismus s božstvy, které představují různé přírodní síly, i mezi chudšími a méně vzdělanými lidmi ve městech přežívají různé pověry, ale staré nábženství už je víceméně vytlačené z veřejného života novým, buďto monothesismem nebo nějakou zajímavou filosofií...a možná už svítá racionalismu, humanismu a "vědeckému pohledu" na svět...
Když jsem psal k Ravnburghu Aegirsker, vpodstatě jsem zavedl jako fakt, že kdysi v hlubší minulosti tam lidé žili opravdu v pevném sepjetí s mořem a uctívali jakési starobylé mořské božstvo (Je ta hrubá socha Aegir, bůh moří, jak by se mhlo zdát? Nebo má socha jiný význam a celé je to zamotanější? Možná byl Aegir mořský obr, kterému lidé přinášeli obětiny a on je chránil před hrůzami z moře...a když po staletích zmizel či zemřel, lidé jeho podobu vytesali do kamene...nebo to celé bylo úplně jinak...).
S tím, jak se ale město rozrůstalo, stávalo se civilizovanějším a vyvíjelo se v čase, staré zvyky byly postupně nahrazeny a zapomenuty, až na pár svátků, zvyklostí a pověr, z nichž leckteré mohly být absorbovány náboženstvím/filosofií, které je teď dominantní.
Osobně mě moc nebaví takový ten klasický fantasy polyteismus s přesně rozdělenými bohy tohohle a bohy tamtoho, co se projevují napřímo a jejich existence je nezpochybnitelná. Mám radši, když si náboženství zachovává mystiku a nádech tajemna, kdy se občas dějí nevysvětlitelné a záhadné věci, které mohou ale vůbec také nemusí mít nic co dočinění s tím, že někdo věří v určité božstvo a provedl nějaký úkon. A občas se třeba také nedějí, navzdory tomu, že se usilovně modlí stovka lid a právě podřízli oběť. Božstva, co nedělejí veřejná vystoupení a jejich cesty jsou nevyzpytatelné (a proto snadno dezinterpretovatelné).
Pro "Ravnburgh setting" by mi seděl stav, kdy mezi prostými lidmi ještě na vsích tu a tam přežívá nějaký ten pohanský polytheismus s božstvy, které představují různé přírodní síly, i mezi chudšími a méně vzdělanými lidmi ve městech přežívají různé pověry, ale staré nábženství už je víceméně vytlačené z veřejného života novým, buďto monothesismem nebo nějakou zajímavou filosofií...a možná už svítá racionalismu, humanismu a "vědeckému pohledu" na svět...