od Jerson » 9. 9. 2006, 23:33
Mohl - jak první příklad bych uvedl hru, kdy jsem hráčům řekl, ať hrajou naprosto cokoliv. Jeden z nich mě pochopil dokonale - hrál planetu. Fakt planetu ve tvaru baseballky, 6000 km dlouhou s tendencí k opalování všech ostaních planet vhodné velikosti, zvláště těch zelenomodrých. Životní cíl měl najít podobně velkou lapačku.
Sruhý z hráčů měl mutanta, který se mohl proměnit v naprosto cokoliv bez ohledu na velikost a který ovládal vlastní meteorit. Třetí měl superinteligentního pavouka z DOOMa s rotačním kulometem. Vzhledem k tomu, že si všichni dělali postavy tajně, tak byl výsledek překvápko - matant se sice mohl změnit do velikosti planety, ale nevěděl co by s tím dělal.
Ale ač jsem řekl, že hra bude bez pravidel a zákonů včetně fyzikálních, musel jsem nakonec zavést takové věci jako gravitace, omezená pevnost materiálů, hořlavost při přiblížení ke slunci a alespoň zčásti zavést zákon o zachování hmoty (aby se ten mutatn neporměnil ve vesmír tvořený jen kamenem).
Třeba bez pojmu o setrvačnosti a universálním směru "dolů" se jim špatně hrálo, přesněji i když jsem jim říkla, že gravitace existovat nemusí, tak jí všichni v popisech zohledňovali. Stejně tak jim přiszlo samozřejmé, že obří planeta bude velká v vevnitř a že se v ní ti dva vcelku malí tvorové můžou pohybovat, přestože to taky mohlo být jinak.
V jiném případě jsem hrál svět fantasie, opět - jakékoliv postavy, ale všicbni se drželi při zemi. Nejneobvyklejší postavy byla mluvící skála a kouzelný meč, který musel být někým nesen.
Opět, začali jsme bez pravidel, ale všichni automaticky počítali, že je okolo nich vzduch (i když někteří uměli létat, prostě ho popisovali), počítali s jedním směrem dolů (nikoho nenapadlo létat třeba tak, že by pro něj v tu chvíli byl "směr dolů" třeba k obloze, přestože bych jim to povolil, dál počítali stím, že kdo je fyzicky silnější a větší, ten má šanci přemoct někoho menšího, že magické, psionické a fyzikcké síly nikoho nejsou neomezené, atd. Prostě z prvních dvaceti popisů (hrálo se po netu) vyplynulo nějakých třicet více či méně zjevných zákonitostí, kterých se buď všichni přirozeně drželi, nebo musely být ustanoveny v jakémsi souladě a uvěřitelností (třeba v porovnání sil jsem musel zavést pravidlo, že nikdo nemůže být ovlivněn proti své vůli a dvě síly působící proti sobě se vždy ruší - mluvit o velikosti sil nemělo smysl)
Všichni také automaticky používali přesun na jiné místo klasicky - chůze, jízda nebo let na zvířeti či stroji, teleport.
Takže z těchto případů jsem usoudil, že lidé hrající RPG mají
1) fantasii omezenou většinou na konvenční schémata
2) přirozený referenčí rámec vycházející alespoň zčásti ze zkušenosti a reality, který všichni nebo téměř všichni automaticky dodržují.
Mohl - jak první příklad bych uvedl hru, kdy jsem hráčům řekl, ať hrajou naprosto cokoliv. Jeden z nich mě pochopil dokonale - hrál planetu. Fakt planetu ve tvaru baseballky, 6000 km dlouhou s tendencí k opalování všech ostaních planet vhodné velikosti, zvláště těch zelenomodrých. Životní cíl měl najít podobně velkou lapačku.
Sruhý z hráčů měl mutanta, který se mohl proměnit v naprosto cokoliv bez ohledu na velikost a který ovládal vlastní meteorit. Třetí měl superinteligentního pavouka z DOOMa s rotačním kulometem. Vzhledem k tomu, že si všichni dělali postavy tajně, tak byl výsledek překvápko - matant se sice mohl změnit do velikosti planety, ale nevěděl co by s tím dělal.
Ale ač jsem řekl, že hra bude bez pravidel a zákonů včetně fyzikálních, musel jsem nakonec zavést takové věci jako gravitace, omezená pevnost materiálů, hořlavost při přiblížení ke slunci a alespoň zčásti zavést zákon o zachování hmoty (aby se ten mutatn neporměnil ve vesmír tvořený jen kamenem).
Třeba bez pojmu o setrvačnosti a universálním směru "dolů" se jim špatně hrálo, přesněji i když jsem jim říkla, že gravitace existovat nemusí, tak jí všichni v popisech zohledňovali. Stejně tak jim přiszlo samozřejmé, že obří planeta bude velká v vevnitř a že se v ní ti dva vcelku malí tvorové můžou pohybovat, přestože to taky mohlo být jinak.
V jiném případě jsem hrál svět fantasie, opět - jakékoliv postavy, ale všicbni se drželi při zemi. Nejneobvyklejší postavy byla mluvící skála a kouzelný meč, který musel být někým nesen.
Opět, začali jsme bez pravidel, ale všichni automaticky počítali, že je okolo nich vzduch (i když někteří uměli létat, prostě ho popisovali), počítali s jedním směrem dolů (nikoho nenapadlo létat třeba tak, že by pro něj v tu chvíli byl "směr dolů" třeba k obloze, přestože bych jim to povolil, dál počítali stím, že kdo je fyzicky silnější a větší, ten má šanci přemoct někoho menšího, že magické, psionické a fyzikcké síly nikoho nejsou neomezené, atd. Prostě z prvních dvaceti popisů (hrálo se po netu) vyplynulo nějakých třicet více či méně zjevných zákonitostí, kterých se buď všichni přirozeně drželi, nebo musely být ustanoveny v jakémsi souladě a uvěřitelností (třeba v porovnání sil jsem musel zavést pravidlo, že nikdo nemůže být ovlivněn proti své vůli a dvě síly působící proti sobě se vždy ruší - mluvit o velikosti sil nemělo smysl)
Všichni také automaticky používali přesun na jiné místo klasicky - chůze, jízda nebo let na zvířeti či stroji, teleport.
Takže z těchto případů jsem usoudil, že lidé hrající RPG mají
1) fantasii omezenou většinou na konvenční schémata
2) přirozený referenčí rámec vycházející alespoň zčásti ze zkušenosti a reality, který všichni nebo téměř všichni automaticky dodržují.